Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici JABLONECKO A JIZERSKÉ HORY KOMPONOVANÉ KRAJINY V ČECHÁCH.

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici JABLONECKO A JIZERSKÉ HORY KOMPONOVANÉ KRAJINY V ČECHÁCH Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr Hodonický Vypracovala: Lenka Doležalová, DiS. Lednice 2010

2 Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat svému vedoucímu práce Ing. Petru Hodonickému a dále Ing. Martinu Bosákovi a Ing. Zdeňku Veverkovi za pomoc při zpracování této bakalářské práce a také svým rodičům za podporu při studiích.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Komponované krajiny v Čechách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne 8. července 2010 Podpis diplomanta..

4 OBSAH: 1. ÚVOD KOMPONOVANÁ KRAJINA VÝVOJ KOMPONOVANÉ KRAJINY KOMPONOVANÁ KRAJINA V ČR PŘÍKLADY Jičínsko Třeboňsko Lednicko-valtický areál 8 3. MODELOVÉ ÚZEMÍ JABLONECKO CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK GEOLOGIE A MORFOLOGIE TYPY A CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY RELIÉFU VÝŠKOVÁ ČLENITOST PEDOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA KLIMATICKÉ POMĚRY HYDRICKÉ POMĚRY POTENCIÁLNÍ PŘIROZENÁ VEGETACE BIOGEOGRAFICKÉ JEDNOTKY V ÚZEMÍ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ČLOVĚK A KRAJINA HISTORICKÝ VÝVOJ ÚZEMÍ Historie osídlení Lesnictví a zemědělství Sklářská výroba Průmysl Turistika LAND-USE HLAVNÍ KRAJINOTVORNÉ ČINNOSTI ČLOVĚK A SÍDLO STRUKTURA OSÍDLENÍ ZPŮSOB UMÍSTĚNÍ SÍDEL SAKRÁLNÍ KONCEPTY V KRAJINĚ LIDOVÁ ARCHITEKTURA TECHNICKÉ PAMÁTKY OBRAZ KRAJINY MODELOVÉHO ÚZEMÍ OBRAZOVÉ PRVKY Rozhledna nad Prosečí Královka Slovanka Bramberk Tanvaldský Špičák Černá Studnice Nisanka 28

5 Petřín ROZBOR VIZUÁLNÍCH VZTAHŮ TURISTIKA JAKO HLAVNÍ KRAJINOTVORNÝ PRVEK DISKUZE ZÁVĚR SOUHRN ABSTRAKT POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE SEZNAM VYOBRAZENÍ: SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH: VYOBRAZENÍ... 42

6 1. ÚVOD Bakalářská práce na téma komponované krajiny v Čechách je cíleně zaměřena na oblast svým charakterem jedinečnou. Přestože krajina Jablonecka a Jizerských hor není klasickou komponovanou krajinou, chtěla jsem se v ní pokusit najít nějaké souvislosti, vizuální vazby. Na tuto krajinu je třeba nahlížet poněkud z jiné strany. Její ráz byl vytvořen relativně nedávno a za zcela jiných podmínek, než typické historické komponované krajiny. Z tohoto důvodu jsou výrazy komponovaná krajina a kompoziční prvky vlastně nepřesné. Popisovanou krajinu lépe vystihují výrazy obraz krajiny a obrazové prvky. V práci jsem se zaměřila na nejvýraznější obrazové prvky této krajiny, jakými jsou rozhledny. Ty zde hrají zásadní roli v souvislosti s vizuálními vazbami a utvářením charakteru prostoru popisovaného území. V práci jsem se snažila pochopit prostorové vazby jednotlivých rozhleden a jakým způsobem představují prostor, který je obklopuje. Každá rozhledna má vlastní prostor, který utváří. Nejprve však bylo důležité pochopit přírodní a historické souvislosti. To, jakým způsobem se zde vyvíjela krajina a lidé. Jak na sebe vzájemně působili. Právě horská divokost dána drsným klimatem a neprostupností tehdejších lesů vychovávala lidi, kteří se nejprve snažili hory zkrotit a až mnohem později se naučili je chápat a hledat v nich krásu. Nyní se jim snaží porozumět a chránit je. 5

7 2. KOMPONOVANÁ KRAJINA 2.1. VÝVOJ KOMPONOVANÉ KRAJINY Krajina jako prostor, místo se kterým se člověk identifikuje, rozumí mu a naplňuje jej významy je fenoménem, jenž sledujeme od nejstarších údobí dějin Každá krajina, všeobsahující přírodní prostor, má svou identitu vyplývající z místních podmínek. Jejími charakteristickými umělými součástmi jsou prvky, které ji přeměňují v krajinu kulturní. (Hendrych 2005). Člověk působí na krajinu již od neolitu. Významnou roli hrálo jak zemědělství, tak pohřební a kultovní tradice a rituály. Krajina začala být cíleně kultivována. Během eneolitu a doby bronzové a železné zaznamenalo zemědělství prudký rozvoj díky vynálezu rádla, používání zvířat v zápřahu, výrobě železa atd. Na ostrožnách a vyvýšených místech vznikala útočištná hradiště a z nich později hradiště městského typu. Osídleny byly především úrodné nížiny kolem řek, řídce byly osídleny lesní krajiny pahorkatin a pohraniční hory. Ve středověku došlo k rozšiřování osídlení, do krajiny byly umísťovány dominanty v podobě románských kostelů a klášterů. Zahrady, které v této době vznikaly, tvořily zdmi uzavřené prostory. Měly funkční charakter. Sloužily především k pěstování léčivých bylin a zeleniny. Krajinotvornými prvky byly v této době zakládané lesíky a obory, sady aj. ovšem bez kompozičních os. Kompoziční principy začaly pronikat do krajiny s nástupem renesance. Zahrady se přizpůsobují terénu. Při panských sídlech vznikaly bažantnice a obory, které byly oploceny a určeny k chovu zvěře. Vnitřní členění obor bylo pravidelné pomocí cest. Obory pak byly spojovány s panskými sídli pomocí alejí. V této době dochází k zakládání rybničních soustav na velkých panstvích. Barokní sloh se dostal přes tvorbu koncepcí velkých areálů až ke komponování celé krajiny. Architektonická vazba stavby a zahrady se stává základem kompozice. Kompoziční osa zahrady procházela do krajiny a byla ukončena pohledovým vyvrcholením na dominantu v krajině. Důraz byl kladen na osovou souměrnost a středovou osu. Toto vstoupilo do krajiny kompozicí velkých panovnických rezidencí. Osy byly lemovány stromořadími. Volná krajina 6

8 je formována také kostely a drobnějšími sakrálními stavbami, které tvoří dominanty kompoziční i duchovní. Později prostorové kompozici podlehl také urbanistický plán měst. V období romantismu se objevila snaha o přiblížení se přírodě. Přímky se zvlnily, krajina se rozvolnila. Barokní zahrady byly přetvářeny na rozsáhlé přírodně krajinářské parky. Vliv na tvářnost krajiny měla i průmyslová revoluce probíhající v 19. stol. Města se prudce rozrůstala, rozvinula se dopravní síť. Změnil se charakter lesních oblastí a kromě podhorských oblastí zmizely meze a pastviny. Dalším významným mezníkem byla léta 20. století, kdy došlo ke kolektivizaci zemědělství, regulaci vodních toku, velkoplošným melioracím, urbanizaci na úkor příměstské krajiny i krajinářských parků KOMPONOVANÁ KRAJINA V ČR PŘÍKLADY Jičínsko Členitá krajina Českého Ráje umožnila využít výrazných terénních dominant kopců s již existujícími stavbami středověkých hradů a tvrzí jako pohledových ukončení dálkových krajinných os, které se staly logickým prodloužením samotné osové dispozice Valdštejnova městského komplexu staveb a zahrad, s jádrem tvořeným novými výškovými dominantami vznikajících v centru Jičínska a pokračující po barokní ose do Valdic. Jičínský palác a chrám Sv. Jakuba představoval sídlo moci světské a církevní, kasino s lázněmi, loggií a zahradou místo života, her a zábavy, kartouzský klášter a kostelem, hrobkou ve Valdicích pak sídlo pokání a smrti. (Hendrych 2005) Třeboňsko Ojedinělý obraz třeboňské krajiny jako ploché rybniční pánve protkané meandrujícím korytem řeky Lužnice, s liniemi hrází osázených duby a s vodními kanály s bohatou pobřežní vegetací, prezentuje soustavu uměle vytvořených vodních toků a rybníků. Byla zde vytvořena plně funkční, hospodářsky prosperující, dobře obyvatelná krajina, s vysokou přírodní i kulturně historickou hodnotou. Základ soustavy tvoří rybníky propojené stokami, vybudované podél řeky Lužnice severojižním směrem mezi městy Třeboň a Veselí nad Lužnicí. Ráz a charakter třeboňské krajině vtiskly systematické úpravy rybníkářů Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína z Jelčan, kteří zkomponovali osu charakteristické jihočeské krajiny v nivě řeky Lužnice v podobě 45km dlouhého umělého kanálu Zlatá stoka. 7

9 Lednicko-valtický areál Blízká panství Lednice a Valtic byla sjednocena velkorysým kompozičním plánem v působivý areál sloužící jako rekreační a reprezentační prostor knížecí rodiny. Zámky v Lednici a ve Valticích se staly ohnisky krajinné kompozice inspirované ideální krajinou bájné Arkádie. Valtický zámek, patří k nejvýznamnějším dílům barokní architektury střední Evropy. Obdivuhodný je koncept zámecké zahrady a parku. Zahrada s přírodním divadlem a bohatou sochařskou výzdobou byla zbudována v druhé polovině 18. století. Začátkem 19. století byla zahrada rozšířena a přebudována v přírodně-krajinářský park s dalekými průhledy do krajiny, směřovanými v ose zámeckého průčelí. Tvůrčí činnost, ovlivňující vzhled krajiny, se posléze přenesla do prostoru mezi Valticemi a Lednicí. Na rozdíl od valtického zámku se lednický zámek v dálkových pohledech neuplatňuje. Jako charakteristická krajinná dominanta zde působí exotický Minaret. Na počátku 19. stol. byla vybudována soustava rybníků, potoků a hrází, zpevněných alejemi, a přeložen hlavní tok řeky. Území mezi zámkem a minaretem bylo proměněno v komponovanou malebnou iluzi lužní krajiny. Její střed tvoří zvětšený rybník s mnoha ostrovy. Jednotícími prvky rozsáhlé kultivované přírodní plochy se stala drobná architektonická díla, rozesetá po areálu. 8

10 3. MODELOVÉ ÚZEMÍ JABLONECKO Vymezení území a širší územní vztahy Řešené území se nachází na severu Čech v okrese Jablonec nad Nisou obr.1). Hraničními body jsou zpracovávané rozhledny. Na severu území zasahuje k vodní nádrži Josefův důl (rozhledna Královka), na východě k Tanvaldu (rozhledna Špičák), na jihu k Černostudničnímu hřbetu (Černá Studnice) a jižní části města Jablonec (Petřín) a na západě k Prosečskému hřebenu (Prosečská rozhledna). Samotné město Jablonec nad Nisou leží v Liberecké kotlině, která je obklopena horskými hřebeny. Ze severu je ohraničeno Jizerskými horami, jejichž nadmořská výška od Jablonce směrem k severu postupně stoupá. Severní část území zasahuje do CHKO Jizerské hory. Hranici z jihu tvoří Ještědskokozákovský hřbet. Z východní a západní strany sem vstupuje Černostudniční hřbet a Prosečský hřeben. Jižní část okresu zasahuje do oblasti pískovcových skalních měst Přírodního parku Maloskalsko. Celý Jablonecký region je znám svou sklářskou historií a přímo Jablonec nad Nisou proslul skleněnou bižuterií. Výroba skla výrazně poznamenala okolní krajinu a ovlivnila vývoj města i regionu. Sklo se zde stalo fenoménem. Dalším důležitým prvkem, který je charakteristický pro tuto oblast je množství kamenných rozhleden a vyhlídek rozsetých po Jizerských horách. Jizerské hory jsou také proslulé rozlehlými plochami horských rašelinišť (vrchovišť). Kromě turistiky se zde rozvinula také cykloturistika a běh na lyžích, pro které jsou náhorní partie hor ideální. 9

11 4. CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK 4.1. GEOLOGIE A MORFOLOGIE Vůdčí horninu oblasti Jizerských hor a Liberecka tvoří granitické horniny. Ty pochází ze dvou žulových těles vyvřelých v prvohorách. Starší lužický pluton zasahuje pouze na severozápadě, zatímco krkonošsko-jizerský masiv tvoří většinu území a má rozhodující vliv na vzhled dnešních Jizerských hor. Ve třetihorách se objevily i vyvřeliny olivinické nefelinity. Nejmohutnějším je Bukovec v Jizerských horách. Na jih od Černostudničního hřbetu směrem ke Kozákovu se prostírá železnobrodské krystalinikum (fylity, kvarcity). Jižní část území tvoří pískovce svrchní křídy, cenomanu až turonu. Na vrchovištích náhorní roviny Jizerských hor se vyskytují humolity. Severní a střední část okresu Jablonec nad Nisou je tvořena krkonošsko-jizerským žulovým masivem, tvořeným porfyrickou hrubozrnnou biotickou žulou ( liberecká žula ) s nápadnými růžovými a oranžovými vyrostlicemi živce a také dvojslídou žulou tanvaldskou (Černostudniční hřbet). (Makovčin P., Sedláček, M. Kuncová, J., 2002). Geomorfologicky tvoří podstatnou severní část okresu žulové Jizerské hory, a to jejich podcelek Jizerská hornatina. Jizerské hory tvoří geologicky jeden celek s Krkonošemi, přestože tvářností povrchu s nimi jednotné nejsou. Dominují zde rozsáhlé plošiny holoroviny s širokými údolními depresemi, zaoblenými hřbety (centrální část pohoří). V nejvyšší části jde o členitou hornatinu. Směrem k jihu do Liberecké kotliny přechází pohoří v členitou vrchovinu, opět rozčleněnou hustou sítí erozních údolí. Odnos zvětralin, mrazové zvětrávání a kongeliflukce ve starších čtvrtohorách vymodelovaly v žule četná vrcholová a svahová izolovaná skaliska (tory), skalní hradby, mrazové sruby, kryoplanační terasy a přispěly ke vzniku balvanových proudů. Jizerské hory spolu s Ještědským hřbetem svírají Žitavskou pánev, protáhlou tektonickou sníženinu na horním toku Lužické Nisy. Na severovýchodní část Žitavské pánve zasahoval pevninský ledovec. Jihovýchodní část (podcelek Liberecká kotlina), je podmíněna tektonicky a litologicky. Tvoří ji tektonická sníženina s pahorkatinným erozně-denudačním reliéfem se zarovnanými povrchy, hřbety a středně a mělce zahloubených údolí. Území odvodňuje Lužická Nisa. Jablonecká kotlina (okrsek Liberecké kotliny) tvoří úzký výběžek JV části Liberecké kotliny při Lužické Nise. (Makovčin P., Sedláček, M. Kuncová, J., 2002). 10

12 Na Mšenském potoce byla postavena na počátku 20. stol. vodní nádrž Mšeno. Na většině území kotliny je zástavba města Jablonce nad Nisou. Severovýchodní horskou hranici Liberecka tvoří nejvyšší pohoří České republiky, Krkonoše. Od Jizerských hor je dělí Novosvětské sedlo. V jižní části okresu se nalézají pískovcová skalní města se vzácnými pseudokrasovými systémy. Říční fenomén se projevuje hlavně v kaňonovitých údolních zářezech Kamenice a Jizery. Geomorfologické členění vybraného území (Demek, J. A kol., 1987): Systém: Subsystém: Provincie: Soustava: Podsoustava: Celek: Podcelek: Okrsek: Hercynský systém Hercynské pohoří Česká vysočina IV Krkonošsko-jesenická IVA Krkonošská oblast IVA-4 Žitavská pánev IVA-4A Liberecká kotlina IVA-4A-b Jablonecká kotlina Celek: Podcelek: Okrsek: IVA-6 Jizerské hory IVA-6B Jizerská hornatina IVA-6B-b Soušská hornatina IVA-6B-c Tanvaldská hornatina IVA-6B-e Černostudniční hřeben IVA-6B-f Maršovická hornatina 4.2. TYPY A CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY RELIÉFU Reliéf od zdviženého zarovnaného povrchu na jihu stoupá směrem k Jizerským horám. Je rozčleněn sítí hlubokých údolních zářezů, které vytvářejí místy kaňonovité soutěsky. Zde se místy uplatňuje údolní fenomén. Reliéf má charakter členité vrchoviny až ploché hornatiny. 11

13 4.3. VÝŠKOVÁ ČLENITOST Nejvyšším bodem okresu je Černá hora v Jizerských horách (1084,7 m n.m.), nejnižší místo leží v údolí u obce Rakousy (250 m n. m.). Město Jablonec nad Nisou leží v nadmořské výšce 475 m.n.m. Okolní vrcholy mají výšky mezi m n. m PEDOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA V pahorkatinách až hornatinách se vyskytují kambizemě. Spolu s nimi se objevují rendziny, hnědozemě a luvizemě. Matečním substrátem jsou svahoviny vyvřelých metamorfovaných skalních hornin a poloskalních sedimentů (žuly, ruly, svory, fylity ). Kambizem typická varieta kyselá se ve větších plochách vyskytuje v Liberecké kotlině a Jizerských horách. Kryptopodzoly převažují na území Liberecka a v nejvyšších částech Jizerských hor. Ve vyšších nadmořských výškách a ve svažitých terénech vznikly litozemě a pohraničních horách organozemě KLIMATICKÉ POMĚRY Dle Mapy klimatických oblastí ČSSR (Quitt, 1970) leží Jablonecký okres a Jizerské hory v chladné (CH 4, CH 6, CH 7) a mírně teplé (MT 4, MT 7, MT 9, MT 10) oblasti. Severní část okresu spolu s Jizerskými horami ležící v chladné klimatické oblasti mívá průměrný roční teploty vzduchu i pod 5 C, roční průměrné srážkové úhrny dosahují většinou hodnot od 850 mm až po 1200 mm. Na některých místech (Jizerka) i přes 2000mm. Vzhledem k převažujícímu vlhkému severozápadnímu větrnému proudění, kterému jsou Jizerské hory jako první vystaveny, mají velmi drsné klima. Od roku 1897 drží celoevropský rekord v denním úhrnu srážek. Rekordní jsou i měsíční a roční úhrny srážek a to i v zimních měsících. Jižní polovina okresu náleží k mírně teplé klimatické oblasti. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují okolo 7 C a roční úhrny srážek mezi 600 mm až 750 mm. V horských údolích a v oblasti Liberecké kotliny a Železnobrodské vrchoviny se především v chladném období roku vytvářejí teplotní inverze s četnými mlhami. Řešené území se nachází v klimatických regionech MT 4 a CH 7. (Quitt, 1970) 12

14 4.6. HYDRICKÉ POMĚRY Po hřebenech Jizerských hor probíhá rozvodnice mezi Severním a Baltským mořem. Jablonecký okres náleží převážně k hornímu povodí Jizery, která je se svými přítoky (Kamenice, Mohelka aj.) odvodňuje do Labe. Západní část okresu je odvodňována Lužickou Nisou, která protéká Jabloncem, do Odry. Pro tuto oblast je typický vysoký specifický odtok. Území okresu je tvořeno převážně velmi slabě propustnými horninami krystalinika, čímž je způsoben nedostatek podzemní vody, který tak musí být nahrazován odběry povrchové vody z toků. Proto byly na řekách vybudovány vodní nádrže. Na Černé Desné je to Souš, na Kamenici Josefův důl. Obě nádrže zásobují okres Jablonce nad Nisou a částečně i liberecký okres. Tyto vodní zdroje jsou chráněny v rámci ochrany přirozené akumulace vod Jizerské hory. V okresu jsou zbudovány ještě dvě další nádrže Bedřichov a Mšeno. Tyto slouží především jako ochrana před velkými vodami, pro energetiku a rekreaci. (Makovčin P., Sedláček, M. Kuncová, J., 2002) POTENCIÁLNÍ PŘIROZENÁ VEGETACE Souvislé lesní porosty se rozkládají v samotných Jizerských horách a na Černostudničním hřbetu. V bioregionu se vyskytuje biota 5. jedlovo-bukového až 7. smrkového stupně, na okrajích i 4. bukového stupně. Potenciální vegetace je řazena do acidofilních horských bučin a smrčin, podmáčených smrčin a vrchovišť. Strmé okrajové svahy náleží do jedlin a bučin. Dřevinná skladba však byla vlivem člověka změněna. Květnatých bučin je velmi málo, severní svahy i v horách porůstají většinou javorové bučiny. Ve vyšších polohách zbyla z původních smíšených jedlobukových lesů jen torza, protože převážnou většinu nahradily smrkové monokultury. V nejvyšších horských polohách roste na vrchovištích původní borovice kleč (Pinus mugo), na podmáčených lokalitách se k ní přidává původní smrk ztepilý (Picea abies). Na vrchovištích se objevují glaciální relikty. V jižní části okresu v roztroušených hájích a pískovcových skalních městech rostou převážně acidofilní doubravy. Nelesní půdu kryjí louky a pastviny. Podle mapy potenciální přirozené vegetace 1: (Neuhäuslová et al. 1998) bylo na území okresu vylišeno 5 mapovacích jednotek: 7 černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-carpinetum). Tato jednotka listnatých hájů je mapována v podobě řady enkláv v nejteplejších částech území: v jihozápadní části v Liberecké kotlině. 13

15 18 bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Jde o jedinou mapovanou jednotku květnatých bučin na území. Dle mapy pokrývá prakticky celé jižní okraje Jizerských hor. 24 biková bučina (Luzulo-Fagetum). Tato jednotka převládá v jižní části okresu. Jde o acidofilní bučiny středních poloh. V nízko položených svazích se pak lokálně vyskytují i reliktní typy se třtinou rákosovitou. 25 smrková bučina (Calamagrostio villosae-fagetum). Jde o jednotku horských bučin, resp. bučin s příměsí smrku a jedle a se třtinou chloupkatou v bylinném patře. Společenstvo je rozšířeno na velké části Jizerských hor. 43 třtinová smrčina (Calamagrostio villosae-piceetum). Klimaxová smrčina zaujímá nejvyšší polohy Jizerských hor cca od 900 m. Do tohoto vymezení ovšem spadá i přechodný stupeň s vyznívajícím bukem (historicky i s jedlí), označovaný jako subas. fagetosum 50 komplex horských vrchovišť (Sphagnetalia medii p. p.), zčásti s klečí a/nebo rašelinnou smrčinou (Sphagno-Piceetum). Jednotka je mapována na řadě drobných lokalit v centrální a východní části Jizerských hor BIOGEOGRAFICKÉ JEDNOTKY V ÚZEMÍ Jablonecký okres spolu s Jizerskými horami spadá do Jizerskohorského biogeografického regionu Biochorami, které se nalézají na řešeném území jsou 4BR Rozřezané plošiny na kyselých plutonitech 4. v. s., 5HR Hornatiny na kyselých plutonitech 5. v. s., 5SR Svahy na kyselých plutonitech 5. v. s., 5VR Vrchoviny na kyselých plutonitech 5. v. s., 6Dv Vrchovištní rašeliny 6.v s., 6PR Pahorkatiny na kyselých plutonitech 6. v. s., 6ZR Hřbety na kyselých plutonitech 6. s. v. (Culek, M. a kol., 2005) CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ Příroda Jizerských hor je zákonem chráněna v řadě území různých kategorií. Roku 1967 byla vyhlášena CHKO Jizerské hory, jejíž součástí je řada maloplošných chráněných území. Rozsáhlé bučiny chrání NPR Jizerskohorské bučiny, které tvoří největší komplex přírodě blízkého smíšeného lesa s převahou buku v Čechách. Komplex ekosystémů tvořený živými vrchovišti, rozsáhlými porosty borovice kleče, podmáčenými smrčinami, rašelinnými loukami je motivem ochrany reprezentativních NPR Rašeliniště Jizerky a NPR Rašeliniště Jizery několika PR a PP. Jako PP jsou chráněny také lesní společenstva a skalní útvary. 14

16 Kromě těchto chráněných území byla dosud vyhlášena územní ochrana celé řady lokalit i mimo CHKO Jizerské hory. Zhruba polovina okresu spadá do CHKO Jizerské hory. V Jizerských horách je také vytvořena soustava NATURA Samotné Jizerské hory jsou vyhlášeny jako ptačí oblast, ve kterých je několik území vyhlášených jako evropsky významné lokality. V jižní části okresu je vyhlášen Přírodní park Maloskalsko, který zasahuje do CHKO Český Ráj (mimo okres Jablonce nad Nisou). Řešené území zasahuje 2/3 do CHKO Jizerské hory svou severní a severovýchodní částí. 15

17 5. ČLOVĚK A KRAJINA 5.1. HISTORICKÝ VÝVOJ ÚZEMÍ Historie osídlení Do okresu Jablonce nad Nisou začali pronikat první obyvatelé v neolitu. První osídlení je zaznamenáno nejprve v jižní části okresu při řece Jizera (Turnov, Klokočské skály aj.), kde se rozvíjelo kontinuálně. V eneolitu výrazněji zasahovalo i na Železnobrodsko. Do horských a podhorských oblastí, porostlými souvislými lesními porosty, lidé pronikali jen zřídka, což dokládají ojedinělé nálezy broušených nástrojů. Pro nejstarší období zakládání osad je hmotných dokladů příliš málo. Většinou se lze opřít o písemné zprávy ze stol. uvádějící místní jména osad. Avšak některé nálezy, typy jmen a historické souvislosti vylučují v mnoha případech jejich vznik až ve vrcholném středověku, ze kterého jsou dochované písemné zprávy. (Makovčin P., Sedláček, M. Kuncová, J., 2002). Vznik obchodních stezek v stol. pomohl zpřístupnit i do té doby odlehlejší části severních Čech. Jedna z těchto stezek tak spojovala Žitavu s Turnovem a vedla přes Hrádek nad Nisou a Liberec. Protože české osady v těchto zalesněných těžko přístupných oblastech zůstávaly malé a málo početné, nabízel se zde prostor pro další zakládání vesnic za tzv. velké kolonizace, odehrávající se během 13. a 14. stol. Osidlování se podstatně účastnili i němečtí kolonisté, kteří v pohraničních lesích zakládali jak kolonie, tak i lesní lánové vesnice. Kolonizace byla výrazně podporována kláštery. Zde působil cisterciácký klášter Hradiště v nynějším Mnichově hradišti. V Jizerských horách zůstávaly kolonie dlouho vesnicemi a městský statut získávaly až od 16. stol. I samotný Jablonec nad Nisou, který je zmiňován jako ves v roce 1356, byl povýšen na městys až na počátku 19. stol. a na město roku 1866, ale znakové privilegium mu bylo vyřízeno až roku (Kašpar, J. 2006). I přes proběhlé kolonizace zůstaly Jizerské hory neobydlené a pokryté hlubokými lesy. Dostatek dřeva byl hlavním předpokladem pro další vývoj této oblasti. Za dřevem se sem začali stěhovat zakladatelé sklářských hutí, pro které představovalo dřevo stavební a topný materiál. První hutě se v tomto kraji objevují v Huti, Mšeně a Rejdicích. Spolu se skláři se na dosídlování lesnatých vyšších poloh hor v 16. stol. podíleli hledači drahých kamenů (např. safíry na Jizerce). Růst populace je zaznamenán ještě v 18. stol. v souvislosti se sklářstvím a dalšími řemesly. V století začali především Desfoursové rozšiřovat panství hlouběji do hor. V této době vznikly např. Albrechtice, Maxov, Karlov aj. V 19. století již téměř 16

18 nedochází k dalšímu zakládání nových osad. Avšak zesílil přesun obyvatelstva z vesnic do měst, kde se rozvíjí manufaktury a později průmyslové továrny, zde hlavně textilní a bižuterní průmysl. Zásadní změny v osídlení nastaly při okupaci československého pohraničí po Mnichovu roku 1938 a později porážkou hitlerovského Německa v roce Po odsunu Němců bylo pohraničí dosídlováno obyvateli z vnitrozemí, Slovenska, ale také volyňskými Čechy Lesnictví a zemědělství Zásadní vliv na stav lesa v Jizerských horách, jeho rozlohu a druhovou strukturu, měl člověk od stol., když začalo být území cílevědomě osidlováno. Nejvýznamnější změny však nastaly s obdobím rozvoje sklářství a hutnictví a dalšího průmyslu, tedy přibližně v století. V této době vzrostla spotřeba nejen dříví a dřevěného uhlí, ale také potaše, smůly aj. produktů. Užitkové dříví bylo sice nejprve získáváno tzv. toulavou těžbou, ale pokud v okolí sklárny nastal vykácením lesa nedostatek dřeva, skláři původní sklárnu opustili a novou založili na jiném místě. V pol. 18. stol. byly vydány lesní řády císařovny Marie Terezie obsahující ustanovení o povinnosti zachování lesů a dosahování trvalého a vyrovnaného výnosu. Koncem 18. stol. se v Jizerských horách začalo s holosečnou těžbou, původní převážně jedlobukový les byl z velké části nahrazen smrkovými monokulturami. Vzhledem k nedostatku osiva, byla jeho potřeba pro zalesňování řešena dovozy z oblastí s odlišnými ekologickými podmínkami (Rakousko). Takto vzniklé monokultury však snadněji podléhaly větrným a hmyzím kalamitám, které se ve velkém rozsahu objevily již počátkem 20. stol. Kalamitní plochy však byly ve většině případů opět zalesněny smrkem. Druhá polovina 20. stol. znamenala počátek silného vlivu imisní zátěže z průmyslových zdrojů. Tímto oslabené porosty podléhají snadno větru, ale především napadání hmyzími škůdci lýkožrouty a vznikají tak rozsáhlé kalamity. V letech 20. stol. byla při likvidaci těchto kalamit prakticky úplně odtěžena celá náhorní plošina Jizerských hor. I když se zejména během posledních 10 let výrazně snížilo množství škodlivin v ovzduší, problémem zůstává jejich dlouhodobá depozice v půdě a v biomase a jejich potenciální synergické působení s aktuálními klimatickými extrémy vyvolávající opětné negativní projevy v těchto územích. Zemědělství se v těchto podhorských až horských podmínkách okresu nemělo možnost plně rozvinout. Zvláště do horských osad musely být potraviny přinášeny na velké vzdálenosti. V nižších polohách se pěstovali obiloviny, brambory a v době rozkvětu textilního průmyslu také len. Většinu zemědělské půdy tak tvořily pastviny a louky. 17

19 Sklářská výroba Řídce obydlená oblast s hlubokými lesy vytvářela ideální podmínky pro rozvoj sklářské výroby. První doložené datum založení je u sklářské huti ve Mšeně roku Skláři, kteří zde zakládali hutě získávali rozsáhlé pozemky bez omezení a podmínek a naopak se těšili mnoha privilegiím. Největší rozkvět sklářství v tomto regionu nastal v 18. stol. kdy po významném skláři Kittelovi přišla rodina Riedelů. Riedelové se stali hlavními výrobci skla vlastnící mnoho skláren (na Jizerce, Nové Louce, Kristiánově, v Maxově, Josefově Dolu atd.). Zvýšením produkce skla bylo nutné zefektivnit vývoz skleněných výrobků do ciziny. Za tímto účelem vzniklo v Jablonci mnoho exportních domů. Vyváželo se jak foukané a hutně tvarované sklo, tak i bižuterní výrobky, po kterých byla vysoká poptávka hlavně v 19. stol. Tak se drobná výroba rozšířila i do domácností. Z tohoto důvodu vznikla řada skláren i v jižní části okresu Jablonce na Železnobrodsku. Zde vznikali převážně mačkárny a brusírny skla, které získávali polotovary z hutí v horských oblastech. Častým přivýdělkem bývalo navlékání různých druhů korálků. Počátkem 20. stol. se začal měnit způsob výroby skla, která se postupně začala soustřeďovat do větších provozů. To bylo ovlivněno nedostatkem dřeva a s tím související změnou otopu a rozmachem strojní výroby skla. V 2. polovině 20. století vzniklo několik sklářských provozů, např. v Železném Brodě Průmysl Liberecký kraj byl v období před 2. světovou válkou jedním z významných průmyslových center celé republiky. Hlavním odvětvím se stal textilní průmysl a strojírenství. Textilní průmysl i strojírenství se začaly rozvíjet na počátku 18. stol. Díky rozvoji textilního a sklářského průmyslu se zrychlil vývoj měst a obcí v Jabloneckém okrese. Vznikaly nové domy, dřevo bylo nahrazeno kamenem, staré domy byly nahrazeny novými a vesnice i města se rozrůstala. V polovině 19. stol. bylo postaveno několik nových silnic a železniční tratě, které byly důležitými obchodními trasami, čímž se zrychlila přeprava surovin i výrobků Turistika Turistika má v kraji silnou tradici. Turistika, jak ji známe dnes, se nejvíce rozvinula v 2. polovině 19. stol. Zpočátku byly hory navštěvovány měšťany, kteří se ve svém volném čase vydávali na procházky. Cesty byly udržované a vedly kolem míst s občerstvením. Roku 1884 byl založen v Liberci Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV), který se velmi brzy stal prestižním sdružením (měl až 8000 členů). Díky tomu měl dobré finanční zázemí a mohl tak provozovat mnoho aktivit, jako např. značení prvních 18

20 turistických stezek, vydával první mapy a průvodce, stavěl rozhledny a horské chaty. Od roku 1885 vydával ročenky, ve kterých bylo mnoho cenných informací o Liberecku. Za jeho působení vznikla většina rozhleden a byla zpřístupněna většina vyhlídek, které se tou dobou těšily velké oblibě. Většina vznikala na přelomu stol. Dnešní Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) byl založen roku 1996 a svou činností navazuje na tradici Německého horského spolku. Jizerskohorská turistika se rozvinula v několika směrech. Od poloviny 20. stol. začaly být hory vyhledávaným centrem zimní rekreace a to jak běhu na lyžích, tak i sjezdování. Chalupy se přeměnily na horské chaty a penziony. Pro zdejší obyvatele tak vznikl nový způsob obživy. Později se také rozmohla cyklistika. Pro oba typy sportu jsou vyznačeny trasy. V poslední době byly vyznačeny i trasy pro vozíčkáře. V roce 1991 byl založen první euroregion Euroregion Nisa (Euroregion Neisse-Nisa- Nysa) v oblasti střední a východní Evropy. Zahrnuje území Německa, Polska a Česka. Je dobrovolným zájmovým sdružením obcí a okresů trojzemí Čech, Německa a Polska, Důvodem založení byla podpora rozvoje těchto oblastí formou vzájemné, přeshraniční spolupráce LAND-USE Lesy zaujímají v Jizerských horách plochu téměř 270 km2, což z celkové plochy CHKO představuje plných 73%. Většina maloplošných chráněných území se nachází právě na lesních pozemcích. K nejcennějším lesním ekosystémům lze zařadit bukové porosty na severních svazích hor a podmáčené smrčiny na rašeliništích. Ojediněle se vyskytují zbytky původní populace horského smrku. K největším problémům při obhospodařování lesů patří degradace půdního prostředí, jako důsledek trvajícího působení imisí, což se odráží i ve vodním režimu a kvalitě vody v Jizerských horách. K zalesňování byl velkoplošně nevhodně použit severoamerický smrk pichlavý, přestože je snaha zvyšovat zastoupení původních listnatých dřevin (jedle, buk, jeřáb aj.). Rozloha orné půdy v okrese činí jen 8,3 %, což řadí okres na jedno z posledních míst v ČR. Naopak rozlohou luk a pastvin s 20,6 % se řadí na jedno z předních. Tyto trvalé porosty obr. 2) jsou obhospodařovány obvykle extenzivně. 19

21 5.3. HLAVNÍ KRAJINOTVORNÉ ČINNOSTI Hlavní krajinotvornou činností je lesnictví. Lesy se rozkládají na více, jak polovině okresu a tím se Jablonecký okres řadí mezi nejlesnatější okrasy ČR. Charakter rozsáhlého hlubokého lesa se však během staletí měnil. Změnu přineslo osidlování a průmyslový rozvoj oblasti. První osadníci osídlovali nejprve nižší polohy a podhůří, později se stěhovali více do hor. Hlavním motivem byl nedostatek dřeva v nížinách a podhůří. Přestože osídlení mělo dlouho charakter drobných osad, les značně ustoupil. Zásadní podíl na změně charakteru lesa měl rozvoj sklářství v 17. století a s tím spojený nový způsob hospodaření v lese, jako např. způsob těžby dřeva holosečí, a pak následným zalesňováním smrkem (většinou nepůvodní ekotyp). Druhově bohatý les se změnil na smrkové monokultury. V lesích byla vytvořena hustá síť cest, geometricky členící les a umožňující tak lesníkům snazší přístupnost. Většina těchto cest se zachovala dodnes. Smrkové porosty však nebyly schopny odolat horským větrům a hmyzím škůdcům, tudíž začaly podléhat kalamitám. V 2. polovině 20. století se přidala i imisní zátěž. Téměř veškeré porosty na vrcholových partiích odumřely. V okolí Jablonce nad Nisou jsou lesy zachované s pozměněnou druhovou skladbou, ale vrcholové partie tvoří holiny, které postupně zarůstají mladými porosty. Orná půda zde zabírá minimum plochy a to pouze v jižní části okresu. Zemědělství je zastoupeno trvalými porosty louky a pastviny. Tyto plochy se rozkládají na přístupných svazích údolí podél měst, obcí a komunikací. I přes mnohem menší plošné zastoupení v okrese dotváří typický charakter podhorských a horských vesnic. Výrazným krajinným prvkem, který dotváří charakter zdejší oblasti je turistika. Projevuje se především ve formě rozhleden a vyhlídek, horských chat, lyžařských areálů a značených cest. Potřeba poznávat tuto oblast a vnímat ji nejen ze země, ale i z ptačí perspektivy a také v různých ročních obdobích dala základ jizerskohorské turistice, které napomohl svou různorodostí jak charakter krajiny (hřebeny, rovinaté vrcholové partie, možnost dalekých rozhledů atd.), tak i aktivity organizace Německého horského Ještědskojizerského spolku. Jako jednu z krajinotvorných činností lze považovat i ochranu přírody a krajiny. Zakládáním chráněných území byl též ovlivněn charakter krajiny svým určením způsobu hospodaření s danou lokalitou. Zde toto působí v souvislosti s lesnictvím. Chráněná území zabírají více, jak polovinu okresu Jablonce nad Nisou. 20

22 Novým prvkem, který se objevil v této oblasti byly přehrady, které byly budovány na přelomu stol. a pak v 2. polovině 20. století. V okrese se nacházejí čtyři. Tři v horách a jedna na okraji města Jablonce. Tvářnost krajiny prudce ovlivnila i výstavba a rozvoj měst a vesnic, které byly velkou měrou podpořeny v stol. rozkvětem zdejšího průmyslu. Postupem času z měst drobné stavby zmizely a byly nahrazeny honosnými domy a vilami. Ještě později pak panelovými sídlišti. Původní charakteristické budovy se zachovaly na okrajích obcí nebo v podhorských a horských částech okresu (Jizerka, Horní Polubný, Železný Brod atd.). 21

23 6. ČLOVĚK A SÍDLO 6.1. STRUKTURA OSÍDLENÍ První výraznější osídlování Jizerských hor a Jabloneckého okresu je zaznamenáno ve 13. stol. za velké kolonizace. Ze severu přicházeli němečtí kolonisté a osídlovali nejprve nížinnou oblast Frýdlantska až k úpatí severních svahů Jizerských hor. Jižní část (dnešní Železnobrodsko) osídlovali naopak Slované z vnitrozemí. První obyvatelé přicházeli především za půdou, proto byla osídlována úrodnější údolí podél řek. Postupně se dostávali až do podhůří. Do hor přicházeli lidé za dřevem. Osady byly ve vyšších polohách drobné a rozptýlené, tudíž celá oblast měla stále charakter lesní krajiny. Při druhé vlně kolonizace v 16. stol. se již osidluje také za jiným účelem než jen zemědělským, začíná se rozvíjet sklářství. Kolonisté se dostávají hlouběji do lesů a do hor, kde zakládají další drobné osady při vodních tocích. V horských polohách vznikají drobné dřevorubecké osady nebo osady zakládané při sklárnách. Urbanistická struktura sítě horských osad byla rozptýlená s nízkou hustotou z důvodu potřeby rozsáhlejší plochy k obživě dané osady oproti osadám v nížině obr.3). S rozvojem sklářství a později i tkalcovství se rozrůstají především vesnice v nižších polohách. V 18. stol. dotvořilo kostru osídlení založení sklářských obcí, např. Josefův Důl, Dolní Maxov, Karlov, Dolní Polubný. Jižní a střední část okresu Jablonce nad Nisou od východu k západu má husou síť obcí založených v údolích při vodních tocích. Severní část tvoří jizerskohorské lesy. Největší aglomerací je zde Jablonec nad Nisou ZPŮSOB UMÍSTĚNÍ SÍDEL První osady vznikající zatím jen v nižších polohách byly zakládány jako lesní lánové a lesní návesní vsi se záhumenicovou plužinou. V podhůří pak rozvolněnější lesní lánové vsi. V souvislosti s rozvojem sklářství a dřevařství vznikají v stol. ve vyšších polohách nepravidelné rozptýlené osady. Od konce 17. stol. vznikaly další sklářské osady s nepravidelnými parcelami a řídkým zastavěním (Kristiánov). Dodnes mají tyto obce charakter rozptýlených stavení a otevřenými parcelami. Budovy kopírují komunikace a toky, místy vystupují do svahů, avšak vrcholové partije svahů jsou porostlé lesy. 22

24 6.3. SAKRÁLNÍ KONCEPTY V KRAJINĚ V této oblasti se nacházejí různé kostely a kapličky, které byly postaveny od stol. Jistým fenoménem se zde staly pomníčky a křížky obr.4), kterých se tu vyskytují desítky. Z toho velká část se nachází v Jizerských horách. Mnohé z nich jsou ukryty v lesích. Tyto památky tvoří převážně dřevěné křížky, železné křížky na kamenných podstavcích, obrázky zasazené do skály nebo pověšené na strom, občas se objeví i boží muka. Křížky a obrázky většinou patří obětem trestného činu (vraždy, přestřelky mezi pytláky a lesníky) nebo lidem, kteří přišli o život nešťastnou náhodou (zabloudilci, dřevorubci atd.). Dalšími významnými památkami jsou smírčí kříže, které se v Jabloneckém okrese vyskytují tři LIDOVÁ ARCHITEKTURA Zdejší lidová architektura má charakteristický ráz obr.5). Nejhojněji je zastoupen slezský roubený dům. Toto jednoduché stavení, dokonale usazené v terénu, najdeme rozptýleně po celých horách a je typické právě pro Jablonecký okres kromě jižní části. Bedněné zádveří uzavírá stavbu proti povětrnosti, střecha splývá přes zádveří k okapům a uzavírá trojúhelník štítu s malými okénky původního seníku či podkrovní světničky. Štíty bývají nejčastěji jednoduše bedněné, ale i ornamentálně skládané s vyřezávanými lištami. Střechu pokrývá dřevěný šindel nebo břidlice. Vysoká kamenná podezdívka, zápraží a předzahrádka s plůtkem doplňují ráz lidového stavení. Nedílnou součástí drobných horských hospodářství bývaly i samostatně stojící roubené stodoly. V jižní části okresu se již vyskytuje český pojizerský roubený dům. Nad přízemím dominuje nízko nasazená, široce rozložitá střecha hambalkového krovu s řezbářsky zpracovaným štítem s dvojitou balustrádou kočičí procházky a bohatým vstřícným skládáním prken. Zdobení štítu ovlivnilo lidovou architekturu západně až po Jablonec nad Nisou. Pro Jablonecký okres jsou typické i mladší roubené domy s vaznicovým krovem, nástupci původní lidové architektury. Přízemní roubené stavby s obytným podkrovím od předchozích odlišuje střecha vaznicového krovu bez námětků, přečnívající při okapové i štítové straně. Jedná se většinou o řemeslnické domy bez zemědělského zázemí, s dalšími obytnými místnostmi namísto chlévů a komor. U tzv. sklářských domků hospodářská část chybí úplně. Zajímavá jsou stavení s mansardovými krovy, zejména na bohatších stavbách mlýnů a far. Osově souměrná kompozice s vyváženým rozvržením větších a početnějších 23

25 oken navazuje na starší lidové domy. V řadě detailů okenní šambrány, dveře a portály, kované prvky, kamenické práce - se projevil vliv baroka, klasicismu a secese. 25) Zachovalým příkladyem je např. osada Jizerka, 6.5. TECHNICKÉ PAMÁTKY V okrese se nachází také několik technických památek. Z těch, které připomínají tuto oblast za největšího rozkvětu patří např. původní mačkárny drikety (zde se mačkaly skleněné korálky a knoflíky), dále jsou to dva železniční viadukty v Rychnově u Jablonce nad Nisou a na Smržovce z 19. stol., ozubnicová trať Tanvald Kořenov Harrachov. Mezi technické památky také patří zdejší Protržená přehrada na Bílé Desné. Přehrada byla postavena mezi roky Z důvodu chybného technologického postupu se již po 10 měsících protrhla a voda s vyvrácenými stromy smetla obci Desná a zaplavila celé Tanvaldsko. Byla to jedna z největších přehradních katastrof tehdejší doby. Přehrada již nebyla obnovena. (Nevrlý, M., 1981). Dodnes zde stojí šoupátková věž a komora, které jediné vydržely nápor vody. Protržená přehrada byla vyhlášena kulturní památkou a byla zde zbudována naučná stezka. Nejvýznamnějšími technickými památkami jsou zde rozhledny. Většina z nich byla postavena na přelomu stol. Svým počtem řadí tento kraj na první místo v České republice, ale i v Evropě. 24

26 7. OBRAZ KRAJINY MODELOVÉHO ÚZEMÍ 7.1. OBRAZOVÉ PRVKY K Jizerským horám patří jejich kamenné, železné, dřevěné i skalní rozhledny: zdůrazňují členitost kraje, rozlehlost lesů a temena hor. K čemu také by byly rozhledny třeba v sousedních Krkonoších? Vítr tam hvízdá přes holé pláně, a není-li mlha, vidíš utíkat trávy před větrem a černat se kamenná pole dodaleka. V Jizerských horách bloudíš celé hodiny po lesích a pozoruješ jen mech, močál a skály. Rozhled chybí a na stromy jen těžko lézt: z malých nevidíš a na velké nevyšplháš (Nevrlý 1981) Krajina Jizerských hor a tedy i Jablonecka má charakteristický reliéf, který je tvořen členitým terénem s vrcholy obvykle zakončenými skupinou skal. Vrcholy se zvedají nad terén tvořený údolími, nižšími vrcholy a hřbety. Vrcholy samotné tvoří hlavní obrazové prvky a jejich skály ještě umocňují toto jejich působení. Na mnoha místech, která poskytovala výhled do krajiny, vznikly zpřístupněním skal vyhlídky. Vyhlídky předcházely budování dřevěných a později kamenných rozhleden, které se staly fenoménem Jizerských hor a přilehlého okolí. Kamenné rozhledny jsou postaveny z tesaných bloků zdejší žuly, jiné rozhledny mají kovovou konstrukci. A právě tyto materiály nejlépe snáší drsné klima hor. Stavby svým umístěním vhodně dotvářejí ráz zdejší krajiny. Rozhled do krajiny je umožněn až z vrchní části. Přístup k rozhlednám je vždy po silnici a současně jsou tudy vedeny i turistické trasy umožňující přístup z různých směrů. Vrcholy, na kterých se nacházejí, jsou obvykle zalesněné, ale stromy z okolí rozhleden jsou odstraněny. Nebrání tak rozhledu do krajiny (kromě Slovanky). Na většině zpřístupněných rozhleden jsou bohužel umístěny telekomunikační přístroje eventuálně webkamery (kromě Slovanky a Černé Studnice), které esteticky znehodnocují stavbu. Při rozhlednách vždy stály chaty, kde se bylo možné občerstvit i ubytovat. V dnešní době fungují chaty většinou jako restaurace s vnitřním i venkovním posezením. K rozhlednám náleží též parkoviště. Prostor kolem rozhleden pravděpodobně nebyl nijak výrazně upravován (kromě Černé Studnice). V některých případech byl upraven prostor, kde bylo venkovní posezení, ale nikoliv ve smyslu výsadeb nebo jiných prvků.. V literatuře se nenachází ani jediná zmínka o úpravách okolí rozhleden. Pravděpodobně nebyla tato problematika zatím studována. 25

27 Dalšími obrazovými prvky se v této oblasti stávají také přehrady a zařízlá údolí s potoky. Podél potoků se rozkládají chalupy obklopené loukami, které vystupují do svahů nad chalupy. Tato místa tak tvoří pestrou mozaiku barevných ploch Rozhledna nad Prosečí Rozhledna leží v nejvyšším bodě Prosečského hřebene ve výšce 593 m n.m., který se táhne od Jablonce nad Nisou k Liberci. První dřevěná rozhledna zde byla postavena Německým horským spolkem v roce Pak se zde vystřídaly ještě další dvě rozhledny obr. 6). Kamenná rozhledna byla vystavěna v roce Spolu s rozhlednou zde stála chata obr.7), která sloužila jako pohostinství, ta však v roce 2003 shořela. Rozhledna zůstala nepoškozená, ale byla pro veřejnost uzavřena. Přístup k rozhledně je umožněn po silnici a po červené turistické trase, která částečně vede současně se silnicí. U rozhledny se kříží s hřebenovou modrou trasou. Vedle rozhledny je rozsáhlý výkop, který zde zůstal po odklizení ruin po shořelé chatě. Přístup na rozhlednu není možný a její okolí je zarostlé stromy. Jediný výhled se nachází ze silnice pod rozhlednou, odkud je vidět do údolí Rýnovic u Jablonce nad Nisou Královka Královka stojí na vrcholu Nekras, který je jedním z vrcholů Maxovského hřebene. Rozhledna je postavena ve výšce 859 m n. m. Již v roce 1888 zde Německý horský spolek nechal postavit dřevěnou 19 m vysokou vyhlídkovou věž. Potom, co ji smetla vichřice, byla v roce 1907 postavena nová kamenná věž obr.10) o výšce 23,5 m n. m. V roce 1933 byla v její těsné blízkosti postavena chata. Rozhledna stojí při silnici, která spojuje Josefův Důl s Bedřichovem přes Karlov a Hrabětice. Značené trasy jsou vedeny po silnicích. Rozhledna je tedy snadno přístupná ze všech směrů i autem. Je zde parkoviště a starší dětský koutek. Před restaurací je posezení. Během cesty po hřebenu po zeleně značené trase (po silnici) z Hrabětic na Královku je možné celou dobu obdivovat výhled jižním a jihozápaním směrem na Jablonec nad Nisu, Janov nad Nisou, Bedřichov a Ještěd. Královka svou pozicí působí jako vstupní brána Jizerských hor ze směru od Liberce. V jižních části se v údolích rozprostírají obce, naopak v severní části se táhnou hory s rozsáhlými lesními plochami. Díky svému umístění v blízkosti Liberce a Jablonce nad Nisou je nejnavštěvovanější rozhlednou. 26

28 Slovanka Slovanka je druhá nejstarší rozhledna Jizerských hor. Nachází se ve výšce 820 m n. m. Původně sloužila jako exponát na průmyslové výstavě ve Vídni. Na Maxovském hřebeni (konkrétně Seibtův vrch) stojí již od roku 1887 obr.14), kdy byla zakoupena a smontována Německým horským spolkem. V roce 2000 byla dokončena celková rekonstrukce, která zachránila rozhlednu před demolicí. Svým charakterem kovové konstrukce se zcela odlišuje od ostatních rozhleden. Působí lehčeji, vzdušněji. Rozhledna je přístupná, jak po silnici, tak i po turistické trase pro pěší, která vede do prudkého kopce klikatou stezkou. Vedle rozhledny je postavena restaurace a nově i dětský koutek. Prostor kolem rozhledny tvoří parkoviště. Bohužel Slovanku nyní začínají přerůstat stromy okolních lesů, tudíž výhled z ní je omezený Bramberk Jedna ze tří rozhleden Maxovského hřebenu stojí na stejnojmenném vrcholu nad obcí Lučany nad Nisou ve výšce 787 m n. m. I zde, jako na jiných vyhlídkových místech, nejprve stála dřevěná rozhledna, kterou nechal postavit Německý horský spolek v roce Roku 1902 tu byla postavena chata. V roce 1912 zde již stála kamenná 21m vysoká rozhledna obr. 18). Avšak dnes ani jeden objekt nefunguje. Na Bramberk vede kromě silnice, která zde končí, snad nejvíce turistických tras. Před rozhlednou stávaly dva stromy, pod kterými bývalo venkovní občerstvení, nyní stojí již jen jeden, druhý byl nedávno pokácen. Prostor kolem rozhledny tvoří především parkoviště obr. 20). Tato rozhledna je bohužel v havarijním stavu, proto je již několik let veřejnosti nepřístupná obr. 22) Tanvaldský Špičák V klínu říček Kamenice a Bílá Desná se nachází vrch Špičák, který je obklopen městy Tanvald, Desná, Smržovka a Albrechtice v Jizerských horách. V roce 1909 byla na vrcholu 831 m n. m. postavena kamenná rozhledna obr. 23). V tomto případě výstavbě nepředcházela dřevěná rozhledna, ale na tomto místě stály dva stánky s občerstvením od 80. let 19. stol. K rozhledně byla o rok později přistavena chata, která pak byla ještě několikrát rozšiřována. V dnešní době je Tanvaldský Špičák znám především jako lyžařské středisko se sjezdařskými tratěmi. Od roku 2003 je zde v provozu sedačková lanovka. Lanovka byla postavena těsně u objektu rozhledny a chaty, čímž ji částečně překrývá. Na vrcholu rozhledny je umístěno velké 27

29 množství telekomunikačních zařízení. Tímto necitlivým přístupem byla znehodnocena estetická hodnota celé stavby. Prostor rozhledny je otevřený, bez stromů obr. 25). V okolí je několik velkých balvanů s vytesanými schody, ze kterých kdysi býval výhled do kraje, než je přerostl les obr. 26). Jedna skupina skal stále slouží jako vyhlídka, ale již také začíná být přerůstána okolními stromy. Vede k ní pěšinka lesem a přístup na ní je po železných schodech obr. 27). Výstup k rozhledně je možné uskutečnit z několika směrů lesem po značených stezkách, vždy však do strmého kopce obr 28). Na Špičák vede také silnice Černá Studnice Černostudničí hřeben tvořil v minulosti tzv. jazykovou hranici mezi českým a německým obyvatelstvem. Na hřebeni tak vznikly dvě chaty německá na Černé Studnici a česká na nedalekém Muchově. Roku 1885 upravil Německý horský spolek zdejší skalky jako vyhlídková místa. Protože les neumožňoval dokonalé rozhledy, začalo se uvažovat o stavbě rozhledny. Od roku 1905 zde stojí rozhledna i s chatou, která byla ještě v roce 1930 rozšiřována obr. 29). 26 m vysoká rozhledna leží ve výšce 869 m n. m. v nejvyšším bodě Černostudničního hřbetu. K rozhledně je možné dojít pěšky po hřebeni od Tanvaldu, nebo po turistických stezkách od Jablonce nad Nisou, Nové Vsi a Dolní Černé Studnice obr. 31). Rozhledna je dostupná i po silnici. Černá Studnice je spolu se Slovankou jediná, na které nejsou umístěny telekomunikační přístroje. Dvě telekomunikační věže stojí opodál, mimo centrální prostor rozhledny. Na proti rozhledně je stále přístupná skalní vyhlídka obr. 32). Mimo období vegetace je z ní vidět hlavně centrální prostor před rozhlednou. Další výhledy jsou omezeny výškou lesního porostu. Centrální prostor kolem rozhledny je příjemně upraven pro venkovní posezení. Tato rozhledna měla jako jediná prostor dotvořený výsadbou stromů. Nikde jsem nenašla žádné zmínky o návrzích nebo realizaci okolí rozhledny, ale podle dobových fotek a pohlednic je zřejmé, že zde byly vysázeny řady stromů (pravděpodobně čtyři) a pod nimi bylo umístěno posezení. Nyní jsou zde vysázeny pouze dvě řady stromů (javor mléč) a centrální prostor je využíván jako parkoviště. Venkovní posezení se přesunulo z centra na okraj východní části restaurace (viz. obr. 29 a 30 k porovnání) Nisanka V roce 2003 vznikl záměr postavit na Novoveském vrchu telekomunikační věž. Díky spojení zájmů operátora a obce Nová ves tu dnes stojí stavba telekomunikačního zařízení, 28