Vynášení smrti Morany, Mařeny

Transkript

1 Vynášení smrti Morany, Mařeny Vynášení Morany smrtky. Už nepamatujeme takové zimy, jako bývaly za starých časů. Cesty i chalupy se ztrácely pod vysokým sněhem, studánky zamrzaly až na dno, zvířátka hynula, lidé skomírali, mrzlo, až se jiskřilo. Příchod jara byl pak jako vysvobození ze zlé moci. Lidé slavně vynášeli ze vsi figuru Smrti a zapálenou ji topily v řece. Vše provázela nálada probuzení, čerstvosti, činorodé práce, aktivity člověka, který se opět začíná obracet ven do světa. Tuto atmosféru podpořily příběhy a pohádky s tématem vyjadřujícím životní sílu, odhodlání, touhu nastoupit novou cestu. Vynášení smrtky se doprovázelo říkadly a písněmi o konci zimy a vítání jara. Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Hlásky Z,Z,Z zzzzimo, R Smrrrrrrrrťáka neseme, P pryč, pryč. Citoslovce, kterými můžeme Smrtku vyděsit, vylekat Baf, Bum, Hůůůůůůů. Volání jara - Halóoooooo jaro. Ťuky, ťuk jemně probouzíme jaro, Kap, kapi, kap - jarní deštík. V písních a říkadlech Zimo, zimo, táhni pryč! Nebo na tě vezmu bič! Odtáhnu tě za pačesy, za ty hory, za ty lesy, až se vrátím nazpátek, svleču zimní kabátek. Jaro jaro kde jsi? Proč už tady nejsi? Zima byla dlouhá, tak se nesmíš loudat Jaro jaro kde jsi? Proč už tady nejsi? Ze sněhu je vodička, támhle kvete kočička. Smrťáka neseme s velikým nosem, do vody ho dáme, nad ním zazpíváme.

2 Nesem babu v koši, smrť nás o ňu prosí, Už Mařena leží a zuba škeří. Helo, helo, helo, helo. Smrt, smrt ukrutná, kyselice nechutná! Kyselicu sníme a smrt utopíme. Smrt plave po vodě, nový léto k nám jede, S červenými vejci, se žlutými mazanci. Buďte páni veselí na tu Smrtnou neděli, smrt jsme vám odnesli, nový léto přinesli. Vítej líto líbezné, obilíčko zelené! Smrt chodí po vsi, má velké fousy, už nemůže choditi, musíme ji nositi, od města k městu nesem nevěstu, jestli nám nic nedáte, tak vám ji tu necháme! Na svatého Řehoře, Přeletěly vlaštovičky přes moře. Smrtná neděla, kdes klíče dala? Dala jsem ho, dala květné neděli. Květná neděla, kdes klíče dala? Dala jsem je, dala květným pondělkům. Květný pondělku, kdes klíče poděl?

3 Poděl jsem se ho, poděl zeleným čtvrtkům. Zelený čtvrtku, kdes klíček poděl? Poděl jsem se ho, poděl svatému Jiří. Svatý Jiří vstal, zemi odmykal, aby tráva rostla, tráva zelená. A z ní vykvetla bílá leluja, hej nám, hej nám, hej nám, bílá leluja. Vozilo se na jaře, trala la la, slunce v zlatém kočáře trala, la la. tralá, tralá, trala,lala, lá. Přivezlo nám zlatý klíč, trala la la la, Jmenuje se petrklíč, tralá, tralá, trala,lala, lá. Semínko dobrý den, jakýpak jsi mělo sen, zdálo se mi o sluníčku, jak mě volá ven.

4 Žežulička V háji zpívá, sedmihlásek se ozývá, radujme se, veselme se. Byla zima mezi náma, ale už je za horama, radujme se, veselme se. Aktivity Vynášení smrtky, Morany. Oslavu konce zimy a začátku jara můžeme uspořádat s více třídami, zapojit do ní rodiče i sourozence, půjde-li průvod s vynášením Morany konat v odpoledních hodinách. V tradičním pojetí se nesla velká smrtka ozdobená vajíčky, a zapálená se pouštěla po vodě. Průvod nesoucí smrtku volal říkadla a zpíval písně. Výroba malé smrtky ze špejlí, klacíku a papíru, uschlé trávy, sena či látky. Každé dítě si vyrobí vlastní malou Moranu, pokreslí či jinak ozdobí a za zvuku říkadel a písní se malé Morany mohou zapálit na ohníčku a pustit po vodě. Když pouštíme malé Morany po vodě, volíme materiály přírodní malé klacíky, uschlou trávu. Pozorování prvních poslů jara v přírodě sněženek, bledulí, petrklíčů, vnímáme, jak se zelená tráva, posloucháme ptačí zpěv Kvočna slepičí máma. Shromážděte děti do kroužku a vyprávějte jim příběh o ubohé slepičí mámě. Jednou, bylo to v Motýlích horách na statku, vnikl někdo do kurníku, sebral nebohé kvočně všechna vajíčka a rozházel je po dvorku. Nyní by je slepičí máma ráda získala nazpět. Ale jen její kuřátka dovedou vajíčka sesbírat a vrátit do hnízda. Lstivý lišák však bude dělat vše pro to, aby jim v tom zabránil. Má slepičí máma možnost svá kuřátka při jejich snaze o záchranu vajíček chránit? Přihlásí se jeden dobrovolník, který bude slepičí mámou, a druhý, na něhož připadne úloha pana lišáka. Ostatní děti si zahrají na kuřátka. Kuřátka se musí snažit přinést vajíčka své mámě zpátky do hnízdečka, aniž by je při tom chytil lišák. Každý lišák, který chytne nějaké kuře, musí vyslovit zaklínací formuli pipihaf a milé kuřátko se okamžitě promění v lišku. Kuřátko je v bezpečí (tedy lišky už na něj nemohou), drží li se slepičí mámy. Vajíčka mohou přinést zpátky do hnízda jen kuřátka, avšak sebrat ze země je mohou, jen když se nedrží mámy kvočny. Hnízdo pro kvočnu naaranžujte uprostřed herny. Použijte k tomu papírový pytel či krabici. Vajíčka si zhotovíte

5 zmuchláním papíru do kuličky. Rozházejte je po celé hrací ploše. Pak požádejte slepičí mámu, ať svá kuřátka shromáždí kolem hnízda. Pan lišák se zatím připraví na okraj hrací plochy. Nyní oznamte: "Milá, kuřátka, přineste mámě vajíčka!" A od tohoto okamžiku se lstivý lišák snaží chytit kuřátka, která se zrovna nedrží mámy kvočny. Hra končí buď tehdy, až budou všechna vajíčka v hnízdě, anebo, což je pravděpodobnější, až se všechna kuřátka promění v lišky. Uvidíte-li, že děti nechápou hru, v níž vystupuje několik různých postav a kde je nutno sledovat několik cílů, zamyslete se nad tím, jak ji učinit srozumitelnější. Určité vizuální pomůcky jistě dětem usnadní zapamatovat si, kdo má co dělat. Slepičí máma si například může ozdobit hlavu kloboukem z květin, kdežto takovému lišákovi jistě bude slušet vlněná čepice. Lišákovi můžete líčidlem namalovat kníry a případně mu připravit čelenku se špičatýma ušima vystřiženýma ze čtvrtky. Impulz pro budoucnost Odhodlání - tento motiv můžeme vyjádřit odhodláním k úklidu zahrady, třídy. Podobný impulz můžeme připomenout pro aktivity jemné motoriky- zavazování tkaniček, vázání mašlí apod. Nová cesta co nového bychom ve třídě mohli zavézt jako nový prvek říkanku před jídlem, kdy se chytneme za ruce a poděkujeme za dary země ((Ruce svoje spojujeme, za ty rady děkujeme, milé zemi, kde vše vyrůstá, dešti, jenž je skrápět má, slunci, co je ozařuje, lásce, jenž nás propojuje) nebo verše k rannímu uvítání (Slunce dává světlo rostlinám, protože je miluje, tak dává člověk druhým lidem světlo svého srdce a lásku z duše své.)