MASARYKOVA UNIVERZITA. Irena Ženožičková POZDNĚ LATÉNSKÁ MALOVANÁ KERAMIKA Z OPPIDA STARÉ HRADISKO

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav archeologie a muzeologie Irena Ženožičková POZDNĚ LATÉNSKÁ MALOVANÁ KERAMIKA Z OPPIDA STARÉ HRADISKO BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: Mgr. Petra Goláňová Konzultant: PhDr. Jana Čižmářová Brno 2009

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouze na základě uvedených pramenů a literatury. V Brně podpis 1

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petře Goláňové za vedení bakalářské práce a cenné rady při jejím zpracování. Mé velké díky patří PhDr. Janě Čižmářové za to, že mne přivedla k tématu pozdně laténské malované keramiky a za konzultace, poskytnutí literatury a materiálu uloženého v depozitáři Moravského zemského muzea v Brně. Dále děkuji Mgr. Blance Veselé za zpřístupnění materiálu uloženého v depozitáři prostějovského muzea a Mgr. Zuzaně Pančíkové za umožnění zdokumentování materiálu uloženého jak v depozitáři, tak i v expozici boskovického muzea. Doc. PhDr. Milošovi Čižmářovi, CSc. děkuji za ochotné zapůjčení fragmentu z malované nádoby ze Starého Hradiska, který nesl i bronzovou svorku. Za provedení rentgen-fluerescenční analýzy barevného a vyhotovení posudku vděčím Mgr. Martinovi Hložkovi. Nejvíce jsem však vděčná svým rodičům, bez jejichž podpory by tato práce nemohla vzniknout. 2

4 OBSAH 1. Úvod Oppidum Staré Hradisko Poloha a přírodní prostředí Stručný popis lokality Historie výzkumů Hrnčířství a jeho doklady na Starém Hradisku Popis databáze malované keramiky ze Starého Hradiska Vyhodnocení malované keramiky ze Starého Hradiska Tvarová charakteristika Technologie výroby Rozbor malby na keramice ze Starého Hradiska Reparace nádob Druhotné využití keramiky kolečka Analýza malované keramiky z oppida Staré Hradisko (celkové vyhodnocení) Výskyt pozdně laténské malované keramiky na Moravě Poznatky o pozdně laténské malované keramice z území Čech a Moravy Exaktní zkoumání malované keramiky Rozšíření pozdně laténské malované keramiky Závěr Seznam zkratek Seznam literatury Seznam tabulek kresebné (tab. 1 53) a fotografické (tab ) dokumentace malovaných střepů ze Starého Hradiska Přílohy

5 1. Úvod Pozdně laténská malovaná keramika patří k nejestetičtějším druhům keramiky a její produkce představuje po stránce technické i umělecké vrchol keltského hrnčířství vůbec. Produkce malovaných nádob probíhala ve specializovaných dílnách a odráží velkou zručnost a umělecké cítění tehdejších výrobců. Fenoménem pozdně laténské malované keramiky z území Moravy se zabývala na počátku 70. let J. Valentová a hlavním zdrojem pro ní byl materiál ze Starého Hradiska, ze starších výzkumů F. Lipky a K. Snětiny, z výzkumů J. Meduny (ze sezón v letech 1964, 1965 a 1966). Od té doby nastala dlouhá odmlka, kdy tomuto tématu nebyla věnována zvýšená pozornost a v případě oppida Staré Hradisko zůstal nezpracován materiál z výzkumů J. Böhma a J. Skutila a novější materiál získaný výzkumy na lokalitě s přestávkami během let. Cílem předložené práce je rozbor a analýza malované keramiky z moravského oppida Staré Hradisko a přispět tak, i když malým dílem, k jeho zpracování. Aby bylo možné provést celkové vyhodnocení malované keramiky z dané lokality, byl do práce zahrnut celý soubor ze všech výzkumů, jenž na lokalitě proběhly, a nyní je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně, v muzeu v Prostějově a v Boskovicích. Nejprve jsem shromáždila celý soubor a následně jsem provedla kresebnou dokumentaci všech doposud nepublikovaných fragmentů malované keramiky (a těch, které do kresebné dokumentace nezahrnula ve své diplomové práci již J. Valentová), kterou práce obsahuje ve formě příloh. Dále jsem kladla důraz na vytvoření jednotného deskriptivního kódu, který by charakterizoval hlavní znaky malované keramiky a na jehož základě byla vytvořena databáze tvořící jádro celé práce. Databázové zpracování celého souboru malované keramiky zjednodušilo práci s materiálem a dalším jeho smyslem je, aby umožňovalo případně i další využití např. při komplexnějším zpracování oppida Staré Hradisko či její rozšíření o další nálezy z jiných lokalit určité oblasti. V písemné části práce jsem se nejdříve okrajově věnovala lokalitě, odkud keramický soubor pochází, jejímu stručnému popisu, historii výzkumů (ve spojitosti s informacemi uváděnými v databázi např. osvětlují širší souvislosti pro dané označování lokalizace a kontextu) a dokladům hrnčířství na Starém Hradisku. V další části se věnuji rozboru malované keramiky ze Starého Hradiska. V popisu databáze mimo jiné uvádím rozdělení a vyobrazení geometrické výzdoby, která se uplatňovala na malovaných nádobách pocházejících z dané lokality. Vzhledem k životnosti CD ROMU jsem databázi zahrnula do příloh i v tištěné podobě. Dále následuje vyhodnocení malované keramiky ze Starého Hradiska, její tvarová charakteristika, technologie výroby, rozbor malby. Poté následuje 4

6 část týkající se obecnější roviny tématu pozdně laténské malované keramiky. Z území Moravy jsem se pokusila podat nejnovější soupis lokalit s výskytem tohoto druhu keramiky, obecné poznatky o malované keramice z území Čech a Moravy a v závěru uvádím příklady, kdy byly fragmenty malovaných nádob podrobeny exaktnímu zkoumání s návazností rozboru, který byl proveden i na několika fragmentech ze Starého Hradiska a v poslední řadě rozšíření pozdně laténské malované keramiky v tehdejším keltském světě. 5

7 2. Oppidum Staré Hradisko 2. 1 Poloha a přírodní prostředí Keltské oppidum Staré Hradisko bylo založeno na východním okraji Drahanské vrchoviny, v místním podcelku nazývaném Konická vrchovina a okrsku Protivanovská planina (Demek a kol. 2006). Hradisko je vzdálené asi 1 km severovýchodně od dnešního intravilánu obce Malé Hradisko (Čižmář 2002). Rozprostírá se na protáhlém, v půdorysu trojúhelníkovém skalním ostrohu, mezi dvěma údolími, v kterých protéká na severu potok Okluka a na jihu jeho bezejmenný pravostranný přítok pramenící východně od obce Malé Hradisko. Obě vodoteče se spojují pod východním výběžkem hradiska. Nadmořská výška se zde pohybuje od 500 m n. m. až k nejvyššímu bodu 540 m n. m. ve střední části akropole. Svahy do údolí jsou příkré, spadají až pod úhlem 50, a lokalita je nad dnem údolí na severní straně převýšena až o 90 metrů a na jižní až o 80 metrů (Meduna 1970a, 35). Západním směrem je ostrožna oddělena širokým sedlem od plochého hřbetu, který pozvolna stoupá k obci Malé Hradisko. Poloha oppida tedy vytváří v nejbližším okolí přírodní dominantu, která je již z části přirozeně chráněná a poskytuje dobrý výhled do širokého okolí. Především pak východním směrem do úrodné Hané. Tyto aspekty jistě také hrály velkou roli při výběru vhodné lokality pro stavbu Hradiska Stručný popis lokality Celková rozloha oppida činí 37, 5 ha a vnitřní hradby ho dělí na tři části. Západněji probíhající vnitřní val o délce asi 540 m dělí hradisko na západní předhradí o výměře 13, 5 ha a akropoli, která zaujímá 23, 5 ha. V centrální části se také nachází nejvyšší bod lokality (541 m n. m.) a tím pádem je oproti západnímu předhradí vyvýšená. Východní předhradí je tvořeno trojúhelníkovým výběžkem o rozloze 1 ha a je odděleno vnitřním valem o délce 120 m. Celkový opevňovací systém Starého Hradiska byl impozantní. Dodnes je v terénu snadno rozpoznatelný a můžeme jej sledovat téměř po celé délce. V některých místech činí výškový rozdíl mezi dnem příkopu a korunou zachovaného valu 3 6 m. Délka vnějšího opevnění činí 2770 m (Meduna 1970a, 35 36). O vnitřním členění a charakteru zástavby oppida je nejvíce informací známo ze západního předhradí, kde probíhala většina výzkumných aktivit. Ukázalo se, že plocha hradiska byla zastavěna jednotlivými sídelními komplexy dvorci, mezi nimiž probíhaly komunikace. Hlavní cesta, jejíž část se podařilo zdokumentovat, měla šířku 5 m. Její povrch byl upraven dlážděním z poměrně velkých neopracovaných kamenů kulmské droby a štěrbiny mezi nimi byly vyplněny převážně břidlicovým štěrkem. Hlavní komunikace 6

8 probíhala od vnitřní brány směrem ke komplexně prozkoumanému dvorci, kde se větvila severním a jižním směrem a ve své původní šířce pokračovala dále na východ. Jednotlivé hospodářské jednotky, které se nacházely kolem komunikace měly rozměry zhruba 50 x 50 m a byly obehnány ploty. Vnitřní zástavba dvorců se pak sestávala z povrchových staveb, zahloubených chat, různých jam a žlabů. V prostoru zcela prozkoumaného dvorce byly navíc objeveny i cisterny a hrnčířské pece Historie výzkumů Hradisko vzbuzovalo pozornost již odnepaměti, dokladem toho je i název nedaleké vsi Malé Hradisko, která vystupuje poprvé v písemných pramenech roku 1408 a je zde označována jako Hradystko. Historickými zprávami, které se vztahují k oppidu Staré Hradisko, se podrobně zabýval již ve 30. letech J. Skutil (1935a; 1937). Nejznámější zprávou je proslulá mapa Moravy od J. A. Komenského z roku 1627 (Čižmář 2002, 8). Již na počátku rozvoje archeologického bádání budila lokalita zájem příznivců historie a prehistorie. V odborné literatuře se objevily první zmínky o Hradisku již na konci 19. století (Faktor 1897; Červinka 1900). Mimořádný význam Starého Hradiska však rozpoznali až boskovičtí muzejníci F. Lipka a K. Snětina, kteří ho do literatury uvedli jako Stradonice moravské (Lipka 1909, 35). Správně oppidum zařadili do doby laténské a od podzimu roku 1907 zde prováděli první výkopy. Zpočátku se soustředili jen na ta místa, kde předpokládali kladný výsledek nebo na která je upozornili místní obyvatelé, kteří zde při obdělávání půdy tu a tam narazili na nějaké předměty. Od té doby pokračovali oba amatérští badatelé v práci vždy na jaře a na podzim, v době, kdy nebyla oseta pole, až do roku Podařilo se jim prokopat asi 20 jam a dvě souvislé kulturní vrstvy. Výsledky výzkumů záhy publikovali vyčerpávajícím způsobem v Časopise Moravského zemského muzea (Lipka Snětina 1912; 1913). V poválečném období a smrti F. Lipky ( 1917) pokračoval ve zkoumání K. Snětina dále se svými kolegy z boskovického muzea. V roce 1925 si pronajal pole na západním předhradí u vnitřní brány, aby zde mohl prozkoumat větší souvislou plochu s příkopem opevnění a sídlištní objekty (Čižmář 2002, 10). K publikaci těchto výsledků bohužel nedošlo, ale zachoval se nám alespoň rukopis K. Snětiny. I přesto můžeme tyto výkopy alespoň částečně, na rozdíl od těch předešlých, v terénu lokalizovat. Kolekce archeologického materiálu ze všech výzkumů F. Lipky a K. Snětiny byla uložena v muzeu Boskovice, ale později se část nálezů dostala i do prostějovského muzea a numismatická sbírka obohatila sbírky pražského Národního muzea. Za celé období působení obou badatelů na oppidu byl nashromážděn soubor malované keramiky, který dnes čítá 160 fragmentů, jednu větší část a jednu celou nádobu. Bohužel neposkytuje žádné informace o 7

9 lokalizaci či kontextu v rámci lokality. Tímto souborem se zabývala již J. Valentová (1974), ale pro komplexní vyhodnocení jsem ho do své práce také zahrnula. Na základě všech informací z výkopů F. Lipky a K. Snětiny vznikla nutnost získat více poznatků o charakteru opevnění a osídlení oppida a tím pádem i odbornějších výzkumů lokality. Proto se rozhodl Státní archeologický ústav provést na Hradisku zjišťovací a kontrolní sondáž, kterou uskutečnil v roce 1928 pod vedením A. Stockého (Böhm 1935, 6). Více jak dvouměsíční sondáže se staly přípravou pro systematický výzkum v roce K jeho realizaci bylo potřeba mnoho prostředků a sil, proto se Státní archeologický ústav spojil s Moravským zemským muzeem. Pražský institut zde zastupoval J. Böhm a brněnský J. Skutil. V průběhu první kampaně projevilo zájem podílet se na výzkumu i muzeum Prostějov. Výzkumné práce pojali badatelé na svou dobu velmi moderně a provedli tak první plošný sídlištní výzkum v historii naší archeologie vůbec (Čižmář 2002, 11). První archeologická kampaň v roce 1934 se soustředila na předhradí. Na této ploše si chtěl J. Böhm ověřit, zda bude zvolená metoda výzkumu vyhovující. Badatelé si nejdříve stanovili hlavní otázky, na které bylo třeba odpovědět, a které měl výzkum přinést. Při volbě systému výkopů se J. Böhm inspiroval u německého badatele G. Bersu. Plošný výzkum realizoval v parcelách o rozměrech 150 m², kde pracovní pole mělo šířku 5 m a byla zkoumána střídavě vždy sudá a pak lichá (Böhm 1936, 6). Jednotlivá pole se označovala arabskými číslicemi lomeno rok výzkumu. Celkem se tak podařilo již za první sezónu odkrýt plochu 7000 m². Pravděpodobně díky hrozbě blížící se války byly výzkumné práce na Hradisku ukončeny v roce Celkem čtyři výzkumné sezóny přinesly nejen velké množství archeologického materiálu, ale také zásadní poznatky o terénní situaci. Na západním předhradí odkryli velkou souvislou plochu, kde zdokumentovali množství sídlištních objektů, které tvořily větší komplexy hospodářské jednotky uzavřené plotem (Böhm 1935, 12). Většina archeologických předmětů z těchto výzkumů obohatila sbírky Moravského zemského muzea v Brně a část putovala i do muzea v Prostějově. Všechny výzkumné sezóny ze západního předhradí a akropole přinesly i velké množství nálezů malované keramiky. 75 kusů (z toho jedna celá nádoba) pocházejících zřejmě z těchto výzkumů je uloženo v muzeu v Prostějově bez uvedení jakéhokoliv kontextu v rámci oppida. Ve své diplomové práci je obsáhla J. Valentová (1974). Zbylou část (112 fragmentů) uloženou v Moravském zemském muzeu ale neměla z důvodu laboratorního zpracování k dispozici a v této práci je tedy uveřejněna vůbec poprvé. 8

10 Téměř po třiceti letech obnovil na Starém Hradisku výzkumné práce Archeologický ústav v Brně pod vedením J. Meduny. Před zahájením terénního výzkumu v roce 1964 proběhlo s ročním předstihem detailní mapování lokality (byl vytvořen plán 1:1000) a vyměření plochy do čtvercové sítě (jednotlivé kvadranty o rozměrech 5 x 5 m). Jednotlivé čtverce byly označeny na ose sever jih písmeny ( A Z, Aa Za, Ab Zb, atd.) a na ose západ východ arabskými číslicemi (Meduna 1970a, 37 38). Výzkumy proběhly ve dnou etapách v letech a Celkem se za celé období podařilo odkrýt a zdokumentovat dalších 5800 m² plochy (Čižmář 2002, 13). J. Meduna se soustředil především na západní předhradí, kde navázal na výzkumy J. Böhma a J. Skutila a v roce 1972 prozkoumal také menší plochu na akropoli. Zjistil množství kůlových staveb a zahloubených chat, které se soustředily do jednotlivých dvorců. Zdokumentoval komunikaci širokou kolem 5 m probíhající mezi těmito hospodářskými jednotkami. V rámci jednoho dvorce se mu podařilo zachytit čtyři hrnčířské pece a cisternu jejíž dno bylo vytesáno do skály (Meduna 1967, 36 37). Medunovými výzkumy bylo získáno na 400 kusů malované keramiky (z toho i jedna celá mísovitá nádoba), kterou z větší části zpracovala již J. Valentová (sezóny ), nově jsou v této práci uváděny fragmenty z posledních dvou sezón ( ). Výsledky výzkumů z jednotlivých sezón vycházely průběžně ve formě krátkých zpráv (Meduna 1965; 1966; 1967; 1973; 1974) a výzkumy z 60. let shrnul J. Meduna v jednom obsáhlejším článku (Meduna, 1970a). Badatel se také zasloužil o vydání dvou katalogů se soupisem nálezů ze Starého Hradiska. Zpracoval boskovickou sbírku z výzkumů F. Lipky a K. Snětiny a poté ještě nálezy uložené v původní sbírce Moravského zemského muzea v Brně, v numismatické sbírce pražského Národního Muzea, ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, v muzeu v Prostějově a Plumlově (Meduna 1961; 1970c). Poslední výzkumy na Starém Hradisku proběhly návazně v letech Ujal se jich M. Čižmář z Archeologického ústavu v Brně. Navázal na předešlé Medunovy výzkumy za účelem prozkoumat co největší souvislou plochu a získat další poznatky o zástavbě, osídlení některých okrajových ploch a opevňovacím systému. V prvních třech letech se zaměřil na průzkum vnitřního opevnění, zástavby v jeho okolí a položil zjišťovací sondu na východním předhradí. Další dvě sezóny (v letech ) se soustředil na dokončení výzkumu dvorce na západním předhradí, který se nacházel za bránou do vnitřní plochy a jako jediný byl prozkoumán zcela komplexně. Dále pokračoval výzkum východně směrem k bráně do vnitřního areálu oppida. M. Čižmář se zde zaměřil na zjištění trasy komunikace, charakter zástavby kolem ní a systém příkopů před vnitřním valem. 9

11 Všechny výzkumné sezóny přinesly taktéž větší množství fragmentů malované keramiky a dokonce i jednu zcela rekonstruovatelnou soudkovitou nádobu, jenž nebyly doposud zpracovány. Výzkumy z let shrnul M. Čižmář v krátké stati (Čižmář 1989b) a průběžně publikoval krátké zprávy o jednotlivých výzkumných sezónách (Čižmář 1985; 1987; 1989a; 1997; Čižmář Horálková 1990; 1991; 1993a; 1993b; 1993c; 1996; Čižmář Vorlíčková 1987). Další shrnutí vyšlo poté ještě v roce 2002 (Čižmář 2002). Na základě všech systematických výzkumů se podařilo prozkoumat téměř 2 ha vnitřní plochy oppida. Většina výzkumů se postupně soustředila především na plošné odkrývání v prostoru západního předhradí za účelem získat co největší souvislou prozkoumanou plochu a tento úmysl se zdařil. Odkrytá plocha zde činila téměř m² (Čižmář 2002, 14). Od ukončení výzkumů na oppidu se činnost badatelů zaměřila na vyhodnocování a zpracovávání jednotlivých nálezů a řešení dílčích otázek. V roce 1992 vyšel např. článek k přírodnímu prostředí Starého Hradiska (Přichystal Opravil 1992). Dále došlo již ke zpracování kamenných brousků (Leichmann 1994), žernovů (Čižmář Leichmann 2002), jantaru a jantarového šperku (Čižmářová 1996) či mincovnictví (Čižmář 1997). Některá témata se stala také předmětem diplomových a disertačních prací, A. Drechsler zpracoval železné dřevoobráběcí a kovářské nástroje spolu se železářskou struskou (Drechsler 1999), A. Danielisová dvorec na západním předhradí (Danielisová 2003) a M. Hlava komplexně zpracoval grafitovou keramiku (Hlava 2006) Hrnčířství a jeho doklady na Starém Hradisku V průběhu doby laténské dospěla výroba keramického zboží výrazně na vyšší úroveň, než tomu bylo v předchozích obdobích. Tato změna byla dána především zavedením hrnčířského kruhu, což mělo vliv na tvarovou charakteristiku, celkovou estetickou stránku nádoby a umožnilo vytváření prvků jako jsou ovalené okraje nebo plastické lišty. Některé druhy jemné keramiky a především malovaná keramika, která byla vyráběna výhradně za pomocí hrnčířského kruhu, pocházely z vyhlášených dílen a stávaly se předmětem obchodu i na větší vzdálenosti. Již příprava hlíny a úprava povrchu byla podmíněna zvláštními znalostmi výrobce. Při výrobě malovaných nádob musel být hrnčíř nejen malířsky nadaný, ale zároveň musel ovládat i další technické postupy při výrobě barev a jejich rovnoměrné nanášení. Evidentně došlo i ke zlepšení procesu výpalu, který probíhal v dvoukomorových hrnčířských pecích (umožňovaly výpal při teplotě C), a tím pádem i ke zlepšení vlastností keramiky (především nepropustnost). Hrnčířské pece patří k obecným dokladům produkce keramického zboží a jejich systematické sledování může pomoci, lépe poznat rozšíření hrnčířského řemesla. Soupis laténských pecí podal M. Hlava a pro území 10

12 Moravy uvádí bezpečně 18 nálezů (Hlava 2006, 94 97), mezi něž patří i Staré Hradisko. Tento soupis publikoval společně s D. Víchem v periodiku Pravěk - Supplementum 17 (Hlava Vích 2007, mapa 4). V prostoru zcela odkrytého dvorce na západním předhradí byly nalezeny celkem čtyři hrnčířské pece. V katalogu nálezů ze Starého Hradiska uvádí navíc J. Meduna zlomky roštů ze starších výzkumů (uložených v muzeu v Prostějově), které mohou být dokladem výskytu pecí i jinde na oppidu (Meduna 1970c, 58). Tento doklad hrnčířské výroby na oppidu je pro naše území zatím jediný. Zdá se, že keramická produkce byla určena místním potřebám, nejen snad pro obyvatele dvorce, ale i širšímu okruhu v rámci oppida. Tři pece byly nalezeny na jednom místě a jedna se nacházela v západní části dvorce. M. Čižmář se domnívá, že dvě nejzachovalejší pece pracovaly v rámci dvorce současně a dvě destruované pece, nalezené v blízkosti jedné z nic, patřily ke starší fázi (Čižmář 2002, 38-39). A. Danielisová, která zpracovávala dvorec v rámci své diplomové práce, se však domnívá, že je pravděpodobnější fungování vždy jen jedné pece v určitém horizontu a hrnčířství bylo podle ní provozováno po celou dobu fungování dvorce či jeho významnější část (Danielisová 2003, 117). Pec 4007 (v případě čísla pece jde o identifikátor, který jí přidělila A. Danielisová) byla totiž destruovaná ještě za fungování dvorce a byla vyplněna kulturní vrstvou z jejího bezprostředního okolí. V případě pece 4016 (v databázi malované keramiky označená H_P 2 = hrnčířská pec 2, jde o původní označení z výzkumů), která měla být současná, byla nalezena s poslední vsádkou a pec byla celkově na rozdíl od ostatních nalezena v relativně dobrém stavu. Jelikož tvořila stratigraficky nejmladší objekt ve svém okolí, nedošlo k jejímu porušení. Zajímavé je, že z pece 4016 (H_P 2) pochází i fragmenty malovaných nádob (inv. č /66; /66; /66; /66). Otázkou je, zda lze tyto střepy považovat za součást poslední vsádky pece či nikoliv. Zvláštní totiž je, že v případě inv. č /66 jde o malované střepové kolečko, která byla vyráběna z rozbitých nádob. K zodpovězení otázky, zda byla v rámci dvorce vyráběna i malovaná keramika, je zapotřebí zkoumání širších souvislostí v rámci oppida. Zajímavý nález tvoří také pravděpodobný sklad hrnčířské hlíny z prostoru chaty 5/66 (první číslo udává označení chaty a druhé za lomítkem, rok výzkumu), jenž byl uložen v kruhové jámě zahloubené do jejího dna. Podle A. Danielisové by mohl být tento objekt časově současný s fungováním starších pecí (4004 a 4006), kdy nestál ve dvorci ještě dům č. XIII. S domem bude patrně současná (vzhledem ke stejné orientaci pece a domu a také ke stratigrafii v této části dvorce) pec 4016 (Danielisová 2003, 117). 11

13 3. Popis databáze malované keramiky ze Starého Hradiska Za účelem usnadnění práce se souborem malované keramiky ze Starého Hradiska byla vytvořena databáze v programu Microsoft Access 2003, který je součástí sady Microsoft Office Professional Při její tvorbě jsem se přidržela databáze M. Hlavy pro grafitovou keramiku ze Starého Hradiska (Hlava 2006, ) a deskriptivního kódu moravské malované keramiky J. Valentové (Valentová 1974, 27-66). Pravidelně bylo v databázi užíváno symbolu hvězdičky a otazníku. Hvězdička byla využívána především při popisu sekundární malby a to v případech, kde byla zřejmá její přítomnost, ale nebylo možné ji interpretovat. Tento symbol byl využíván i u okrajů, u nichž malé rozměry znemožňovaly změřit průměr. Otazník potom značil nejisté přiřazení určité vlastnosti. První část databáze (pole ID Uložení ) se zaměřuje na základní identifikační údaje malovaného střepu a v druhé části je potom soustředěn jeho popis. Z morfologického hlediska zde byly sledovány znaky o tvaru nádoby, okraje, dna a charakter výzdoby. Analýza keramické hmoty byla provedena makroskopicky na základě pozorování barvy střepu na lomu, přítomnosti příměsí a tvrdosti výpalu. Identifikační číslo (ID) V tomto poli se nachází identifikátor, který tvoří řada po sobě jdoucích čísel. Protože je neopakovatelný jedinečně označuje každý záznam v databázi a je k němu přiřazen primární klíč. Katastr Položka je vyplňována konstantně Malé Hradisko. Pro zkrácení byla tato položka v tištěné verzi eliminována. Lokalita Jednotně vyplňováno hodnotou Staré Hradisko (v tištěné podobě je použita zkratka StH). Položky katastr a lokalita byly zařazeny na základě databáze M. Hlavy. Jelikož se jedná o stejnou lokalitu, účelem bylo, aby došlo ke shodě mezi databází grafitové a malované keramiky. Dalším aspektem pro zařazení těchto dvou hodnot je možnost rozšíření databáze o další lokality a postihnout tak výskyt malované keramiky na určitém vymezeném území. Inventární číslo Nese informaci o evidenčním čísle střepu pod kterým je uložen v příslušném muzeu. Nálezy malované keramiky uložené v prostějovském muzeu nesou 2 evidenční záznamy. 12

14 Původní katalogové a potom inventární číslo. Systém katalogových čísel byl v prostějovském muzeu zaveden ve 20. letech 20. století a každý záznam začínal písmenem M. Pod tímto označením uvádí nálezy ze Starého Hradiska uložené v muzeu v Prostějově ještě J. Meduna (Meduna 1970c, ). Následně ale během 70. až 90. let byla celá sbírka přeinventarizováná do dnes obvyklého systému inventárních čísel. Nové inventární číslo ale dostaly jednotlivé celky a ne každý jedinec zvlášť. Jelikož bývá v literatuře uváděn starý systém, bylo v databázi použito katalogové číslo (staré inventární číslo) a inventární číslo je uvedeno v závorce, aby bylo možné jednotlivé střepy malované keramiky v depozitáři muzea jednodušeji dohledat. Do prostějovského muzea se také dostala během 80. let sbírka ze zaniklého muzea v Plumlově, kde bylo původně uloženo 5 ks malované keramiky označené A Těchto 5 fragmentů uvádí i J. Meduna (Meduna 1970, 31). V první polovině 70. let ovšem J. Valentová ve své práci uvádí 6 jedinců, z nichž jeden neměl inventární číslo (Valentová 1974, tab. 36:3). Těchto 6 střepů bylo v depozitáři prostějovského muzea uloženo ještě dnes společně, tak jak byly převezeny z bývalého muzea v Plumlově a při procházení celého souboru bylo zjištěno, že plumlovský fragment patří ke střepu M 300/2 (029335) z prostějovské sbírky. Protože u těchto střepů nebyla ještě provedena revize, nesou dodnes jen označení z plumlovského muzea. V prostějovském depozitáři jsou uloženy jako celek pod katalogovým číslem M 325 a inventárním číslem Tyto informace byly skloubeny a v databázi je jedinec označován prostějovským katalogovým číslem lomeno inventární číslo z bývalého muzea v Plumlově a nové prostějovské inventární číslo je uvedeno v závorce. Nálezy z výzkumů J. Lipky a K. Snětiny, uložené v muzeu v Boskovicích, jsou označeny inventárními čísly s počátečním kódem 602. Ten jim přidělil při evidenci J. Meduna, když vytvářel katalog nálezů ze Starého Hradiska nacházející se v boskovické sbírce (Meduna 1961). Největší část nálezového fondu ze Starého Hradiska je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně. U nálezů z výzkumů J. Böhma a J. Meduny byl také použit počáteční kód 602. Poté byl zaveden počáteční kód (výzkumy M. Čižmáře). Lokalizace Pole není vyplňováno jednotně, protože se označování nálezů v rámci oppida během jednotlivých výzkumů lišilo. Jednotlivé malované střepy lze lokalizovat až ze systematického výzkumu J. Böhma a J. Skutila, které jsou uloženy v depozitáři Moravského zemského muzea v Brně. Badatelé zavedli systém polí, která byla označována 13

15 arabskými číslicemi lomeno rok výzkumu. U střepů s rokem výzkumu , byla tedy položka Lokalizace vyplňována tímto způsobem (např. Pole IX/37 ). V některých případech byl nález v rámci pole upřesněn světovou stravou, která je uváděna za středníkem velkým počátečním písmenem nebo byl použit jen slovní popis. S nástupem J. Meduny ( , ) byly jednotlivé kvadranty o šířce 5 x 5 m označovány na ose sever jih písmeny a na ose západ východ číslicemi (viz. Meduna 1970a, Beilage 6). Poté působil na Starém Hradisku M. Čižmář, který v letech navázal na J. Medunu a čtverce (zkratka používaná v databázi Čtv ) byly značeny předešlým způsobem. Poté se jeho zájem soustředil na pole západně od opevnění, předhradí. Tyto údaje jsou do databáze zaneseny slovně. Poslední výzkumy probíhaly na poli před hradiskem, které bylo rozděleno na sektory (v databázi SEK ) označené velkými písmeny (A, B, atd.). Kontext V tomto poli jsou sledovány bližší nálezové okolnosti malované keramiky. Položky lokalizace a kontext nejsou vyplněny u starších nálezů F. Lipky a K. Snětiny uložených v boskovickém muzeu, u střepů uložených v muzeu v Prostějově a v některých dalších případech. Označení v databázi Popis CH chata J jáma CIS cisterna H_P hrnčířská pec O ornice K_V kulturní vrstva S sonda H humus VR vrstva VR_POD_KAM vrstva pod kameny ŽL žlábek ŽL_U_CIS žlábek u cisterny ŽL_CH žlábek chaty hl hloubka DES destrukce SNIŽ_DES snižování destrukce KAM_DES kamenná destrukce MEZI_DES mezi destrukcemi STUD studna DL dláždění DL_CES dláždění cesty SKR skrývka OBJ objekt Tab. I. Označení kontextu nálezů v databázi. 14

16 Chata je dále ještě blíže určena číslem a za lomítkem je udáván rok výzkumu, podobně jsou značeny i nálezy pocházející ze sondy. Pouze číslem jsou určovány jámy, objekty, v některých případech žlábky. Hloubka a skrývka (pokud bylo uvedeno) jsou udávány vždy v centimetrech. Uložení Záznam informuje o uložení malované keramiky v příslušném muzeu. Aby nebyl záznam zbytečně dlouhý, byly pro jednotlivá muzea použity tyto zkratky MB (muzeum v Boskovicích), MP (muzeum v Prostějově), MZM (Moravské zemské muzeum v Brně) a u střepů pocházejících původně z plumlovské sbírky byla tato informace pro doplnění uvedena v závorce; MPL (bývalé muzeum v Plumlově). Část nádoby Popisuje ze které části nádoby fragment pochází. Označení v databázi OKR okraj PODHR podhrdlí VÝD výduť SP_Č_N spodní část nádoby DN dno CEL_N celá nádoba N_Z neurčitelný zlomek Tab. II. Označení dochovaných částí nádob v databázi. Popis Tvar nádoby Téměř vždy byl tvar nádoby určen na základě okraje. Jen v případě široce rozevřeného dna pod inv. č / /73 (tab. 51:4) je pravděpodobné jeho zařazení k mísovitým tvarům, pro toto určení mluví také i jeho vnitřní malba. Dále bylo jako lahvovitý tvar zařazeno podhrdlí s inv. č (Valentová 1974, tab. 22:6) a jako soudkovitý pohár se jeví fragment z největší výduti menší nádoby (průměr 12 cm) pod inv. č. M131/1667/3 (034934), tab. 21:5. Ln10 Ln11 Ln12 Označení v databázi Popis lahvovitý tvar láhev s užším průměrem ústí (4 8 cm) láhev se širším průměrem ústí (8 12 cm) Sn20 Sn21 soudkovitý tvar (průměr cm) soudkovitý pohár (průměr 8 15 cm) 15

17 Mn30 Mn31 Mn32 Mn33 Hn30 Hn31 mísovitý tvar esovitě profilovaná mísa polokulovitá mísa mísa se zataženým okrajem hrncovitý tvar hrnec Tab. III. Označení tvaru nádob v databázi. Tvar okraje Na základě všech dochovaných fragmentů okrajů nádob byly vyčleněny čtyři základní tvarové skupiny. Do první skupiny (označení v databázi S1) byly zařazeny vně vyhnuté zesílené okraje, které šikmo nasedají na méně či více prožlabené hrdlo. Jejich příklady jsou uvedeny v tabulce IV:1 10. Okraje se liší především zesílením a menším či větším nálevkovitým vytažením a patří především k lahvovitým tvarům. Do druhé skupiny (S2) spadají jednoduché, neprofilované mírně zesílené okraje, které jsou mírně zatažené (tab. IV:1-4) nebo zatažené (tab. IV:5) a liší se pouze zesílením nebo naopak přihrocením. Mírně zatažené okraje náleží k soudkovitým tvarům a v případě zataženého okraje k mísovitým. Třetí skupinu (S3) tvoří jednotlivé varianty ovalených okrajů, které jsou nasazeny téměř kolmo na dále nečleněné hrdlo a je oddělen žlábkovitou rýhou. Tyto okraje se vyskytují u soudkovitých pohárů a v případě většího průměru ústí jde již o mísovitý tvar. Do poslední, čtvrté skupiny (S4) byly zařazeny svislé okraje, které zastupují dvě varianty, ale obě jsou zastoupeny pouze jedním střepem (tab. IV:1-2). V prvním případě se jedná o mírně zesílený, přihrocený okraj lahve, jenž kolmo nasedá na rovné nečleněné hrdlo, od kterého je oddělený nevýraznou plastickou lištou. V druhém případě byl rovný okraj pocházející ze soudkovitého poháru mírně zesílený směrem dovnitř a téměř plynule přecházel v nečleněné hrdlo. V databázi byly jednotlivé fragmenty okrajů zařazovány pouze do jednotlivých skupin, protože další striktní třídění na jednotlivé typy by mělo za výsledek velkou typologickou škálu, zastoupenou ze Starého Hradiska ve většině případů jedním nebo několika málo exempláři a menší fragmenty, kterých je velké množství, by nebylo možné k jednotlivých typům přiřadit. 16

18 TVARY OKRAJŮ SKUPINA SKUPINA SKUPINA SKUPINA Tab. IV. Označení tvaru okrajů v databázi. Tvar dna Označení v databázi Popis Vyobrazení ROV rovné dno tab. VI: 1 ROV_ŽL rovné dno se žlábkem po obvodu tab. VI: 2 M_VYK_DOV dno mírně vyklenuté dovnitř tab. VI: 3 VYK_DOV dno vyklenuté dovnitř tab. VI: 4 Z_DŮL zaoblené dno s důlkem tab. VI: 5 ŽL_DŮL dno se žlábkem po obvodu a důlkem uprostřed tab. VI: 6 Tab. V. Označení tvaru den. Přiřazování den ke kategorii malovaných nádob je dosti problematické, protože barevný nátěr byl ve většině případů nanášen ve spodní části teprve několik centimetrů nade dnem. Ze Starého Hradiska pochází celkem 23 exemplářů, z toho 19 jich neslo malbu a zbylé 4 mohly být zařazeny na základě dalších již malovaných fragmentů, které jednoznačně pocházely ze stejné nádoby. I když jde o nepočetnou skupinu, bylo možné vyčlenit šest tvarů den. První variantou je rovné dno (tab. V; VI:1) a jednoznačně sem spadá 10 kusů. Rovná dna se liší pouze 17

19 způsobem nasazení na tělo nádoby. V podstatě jeho podvariantou je rovné dno s mělkým žlábkem po obvodu, jehož šířka se pohybuje kolem 2 3 mm (tab. V; VI:2). Ve třech případech bylo dno mírně vyklenuté dovnitř (tab. V; VI:3) a jedno, pravděpodobně z menší soudkovité nádoby bylo vyklenuté dovnitř (tab. V; VI:4). Předposlední tvar je známý z polokulovité mísy, která se dochovala celá (tab. 58:2). Dno je zaoblené s důlkem uprostřed (tab. V; VI:5) a poslední tvar představuje dno s mělkým žlábkem po obvodu a důlkem uprostřed (tab. V; VI:6), oba tvary jsou zastoupené pouze jediným exemplářem. U dalších šesti zlomků byl také pozorován žlábek po obvodu, ale nebylo možné určit, zda jde o tvar rovného dna nebo s důlkem uprostřed, proto byly v databázi uvedeny obě varianty oddělené lomítkem (ŽL_DŮL/ROV_ŽL). Průměr dna se pohyboval od 6 do 15 cm, přičemž nejčastěji byl evidován kolem 9 cm (především u den mírně vyklenutých dovnitř a se žlábkem po obvodu). Velké rozměry 14 a 15 cm se vyskytly ve dvou případech u rovného dna. TVARY DEN 1) 2) 3) 4) 5) 18

20 6) Tab. VI. Tvary den. Plošná malba na střepu Ze Starého Hradiska pocházejí pouze čtyři celé nádoby (dvě mísy a dva soudkovité tvary), jedna téměř zcela rekonstruovatelná a větší fragment z horní části lahve, v ostatních případech jde především jen o malé zlomky. Z tohoto důvodu nemohla být plošná malba posuzována komplexně a v závislosti na jejím výskytu v určité části nádoby. Tato vlastnost byla tedy nadefinována tak, jak ji lze pozorovat na jednotlivých fragmentech a to do šesti kategorií (viz tab. VII). Střep pokrytý pouze jednobarevným nátěrem může pocházet z nádoby nesoucí monochronní malbu nebo zachycuje střední část širokého barevného horizontálního pásu Obr. 1. Příklady variant plošné malby (např. obr. 1:3), proto jsou brány v potaz obě varianty. Dále se vyskytovaly střepy, na kterých byla patrná část barevného horizontálního pásu v kombinaci s vynechaným původním povrchem ( kombinace původního povrchu a malby ) např. obr. 1:6. V některých případech byl jednobarevný nátěr nanášen na nádobu (celou nebo její část) ve vodorovných pruzích mezi nimiž zůstával původní povrch ( střídání původního povrchu s malbou, obr. 1:1), nebo byla pozorována kombinace původního povrchu a různobarevných vodorovných pásů ( střídání různobarevných horizontálních pásů s původním povrchem, obr. 1:5). Dále byla pozorována kombinace dvou různobarevných nátěrů, které jednoznačně představují rozhranní dvou horizontálních 19

21 pásů (obr. 1:2) a v poslední řadě se vyskytovaly střepy, které nesly více jak dva vodorovné pásy, vždy se ale střídaly pouze dva druhy barvy ( střídání různobarevných horizontálních pásů, 1:4). V některých případech bylo tedy možné sledovat i šířku barevných horizontálních pásů, ale protože jich nebylo mnoho, nebylo možné tuto vlastnost zakomponovat do popisu plošné malby. Charakter horizontálního pásu a jeho metrické údaje byly uváděny v poli poznámka. Popis plošné malby na Označení v databázi střepu monochronní malba nebo MM_N_P barevný horizontální pás kombinace původního KOM_PP_M povrchu a malby střídání původního povrchu ST_PP_M s malbou střídání různobarevných ST_RP_PP horizontálních pásů s původním povrchem kombinace dvou KOM_D_RP různobarevných horizontálních pásů střídání různobarevných ST_RP horizontálních pásů Tab. VII. Označení jednotlivých variant plošné malby v databázi. Barva plošné malby Např. obr. 1:3 obr. 1:6 obr. 1:1 obr. 1:5 obr. 1:2 obr. 1:4 U plošné malby se uplatňovalo pět základních barev (bílá, červená, červenohnědá, hnědá a tmavě hnědá), někdy bylo možné rozpoznat i převrstvení dvou různých barev přes sebe (viz tab. VIII). Označení v databázi B B_ČRV B_H ČRV ČRV_B ČRVH ČRVH_B H H_B TH TH_B Tab. VIII. Označení barvy plošné malby v databázi. Barva plošné malby bílá bílá přes červenou bílá přes hnědou červená červená přes bílou červenohnědá červenohnědá přes bílou hnědá hnědá přes bílou tmavě hnědá tmavě hnědá přes bílou 20

22 Prvky sekundární malby Prvek je nejmenší elementární částicí, který již nelze žádným způsobem dále rozložit a tvoří základní stavební jednotku geometrického motivu. Kombinováním či opakováním prvků vzniká jeho nadřazená jednotka motiv. Pro sledování výskytu jednotlivých prvků sekundární malby na malované keramice byly rozděleny do sedmi skupin označované v databázi malými písmeny (a g) a v rámci nich byly poté vyčleněny podskupiny značené čísly (viz. tab. IX). Struktura dělení sekundárních prvků a jejich značení v databázi a rovné linie a10 vertikální linie a11 úzká vertikální line a12 středně široká vertikální linie a13 široká vertikální linie a20 horizontální linie a21 úzká horizontální linie a22 středně široká horizontální linie a23 široká horizontální linie a30 diagonální linie a31 úzká diagonální linie jdoucí zprava doleva a32 středně široká diagonální linie jdoucí zprava doleva 21

23 a33 široká diagonální linie jdoucí zprava doleva a34 úzká diagonální linie jdoucí zleva doprava a35 středně široká diagonální linie jdoucí zleva doprava a36 široká diagonální linie jdoucí zleva doprava b klikatky b10 vertikální klikatky b11 úzká vertikální klikatka b12 široká vertikální klikatka b20 horizontální klikatky b21 úzká horizontální klikatka b22 široká horizontální klikatka b30 diagonální klikatka b31 úzká diagonální klikatka jdoucí zleva doprava b32 široká diagonální klikatka jdoucí zleva doprava c vlnovky c10 vertikální vlnovky c11 úzká vertikální vlnovka 22

24 c12 středně široká vertikální vlnovka c13 široká vertikální vlnovka c20 mírně zvlněné vertikální linie c21 mírně zvlněná úzká vertikální linie c22 mírně zvlněná široká vertikální linie c30 horizontální vlnovky c31 úzká horizontální vlnovka c32 široká horizontální vlnovka c33 široká horizontální dvoufázová vlnovka c40 diagonální vlnovka c41 úzká diagonální vlnovka jdoucí zprava doleva d obloukovité linie d10 diagonální obloukovité linie d11 úzká diagonální linie tvořící oblouk směrem doprava d12 široká diagonální linie tvořící oblouk směrem doprava d13 úzká diagonální linie tvořící oblouk směrem doleva 23

25 d14 široká diagonální linie tvořící oblouk směrem doleva d20 vertikální obloukovité linie d21 úzká vertikální linie tvořící oblouk směrem doprava d22 úzká vertikální linie tvořící oblouk směrem doleva d30 horizontální obloukovité linie d31 horizontální úzká linie tvořící oblouk směrem dolů d32 horizontální široká linie tvořící oblouk směrem dolů e obdélníky e10 vertikálně postavené obdélníky e11 plný vertikálně postavený obdélník kratší strana k delší (zhruba 1:2) e12 plný vertikálně postavený obdélník v horní části šikmo seříznutý e13 plný vertikálně postavený vysoký úzký obdélník f trojúhelníky f10 pravoúhlý trojúhelník f11 vyplněný pravoúhlý trojúhelník g deriváty elipsy g10 vertikálně postavený zahrocený elipsoid g11 vyplněný vertikálně postavený zahrocený elipsoid Tab. IX. Prvky sekundární malby a jejich značení v databázi. 24

26 Barva sekundární malby Sekundární malba byla prováděna dvěma základními odstíny tmavé barvy a to tmavě hnědou (TH) a černou (ČER). Bílý nátěr se v případě sekundární malby vyskytl v podobě úzkého horizontálního pásu, kdy bílá převrstvila hnědý nebo červený podklad a vznikl tak jednoduchý motiv střídajících se úzkých horizontálních proužků (B_H; B_ČRV). Tímto způsobem se uplatňovala i červená a tmavě hnědá barva (ČRV_B; TH_B). Označení v databázi Barva sekundární malby B_H bílá přes hnědou B_ČRV bílá přes červenou ČRV_B červená přes bílou TH tmavě hnědá TH_B tmavě hnědá přes bílou ČER černá Tab. X. Označení barvy sekundární malby v databázi. Motivy sekundární malby Po základní stavební částici nastupuje motiv složený z prvků a na základě nich byla i jednotlivá motivační schémata roztřízena do šesti skupin značených v databázi velkými písmeny (A F) a poté do jednotlivých podskupin označovaných v rámci nadřazené skupiny čísly (viz tab. XI). Pro zjednodušení popisu nebyla rozepisována celá charakteristika prvků tvořící stavební základnu daného motivu, tak jak byla nadefinovaná výše. Aby ale nedošlo ke ztrátě informací, byly dané prvky pod kódem uváděny v závorce. Struktura rozdělení motivačních schémat a jejich značení v databázi A motivy složené z rovných linií A10 vertikálních A11 opakování středně širokých vertikálních linií (a12) A12 opakování středně širokých vertikálních linií, které jsou ohraničeny středně širokými horizontálními liniemi (a12+a22) A13 široké vertikální linie ohraničené horizontálními (a13+a23) 25

27 A14 kombinace úzkých vertikálních linií a vysokého úzkého obdélníku, která se opakuje (a11+e13) A15 svazek úzkých vertikálních linií (nejčastěji v počtu pěti) ohraničený širokými vertikálními liniemi (a11+a13) A20 horizontálních A21 střídání dvou barevně odlišných širokých horizontálních linií (a23) A22 široké horizontální linie (a23) A30 diagonálních A31 opakování středně širokých diagonálních linií jdoucích zprava doleva (a32) A32 svazek úzkých diagonálních linií jdoucích zprava doleva (a31) A33 svazek úzkých diagonálních linií (nejčastěji v počtu pěti) ohraničený širokými diagonálními liniemi jdoucí zleva doprava (a34+a35) A40 kombinace linií tvořící síť A41 úzké vertikální a horizontální linie tvořící čtvercovou síť (a11+a21) A42 úzké diagonální linie jdoucí zprava doleva a opačně tvořící kosočtverečnou síť (a31+a34) B motivy složené z klikatek B10 vertikálních 26

28 B11 opakování úzkých vertikálních klikatek B12 úzká vertikální klikatka ohraničená širokými vertikálními klikatkami (b12+b11) B13 svazek úzkých vertikálních klikatek (nejčastěji v počtu pěti) ohraničený širokými vertikálními klikatkami (b11+b12) B20 - horizontálních B21 svazek úzkých horizontálních klikatek (nejčastěji v počtu pěti) ohraničený širokými horizontálními klikatkami (b21+b22) B30 - diagonálních B31 úzká diagonální klikatka ohraničená širokými diagonálními klikatkami jdoucí zprava doleva (b21+b22) C motivy složené z vlnovek C10 vertikálních C11 opakování úzkých vertikálních vlnovek (c11) C12 opakování středně širokých vertikálních vlnovek (c12) C13 svazek středně širokých vertikálních vlnovek (c12) C14 úzká vertikální vlnovka ohraničená širokými vertikálními vlnovkami (c11+c13) 27

29 C15 opakování širokých vertikálních vlnovek (c13) C16 svazek úzkých vertikálních vlnovek (nejčastěji v počtu pěti) ohraničený širokými vertikálními vlnovkami (c11+c13) C17 svazek úzkých mírně zvlněných vertikálních linií ohraničených širokými vertikálními mírně zvlněnými liniemi (c21+c22) C20 horizontálních C21 svazek úzkých horizontálních vlnovek (nejčastěji v počtu pěti) ohraničený širokými horizontálními vlnovkami (c31+c32) C22 opakování úzkých horizontálních vlnovek (c31) C23 svazek úzkých horizontálních vlnovek (c31) C24 opakování široké horizontální dvoufázové vlnovky (c33) D motivy složené z obloukovitých linií D10 diagonálních D11 svazek úzkých diagonálních linií ohraničený širokými diagonálními liniemi, které jsou obloukovitě vyhnuté (směrem doprava d11+d12; směrem doleva d13+d14) E motivy složené z vertikálně postavených obdélníků E10 šachovnicovité uspořádání E11 úzké horizontální linie mezi nimiž jsou šachovnicovitě uspořádané plné obdélníky (a21+e11) 28

30 E12 úzké horizontální linie, na které jsou šachovnicovitě zavěšovány plné obdélníky v horní části šikmo seříznut (a21+e12) F motivy složené z trojúhelníků F10 pravoúhlých F11 uspořádaní do tzv. větrníku Tab. XI. Motivy sekundární malby a jejich značení v databázi. Kompozice motivů Kombinacemi a periodickým opakováním motivů a prvků vzniká kompozice. Na malovaných fragmentech ze Starého Hradiska bylo rozpoznáno 21 různých kompozičních schémat, z toho jedno (č. 21) je známo pouze ze starší fotografie většího fragmentu malované nádoby (Lipka Snětina 1912, tab. XXVI:14). Rozdělení kompozičních schémat a jejich značení v databázi 1) motiv střídajících se dvou barevně odlišných širokých horizontálních linií, přes který jde motiv kosočtverečné sítě (A21+A42) 2) motiv střídajících se dvou barevně odlišných širokých horizontálních linií, přes které jde motiv periodicky se opakujících úzkých vertikálních klikatek (A21+B11) 3) motiv střídajících se dvou barevně odlišných širokých horizontálních linií, přes které jde motiv periodicky se opakujících úzkých vertikálních vlnovek v kombinaci se středně širokými a širokými vertikálními liniemi (A21+C11+a12+a13) 4) opakující se motiv úzkých vertikálních linií ohraničených širokými vertikálními liniemi, nad nimž jsou zavěšené svazky úzkých diagonálních linií jdoucích zprava doleva a opačně (A15+A32) 29

31 5) široké vertikální a horizontální linie v kombinaci s úzkými vertikálními a horizontálními liniemi (A22+a11+a13+a21+a23) 6) periodicky se opakující svazky středně širokých vertikálních vlnovek (C12) 7) kombinace středně širokých vertikálních linií se středně širokými vertikálními vlnovkami (A11+B12) 8) Kombinace svazku širokých horizontálních linií se svazkem úzkých horizontálních vlnovek (A22+C23) 9) střídající se svazky úzkých vertikálních linií ohraničených širokými vertikálními liniemi se svazky úzkých vertikálních vlnovek ohraničených širokými vertikálními vlnovkami (A15+C16) 10) střídaní motivu čtvercové sítě s motivem svazkovitých úzkých vertikálních klikatek ohraničených širokými vertikálními klikatkami (A41+B12) 11) kombinace čtvercové sítě s úzkou diagonální klikatkou ohraničenou širokými diagonálními klikatkami (A41+B31) 12) periodické střídání čtvercové sítě s dvěma úzkými diagonálními vlnovkami (A41+c41) 30

32 13) kombinace středně širokých vertikálních linií ohraničených středně širokými horizontálními liniemi se svazkem úzkých horizontálních klikatek ohraničených širokými horizontálními klikatkami (A12+B21) 14) kombinace svazku úzkých diagonálních linií ohraničených širokými diagonálními liniemi se svazkem vertikálních linií ohraničených širokými vertikálními liniemi a se svazkem horizontálních klikatek (A15+A33+b21) 15) kombinace středně širokých vertikálních linií ohraničených horizontálními liniemi se svazkem mírně zvlněných úzkých vertikálních linií ohraničených mírně zvlněnými širokými vertikálními liniemi, se svazkem diagonálních úzkých linií ohraničených širokými diagonálními liniemi a se svazkem vertikálních úzkých linií ohraničených širokými vertikálními liniemi (A11+A15+A33+b21+b22) 16) kombinace svazku vertikálních úzkých linií ohraničených širokými vertikálními liniemi se svazkem horizontálních úzkých vlnovek ohraničených širokými horizontálními vlnovkami (A15+C21) 17) kombinace čtvercové sítě se zahroceným elipsoidem (A41+g11) 18) periodicky se opakující rhomboidy vyplněné kosočtverečnou sítí (A42) 19) kombinace šachovnicovitě uspořádaných obdélníků s periodicky se opakujícím motivem větrníku (E11+F11) 20) střídající se motiv širokých dvoufázových vlnovek s vysokým úzkým obdélníkem a s úzkými horizontálními vlnovkami (C24+C22+e13) 31

33 21) kombinace středně širokých vertikálních linií ohraničených horizontálními liniemi se svazkem úzkých vertikálních linií ohraničených širokými vertikálními liniemi a se svazkem úzkých obloukovitých linií ohraničených širokými obloukovitými liniemi (A12+A15+D11) Tab. XII. Kompozice motivů sekundární malby a jejich značení v databázi. Malba uvnitř Pokud byla tato vlastnost pozorována byla kolonka vyplněna zkratkou pro danou barvu, která se na střepu vyskytla (viz. tab. VIII - barva plošné malby ). Vzhled povrchu V tomto případě bylo sledováno, zda je povrch lesklý (označení v databázi LESK) nebo matný ( MAT ). Tato vlastnost vypovídá i celkovém charakteru malované keramiky. Především v případě střepů jejichž vzhled byl lesklý, byla malba dobře dochovaná a keramika byla tvrdě vypálená. Barva střepu na lomu Na základě sledování této vlastnosti bylo vyčleněno 10 kategorií a stanoveny čtyři základní charakteristické barvy oranžová, cihlově červená, hnědá, šedá. Takto nadefinovaná vlastnost měla poté význam pro určování homogenity výpalu, která se projevuje tímto způsobem. V prvních třech případech (tab. XIII), kdy byla barva na lomu jednolitá (jen oranžová, cihlově červená nebo hnědá) šlo o homogenní výpal a v ostatních případech šlo o nehomogenní výpal, kdy se na lomu projevuje tzv. sendvičový efekt. O CČ H O-Š-O CČ-Š-CČ H-Š-H O-Š H-Š Š-O Š-H Označení v databázi Tab. XIII. Označení barvy střepu na lomu v databázi. Barva střepu na lomu oranžová cihlově červená hnědá směrem k vnější straně oranžová, střed šedý, směrem k vnitřní straně oranžová směrem k vnější straně cihlově červená, střed šedý, směrem k vnitřní straně cihlově červená směrem k vnější straně hnědá, střed šedý, směrem k vnitřní straně hnědá směrem k vnější straně oranžová, k vnitřní straně šedá směrem k vnější straně hnědá, k vnitřní straně šedá směrem k vnější straně šedá, k vnitřní straně oranžová směrem k vnější straně šedá, k vnitřní straně hnědá 32

34 Příměsi Obecně byla malovaná keramika vyráběna z velmi jemně plavené hlíny a jen v některých případech se objevily příměsi pozorovatelné pouhým okem. Skoro na všech keramických jedincích bylo možné pozorovat rovnoměrné rozložení velmi malých částeček slídy a v případě křemene, železitých minerálů či pórů po vyhořelých karbonátech jde spíše o výjimky. Jelikož se malovaná keramika ze Starého Hradiska dochovala ve velmi fragmentárním stavu, nelze určit, zda se poslední tři jmenované příměsi vyskytovaly v keramické hmotě pravidelně, či jde spíše o náhodné přimíchání do keramického těsta. Označení v databázi Příměsi S slída VK vyhořelé karbonáty K křemen ŽM železité minerály Tab. XIV. Označení příměsí v databázi. Druh vypálení Pro posuzování charakteru výpalu byla sledována homogenita, která se projevuje barvou na lomu (viz výše Barva střepu na lomu ) a tvrdostí střepu. Protože pro posuzování tvrdosti výpalu není zatím stanoven jednotný systém, byly na základě charakteru malované keramiky stanoveny tři stupně tvrdosti, které odpovídaly 1) vrypu nehtem, 2) vrypu Cu, 3) vrypu Fe. U nehomogenně vypálených střepů nebyla zaznamenána tvrdost, která by odpovídala vrypu Fe, proto není vyčleněna kategorie N3. Označení v databázi Popis homogenní výpal, tvrdost odpovídá vrypu H1 nehtem H2 homogenní výpal, tvrdost odpovídá vrypu Cu H3 homogenní výpal, tvrdost odpovídá vrypu Fe nehomogenní výpal, tvrdost odpovídá vrypu N1 nehtem N2 nehomogenní výpal, tvrdost odpovídá vrypu Cu Tab. XV. Označení druhu vypálení v databázi. Druhotné využití Někdy byly fragmenty z rozbitých malovaných nádob druhotně využity k výrobě koleček, které byly evidovány v tomto poli a bylo zde i evidováno, zda se jedná o kotouček s provrtem, bez provrtu nebo s nedokončeným provrtem (tab. XVI). Označení v databázi Popis SK_BEZ_PROV střepové kolečko bez provrtu SK_S_PROV střepové kolečko s provrtem SK_S_NED_PROV střepové kolečko s nedokončeným provrtem Tab. XVI. Označení jednotlivých druhů střepových koleček v databázi. 33

35 Reparace Výskyt reparačních otvorů byl sledován v databázi ve formě přítomnost, absence. Protože šlo v pozitivním případě pouze o jedenáct fragmentů malovaných střepů, byly další vlastnosti evidovány v poli poznámka (průměr reparace a pokud bylo reparačních otvorů více,byl uváděn i jejich počet). Průměr okraje, dna, střepového kolečka a tloušťka střepu Tyto čtyři položky byly udávány v cm. V případě okraje šlo o největší průměr ústí a u dna byl měřen vnější průměr v místě dotyku výduti s horizontální rovinou dna. Vyobrazení Odkaz na danou tabulku nebo literaturu. Poznámka V poli poznámka byly konstantně evidovány informace o stavu dochování malby. Pokud byla malba velmi špatně dochovaná bylo poznamenáno ŠDM (špatně dochovaná malba). Dále zde byly uváděny údaje, které se vyskytly jen u několika málo jedinců a proto pro ně nebyla v rámci databáze vyčleněna samostatná položka. Metrické údaje o průměru výduti u fragmentů, kde bylo možné tuto vlastnost zjistit (v cm; značení v databázi PRŮM_VÝD), o průměru reparačních otvorů (v cm; PRŮM_REP ) a pokud se objevil více jak jeden tento provrt, byl uváděn i jejich počet. Pokud se plošná malba sestávala ze střídajících se různobarevných pásů, byla zde uváděna jejich charakteristika kategorie a případně jejich metrické údaje v cm. Pásy bylo možné rozdělit podle šířky do třech kategorií úzké do jednoho centimetru, ale jde především o rozměry kolem 0,5 cm (označení v databázi Ú_P), středně široké, které se pohybovaly kolem 1 2 cm (SŠ_P) a od 2,5 cm jsou pásy řazeny mezi široké (Š_P). K tomuto rozdělení byla připisována i barva daného pásu (pokud šlo např. o červený pás o šířce 0,6 cm byl v databázi zaznamenán jako Ú_P_B 0,6 cm). V poslední řadě zde byly zaznamenány informace o výskytu trakčních linií na vnitřní straně střepu (pokud byly výrazné označení v databázi VT_L = výrazné trakční linie) a plošné malby na dnech, v případě, kdy se nátěr vyskytl i ze spodní strany dna, byla použita v databázi zkratka VS_DN_*_M (vnější strana dna malba, místo hvězdičky je uváděna zkratka pro danou barvu plošného nátěru). 34

36 4. Vyhodnocení malované keramiky ze Starého Hradiska 4. 1 Tvarová charakteristika Tvarové rozdělení malované keramiky ze Starého Hradiska velmi stěžovala její fragmentárnost. Z oppida pocházejí pouze čtyři celé nádoby (dvě soudkovité nádoby obr. 2; tab. 57:1, polokulovitá tab. 58:1 a esovitě profilovaná mísa tab. 58:2), jedna téměř rekonstruovatelná kónická nádoba a velký fragment horní části lahvovité nádoby, i když tyto nádoby představují pramennou základnu pro určování tvarů, nepředstavují všechny typy nádob, které se na hradisku vyskytovaly a tudíž neposkytují veškeré potřebné informace. Až na tři výjimky byly tvary u menších fragmentů určovány na základě okrajů, ale ani v tomto případě nebylo zařazení vždy možné. Kromě tvarů, která známe z celých nebo téměř celých nádob, doplňovaly sortiment malovaných nádob na Starém Hradisku mísy se zataženým okrajem, hrncovité tvary a mísy s vně vyhnutým okrajem, jejichž tvar nelze přesněji stanovit. V posledních dvou případech není určení na základě malých fragmentů jednoznačné, ale pravděpodobné. V českém materiálu malovaných nádob se navíc ještě vyskytly ostře profilované mísy s vně vytaženým zesíleným okrajem, který byl posazen na šikmo nasazené hrdlo, jenž pokračovalo v dvojkónicky lomené tělo, dále se zde uplatňovaly misky s kolmou stěnou a vně ovaleným okrajem a v poslední řadě pokličky kuželovitých forem se slabě zesíleným a kolmo seříznutým okrajem. Oba tyto tvary nádob pocházejí z oppida Stradonice (Břeň 1973, ). Tvarové zastoupení nádob ze Starého Hradiska 12% 5% 23% Lahvovité tvary Soudkovité tvary Mísovité tvary Hrncovité tvary 60% Graf 1. Tvarové zastoupení malovaných nádob ze Starého Hradiska (do procentuálního zastoupení bylo bráno v potaz i pravděpodobné přiřazení k jednotlivých tvarům). Lahvovité tvary (Ln10) Lahvovité nádoby tvoří druhou nejpočetnější skupinu malovaných nádob ze Starého Hradiska a jejich velké početní zastoupení je i obecně velmi obvyklé. Vyznačují se zesíleným okrajem, který je šikmo vně vytažený a plynule přechází v prožlabené hrdlo. 35

37 Tělo nádoby je potom široce vyklenuté a ve spodní části se kónicky úží ke dnu, o jehož tvarové charakteristice pro danou lokalitu nemáme jednoznačné doklady. Na základě analogií z lokality Manching, kde již byla malovaná keramika zpracována, a nálezů částí den ze Starého Hradiska, je pravděpodobné přiřazení k lahvovitým nádobám tvar rovného dna (např. Maier 1970, Taf. 3:70), mírně vyklenutého dovnitř (např. Maier 1970, Taf. 13:335), se žlábkem po obvodu a důlkem uprostřed (např. Maier 1970, Taf. 5:121) a rovného dna se žlábkem po obvodu (např. Maier 1970, Taf. 3:69). Podle dochovaného materiálu lze lahvovité tvary rozdělit na základě průměru ústí na dvě skupiny s užším průměrem ústí (A11) o rozměrech 4 8 cm (např. tab. 46:1) a se širším průměrem ústí (A12) o rozměrech 9 12 cm (tab. 46:2 6; 47:1 3; 48:1 3). Soudkovité tvary (Sn20) Soudkovité nádoby představují největší skupinu malovaných nádob, které se na hradisku vyskytovaly (viz graf 1). Jednalo se o rozměrnější nádoby, bez hrdla s neprofilovaným, jednoduchým okrajem, který byl mírně zatažen a zesílen. Lišily se pouze rozměry ústí, které se pohybovaly od 16 do 20 cm (průměr ústí cm je spíše výjimečný) a zesílením nebo naopak přihrocením okraje (tab. 40:5; 41:4 6; 43:5 6; 44:3 5, 7). Soudkovité poháry (Sn21) Soudkovité poháry tvoří podskupinu soudkovitých nádob a vyznačují se průměrem ústí od 5 do 15 cm. Malý průměr ústí (5, 5 cm) se vyskytl jen u jedné nádoby, inv. č /66 (Valentová 1974, tab. 18:1) a výjimku tvoří i průměr 8 cm, inv. č /64 (Valentová 1974, tab. 12:1), běžné jsou rozměry 9 15 cm. Na základě okraje lze rozlišit tři typy pohárů. U prvního typu (v databázi tvar nádoby Sn21; tvar okraje S2), který je nejpočetnější, jde o stejné okraje jako v případě soudkovitých tvarů o větším průměru ústí, tedy jednoduché, mírně zesílené, zatažené okraje (tab. 40:1 4; 41:1 2; 42:1 6; 43:1 3; 44:1 2, 6; 45:2 3; 49:2). Příklad celkové tvarové charakteristiky nám poskytuje soudkovitý pohár pod inv. č. M132 (038692), jehož okraj byl mírně zatažený, přihrocený a průměr ústí činil 14 cm (tab. 57: 1). Nečleněné hrdlo poté přecházelo plynule v mírně vyklenutou výduť (největší průměr 19 cm) a spodní část se zužovala ke dnu o průměru 12 cm, které bylo mírně vyklenuté dovnitř. Jiný tvar dna pravděpodobně dokládá rovné dno s inv. č /73 (tab. 51:1), které lze zřejmě, na základě keramického materiálu a nálezového kontextu, přiřadit ke stejnému soudkovitému poháru, ze kterého pochází i okraj s inv. č /73 (tab. 42:4). Dalším typem (v databázi tvar nádoby Sn21; tvar okraje S3) jsou poháry s ovaleným okrajem, který je oddělen od nečleněného hrdla žlábkovitou 36

38 rýhou a liší se jen na úrovni zesílení (tab. 50:1 3). Jeho četné analogie se nacházejí i v českém materiálu (Břeň 1973, 109, tab. IV., č. 9). K tomuto typu patří i velký soudkovitý pohár (obr. 2), který se dochoval v celku a podává nám jeden příklad jak o proporcích nádoby (průměr ústí 10 cm, dna 11 cm, v místě největší výduti cca 28 cm a její výška činila 38 cm), tak i tvaru dna, které bylo zcela rovné. Bohužel nebyla tato nádoba fyzicky k dispozici ke zdokumentování a proto není zanesena do databáze. Jako třetí typ (v databázi tvar nádoby Sn21; tvar okraje S1) lze vyčlenit, na základě analogií z Českého území (Břeň 1973, ), Obr. 2. Soudkovitá nádoba (podle: soudkovité poháry s mírně ven vyhnutým okrajem, kam Čižmář, M. Horálková, P. 1990, spadají pravděpodobně pouze dva fragmenty ze Starého obr. 38:4) Hradiska. V prvním případě jde o nádobu s mírně zesíleným, nálevkovitě ven vykloněným okrajem, který nasedá na nízké prožlabené hrdlo (tab. 49:2) a u druhého fragmentu byl okraj mírně vně vyhnutý a šikmo posazený na nečleněné hrdlo (Valentová 1974, tab. 19:2). Procentuální zastoupení typů soudkovitých pohárů 4% 16% Soudkovité poháry s mírně zataženým okrajem Soudkovité poháry s ovaleným okrajem Soudkovité poháry s mírně ven vyhnutým okrajem 80% Graf. 2. Procentuální zastoupení jednotlivých typů soudkovitých pohárů. Mísovité tvary (Mn30) Tato tvarová skupina je zastoupena dvěma celými nádobami a několika dalšími fragmenty okrajů a jednoznačně lze mezi nimi vyčlenit tři podskupiny. Bez jakéhokoliv dalšího určení byly k mísovitým tvarům na základě většího průměru ústí přiřazeny fragmenty okrajů, které jsou mírně zesílené a vně vyhnuté. Jednoznačně jde o mísovitý tvar v případě okraje s inv. č /66, jehož průměr byl 34 cm. V dalších čtyřech případech, kdy se průměr ústí pohyboval mezi cm je jejich zařazení do této tvarové skupiny pravděpodobné (tab. 45:4-6). 37

39 Esovitě profilovaná mísa (Mn31) Tento tvar mísy je ze Starého Hradiska zastoupen pouze dvěma exempláři a to jedním fragmentem okraje (inv. č ; tab. 49:4) a v druhém případě jde o celou nádobu (inv. č ; tab. 58:2). Okraj profilované mísy je mírně zesílený, šikmo ven vyhnutý a v ostrém úhlu nasedá na nízké hrdlo, které poté přechází v největší výduť nádoby. Průměr ústí zcela dochované mísy činil 46 cm a její dno bylo rovné o průměru 14 cm. Celková výška nádoby byla 17 cm. Velkým průměrem ústí (42 cm) se vyznačoval i první exemplář. Polokulovitá mísa (Mn32) Okraj nádoby je ovalený, mírně zesílený a posazený téměř kolmo na nečleněné hrdlo, které přechází v téměř kulovitě vyklenuté tělo mísy. Dno bylo zaoblené s důlkem uprostřed, které bylo vytvořeno pozvolným přechodem ze spodní části nádoby nebo bylo rovné. K tomuto tvaru lze přiřadit dva fragmenty okrajů (inv. č /87, tab. 50:4 a inv. č /73, tab. 50:5), jednu celou nádobu (průměr ústí 23 cm, dna 9 cm a výška mísy činila 22 cm; tab. 58:1) a pravděpodobně i část rovného dna, které je široce rozevřené a na základě charakteru malby a keramické hmoty, pochází asi ze stejné nádoby jako výše uvedený okraj ( /73). Polokulovité mísy jsou doloženy i z moravských nížinných sídlišť, např. z Brna Horních Heršpic či Milovic (Meduna 1980a, 98) a další analogie s rovným dnem i zaobleným s důlkem uprostřed nacházíme v českém materiálu (Břeň 1973, tab. III., č. 5 7). Mísa se zataženým okrajem (Mn33) Zatímco ve skupině nemalovaných nádob se tento tvar vyskytuje často, v případě malované keramiky tvoří spíše výjimku, což dokládá pouze jeden menší fragment zataženého, mírně zesíleného okraje ze Starého Hradiska, který byl pokrytý červenou barvou. Nečetné nálezy této mísy pochází i z území Čech a i v těchto případech se vždy jednalo o fragmenty s červeným nátěrem (Břeň 1973, 110, tab. V., č. 4-7). Hrncovité tvary (Hn41) Do této skupiny byly řazeny široce rozevřené, mírně zesílené okraje, které byly vně vytaženy a šikmo nasedaly na hrdlo. Průměr ústí se v těchto případech pohyboval mezi cm (tab. 47:4; 48:4 6; 49:3). Nečetné analogie se nacházejí i na Manchingu (např. Maier 1970, Taf. 27:574, 580). 38

40 4. 2 Technologie výroby Pozdně laténská malovaná keramika byla vyráběna z velmi jemné plavené hlíny za pomoci hrnčířského kruhu. Otázkou je, zda na něm byla přímo vytáčena či pouze obtáčena. K tomuto posouzení je ale zapotřebí další přírodovědné zkoumání keramiky a nelze jednoznačně stanovit pouze z morfologického hlediska. K. Ludikovský se domníval, že laténská keramika byla na kruhu obtáčena, nikoliv však ještě vytáčena (vyrobena vytažením z jednoho kusu hlíny). K vytáčení nádoby je zapotřebí rychle rotujícího hrnčířského kruhu a badatel zastával názor, že Keltové znali tzv. ruční hrnčířský kruh s pomalými obrátkami (Ludikovský 1960, 66). Pracovní postup výroby keramiky, podle něj probíhal nejdříve vytvořením pásů, které byly slepeny a poté obtáčeny do požadovaného tvaru. V případě malované keramiky měla být nejdříve obtáčena v normální poloze a poté i dnem vzhůru. Vnitřní partie malovaných nádob (především misek) jsou kroužením značně vytaženy a rozetřeny, takže se jeví homogenně (Ludikovský 1960, 72). O této technice lze v případě malované keramiky ze Starého Hradiska uvažovat u fragmentů s inv. č , e/89, /66, /34, /73, /73, , /73, /35, /65, /90, , M300/5 (029335), N2/1557/2 (038581) a /36, kde jsou vizuálně zřetelné stopy naznačující možnost lepení z válečků a následné obtáčení (zvlnění vnitřního povrchu), na ostatní keramice nebyly tyto znaky zpozorovány. Jejich vnitřní strana byla zcela rovná a někdy byly evidovány jemné pravidelné rýžky (po nějakém nástroji ke konečné úpravě vnitřního povrchu), které vylučují její vyhlazení. U velkého počtu střepů, které byly pravděpodobně páleny na nižší teplotu, byl původní povrch zcela setřelý. Hmota, z níž byla keramika vyráběna, byla posuzována pouze opticky (pouhým okem) a téměř ve všech případech šlo o dokonale plavenou hlínu s příměsí velmi nepatrných částeček slídy. V některých případech se ale v keramické hmotě objevily i zrnka křemene, železitých minerálů či póry po vyhořelých karbonátech, jenž dosahovaly rozměrů kolem 0, 5 2 mm. Z velmi malých fragmentů ale nelze zjistit, zda se objevovaly v keramické hmotě rovnoměrně, či byly přimíchány pouze náhodně, pravděpodobnější je ale spíše druhá varianta. Pro popis druhu výpalu, který byl posouzen jen makroskopicky, byla sledována barva střepu na lomu, na jejímž základě bylo dále možné určit, zda šlo o homogenní či nehomogenní výpal a tvrdost, pro kterou byly nadefinovány tři stupně. Rozdíly v barvě střepu na lomu byly způsobeny podmínkami výpalu (tj. především teplota a délka). Fragmenty, které mají na lomu černé nebo tmavošedé jádro, obsahují v důsledku nedokonalého výpalu ještě zbytky organického materiálu, který se zachoval v podobě 39

41 uhlíku (Macháček 2001, 21). Pokud jsou organické příměsi vypáleny, získá jádro střepu šedou barvu a při pokračování výpalu v oxidační atmosféře (tzn. za přítomnosti kyslíku v peci), dojde k zčervenání nebo zhnědnutí keramické hmoty. Je-li tedy barva střepu na lomu jednotná, znamená to, že nádoba byla dostatečně dlouho a homogenně vypalována. V opačném případě, kdy je na lomu pozorováno barevné zvrstvení, došlo k nedokonalému a kratšímu výpalu, kdy nebyla celá tloušťka stěny nádoby zahřátá na dostatečně vysokou teplotu. Je třeba ale podotknou, že se nejedná o znak kvality výpalu v absolutním smyslu, kdy by bylo možné na tomto základě srovnávat keramiku z různých lokalit. Velkou roli zde totiž hraje, kromě technického zvládnutí procesu výpalu, i surovina, jejíž vlastnosti se můžou na různých místech lišit (Macháček 2001, 20 21). U malované keramiky ze Starého Hradiska se v 80% jevil její výpal jako homogenní. Obecně se usuzuje, že malovaná pozdně laténská keramika byla vypalována při teplotě kolem 800 C (např. Bónis 1969, 170). Teplotu výpalu kolem C uváděl na základě rozborů již J. L. Píč (Píč 1903, 93) a novější analýzy P. Holodňáka a M. Bareše z oblasti severozápadních Čech poukazovaly na teplotu kolem C (Holodňák Bareš 1987, 27). Předpokladem pro nanášení vlastní malby byl dobře hlazený povrch nádoby a v případě základního (plošného) nátěru se tak pravděpodobně dělo ještě před jejím vypálením (např. Bónis 1969, 169; Guichard 2000, 35; Maier 1970, 71). Pokud nešlo o monochronní nátěr, byla základní malba nanášena v horizontálních červených a bílých pásech se zřetelem na proporce nádoby, což je obecně platný zákon pro pozdně laténskou malovanou keramiku na celém území jejího výskytu. Pásy byly tedy promyšleně aplikovány tak, aby podtrhly určitou její část. Jiného efektu bylo dosaženo v případě, kdy byl mezi barevnými pásy zachován původní povrch. Aplikace barvy na povrch nádoby byla prováděna pomocí štětce nebo jak uvažuje F. Maier, nějakým houbovitým nástrojem (Maier 1970, 71). Jednotlivé horizontální pásy pak mohly být vytvářeny při pomalu rotujícím hrnčířském kruhu, kdy byl štětec přitisknut proti pomalu rotující nádobě. Na některých střepech, kde byla plošná malba nanesena v menší vrstvě jsou tyto tahy, zřejmě štětcem, patrné (např. obr. 1:5). F. Maier ještě uvažuje o tom, že v případě monochronní malby, mohla být celá nádoba ponořena do připravené barvy, čímž by ale došlo i k obarvení dna nebo pokud by byla ponořena dnem vzhůru, tak její vnitřní stěny. Vzápětí ale uvádí, že nejčastěji se vyskytují nádoby s jednobarevným nátěrem, které neměly dno pokryté malbou a nádoby s barevným nátěrem na vnitřních stěnách se vyskytují také spíše jen zřídka nebo se malba vyskytne na vnitřní straně jen těsně pod okrajem, z čehož vyplývá, že i u těchto nádob byla malba nanášena štětcem či houbovitým nástrojem (Maier 1970, 72). V případě sekundární malby se uvažuje o její aplikaci až po vypálení nádoby. 40

42 Z tohoto důvodu se také tato výzdoba pravděpodobně hůře dochovává. Výzdobné prvky byly vytvářeny tmavou barvou, nejčastěji černou, která byla pravděpodobně organického původu na rozdíl od bílé a jednotlivých variant červené, které byly vyráběny z anorganických materiálů. V případě bílé se zřejmě jednalo o kaolinové hlíny a odstíny červené až hnědé mohly být pravděpodobně vyráběny z přírodního okru či železitých rud hematitu či limonitu (Guichard 2000, 35). Techniky nanášení výzdoby se zřejmě s různými dekory lišily. Obecně se uvažuje o tenkých štětcích, perech či šablonách např. z jemné kůže. Paralelně jdoucí linie, rozdílného průměru mohly být vytvářeny pomocí štětce či pera. A motivy či prvky, které jdou paralelně a vykazují souměrnost, mohly být nanášeny pomocí šablon (Maier 1970, 74; Bónis 1969, 170). Např. v případě kompozice motivů (v databázi malované keramiky označená č. 20), která se vyskytla na střepech ze Starého Hradiska s inv. č /65, /65, a /65, které bylo možné slepit dohromady, lze uvažovat o kombinaci použitých nástrojů. Jistě šlo částečně o využití nějaké šablony a část byla vytvořena z volné ruky. O použití šablony, alespoň jako opory pro vytvoření rovné linie, lze uvažovat i v některých dalších případech (např /73, tab. 33:1; /89, tab. 34:9) Rozbor malby na keramice ze Starého Hradiska Jak již bylo naznačeno výše (viz Technologie výroby a způsob nanášení barevného nátěru ), lze malbu na této pozdně laténské keramice rozdělit na dva druhy, primární a sekundární. Toto dělení vyplývá především z technologického hlediska, kdy byl na původní povrch ve většině případů nanášen nejdříve plošný nátěr a teprve poté jednotlivé motivy, které jsou tedy sekundární svým pořadím nikoli však významem. Z hlediska jednotlivých barev se uplatňovala bílá, červená, červenohnědá (jako tmavší odstín červené), hnědá, tmavě hnědá a černá. K jejich znázornění při kresebné dokumentaci bylo využito kódu, který je uveden v tabulce XX. Zda se na Starém Hradisku vyskytovaly nádoby se základní malbou v podobě monochronního nátěru, nelze jednoznačně říci. Avšak vzhledem k tomu, že je evidujeme téměř na každé lokalitě s nálezy malované keramiky a vzhledem k fragmentům, které nesou pouze jednobarevný nátěr, to vyloučit nelze. V druhém případě, kdy se základní malba sestávala z horizontálních pásů, se vyskytovalo velké množství kombinací v závislosti na jejich šířce. Typické bylo střídání širokých (od 2, 5 cm), středně širokých (1 2 cm) a úzkých pásů (kol. 0, 5 cm), všechny tři příklady se ale vyskytovaly ještě ve variantách, kdy byl mezi jednotlivými pásy vynechán původní povrch nebo byly aplikovány kombinace různě širokých pásů. Barevný nátěr v podobě pruhů byl nanášen 41

43 buď přímo na původní hlazený povrch nádoby tak, že jednotlivé barvy (většinou kombinace pouze dvou různých) na sebe navazovaly nebo byla nanesena kompaktní vrstva jednoho, světlejšího nátěru a teprve na takto upravený povrch byly aplikovány pásy tmavší barvy (nebo naopak, na tmavší kompaktní povrch byly nanášeny světlé pruhy). Představu o jejich rozložení vzhledem k proporcím nádoby nám poskytují alespoň 4 celé exempláře a 2 větší části. Soudkovitý pohár s inv. č. M132 (038692), je příkladem použití střídajících se širokých (bílých a červených) pásů, kdy se červené vyskytly na nádobě pouze dva a ohraničovaly zhruba její největší výduť. Zároveň šlo i o hlavní výzdobné pásy, protože nesly sekundární výzdobu. Nutno ještě podotknout, že spodní část nade dnem, asi ve stejné šířce jako barevné pásy, byla ponechána bez malby. Velká soudkovitá nádoba (obr. 2) byla pokryta širokými červenými pásy, které se střídaly s užšími, bílými. Esovitě profilovaná mísa byla pokryta bílou barvou a teprve pod největší výdutí ji zdobily dva široké červené pásy. Na polokulovité míse byly aplikovány střídající se úzké, bílé a červené pásy, přičemž v místě největší výduti byl červený pás, jenž byl nejširší. Část nádoby, s kónickým tělem (nedochoval se okraj) byla zdobena pouze jedním, širokým červeným pásem v horní části. Poslední je větší část lahve, která nesla při okraji a podhrdlí bílý nátěr a teprve v místě přecházející plynule ve výduť se začaly střídat široké pásy, které nesly i geometrické motivy. Sekundární výzdoba uplatňující se na nádobách ze Starého Hradiska byla ve všech případech striktně geometrická a k provedení její analýzy je třeba nejdříve stanovit její stavební části. Úplně základní stavební částicí struktury výzdoby je prvek, který nelze již žádným způsobem dále dělit a je nutné z něho vycházet. Nadřazenou jednotkou je potom motiv, jenž vzniká kombinováním a opakováním jednotlivých prvků. Další promyšlené strukturování již motivů a prvků vede ke vzniku nejsložitějšího celku kompozičního schématu. Mezi prvky lze rozlišit sedm hlavních elementů (viz tab. IX), rovná (a) a obloukovitá (d) linie, klikatka (b), vlnovka (c), vyplněný obdélník (e), pravoúhlý trojúhelník (f) a zahrocený elipsoid (g). Kromě posledně dvou jmenovaných mají všechny své další varianty, přičemž největší roly hrály všechny varianty rovných linií. Tab. XX. Značení barev při kresebné dokumentaci. 42

44 Z těchto základních kamenů vycházejí všechny složitější uzavřené obrazce, kterými jsou již i motivy (tab. XI). Tyto složitější struktury přímo nadřazené základním částicím, dodržovaly určité zákonitosti, na jejichž základě je lze kategorizovat stejně jako prvky. Pouze v případě zahroceného elipsoidu jde o tak výrazný element, že se již nestrukturoval do motivu, ale stával se rovnou součástí kompozice. Základem jsou tedy motivy složené z různých variant rovných linií (A). Mezi ně se řadí již i úzké střídající se horizontální barevné pásy (A21, např ), které vytvářejí nejjednodušší motiv. Velmi časté je opakování vertikálních, různě širokých, rovných (občas i ve variantě šikmých - A31, např /35, tab. 36:7) linií (A11), které mohou být navíc ohraničené horizontálními liniemi (A12, např /37, tab. 36:6 nebo A13, např /37, tab. 38:4). Je třeba poznamenat, že v rámci jednoho motivu se v těchto případech uplatňovala pouze jedna šířka linie. Výrazné motivy tvořila struktura založená na zákonitosti, kdy úzké linie v počtu pěti byly ohraničené širokými liniemi (varianta vertikální A15 a diagonální A33, např /93, tab. 37:11). V poslední řadě to jsou kombinace linií, jenž vytvářejí čtvercovou či kosočtverečnou síť (A41, A42, např /36, tab. 33:10). Další skupinou jsou motivy složené z klikatek (B). První vznikl opakováním vertikálních klikatek (B11, např /90, tab. 1:15), dále jde o aplikaci svazku pěti úzkých klikatek, jenž jsou ohraničené širokými (vertikální varianta B13, např /36, tab. 37:9 a horizontální B21, např /66), obdobou je jedna úzká klikatka ohraničená širokými (vertikální B12, např a diagonální varianta B31, např /65). Do třetí skupiny spadají motivy z vlnovek (C). Základ tvoří jednotky vytvořené opakováním různě širokých vertikálních (C11, C12, C15, např b/89, tab. 37:5) či horizontálních (C22, C23) vlnovek. Z této definice se mírně vymykají široké vlnovky opakující se nad sebou, které byly pouze dvoufázové (C24, např /65). Dále se vyskytovalo svazkovité uspořádání vertikálních (v počtu čtyř, C13, např. M300/12) či horizontálních vlnovek (C23, např /65). I v případě vlnovek se opět uplatňovalo pravidlo pěti úzkých vlnovek ohraničených širokými (vertikální varianta C16, horizontální C21, např /65; c/89, tab. 37:12) a objevila se i varianta jedné úzké vertikální vlnovky ohraničené širokými (C14, např ). Čtvrtá skupina (D) je postavena na obloukovitých liniích a spadá sem pouze jeden motiv, složený ze svazku pěti úzkých obloukovitých linií ohraničených širokými (D11, např /64). Předposlední skupinu naplňují motivy složené z obdélníků (E). Jednalo se o šachovnicovité uspořádání plných obdélníků (stojících na své kratší straně), jenž byly ohraničené tenkými liniemi (E11, např ). Obdobou bylo šachovnicovité uspořádání plných obdélníků, které byly v horní části šikmo seříznuté a zavěšené na 43

45 tenké linie (E12, např ). Toto spektrum uzavírá šestá skupina (F) s ojedinělým motivem větrníku, který vznikl složením z pravoúhlých trojúhelníků (F11, např ). Vzhledem k fragmentárnosti materiálu ze Starého Hradiska nelze činit ohledně motivů další závěry, zda se např. některé motivy vyskytovaly ve vztahu k části nádoby nebo stanovit, zda byl některý motiv aplikován pouze na určitou barvu základní malby či určení stupně výraznosti (hlavní, vedlejší, atd.). Je ale zřejmé, že v případě základní malby v podobě širokých horizontálních pruhů, motiv vždy respektoval šířku pásu, na který byl aplikován, a nepřekračoval ho. Z hlediska složitosti lze motivy rozdělit na monoelementární a dielementární. Nejvyšší a nejsložitější ucelenou strukturu představuje kompozice (tab. XII). Na malované keramice ze Starého Hradiska jich bylo rozpoznáno 21. První tři mají společný základ v tom, že nejdříve byly naneseny na celou plochu nádoby různobarevné úzké horizontální pásy a teprve poté byl aplikován tmavou barvou motiv kosočtverečné sítě (kompozice 1, např /66), opakujících se vertikálních klikatek (kompozice 2, např /36a, tab. 33:11) nebo vertikálních vlnovek v kombinaci s vertikálními liniemi (kompozice 3, např b/89). Dále byly kompozice vytvořeny opakováním jednoho motivu. Periodické opakování svazku vertikálních vlnovek (kompozice 6, např. M300/12), rhomboidů vyplněných kosočtverečnou sítí v řadách pod sebou, které byly oddělené horizontálními liniemi (kompozice 18, např. M117/1582/1). Nebo vznikly kombinací dvou motivů a jejich periodickým opakováním (kompozice 4, 7 14, 16 17, 19). Střídaní motivu složeného ze svazku úzkých vertikálních linií ohraničených širokými, jenž jsou olemovány horizontálními liniemi a nad nimi jsou zavěšené svazky diagonálních linií ve tvaru kosodélníků (kompozice 4, např. M117/1582/3); kombinace vertikálních rovných linií a vlnovek (kompozice 7, např /64); kombinace horizontálních rovných linií a vlnovek (kompozice 8, např /65); kombinace svazku tenkých rovných linií ohraničených širokými se svazkem tenkých vertikálních vlnovek ohraničených širokými; v obou případech jde o stejný princip, jednou aplikovaný na rovných liniích a podruhé na vlnovkách (kompozice 9, např /93, tab. 37:11); střídání čtvercové sítě se svazkem úzkých vertikálních klikatek ohraničených širokými (kompozice 10, např /36, tab. 37:9); kombinace čtvercové sítě s úzkou diagonální klikatkou ohraničenou širokými, kdy oba motivy lemuje horizontální linie (kompozice 11, např /65); periodické střídání čtvercové sítě s dvěma diagonálními vlnovkami, vše rámují horizontální linie (kompozice 12, např. M132); motiv vertikálních linií ohraničených horizontálními, pod kterým se nachází motiv složený ze svazku pěti horizontálních klikatek ohraničených širokými, oba jsou oddělené 44

46 horizontálními liniemi (kompozice 13, např /66); kombinace dvou motivů složených ze svazku úzkých rovných linií ohraničených širokými, kdy k vertikální variantě přiléhá diagonální a jako doplňkové jsou zde horizontální klikatky, spodní část pak lemuje horizontální linie (kompozice 14, např /64); svazek úzkých horizontálních vlnovek ohraničených širokými, který přerušuje motiv postavený na stejném principu, ale z rovných vertikálních linií (kompozice 16, např c/89, tab. 37:12); kombinace čtvercové sítě se zahroceným rhomboidem, která se zrcadlově opakuje (kompozice 17, např /65); kombinace šachovnicovitě uspořádaných obdélníků s opakujícím se motivem větrníku (kompozice 19, např ). Nejsložitějšími kompozicemi jsou 15, 20 a 21. Kompoziční schéma 15 vzniklo kombinací čtyř motivů (inv. č ). Střední část je tvořena vertikálními liniemi ohraničenými horizontálními, na tento motiv potom přiléhá v horní části svazek úzkým mírně zvlněných linií ohraničených širokými a ve spodní části přiléhají motivy postavené na stejném principu, ale ve variantě z rovných vertikálních a diagonálních linií. Kompozice 20 (např / / / /65) je založená na kombinaci třech následných elementů, jenž se periodicky opakují (kombinace dvoufázové klikatky, která se opakuje ve vertikálním směru, vysokého plného obdélníku a opakujících se horizontálních vlnovek, jednotlivé motivy jsou oddělené vertikálními liniemi a dodržují stejné rozestupy, v uvedeném pořadí se kombinace periodicky opakuje). Poslední kompozice (21) je složená z třech základních motivů (ve střední části se nachází motiv svazku pěti tenkých obloukovitých linií ohraničených širokými v kombinaci s motivem, který akceptuje stejný princip, ale pro rovné vertikální linie, tato kombinace se poté zrcadlově opakuje a tvoří hlavní výzdobu; v horní i spodní části je poté ještě ohraničena vertikálními liniemi, které jsou uzavřené horizontálními liniemi a vytváří výzdobu doplňkovou). Bohužel je známá pouze z fotografie většího fragmentu malované nádoby (Lipka Snětina 1912, tab. XXVI). Vzhledem k tomu, že téměř vždy pocházely fragmenty nesoucí i sekundární malbu z výdutí nádob a analogiím např. z Manchingu, lze pravděpodobně konstatovat, že se výzdobné pásy nacházely především na největší výduti nádoby nebo ji lemovaly. Na základě struktur motivů a kompozičních schémat je poté zřejmé, že se hrnčíři při aplikaci těchto geometrických ornamentů, vždy drželi obecně platných principů opakování, které mohlo být jednoduché (např. opakování vertikálních linií motiv A11) či rytmické (např. svazek čtyř vertikálních vlnovek, který se opakuje kompozice 6), principů symetrie (např. kombinace čtvercové sítě a zahroceného rhomboidu, jenž se zrcadlově opakuje kompozice 17) a rovnováhy. 45

47 Všechny ornamentální prvky reprezentované na materiálu ze Starého Hradiska se vyskytují na pozdně laténské malované keramice v rámci jejího celkového rozšíření, pouze zahrocené elipsoidy mají jedinou přesnou analogii na Manchingu a na mladším nálezu z Vindonissy (Valentová 1975, 37) a vyplňované pravoúhlé trojúhelníky nejsou známé pouze z Moravy, jak se domnívala J. Valentová (1975, 37), ale vyskytly se taktéž, jako v případě nálezu ze Starého Hradiska, na lahvovité nádobě z Roanne (Périchon 1974, 132, Pl. 15:2) Reparace nádob Keramika patřila v době laténské k běžné a nezbytné výbavě každé domácnosti a náležela jednoznačně k nejmasovějším výrobkům tehdejších řemeslníků. I když by se dalo říct, že šlo o spotřební zboží, opravy na nádobách poukazují na to, že měla keramika pro majitele svoji hodnotu. Lidé si jí vážili a pokud nebylo poškození velké, snažili se nádobu opravit nebo ji dokonce upravit třeba zbroušením tak, aby bylo možné její další užívání. Nálezy opravované keramiky jsou na sídlištích velmi časté, především ze Starého Hradiska pocházejí příklady i celých reparovaných nádob, ale najdeme je ojediněle i v hrobovém inventáři (např. hrob z Mikulova, Čižmář 2003, 57). V největší míře dokládají opravu keramiky reparační otvory. Do prasklé stěny nádoby byly vytvořeny malé provrty, které umožnily spojit toto místo pomocí kovové svorky. Reparační svorky byly většinou ze železa, jak dokládají jejich zbytky v otvorech nebo stopy rzi na povrchu střepu. Z Bořitova pochází železná svorka o původní délce 12 cm, kterou byl vyspraven tuhový hrnec (Čižmář 2003, 57). Někdy se objevují i bronzové svorky, mnohdy dokonce zdobené. Existence těchto drobných svorek je doložena již na časně laténské keramice (Budínský Waldhauser Kosík 1978, 87 88). Z Moravy lze uvést exemplář např. z Křenovic (Meduna 1980a, 110) a jeden krásně zdobený pochází přímo z fragmentu soudkovitého poháru ze Starého Hradiska (inv. č , obr. 3), který nesl původně červenou malbu 1. Obr. 3. Fragment červeně malované keramiky se zdobeno bronzovou svorkou ze Starého Hradiska (inv. č ; objekt 2/1983). 1 Podle ústního sdělení M. Čižmáře. 46

48 J. Filip zastával názor, že v případě otvorů na zdrsněné sídlištní keramice, které se nacházely při okraji nádoby, nešlo o reparaci. Domníval se, že tyto otvory byly vytvářeny záměrně k zavěšení nádoby; jako příklad uvádí dva střepy z lokality Královice (Filip 1956, , tab. CVII: 10, 15). Tato interpretace není vyloučena také např. u střepu z Blanska (Wilczek 2007, 42, tab. 39:2, 44:2). Dalším způsobem opravy mohlo být stáhnutí praskliny za pomocí nití nebo železné objímky (Benadík 1961, 192; Jansová 1963, 342). Zřídka se objevuje i slepování březovou smůlou. Střepy potažené na lomech tmavou hmotou uvádí J. Meduna např. z Klentnice (Meduna 1980a, 110). Zajímavým příkladem opravy keramiky je časně laténská čočkovitá nádoba z Koryčan nebo nádoba z Kostelce na Hané. U těchto nádob byl okraj pravděpodobně ulomen nebo tak poškozen, že již nešel opravit, a proto byl na hrdle vybroušen nový okraj (Meduna 1980a, 110, Taf. 59:1; Vachůtová Víchová 2003, 78, 80, obr. 2:2). V 70. letech uváděl G. Jacobi (1974), že reparace byly prováděny jen u grafitové keramiky, ale postupně bylo doloženo, že se vyskytují u všech druhů keramiky. M. Hlava se pokusil sledovat výskyt reparací na grafitových nádobách a bez příměsi grafitu na moravských lokalitách a došel k závěru, že se pohybují téměř ve vyrovnaném poměru (Hlava 1997b, 100). Na malované keramice ze Starého Hradiska byly reparační otvory pozorovány na dvanácti fragmentech a v jednom případě nesl jedinec reparační otvory dva (inv. č /73, tab. 42:4). Rozměry provrtů se pohybovaly od 0,2 do 0,5 cm, ale charakteristický byl průměr 0,2 0,3 cm. V rámci těla nádoby se otvory nacházely většinou v její horní části pod okrajem. Inv. č. Část nádoby Tloušťka střepu Počet reparačních otvorů Průměr reparačního otvoru /35 N_Z 0,3 cm 1 0,2 cm tab. 9:3 Vyobrazení /64 VÝD 0,5 cm 1 0,4 cm tab. 10:13 OKR /65 PODRH 0,6 cm 1 0,2 cm Valentová 1974, tab. 23: /73 OKR 0,3 cm 2 0,2 cm tab. 42:4 M270/11 (029352) N_Z 0,4 cm 1 0,5 cm Valentová 1974, tab. 39: /73 OKR 0,3 cm 1 0,2 cm tab. 40: /65 OKR 0,4 cm 1 0,3 cm Valentová 1974, tab. 12: /36 OKR 0,6 cm 1 0,3 cm tab. 45: /65 OKR 0,4 cm 1 0,3 cm Valentová 1974, tab. 13:2 47

49 M300/17 (029335) VÝD 0,5 cm 1 0,3 cm tab. 23: /65 OKR 0,4 cm 1 0,3 cm Valentová 1974, tab. 7: OKR 0,5 1 0,2 cm obr. 3 Tab. XVII. Výskyt reparačních otvorů na malované keramice ze Starého Hradiska Druhotné využití keramiky kolečka Na laténských sídlištích se velmi často setkáváme s druhotně využitou keramikou v podobě provrtaných či neprovrtaných koleček. K jejich výrobě byly využívány všechny druhy keramiky, nejčastěji ale pocházejí ze střepů užitkové keramiky, především grafitové. Tato situace nebyla zřejmně dána tím, že by Keltové dávali přednost při výrobě kotoučků tomuto materiálu, ale pravděpodobně velkým množstvím běžného kuchyňského nádobí (Meduna 1980a, 129). Kolečka z grafitové ker. Kolečka z malované ker. ks % ks % S provrtem ,2% 3 11,5% Bez provtru ,7% 21 80,8% S nedokončeným provrtem 3 1,1% 2 7,7% Celkem % % Tab. XVIII. Přehled zastoupení střepových koleček z malované a grafitové keramiky z oppida Staré Hradisko (informace o tuhových kotoučcích podle: Hlava, M. 2006). Z tabulky vyplývá, že z malované keramiky bylo na Starém Hradisku nalezeno celkem 26 kusů těchto kotoučků a z tuhového materiálu 262 kusů, z ostatních materiálů nebyla dosud kolečka dostatečně evidována. Obvykle byla střepová kolečka vyráběna z výdutí nádob. V případě grafitových koleček ze Starého Hradiska se ale objevily dva jedinci pocházející i ze dna nádoby (Hlava 2006, 281). Na jednom z nich byla dokonce část značky (Čižmář Meduna 1985, 84, 98, Abb. 4:5). U malovaných koleček tento jev nebyl pozorován, bez výhrady pocházela všechna z výdutí. Okraje koleček byly opracovány různými způsoby. Vedle pečlivě opracovaných, nacházíme i jedince, jejichž strany byly jen hrubě olámány nebo mají dokonce polygonální tvar. Rozměry koleček se obecně pohybují mezi 2 7 cm (nejčastěji však mezi 4 6 cm), vyskytnou se ale i exempláře s průměrem kolem 10 cm (Meduna 1980a, 129). U malovaných koleček ze Starého Hradiska se průměr koleček bez provrtu pohyboval nejčastěji mezi 2 3 cm. Kotoučky s provrtem uprostřed se obecně interpretují jako přesleny a podle M. Čižmáře jsou mladší než přesleny modelované (Čižmář 2003, 53). Za jejich polotovary lze snad považovat jedince s nedokončeným provrtem. Do skupiny přeslenů by snad mohla 48

50 patřit i tři malovaná kolečka s provrtem ze Starého Hradiska. Pro tento výklad mluví jejich velikost 4 6 cm, otvor uprostřed o rozměrech 0, 9 cm, tloušťka střepu kolem 0, 5 cm (v případě menších koleček je tloušťka většinou 0, 3 0, 4 cm). Zajímavé ale je, že jeden z přeslenů nese i výzdobný motiv čtvercové sítě (inv. č /36a, tab. 1:17). Nedokončený provrt se vyskytl na dvou kotoučcích o rozměrech 2, 6 (inv. č ) a 2, 7 cm (inv. č. M 128/1666/9). Na rozdíl od předchozích provrtaných exemplářů jsou o dost menší, ale dle názoru K. Poppové Urbanové, která se specializuje na textil a textilní výrobu, je praktické využití těchto koleček jako přeslenů také možné 2. Malovaná kolečka s provrtem ( malované přesleny ) jsou evidována i z pozdně laténských nížinných sídlišť; nedávno např. v Blansku (poloha V dílech ), fragmenty nesly bílou a hnědou malbu pocházející z nádob cihlové barvy z jemně plavené hlíny (Wilczek 2007, 41, tab. 15:1 2, 45:1 2). U exemplářů bez provrtu není jejich účel zcela jasný. Na laténských sídlištích ale vystupují v takovém množství, že zcela určitě nemůže jít ve všech případech o polotovary, které by se ztratily. V literatuře se objevuje interpretací několik, mohlo by se snad jednat o hrnčířská hladítka (Vencl 1980, 529), v případě masivních grafitových koleček uvažuje M. Hlava, o jejich využití při úpravě povrchu nádob potuhováním (Hlava 1997a, 340). Dále je lze považovat za hrací žetony. Stolní hry jsou u Keltů již doloženy kameny ze skla, kosti či kamene (Varadzin Venclová 2006, 416). Tento výklad je pravděpodoný u menších koleček, která jsou většinou z jemnějšího materiálu. K této interpretaci bych se přikláněla i v případě malovaných koleček bez provrtu ze Starého Hradiska (průměr kolem 2 3 cm). Na čtyřech z nich byl kromě plošné malby dokonce i výzdobný motiv. Kolečko s inv. č /66 (Valentová 1974, tab. 34:4) nese kombinaci (střídající se bílé a červené úzké proužky přes které jde kosočtverečná síť), kterou známe v rámci oppida pouze z tohoto fragmentu. Na kotoučku s inv. č /90 (tab. 1:15) se nachází výzdobný motiv klikatek jdoucí přes úzké bílé a červené proužky a kolečko s inv. č /73 (tab. 1:1) nese motiv kosočtverečné sítě na červeném podkladu (tato geometrické výzdoba se vyskytla i na dalších střepech). L. Varadzin a N. Venclová srovnávali velikost kotoučků z Libušína a Starého Hradiska a poukazují na podobné průměry, něco přes 2 cm a uvažují o určité typizaci, podle nich by např. předepsaná velikost mohla mít význam pro sady žetonů (Varadzin Venclová 2006, 416). Zajímavá je také úvaha, na základě četných analogických nálezů ze střední Asie, že by typizovaná kolečka mohla představovat určité 2 Podle ústního sdělení K. Poppové Urbanové. 49

51 váhové jednotky 3. Ve starší literatuře se dokonce objevila i velmi nepravděpodobná domněnka, že by se mohlo jednat o formu platidla (Skutil 1939/40, 85). Z chronologického hlediska jsou kolečka zcela nedatovatelná, jak provrtaná tak neprovrtaná keramická kolečka se téměř bez jakékoliv změny formy objevují od již neolitu až po dobu hradištní (Skutil 1939/40, 72). Jejich kulturní zařazení je tedy možné jen tehdy, pocházejí-li ze spolehlivých kontextů nebo pokud jsou vyrobeny z nádoby, kterou lze na základě těchto fragmentů jednoznačně datovat. V době laténské se na Moravě vyskytují od stupně LT B1 až do stupně LT D (Meduna 1980a, 129). Inv. č. Typ kolečka Průměr kolečka Průměr otvoru /37 SK_BEZ_PROV 2,3 cm - tab. 1:2 Vyobrazení /91 SK_BEZ_PROV 2,8 cm - tab. 1:7 Valentová1974, tab /66 SK_BEZ_PROV 3 cm 34: /66 SK_BEZ_PROV 3,5 cm - tab. 1:14 Valentová 1974, /64 SK_BEZ_PROV 2,1 cm tab. 39: /64 SK_BEZ_PROV 2,5 cm - tab. 1: /87 SK_BEZ_PROV 2,6 cm - tab. 1:6 M128/1666/9 Valentová1974, tab. - (142025/9) SK_BEZ_PROV 2,7 cm 39:2 Valentová 1974, - M273/1 SK_BEZ_PROV 2,4 cm tab. 39:4 Valentová1974, tab. - M242/4 (029403) SK_BEZ_PROV 2,3 cm 39: /37 SK_BEZ_PROV 3,2 cm - tab. 1: /37 SK_BEZ_PROV 2,9 cm - tab. 1:10 M273/15 SK_BEZ_PROV 3,2 cm - tab. 1: /36a SK_BEZ_PROV 2,7 cm - tab. 1: /73 SK_BEZ_PROV 2,4 cm - tab. 1: /73 SK_BEZ_PROV 2,3 cm - tab. 1: /65 SK_BEZ_PROV 3,5 cm - tab. 1:13 Valentová 1974, /65 SK_BEZ_PROV 2,6 cm tab. 39: /73 SK_BEZ_PROV 3,4 cm - tab. 1: /73 SK_BEZ_PROV 2,1 cm - tab. 1: /90 SK_BEZ_PROV 4 cm - tab. 1:15 Valentová 1974, - M273/6 SK_S_NED_PROV 2,8 cm tab. 39:8 Valentová 1974, SK_S_NED_PROV 2,6 cm tab. 39: /34 SK_S_PROV 4,2 cm 0,9 cm tab. 1: /36 SK_S_PROV 5,8 cm 0,9 cm tab. 1: /36a SK_S_PROV 3,9 cm 0,9 cm tab. 1:17 Tab. XIX. Střepová kolečka z malované keramiky ze Starého Hradiska. 3 Podle ústního sdělení K. Poppové Urbanové. 50

52 4. 6 Analýza malované keramiky z oppida Staré Hradisko (celkové vyhodnocení) Malovaná keramika se dochovala, až na pár výjimek, ve velice fragmentárním stavu, což stěžovalo její celkovou analýzu. U velkého množství malovaných střepů nebylo možné stanovit, z jakého tvaru nádoby pocházejí (velké množství patřilo blíže neurčitelným výdutím) a pokud nesly i výzdobné prvky, neumožňovaly jejich případné přiřazení k motivu. Tvar nádoby byl určen pouze u 153 jedinců (v potaz bylo bráno i jejich pravděpodobné přiřazení), jenž spadali do čtyř hlavních skupin soudkovité, lahvovité, mísovité a hrncovité. Tloušťka stěny nádoby se pohybovala od 0,2 do 0,6 cm, nejčastěji však šlo o rozměr 0,5 cm. Ve spodní části 632 Zastoupení jednotlivých částí malovaných nádob, ze kterých fragmenty pocházejí nádoby se obvykle tloušťka stěny Graf. 3. Zastoupení jednotlivých dochovaných částí pohybovala kolem 0,8 1 cm. malovaných nádob. I přes menší počet přiřaditelných jedinců k tvaru nádoby je zřejmé, že pro Staré Hradisko jsou typické malované nádoby soudkovitých tvarů, kterých se na oppidu vyskytlo nejvíce. Druhou největší skupinu představovaly lahvovité nádoby. Menší skupinu poté mísy a téměř zanedbatelnou hrncovité tvary. Zvláštní je okraj M270/2 (029352), u něhož není zcela jisté přiřazení ke kategorii malovaných nádob, jelikož jde o starší nález postrádá jakýkoliv kontext a J. Meduna ho označil za novodobý květináč (Meduna 1970c, 90). Vzhledem k podobnému okraji, který uvádí F. Maier mezi malovanými nádobami z augustovského období (Maier 1961, Abb. 2:6), byl tento fragment zařazen s otazníkem. Ve všech případech byla malovaná keramika vyrobena z velmi jemné, dobře plavené hlíny, která obsahovala většinou nepatrné částečky slídy a jen ojediněle se objevily příměsi jako křemen, železité minerály či póry po vyhořelých částicích organického původu (karbonátech). Zhruba v 53% odpovídala její tvrdost pouze vrypu nehtem, v 44% vrypu Cu a pouze v 3% vrypu Fe. Na základě celkového charakteru keramické hmoty lze rozlišit tři základní druhy. Nejvíce byly zastoupeny malované střepy (asi 46%; např /73, /64), které byly měkce vypáleny ( rýpatelné pouze nehtem) a jejich původní povrch oranžové barvy se stíral. Na těchto fragmentech se hůře dochovával i barevný nátěr, ale nebylo to pravidlem. Velice kvalitní keramiku potom představovaly zbylé dva druhy. V prvním případě šlo o homogenně vypálenou keramiku, jejíž tvrdost odpovídala Celá nádoba Okraj Podhrdlí Podhrdlí+Výduť Výduť Spodní část nádoby Spodní část nádoby+dno Dno Neurčitelný zlomek 51

53 vrypu Cu. Původní povrch střepu měl oranžovou barvu a na jeho vnitřní straně byly patrné stopy jemných rýžek. Malba se na nich zachovávala někdy dobře, avšak v některých případech i špatně. Zřejmě zde velkou roli hrálo uložení v zemi, jejich zastoupení bylo asi 26% (např , /73). V druhém případě jde v podstatě o stejný charakter keramiky, jaký byl popsán výše, jen s tím rozdílem, že střepy měly hnědou barvu a většinou nesly i dobře zachovanou malbu tvořící kompaktní, někdy až lesklý povrch (reprezentované asi 9%; např c/89, b/89). Zbylých 19% malovaných fragmentů se určitým způsobem vymykalo ze všech tří uvedených skupin. Základní malba byla na fragmentech evidována asi v 55% v podobě jednobarevného nátěru, kdy se mohlo jednat o monochronní malbu nebo barevný široký pás. Zhruba v 26% se na střepu vyskytla kombinace dvou barevně odlišných pásů, které by mohly nasvědčovat základní malbě taktéž v podobě širokých horizontálních pásů nebo se mohlo jednat, na základě analogií z Čech (Břeň 1973, 112) o jeden barevný pás v horní části nádoby, jejíž tělo bylo jinak pokryto monochronně jinou barvou (většinou bílou). Pouze 8,5% jedinců zachycovalo střídání různobarevných pásů, a to jen proto, že se jednalo o užší proužky. V dalších případech se jednalo o fragmenty z nádob, které jednoznačně nebyly pokryty kompaktní vrstvou barevného nátěru, ale mezi malbou byly úmyslně vynechány pásy původního povrchu. Na střepech byl tento jev evidován zhruba v 9% jako kombinace původního povrchu a barevného nátěru (zhruba 9%), střídání úzkých pásků jedné barvy s původním povrchem (pouze 0,5%) nebo střídání dvou různobarevných zón s původním povrchem (1, 5%). Při aplikaci plošné malby se nejvíce uplatňovala bílá a červená barva, v menší míře, ne však zanedbatelné, potom hnědá a tmavě hnědá. V rámci kombinací jednotlivých barev nesly fragmenty až na tři výjimky pouze dva různé nátěry. Vždy šlo o bílou, která se vyskytovala ve spojitosti se všemi ostatními barvami. Pouze v jednom případě malovaný střep zachycoval kombinaci navazujících pásů hnědé a červené barvy a ve dvou případech hnědé a červenohnědé. U jedinců, kde byly evidovány tři různé nátěry se jednalo o bílou, červenou a tmavě hnědou. Z hlediska charakteristických vlastností barevného nátěru se hůře dochovával bílý a ve většině případů tvořil matný povrch, který se lehce stíral, ale objevily se i případy, kdy měl zcela opačné vlastnosti a byl velice kvalitní. Lépe se dochovávaly odstíny červené, červenohnědé, hnědé a tmavě hnědé a častěji ještě dnes vykazovaly kompaktní, někdy až lesklou vrstvu. Sekundární malba byla provedena ve všech případech pozitivním způsobem. Doposud nebyla nalezena na Starém Hradisku nádoba, jejíž výzdoba by byla provedena negativním způsobem, kdy byl celý povrch nebo alespoň hlavní výzdobný pás pokryt jednobarevným nátěrem a poté přetřen jinou barvou tak, že původní podkladová barva tvořila ornament ve 52

54 formě kroužků. Takto zdobené nádoby jsou známé např. ze Stradonic (Píč 1903, tab. XLIX) nebo z Manchigu (Maier 1970, Taf. 92:1252). Výzdobné prvky byly aplikovány především černou barvou, ale uplatňovala se i tmavě hnědá. Tmavě hnědou byly ornamenty nanášeny na červený či červenohnědý podklad. Výjimku tvoří úzké střídající se pásy (šířka kol. 0, 5 cm), které lze považovat již za jednoduchý motiv. Téměř vždy byly vytvořeny tak, že na původní povrch byla nanesena celistvá vrstva jednobarevného nátěru a poté (sekundárně) byly aplikovány úzké proužky jiné barvy (např. tab. 57:16). Proto se mezi sekundární barvy řadí i bílá a červená, ale výhradně jen v těchto případech, protože se nejedná o sekundární výzdobu v pravém slova smyslu. Aby došlo k jednoznačnému odlišení a ulehčení práce s daty, kdy je třeba brát ohled právě na to, že se nejedná o výzdobné prvky v pravém smyslu, byla v databázi uváděna daná barva a zároveň kterou překrývá (viz. tab. VIII). U dvanácti fragmentů malované keramiky byly pozorovány stopy po opravách nádoby v podobě reparačních otvorů o průměru 2 3 mm. Vzhledem k tělu nádoby se vyskytovaly v její horní části. Jeden okraj pocházející ze soudkovité nádoby nesl dva reparační otvory, v ostatních případech zachycovaly střepy již jen jeden. Unikátním nálezem je dochovaná zdobená bronzová svorka, která byla nalezena přímo v reparačních otvorech okrajové části ze soudkovité nádoby pokryté původně červenou barvou (alespoň v její horní části). Dále byla malovaná keramika využívána i druhotně k výrobě koleček. Na oppidu Staré Hradisko bylo nalezeno celkem 26 kusů, které lze rozdělit do tří skupin. U kotoučků s provrtem, jejichž průměr se pohyboval kolem 4 6 cm, lze uvažovat o jejich využití jako přeslenů. Do další skupiny spadají menší kolečka bez provrtu (průměr kolem 2 3 cm). Jejich účel není zcela jasný, ale mohlo by se např. jednat o hrací žetony. Třetí skupinu tvoří pouze dva kotoučky s nedokončeným provrtem. Je zajímavé, že rozměrově by spadaly do druhé skupiny, ale naznačený provrt (nějakým zahroceným předmětem), může nasvědčovat, že se jedná o polotovar přeslenu. Na základě analogií je doloženo, že se vyskytovaly i exempláře takto malých rozměrů. Pokud přistoupíme k lokalizaci a kontextu, ze kterého malovaná keramika v rámci oppida pochází, je možné z tohoto hlediska posuzovat až nálezy z výzkumů J. Böhma a J. Skutila. Starší materiál, tvořící asi jednu čtvrtinu z celého souboru malované keramiky, z průzkumů F. Lipky K. Snětiny, uložený v boskovickém muzeu postrádá kontext a keramický materiál uložený v muzeu v Prostějově taktéž. I přesto je k dispozici větší množství malované keramiky, která pochází z uzavřených nálezových celků. Jedná se především o kontext chat, odkud pochází 21% malované keramiky a různých objektů či 53

55 jam (11% nálezů), jenž je důležitý především z hlediska dalšího komplexního zpracování lokality. Z chronologického hlediska není typologie malované keramiky výrazněji citlivá. Pouze u lahvovitých nádob se předpokládá vývoj jejich jednotlivých variant k vysoké lahvi ovoidního tvaru s užším hrdlem, která by měla být tedy mladší (Břeň 1973, 108). Ze Starého Hradiska nepochází žádná zcela dochovaná lahvovitá nádoba, ale pouze její okrajové části, podle níž můžeme usuzovat na výskyt lahví jak se širokým ústím, tak i s úzkým, přičemž první varianta převažovala. Za jednoznačně chronologicky citlivý tvar lze považovat pouze polokulovitou nízkou mísu (označovanou také bol Roanne ), jenž se vyskytuje poprvé v augustovském období a objevuje se dokonce ještě i později (např. Maier 1961, 365; 1963, 264; 1966, 159; 1970, 101; Meduna 1980a, 98). Doklady této mísy na Starém Hradisku představují užívání malované keramiky ještě ve stupni LT D2. Osídlení oppida se datuje na základě spon mötschwilského typu již do první poloviny 2. století př. n. l. Zatím byl komplexně zpracován pouze prozkoumaný dvorec na západním předhradí, kde se vyskytla nejstarší spona typu Kostrzewski A, ale ze stratifikovaných nálezů pochází až Kostrzewski B (Danielisová 2003, ). Malovaná keramika zde byla přítomna v uzavřených celcích datovatelných až sponami typu Almgrem 65, ornavasso či Kostrzewski D/E, dokládající její výskyt ve dvorci od stupně LT D1 a v dalších objektech se vyskytovala ještě i s lžičkovitými sponami, které dosvědčují její pokračování do stupně LT D2 (Danielisová 2003, ). Z globálního pohledu ale nelze činit na základě těchto informací žádné závěry, protože obecně není již výjimkou i datování některých nálezů ke konci stupně LT C. Pro oppidum Staré Hradisko bude tedy možné objasnit otázku počátku výskytu malované keramiky teprve až na základě všech nálezových celků. 5. Výskyt pozdně laténské malované keramiky na Moravě Kromě oppidiálních nálezů malované keramiky ze Starého Hradiska evidujeme výskyt tohoto druhu keramiky i na pozdně laténských nížinných sídlištích. Ještě na počátku 80. let konstatoval J. Meduna, že v případě těchto neopevněných sídlišť jde o vzácný jev a pokud se zde malovaná keramika vyskytla, tak šlo o nádoby zbodené jen horizontálními červenými a bílými pásy (Meduna 1980a, 98). V devadesátých letech se potom tímto fenoménem zabýval Ch. G. Cumberpatch, který uváděl soupis 13 nížinných lokalit s jejími nálezy (Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3). O deset let později revidovat tento soupis M. Čižmář, který doplnil soupis o dalších sedm, v některých případech ještě nepublikovaných, sídlišť a poukazuje i na fakt, že malovaná keramika nalezená na Ohrozimské lokalitě, nesla i geometrický výzdobný motiv v podobě mřížkovaného 54

56 rhomboidu (Čižmář 2003, 66, Abb. 21). Tento motiv je rozšířený v celé oblasti výskytu pozdně laténské malované keramiky, ale hlavním faktem je, že nám dokládá složitěji zdobenou malovanou keramiku a poukazuje na to, že i v případě nížinných sídlišť můžeme s tímto fenoménem v určité míře počítat. Posledně jmenovaný soupis lze dnes rozšířit ještě o dalších pět nálezů malované keramiky z pozdně laténských nížinných lokalit. Soupis lokalit 1) Bezkov, poloha Záhony ( Velké kusy ), o. Znojmo - uloženo: FF MU Brno - literatura: Čižmářová 2004, 127 2) Bořitov - uloženo: MZM Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21 3) Blansko, poloha V dílech, o. Blansko - uloženo: ÚA Brno - literatura: Wilczek 2007, ) Blučina, poloha Konopné zahrádky, o. Brno venkov - uloženo: muzeum Ivančice - literatura: Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 160 5) Brno-Horní Heršpice, poloha V pachtech, o. Brno město - uloženo: MZM Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 160; Meduna 1980a, 98, Taf. 29:6 6) Brno-Obřany, poloha Skály, o. Brno město - uloženo: MZM Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, Fig. 3; Čižmář 2003, obr. 21; Maier 1970, 161 7) Brno Slatina, poloha Švédské šance - uloženo: ÚAPP Brno - literatura: Čižmářová 2008, ) Dětkovice, poloha Sibiř, o. Prostějov - uloženo: muzeum Prostějov - literatura: Čižmář 2003, 66, obr. 21; Šmíd 2001, 177 9) Drnholec, poloha Holenická pole, o. Břeclav - uloženo: ÚAPP Brno - literatura: Čižmář 2003, 66, obr. 21; Čižmář - Jelínková 1985, 21 10) Držovice, poloha Díly odvrahoviční, o. Prostějov - uloženo: muzeum Olomouc - literatura: Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1980a, 98, Taf. 37:7 55

57 11) Holubice, poloha Nivka, o. Vyškov - uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Taf. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1980a, 98; Šimek 1958, ) Hrubčice, poloha Ostrov, o. Prostějov - uloženo: muzeum Olomouc - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1980a, 98 13) Jičina - Požaha, o. Nový jičín - uloženo: MZM Brno, muzeum Nový Jičín - literatura: Čižmář 2003, 66, obr ) Klentnice, poloha U vodovodu, o. Břeclav - uloženo: MZM Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1980a, 98 15) Křenovice, poloha Koráb, o. Přerov - uloženo: MZM Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1980a, 98 16) Milovice, poloha Na písku, o. Břeclav - uloženo: AÚ Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161, Meduna 1980a, 98, Taf. 75:15; Šimek 1958, 259, obr ) Nechvalín, o. Hodonín - uloženo: MZM Brno - literatura: Čižmář 2003, 66, obr ) Ohrozim, o. Prostějov - uloženo: MZM Brno - literatura: Čižmář 2003, 66, obr ) Otaslavice, poloha Svodnice, o. Prostějov - uloženo: muzeum Prostějov - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Meduna 1980a, 98; Meduna 1980b, Taf. 69:8 20) Ptení I, o. Prostějov - uloženo: MZM Brno - literatura: Čižmář 2006, 26 21) Ptení II, o. Prostějov - uloženo: NM Praha - literatura: Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1970b, 51, 54, obr. 3; Meduna 1980a, 98 56

58 22) Slatinice, poloha Trávníky, o. Prostějov - uloženo: muzeum Olomouc - literatura: Slavík 2007, 28 23) Staré Hradisko, o. Prostějov - uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov, muzeum Boskovice - literatura: Meduna 1961; 1970c; Valentová ) Střelice, poloha Výhon, o. Znojmo - uloženo: MZM Brno - literatura: Cumberpatch 1993a, 63, Fig. 3; Čižmář 2003, 66, obr. 21; Maier 1970, 161; Meduna 1980a, 98; Skutil 1935b, ) Sudice, o. Blansko - uloženo: muzeum Boskovice - literatura: Čižmář 2003, 66, obr ) Vyškov, poloha Manské - uloženo: MZM Brno - literatura: Horálková 1993, Poznatky o pozdně laténské malované keramice z území Čech a Moravy Malované nádoby patří k nejestetičtějším druhům keramiky a v průběhu pravěku se na našem území vyskytl tento fenomén již na konci neolitu a doby halštatské (k moravské malované keramice Podborský - Kazdová - Košťuřík - Weber 1977; k období halštatu např. Podborský 1963). V době laténské lze sledovat dvě vlny výskytu malovaných nádob, předoppidiální a pozdně laténské. Poměrně vzácnými a unikátními nálezy na našem území jsou malované nádoby již v časném laténu. Z novějších nálezů časně laténské malované keramiky lze uvést např. fragment z lokality Chržíň v Čechách (Chytráček 2007, ). Střep pocházel z číše točené na kruhu a nesl meandrovitý ornament malovaný karmínově červenou barvou (Chytráček 2007, 494, obr. 17). Podle techniky malby se jedná o vzácný doklad napodobeniny červenofigurové keramiky. Tento druh malované keramiky se v Čechách vyskytuje v období HaD3 LT A a kromě imitace z Chržíně je evidován i na dalších českých lokalitách (Chytráček 2007, 503, obr. 23). Dalším neobvyklým nálezem je např. časně laténská braubašská mísa (LT A) z lokality Radovesice, která nesla zoomorfní malbu znázorňující labutě (Megaw - Megaw 1993, ). V Čechách se problematikou předopidiální malované keramiky zabývala v 60. letech L. Jansová (1963). Nádoby jsou charakteristické jemným zpracováním na hrnčířském kruhu, žlutavou barvou střepu a tmavočerveným nátěrem. Badatelka je datuje do 2. a počátku 1. století př. n. l. a domnívá se, že mezi touto červeně malovanou keramikou a pozdně laténskou malovanou keramikou není přímá souvislost, ale jedná se o dva po sobě následující odlišné přílivy (Jansová 1963, 342). Na Moravě evidoval poté v 70. letech 57

59 časnější výskyt malované keramiky M. Čižmář (1974) a to pouze v rámci pohřebišť (z území Čech pocházejí nálezy z pohřebišť i ze sídlišť). Kromě červené malby se na nádobách uplatňovala i černá a rámcově je lze zařadit do stupně LT B (Čižmář 1974, 471). Podrobněji se tímto tématem zabývala ve své diplomové práci již J. Valentová (1974). Po stránce technické i umělecké však vrchol pravěké keramické tvorby představuje nejen na našem území, ale i v celé mimořímské Evropě pozdně laténská malovaná keramika. První velký soubor pozdně laténské malované keramiky z oblasti Čech pochází z oppida Stradonice. Lokalita byla již během 19. století amatérsky prokopávána a nalezené artefakty nebyly žádným způsobem evidovány. Teprve poté, co se výzkumu na oppidu ujal J. L. Píč došlo k odbornějšímu zkoumání lokality a jejímu brzkému vypublikování. Monografie měla velký význam nejen pro naše území, ale i pro širší oblast střední Evropy o čemž svědčí následný překlad i do francouzského jazyka J. Déchelettem (Déchelette 1906). V kapitole o jednotlivých nálezech z oppida se samostatně věnuje i malované keramice. Obecně se zabýval otázkami jejího původu, vývoje, rozšíření a způsobem výroby. Na základě tehdy známých nálezů malované keramiky v Evropě hledal analogie pro stradonické malované zboží a z hlediska výzdoby ho poté rozdělil do tří skupin: 1) keramika tzv. marnského typu, 2) červenobíle malovaná a 3) červenobíle malovaná se slabě nanesenou výzdobou na bílém pásu (Píč 1903, 87 88). Původ malované keramiky hledá v severoitalské oblasti s kořeny již v halštatské kultuře Golasecca. Odtud se měla rozšířit do východní části tehdejší Galie a z této oblasti dále až na Stradonice. Z chronologického hlediska ji kladl do období po Caesarovi a na počátek římského císařství, přičemž třetí skupinu malované keramiky považuje za další vývojový stupeň červenobíle malovaných nádob a považuje ji tak za nejmladší. Úroveň publikace také zvyšuje barevný tisk některých fragmentů (Píč 1903, tab. XLIX) a v neposlední řadě pojednání týkající se exaktního zkoumání keramiky. J. L. Píč nechal u A. Haškovce (profesora keramické školy v Bechyni) provést na několika malovaných střepech vypalovací zkoušky a analýzu nátěru (Píč 1903, 93). Píčova monografie se tak stala na dlouhá léta nepřekonanou a dodnes velmi ceněnou. Z území jižních Čech najdeme jednotlivé zmínky o nálezech malované keramiky již v řadě starších prací B. Dubského, který v této oblasti po dlouhá léta působil (např. Dubský 1919, 39; 1924, 119; 1933, 42; 1949, 363) a o něco později se zde angažoval také L. Franz, který shrnul tehdy známou malovanou keramiku z oppida Třísov a z několika dalších jihočeských lokalit (Franz 1942, 29 31, Taf. X XII). Součástí jeho práce je i posudek Z. Harvalíka, který prováděl na několika fragmentech chemickou analýzu barevného nátěru. 58

60 V rámci velkého monografického zpracování středoevropské laténské kultury shrnuje J. Filip i fenomén malované keramiky (Filip 1956, ). Poukazuje na její velké rozšíření v keltském světě, ale i na území mino něj. Jako hlavní centra uvádí střední a východní Francii, Švýcarsko a oblast středního Rýna. Na základě všech nálezů, které byly v té době již publikovány, vydělil tři základní tvarové skupiny malovaných nádob; vejčité, vázovité a mísovité nádoby, které dále rozlišuje na tvary se širším ústím a rozčleněné ostrým lomem. Posledně jmenované mísovité tvary považuje za nejmladší vyskytující se především na západě (Filip 1956, ). Další zmínky o malované keramice z území Čech se v literatuře začaly množit především ve spojitosti s novějšími výzkumy jednotlivých oppid a větší pozornost jí v 60. letech věnoval především J. Břeň. Nejdřív v rámci zpracování nálezů z Třísova (Břeň 1966, 75-92) a poté se k tomuto tématu vrátil ještě v 70. letech, kdy publikoval obsáhlejší článek shrnující pozdně laténskou malovanou keramiku z celé oblasti Čech (Břeň 1973, ). Předlohou pro tvarovou náplň keramického zboží na kterém se uplatňovala malba mu bylo 12 celých nádob, 15 velkých částí a další stovky fragmentů především z oppida Stradonice a Třísov (Břeň 1973, 108). Dále se zabýval technikou výzdoby, jednotlivými geometrickými prvky objevující se na těchto nádobách, chronologickým zařazením a v neposlední řadě podal soupis lokalit s výskytem pozdně laténské malované keramiky. Celkem eviduje na území Čech 3 hrobové a 31 sídlištních nálezů. Informace o tvarech a nálezových okolnostech malovaných nádob z podhradí oppida Závist přináší v 80. letech článek P. Drdy zaměřující se jen na tento druh nálezů. Přínosem je časové zařazení malované keramiky, které zde má hlubší význam, jelikož fragmenty nádob se zde týkají jednoznačně určitého horizontu (Drda 1981, 201). Exaktním studiem malované keramiky se zabývali badatelé P. Holodňák z žateckého muzea a M. Bareš z Výzkumného ústavu keramiky Karlovy Vary (Holodňák Bareš 1987). Pomocí přírodovědných metod se pokusili řešit otázku provenience malovaného zboží v severozápadních Čechách. Z prostředí Moravy nacházíme první zmínky o malované keramice na počátku 20. století v pracích L. Niederleho (1909, 172) a I. L. Červinky (1914, 159). Dále se touto problematikou zabývala až v první polovině 70. let J. Valentová ve své diplomové práci věnované na pozdně laténskou malovanou keramiku z Moravy. Hlavním zdrojem pro ní byl materiál ze Starého Hradiska, především z výzkumů J. Meduny a starší nálezy J. Lipky a K. Snětiny. Z důvodu laboratorního zpracování malované keramiky z výzkumů J. Böhma a J. Skutila teprve na počátku 70. let, neměla J. Valentová tento materiál ze Starého Hradiska k dispozici. V té době bylo známých deset nížinných sídlišť s výskytem 59

61 malovaných střepů, které ve své práci také obsáhla (Valentová 1974). Na základě obhájené diplomové práce poté J. Valentová publikovala v periodiku Archeologické rozhledy článek zaměřující se na rozbor malované výzdoby a shrnuje motivační schémata pozdně laténské malované keramiky z území Moravy (Valentová 1975, 36 44). Velkou pramennou základnou moravského sídlištního materiálu z období laténu je monografie J. Meduny Die latènezeitlichen Siedlungen in Mähren. Jednu z kapitol věnoval i malované keramice na Moravě. Jelikož publikace vznikla pár let po dokončení diplomové práce J. Valentové, nepřináší další nové lokality a autor konstatuje, že malované zboží patří na nížinných sídlištích k vzácným nálezům. Podle J. Meduny moravský soubor potvrzuje příbuznost Moravy s oblastí Čech a Bavorska a zároveň dokládá keltské osídlení až do počátku letopočtu (Meduna 1980a, 99). Zvažuje také, že i bez přímých důkazů výroby malovaného zboží, je s velkou pravděpodobností přijatelné její zhotovování i ve specializovaných moravských hrnčířských dílnách. V roce 1984 sebral britský badatel C. G. Cumberpatch (z univerzity v Sheffieldu) 7 vzorků malované keramiky ze Stradonic, Starého Hradiska, Liptovské Mary, Zemplína a Nitry a společně s polským badatelem M. Pawlikowskim (z Krakova) je podrobil mineralogickému rozboru. Analýzy byly provedeny jako součást širší studie o výměně a obchodu tohoto typu keramiky v 1. století př. n. l (Cumberpatch Pawlikowski 1988, ). Exaktním studiem malované keramiky z území Čech a Moravy se C. G. Cumberpatch poté zabýval ještě na počátku 90. let (Cumberpatch 1993a, 60 85). Studie shrnuje vzorkování keramického materiálu z vybraných lokalit na sledovaném území, které proběhlo v roce 1984 a 1988 v rámci připravované diplomové práce. Autor se snaží nastínit pomocí petrografických rozborů oblasti produkce malovaného zboží a jeho distribuci do dalších oblastí. Poznatky o analýzách se snaží také konfrontovat s typologií tvarů nádob a výzdobnými motivy. Badatel v článku dále podává přehled chronologického zařazení a popis prostorového rozmístění tohoto druhu keramiky. Novější informace z hlediska evidování výskytu moravského malovaného zboží přineslo monografické zpracování zcela prokopaného laténského sídliště v Bořitově. Autor publikace, M. Čižmář, zde věnoval pozornost i tomuto druhu nálezů a přínosem je především revidování soupisu moravských lokalit s nálezy malované keramiky, který podal v roce 1993 C. G. Cumberpatch a jeho rozšíření o další, dosud nepublikovaná sídliště (Čižmář 2003). Pro zmapování moravských sídlišť s výskytem fragmentů malovaných nádob, je důležitá i vědecko-populárně koncipovaná Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku od J. Čižmářové. Publikace před heslovitou částí obecně shrnuje vývoj a charakter doby 60

62 laténské a stručný přehled historie bádání. Hesla jsou poté rozřazena na předmětovou část a následný soupis známých nalezišť, které lze datovat do období laténu. U jednotlivých lokalit vyjmenovává autorka i nejdůležitější nálezy, případně i malovanou keramiku a uvádí odkaz na literaturu (Čižmářová 2004). 7. Exaktní zkoumání malované keramiky Malovaná keramika byla ve většině případů zkoumána především z hlediska typologického a chronologického. Zhruba od 80. let se k těmto studiím připojují i analýzy za použití přírodovědných metod. Na našem území tvoří výjimku práce J. L. Píče (1903) a L. France (1942), kteří nechali malovanou keramiku zkoumat i exaktními metodami (viz poznatky o pozdně laténské malované keramice z našeho území ). Malovanou keramikou ze Švýcarska se zabývali badatelé M. Maggetti a G. Galetti (1981), kteří zkoumali pomocí mineralogických a chemických analýz materiál z lokalit Sissach - Brühl, Basel Gasfabrik, Basel Münsterhügel a Waldenburg Gerstelflue. Pomocí mikropetrografických a chemických analýz, které provedli na 154 vzorcích, se snažili objasnit otázku, zda byly tyto lokality více či méně současné a zda Sissach Brühl nepředstavoval hlavní centrum výroby malované keramiky, odkud bylo toto zboží exportováno na ostatní jmenovaná sídliště. Za tímto účelem vytvořily tzv. referenční skupiny. Jedna referenční skupina se sestávala ze statisticky dostatečně velkého množství fyzikálně chemicky analyzovaných vzorků. Přičemž za referenční skupinu lze označit určitý keramický typ, výrobní centrum (tzn. jeho veškerou produkci), centra určitého regionu nebo sídlištní keramiku bez vztahu k místním hrnčířským dílnám. Pro vytvoření těchto skupin je nutné provedení velkého množství analýz, jen tímto způsobem je možné referenční skupinu definovat a vyhodnotit. Nesouhlasí-li výsledky některé analýzy s parametry daných referenčních skupin, nemůže být tento zkoumaný vzorek zařazen do žádné skupiny. Zjištěné rozdíly by ale také mohly např. dokládat, že jde o lokální, ale chemicky odlišnou keramickou hmotu, která byla použita při výrobě či použití jiného technologického postupu (např. přidáním speciálního ostřiva). Ani shoda několika parametrů jednoho vzorku a parametry referenční skupiny nemusí ještě jednoznačně znamenat, že je totožný s výrobním místem dané keramické referenční skupiny. V souvislosti s dalšími aspekty archeologických kriterií jde sice o dobrý doklad, ale je platný pouze do té doby, než je nalezeno nové výrobní centrum, jehož produkce má s artefaktem více společných znaků. Vyskytl se i případ, kdy vzorky keramiky z dvou center, ležících od sebe ve větší vzdálenosti, nebylo možné mineralogicko-chemicky odlišit a jejich zařazení nebylo tedy také možné. Mohlo se snad jednat o použití stejné suroviny (výskyt stejné hlíny na rozsáhlejším území) nebo byly použity velmi podobné výrobní 61

63 postupy a technologie. Znalost pokud možno všech výrobních středisek (referenčních skupin) určitého keramického typu, spadající do jednoho časového horizontu, je předpokladem pro vyřešení otázek ohledně technologie a původu keramiky. Z konkrétních výsledků, ke kterým badatelé došli, bylo patrné, že se parametry analyzované keramiky shodují a lze tak tedy uvažovat o jednom výrobním centru malované keramiky pro daný vymezený prostor (Maggetti Galetti 1981, ). V Německu se šířením malované keramiky zabývali T. Fischer a W. Poltz (1989). Badatelé se zaměřili na otázku původu tohoto zboží ze dvou bavorských lokalit, z Berchingu-Pollantenu a z Passau, kterou se pokusili zodpovědět na základě mineralogicko-petrografických rozborů. Z muzejního hlediska nebylo možné, aby prováděli analýzy u střepů s ornamentální malbou a u okrajových částí (na jejichž základě lze většinou stanovit původní tvar nádoby), protože při rozborech byly z větší části zničeny. Z těchto důvodů měli k dispozici většinou červeno-bíle malované střepy výdutí, které nebylo možné přiřadit ke keramickému typu. Cílem jejich práce bylo srovnání střepů z těchto dvou nalezišť s dalšími bavorskými lokalitami (Staffelberg, Altendorf, Manching, Kelheim,). Navzdory menšímu množství analyzovaných vzorků, se jim podařilo prokázat, že malovaná keramika byla pravděpodobně vyráběna na oppidech (Manching, Kelheim, Passau, Staffelberg) a na neopevněná sídliště byla importována. V případě lokality Berching-Pollanten a Altendorf se jevily nejužší vztahy s oppidem Manching, odkud malovaná keramika zřejmě pocházela. Mimo jiné je tímto doložen i obchodní artikl mezi těmito lokalitami (Fischer Polz 1989, ). Na výzkum výroby a oběh malované keramiky v rámci centrální Evropy (území Čech, Moravy, Slovenska, Polska a Maďarska) se zaměřil, v rámci závěrečné práce na univerzitě Sheffiedl, C. G. Cumberpatch. Tato práce u nás není dostupná, ale na jejím základě vyšly postupně v periodiku Archeologické rozhledy, Památky archeologické a Slovenská archeológia, tři články (Cumberpatch Pawlikowski 1988; Cumberpatch 1993a; 1993b). Studium a vzorkování malované keramiky z oblasti Čech a Moravy provedl v roce 1984 a Cílem jeho práce bylo shromáždit dostatečné množství vzorků, aby mohly být prostřednictvím makroskopické a mikroskopické analýzy vytvořeny petrologické skupiny. Na základě analýz výbrusů stanovit pravděpodobná centra výroby. Definovat distribuci malovaného zboží na základě podobných petrologických znaků. Sledovat oblastní výskyt skupin reprezentovaných charakteristickým tvarem nádoby nebo její výzdobou a v neposlední řadě objevit také vztah mezi skupinami definovanými na základě přírodovědných rozborů, typologie tvarů a výzdobných motivů (Cumberpatch 1993a, 63). Pro určování mineralogického složení vzorků použil standardní metody a pro vytvoření 62

64 matic a dendrogramů z dosažených výsledků, využil počítačový program Clustan, pro shlukovou analýzu. Rozborem nashromážděného materiálu poté rozpoznal tři skupiny. V prvním případě šlo o keramickou výrobu na Stradonicích (hlavní centrum pro Čechy). Odkud se malovaná keramika pravděpodobně dostávala obchodem do severozápadních, středních a zřejmě i východních Čech. Do druhé skupiny spadá především moravský materiál, v rámci kterého lze vyčlenit dvě podskupiny. První je spojena se Starým Hradiskem a druhá měla pravděpodobně původ v údolí řeky Dyje a jejího přítoku Svitavy. Třetí skupina, bez zřetelnějšího charakteru, souvisí s Třísovem a jižními Čechami. Podle badatele bylo zdrojem tohoto materiálu oppidum Třísov, ale nevylučuje ani určitou roli Nevězic. V poslední řadě shrnuje malovanou keramiku v širším kontextu a poukazuje na to, že šlo o cenný artikl, jehož směna byla regulována. Export tohoto druhu keramiky mohl být spojen s dalšími druhy zboží, včetně zdrojů obživy. Ale zároveň upozorňuje nato, že nešlo o nejdůležitější předmět obchodu a pravděpodobně malovaná keramika tvořila pouze součást složitějších transakčních vztahů (Cumberpatch 1993a, 60 85). Pro oblast Slovenska, jižního Polska a Maďarského Podunají sebral C. G. Cumberpatch (1993b) vzorky v průběhu let a při studiu malované keramiky postupoval stejným způsobem jako v případě českých a moravských nálezů. Při souhrnném zpracování vyšlo najevo, že mezi jednotlivými lokalitami byly menší rozdíly než tomu bylo v Čechách a na Moravě. Určitým způsobem se vymykaly jen nálezy z Polska. V oblasti Podunají vykazovala keramika na regionální úrovni velmi podobné znaky a nebylo zde možné stanovit hlavní centrum výroby, obdobná situace panovala i na Slovensku a v Polsku. Podle nálezů usuzoval, že kontakty mezi centrálními sídlišti byly intenzivnější než tomu bylo v Čechách. Podle výsledků petrografických analýz a jejich následného statického vyhodnocení, vydělil dvě skupiny keramiky. První se vyskytovala v Podunají a druhá na severním a východním Slovenku a v Malopolsku. Pro severní oblast lze zřejmě počítat s třemi výrobními centry malované keramiky v Malopolsku, na Liptově (severní Slovensko) a někde v blízkosti Zemplína (východní Slovensko). Na základě malovaného zboží potvrdil autor cirkulaci obchodních kontaktů mezi severní (Malopolsko, severní a východní Slovensko) a jižní Podunajskou oblastí (Cumberpatch 1993b, 59 81). Jedinou naši exaktní studii malované keramiky představuje příspěvek P. Holodňáka a M. Bareše (1987). Badatelé se zabývali proveniencí a technologií pozdně laténského malovaného zboží v oblasti severozápadních Čech se zřetelem i na sociálně ekonomický aspekt. Ze třinácti lokalit z povodí střední Ohře, střední Bíliny a z povodí Labe, analyzovali devět vzorků. A pro srovnání zařadili do své studie také dva vzorky z oppida 63

65 Manching a Stradonice. Přírodovědnými analýzami došli k závěru, že malovaná keramika ze středního Poohří, kam spadají lokality Lomazice, Vikletice, Oploty a Třískolupy, jednoznačně nepochází z jednoho výrobního centra, jelikož vykazovala znaky nekompaktního souboru. Vzorek z Vikletic byl svými rysy podobný vzorku ze Stradonic, naproti tomu v případě vzorku z Lomazic tomu bylo naopak a vzorek z Třískolup se zcela vymykal od všech odebraných vzorků. Vzorky z oblasti střední Bíliny a povodí Labe naopak vykazovaly podobné znaky bez extrémních odchylek. Srovnávací vzorek z bavorského oppida Manching v Německu se zcela lišil od všech vzorků z území Čech (Holodňák Bareš 1987, 24 30). V rámci této studie byl proveden mineralogickopetrografický rozbor i dvou fragmentů z Radovesic (z objektů 97/78 a 457), z nichž jeden pocházející z objektu 457 byl podrobněji publikován při celkovém vyhodnocení výzkumů z této lokality (Bareš Holodňák 1993, ). Chemické složení odebraného vzorku z malovaného střepu se vyznačovalo nízkým obsahem SiO2 a vyšší koncentrací Al2O3 a Fe2O3. Dále byl zkouškou zjištěn extrémně vysoký obsah oxidů zásaditých zemin (2, 35% MgO a 2, 85% CaO), které souvisejí s přítomností karbonátů, kalcitem a dolomitem (Bareš Holodňák 1993, 200). Výsledek se lišil od naměřených hodnot ze vzorku z objektu 97/78 a s největší pravděpodobností se tedy nejednalo o produkty z jednoho výrobního centra. Pomocí exaktních metod bylo zkoumáno i deset malovaných střepů ze Starého Hradiska (inv. č /36; /73; /73; /73; /87; /89; /89; a/89; b/89; c/89). Za účelem zjištění chemického složení barevných nátěrů, byly podrobeny rentgenfluerescenční analýze, kterou provedl Mgr. Martin Hložek. Jedná se o nedestruktivní metodu, umožňující zjistit chemické složení zkoumaného vzorku. Z naměřených hodnot vyplynulo, že červený nátěr je charakteristický vyšší koncentrací oxidů Fe, bílý nátěr obsahuje vyšší koncentrace oxidů Ca, Ba a Ti a tmavé nátěry (hnědé až černé) obsahují vyšší podíl oxidů Mn a Fe (viz. posudek M. Hložka). 6. Rozšíření pozdně laténské malované keramiky Pozdně laténská malovaná keramika byla produktem, který se vyskytoval v celé oblasti keltského sídelního areálu, od Galie až po Karpatskou kotlinu. Na tomto velkém území překvapivě vykazovala, z hlediska technického provedení, velmi podobné vlastnosti. Na základě celkové tvarové charakteristiky a použití výzdobných motivů, lze malovanou keramiku rozdělit na západní a východní okruh, ve shodě s obecným rozdělením keltského světa. K západní skupině patří území Francie, Švýcarska a středního Porýní. Do východní skupiny spadá oblast Bavorska, východní část střední Evropy a Podunají. Podrobnější 64

66 rozdělení uvádí F. Maier, který vyčlenil šest hlavních skupin malované keramiky. Do první skupiny (jihozápadní a západní oblast) patří Francie, Švýcarsko a Belgie. Druhou (východní) tvoří Čechy, Morava, Slovensko a Rakousko. Třetí skupina se nachází na středním Porýní (Saarland, Rheinland-Pfalz, Hessen), čtvrtá v jižním Německu (Baden- Württemberg, Bayern). Do páté, jihovýchodní skupiny, spadá Maďarsko, Rumunsko a území bývalé Jugoslávie. V posledním případě jde o okrajovou severovýchodní skupinu, kam spadá Thüringen, Brandenburg, Polsko (Maier 1963, 260). Toto rozdělení provedl F. Maier i na základě procentuálního zastoupení tehdy známých lokalit. Bohužel nejde o vyhovující rozdělení a bylo by potřeba vytvořit nové. V případě našeho území a Slovenska (tehdy Československo), zařadil badatel jednotně do východní skupiny, i když se Čechy řadí spíše k západní oblasti a Slovensko jednoznačně ke Karpatské oblasti (Valentová 1974, 23). 65

67 9. Závěr Celkem bylo analyzováno 898 fragmentů, 4 celé a 2 velké části malovaných nádob pocházejících ze všech výzkumů, které na Starém Hradisku proběhly. Bohužel nebylo k dispozici 6 exemplářů ze starších výzkumů, které jsou uložené v muzeu v Olomouci a do databáze nebyla zanesena jedna z celých nádob (velká soudkovitá nádoba), protože nebyla momentálně fyzicky k dispozici. Okraje malované keramiky bylo možné rozdělit do čtyř základních skupin 1) vně vyhnuté zesílené okraje, které šikmo nasedají na méně či více prožlabené hrdlo, jenž se uplatňovaly především u lahvovitých či hrncovitých nádob; 2) jednoduché neprofilované, mírně zesílené okraje, které jsou mírně zatažené (uplatňující se u soudkovitých nádob) či zatažené (pocházející z mísy se zataženým okrajem) a liší se pouze zesílením nebo naopak přihrocením; 3) varianty ovalených okrajů, které jsou nasazeny téměř kolmo na dále nečleněné hrdlo a je oddělen žlábkovitou rýhou (typický pro polokulovité mísy a v některých evidován případech i u soudkovitých nádob). U den bylo potom rozlišeno šest tvarů 1) rovné dno; 2) rovné dno s mělkým žlábkem po obvodu (jehož šířka se pohybovala kolem 2 3 mm); 3) dno mírně vyklenuté dovnitř; 4) dno vyklenuté dovnitř; 5) zaoblené dno s důlkem uprostřed; 6) dno s mělkým žlábkem po obvodu a důlkem uprostřed. I přes velkou fragmentárnost materiálu bylo možné, především na základě okrajových částí, rozlišit čtyři základní tvary malovaných nádob, které se vyskytovaly na Starém Hradisku, přičemž největší oblibě se těšila soudkovitá nádoba (80% všech určených tvarů) a druhým nejčastěji zastoupeným tvarem byla láhev (23% všech určených tvarů). Zbylé dva tvary mísy a hrnce představovaly pouze 12% a 5% všech určených tvarů. Mnoha případy je doloženo opravování nádob, zejména pomocí reparačních otvorů, do kterých byla vložena svorka, jenž puklinu stáhla. Reparační otvory (o průměru kolem 0,2 0,3 cm) byly evidovány na malované keramice ze Starého Hradiska na 26 střepech. Vzhledem k tělu nádoby se nacházely především v její horní části pod okrajem. Unikátním nálezem je fragment (inv. č ), původně nesoucí červený nátěr (dnes již není patrný), který nesl krásně zdobenou bronzovou svorku. V některých případech byla malovaná keramika druhotně využita k výrobě koleček, kterých bylo celkem nalezeno 26 kusů. Z technologického hlediska lze malovanou keramiku rozdělit na tři druhy. Největší množství fragmentů pocházelo z nádob, které byly měkčeji vypáleny do oranžova a na lomu se jevil výpal jak homogenně, tak v některých případech i nehomogenně. Vzhledem k četnosti nálezů lze uvažovat o jejich místní produkci. Další skupinu tvořily střepy oranžové barvy, které byly homogenně vypáleny a vykazovaly vyšší tvrdost. Třetí skupina 66

68 byla velice podobná předešlé, ale s tím rozdílem, že byla vypálena dohněda. Nátěr byl na nádobách dochován různým způsobem. Od exemplářů, které nesly již jen nepatrné stopy malby, až po velice kvalitní, téměř lesklou kompaktní vrstvu barevného nátěru. Na dochování měly vliv především čtyři aspekty, kvalita namíchané barvy a její způsob nanesení na nádobu (roli hrála tloušťka vrstvy barevného nátěru na nádobě), dokonalost výpalu a následné uložení v zemi. Větší kvalitu vykazoval nátěr červené, červenohnědé, hnědé a tmavě hnědé barvy; u bílé tomu bylo spíše naopak. Plošná malba byla na nádoby za Starého Hradiska zřejmě aplikována ve formě 1) monochronního nátěru (pro Staré Hradisko není tato varianta jednoznačně potvrzena, ale vzhledem k tomu, že je evidována téměř na každé lokalitě s výskytem malované keramiky a fragmentům, které nesou pouze jednobarevný nátěr, nelze vyloučit a více než pravděpodobné, že se i zde uplatňovala); 2) barevných pásů (kdy byla aplikována jedna barva) střídající se se zachovaným původním povrchem; 3) střídajících se různobarevných pásu (dvou různých barev) v kombinaci i se zachovaným původním povrchem; 4) střídajících se různobarevných pásů (širokých či úzkých, ve většině případů se uplatňovaly dvě různé barvy). Z důvodu fragmentárnosti materiálu není její další charakterizování již možné, ale je zřejmé, že v některých případech se také uplatňovalo pravidlo, kdy byl okraj a hrdlo pokryt jednobarevným nátěrem a teprve poté nastupovaly střídající se barevné pásy nebo byla malba aplikována ve spodní části nádoby až několik centimetrů nade dnem. Při nanášení plošné malby se jako zcela základní nátěr uplatňoval především světlý odstín tedy bílá. Pokud střídající pásy nepokrývaly celou plochu nádoby, byla tato část pokryta ve většině případů bílou (např. horní část lahve s inv. č ; okraj, hrdlo a podhrdlí bylo pokryto bílým nátěrem, teprve poté nastupovaly střídající se barevné pásy). I v případě střídajících se širokých pásů pravděpodobně velice často tvořila nejširší zóny (např. M132, tab. 58:1). Sekundární malbu potom zachycovalo 21% jedinců. Tento stav je dán především tím, že výzdobné prvky aplikované zřejmě po výpalu se obecně hůře dochovávají, tudíž v těchto případech došlo k evidování pouze základní malby a dále také tím, že u 26% jedinců byl celkově plošný nátěr špatně dochován a neumožňoval rozlišit, zda nesl případně i sekundární malbu. Neodráží to tedy fakt, že by pouze 21% malované keramiky ze Starého Hradiska neslo výzdobné prvky. Výzdoba byla ve všech případech provedena pozitivním způsobem a striktně tvořila geometrické ornamenty, které respektovaly především pravidlo symetrie a opakování. Četné a také jak se zdá typické pro tuto lokalitu, jsou varianty motivu složeného ze svazku tenkých vertikálních linií (nejčastěji v počtu pěti), které jsou ohraničeny širokými vertikálními liniemi. Tento princip se uplatňuje velmi často i ve variantách šikmých, 67

69 rovných horizontálních nebo obloukovitých linií, vertikálních a horizontálních klikatek či vlnovek, jenž charakterizují ornamentální výzdobu malovaných nádob ze Starého Hradiska. Varianta rovných vertikálních linií má svoji paralelu na oblé hluboké míse s vklopeným okrajem o průměru 26, 5 cm pocházející z oppida Závist (Drda 1981, 203) a kratší analogie se vyskytla i na nádobě ze Salzburgu v Rakousku z pozdě augustovského období. Obě analogie dokládají větší rozšíření tohoto principu výzdoby (konkrétně pro variantu rovných linií ) a malovaný fragment ze Salzburgu zřejmě představuje i jeho delší časové uplatnění Obr. 4: 1 Staré Hradisko ( /93) 2 Rakousko, Salzburg; podle: Moosleitner, F. 1975, Taf. 61:1 3 Závist; podle: Drda, P. 1981, 204, obr. 2:1 Předložený soupis moravských lokalit s výskytem malované keramiky potom upozorňuje na její častější výskyt i na nížinných neopevněných sídlištích, kde je třeba počítat s tímto druhem keramiky a to nejen červeno bíle malovanou, ale i se složitější geometrickou výzdobou. Z oblasti exaktního zkoumání keramiky doplňuje tuto práci rentgen-fluerescenční rozbor barevného nátěru, který provedl M. Hložek. Analyzováno bylo deset fragmentů pocházejících z malovaných nádob ze Starého Hradiska nesoucí pouze jednobarevný nátěr, střídající se pásy a v některých případech i sekundární malbu. 68