12 th PhD Conference Proceedings 12. doktorandská konference

Transkript

1 UNIVERSITY OF DEFENCE / CZECH REPUBLIC UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA 12 th PhD Conference Proceedings 12. doktorandská konference New Approaches to the National Security Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu Published by University of Defence in Brno Brno

2 Conference Steering Committee / Programový výbor prof. PhDr. Miroslav KRČ, CSc. Ing. Martin VLKOVSKÝ, Ph.D. Ing. Martin BRUNCLÍK Ing. Michaela VAŠKOVÁ Ing. Kristýna BINKOVÁ Ing. Magdaléna NÁPLAVOVÁ Ing. Kateřina POCHOBRADSKÁ Organization Committee / Organizační výbor Ing. Lubomír ALMER Ing. Jan BŘEŇ Ing. Petra BEŇOVÁ Mgr. Eva KELLNEROVÁ Ing. Adéla ADÁMKOVÁ Ing. Martina ČAMPULOVÁ Ing. Monika CABICAROVÁ Ing. Tereza DOLEČKOVÁ Editoři sborníku: Univerzita obrany Autoři příspěvků Ing. Magdalena Náplavová Ing. Kateřina Pochobradská Publikace neprošla jazykovou úpravou. Copyright 2017 All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the prior permission of University of Defence in Brno University Press. ISBN (e-kniha) 2

3 Vážení čtenáři, vážení účastníci konference, otevíráte elektronický sborník z 12. ročníku doktorandské konference na téma Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu, kterou dne 14. února 2017 pořádala pod záštitou děkana plukovníka Ing. Vladana HOLCNERA, Ph.D. Fakulta vojenského leadershipu Univerzity obrany. Konference každoročně umožňuje studentům doktorských studijních programů prezentovat výsledky výzkumu v oblasti bezpečnosti a tematicky je zaměřena především na vojenský management, ekonomiku obrany státu, vojenskou logistiku a ochranu obyvatelstva. Konference má i edukační přesah ve formě kultivace přednesu jednotlivých prezentujících, schopnosti reagovat na dotazy a vhodně argumentovat. Sborník obsahuje plné znění článků studentů doktorských studijních programů nejen tuzemských, ale i zahraničních vysokých škol a vzdělávacích institucí. Pozvání na konferenci přijali tři význační odborníci, jeden ze zahraničí a dva z tuzemska. Prvním je plukovník doc. Zoltán JOBBÁGY, Ph.D., proděkan pro vědu a mezinárodní vztahy Fakulty vojenské vědy a výcviku Národní univerzity pro veřejnou zprávu v Budapešti. Dalším je plukovník gšt. Ing. Zdeněk PETRÁŠ, Ph.D., starší vedoucí vědecký pracovník lektor Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. V neposlední řadě přijal pozvání prof. Ing. PhDr. Miroslav KRČ, CSc., významným odborník z Katedry ekonomie Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany, který dlouhodobě vystupuje jako spoluorganizátor doktorandské konference. Na závěr mi, vážení čtenáři, dovolte poděkovat za projevenou přízeň a věřím, že se společně setkáme na dalších úspěšných ročnících doktorandské konference pořádané Fakultou vojenského leadershipu Univerzity obrany. major Ing. Martin VLKOVSKÝ, Ph.D., proděkan pro vědeckou činnost Fakulty vojenského leadershipu 3

4 OBSAH THE MIGRANT CRISIS IN HUNGARY AND THE HUNGARIAN BORDER FENCE Zoltan JOBBÁGY... 9 PERSPEKTIVY TVORBY SPOLEČNÉ EVROPSKÉ ARMÁDY A POSÍLENÍ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ DIMENZE V EVROPĚ Zdeněk PETRÁŠ...13 ZÁKON O KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI - PŘÍLEŽITOSTI Lubomír ALMER...19 PŘÍSTUP FRANCIE K BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ PROBLEMATICE Tereza AMBLER...25 JSOU AMBICE NEJVHODNĚJŠÍM PODKLADEM PRO ROZVOJ SCHOPNOSTÍ OZBROJENÝCH SIL? Fabian BAXA...31 INFORMAČNÍ PODPORA ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V OBLASTI ŘÍZENÍ KARIER VOJÁKŮ STANOVENÍM POŘADÍ V HODNOSTI Zdeněk BEDNÁŘ...39 ANALÝZA UKAZOVATEĽOV NEHODOVOSTI V ŽELEZNIČNEJ DOPRAVE Oľga BECHEROVÁ...49 CHEMICKÝ TERORISMUS A OCHRANA MĚKKÝCH CÍLŮ Petra BEŇOVÁ...55 UNDERSTANDING MILITARY RETIREMENT: FROM ARMY TO CIVILIAN LABOUR MARKET Kristýna BINKOVÁ...62 SOUČASNÝ PŘÍSTUP K Řízení kontinuity ČINNOSTÍ V RÁMCI VEŘEJNÉ SPRÁVY ČR Ondřej BOS...70 ZHODNOCENÍ ZÁKLADNÍ KONCEPCE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU A ZAHRANIČNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI Jana BOULAOUAD...78 LEADERSHIP JAKO ZNAK SOUDOBÝCH ARMÁD Andrea BRICHOVÁ...87 AGEND BASED MODELING: WHEN AND HOW TO CREATE A SUCCESFUL SIMULATION Martin BRUNCLÍK...93 VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA TERORISMU V ZEMÍCH VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY (V4) Jan BŘEŇ...99 GLOBÁLNÍ PARADOX. SKOTSKÉ A KATALÁNSKÉ SECESNÍ SNAHY JAKO DŮSLEDEK EVROPSKÉ INTEGRACE Lucie COUFALOVÁ

5 VYUŽÍVÁNÍ SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PROCESU TARGETINGU PŘI PLÁNOVÁNÍ OPERACÍ David ČEP ANALÝZA DOSAŽENÝCH A PLÁNOVANÝCH KARIÉROVÝCH A JAZYKOVÝCH KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ V REZORTU MINISTERSTVA OBRANY Adéla ČUTTOVÁ SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ Tereza DOLEČKOVÁ FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OPERACÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Jan DRBOLA NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI JAKO MANAŽERSKÝ PROBLÉM Jaromír ĎURIŠ ZAJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB PRO OBYVATELSTVO V RÁMCI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ Václav FIŠER VYUŽITÍ KŘEMÍKOVÝCH FOTONÁSOBIČŮ V DETEKTORECH NEUTRONŮ Lucie FIŠEROVÁ HODNOCENÍ BEZPEČNOSTNÍCH ASPEKTŮ IMIGRACE Olga HARÁROVÁ DETEKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ PLASTOVÝMI SCINTILÁTORY Rostislav HAVELKA VELENÍ, LEADERSHIP A MANAGEMENT: DŮSTOJNÍKOVA TROJICE Petra HURBIŠOVÁ IMPLEMENTACE MNOHONÁRODNÍCH ŘEŠENÍ PRO POKRYTÍ CHYBĚJÍCÍCH SCHOPNOSTÍ LOGISTIKY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Jan HUSÁK ZHODNOCENÍ MOŽNOSTÍ NÁKUPU INTELIGENTNÍ MUNICE PRO MODERNIZOVANOU 152MM SHKH VZ. 77 Jan IVAN VÝSLEDKY PŘEDVÝZKUMU K VÝBĚRU POZOROVACÍHO STANOVIŠTĚ DLE PŘEDEM ZVOLENÝCH KRITÉRIÍ Roman JERSÁK ZÁKLADNÍ ODBORNÉ ASPEKTY STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY OPERÁTORŮ RENTGENOVÝCH ZAŘÍZENÍ PROVÁDĚJÍCÍCH DETEKČNÍ KONTROLY V CIVILNÍM LETECTVÍ Jitka JOHANIDESOVÁ KRÁTKODOBÁ A ZVLÁŠTNÍ OCHRANA OSOB V ČESKÉ REPUBLICE Lucie KADLECOVÁ

6 PROBLEMATIKA HODNOCENÍ ŠKODLIVIN VE VZDUCHU POMOCÍ VYBRANÝCH DETEKČNÍCH METOD Eva KELLNEROVÁ LEGAL PROBLEM WITH BINDING DEFINITIONS ILLUSTRATED WITH EN EXAMPLE OF EXTRAORDINARY MEASURES Malwina Ewa KOLODZIEJCZAK (Poland) ANALÝZA POVSTALECKÉHO BOJE A JEHO DOPAD NA PŘÍPRAVU JEDNOTEK AČR Roman KOPŘIVA ŽENIJNÍ ROBOTICKÉ SYSTÉMY A JEJICH VLIV NA SPOLEČNÉ FUNKCE Michal KOPULETÝ ROLE INTUICE, ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ V PROCESU ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ A VYUŽÍVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ Janka KOSECOVÁ FORMOVÁNÍ NOVODOBÝCH TRENDŮ V OBLASTI VEDENÍ LIDÍ V RESORTU OBRANY Eva KOZÁKOVÁ HODNOCENÍ TECHNOLOGICKÝCH RIZIK VE VÝROBNÍM PODNIKU NAKLÁDAJÍCÍM S NEBEZPEČNÝMI LÁTKAMI Jaroslav KRÁSNÝ, Magdaléna NÁPLAVOVÁ, František BOŽEK BEZPEČNOSŤ A RIZIKÁ INTELIGENTNÝCH MIEST Maroš LACINÁK ÚZEMNÍ NÁROKY A PRÁVO NA SECESI Hana LIPOVSKÁ SCHOPNOSTI VÍME, CO SKUTEČNĚ POTŘEBUJEME? Josef MELICHAR SOUČASNÉ ZMĚNY V TRADIČNÍM POJETÍ ZPRAVODAJSKÝCH DISCIPLÍN Luděk MICHÁLEK CHARAKTERISTIKA KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY Michaela MLYNÁROVÁ VYSÍLAČE ZÁKLADNOVÝCH STANIC MOBILNÍCH SÍTÍ JAKO ZDROJ NEIONIZUJÍCÍHO ELEKTROMAGNETICKÉHO ZÁŘENÍ VE ŠKOLNÍCH BUDOVÁCH Roman MUSELÍK, František BOŽEK PŘÍVĚSNÉ SOUPRAVY PROVIANTNÍ VÝSTROJE Martin NOVOTNÝ EVROPSKÉ SANKCE UVALENÉ NA RUSKO V DŮSLEDKU UKRAJINSKÉ KRIZE A JEJICH VLIV NA VZÁJEMNÝ OBCHOD A SPOLUPRÁCI Veronika PASTOROVÁ KONFLIKT V SÝRII Peter POLJAKOVIČ

7 PRÁVNÍ ASPEKTY VÝSLUHOVÝCH NÁLEŽITOSTÍ VZNIK NÁROKU NA VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK A JEHO VELIKOST Martin POP VYUŽITÍ OPERAČNÍ ANALÝZY V OBLASTI PLÁNOVÁNÍ OCHRANY OBYVATEL Radka PRÍVAROVÁ CHARAKTERISTIKA TOKU INFORMACÍ (NAŘÍZENÍ, HLÁŠENÍ), ROZSAHU A OBSAHU ZPRACOVÁVANÉ DOKUMENTACE K ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU Ota ROLENEC VYUŽITÍ VYBRANÝCH VÝZKUMNÝCH METOD PŘI ANALÝZE KARIÉROVÝCH KURZŮ VYŠŠÍCH DŮSTOJNÍKŮ Richard SAIBERT ZPRAVODAJSKÁ PŘÍPRAVA BOJIŠTĚ Z HLEDISKA ŽENIJNÍ PODPORY V PODMÍNKÁCH AČR Pavel SKALICKÝ SUSTAINABILITY AND SOCIETAL RESILIENCE A HOLISTIC APPROACH TO PREVENT AND COUNTER THE HYBRID WARFARE STRATEGIES Drazen SMILJANIC PŘECHOD OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY Z MÍROVÉ DO VÁLEČNÉ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY Jaroslav STANĚK ANALÝZA HOSPODÁŘENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV PO PŘIJATÉ NOVELE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ ÚDAJE O POČTU ŽADATELŮ O AZYL V ČR V LETECH Jan ŠMÍD NOVÉ PŘÍSTUPY V OBLASTI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY Pavel ŠMÍDEK VÝVOJ VOJENSKÉHO UMENIA OD PRVEJ GENERÁCIE VOJEN PO KONFLIKT NA UKRAJINE TRANSFORMÁCIA ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN Jozef ŠVARNÝ NÁVRH VRSTVENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU408 Jana ŠVECOVÁ VÝŽIVA V RŮZNÝCH KLIMATICKÝCH PÁSMECH Jaroslav TALÁR POSTAVENIE A KOMPETENCIE MIESTNEJ ŠTÁTNEJ SPRÁVY Zuzana VALÁŠKOVÁ NEJASNOST VE VYMEZENÍ VZTAHU KRITICKÉ INFRASTRUKTURY A MĚKKÝCH CÍLŮ Michaela VAŠKOVÁ, Petra BEŇOVÁ ANALÝZA REZERV PNEUMATIK U TECHNIKY TYPU TATRA Roman VOCHOZKA

8 PROBLEMATIKA SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ REALIZACE ÚKOLŮ ŽENIJNÍ PODPORY OPERACE Pavel ŽIŽKA

9 INTRODUCTORY SPEECH THE MIGRANT CRISIS IN HUNGARY AND THE HUNGARIAN BORDER FENCE Zoltan JOBBÁGY 1 Abstract Due to its geographical location, Hungary qualifies as a main transit country for migration towards the European Union on land. Migration routes from east and south-east lead to the territory of the country, from which the south-east route has recently been the more active. This favorable condition made the country to one of the main entry points into the EU for migrants and as a consequence, combating migration its utmost priority. The Hungarian government reacted to this tendency and built a fence to protect the borders and to register those who enter the country s territory. Keywords: migration, border fence, Hungary INTRODUCTION In the last couple of years Europeans have witnessed an unprecedented amount of people seeking a new life within the European Union. They have arrived at its borders by using irregular channels often risking their life. Most people fled from ongoing conflicts or wanted to find a better life than they used to have in their respective country of origin. This surge of people from third world countries has become the largest challenge Europe has seen since the end of World War II. Due to its geographical location Hungary is a transit country of first choice. Its location in Europe acts as a pull factor for migrants to take their route to the rich Western European countries via Hungary. This is also enforced by the fact that as an EU Member State, a section of Hungary s borders form the external borders of the European Union. According to the Office of the United Nations High Commissioner for Refugees an estimated 52.6 million people around the world have been forced from home in Among them are nearly 21.3 million refugees, over half of whom are under the age of 18. There are also 10 million stateless people who have been denied a nationality and access to basic rights such as education, healthcare, employment and freedom of movement. Nearly 34,000 people are forcibly displaced every day as a result of conflict or persecution. [1] 1 CHANGING DYNAMICS Due to its geographical location, Hungary qualifies as a main transit country for migration towards the European Union on land. Migration routes from east and south-east lead to the territory of the country, from which the south-east route has recently been the more active. This favorable condition made the country to one of the main entry points into the EU for migrants and as a consequence, combating irregular migration its utmost priority. According to statistics during the year 2015 there were more than 400,000 illegal border crossings attended or completed and about 20,000 in The year 2015 stood for a dramatic increase compared to the previous years. In 2012 there were only 10,000 such border crossings, in 2013 the number went up to 26,000, and in 2014 there was another increase to 50,065. Although there was a steady increase of illegal border crossings in recent years, 2015 stood for an explosion. [2] 1 Col. Dr. Zoltán Jobbágy, Department of Joint Operations, Faculty of Military Science and Officer Training, National University of Public Serviced, 1101 Budapest, Hungária körút 9-11, +36(1) , Jobbagy.Zoltan@uni-nke.hu. 9

10 The main categories of citizenship also changed. In 2014 most of the illegal border crossings were undertaken by Kosovars, Afghans and Syrians. In 2015 a different pattern emerged as the number of Syrians, fleeing from their war-torn country, significantly increased. Syrians became the main category, followed by Afghans and Kosovars. A predominant part of the apprehended migrants lodged asylum applications in the first half of 2015, resulting in the highest number of applications since However, it must also be mentioned that after lodging asylum most applicants left the country within a few days. All this meant that in 2015 Hungary was on rank three behind Greece and Croatia in the European Union regarding the number of apprehended migrants at its external borders. [2] In 2015 Hungary became visible as a country of origin for victims of trafficking, too. The country still ranks among the top five countries in terms of where most victims of trafficking come from within the European Union. Even though the actual number of victims remains unknown, experts and professionals agree that the phenomenon is on the rise. Despite growing numbers, unlike other violent criminal acts or offences against property, trafficking in human beings is not seen as a problem by the society at large. Public awareness of the phenomenon is still insufficient. The number of human smuggling crimes has also significantly increased from 338 in the first half of 2014 to 867 in the same period of The Serbian border section is identified as the scene of the most human smuggling crimes, where their number went up from 231 to 396 during the period of 2014 and first half of [2] 2 BUILDING THE FENCE Ordinary Hungarians were shocked to see so many people entering their country often without respect for any law, sovereignty and with disdain for administration. In fact, migrants had nothing to do with Hungary. They wanted to go to Germany and regarded Hungary just a transit station. The Hungarian government reacted to this and decided to build a fence to protect the borders and to register those who entered the country s territory. The measures taken in the border defense were only surprising for those who were far from the events that beset Hungary in [3] By passing the Act 2013/2015 on Temporary security border closing for border guarding in July 2015, the Hungarian Parliament modified the existing law concerning state borders and gave public utility right to the Government in the outer Schengen border areas, in 10 meters from the border line. The Government rearranged 6.6 billion Forints to start construction works. [4] When it became known that the Hungarian government wants to stop migration going through Hungary, some migrants were clear that they would not accept any barrier impeding them on their route to Western Europe. The fence was a legitimate response to a huge spike in migration that turned Hungary in 2015 into a hidden frontline of Europe s migration crisis. Many observers forgot that Hungary had to contend with a migrant influx that was comparable to that faced by Mediterranean countries. [5] Frustrations boiled over after Hungary sealed the final hole in its border to Serbia closing a popular migration route to Western Europe.[6] The move left thousands of desperate migrants, most fleeing violence in the Middle East, blocked from entering Hungary by a razor-wire fence. Hungary is a member of the European Union, while Serbia is in negotiations to join the EU. Some migrants did not accept the introduction of tight border controls. After closing its border to Serbia, Hungary made it illegal to enter the country or damage the new border fence. The country's courts have started fast-track trials of arrested migrants. Hundreds of people have massed at a closed crossing point near the Serbian town of Horgos and were involved in a tense stand-off with police on the other side of the border. Some migrants threw missiles, including stones and water bottles. There were chaotic scenes, with fires burning and police vehicles and ambulances arriving on the Serbian side of the border, across from massed ranks of riot police on the Hungarian side. [7] The Hungarian border fence became remarkably successful as figures, after its completion, made it clear. While before its construction up to 10,000 migrants a day crossed into Hungary illegally, a tighter border control enabled by it made it possible that the number of illegal border crossings fell to dozens per day. [8] 10

11 After completing the 175 km long fence alongside the Serbian border Hungary began to extend the fence along the border with Croatia, too.[9] In order to defend its border fully the country also started preparatory work to extend the border fence along its Serbian frontier eastwards towards Romania to stop migrants from trying to take new routes through its territory. This extension of the fence now runs for around 26 km beyond the Maros / Mures river along the Romanian frontier. [10] In order to further tighten security on its borders Hungary plans to build a second fence to the existing one with Serbia to keep out any major new wave of migrants. The new barrier, to be built alongside the existing one, has the function to strengthen defenses to respond should Turkey's policy on migration change. [11] The migration crisis, at last, was a good vehicle to boost the cooperation of the V4 countries by giving a new impetus to it. If these countries are able to protect their Schengen borders, Europe should be capable of protecting the Greek-Turkish border, too. Thus the migration crisis provided an opportunity to build consensus and unity in central Europe.[12] It must also be mentioned that the Hungarian border fence is not the only one erected to stop migration. There are at least four more European countries that built fences in the last few years in their effort to keep immigrants out. Turkey, Greece, Bulgaria, Macedonia have all built their versions of their border fence along parts of their borders. Some are flimsy and can be easily trampled, while others are serious tangles of barbed wire. In essence, more and more countries are building actual pieces of infrastructure, temporary or stationary to stop the flow of people crossing their borders. [13] CONCLUSION The migrant crisis hit Hungary hard, but the government reacted determined. Erecting fences on parts of the country s border does not solve the cause of migration. However, it can treat the symptom by diverting the route of it to other countries. For Hungary this is good for the time being. References [1] Global Trends, Forced Displacement in 2015, The Office of the United Nations High Commissioner for Refugees, 2016, Internet, accessed: 04 February 2017, available at: [2] Migration Issues in Hungary, International Organization for Migration, Budapest, Internet, accessed: 04 February 2017, available at: [3] Hungary and the migratory fracture, Migration Research Institute, Budapest, Internet, accessed: 04 February 2014, available at: 10/24/hungary-and-the-migratory-fracture/ [4] Padányi József, Földi László: Lessons learned for the Hungarian Defence Forces from the deployment of engineer obstacles during the 2015 Europe-wide mass-migration emergency, Bilten Slovenske Vojske, Volume 18, Issue 2 (2016), pp [5] Migrants on Hungary's border fence: 'This wall, we will not accept it', Internet, accessed: 06 February 2017, available from: [6] Migrant crisis: Clashes at Hungary-Serbia border, Internet, accessed: 06 February 2017, available from: [7] Refugee crisis: Hungary uses tear gas, water cannons on migrants at border, Internet, accessed: 06 February 2017, available at: 11

12 [8] Hungarian Border Fence So Effective Illegal Immigrants Are Now At Pre Migrant-Crisis Levels, Internet, accessed: 06 February 2017, available at: 10/29/hold-hungarian-border-fence-so-effective-illegal-immigrants-are-now-at-pre-migrantcrisis-levels/ [9] Hungary Begins Extending Border Fence to Croatia, Internet, accessed: 06 February 2017, available from: [10] Hungary Plan to Extend Border Fence Worries Romania, Internet, accessed: 06 February 2017, available from: [11] Hungary to build second fence on Serbian border to keep out migrants, Internet, accessed: 06 February 2017, available at: [12] Schengen border cooperation could increase V4 importance, says Nemeth, Internet, accessed: 06 February 2017, available at: [13] 5 European Countries Have Built Border Fences to Keep Out Refugees, Internet, accessed: 07 February 2017, available from: 12

13 ÚVODNÍ SLOVO PERSPEKTIVY TVORBY SPOLEČNÉ EVROPSKÉ ARMÁDY A POSÍLENÍ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ DIMENZE V EVROPĚ PERSPECTIVES ON BUILDING UP A COMMON EUROPEAN ARMY AND REINFORCING OF SECURITY AND DEFENCE DIMENSION IN EUROPE Zdeněk PETRÁŠ 2 Abstrakt Myšlenka na vytvoření nadnárodní obranné spolupráce v Evropě se pojí s počátkem integračního úsilí po konci 2. světové války. Souběžně se vznikem Evropského hospodářského společenství, Francie iniciuje v říjnu 1950 jednání o založení Evropského obranného společenství a vytvoření Evropské armády. I když k jejich tvorbě nikdy nedošlo, základní myšlenky jsou v současné době více než aktuální, neboť žádná z evropských zemí není schopna samostatně čelit rostoucím bezpečnostním hrozbám. Zhoršení globální bezpečnostní situace by tedy mělo iniciovat intenzivní vojenskou spolupráci, jakožto jedinou možnou cestu k tomu, aby Evropa znovu hrála smysluplnou roli ve svém bezprostředním okolí, nemluvě pak o měřítku celosvětovém. Klíčovou otázkou nicméně zůstává, zda vlády evropských zemí budou ochotny akceptovat nutnost vojenské integrace jako těžiště unijní Společné bezpečnostní a obranné politiky. Klíčová slova: EU, NATO, USA, evropská armáda, integrace, spolupráce, finanční rozpočet, schopnosti Abstract The idea of supranational European defence collaboration dates back to the very beginning of integration efforts in Europe after World War II. In parallel with the emerging European Economic Community, France called, in October 1950, for a European Defence Community and the creation of a European army. Although it was never realised, the basic ideas are arguably even more valid today for no single European country is able to face up independently to emerging security threats. Worsening global security situation should thus trigger intensified military integration as the only way for Europe to play a meaningful military role in its own immediate neighbouring areas, let alone on the global stage. A key question is whether European governments are willing to accept a military integration as a real centre of gravity of the Common Security and Defence Policy. Key words: EU, NATO, USA, European army, integration, cooperation, financial budget, capabilities ÚVOD V kontextu sílící evropské integrace není koncepce sjednoceného obranného úsilí a vytvoření společné evropské armády myšlenkou zcela novou. Idea zdůvodňující potřebu disponovat silnou a akceschopnou armádou, hájící společné geopolitické zájmy zemí evropského kontinentu, je postavena na logickém základě - potřebě mít vojenský nástroj k prosazování společných zájmů a ambicí. Tato potřeba je však konfrontována se stejně logickými důvody, proč nelze dosáhnout v tomto tématu shody. V převážné většině se odborné analýzy, pojednávající o možnosti vytvoření společné evropské armády, zabývají třemi základními rovinami, na nichž lze identifikovat protichůdné názory. Těmito rovinami jsou rovina politická, ekonomická a rovina vojenská. [1] Nicméně k těmto třem rovinám je potřebné přiřadit i rovinu sociální, či sociálně-společenskou, jež tvoří integrální 2 plk. gšt. Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D., CBVSS, Kounicova 65, Brno, , zdenek.petras@unob.cz. 13

14 součást celé problematiky, a to z toho důvodu, že armáda jako taková tvoří součást společnosti se všemi svými atributy, jako jsou například historie, kultura, tradice, atd. Armáda odjakživa představuje součást společnosti, vyvíjí se a působí nikoliv izolovaně, nýbrž s ní. A pokud se bude nahlížet na možnost či nemožnost tvorby společné evropské armády, pak i na vznik tohoto subjektu bude nutné nahlížet z tohoto úhlu pohledu a bude nutné zasadit jeho případnou existenci do širšího společenského rámce evropských národních států. 1 EVROPSKÁ INTEGRACE V OBLASTI BEZPEČNOSTI A OBRANY S myšlenkou tvorby nadnárodní armády přišel již v roce 1950 francouzský předseda vlády René Pleven 3. V duchu tehdejšího Společenství uhlí a oceli, jež po integraci s Evropským společenstvím pro atomovou energii transformovalo do podoby Evropského hospodářského společenství (EHS), vznikl návrh na vytvoření Evropského obranného společenství (European Defence Community). Myšlenka tohoto typu společenství byla založena na předpokladu, že dojde k vytvoření armády z příspěvků v podobě sil a prostředků jednotlivých členských zemí, vedené nadnárodní velitelskou strukturou a financovanou nadnárodním rozpočtem, do kterého pochopitelně budou přispívat jednotlivé členské země. Koncepce Evropského obranného společenství samozřejmě počítala i s tím, že dojde k realizaci společných projektů obranného vývoje a výzkumu a společných akvizic v oblasti zbraňových technologií, a to pod vedením složky představující autoritu ministerstva obrany, které bude realizovat svou činnost pod dohledem Rady evropské obrany (European Defence Council). Zdálo se, že vývoj kráčí, alespoň v dané historické chvíli, správným směrem a to i přesto, že konečná podoba návrhu dohody o Evropském obranném společenství z roku 1952 doznala značných změn a úprav. Nicméně byla to paradoxně právě Francie a odmítavý postoj jejího parlamentu k ratifikaci Evropského obranného společenství, jenž ukončil léta trvající snahu o dosažení původně předloženého Plevenova plánu. Ke koordinaci otázek obrany a bezpečnosti měly státy západní Evropy od roku 1954 k dispozici Západoevropskou unii, která vznikla jako jistá náhrada za nerealizované Evropské obranné společenství. Protože však signatářské státy byly také členy Severoatlantické aliance, zůstala Západoevropská unie v době studené války v jejím stínu. Nicméně nerealizovaná myšlenka na vytvoření společné armády ve své podstatě žije do dnešních dnů, a to tím spíše, že nejenom Evropa, ale i celý svět v současné době čelí novým bezpečnostním hrozbám, jejichž eliminace není v silách jednotlivých zemí. K eliminaci hrozeb, jakými jsou vedle původních konvenčních ozbrojených konfliktů i nově vzniknuvší hrozby hybridní, teroristické útoky či kybernetické útoky, nemá v současné době žádná evropská země patřičné schopnosti v kvalitativním ani v kvantitativním měřítku. Zhoršení globální bezpečnostní situace tak vede Evropské země k potřebě přijmout odpovídající řešení. A jediným adekvátním řešením za současného stavu věcí se jeví větší integrace evropských zemí v oblasti bezpečnostní a obranné politiky. 2 PŘEDPOKLADY PRO ŠIRŠÍ INTEGRACI V OBLASTI BEZPEČNOSTI A OBRANY Jaký je však reálný obraz jednoty evropských zemí, jenž by měl odrážet i proces hlubší integrace uvnitř EU. Koncepce evropské integrace, reprezentovaná soustavou společných politik a podepřená takovými iniciativami jako je například vytvoření Eurozóny s jednotnou měnou a volným pohybem občanů členských zemí, doznává v posledním období značné trhliny. Nedostatečné ukotvení zodpovědnosti členských zemí za chod Evropské unie a především za zachování základních hodnot, na nichž je unie postavena, způsobuje, že EU ztrácí v očích evropské veřejnosti na atraktivnosti a pro mnohé z nich se dostává až na samou hranici legitimity své existence. Příklad plánovaného vystoupení Velké Británie z EU, tzv. Brexit, a s ním spojené politické a ekonomické konsekvence jsou toho dokladem. Ve škále integračních ambicí EU se ukazuje, že i unijní zahraniční a bezpečnostní politika má značné slabiny. Země EU vnímají bezpečnostní hrozby vyplývající z komplikovanosti a nestability současného světa různým způsobem a s různou intenzitou. Přetrvávající problémy, pramenící z rozdílného přístupu k aktuálním bezpečnostním hrozbám v kombinaci s rozdílnými 3 Ve dvou obdobích byl premiérem Francie ( , ). Zastával i řadu dalších vládních funkcí. Byl velkým příznivcem evropské integrace. Zasloužil se i o vytvoření NATO. 14

15 národními strategickými zájmy, ale i rozdílnou mentalitou a kulturou, blokují nastolení atmosféry širší evropské sounáležitosti a vytváří prostředí s nedostatkem vzájemné důvěry. Klíčový problém realizace evropské integrace v oblasti bezpečnostní a obranné politiky je tedy diversifikace národních zájmů a odlišné vnímání různých bezpečnostních hrozeb, podle geografického umístění dané členské země či členských zemí. Pojetí různých nebezpečí je u jednotlivých zemí rozdílné a odráží ve značné míře i rozdílnost národních zájmů, jež nevyhnutelně vychází z historického vývoje a zkušeností. Ona zmíněná různorodost je i příčinou toho, že se doposud nepodařilo dostatečně silně zakotvit jednotný přístup k hodnocení bezpečnostních hrozeb a přijetí opatření, jež by měla vést k její eliminaci. Třebaže se oficiálně deklaruje, že EU je v současné době sjednocena na bázi jednotně aplikované obranné a bezpečnostní politiky, diversifikace národních přístupů k výstavbě a použití ozbrojených sil a rozličnosti v zájmech, vyplývajících z národních obranných a bezpečnostních politik, vedou k tomu, že jednotné obranné úsilí zemí Evropy se zcela logicky atomizuje do řady větších či menších národních programů, projektů a dalších aktivit, které jsou z mezinárodního pohledu v mnoha případech totožné. 3 ROZTŘÍŠTĚNOST A DUPLICITA OBRANNÉHO ÚSILÍ ZEMÍ EU Klíčová otázka tedy zní: Je EU dostatečně zralá na to, aby přistoupila k řešení tak citlivého tématu, jakým je tvorba společné Evropské armády? Dřívější architektura EU, změněná nastolením Lisabonské smlouvy z roku 2009 [2], byla založena na tří-pilířové struktuře. Tyto tři pilíře představovaly společnou hospodářskou politiku, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a společnou politiku v oblasti justice a vnitřních záležitostech. Po vytvoření Eurozóny s jednotnou měnou a po vytvoření společného Schengenského prostoru s relativně dobře fungujícím vnitřním řádem a justicí, EU nabyla dojmu, že se může stát i globálním aktérem plnícím významnou roli v oblasti obrany a bezpečnosti. Překvapení nastalo v okamžiku, kdy došlo k vyhrocení problémů v tzv. prvním a třetím pilíři, tedy k nárůstu dluhové krize v Řecku a k eskalaci uprchlické vlny na Evropský kontinent. Tyto dva momenty značně podryly důvěru ve správnost mechanismu nastaveného pro hospodářské fungování Eurozóny z jednotnou měnou, a ve funkčnost mechanismu nastaveného pro režim vnější ochrany a jeho vnitřní správy Schengenského prostoru. Za této situace automaticky vyvstává otázka, zda je věrohodná i funkčnost mechanismu druhého pilíře, tzn. společná zahraniční a bezpečnostní politika, který je tak náročný na jednotný a koordinovaný přístup a vzájemnou důvěru členských zemí. 3.1 SROVNÁNÍ EFEKTIVITY OBRANNÉHO ÚSILÍ EU A USA Dalším problémem, který EU nedovoluje plně rozvinout svůj potenciál a tím pádem i pomýšlet na reálnou možnost vytvoření společné evropské armády, je absence jednotné a cíleně orientované spolupráce. V tomto směru EU skutečně zanedbává svůj vlastní rozvoj, což je patrné, pokud provedeme srovnání s dalším globálním aktérem v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, tedy se Spojenými státy americkými. Pro srovnání můžeme použít evropské státy NATO, tedy celkem 26 zemí, včetně Turecka, z nich je 22 rovněž členskými státy EU. V současné době Aliance čítá 28 členských zemí, z nichž Spojené státy zcela jednoznačně dominují v oblasti výdajů na obranu. Faktem je i ta skutečnost, že suma výdajů na obranu zbývajících 27-ti členských zemí Aliance výdaje Spojených států nepředčí. Výdaje na obranu Spojených států představují 70% celkových výdajů evropských zemí Aliance. [3] Vedle pojmu výdaje na obranu, což je možno vyjadřovat přímo nominální hodnotou nebo jako procentuální část HDP, se často používá pojem obranné úsilí, jakožto jeden z možných výkonnostních ukazatelů charakterizující, nakolik je daná země schopna pokrýt finančními prostředky určenými na obranu požadavky na vojenské schopnosti, jež jsou nezbytné pro naplnění stanovených politicko-vojenských ambicí. Vzato proporcionálně, vedle Spojených států by zbytek Aliance měl představovat, z hlediska vynaloženého obranného úsilí, druhou největší entitu na světě. Jinými slovy zbývající země Aliance, představující 1/3 celkových výdajů, by měly pokrývat onu 1/3 požadavků na vojenské schopnosti. 15

16 Ve srovnání s USA však Evropské státy NATO dosahují zhruba jen 50-ti % efektivity ve svém obranném úsilí. Tato skutečnost má pochopitelně své logické vysvětlení. Vzhledem k různorodosti v politických přístupech a rozdílnosti národních zájmů jednotlivých zemí je patrná značná duplikace jak ve vývoji a výzkumu nových zbraňových systémů, tak i při jejich pořizování. S touto skutečností souvisí i nízká úroveň interoperability takto pořizovaných systémů. Důsledkem je pak značná disproporce v požadovaných schopnostech a různá úroveň standardizace sil a prostředků, které mají v konečném důsledku tvořit společné uskupení sil. Fakt, že evropský potenciál obranného průmyslu, který byl a je značně rozptýlený, by mohl být, za předpokladu nastavení koordinované mezinárodní spolupráce, efektivní a ekonomičtější, byl častokrát diskutován na nejvyšší politické úrovni. Ačkoli se hovoří o výrazném posunu vpřed, především pak po vytvoření Evropské obranné agentury 4 v roce 2004, realizace této spolupráce prozatím nedoznala příliš úspěšného vyústění. V prostředí Společné bezpečnostní a obranné politiky EU se čím dále tím více projevují dva komplementární avšak proti sobě stojící rysy: 1. potřeba intenzifikace spolupráce jednotlivých zemí při tvorbě a dosahování požadovaných vojenských schopností. Důvodem je to, že dnes v Evropě prakticky neexistuje země, která by byla schopna samostatně a nezávisle vytvořit plné spektrum schopností k naplnění zájmů jak svých tak unijních; 2. neschopnost členských zemí ustoupit ze svých národních ambic a plně se angažovat v mezinárodní spolupráci, a to i za cenu byť jen částečné ztráty své nezávislosti. Třebaže se oficiálně deklaruje, že EU je v současné době sjednocena na bázi jednotně aplikované obranné a bezpečnostní politiky, diversifikace národních přístupů k výstavbě a použití ozbrojených sil a rozličnosti v zájmech, vyplývajících z národních obranných a bezpečnostních politik, vedou k tomu, že jednotné obranné úsilí zemí Evropy se zcela logicky atomizuje do řady větších či menších národních programů, projektů a dalších aktivit, které jsou z mezinárodního pohledu v mnoha případech totožné. 3.2 NOVÁ BEZPEČNOSTNÍ STRATEGIE EU A JEJÍ IMPLEMENTACE Nicméně pravdou je, že většina členských zemí je přesvědčena, že účinná Společná bezpečnostní a obranná politika EU posiluje bezpečnost evropských občanů a přispívá k míru a stabilitě v sousedství Evropy i v širším celosvětovém měřítku. Vývoj politické a bezpečnostní situace v posledních letech jasně ukazuje, že užší a posílená spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti se pro EU a její členské státy stala strategickou nutností. V červnu 2016 byla na jednání Evropské rady představena nová strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU Globální strategie EU (European Union Global Strategy) [4]. Jedná se o dokument, jenž má nahradit dosavadní bezpečnostní strategii EU (European Security Strategy) [5], která vznikla v roce 2003 a která byla posléze aktualizována v roce Ambicí Globální strategie EU je ukázat unii jako lídra v oblasti udržování a posilování globální bezpečnostní stability. Tento dokument by měl být zastřešujícím koncepčním dokumentem pro veškeré činnosti EU související se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. Tato nová strategie má vést k větší soudržnosti uvnitř unie a zdůrazňuje, že zásady sjednocení a rozdělování zdrojů všech členských zemí, by měly být využity k posílení schopností, pomocí nichž má být dosaženo požadovaného efektu, tedy naplnění stanovených politicko-vojenských ambic. Nejvyšší představitelé členských států EU, na svém neformálním zasedání v Bratislavě v září 2016, zdůraznili potřebu posílení vojenských kapacit v oblasti obrany a bezpečnosti. V kontextu závěrů uvedeného zasedání tak došlo k iniciování práce na Implementačním plánu k bezpečnosti a obraně (Implementation Plan on Security and Defence) [6], jenž by měl v návaznosti na Globální strategii EU určit úroveň ambicí EU v oblasti bezpečnosti a obrany a stanovit zadání nezbytné pro jejich naplnění. Mimo jiné je v tomto dokumentu specifikován očekávaný přístup členských zemí k tzv. stálé strukturované spolupráci, a to v návaznosti na text Lisabonské smlouvy (Protokol o stálé strukturované spolupráci) [2, s. 153]. Tato část smlouvy byla koncipována tak, aby umožnila členským 4 Evropská obranná agentura (European Defence Agency EDA) byla ustanovená v roce 2004 s cílem výrazně se podílet na zlepšení obranných schopností cestou podpory a posílení evropské spolupráce v oblasti vyzbrojování. 16

17 zemím dosáhnout požadované vojenské a technologické úrovně svých ozbrojených sil, s jejichž přispěním by EU mohla plnit ambiciózní roli globálního aktéra při zajišťování bezpečnostní stability ve světě. Text protokolu uvádí modality, na základě kterých by členské země měly koordinovaně participovat na rozvojových projektech svých ozbrojených sil a na procesu konsolidace technologické základny evropského obranného průmyslu. Implementace této spolupráce by měla členským zemím umožnit cílené zaměření vývoje a výzkumu v oblasti zbraňových technologií, cílené zaměření akvizic zbrojního materiálu a modernizačních projektů na dosažení vojenských schopností, které budou přínosem jak pro dané země, tak i pro EU jako takovou. Transformací textu protokolu do podoby konkrétních závazných kritérií se zabývala řada odborných pracovních skupin. Pro ilustraci lze uvést závěr jedné z odborných pracovních skupin, která byla ustanovena v rámci Institutu bezpečnostních studií francouzského ministerstva obrany (Institut des Hautes Etudes de Défense Nationale). Závěry této pracovní skupiny byly v podstatě totožné se závěry jiných skupin, zřízených se stejným záměrem - je třeba stanovit závazné hodnoty pro základní kritéria spolupráce v procesu dosahování požadovaných schopností. [7] Těmito kritérii a jejich hodnotami by měli v prvé řadě být: výše národního příspěvku do společných sil EU, stanovená minimálně na 0,03% populace dané země. Tyto síly měly splňovat požadavky v souladu s příslušnými standardy NATO; participace na zbrojních rozvojových projektech, které jsou vedeny Evropskou obrannou agenturou a které by měly být orientovány na řešení kritických nedostatků v požadovaných schopnostech. Účast na těchto projektech by měla představovat určitý podíl z HDP, respektive podíl z rozpočtu na obranu. Obecně se hovoří o rozpětí 0,3 0,4 % z HDP. Tím, že budou stanovena závazná kritéria a jejich hodnoty by mělo dojít k eliminaci značných disproporcí mezi úrovní příspěvků jednotlivých zemí do společných sil EU. Nicméně navzdory konkrétním závěrům a doporučením specializovaných pracovních skupin doposud nedošlo k jejich oficiální implementaci. Problém proporcionality národních příspěvků, a tím i celkové spolupráce všech unijních zemí zůstává tedy i nadále nevyřešen. V této souvislosti je jasné, že do doby nastavení závazných parametrů v oblasti stálé strukturované spolupráce nelze ani očekávat, že by všechny členské země přistoupily se stejnou mírou zodpovědnosti k procesu tvorby společné evropské armády. Závěr analýzy stavu a úrovně spolupráce uvnitř EU naznačuje, že se ani vzdáleně nedá hovořit o spolupráci společné, tedy o sourodém úsilí všech zemí směřujícím jedním společným směrem. Fragmentace společného úsilí všech členských zemí se jeví jako fatální problém pro realizaci myšlenky na vytvoření společné armády. ZÁVĚR Přestože si EU dala do vínku heslo Jednotná v rozmanitosti, jež má vyjádřit odhodlání Evropanů, kteří prostřednictvím EU usilují o mír a prosperitu a zároveň jsou obohacováni různými kulturami, tradicemi a jazyky tohoto kontinentu, je to právě tato rozmanitost, a především pak rozmanitost při prosazování národních zájmů, která brání vytvořit společnou evropskou armádu. A na této skutečnosti se asi delší dobu nic nezmění. Stávající slabá úroveň vzájemné spolupráce mezi všemi členskými zeměmi EU spolu s komplikovaným mechanismem rozhodování na nejvyšší politické úrovni se tak stávají jen jednou z celé řady překážek, které nedovolí transformovat myšlenku na zbudování společné evropské armády do konkrétní reality. V souvislosti s otázkou existence armády a jejím použitím vystupuje do popředí ještě řada dalších faktorů, které jsou možná významnější, než je politická a ekonomická sféra. A tím je vlastenectví, láska k vlasti či ochota nasadit vlastní život pro obranu své země. S přihlédnutím k těmto faktorům pak armáda ve své podstatě představuje nejvyšší stádium integrace okolo společně uznávaných hodnot. Dá se téměř s jistotou říci, že Evropská unie ještě zdaleka nedospěla do takové úrovně integrace, aby bylo možné předložit na jednací stůl téma společné evropské armády a začít o něm diskutovat. Armáda v prostředí tak různorodém a složitém jako je Evropský kontinent se totiž nemůže stát pouhopouhým předmětem politického kalkulu, jehož výsledkem by mělo být vybudování akceschopné společné armády. I když by to zcela jistě znamenalo posílení kolektivní zodpovědnosti EU při udržování bezpečnostní stability ve světě. 17

18 Zjevné však je, že úvahy o období věčného míru neodpovídají realitě ani kolem nás, ani v Evropě. Snížení výdajů na obranu je nutné brát jako přechodný jev a důsledek nezbytné stabilizace veřejných rozpočtů. Se stabilními veřejnými rozpočty musí přijít i inteligentní navyšování výdajů na obranu. Ale také užší spolupráce s nadnárodními vojenskými kapacitami. To je realistická cesta. Na rozdíl od snění o evropské armádě. Použitá literatura [1] KUBEŠA, Milan, Evropská armáda utopie nebo reálná budoucnost?... aneb společné ozbrojené síly EU jinak", Vojenské rozhledy, 2013, roč. 22 (54), č. 2, s , ISSN [2] GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT RADY EU (ed.). Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství: Úřední věstník Evropské unie C Lucemburk, Lucembursko: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007, 271 s. ISSN [3] Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI). SIPRI Military Expenditure Database [online]. Stockholm, Sweden: SIPRI, 2015 [cit ]. Dostupné z: [4] COUNCIL OF THE EU, ed. European Union Global Strategy: Shared Vision, Common Action: A Stronger Europe. General Secretariat of the Council. Brussels, Belgium, 2016, 60 s. Dostupné také z: [5] GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT RADY EU (ed.). Evropská bezpečnostní strategie: bezpečná Evropa v lepším svĕtĕ. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, ISBN [6] COUNCIL OF THE EU (ed.). Implementation Plan on Security and Defence. 4392/16. Brussels, Belgium: Council of the European Union, 2016, 31 s. Dostupné také z: [7] FAVIN-LÉVÊQUE J., La Coopération structurée permanente : une voie nouvelle pour la défense européenne, réflexions tirées des travaux du groupe de travail Eurodéfense-France, IHDN Paříž, Francie,

19 ZÁKON O KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI - PŘÍLEŽITOSTI CYBER SECURITY LAW - OPPORTUNITIES Lubomír ALMER 5 Abstrakt Článek je orientován na požadavky zákona o kybernetické bezpečnosti a to konkrétně na personální stránku. Zákon nám identifikuje čtyři bezpečností role, které je třeba zabezpečit. Jedná se o bezpečnostní role: manažera kybernetické bezpečnosti, architekta kybernetické bezpečnosti, auditora kybernetické bezpečnosti a garanta aktiva. Edukační požadavky na tyto bezpečnostní role, nejsou dále zákonem nijak specifikovány. Nedostatek odborníků na problematiku kybernetické bezpečnosti nám vytváří ukazatel na nedostatečné poskytování vzdělání v této oblasti. Klíčová slova: kybernetická bezpečnost, zákon o kybernetické bezpečnosti, bezpečnostní role Abstract The paper is aimed on the requirements of the Cyber Security Law and specifically on the personnel page. Cyber Security Law identified four Security roles that need to be secured. The security roles are: Cyber Security Manager, Cyber Security Architect, Cyber Security Auditor and Guarantor assets. Educational requirements for these security roles are not specified by law. Low range of experts on cyber security is a pointer of lack in the provision of education in this area. Key words: cyber security, cyber security law, security role ÚVOD Aktuálnost problematiky kybernetické bezpečnosti neustále narůstá s rostoucí závislostí na informačních a komunikačních technologií. Zákon o kybernetické bezpečnosti a jeho provázející vyhlášky řešící problematiku kybernetické bezpečnosti vytváří velké množství příležitostí. Jednou z těchto příležitostí je personální zabezpečení požadovaných rolí, které nám daný zákon nařizuje v organizaci zřídit. Jedná se o oblast, kterou za současné nezměněné situace není po personální a edukační stránce možné pokrýt. Personální pokrytí požadavků stanovených zákonem je nedílnou součástí zavedení zákona o kybernetické bezpečnosti do praxe. Bez stanovení všech zákonem daných bezpečnostních rolí nemůžeme hovořit o úplném naplnění požadavků zákona. Smyslem předkládaného příspěvku je předložit v podobě analýzy současného stavu přehled o nabízených studijních programech v České republice a dalších možnostech vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti a reagovat tak na personální požadavek zákona o kybernetické bezpečnosti na zabezpečení bezpečnostních rolí. 1 ZÁKON O KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI - POŽADAVKY V roce 2015 vyšel v platnost zákon číslo 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti). Zákon o kybernetické bezpečnosti upravuje práva a povinnosti osob a působnost pravomocí orgánů veřejné moci v oblasti kybernetické bezpečnosti. Současně s výše zmíněným zákonem vešla v platnost vyhláška číslo 316/2014 Sb., o bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a stanovené náležitosti podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Tato vyhláška stanovuje obsah 5 Ing. Lubomír Almer, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, lubomir.almer@unob.cz. 19

20 a strukturu bezpečnostní dokumentace pro informační systém kritické infrastruktury nebo významný informační systém, obsah bezpečnostních opatření, rozsah jejich zavedení, typy a kategorie bezpečnostních incidentů, náležitosti a způsob hlášení kybernetického bezpečnostního incidentu, náležitosti oznámení o provedení reaktivních opatření a jeho výsledku a vzor oznámení kontaktních údajů a jeho formu. Třetí ustanovení zákona o kybernetické bezpečnosti definuje orgány a osoby, kterým se ukládají povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti. Pro námi zkoumanou část kybernetické bezpečnosti jsou podstatné tři orgány a osoby a to správce informačního systému kritické informační infrastruktury, správce komunikačního systému kritické informační infrastruktury a správce významného informačního systému. Tyto osoby mají na základě ustanovení uvedeného ve vyhlášce o kybernetické bezpečnosti zavést v organizaci řízení bezpečnosti informací. V rámci zavedení řízení bezpečnosti informací určují výbor pro řízení kybernetické bezpečnosti a bezpečnostní role a jejich práva a povinnosti související s informačním systémem kritické infrastruktury, komunikačním systémem kritické infrastruktury nebo významným informačním systémem. Správci jednotlivých systémů musí zajistit odborné školení osob, které zastávají jednotlivé bezpečnostní role v souladu s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí. Výbor pro řízení kybernetické bezpečnosti je organizovaná skupina, kterou tvoří tři osoby, které jsou pověřeny celkovým řízením a rozvojem výše zmíněných systémů, anebo se významně podílejí na řízení a koordinaci činností spojených s kybernetickou bezpečností těchto systémů. Samotný způsob sestavení i složení výboru pro řízení kybernetické bezpečnosti je plně v rukou vedení organizace. Správci systémů určují v rámci organizace bezpečnostní role: manažer kybernetické bezpečnosti, architekt kybernetické bezpečnosti, auditor kybernetické bezpečnosti a garant aktiva. Vzájemnou provázanost bezpečnostních rolí znázorňuje následující obrázek. Z obrázku je patrné, že kybernetickou bezpečnost organizace utvářejí všechny čtyři bezpečnostní role společně. Auditor je zde samostatně, jelikož v rámci své primární činnosti musí být nestranný, je tudíž od ostatních rolí oddělen, ale úzce spolupracuje na utváření kybernetické bezpečnosti organizace [5]. Obr. 1 Provázanost bezpečnostních rolí Zdroj: vlastní 1.1 MANAŽER KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Manažer kybernetické bezpečnosti je osoba odpovědná za systém řízení kybernetické bezpečnosti, případně za systém řízení bezpečnosti informací. Na tuto činnost musí být řádně vyškolena a musí se prokázat odbornou způsobilostí praxí s řízením bezpečnosti informací po dobu nejméně tří let. V praxi je manažer mezistupněm mezi nejvyšším vedením výborem pro řízení kybernetické bezpečnosti (strategická úroveň) a operativní úrovní [5]. 20

21 Funkce a úkoly manažera informační bezpečnosti: Prosazuje bezpečnost informací v rámci organizace a určuje způsoby realizace stanovených bezpečnostních politik. Aktivně prohlubuje míru a efektivnost realizace nezbytných bezpečnostních opatření. Provádí činnosti stanovené plánem zvládání rizik a dohlíží na splnění všech plánovaných úkolů. Informuje o bezpečnostních incidentech, zjištěných neshodách a nedostatečné efektivnosti bezpečnostních opatření výbor kybernetické bezpečnosti. Monitoruje výkonost systému řízení bezpečnosti informací a účinnost opatření projednává s výborem kybernetické bezpečnosti. Připravuje podklady pro přezkoumání systému řízení bezpečnosti informací vedením organizace [5]. 1.2 ARCHITEKT KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Architekt kybernetické bezpečnosti je osoba zajišťující návrh a implementaci bezpečnostních opatření. Pro tuto činnost musí být řádně vyškolena a musí se prokázat odbornou způsobilostí praxí s navrhováním bezpečnostní architektury po dobu nejméně tří let. V praxi je architekt zodpovědný za návrh bezpečné architektury a její následnou implementaci. Osob s rolí architekta kybernetické bezpečnosti může být více, přičemž každý architekt má svoji konkrétní specializaci [5]. Funkce a úkoly architekta kybernetické bezpečnosti: Prosazuje bezpečnost informací v rámci koncepčního rozvoje komunikačních a informačních systémů. Podporuje činnosti systému řízení bezpečnosti informací tím, že v rámci rozvoje poskytuje zdroje nezbytné pro zajištění bezpečnosti informací v rámci rozvojových a koncepčních činností [5]. 1.3 AUDITOR KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Auditor kybernetické bezpečnosti je osoba, která provádí audit kybernetické bezpečnosti. Pro tuto činnost je řádně proškolena a prokáže odbornou způsobilost praxí s prováděním auditů kybernetické bezpečnosti po dobu nejméně tří let. Auditor kybernetické bezpečnosti vykonává svou roli nestranně a výkon jeho role je oddělen od výkonu role manažera kybernetické bezpečnosti, architekta kybernetické bezpečnosti i garanta aktiva. Dále musí být auditor nezávislý vůči předmětu auditu. Auditor má fyzickou odpovědnost za zajištění rozvoje, použití a bezpečnosti aktiva. Bezpečnostní role auditora kybernetické bezpečnosti je neslučitelná s rolí manažera kybernetické bezpečnosti, architekta kybernetické bezpečnosti, provozovatele komunikačních a informačních systémů ani garanta aktiv [5]. Funkce a úkoly auditora kybernetické bezpečnosti: Ve spolupráci s manažerem informační bezpečnosti se podílí na střednědobém plánování auditu kybernetické bezpečnosti. Hodnotí míru souladu sytému řízení bezpečnosti informací a realizovaných bezpečnostních opatření s definovanými požadavky, stanovenými bezpečnostními politikami a vhodnými bezpečnostními standardy. Poskytuje nezávislou zpětnou vazbu o účelnosti a účinnosti systému řízení bezpečnosti informací a bezpečnostních opatřeních. Provádí nezávisle, objektivně a profesionálně své auditní činnosti. Na základě nálezů zjištěných v průběhu auditu zpracovává závěry provedeného auditu a řádně dokumentuje jeho výsledky [5]. 1.4 GARANT AKTIVA Garantem aktiva je fyzická osoba pověřená organizací k zajištění rozvoje, použití a bezpečnosti aktiva. Bezpečností aktiva je myšleno zajištění důvěrnosti, dostupnosti a integrity aktiva. Práva a povinnosti garanta aktiv jsou určeny převážně Politikou klasifikace aktiv a Politikou řízení přístupu [5]. 21

22 2 MOŽNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Spolupráce s vysokými školami se zaměřením na vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti je zakotvena v Národní strategii kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až Strategie uvádí ve výzvách nedostatek odborníků na kybernetickou bezpečnost a nutnost revize stávajících studijních programů ve školství. Český model vzdělávání a výchovy v oblasti kybernetické bezpečnosti neodpovídá aktuálním požadavkům a trendům. Z tohoto důvodu nedostatečně vzdělává a vychovává na základním a středním stupni a v nedostatečné míře nabízí vysokoškolské programy, které by vytvářely odborníky na kybernetickou bezpečnost. Přičemž poptávka jak po studijních programech, tak i po daných odbornících je vysoká. Mezi hlavními cíli Národní strategie kybernetické bezpečnosti České republiky je podpora vzdělávání, osvěta a rozvoj informační společnosti. A to převážně zvyšováním povědomí a gramotnosti v otázkách kybernetické bezpečnosti, modernizace stávajících vzdělávacích programů, vzdělávání a školení pro zaměstnance veřejné správy [1]. 2.1 VYSOKÉ ŠKOLY SE ZAMĚŘENÍM NA KYBERNETICKOU BEZPEČNOST Vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost můžeme rozdělit na soukromé vysoké školy, státní vysoké školy a veřejné vysoké školy. Dále v textu jsou uvedeny studijní programy, v rámci kterých je vyučována problematika kybernetické bezpečnosti, konkrétní rozsah vyučované problematiky nebyl součástí zkoumání. V rámci vysokých škol není žádnou národní autoritou stanoven rozsah získaných vědomostí, po absolvování daného studijního programu a následná uplatnitelnost v praxi. Zde vyvstává otázka, jak ověřit dané vědomosti a kompetence potřebné k vykonávání činností ve vztahu k personálním požadavkům zákona o kybernetické bezpečnosti [6] SOUKROMÉ VYSOKÉ ŠKOLY Do oblasti vzdělávání v kybernetické bezpečnosti můžeme zařadit pět soukromých vysokých škol. Kritériem pro zařazení vysoké školy mezi ty, co se zabývají oblastí kybernetické bezpečnosti, byl fakt, že na vysoké škole existuje studijní program, v rámci kterého se vyučuje předmět s návazností na kybernetickou bezpečnost, případně je celý studijní program zaměřen na bezpečnosti informačních či komunikačních systémů či technologií. Každá ze soukromých vysokých škol má rozdílný studijní program. Jednotlivé studijní programy soukromých vysokých škol jsou znázorněny na následujícím obrázku. Jak je z obrázku patrné, žádný ze studijních programů není přímo zaměřen na konkrétní bezpečnostní roli stanovenou zákonem o kybernetické bezpečnosti [6]. Obr. 2 Soukromé vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost Zdroj: vlastní STÁTNÍ VYSOKÉ ŠKOLY Do oblasti vzdělávání v kybernetické bezpečnosti můžeme zařadit dvě státní vysoké školy. Jednotlivé státní vysoké školy byly vybrány na základě stejného kritéria, jako je tomu u soukromých vysokých škol. Následující schéma znázorňuje státní vysoké školy a jejich studijní programy vztahující se ke kybernetické bezpečnosti. Stejně jako u soukromých vysokých škol, zde není přímo studijní program, který by pokryl personální požadavky zákona o kybernetické bezpečnosti [6]. 22

23 Obr. 3 Státní vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost Zdroj: vlastní VEŘEJNÉ VYSOKÉ ŠKOLY Z hlediska četnosti je nejvíce vysokých škol zabývajících se oblastí kybernetické bezpečnosti mezi veřejnými vysokými školami. Výběrové kritérium pro zařazení bylo stejné jako u soukromých a státních vysokých škol. Do kategorie veřejné vysoké školy bylo zařazeno celkem čtrnáct veřejných vysokých škol. Následující schéma znázorňuje studijní programy, v rámci kterých je vyučována problematika vztahující se ke kybernetické bezpečnosti, ani zde není přímo studijní program pokrývající personální požadavek zákona [6]. Obr. 4 Veřejné vysoké školy se zaměřením na kybernetickou bezpečnost Zdroj: vlastní 2.2 DALŠÍ MOŽNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI Dalších možností pro vzdělávání existuje celá řada. Mezi prvními musíme zmínit školení ve vztahu k mezinárodním ISO normám rodiny Tyto normy pro řízení bezpečnosti informací byly použity při tvorbě zákona o kybernetické bezpečnosti jako takového. Z tohoto důvodu je znalost těchto norem a postupů v nich uvedených dle mého názoru nezbytným požadavkem na odborníka, který se chce profilovat do personálních požadavků zákona o kybernetické bezpečnosti. Školení a kurzů v oblasti kybernetické bezpečnosti je nespočet. Například společnost Tayllorcox jakožto akreditovaná 23

24 manažerská akademie ATO (Accredited Training Organisation) a současně certifikační orgán RCB (Registered Certification Body) poskytuje jedno i vícedenní kurzy na zákonem požadované pozice. Výstupem těchto kurzů je získání certifikace. Výše zmíněná společnost provádí certifikace na zákonem vyžadovaného manažera kybernetické bezpečnosti, auditora kybernetické bezpečnosti a architekta kybernetické bezpečnosti. Výše zmíněná společnost provádí i další nejrůznější školení, která mohou v oblasti kybernetické bezpečnosti být velice přínosná [4]. Nepostradatelnou roli ve vzdělání ohledně bezpečnosti hraje i společnost Cisco Systems, Inc., jakožto jedna z největších počítačových firem dnešní doby a dominující hráč na poli síťových prvků. Z kurzů, které pořádá společnost Cisco, stojí za zmínku Cisco Cybersecurity Specialist, což je školení zaměřené na kybernetickou bezpečnost. Nicméně společnost Cisco dělá velké množství nejrůznějších kurzů, školení a to i certifikačních [7]. V neposlední řadě musíme zmínit internet jako takový. V dnešním digitálním světě je nespočetně velké množství informací dostupných na internetu, čímž se nám otvírá další možnost vzdělávání. ZÁVĚR Zákon o kybernetické bezpečnosti a jeho provázející vyhlášky jsou naprostým unikátem v oblasti kybernetické bezpečnosti jak v České republice, tak i v Evropské unii. Jelikož se jedná o velmi pokrokovou věc, jsou s ní provázány další nedostatky. Zákon o kybernetické bezpečnosti na jeden velice důležitý poukázal. Nedostatek odborníků, kteří by byli schopni po vědomostní stránce pokrýt poptávku po odbornících na tuto oblast, je třeba řešit. Kybernetická bezpečnost je čím dál tím více diskutovanější téma a bezpečnost informačních a komunikačních systémů se stává nedílnou součástí běžného každodenního života. Národní bezpečnostní úřad ve své Národní strategii kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až 2020 na tento problém poukázal s tím, že je potřeba daný problém řešit. Jejich řešením je modernizace stávajících studijních programů ve školství a vzdělávání specializovaných odborníků, kteří se budou na danou problematiku zaměřovat. O tom, jak konkrétně toto bude probíhat, již zmínka není. Existuje však celá řada dalších soukromých organizací, které na danou problematiku odborníky připravují. Zde však vyvstává velká otázka, na jaké úrovni tyto odborníky připraví pro praxi. Smysluplné řešení nedostatku odborníků je možné pokrýt kombinací modernizace stávajících studijních programů, vzděláváním ze strany Národního bezpečnostního úřadu v rámci studijních programů a propojením soukromých certifikačních autorit a soukromých společností zabývajících se oblastí kybernetické bezpečnosti s vysokými školami a jejich spolupráce na výchově odborníků požadovaných zákonem. V neposlední řadě je zde možnost samostudia, které je v tomto případě další nezbytnou částí pro personální zabezpečení požadavků na odborníky zákona o kybernetické bezpečnosti. Použitá literatura Národní bezpečnostní úřad. Národní strategie kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až 2020 [online]. In: 2015, s. 24 [cit ]. Dostupné z: Národní bezpečnostní úřad. Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti). In: Sbírka zákonů České republiky. Národní bezpečnostní úřad. Vyhláška č. 316 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). In: Sbírka zákonů České republiky. TAYLLORCOX [online]. [cit ]. Dostupné z: Vyhláška o kybernetické bezpečnosti [online]. [cit ]. Dostupné z: VŠ obory v oblasti kyber bezpečnosti [online]. [cit ]. Dostupné z: Cisco Systems, Inc [online]. [cit ]. Dostupné z: 24

25 PŘÍSTUP FRANCIE K BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ PROBLEMATICE THE APPROACH OF FRANCE TO SECURITY AND DEFENCE ISSUES Tereza AMBLER 6 Abstrakt Článek se zabývá přístupem Francie k bezpečnostní a obranné politice. Nejprve je popsán vývoj v období studené války, kdy Francie plně přizpůsobila bezpečnostní a obrannou politiku požadavkům doby. Rozpad bipolarity se odrazil ve změně přístupu Francie k výzkumu a vývoji, vojenským výdajům a průmyslu. Změny mocenského složení v Evropě i ve světě přináší i nové vojensko-strategické plány pro evropskou oblast záměr vybudovat jednotnou evropskou obranu. Článek poskytuje i náhled na vztah Francie a NATO. Klíčová slova: vojenské výdaje, Francie, NATO, evropská obranná politika Abstract The article deals with the approach of France to security and defence policy. In this article is desricibed the security and defence policy of France during the Cold war at first. The disintegration of bipolarity was reflected in a change in France's approach to research and development, military spending and industry. Changes in the composition of power in Europe and in the world bring new military and strategic plans for the European region - a project to build a unified European defence. Article also provides insight into the relationship of France and NATO. Key words: military expenditure, France, NATO, european defence policy ÚVOD Francie od dob páté republiky Charlese de Gaulla dosáhla významného politického i ekonomického postavení na mezinárodním poli. Francouzská bezpečnostní politika je téma velmi zajímavé a výzkumy hodné, zejména v oblasti francouzských vojenských rozpočtů. První část je věnována období studené války, které bylo ve znamení závodů ve zbrojení. Tomu odpovídá i ekonomický a politický přístup Francie k řešení bezpečnostní a obranné problematiky, více je zde přiblížena oblast vojenských výdajů, obranné průmyslové základny a výzkumu a vývoje. Druhá část nastiňuje přístup k bezpečnostní politice po rozpadu bipolarity. Kromě vojenských výdajů, obranné průmyslové základny, výzkumu a vývoje je zde popsán i přístup Francie k evropské obraně. Sjednocení přístupu evropských států k bezpečnostní politice Evropy je jedním z nových dlouhodobých cílů francouzské politiky. Třetí část je věnována vzájemnému působení Francie a NATO, protože se domnívám, že tento rozporuplný vztah je žádoucí podrobit bližšímu zkoumání. Budou zde popsány možné přínosy i těžkosti vyplývající z jejich vzájemného vztahu. 1 STUDENÁ VÁLKA Vojenské výdaje Ve srovnání s ostatními západoevropskými zeměmi vynakládala Francie značné prostředky pro zajištění národní bezpečnosti během studené války (v absolutních hodnotách i v podílu HDP). Tento velký finanční závazek Francie vedl k rozmachu průmyslového sektoru od letectví, komunikací, elektroniky přes nukleární zbraně, na úkor civilních výdajů do výzkumu a vývoje, vzdělání. Upřednostňovaná část průmyslu přinášela komparativní výhody pro vojenskou i civilní část a přispívala 6 Ing. Tereza Ambler, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, tereza.ambler@unob.cz. 25

26 nejvíce obchodní bilanci [1]. Od roku 1970 klade Francie důraz na zvyšování vojenských výdajů, i když jsou krátká období, kdy deklaruje plán na jejich snižování (např ), reálné hodnoty vykazují rostoucí tendenci [2]. Obranná průmyslová základna Od roku 1980 byli armádní dodavatelé ochraňováni a protěžováni státem před zahraniční konkurencí. I když se vedoucím firmám v obranném průmyslu dařilo (ve srovnání s obdobnými firmami v dalších sektorech), měl tento státní protekcionismus negativní dopad na subdodavatele velkých společností, kteří se nedokázali pružně přizpůsobovat měnícím se tržním podmínkám [1]. V průběhu celé studené války byl vojenský průmysl jedním z klíčových faktorů tvořících z Francie vojenskou velmoc [2]. Na konci studené války byl všeobecný předpoklad, že nadcházející éra globálního míru umožní větší přesun zdrojů do civilní produkce a investic a usnadní dopady strukturálních změn a fiskální odpovědnosti [1]. Výzkum a vývoj Po skončení druhé světové války byl francouzský vůdce Charles de Gaulle zaujat myšlenkou Francie jakožto jaderné velmoci. Proto do výzkumných jaderných programů plynuly během jeho vlády nemalé finanční prostředky. Od roku 1960 se staly jaderné zbraně prioritou francouzské národní bezpečnosti (s nemalým přispěním civilního jaderného výzkumu). V roce 1986 byly prostředky vynakládané na civilní a vojenský jaderný výzkum téměř shodné. Na konci 80. let minulého století jaderný průmysl prochází krizí, snižuje se export a odbyt [2]. 2 OBDOBÍ PO SKONČENÍ STUDENÉ VÁLKY Vojenské výdaje Na konci studené války dochází k razantním rozpočtovým škrtům ve vojenských výdajích. Přestože Francie nepatří mezi největší, nejbohatší nebo nejvíce zalidněné státy Evropy, vynakládá nejvíce prostředků na obranu. Pokud by Francie restrukturalizovala vojenský sektor v období stejnou měrou jako alianční spojenci, byl by výstup vojenského sektoru o 20 % nižší v roce Příčinu vysokých vojenských výdajů a neefektivností obranného sektoru spatřuje Marc Aufrant v závislosti na francouzských přírodních zbrojích potřebných pro obranné vybavení a zařízení, přebytku vojenského personálu a působení armády mimo Evropu [3]. Francie usiluje i nadále setrvávat v pozici vojenského vůdce Evropy, bližší zkoumání vojenských rozpočtů ukazuje, že tento cíl nebude mít vždy oporu v odpovídajících finančních prostředcích. Podle Coulomb a Fontanela jsou vojenské výdaje pro francouzskou ekonomiku spíše břemenem než hnacím motorem (počínaje rokem 1990). Z vojenských výdajů se tak stala proměnná, která se přizpůsobuje aktuální ekonomické situaci. V obdobích rozpočtové a ekonomické tísně jsou tak vojenské výdaje první proměnnou, která je ve Francii přizpůsobována finančním potřebám. Po rozpadu bipolarity ustupuje francouzská vojenská politika od státního protekcionismu a snaží se nahradit nedostatek finančních prostředků efektivnějším využíváním zdrojů (výhledově v rámci celé EU) a vytvořením jednotného evropského obranného prostoru [4]. Směřování francouzské vojenské politiky se ocitá na pomyslné křižovatce. Na jednu stranu Bílá kniha obrany a bezpečnosti z roku 2008 vyzdvihuje nutnost navyšování vojenských rozpočtů, aby bylo možné čelit novým bezpečnostním výzvám. Na druhé straně probíhala celosvětová ekonomická krize, která si vyžádala rozpočtovou zdrženlivost. Bílá kniha z roku 2013 se již snažila uchopit tuto rozporuplnost definováním nových cílů francouzské bezpečnostní politiky a zachováním výdajů na vybavení. Jednou z možností, jak tohoto dosáhnout, je omezit výdaje na vojenský personál na úkor výdajů na zařízení a vybavení [5]. I přes snahy o rozpočtové restrikce na počátku devadesátých let minulého století se Francie vrací k navyšování vojenských rozpočtů počínaje rokem Zrušeno bylo pouze několik výrobních programů a zachováno bylo dvacet vojenských výrobních programů většinou v rozvojové fázi s odhadovanou konečnou hodnotou 130 miliard dolarů [1]. 26

27 Výzkum a vývoj Snaha o snižování prostředků na vojenský vývoj a výzkum může mít tyto dva dopady [2]: 1. francouzský vojenský průmysl ztratí svou konkurenceschopnost a bude muset opustit vydobyté trhy; 2. armádní výzkum a vývoj nemůže být plně nahrazen civilním výzkumem a vývojem, což může poškodit budoucí inovace a technologický rozvoj. Na trzích v oblasti obrany bude výkonnost firem určována výdaji na výzkum a vývoj, výkonností firem, typem organizace a státní politikou zadávání zakázek. Výdaje na vojenský výzkum a vývoj určují kvalitu vojenských materiálů (tj. její provozní účinnost a výkonnost). Bylo prokázáno, že existuje pozitivní vztah mezi ročními vojenskými výdaji na výzkum a vývoj učiněnými před lety a jakostí zařízení a klesajícími výnosy. A právě kvalita zařízení může být přeměněna v časovou výhodu. Například v období bylo vojenské vybavení USA asi 7 let napřed před tím francouzským [6]. Obranná průmyslová základna Spolupráce v rámci mezinárodní bezpečnostní politiky přináší kromě snížení výrobních nákladů a dělení nákladů na výzkum a vývoj, lepší konečný finální produkt. Různé oblasti vyzbrojování mají různé komparativní výhody, proto je spolupráce ve zbrojním průmyslu výhodnější na mezinárodní úrovni. Každý zbrojní program se znalostním nebo ekonomickým přispěním partnerů se tak může lépe rozvíjet [7]. Francouzskou vládou jsou podporovány ty společnosti, jejichž výzkum a vývoj lze použít ku prospěchu vojenské i civilní sféry současně. Tento druh duální strategie však není kompatibilní se strategií zbrojařských firem, které se snaží synergii mezi civilní a vojenskou sférou narušovat. Duální využití vojenských technologií vede jednak ke snížení cen zbraní a dále k zvýšení výkonnosti civilního sektoru. Od roku 1995 dochází k výraznější proměně obranné průmyslové základny zformováním několika velkých dodavatelů a zrušením diverzifikace [1]. Evropská obranná politika Collias v roce 2008 provedl ekonomickou analýzu týkající se společné obranné politiky v rámci Evropy a dospěl k závěru, že by zejména Francie (ale i Velká Británie, Řecko a Itálie) dopláceli na společné obranné zajištění Evropy. Zbývající země Evropy by nezaplatili dostatečně výhody jim plynoucí z tohoto společného obranného projektu [8]. Howorth vidí jinou překážku odlišné dlouhodobé cíle Francie a Velké Británie při budování společné evropské obrany. Francie se podle Howortha přiklání na budování samostatné jednotné obrany na již položených základech spolupráce v rámci celého uskupení NATO. Británie by spíše usilovala o prohloubení transatlantické spolupráce uvnitř aliance [9]. V červnu 2000 se Velká Británie s Francií dohodla na následujících konvergenčních kritériích pro projekt jednotné evropské obrany [9]: EU by měla mít mnohem větší vojenské kapacity pro řešení krizových situací, předcházení konfliktů a udržení míru (hlavním cílem je navýšit počet jednotek z na vojáků). v určitých situacích by měla být EU schopná jednat samostatně (pokud se NATO jako celek neúčastní kvůli rozhodnutí USA). prohloubit spolupráci v rámci EU-15 a blízkých partnerů k odstranění neefektivnostem a duplicitě při zadávání zakázek, využívání vojenských kapacit). podpořit rozšíření institucionální infrastruktury do takové míry, aby bylo možné začít provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku s postupným přechodem k jednotné evropské obraně. spolupráce všech členů NATO bude nutná (včetně nečlenských zemí EU). většina hlavních funkcí E-15 by měla být rozšířená do celé EU. EU bude usilovat o maximalizaci potenciálu plynoucího ze spolupráce ve zbrojní výrobě. všechny výše uvedené body mají za cíl posílit alianci. Přestože je prioritou Francie v novém období jednotná evropská obrana, doposud je spolupráce v rámci celé EU limitována snahou některých členských vlád upřednostňujících spolupráci s USA 27

28 v branněbezpečnostních otázkách. Jak ukazuje Joint Strike Fighter projekt je stále velký zájem mezi spojenci participovat na amerických vojenských programech [4]. Hartley ve své stati o budoucnosti evropské obrany z roku 2002 na čtyřech ekonomických principech ukazuje, jak zefektivnit ozbrojené síly [6]: 1. společná obrana a vojenské akce přináší benefity všem členům EU např. nukleární zbraně, obranné balistické střely, satelitní komunikace a různé varovné monitorovací systémy. Problémem tohoto bodu je tzv. free-riding a poskytování veřejně prospěšných statků do Aliance Spojenými státy americkými. 2. komparativní výhody plynoucí ze specializace jednotlivých států v rámci evropské obrany - např. Francie a Británie poskytuje letadlové lodě a jaderný odstrašující účinek, Německo disponuje obrněnými silami, Belgie a Nizozemí dodávají námořní doprovod letadlovým lodím. 3. úspory a výnosy z rozsahu lze dosáhnout spojením ozbrojených sil dvou a více států EU za účelem vytvoření jednotné vojenské letecké a námořní armády. 4. srovnání ekonomických nákladů vojenského personálu získaného odvody versus dobrovolným rozhodnutím žadatelů ukazuje, že systém dobrovolnického náboru personálu více reflektuje potřeby trhu. Vojenský personál je nyní poměrně drahým vstupem a bude do budoucna nahrazován vybavením a levnější civilní silou. Dále Hartley uvádí dva hlavní ekonomické principy, jejichž aplikace zlepší obranný průmysl EU a trh s vojenským vybavením [6]: 1. vytvoření evropské agentury pro zadávání zakázek nahrazující ministerstva obrany jednotlivých států, která by nakupovala standardizované vybavení pro celou EU. Tato agentura by byla kupcem s velkou kupní silou získávající tak velké úspory z rozsahu. Zpočátku by agentura mohla fungovat na dobrovolné bázi např. všechny státy EU by sdružili objednávky na tanky do jedné, agentura by pak vyjednala nižší cenu. 2. vytvoření jednotného evropského obranného trhu by přineslo rozšíření stávajícího jednotného trhu zboží a služeb. Vytvoření jednotného evropského obranného trhu může přinést tyto neefektivnosti [6]: sdílené břemeno a free riding; náklady vynaložené k dosažení větší efektivity jednotného obranného trhu; potenciální konflikt v rámci NATO; udržení jednotné obranné průmyslové základny a zachování konkurenceschopnosti. 3 FRANCIE A NATO Francouzský prezident Charles de Gaulle usiloval o prosazení Francie jako světové velmoci. Vnímal USA a Velkou Británii jako silné hráče s velkým mezinárodním vlivem. Alžírská válka odhalila neochotu spojenců pomoci řešit Francii její problém s koloniemi. To přivedlo de Gaulla na myšlenku vytvořit silnou francouzskou bezpečnostní politiku, umožňující skrze jaderný program mezinárodní nezávislost. Francouzská zahraniční politika byla založená na předpokladu, že hrozba jaderného konfliktu přinese potenciálním agresorům více škody, než by přineslo vojenské podrobení Francie [2]. Snahy o osamostatnění Francie vyústily k rozhodnutí de Gaulla opustit NATO v roce 1966 [10]. Od roku 1995 prochází francouzská obranná politika razantní změnou. Evropská spolupráce v oblasti obrany již není vnímána jako jedna z několika možností, nýbrž jako jediná cesta vedoucí k zefektivní obrany samotné Francie [2]. Vzhledem k tomu, že většina členů EU byla také členy NATO, dospěla postupně Francie k opětovnému vstoupení do NATO. První pokusy proběhly již za vlády prezidenta Mitterranda, kdy se během konfliktu v bývalé Jugoslávii projevila plně neschopnost Evropy řešit tyto situace bez přispění vojenské síly USA. Francie pochopila, že je pro ni bude přínosnější spolupracovat i jako nečlen s NATO. Plnohodnotným členem se pak Francie stala v roce 2009 za vlády prezidenta Sarkozyho. Členství v NATO přináší Francii nové možnosti k rozšíření svého vlivu nejen v rámci evropské obranné politiky: 28

29 Francie požaduje zefektivnění struktur NATO a jako člen NATO to může lépe prosazovat (pravděpodobně menší členové NATO budou nucení vzdát se postů ve prospěch silnějších členů); Francie jako člen Aliance bude moci požadovat podíl na velení odpovídající její velikosti a vojenské síle [10]. Návrat Francie do NATO nepřinesl pouze nové naděje ke spolupráci na obou stranách Atlantiku, ale přinesl nevyhnutelně i některé palčivé problémy [11]: vezmeme-li v úvahu dlouhodobé úsilí Francie o zformování evropské obranné aliance, stejně jako její úsilí o získání výlučného postavení v rámci NATO, je na zváženou, zda je Francie ochotná vzdát se gaullistické tradice výjimečnosti. bude i nadále přetrvávat většinová podpora veřejnosti (58%) vstupu Francie do NATO, i přes účast Francie v mezinárodních konfliktech v rámci operací Aliance. jak bude Británie a Německo reagovat na změny v personálním obsazení aliančních struktur, poté co Francie bude požadovat odpovídající podíl na velení. Cizel a von Hlatky se domnívají, že se NATO transformuje z čistě vojenského uskupení (platí pro období studené války) do byrokratického centrály pro správu operací na základě dobrovolného zapojení členů a spolupracujících států. Na této tendenci se podepsalo omezování rozpočtů v jednotlivých státech, které neumožní vytvořit dostatečné vojenské kapacity a prostředky pro alianční operace. Břemeno vojenských nákladů Aliance nyní spočívá nejvíce na USA, Velké Británii a Francii [12]. ZÁVĚR První část článku se zabývala vojenskými výdaji, obrannou průmyslovou základnou a výzkumem a vývojem od skončení druhé světové války do konce osmdesátých let minulého století. Pro vojenskou ekonomiku Francie v éře extenzivního zbrojení je charakteristické: zvyšování vojenských výdajů; neomerkantilistický protekcionismus národních zbrojařských firem se souběžným snižováním jejich konkurenceschopnosti; zaměření výzkumu a vývoje na jaderný průmysl. Druhá část přináší náhled na změny vojenských výdajů, průmyslu a výzkumu a vývoje po skončení studené války. Změny mocenského složení v Evropě i ve světě přináší i nové vojensko-strategické plány pro evropskou oblast záměr vybudovat jednotnou evropskou obranu. Vojensko-ekonomická doktrína Francie je v devadesátých letech nucena vypořádat se s následujícími problémy: pomalejší tempo restrukturalizace vojenského sektoru ve srovnání s ostatními státy; navyšování vojenských výdajů vycházející z vnitrostátních faktorů a motivů; omezování finančních prostředků na výzkum a vývoj, které povede ke snížení konkurenceschopnosti; uvolňování restrikcí na trhu zbrojní výroby, které povede ke zvýšení konkurenceschopnosti zbrojařských firem. Důvody, jak výše popsané problémy mohou být vyřešeny ve prospěch Francie utvořením jednotné evropské obrany, jsou proto podrobněji popsány také v druhé části tohoto článku. Ambivalentnímu vztahu Francie a NATO byla také věnována pozornost, protože její historický, politický i ekonomický vývoj je spjat s touto organizací, ať již byla členem či nikoliv. I když Francie z dlouhodobého hlediska usiluje o vytvoření společného obranného evropského prostoru nezávislého na USA, z krátkodobého hlediska je pro ni prospěšnější znovuobnovit členství v NATO: Francie se bude moci podílet jako člen NATO na rozhodování, velení a organizování; Francie bude moci jako vlivný člen iniciovat změny organizačních struktur NATO. 29

30 Použitá literatura MARKUSEN, Ann a Claude SERFATI. Remaking the military industrial relationship: A French American comparison. Defence and Peace Economics [online]. 2000, 11(1), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: FONTANELA, Jacques a Jean Paul HÉBERT. The end of the French grandeur policy. Defence and Peace Economics [online]. 2007, 8(1), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: doi/abs/ / AUFRANT, Marc. France and its allies: A comparative study of defence spending trends since 1985*. Defence and Peace Economics [online]. 1999, 10(1), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: COULOMB, Fanny a Jacques FONTANEL. AN ECONOMIC INTERPRETATION OF FRENCH MILITARY EXPENDITURES. Defence and Peace Economics [online]. 2005, 16(4), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: MALIZARD, Julien. Defense Spending and Unemployment in France. Defence and Peace Economics [online]. 2014, 25(6), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: HARTLEY, Keith. COLLABORATION AND EUROPEAN DEFENCE INDUSTRIAL POLICY. Defence and Peace Economics [online]. 2008,19(4), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: DEVORE, Marc R. International armaments collaboration and the limits of reform. Defence and Peace Economics [online]. 2013, 25(4), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: KOLLIAS, Christos. A PRELIMINARY INVESTIGATION OF THE BURDEN SHARING ASPECTS OF A EUROPEAN UNION COMMON DEFENCE POLICY. Defence and Peace Economics [online]. 2008, 19(4), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: HOWORTH, J. Britain, France and the European Defence Initiative. Survival [online]. 2010, 42(2), [cit ]. DOI: /survival/ ISSN Dostupné z: GHEZ, Jeremy a F. Stephen LARRABEE. France and NATO. Survival[online]. 2009, 51(2), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: FORTMANN, Michel, David HAGLUND a Stéfanie VON HLATKY. INTRODUCTION: France's return to NATO. European Security[online]. 2010, 19(1), 1-10 [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: CIZEL, Annick a Stéfanie VON HLATKY. From exceptional to special? A reassessment of France NATO relations since reintegration. Journal of Transatlantic Studies [online]. 2014, 12(4), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: 30

31 JSOU AMBICE NEJVHODNĚJŠÍM PODKLADEM PRO ROZVOJ SCHOPNOSTÍ OZBROJENÝCH SIL? ARE AMBITIONS THE BEST BASIS OF ARMED FORCES CAPABILITIES DEVELOPMENT? Fabian BAXA 7 Abstrakt Vstupem České republiky do NATO pro zemi vyplynul závazek, kromě jiného, vybudovat a poskytovat ve prospěch případné společné obrany odsouhlasené vojenské jednotky a prostředky, později definované pomocí schopností. Počínaje koncepcí výstavby Armády České republiky z roku 2002/2003, přes Transformaci z roku 2007 a dalších strategických dokumentů České republiky politicko-vojenské ambice se staly základem pro výstavbu AČR, především pro její kvantitativní parametry. Požadavky na vojenské síly a jejich schopnosti přesahovaly proklamované politicko-vojenské ambice. Při varovací době v trvání deset a více let byl předpoklad, že rozdíl mezi požadavky na podíl ČR na společné obraně a mírovou strukturou AČR budovanou k naplnění ambicí bude řešen v rámci případného rozvinování ozbrojených sil ČR jako důsledku aktivace společné obrany. Ve světle událostí na Ukrajině varovací doba byla zkrácena na týdny až měsíce a zmíněný rozdíl je nezbytné řešit jiným způsobem. Klíčová slova: ambice, cíle výstavby sil, cíle rozvoje schopností, plánování schopnosti, varovací doba Abstract Joining NATO the Czech Republic has committed herself to develop and provide for eventual common defence agreed military units, later defined through their capabilities. Beginning the 2002/3 Concept of Czech Armed Forces Development, through Transformation 2007 and related national strategic papers politico-military ambitions have become a basis of forces development, mainly their quantitative parameters. Requirements on military forces and their capabilities have exceeded those proclaimed within ambitions. Taking in account ten years and more warning time there a strategic assumption a gap between requirements on Czech share of common defence and peace-time Czech Armed Forces structure respecting ambitions would be cover through possible Armed Forces development as a consequence of the common defence evocation was accepted. In light of Ukrainian events the warning time have been shortened up to months and the mentioned gap is necessary to solve using other ways. Key words: ambitions, force goals, capability targets, capability planning, warning time ÚVOD Při studiu platných i minulých strategických dokumentů rezortu obrany a Armády České republiky je možné se setkat s pojmem politicko vojenské ambice. Jde především o Obrannou strategii ČR z roku 2012 [1], Dlouhodobý výhled pro obranu z roku 2015 [2] i Koncepci výstavby Armády České republiky 2025 z roku 2015 [3]. V Bílé knize o obraně z roku 2011 [4] je dokonce uvedeno, že politicko vojenské ambice jako ideálního souboru schopností Armády České republiky [4, s. 3]. S pojmem vojensko politické ambice (dále jen ambice) se často operuje na politické úrovni jako kritériem pro hodnocení dosažené úrovně schopností Armády České republiky (dále jen AČR). V řídících dokumentech rezortu obrany zabývajících se plánováním v podmínkách rezortu obrany, především Rozkaz ministra obrany č. 66 z roku 2012 [5], není ale o ambicích ani zmínky. Proto 7 Ing. Fabian BAXA, Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, tel, , fabian.baxa@unob.cz. 31

32 se v tomto základním interním předpise nelze dopátrat ani vztahu mezi ambicemi a dalšími pojmy využívanými v procesu plánování, jako je poslání organizace (v tomto případě rezortu obrany, případně AČR), její vize, případně soustava cílů. Cílem tohoto článku je na pozadí stručné zmínky o ambicích NATO a ambicích České republiky (dále jen ČR) pojednat o vztahu ambice a poslání organizace a najít odpovědi na dvě výzkumné otázky: 1. Jsou ambice dostatečným podkladem pro stanovení již zmíněného ideálního souboru schopností AČR? 2. Jsou strategické plánovací předpoklady, z nichž ambice ČR vycházejí, relevantní v dnešní době? Tento článek obsahuje pouze neutajované informace volně dostupné na internetu, případně v rezortních dokumentech stupně utajení Pro služební potřebu dostupné pro příslušníky rezortu obrany. Obsahuje pouze informace v takovém rozsahu a s takou přesností, která umožňuje dostatečně ilustrovat obsažená tvrzení. Pro potřeby dohledání skutečných informací jsou v článku uvedeny odkazy na související zdroje. K dosažení proklamovaného cíle je článek vnitřně členěn na stručný úvod, teoretická východiska zaměřená na nalezení vhodné formulace pojmu ambice, pojednání o ambicích Aliance, o ambicích ČR a závěr s odpověďmi na dvě výzkumné otázky. Dosažení cíle je spojeno s využíváním několika vybraných metod, především analýzou dostupných dokumentů, dedukcí k specifikaci současného vztahu k nalezení vhodného budoucího vztahu mezi posláním a ambicemi a analogií v národních strategických dokumentech. 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA S pojmem ambice je možné se v běžném životě setkat jak v případě jednotlivců, tak i organizací k označení úrovně sebevědomí konkrétního subjektu. Pro potřeby tohoto článku je tedy vhodné pojednat o pojmu ambice z hlediska věcného, politického, případně i právního a jeho vztahu s dalšími významnými pojmy plánování na strategické úrovni, s posláním organizace, její vizí a strategickými cíli. V dostupné národní literatuře zabývající se strategickým plánováním je možné dohledat definici poslání, vize i strategických cílů a jejich souvislostí. Motyčková (Grasseová) [6, s. 5] chápe poslání jako smysl existence organizace a vizi jako dosažitelnou představu o tom, jaká si organizace přeje být v budoucnu. Veber [7, s. 550] doplňuje, že poslání souvisí se způsobem chování organizace a vize vyjadřuje představu nějakého budoucího stavu týkajícího se konkrétního elementu organizace. Internetovský vzdělávací web managementmania.cz [8] ve své znalostní databázi uvádí, že strategické cíle v organizaci navazují na její poslání, formulovanou vizi, což myšlenkově propojuje tři základní pojmy poslání, vizi i strategické cíle. Použitelná věcná definice pojmu ambice a jeho vztahu k poslání, vizi a strategickým cílům organizace v autorovi dostupné literatuře běžně neobjevuje. Proto pro jeho formulování využil zdroje [9] a [10] dostupné na internetu, kde pojem vize je rozšířen o svou jednoduchost, údernost popisu budoucnosti stavu organizace pro její vnitřní použití i pro její okolí. Ambice jsou zde chápány jako široce pojaté odhodlání, rozhodnutí dosáhnout konkrétního cíle, nebo stavu. Oproti strategickému cíli je ambice zaměřena spíše na proces dosahování, kdežto cíl je zaměřen na konkrétní výsledek. Ambice znamená stav a jeho dosahování, a organizace si jej v zásadě přeje sama pro sebe. Odkazuje se na odhodlání a proces dosahování specifického cíle, cíl je výsledkem procesu, je ovocem ambice. Zde je vhodné zdůraznit, že ambice je zaměřena na dosahování specifického cíle, ne všech cílů organizace obecně. Náročnost ambicí by měla odpovídat poslání organizace, neměla by být příliš nízká, ale ani nedostižná. Z hlediska právního lze ambici považovat za veřejný příslib, který však není právně vymahatelný. Politicky lze ale konstatovat, že neplnění veřejně prohlášeného příslibu nelze ignorovat, protože pak zhoršuje postavení země mezi ostatními na mezinárodně politické scéně. 32

33 Pomocí tohoto stručného a zjednodušeného pohledu na ambice v další části bude pojednáno o ambicích Aliance, jejich vývoji a vztahu k jejímu poslání. 2 VZTAH POSLÁNÍ, AMBICÍ A POŽADAVKU NA SCHOPNOSTI V PŘÍPADĚ ALIANCE Základním posláním NATO je zajišťovat obranyschopnost svých členských zemí kolektivním způsobem, což je uvedeno v jejím zakládacím dokumentu [11] a rozpracována na tři hlavní úkoly v její strategické koncepci [12]. Její ambice jsou podrobně uvedeny v komplexní plánovací směrnici, (Comprehensive Political Guidance CPG), která je v neutajované podobě dostupná na internetu [13], avšak bez potřebných detailů. Tyto jsou ale dostupné v dalších dokumentech, například [14] a [15], případně je možné najít ve výroční zprávě generálního tajemníka NATO z roku 2011 [16]. Ambice Aliance jsou představou jejích členských zemí na situaci, ve které by se mohly ocitnout při řešení své společné obrany. Požadavky na schopnosti, které jsou nezbytné k naplnění ambicí, vyjadřují požadavky na schopnosti k zajištění společné obrany v neustále se měnící globální bezpečnostní situace. Kvalita a kvantita nezbytných požadavků na schopnosti k zajištění společné obrany jsou výsledkem procesu obranného plánování NATO (NATO Defence planning Process NDPP) popsaného v [17] a [18]. Výsledkem tohoto procesu jsou požadavky na schopností k vedení společné obrany vyjádřené ve formě balíčků cílů rozvoje schopností (Capability Targets CTs) specificky připraveného pro každou členskou zemi zvlášť. Při řešení krizí, které členské země Aliance jako celek považují za nebezpečí pro sebe, se Aliance může rozhodnout využívat schopnosti rozvíjené a udržované ve prospěch společné obrany také v prospěch řešení jiných krizí. Obranné plánování NATO kromě jiných předpokladů vychází ze scénářů použití ozbrojených sil disponujícími souborem nezbytných vojenských schopností doplněných schopnostmi nevojenskými. Za základ jsou brány dvě skupiny scénářů, nejpravděpodobnější a nejnáročnější. Rozdíl mezi požadavky na schopnosti pro tyto scénáře může být zásadní; pro ilustraci lze uvést zřejmý rozdíl v požadavcích na schopnosti pro operace typu ISAF v předpokládaným bojem nízké intenzity s asymetrickým protivníkem a na operaci s bojem vysoké intenzity při společné obraně proti symetrickému protivníkovi. Vybudovat síly se schopnostmi na boj nízké intenzity samozřejmě vyžaduje určité zdroje a čas, ale jejich proměna na síly se schopnostmi pro boj vysoké intenzity vyžaduje zcela odlišný objem zdrojů a především čas. Dá se předpokládat, že v případě akutní hrozby situace společné obrany bude vládnoucí administrativa ochotna uvolnit všechny nezbytné zdroje, ale nebudou schopna dodat potřebný čas. Z tohoto důvodu je potřebné v nezbytné míře rozvíjet a udržovat schopnosti pro oba typy scénářů i v době, kdy jejich akutní využívání ještě není aktuální, protože při zkrácení varovací doby nebude dostatek času. Odložit lze jen ty činnosti a s nimi související zdroje, na jejichž realizaci bude i při zkrácení varovací doby dostatek času. Jinak je velké riziko, že v době akutního ohrožení Aliance nebo země nebude mít k dispozici potřebné schopnosti pro řešení nejnáročnější scénáře a i ty zdroje, které již byly vynaloženy, nebudou adekvátně využity. Délka varovací doby patří mezi základní strategické plánovací předpoklady. Tuto varovací dobu lze využít nejen na rozvoj schopností již existujících sil, ale také na budování zcela nových útvarů a jednotek, k získání potřebných lidských zdrojů, k akvizici výzbroje techniky a materiálu (VTM) a s náležitým výcvikem. Nemalé zdroje, které jsou s těmito činnostmi spojeny, mohou být alokovány až v případě aktivace varovací doby. Při zásadní změně tohoto strategického plánovacího předpokladu, tedy zásadního zkrácení délky varovací doby by se měly se všechny plány na rozvoj schopností ozbrojených sil přehodnotit a všechny ty činnosti, na které již nebude dostatek času v nezbytné míře realizovat již v době míru. K tomu je také nezbytné alokovat potřebné zdroje. Na papíře je možné ponechat pouze ty činnosti, na které nová varovací doba poskytuje dostatek času. Varovací doba v řádu týdnů až měsíců rozhodně není dostačující na vytváření nových útvarů jednotek, na odvodové řízení, rekrutaci a výcvik personálu 33

34 bez vojenských zkušeností a především na pořizování VTM podle stávajícího nepružného akvizičního procesu. V praxi, až do událostí na Krymu a na Ukrajině byla uznáván strategický předpoklad, že případná situace společné obrany je dlouhodobě předvídatelná, což umožňovalo přebudovat ozbrojené síly se schopnostmi na nejpravděpodobnější operace současnosti použití na ozbrojené síly se schopnostmi nezbytnými k vedení operací dle nejnáročnějšího scénáře. Nová, radikálně zkrácená varovací doba v řádu týdnů až měsíců tak znamená komplexní revizi všech strategických plánů zabývajících se obranyschopností země nebo i koalice. V praxi může znamenat realizaci celé řady opatření v rozvoji a udržitelnosti ozbrojených sil včetně alokace nezbytných lidských, materiálních i finančních zdrojů. Dílčím závěrem k této kapitole je konstatování, že ambice Aliance jsou zaměřeny na počet a rozsah souběžně vedených operací pro případnou situaci společné obrany, což je také důvodem její existence. Dalším dílčím závěrem je zjištění, že s radikální změnou bezpečnostní situace musí bezpodmínečně dojít k revizi strategických plánovacích předpokladů souvisejících se zkrácením varovací doby ovlivňující čas na rozvoj schopností pro řešení situace společné obrany. S tím je spojena také nutnost revize všech souvisejících plánovacích dokumentů opírajících se o tento předpoklad. 3 VZTAH POSLÁNÍ, AMBICÍ A POŽADAVKU NA SCHOPNOSTI V PŘÍPADĚ ČESKÉ REPUBLIKY Stát má ve své působnosti zajišťovat celé spektrum svých funkcí ve prospěch svých obyvatel a jejich organizací, které si jej ve svůj prospěch zřídili, jakož i osob a organizací jiných zemí působících na jeho teritoriu. Vzhledem k tomu, že každý stát je součástí globální lidské společnosti, i naplňování jeho jednotlivých funkcí může být ovlivňováno vztahy v této globální společnosti. Jednotlivé funkce státu, jejich rozsah a hloubka jsou kodifikovány v ústavě a zákonech dané země, stejně tak odpovědnost jednotlivých orgánů státu za jejich naplňování. V demokratických zemích je vedení těchto orgánů a tím i zaměření jejich činnosti závislé na výsledcích voleb a s tím související soutěži politických stran a hnutí, případně jednotlivých kandidátů o přízeň elektorátu. Již prohlášení politických stran, hnutí a kandidátů vůči voličům svým způsobem obsahují jejich ambice. I prohlášení vlády sestavené na základě výsledků voleb lze považovat za její ambice vyjadřující zaměření pozornosti vlády na oblasti její pozornosti, ačkoliv vláda zpravidla odpovídá za řízení státu při naplňování všech jeho funkcí. Součástí ambicí vlády mohou být také ambice zaměřené na zajišťování obranyschopnosti země. Pokud nejsou specifikovány v programovém prohlášení vlády, tak mohou být uvedeny ve strategických dokumentech vlády zabývajících se obranou nebo také výstavbou ozbrojených sil. Ambice, tak jak jsou uvedeny v koncepci výstavby profesionální AČR z roku 2003 [19, s. 29] sice uvažují také situaci společné obrany a uvádějí variantu, kdy ČR poskytne všechny síly a prostředky pro společnou obranu s možností všeobecné nebo minimálně částečné mobilizace. V dalších strategických dokumentech rezortu MO se uvádí, že pro situaci společné obran, která přímo zasáhne území ČR, budou využity všechny schopnosti ozbrojených sil (OS) včetně využití branné povinnosti. Zde je možné hledat odpověď na druhou výzkumnou otázku. Stačí porovnat součet dob nezbytných k provedení odvodového řízení u občanů, povolání branců na základní výcvik, provedení základního a pokročilého výcviku jednotlivce, slaďovacího výcviku na úrovni jednotky, případně útvaru a na úrovni úkolového uskupení. Souhrnná doba umožňující využít brannou povinnost neumožňuje připravit schopnosti předpokládané CTs v délce varovací doby. Proto schopnosti předpokládané CTs musí být již v době míru na takové úrovni, která umožní dosažení úrovně požadované před uplynutím varovací doby. Od roku 2012 [1] se v ČR ujednotily ambice, které zjednodušeně zaměřené pouze na schopnosti OSČR bez využití branné povinnosti jsou zaměřeny na schopnost poskytnout pozemní a vzdušné síly předurčené k tomuto účelu v NATO (rozuměj podle CT) pro kolektivní obranu kdy nebude přímo 34

35 ohroženo území ČR. Pro operace na zvládávání krizí bude ČR, souběžně vyčlenit postupně nebo souběžně praporní úkolové uskupení s rotací, rotní úkolové uskupení s rotací a skupiny odborníků. Jeden z dílčích cílů tohoto článku je zjistit, jestli je možné ambice považovat za základ pro rozvoj schopností AČR. Pro zjištění náročnosti uvedených ambicí je možné srovnat jejich personální náročnost s personální náročností cílů rozvoje schopností pro ČR uvedenými v střednědobém plánu pro činnosti a rozvoj rezortu MO na roky 2017 až Personální náročnost obou pohledů na základ rozvoj schopností byla zvolena z toho důvodu, že je personál je v porovnání s výzbrojí, technikou a materiálem zdrojově náročnější a poměrně snadné ji vyčíslit. Počty osob kalkulovaných pro jednotlivá úkolová uskupení vychází z veřejně dostupného článku [20] a z neutajovaného vnitrorezortního dokumentu [21]. Počty a velkosti jednotlivých úkolových uskupení k naplnění CTs 2013 jsou uvedeny ve Střednědobém plánu činnosti a rozvoje rezortu MO na roky 2017 až 2021 [22] příloha 5 dostupného v rámci vnitrorezortního informačního systému. Využitelnost pozemních a vzdušných sil je uvedena v bílé knize o obraně [4, s. 94], případně ve výroční zprávě generálního tajemníka NATO z roku 2011 [16, s. 16]. Počet rotací 5/1 vyplývá z poměru nasaditelných sil vůči silám, které mají být podle doporučení Aliance udržovány v operacích, případně vyčleněny v pohotovostních silách 50/10, případně 40/8). Udržitelnost 100% vyplývá z doporučení Aliance udržovat 100% sil nasazených v operaci s předpokládaným bojem vysoké intenzity k zajištění udržitelnosti požadovaných schopností v operaci k překlenutí případných ztrát. V případě operací s bojem nízké intenzity % sil k zajištění udržitelnosti není stanoveno. Vzhledem k tomu, že předem není zřejmé, do jaké operace bude konkrétní uskupení nasazeno, pro účely kalkulace nezbytného počtu osob je vhodné počítat s nejnáročnějším použitím, tedy s bojem vysoké intenzity a kalkulovat síly nezbytné i úhradě ztrát. Tab. 1 Porovnání požadavků na personál vyplývající z politicko-vojenských ambicí a z cílů rozvoje schopností. podle ambicí ČR uskupení, počet souběžně celkový udržitelnost celkem jednotky počet osob uvažovaných počet rotace se nasaditelných sil uskupení uskupení/jednotek osob 100% 50% 5/1 100% s 50% BÚU PrÚU RÚU odborníci celkem osob Legenda Zdroj: vlastní uskupení, jednotky podle podílu ČR z NDPP (1) kalkulační počet osob počet souběžně uvažovaných celkový počet udržitelnost rotace celkem se 100% s 50% nasaditelných sil uskupení uskupení/jednotek osob 100% 50% 5/1 BÚU PrÚU RÚU týmy menší RÚU celkem osob (1) Jde o podíl ČR na společné obraně, který je vyjádřen cíli rozvoje schopností (CTs - Capability Targets) schválených pro ČR jako výsledek konkrétního cyklu procesu obranného plánování Aliance (NATO Defence Planning Proces - NDPP). 35

36 Tabulka 1 obsahuje pouze informace o kalkulačním počtu osob, bez rozlišení jejich odbornostní a hodnostní struktury, což ale pro ilustraci rozdílu mezi kalkulováním počtu osob podle ambicí nebo podle cílů rozvoje schopností je postačující. Neobsahuje informace o personální náročnosti dalších úkolů, které pro AČR vyplývají z platné legislativy. Deset skupin úkolů je uvedených v SdP [22, příl. 5]. Tabulka ilustruje, že rozdíl mezi oběma přístupy je od 26 do 43% v neprospěch ambicí, což znamená, že rozvoj schopností AČR podle ambicí v zásadní míře nevytvoří podmínky pro naplňování hlavního poslání AČR, k plnění závazků ČR ve prospěch kolektivní obrany. Co se týče vyjádření prvotnosti ambicí nebo poslání AČR je SdP [22] nejednoznačný. V úvodu textové části se zmiňuje, že pro úspěšné budování schopností, které jsou nezbytné pro naplnění politicko-vojenských ambicí České republiky (ČR). Závěr již tak přesvědčivý není, protože je zde uvedeno, že: Pro naplnění schválených politicko-vojenských ambicí ČR a zabezpečení přiměřené úrovně rozvoje rezortu MO pro zabezpečení plnění všech úkolů AČR včetně postupné modernizace tak, aby byly naplněny ambice uvedené v KVAČR. Nelze jinak než konstatovat, že není zřejmé, jestli cílem snažení je naplnění poslání AČR vyplývající z legislativy, nebo pouze naplnění ambicí. Dílčím závěrem této kapitoly je poznání, že ambice nejsou vhodným podkladem pro plánování rozvoje schopností AČR, i když to tvrdí BKO i textová část SdP. Ambice mohou být, v souladu s kapitolou 1, zaměřeny na jeden ze specifických cílů AČR, který je politicky potřebný. Tímto cílem by mohla být schopnost nasazovat síly a prostředky AČR do operací na řešení krizí v době, kdy není potřeba řešit situaci společné obrany. ZÁVĚR Je pochopitelné, že ambice, především z politického hlediska, nemohou být prostou matematikou. Navzdory tomu jejich určitý maximální rozsah a minimální míra konkrétnosti, potřebná pro strategické plánovače, je nezbytná. Ambice by svým věcným obsahem neměly být méně náročné než poslání a vize rozpracované do strategických cílů, protože jinak ztrácejí svou motivační funkci. Je zřejmé, že ačkoliv je schopnost naplňovat ambice jedním z kritérií hodnocení úspěšnosti AČR ze strany politické reprezentace, schopnost plnit úkoly dané legislativou země jsou kritériem významově důležitějším. Z tohoto důvodu je seznam úkolů vyplývajících ze zákonů základem pro rozvoj a udržování schopností AČR než ambice. Na výzkumnou otázku číslo 1 lze tedy odpovědět, že nikoliv, ambice nejsou dostatečným podkladem pro stanovení již zmíněného ideálního souboru schopností AČR. Odpověď na výzkumnou otázku souvisí se strategickými plánovacími předpoklady, především vztahu délky varovací doby a doby nezbytné k dosažení úrovně schopností předpokládanými CTs. Zde je nezbytné konstatovat, že využití branné povinnosti nemůže poskytnout příznivé podmínky pro dosažení požadovaných schopností za několik týdnů až měsíců. Tento strategický plánovací předpoklad musí být zrevidován. Článek měl za cíl pojednat o vztahu mezi ambicemi a posláním organizace, jmenovitě AČR a tento cíl byl naplněn tím, že pro rozvoj schopností organizace byla zdůvodněna vhodnost využívat její poslání. Současně byla zdůvodněna potřeba revize minimálně jednoho ze strategických plánovacích předpokladů při změně varovací doby. Použitá literatura [1] Obranná strategie České republiky Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2012, 8 s. ISBN Dostupné také z: [2] Dlouhodobý výhled pro obranu Praha: VHÚ, ISBN Dostupné také z: 36

37 v hled_pro_obranu _2030.pdf [3] Koncepce výstavby Armády České republiky. Praha: MO, 2015, 15 s. Dostupné také z: R_ve ejn verze.pdf [4] Bílá kniha o obraně. Praha: OKP MO ČR, 2011, 167 s. ISBN Dostupné také z: [5] Rozkaz Ministra obrany č. 66/2012: Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, [6] GRASSEOVÁ, Monika, Radek DUBEC a David ŘEHÁK. Analýza v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. Brno: Computer Press, 2010, 325 s. ISBN [7] VEBER, Jaromír. Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN [8] Managementmania: znalosti [online] [cit ]. Dostupné z: [9] Difference Between Goal and Ambition. In: Difference Between.net: Difference Between Similar Terms and Objects [online] [cit ]. Dostupné z: [10] JERÔME, Daniel. Why Integral Togetherness? In: Integral togetherness: Making collective intelligence a daily practice [online]. Brussels [cit ]. Dostupné z: [11] Severoatlantická smlouva: (Washington D.C., 4. dubna 1949). In: Army.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: [12] Active Engagement, Modern Defence. NORTH ATLANTIC TREATY ORGANISATION [online]. Bruxelles, 2010 [cit ]. Dostupné z: [13] Comprehensive Political Guidance: Endorsed by NATO Heads of State and Government on 29 November In: North Atlantic Treaty Organisation [online]. Brusel, 2006 [cit ]. Dostupné z: [14] MARTINEZ, Alejandro Serrano. NATO s Level of Ambition in Light of the Current Strategic Context. Fort Leavenworth, Kansas, 2012, 57 s. Dostupné také z: [15] NATO Response Force: briefing to NATO METOC Orientation Course. In: Globalnet platform [online]. Oberammergau, 2012 [cit ]. Dostupné z: NATO Response Force Concept.pdf [16] Secretary General s Annual Report 2011 [online]. Brusel, 2012 [cit ]. Dostupné z: _en.pdf [17] The NATO Defence Planning Process. NORTH ATLANTIC TREATY ORGANISATION [online]. Bruxelles, 2014 [cit ]. Dostupné z: [18] STEJSKAL, Jan. Obranné plánování NATO (neustále) v tranzici. Vojenské rozhledy [online]. 2013, 22 (54) (3) [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: 37

38 [19] Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec. Praha: AVIS, 2003, 40 s. Dostupné také z: [20] Sobotka zavrhuje vojenský plán USA, Zeman to vidí jinak. In: EuroZprávy.cz [online] [cit ]. Dostupné z: [21] DEFENCE PLANNING CAPABILITY REVIEW 2010/11, THE CZECH REPUBLIC, DRAFT STAFF ANALYSIS: AC/281-WP(2011)0079(R), NATO UNCLASS. Brusel, [22] Střednědobý plán činnosti a rozvoje rezortu MO na roky 2016 až 2020: č.j / Praha: MO, 2015, 87 s. POUŽITÉ SYMBOLY A ZKRATKY zkratka Plné znění v původním jazyce Plné znění v českém jazyce AČR Armáda České republiky CPG Comprehensive Political Guidance Souhrnná politická směrnice (NATO) CT Capability Target Cíl rozvoje schopností ČR Česká republika NATO North Atlantic Treaty Organisation Organizace severoatlantické smlouvy NDPP NATO Defence Planning Process Proces obranného plánování NATO OS Ozbrojené síly s/p Síly a prostředky SdP Střednědobý plán VTM Výzbroj, technika a materiál 38

39 INFORMAČNÍ PODPORA ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ V OBLASTI ŘÍZENÍ KARIER VOJÁKŮ STANOVENÍM POŘADÍ V HODNOSTI INFORMATION SUPPORT OF HUMAN RESOURCES IN AREA OF QUALITY ORDER BY RANK Zdeněk BEDNÁŘ 8 Abstrakt Článek se zabývá některými aspekty připravovaného systému informační podpory nového procesu stanovování pořadí vojáků z povolání. V roce 2017 je plánována zásadní změna, která vychází ze zámyslu nového rozkazu ministra ke stanovení pořadí vojáků v hodnostech a odbornostech. Kvalita a rozsah této informační podpory jsou určující také pro schopnost vlastní realizace a pro úroveň zátěže jednotlivých účastníků tohoto procesu. Autor uvedl některé dílčí výsledky přípravy informační podpory procesu. Klíčová slova: lidské zdroje, pořadí po hodnostech, kvalita, karierní řád, informační podpora Abstract This article deals with some aspects of new system of information support of new system of human resources planning. In 2017 there is planned big change in national system of human resources coordination and career planning process based on committee s evaluation of each group divided by a military rank and specialty. High standard of information support is key factor for final success of this system. Author presents some partial results of development information support of this process. Key words: human resources, list by rank, quality, roles of military career, information support ÚVOD Rezort obrany je ve vztahu k vojákům z povolání v personální práci ve specifické situaci. Na jednu stranu je nositelem jedinečných pravidel, která vyplývají pro tuto skupinu zaměstnanců rezortu z jejich specifického statusu, který vychází ze zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, která jsou naprosto jedinečná pro vojáky z povolání a žádný jiný rezort, v rámci státní správy a samosprávy, nemá obdobná pravidla, speciálně v oblasti personální práce. Na druhou stranu v nemalém množství specifických situací, které uvedený zákon nedefinuje, obracejí se vnitřní normy a metodické pokyny k zákoníku práce a obecně platným pravidlům personální práce v komerční sféře. V oblasti řízení kariér se v posledních letech, po několika desetiletích stagnace a dodržování roky stejných pravidel plynoucích z nedílné velitelské pravomoci, doslova strhla bouře různých změn a snah o zavedení nových, moderních a transparentních změn těchto procesů, především se zaměřením na výběr osob pro služební zařazování. Moderní, a hlavně řízené procesy, však vyžadují i moderní a efektivní informační podporu. Informační podporou nelze rozumět jakési vytváření formulářů a tabulek, ale komplexní procesní zabezpečení nástroji, jednak pro kvalitní a rychlý výkon personální práce na všech stupních, ale hlavně nástroje přinášející přesné a rychlé informace všude tam, kde jsou nezbytné pro přesné a kvalitní rozhodování řídícího managementu. 8 Ing. Zdeněk Bednář, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany Brno; adresa Češkova 1125, Pardubice, telefon , zdenekbednar@seznam.cz. 39

40 Od roku 2012 se tímto nástrojem stal systém výběrových řízení pro každé obsazení uvolňovaného služebního místa, s omezením pouze na některé hodnosti a pouze adaptovaný na podřízenost NGŠ AČR doprovázený také centralizací personální práce. Tento postup někteří experti kritizují a zdá se, i přes přetrvávající platnost, že je v dohledné době odsouzen k zániku. V roce 2015 zahájil rezort přípravu na další převratnou změnu v řízení kariér vojáků. Každoročně v rámci centrálního procesu řízení karier dojde ke stanovení pořadí, u vojáků, kteří splní vstupní podmínky odsloužením doby výsluhy v hodnosti a v části rozhodné doby, dojde k seřazení podle výkonosti ve skupinách po hodnostech a odbornostech. Hodnocení bude provedeno především na základě hodnocení hodnotících kritérií a dojde následně k cílovému rozděleni skupiny na vojáky, kteří již splnili podmínky posunu v kariéře a na vojáky, kteří ještě musí počkat a dále pracovat na svém profesním růstu. V rámci přípravného procesu legislativních pravidel nyní probíhá intenzivní schvalování rozkazu ministra, který stanovuje základní obecná pravidla nového konceptu. Předpokládá se jeho schválení v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku a následně ještě v tom samém roce zkušební stanovení pořadí pro hodnosti rotmistrů a kapitánů. Plnohodnotný provoz stanovení pořadí pro všechny hodnosti určené rozkazem ministra pak bude proveden až v následujícím roce. Tato článek si klade za cíl představit tento koncept, přiblížit možnosti informační podpory, poukázat na některá kritická místa a představit některé výsledky zkoumání možností informační podpory tohoto procesu. 1 STANOVENÍ POŘADÍ V HODNOSTECH Ve své podstatě je nový koncept založen na novém ustanovení zákona o rozhodné době. Na základě splnění požadavků, vycházejících z uplynulé části rozhodné doby a splnění podmínky minimální doby služby v hodnosti, jsou vojáci vybráni do procesu hodnocení ke stanovení pořadí. Vojáci také musí předem souhlasit s pokračováním služebního poměru a také velitelé musí vyjádřit souhlas s pokračováním jejich služebního poměru, což jsou další omezující podmínky. Komise, sestavená podle stanovených pravidel, vždy na počátku druhého čtvrtletí, na základě údajů personální evidence ISSP a stanovených hodnotících kritérií, stanoví pořadí vojáků podle výkonosti. Základem pro stanovení pořadí je služební hodnocení nejbližšího přímého nadřízeného a další atributy průběhu vojenské kariéry a stavu plnění kvalifikačních předpokladů a požadavků. Výsledkem je pořadí vojáků v hodnosti a vojenské odbornosti. Na základě těchto pořadí jsou stanoveny limity pro rozdělení těchto vojáků na dvě skupiny. První určená ke kariérovému postupu a druhá k pokračování profesního růstu ve stávajícím služebním zařazení. S první skupinou v následujícím ročním období pak budou realizována personální opatření směřující k jejich přípravě na posuny v kariéře. Vojáci, kteří opakovaně nepostoupí a uplyne jim rozhodná doba, budou propuštěni. Nosné tak zůstává rozhodování služebních orgánů v součinnosti s veliteli součástí a zařízení, nicméně na základě objektivních informací a srovnání kvality s obdobné měřitelné skupině. Výsledkem tak není publikované pořadí od nejlepšího po nejhoršího, ale dva seznamy. Vojáci ke kariernímu růstu a vojáci k setrvání ve stávajících služebních zařazeních. Schématický lze toto rozdělení pojmenovat: Postup Čekání K naplnění těchto zámyslů je nezbytná optimální informační podpora tohoto procesu. Vzhledem k počtu hodnocených vojáků a počtů komisí, je kvalitní informační zabezpečení a informační podpora nejenom základem realizovatelnosti celého procesu, ale také základem jeho konečné úspěšnosti. 40

41 1.1 ETAPY PROCESU Celý proces byl podroben procesní analýze, jejímž výsledkem je mimo jiné návrh rozdělení procesu na jednotlivé etapy (Obr. 1.): etapa přípravy ( ); etapa stanovení pořadí vojáků ( ); etapa stanovení limitů ( ); etapa využívání pořadí ( následujícího roku). V rámci první, přípravné, etapy jsou předpokládány činnosti kontroly splnění požadavků nominace do stanovení pořadí, ověření, zda voják má zájem pokračovat ve služebním poměru, kontrole evidovaných údajů pro stanovení pořadí (služební hodnocení, přezkoušení z tělesné přípravy, zdravotní prohlídky atd.) a nastaví požadovaného parametru v systému Informačním subsystému o službě a personálu (dále jen ISSP). K nastavení parametru lze již nyní využít Oznámení osobních změn pro Doplňující údaje. Pro další roky je nutné zhodnotit zkušební provoz a rozhodnout, zda je toto řešení dostačující. Obr. 1 Proces stanovení pořadí a jeho jednotlivé části Zdroj: vlastní V rámci stanovení pořadí jsou schvalovány seznamy pro stanovení pořadí, stanoveno pořadí v hodnostech a odbornostech. V rámci stanovení limitů jsou určeny limity počtů pro jednotlivé hodnosti a odbornosti. Tím dojde k rozdělení hodnocených vojáků na dvě skupiny pro postup a pro čekání. Ty jsou pak zveřejněny podle abecedního pořadí. V rámci realizační etapy jsou pak pro karierní postupy vybírány osoby ze seznamu pro postup. Je jim umožněna kariérová, jazyková příprava a karierní postup. V jejich selekci, pro posuny v kariéře, je pak opět použito rozhodnutí velitelů jednotlivých stupňů, a tak lze postup chápat jako návrat k systému nedílné velitelské pravomoci, ale s výběrem z předem ověřeného seznamu kandidátů. Předpokládaný časový harmonogram procesu s uvedením jednotlivých milníků, vycházejících z konceptu tohoto procesu, je zobrazen na obrázku č

42 1.2 VLIV ROZHODNÉ DOBY Obr. 2 Časová osa procesu stanovení pořadí Zdroj: vlastní Celá nová koncepce má v letošním roce naplánovaný zkušební provoz pro hodnost rotmistr a kapitán. Proto je v této kapitole pro demonstrování vlivu délky rozhodné doby použita právě hodnost kapitána. V jednotlivých simulacích je rozpracována právě hodnost kapitána v těchto rozhodných dobách: čtyři roky (Obr. 3); pět roků (Obr. 4); sedm roků (Obr. 5). Z těchto podkladů jasně vyplývá, že s délkou rozhodné doby výrazně roste počet možných účastí v procesu stanovení pořadí, což zvyšuje šanci vojáka na jeho zařazení do skupiny pro postup v kariéře. Zatímco kapitán s čtyřletou rozhodnou dobou má možnost být posouzen pouze dvakrát, kapitán se sedmiletou rozhodnou dobou dokonce až pětkrát. V podstatě to je v souladu s legislativním záměrem implementace rozdílné rozhodné doby, a to zabezpečením pomalejšího průběh kariéry úzkých specialistů ve snaze o jejich stabilizaci. Obr. 3 Časová osa procesu stanovení pořadí aplikovaná na případ kapitána s rozhodnou dobou 4 roky Zdroj: vlastní 42

43 Obr. 4 Časová osa procesu stanovení pořadí aplikovaná na případ kapitána s rozhodnou dobou 5 roků Zdroj: vlastní Obr. 5 Časová osa procesu stanovení pořadí aplikovaná na případ kapitána s rozhodnou dobou 7 roků Zdroj: vlastní 1.3 POČTY HODNOCENÝCH Pro analýzu možností informační podpory a realizovatelnosti vlastního procesu stanovení pořadí je nezbytné analyzovat, kolik vojáků bude hodnoceno komisemi v rámci stanovování pořadí. Vzhledem k přechodnému pozastavení uplatnění rozhodné roby, jako druhého nejdůležitějšího omezujícího kritéria, bude tak v letošním roce v rámci testování a v roce příštím při prvním hromadném uplatnění v praxi hodnocena většina vojáků. Problematické je určení jejich přesného počtu. Hlavní omezující podmínkou účasti, splnění doby výsluhy v hodnosti, je v reálné praxi hodnota, která se mění, neboť jsou stále noví vojáci zařazování na nová vyšší místa a v rámci toho jmenování do nových hodnosti. Personální práci v rezortu nelze zastavit. Máme tak zřetelné povědomí o maximálním počtu, ale ten se plynule snižuje na základě nových jmenování do hodností. Nově zařazení a jmenovaní vojáci nebudou zařazeni do stanovení pořadí do odsloužení minimální doby výsluhy v hodnosti. To je bohužel realita, které se nelze ubránit. Částečně pomůže, pokud se nadále bude důsledně uplatňovat služební zařazování ve dvou termínech v kalendářním roce. Ale především první ročník stanovení pořadí tím bude výrazně ovlivněn, neboť do dosažení prvních výsledků již budou některá rozhodnutí o služebním zařazení učiněna v rámci starého systému výběrových řízení. 43

44 V tabulce č. 1 je uveden ve sloupci Nominace pořadí přehled vojáků vybraných hodností, kteří splnili základní podmínky splnění výsluhy v hodnosti k termínu konce realizačního období, tj. do V řádcích jsou uvedeny jednotlivé hodnosti určené ke stanovení pořadí a ve sloupcích roky výsluhy v hodnostech. Žlutě podbarvená část reprezentuje počty vojáků, kteří dosud nesplnili minimální výsluhu v hodnosti. V datech není odečtena vyloučená doba služby v hodnostech. Na metodě výpočtu se dosud pracuje. K tomuto termínu, , bude podle dat ISSP z kvalifikovaných celkem vojáků. Do počtu nejsou zahrnuti štábní praporčíci v počtu deseti, kde je problematické splnění podmínky na výsluhu v hodnosti, neboť zákon minimální dobu pro tuto hodnost nestanovuje, a tak se jednak kvalifikují všech deset štábních praporčíků, nicméně je na zvážení, zda tuto hodnost dodatečně nevyřadit z procesu stanovování pořadí, stejně jako hodnosti generálů. Nejpočetnější skupinou tak jsou jednoznačně četaři, následováni rotmistry a nadrotmistry. V rámci plánovaného testu tak v letošním roce bude stanoveno pořadí pro 2389 rotmistrů a 1256 kapitánů. Tab. 1 Tabulka předpokládaných dob výsluhy v hodnosti k se stavem služebních zařazení k Zdroj: [5] Lze očekávat, že po přepočtení dat ke stavu v březnu 2017 a odečtení vyloučených dob, celkové počty osob nominovaných pro stanovení pořadí ještě poklesne pod vojáků. I tak je tento počet značně vysoký a bude představovat značnou zátěž pro hodnotící komise. Tento počet lze odhadovat jako počet vojáků hodnocených v roce HODNOCENÍ STANOVENÍ POŘADÍ Pro vlastní hodnocení je stanovena množina dat ISSP, které budou formou výstupu poskytnuta komisím k provedení hodnocení. Lze konstatovat, že ze všech dostupných, verifikovaných a hodnotitelných dat o vojácích v ISSP jsou jediné dvě hodnoty, které jsou bez pochyb relevantní pro stanovení kvality. Tou první hodnotou je výsledek služebního hodnocení. Druhým pak výsledek dosažené jazykové znalosti. Veškeré ostatní evidované údaje jsou více vyjádřením štěstí v profesní kariéře, které provází daného vojáka, protože byl nominován do kurzu či zařazen na služební místo, čímž získal požadovanou schopnost, což ne vždy přesně odráží jeho profesní kvalitu. To lze říci o údajích o služebních zařazeních, zahraničních operacích, kariérových či odborných kurzech, stupně bezpečnostní způsobilosti atd. To že jeden voják má uvedené záznamy, které mu zajistí potřebné body, neznamená, že je kvalitnějším vojákem, jak voják, bez uvedených záznamů. Nicméně pro účel celého procesu je i toto hledisko akceptovatelné. Výsledek služebního hodnocení, sice subjektivní, nicméně pokud je provedeno kvalitně, a ne pouze formálně splněno, je hlavním údajem, který by měl odrážet veškerá další kritéria vztažená ke konkrétnímu služebnímu zařazení a hodnosti vojáka. 44

45 Asi jediným objektivním kritériem je jazyková znalost. Objektivnost je dána transparentním systémem, který pro testování rezort používá. Nicméně ani tento údaj není odrazem pouze kvalit vojáků, ale také šancí, které tito vojáci k jazykovému vzdělávání získali. Vzhledem k tomu, jaké informace jsou dostupně a ISSP, panuje stále přesvědčení, že do budoucna je efektivnější zpracovat a zhodnotit tato data automaticky. Výrazně tím lze omezit nechtěný vliv možné protekce, a hlavně chybovost lidského faktoru pří ručním zpracování. 45

46 Tab. 2 Tabulka vojáků se splněnou výsluhou v hodnosti k po hodnostech a vojenských odbornostech (se stavem služebních zařazení k ) Zdroj: [5] 46

47 1.5 LIMITY Veškeré těžiště zpracování je nyní položeno na stanovení limitů v jednotlivých skupinkách, daných hodnostmi a odbornostmi tak, jak je uvedeno v tabulce č. 2. Zde je rozděleno oněch 1514 vojáků, kteří k splňuje do minimální dobu výsluhy v hodnosti po hodnostech a vojenských odbornostech. Pro stanovení limitů je nezbytné neposuzovat tyto informace podle stanoveného pořadí v hodnosti, ale především podle přehledu všech hodností v konkrétní vybrané vojenské odbornosti. Tak lze velice elegantně alespoň rámcově naznačit předpokládané posuny na jednotlivá místa s vyšší hodností a řídit tak posuny v každé jednotlivé odbornosti. Nicméně, vzhledem k častým posunům mezi odbornostmi, je toto dosti nespolehlivá metoda. Hledání lepšího řešení je předmětem dalšího zkoumání. Lze konstatovat, že tento krok je velice náročný a ve své podstatě bude vyžadovat cílenou informační podporu. Předpokládanou podporou však není speciální nástroj, nebo aplikace, která dokáže vše spočítat, ale asistence zkušeného informatika, který připraví požadované podklady, nebo bude schopen data na místě ověřit. V rámci posouzení expertů SST MO pak dojde k nastavení parametrů (postup či čekání) u jednotlivých osob. V následujícím detailu odbornosti mechanizované (ČVO 11) tabulce č. 3 je názorně vidět nutnost posouzení limitů ve vazbě na celkové množství vojáků v dané odbornosti, stejně jako počty v jednotlivých hodnostech v rámci této vojenské odbornosti a také jednotlivé výsledky v těchto hodnostech. Vzhledem k tomu, že negativní dopad na vojáky bezprostředně nehrozí, ale nýbrž zprostředkovaně, a to ještě se zpožděním, kdy případná nesrovnalost může být napravena, lze tuto část hodnotit jako důležitou, nicméně stále bez hrozby onoho ničivého potenciálu s okamžitým efektem, tedy propuštěním. Toto by například nastalo při okamžitém propouštění osob pod čarou. Tento krok ale není součástí konceptu. Tab. 3 Tabulka mechanizované odbornosti pro posouzení limitů Zdroj: [5] 1.6 ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ Zpracování výsledků je jedinou částí informační podpory, kde se při zpracování věcného zámyslu budoucí informační podpory dopracujeme k požadavku úpravy aplikací ISSP, což znamená náklady na straně rezortu. I když zpracování a vyhodnocení proběhne mimo systém ISSP, migrace konečných výsledků do ISSP je nezbytným završením celého snažení. Bez tohoto kroku by se jen obtížně dalo využít výsledků v další personální práci, především v plánování lidských zdrojů. Předpokladem je aplikační podpora hromadné migrace dat k nastavení parametru, kdy za hodnocený rok, hodnost a dané číslo vojenské odbornosti byl voják posouzený jako vhodný k postupu (Postup), nebo 47

48 k setrvání ve stávajícím zařazení (Čekání). Jedině tak je zabezpečena trvalá vazby aktuálního stavu dat o osobě a výsledku procesu stanovení pořadí. 1.7 VYUŽITÍ POŘADÍ V poslední upravené verzi konceptu je v podstatě jedno, na jakém místě se voják umístil. Tento údaj navíc, po zpracování výsledků v anonymním procesu zpracování pořadí, nebude do adresního jmenovitého dalšího zpracování vůbec převáděn. V rámci dalšího využití tedy budou velitelé a personální pracovníci pracovat pouze s údajem, zda uvedený voják se kvalifikoval na postup v kariéře, nebo zda musí ještě vyčkat. Pokud je možný posun na vyšší místo, bude nadále záležet na tom, zda je v období realizace, tj. od roku do roku následujícího, uvolní nějaké vhodné služební místo. Co lze vojákovi ale garantovat, že v rámci kapacit a možností mu bude umožněno zahájit další přípravu na tento postup, například kariérním kurzem, jazykovou nebo odbornou přípravou. Varováním před možným následkem chybné implementace tohoto kroku může být nedávná zkušenost našich aliančních partnerů na Slovensku. Zde do několika roků došlo k přesunu téměř všech vojáků do kategorie, kdy se kvalifikovali na posun v kariéře, ale k jeho skutečné realizaci chyběla volná služební místa. Na druhou stranu, příliš razantní rozpohybování karierních změn, může přinést nechtěnou nestabilitu a v konečném důsledku zapříčinit ještě větší míru odchodovosti. ZÁVĚR Jak lze na těchto dílčích poznatcích demonstrovat, proces stanovení pořadí ve vojenských hodnostech a vojenských odbornostech a jeho zabezpečení se nadále vyvíjí a vrcholí přípravy vlastní prováděcí metodiky a nástrojů informační podpory pro testovací provoz. V zásadě dosud není identifikován žádný zásadní problém, který by bránil zpracování takových nástrojů, které by zabezpečili provedení testovacího hodnocení v roce 2017 a po zobecnění zkušeností s tímto testem byla připravena odpovídající informační podpora pro plnohodnotné hodnocení v roce Použitá literatura Data informačního systému ISSP. Statistická ročenka 2015: Statistická ročenka o personálu rezortu obrany. Praha: VHÚ Praha, 2016, 2015(2015), 139 s. Dostupné také z: (rezortní intranet).. Statistická ročenka 2016: Statistická ročenka o personálu rezortu obrany. Praha: VHÚ Praha, 2017, 2016(2016), 130 s. Dostupné také z: (rezortní intranet) KRIŠTOUFEK, Karel. Výpočetní a řídicí technika. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1982, 372 s. Oborové encyklopedie SNTL. ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy: 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 789 s. ISBN Analytické a statistické studie Odboru personálních informací Agentury personalistiky AČR. BEDNÁŘ, Zdeněk, Informační podpora řízení lidských zdrojů, závěrečná práce absolventa kurzu generálního štábu Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií. Brno. 48

49 ANALÝZA UKAZOVATEĽOV NEHODOVOSTI V ŽELEZNIČNEJ DOPRAVE ANALYSIS INDICATORS OF VEHICULAR RAIL ACCIDENTS Oľga BECHEROVÁ 9 Abstrakt Príspevok sa zaoberá problematikou vzniku mimoriadnych udalostí v železničnej doprave obzvlášť pri preprave nebezpečných látok. Poukazuje na riziká vonkajšieho a vnútorného vplyvu, ktoré môžu vzniknúť pri preprave osôb alebo materiálu po železnici. Taktiež pozornosť dáva na typy prepravných jednotiek, ktorých bezchybný stav predstavuje zamedzenie preniknutiu látok do vonkajšieho prostredia. Pomocou dát z interných materiálov ČD CARGO analyzuje ukazovatele nehodovosti. Kľúčové slova: železničná nehoda, riziká v železničnej doprave, analýza nehôd, ukazovatele nehodovosti Abstract The paper is dealing with problems causing accidents in railway transportation, particularly in the transportation of hazardous substances. It's pointing out a risks of internal and external influences which may occurred during transportation of people or material by railway. They also pay attention to the types of transported units, which theirs perfect condition preventing penetration of these substances to outside environment. By data from internal material ČD Cargo, analyzing indicators of accidents. Key words: Railway accidents, risks in railway transportation, analysis of accident, indicators of vehicular rail accidents ÚVOD Frekvencia nehôd vzniknutých v železničnej doprave je veľmi relatívny problém, ktorý má však dopad na ľudí a ekonomiku štátu. Aj keď sa železnice javia ak jeden z najbezpečnejších druhov dopravy, každoročne príde na železniciach o život množstvo ľudí. Štatisticky vychádza, že ľudia neumierajú priamo pri nehodách vo vlaku, ale vo väčšine prípadov pri strete vlaku a auta na železničných priecestiach. Vysoké ohrozenie vzniká pri mimoriadnych udalostiach spojených s prepravou nebezpečných látok. Preto je nevyhnutné analyzovanie minulých železničných nehôd a tak lepšie pochopenie tohoto systému. K tomuto dopomáha analyzovanie ukazovateľov nehodovosti v železničnej doprave. Na tento účel budú použité údaje poskytnuté dopravnou spoločnosťou ČD CARGO a. s. 1 POUŽITÉ METÓDY A PRÍSTUPY K RIEŠENIU V článku boli použité základné teoretické metódy, ktoré boli využité pri definovaní železničnej infraštruktúry, používané prepravné jednotky a ich nedostatky. K jeho spracovaniu bola využitá metóda štúdia. V praktickej časti boli analyzované ukazovatele nehodovosti. 2 ŽELEZNIČNÁ INFRAŠTRUKTÚRA Za 7 rokov, od roku vzniklo na českých dráhach spolu 2188 nehôd, ktoré registruje ČD CARGO. 9 Ing. Oľga Becherová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 156/65, Brno, olga.becherova@unob.cz. 49

50 Nehodová udalosť v železničnej prevádzke je prípad, ku ktorému došlo v súvislosti s jazdou vlaku, alebo pri posune, príp. pri inom pohybe železničných vozidiel, majúci za následok smrť alebo ujmu na zdraví osoby, škodu na zariadení, základných prostriedkoch a na prepravovanom náklade, alebo ohrozenie života a zdravia osôb, majetku železničnej prevádzky, príp. hrubé porušenie zásad bezpečnosti alebo plynulosti železničnej prevádzky, ktoré mohlo mať uvedené následky. [1] Železničné nehody sa delia do nasledujúcich kategórií: zrážky; vykoľajenia; strety s autom (na železničných priecestiach); strety s osobou; požiar; roztrhnutie vlaku; nedovolená jazda; ostatné. Treba si uvedomiť, že železničná nehoda väčšinou nevzniká z jedného dôvodu, ale je aktivovaná viacero príčinami, ktoré na seba nadväzujú. Vo väčšine nastáva v kombinácii zlyhania ľudského faktora a technických zariadení. Ak nastane stret viacero chýb a tiež pochybia zamestnanci, nehode sa predísť nedá. Preto je nevyhnutné zvyšovať úroveň bezpečnosti zavádzaním novej techniky a zlepšovaním systému riadenia. Neodmysliteľný podiel majú na vzniku mimoriadnych udalostí vonkajšie vplyvy ako sú : klimatické a priemyselné podmienky; železničné priecestia; ľudia neoprávnene vstupujúci na koľajnice (samovraždy). ČR patrí medzi krajiny, ktoré majú jednu z najhustejších železničných sietí v Európe. V súčasnosti železničná preprava prebieha na 9459 km tratí. Z toho podľa štruktúry trati je jednokoľajových tratí 7645 km, dvojkoľajových 1830 km a viackoľajových je 38km. Z hľadiska elektrifikácie tratí je 3217 km elektrifikovaných. To predstavuje hustotu železničnej siete 0,12 km/km 2. Väčšina tratí je normálne rozchodných a 97 km tratí je úzkorozchodných. [2] 2.1 PREPRAVNÉ JEDNOTKY A ICH CHYBY Najdôležitejší faktor železničnej dopravy je zabezpečenie čo najvyššieho stupňa bezpečnosti. O to viac treba dbať na bezpečnosť pri preprave nebezpečných látok. Pri tomto druhu prepravy vznikajú nové druhy hrozieb, ktoré je nevyhnutné preverovať a vyhýbať sa im. Nebezpečné látky svojimi vlastnosťami môžu spôsobovať výbuchy, ohne, udusenia, popáleniny, omrzliny, hluk, dym, otravy, infekcie alebo jadrové reťazové reakcie. Táto preprava je uskutočňovaná v celistvých vlakoch, ktoré sú zložené z rôznych prepravných jednotiek. Spoločnosť ČD CARGO využíva na prepravu tieto druhy prepravných jednotiek: cisternový voz; batériový voz (voz so snímateľnou cisternou); premiestniteľná cisterna (UN-) MEGC (cisternový kontejner, vymenená cisternová nadstavba) ; voz pre veci vo voľne uloženom stave; voz s kusmi; kontejner s kusmi; kusy vo voze, kontajneri. Hoci je preprava po železnici relatívne bezpečná, je sprevádzaná rôznymi problémami technického a legislatívneho charakteru. Z hľadiska technického charakteru môže vzniknúť celý rad zjavných závad. Následne dochádza k únikom nebezpečných látok, požiarom, vznieteniam, ktoré spôsobujú obrovské škody na životoch, majetku a životnom prostredí. Preto je nevyhnutné dôsledné a pravidelné kontrolovanie prepravných jednotiek. A to hlavne po každom naložení tovaru, ktorý má byť prepravovaný. Zjavné chyby prepravných jednotiek môžu byť: nádrže netesnia, miesta úniku, strata/únik prepravovanej veci; únik prepravovanej veci spodnými plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami; 50

51 únik prepravovanej veci hornými plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami; veko dómu nie je uzavreté alebo skrutky veka sú voľné (pokiaľ je to zdola zistiteľné) plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami; zistiteľné závady bez úniku prepravovanej veci (trhliny, vypukliny, násilné poškodenia) plniacimi/vyprázdňovacími zariadeniami; spodný čerpací ventil nie je v polohe zatvorené ; ochranné čiapočky chýbajú/nie sú našróbované; slepé príruby/upevňovacie šrúby chýbajú; sklopné tabule nie sú zaistené; sklopná tabula je nesprávne nastavená; dátum budúcej prehliadky a skúšky nádrže vypršal. [3] Existuje množstvo ďalších ohrození, ktoré môžu nastať. Tieto ohrozenia sa týkajú prepravného dokladu pre uložené prepravné jednotky, prepravného dokladu pre prázdne, nevyčistené prepravné jednotky, veľkých bezpečnostných značiek, bezpečnostných značiek pre posun, oranžových tabúľ a ich označení. Najčastejším problémom je chýbajúce alebo mylné označovanie. Dopravca (zamestnanec ČD CARGO), ktorý prijíma v mieste predaja resp. v mieste predania nákladky nebezpečnej veci tieto skutočnosti skontroluje. 3 UKAZOVATELE NEHODOVOSTI NA ŽELEZNICIACH V tejto časti sú rozobrané počty mimoriadnych udalostí a počty úmrtí vzniknutých na železniciach. Použité údaje podávajú stručný prehľad o vývoji bezpečnosti prevádzky spoločnosti ČD CARGO a. s. Údaje sú za obdobie 7 rokov, od roku 2009 po Jedným z hlavných ukazovateľov nehodovosti je počet nehôd. Vznik nehôd je veľmi vážny spoločenský problém a je jeden z dôvodov rozhodovaní pri prevádzke a rozvoji železničnej infraštruktúry. Tento ukazovateľ do istej miery podáva obraz aj o bezpečnosti železničnej prevádzky v Českej republike. Keďže počet nehôd sa každým rokom znižuje, môžeme povedať, že železnice sa stávajú bezpečnejšími (viď.tab.1). Tab. 1 Vývoj nehôd od roku 2009 po rok 2015 Prvá diferencia Poradie i Rok t i Počet nehôd y i 1 d i (y) = y i y i 1 Koeficient rastu k i (y) = y i / y i 1. Koeficient prírastku (%) Tempo rastu Tempo prírastku (%) ,963 96,3-0,04-3, ,865 86,5-0,14-13, ,918 91,8-0,08-8, ,843 84,3-0,16-15, ,931 93,1-0,07-6, ,898 89,8-0,1-10,1 Zdroj: vlastné spracovanie [3] Prvá diferencia časovej rady Jedná sa o charakteristiku popisu vývoja časovej rady. Prvá diferencia alebo absolútne prírastky, označené d i (y) 1 vypočítame ako rozdiel dvoch po sebe idúcich hodnôt časovej rady. d i (y) = y i y i 1 ; [4] Prvé diferencie vypovedajú o tom, o koľko sa zmenila hodnota časovej rady v určitom okamžiku resp. období oproti určitému okamžiku, resp. obdobiu bezprostredne predchádzajúcemu. Pokiaľ prvé diferencie kolísajú okolo konštantnej hodnoty, potom môžme povedať, že sledovaná rada má lineárny trend. [5] 51

52 Priemer prvých diferencií Túto charakteristiku určujeme z vopred známych prvých diferencií. Priemer prvých diferencií značíme. 1 d(y) Charakteristika vyjadruje, o koľko sa priemerne zmenila hodnota časovej rady za jednotkový časový interval. [6] 1 d(y) y n y i = n 1 [7] Rýchlosť rastu či poklesu hodnôt časovej rady je popisovaná koeficientmi rastu. Aritmetický priemer prvých diferencií je v našom prípade -31,33. Koeficient rastu Táto charakteristika vypovedá o tom, koľkokrát sa zvýšila hodnota časovej rady v určitom období oproti hodnote z obdobia bezprostredne predchádzajúcého. Pokiaľ tieto koeficienty rastu kolísajú okolo konštanty, je možné posúdiť, že trend vo vývoji časovej rady pôjde vystihnúť exponenciálnu funkciu. [8] k i (y) = y i y i 1, kde i = 2,3,, n. [8] Z Tabuľky 1 je spracovaný graf vývoja počtu železničných nehôd v Českej republike vzniknutých v spoločnosti ČD Cargo. Ako je zrejmé, najvyšší počet nehôd bol v roku V ďalších rokoch ma tento vývoj klesajúcu tendenciu. Ročné počty nehôd Počet nehôd Graf 1 Vývojový trend železničných nehôd v ČR za obdobie rokov Zdroj: vlastné spracovanie [3] V tabuľke 1 je uvedený aj koeficient rastu, z ktorého je vypočítaný priemerný koeficient rastu. Priemerný koeficient rastu t 1 k = k 1. k 2. k t 1 6 k = 0,963. 0,865. 0,918. 0,843. 0,931. 0,898 6 = 0,539 = 0,902. Za obdobie rokov v ČD CARGO klesol ročne počet nehôd približne o 9,8%. V nasledujúcich rokoch sa predpokladá aj naďalej s klesajúcou tendenciou vzniku nehôd. Nasledujúca tabuľka poukazuje na počty úmrtí na železniciach. 52

53 Tab. 2 Vývoj počtu úmrtí pri železničných nehodách od roku 2009 po rok 2015 Počet Koeficient Poradie Rok nehôd rastu i t i y i 1.Diferencia (Miera rastu/poklesu) d i (y) Koeficient prírastku (%) Tempo rastu Tempo prírastku (%) k e y , , , ,7 0,12 11, ,605 60,5-0,40-39, ,913 91,3-0,9-8, , ,5 0,1 9, , ,3 0,04 4,3 Zdroj: vlastné spracovanie [3] Z Tabuľky 2 je spracovaný graf vývoja počtu úmrtí na železniciach v Českej republike vzniknutých v spoločnosti ČD Cargo. Ako je zrejmé, najvyšší počet úmrtí bol v roku V ďalších rokoch ma tento vývoj klesajúcu tendenciu a občasné výkyvy. Počet úmrtí Počet úmrtí Graf 2 Vývojový trend počtu úmrtí v ČR za obdobie rokov Zdroj: vlastné spracovanie [3] t 1 k = k 1. k 2. k t 1 6 k = 0,85.1,117.0,605.0,913.1,095.1,043 6 = 0,598 = 0,918. Za obdobie rokov v ČD CARGO klesol ročne počet úmrtí približne o 8,2%. V nasledujúcich rokoch sa predpokladá aj naďalej s klesajúcou tendenciou počtu úmrtí. Táto analýza síce nepodáva presný vývoj nehôd počet úmrtí do ďalších rokov, tvorí však základ pre vytvorenie prognózy vývoja nehôd v železničnej doprave na ďalšie roky. Tato prognóza bude spracovaná za použití časových rad. Vzhľadom na klesajúcu tendenciu u oboch ukazovateľoch, je nevyhnutné v nastavenom trende pokračovať vďaka stálemu zlepšovaniu kvality železničnej prepravy. ZÁVER Príspevok charakterizuje kritickú infraštruktúru z ohľadom na prepravné jednotky využívané spoločnosťou ČD Cargo a. s. prevažne pri preprave nebezpečných látok. Následne poukazuje na chyby, ktoré môžu vzniknúť pri odosielaní tovaru. V praktickej časti je zameraný na analýzu ukazovateľov nehodovosti v železničnej doprave v danej spoločnosti. Môžeme konštatovať, že bezpečnostná situácia na železniciach je priaznivá vzhľadom na klesajúcu tendenciu počtu 53

54 železničných nehôd a počtu usmrtených. Vypočítané diferencie sú popisnou charakteristikou časovej rady a v budúcnosti nám poslúži k jej konštrukcii. Použitá literatúra PETROVSKÝ, A., Dopravný slovník, Alfa, BECHEROVÁ, O., Predikcia mimoriadnych udalostí na železnici., Brno, UNOB FVL, 2016, Písomná práca k štátnej doktorskej skúške. Interné materiály ČD CARGO. HINDLS, R, aj. Statistika pro ekonomy. 6.vyd. Praha: Professional Publishing, s. ISBN ANDĚL, J. Základy matematické statistiky. 2.vyd. Praha: Matfyzpress, ISBN PORADA, V. a kolektiv. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, s. ISBN KOZÁK, J. aj. Úvod do analýzy ekonomických časových řad. 1.vyd. Praha: VŠE, s. ISBN KROPÁČ, J. Statistika B. 2.vyd. Brno: FP VUT, s. ISBN

55 CHEMICKÝ TERORISMUS A OCHRANA MĚKKÝCH CÍLŮ CHEMICAL TERRORISM AND SOFT TARGETS PROTECTION Petra BEŇOVÁ 10 Abstrakt Příspěvek se zabývá ochranou měkkých cílů před chemickým terorismem, který představuje velkou hrozbu současné civilizace. Měkké cíle se stále častěji stávají cílem teroristických organizací především pro jejich atraktivnost, snadný přístup, téměř žádné zabezpečení a vysokou koncentraci obyvatel v nich se nacházejících. V příspěvku je také přehled největších teroristických útoků od roku Možnosti zabezpečení měkkých cílů jsou zde řešeny na úrovni elektronického a fyzického zabezpečení. V neposlední řadě jsou zde doporučené postupy ochrany jednotlivce v případě úniku chemické látky. Klíčová slova: chemický terorismus, terorismus, měkké cíle Abstract The paper is focused on protection of soft targets against chemical terrorism, which constitutes a major threat to contemporary civilization. Soft targets are increasingly becoming the target of terrorist organizations, primarily for their attractiveness, easy access, almost no security and a high concentration of population in them. The paper deals with listing major terrorist attacks since The protection of soft targets is solved at the level of electronic and physical security. Finally, there are recommended procedures for protecting individuals in the event of a chemical spill. Key words: chemical terrorism, terrorism, soft targets ÚVOD Bezpečnostní situace v Evropě se stále zhoršuje a přibývá i podobných, nikoliv pouze ideologicky motivovaných násilných útoků vedených jednotlivcem či různými skupinami s cílem zranit přítomné osoby. Terorismus je v současné době jednou z největších bezpečnostních hrozeb, což potvrzuje i jeho zařazení do jednoho ze zásadních stavebních pilířů vládní Strategie České republiky pro boj proti terorismu od r a důraz v Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku Problematika měkkých cílů a jejich ochrany zejména z pohledu terorismu je velmi aktuálním a diskutovaným tématem. Měkké cíle čelí široké škále hrozeb různého typu. Zvyšující se frekvence a intenzita teroristických útoků na měkké cíle vede k otázkám týkajících se zabezpečení těchto rizikových míst. Ochrana měkkých cílů byla doposud řešena v rámci Strategie České republiky pro boj proti terorismu. Nově, pod vedením Národní centrály proti organizovanému zločinu, byla založena pracovní skupina určená k metodické podpoře provozovatelů a vlastníků měkkých cílů a byla vydána metodika Základy ochrany měkkých cílů. K 1. září 2016 byl vydán Bezpečnostní standard k ochraně jednoho z měkkých cílů ČSN Prevence kriminality řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení [1, 2, 3]. 10 Ing. Petra Beňová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, , petra.benova@unob.cz. 55

56 1 CHEMICKÝ TERORISMUS Z obecného hlediska lze terorismus definovat jako politicky, nábožensky či jinak ideologicky motivované násilí proti nevinným civilistům. Dle české trestní legislativy je pak definován paragrafem 311 Teroristický útok a paragrafem 312 Teror trestního zákoníku [2, 4]. Ministerstvo vnitra České republiky definuje terorismus jako plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytyčených cílů [1]. Metody, které teroristi používají, se vyznačují vysokou nebezpečností, bezohledností a brutalitou s cílem vyvolat pocit strachu a ohrožení u co nejširšího okruhu lidí. Lze sem zařadit metody jako je kybernetický terorismus, klasický terorismus, ale také CBRN terorismus. Existují důkazy o tom, že teroristé usilují o získání zbraní hromadného ničení, především chemických, biologických a toxinových zbraní. Je to především z důvodu jejich velké ničivé síly a relativně snadného použití. Nejjednodušším způsobem je doprava nebezpečných látek na určené místo a následně jejich použití tzv. diverzním způsobem zamoření potravin, vody, ventilačních šachet, ventilačního systému supermarketů, metra, vlakových a autobusových nádraží apod. V případě CBRN terorismu už se nejedná o desítky či stovky lidských životů, jak je tomu v případě klasického terorismu, ale o tisíce, desetitisíce až statisíce obětí. V případě chemického terorismu jde o použití nebezpečných chemických látek a přípravků. Ty jsou sami o sobě v mnoha případech hořlavé, výbušné a toxické. Zneužití těchto látek k teroristickému útoku je relativně snadné [2]. Chemický terorismus lze definovat jako záměrné uvolnění určité chemické látky s cílem otrávit obyvatelstvo, zvířata, rostliny nebo životní prostředí. Tyto chemické látky mohou být šířeny v různých formách (páry, aerosoly, kapaliny) prostřednictvích různých metod (spreje, bomby) [5]. Chemický terorismus představuje velkou hrozbu současné civilizace. Pro teroristické účely může být použita velká řada chemických látek. Jedná se především o látky nervově paralytické, zpuchýřující, dusivé a všeobecně jedovaté. Většina dusivých látek (např. chlor a fosgen) jsou běžné dostupné průmyslové chemické látky, tudíž mohou být teroristy snadno zneužity. Totéž platí pro všeobecně jedovaté látky, jakými je například kyanovodík. Nelze vyloučit ani použití zneschopňujících dráždivých látek, tj. účinných slzných látek nebo látek dráždících horní dýchací cesty k nesnesitelnému kašli. Chemické zbraně se vyznačují nízkou cenou a relativně jednoduchou výrobou. Z těchto důvodů mohou být snadno dosažitelné nejen pro bohaté teroristické skupiny, ale i pro individuální teroristy [6]. Ve světě existuje velké množství chemických látek a sloučenin, jejichž dostupnost je relativně snadná a levná. Každá chemická látka, která způsobí smrt či zneschopnění nebo trvalé poškození lidí nebo zvířat může být zneužita k teroristickému útoku. Tyto látky mohou být použity přímo nebo nepřímo, prostřednictvím potravin, zemědělských plodin, vody aj. Způsobů, jak získat toxické látky, je mnoho: krádež teroristické skupiny mohou ukrást chemické láky z průmyslových podniků nebo výzkumných institucí. Méně toxické látky jsou dokonce široce využívány v civilních sférách a domácnostech (např. chlór); útoky na chemická a petrochemická zařízení velkou hrozbu představují útoky na zařízení, jako jsou stacionární a přepravní zásobníky, reaktory, velká chladící zařízení, produktovody. Tyto útoky mohou být provedeny výbušninou nebo raketovou střelou. Spolu s únikem toxické látky může dojít i k tlakovým a tepelným ničivým faktorům na osoby, objekty i materiál; transfer od sympatizující vlády získání materiálu, vybavení, chemikálií, dopravních systémů od vlády, která je podporuje [5, 7, 8]. 2 OHROŽENÍ MĚKKÝCH CÍLŮ Podle záznamů o všech známých dokonaných i zmařených teroristických útocích získaných z Globální databáze terorismu dochází stále častěji k teroristickým útokům vedeným na měkké cíle. Od roku 2000 do roku 2015 došlo k útokům ve 175 zemích světa [11]. 56

57 Následující tabulka obsahuje výčet největších teroristických útoků, které se staly od roku Tab. 1 Přehled největších teroristických útoků od roku 2000 Datum Místo Počet mrtvých 11. září 2001 Světová obchodní 2996 centra v New Yorku 26. říjen 2002 Divadlo Dubrovka listopad 2003 Istanbul únor 2004 Metro v Moskvě březen 2004 Nádraží v Madridu září 2004 Škola v Beslanu červenec 2005 Londýn březen 2010 Metro v Moskvě červenec 2011 Oslo květen 2013 Reyhanli říjen 2015 Ankara listopad 2015 Paříž březen 2016 Ankara březen 2016 Letiště a metro v 34 Bruselu 28. červen 2016 Letiště v Istanbulu červenec 2016 Nice prosinec 2016 Berlín 12 Ve většině případů byla ke spáchání teroristického útoku použita výbušnina, příkladem použití chemické látky je případ z 26. října 2002, kdy byl použit speciální plyn k omráčení teroristů, ale zasáhl i rukojmí. Z důvodu utajovanému složení plynu zemřela většina ze 129 rukojmích na následky otravy plynem. Součástí databáze je také rozdělení teroristického útoku podle cíle. Ty jsou rozděleny do 22 kategorií. Jsou to například podniky (restaurace, benzínové stanice, diskotéky), vláda (vládní objekty, členy vlády), policie, armáda, školské instituce, nevládní organizace, dopravní infrastruktura apod. [11]. Následující graf zobrazuje cíle teroristických útoků rozdělené na měkké cíle, vládní objekty, policii a armádu, kritickou infrastrukturu a ostatní cíle (žurnalisti, fotografové, námořní doprava civilní lodě, tankery, neznámé útoky aj.). Je patrné, že nejvíce útoků v letech bylo provedeno na měkké cíle. Obr. 1 Cíle teroristických útoků 57

58 Termín měkké cíle (tzv. soft targets) všeobecně označuje místa s mnoha vstupy a výstupy, vysokou koncentrací osob a relativně nízkou úrovní zabezpečení proti násilným útokům. Díky této jejich charakteristice jsou v poslední době často vybírány jako cíl teroristických útoků. Mezi ně lze zařadit místa, jako jsou: stanice metra, autobusová a vlaková nádraží, letištní terminály; obchodní centra, supermarkety a hypermarkety; sportovní stadiony a haly; koncertní sály, kina a divadla; školy, koleje, knihovny; církevní památky; shromáždění, průvody, demonstrace, poutě; bary, restaurace, kluby, diskotéky, hotely; turistické památky, muzea, galerie; nemocnice, polikliniky [9, 10]. Měkké cíle se stávají pro teroristy stále více atraktivnější a vyhledávanější. Otázkou zůstává, jak taková místa vhodně zabezpečit proti teroristickým útokům, případně jak se zachovat, když již k útoku dojde. Jak jednotlivci, tak i organizace či podniky mohou provést řadu kroků, které dokáží odvrátit chystaný teroristický útok. Pro zvládání rizikových situací v rámci extremismu a terorismu jsou nezbytné přirozené potenciály a kvality jedince, ať se jedná o zraněné osoby nebo zasahující záchranáře. Tyto kvality a jejich identifikace vychází z Kognitivního managementu, patří mezi ně hard skills, soft skills a connatural potentials. Poslední z nich jsou zásadní a jedná se o dovednosti pro poznávání, rozhodování a jednání (mentální kondice, psychofyzická kondice, kritické myšlení, tvořivé myšlení, disciplína a stabilita, neutralita, odstup a uvolněnost, nerozptýlená pozornost, soustředění a koncentrace, respekt, změna a proměna, náhoda a zátěž). [12] 3 ZABEZPEČENÍ MĚKKÝCH CÍLŮ Nejprve je důležité si uvědomit, co je potřeba chránit, co je pro nás důležité, čeho si ceníme, o co nechceme přijít. Zpravidla se jedná o zdraví a životy lidí, majetek, životní prostředí, informace nebo hodnoty. Dále je nutné analyzovat možné zdroje hrozeb vůči chráněným aktivům, to znamená identifikovat nepřátelské skupiny nebo osoby s motivací zaútočit. Pravděpodobnost spáchání útoku lze zjistit z historických údajů o dokonaných teroristických či jiných útocích a úvahou nad potenciálními ohroženými aktivy. Registr ohrožených aktiv a hrozeb lze sestavit pomocí různých invenčních metod (brainstorming, brainwriting pool) společně s metodami, jako je například What if?, Check-list analysis, HAZOP aj. Účinné zabezpečení měkkých cílů spočívá právě v dobře definovaných zdrojích ohrožení a identifikaci hrozících způsobů útoku. Cílem je určit prioritní hrozby, kterým se bude bezpečnostní systém prioritně věnovat a na které budou alokovány zdroje. Pokud nejsou zváženy všechny možné zdroje ohrožení, pak je bezpečnostní systém neefektivní a může být ohrožen. I přes veškerou analýzu rizik je důležité monitorovat všechna další, ač nízká, potenciální rizika, která mohou ohrozit definované měkké cíle. Jakmile je vytvořen registr všech možných hrozeb a ohrožených aktiv, je možné navrhnout příslušná protiopatření, která budou následně aplikována na daný objekt. Jedná se jednak o technické prvky, ale i o vypracování bezpečnostních plánů, které se zabývají jak preventivními opatřeními (ex ante), tak reakcí v případě vzniku krizové situace a minimalizací jejich následků (ex post) [10]. Z hlediska zabezpečení měkkých cílů je důležité zvažovat bezpečnostní opatření ve všech třech časových fázích. před incidentem zmírnění především pravděpodobnosti výskytu, př. opatření ke snížení následků; během incidentu opatření v momentě, kdy došlo k útoku; po incidentu zmírnění dopadů, obnova organizace. 58

59 Jednou z možností je neustálé monitorování dané oblasti a jejího okolí. Díky nepřetržitému sledování všech pohybujících se osob uvnitř i vně objektu lze snížit riziko teroristického útoku, popřípadě jeho následků. Nejběžnějším a nejrozšířenějším elektronickým zabezpečením je kamerový systém. Mezi další zabezpečovací prvky, které dokáží odhalit potencionálního teroristu, patří rentgenové systémy, které slouží k detekci zbraní, výbušnin a bomb při vstupní kontrole. Dále se jedná o detektory kovů, kovových částí bomb, výbušnin, čtečky dokladů k ověření pravosti dokladů totožnosti, přístupové systémy sloužící k evidenci osob vstupujících do objektu aj. Velice důležitým a zároveň nejvíce používaným zabezpečením se jeví tzv. fyzické zabezpečení. Jedná se o kontrolu vstupu do objektu, pochůzkovou činnost bezpečnostních pracovníků, obsluhu bezpečnostních technologií aj. Kvalitně vyškolená ostraha je velice efektivním bezpečnostním nástrojem působícím při odstrašení potenciálních útočníků, včasné detekci, okamžité reakci při probíhajícím útoku, ale i při mírnění dopadů. Jednou z proaktivních metod, která slouží k identifikaci podezřelých osob a aktivit, je tzv. metoda detekce podezřelého chování. Cílem detekce je aktivní vyhledávání podezřelých znaků v daném objektu, aby bylo zabráněno útoku, nebo se útočníkům provedení útoku zkomplikovalo. Důležitá je především pochůzková činnost bezpečnostních pracovníků, a to nejen uvnitř objektu, zapojení se do konverzace s návštěvníky i komunikace mezi sebou. Komunikací s návštěvníky lze vypozorovat jejich případnou nervozitu, nesoustředěnost, neschopnost odpovědět na základní otázky. Bezpečnostní pracovníci tak mohou zachytit potencionální útok před jeho provedením [10, 17]. Cílem teroristů je zasáhnout co největší počet lidí a útok provést bez varování, výstrahy a anonymně. Důležité je zvyšovat povědomí obyvatelstva o možnosti použití chemických toxických látek jako jednu z forem terorismu. Seznámit obyvatelstvo s některými nebezpečnými látkami, jejich vlastnostmi a především ochrany před jejich účinky. Nejčastějšími příznaky zasažení či vystavení chemické látce je podráždění očí, ztráta koordinace, pocit nevolnosti, obtížné dýchání nebo pálivý pocit v nose, hrdle nebo plících. Také výskyt mrtvých či ochromených ptáků nebo hmyzu může upozornit na únik toxické látky [5]. 4 ZÁSADY PRVNÍ POMOCI PŘI ZASAŽENÍ CHEMICKOU LÁTKOU Příznaky, jako je pálení a slzení očí, pálení kůže, problémy s dýcháním nebo halucinace mohou značit, že daná osoba byla zasažena chemickou látkou. Identifikace chemické látky není úplně jednoduchá, avšak rozpoznání nebezpečné látky může přispět ke zmírnění následků až záchraně života. Popis konkrétních příznaků u některých chemických látek lze shrnout do následujících bodů: bolest hlavy oxid uhelnatý, oxidy dusíku, chlorované uhlovodíky; rozšíření zornic - chlorované uhlovodíky; zúžení zornic organofosfáty; zápach z úst kyanovodík, alkoholy; svalové křeče organofosfáty; namodralé zbarvení kůže anilin, nitrobenzen; načervenalé zbarvení kůže - oxid uhelnatý; bezvědomí chlór, oxid uhelnatý; rychlý tep chlór; pomalý nebo nepravidelný tep kyanovodík; kašel oxid dusičitý; zvracení chlór, formaldehyd, sirovodík; krev ve zvratkách chlor, chlorovodík, páry kyseliny dusičné. Základní zásadou první pomoci při zasažení toxickou látkou je okamžité zamezení dalšího kontaktu zasažené osoby s touto látkou. Pokud se osoby nachází uvnitř budovy, je důležité okamžitě opustit budovu, nejlépe s vyhnutím se místu, kde je rozptýlena nebezpečná látka. Pokud je nutné zůstat v budově, je důležité se řídit následujícími kroky: zavřít všechna okna, dveře a ventilace, vypnout zařízení s přísunem vzduchu (klimatizaci apod.); přesunout se do vnitřního, nejvýše položeného pokoje; 59

60 utěsnit pokoj páskou a plastovou fólií; sledovat televizi, rádio, internet pro další informace a instrukce; neopouštět místo, dokud nebude oznámeno, že je to bezpečné. Pokud se osoby nachází venku, je nezbytné co nejrychleji vyhledat místo s čistým přísunem vzduchu. Pokud je to možné, je postiženým osobám okamžitě nasazena ochranná maska nebo se dodávka vzduchu zajistí dýchacím přístrojem a je provedeno přemístění z místa zasažení do nezamořeného prostředí. Při známkách dušení se přemístění provádí vždy v leže nebo v polosedě. Pohyb zasažených osob se nedoporučuje. Pro minimalizaci následků je dále nezbytná dekontaminace jedince, tzn. sejmutí oděvu a jeho uložení do pytle, výplach očních spojivek a dekontaminace povrchu těla. Následně je důležité vyhledat lékařskou pomoc [5, 6]. ZÁVĚR Chemický terorismus, jakožto jedna z forem teroristického útoku představuje velkou hrozbu současnosti. Získání chemické látky a její zneužití teroristy je poněkud jednoduché. Existuje mnoho způsobů, jak teroristi mohou získat nebezpečnou látku a rozptýlit ji mezi velký počet obyvatel. Cílem všech teroristů je zastrašit a usmrtit co nejvíce lidí, proto si vybírají nejčastěji místa s vysokou koncentrací obyvatelstva. Tato místa jsou všeobecně označována jako tzv. měkké cíle. Vzhledem k jejich charakteristice je velmi těžké je zcela zabezpečit. Důležité je uvědomit si, co vše chceme chránit a identifikovat všechny možné zdroje hrozeb, které by mohly ohrozit chráněná aktiva. Bezpečnostní opatření musí být zvažována ve všech fázích útoku, tzn. před incidentem, v jeho průběhu a po incidentu. Jedním z nejběžněji používaných zabezpečení je kamerový systém, který lze zařadit do tzv. elektronického zabezpečení. Monitorování oblasti a všech přítomných i nově příchozích lidí může včas zaznamenat chystající se útok, případně pomoci při identifikaci pachatele. Fyzická bezpečnost je další z možných bezpečnostních opatření objektu. Kvalitně vyškolená ostraha je velmi efektivním bezpečnostním nástrojem působícím při odstrašení potencionálních útočníků. Pokud dojde k rozptýlení chemické látky, je důležité vědět, jak se zachovat a pomoci ostatním postiženým. Současné právní předpisy a normy neupravují vymezení a charakteristiku měkkých cílů a nejsou vždy odpovídajícím způsobem implementovány opatření k ochraně obyvatelstva při vzniku, v průběhu a po mimořádné události. Kromě fyzického zabezpečení objektu, které slouží především k odhalení a zastavení potenciálního útoku, je nezbytná také ochrana obyvatelstva pokud již k útoku dojde, jejich evakuace, popř. invakuace, ukrytí, vyrozumění o události apod. Použitá literatura [1] Definice pojmu terorismus [online] In: Ministerstvo vnitra České republiky [cit ]. Dostupné z: [2] MIKA, Otakar J. Současný terorismus: řešení krizových situací. Praha: Triton, ISBN Dostupné také z: [3] ČSN Prevence kriminality - řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení. In: Technické normy [online]. [cit ]. Dostupné z: [4] Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. [5] Chemical terrorism. In: U.S.ARMY: Office of the assistant chief of staff for installation management [online]. [cit ]. Dostupné z: [6] KROUPA, Miroslav Chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek [online]. In: Ministerstvo vnitra České republiky [cit ]. Dostupné 60

61 z: [7] Chemický terorismus. In: Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze [online]. [cit ]. Dostupné z: f [8] Chemical weapons non-proliferation. In: NTI Eduacion tutorials [online]. [cit ]. Dostupné z: [9] Ochrana měkkých cílů [online]. In:. Ministerstvo vnitra České republiky [cit ]. Dostupné z: [10] KALVACH, Zdeněk Základy ochrany měkkých cílů: Metodika. Praha. [11] Global terrorism database [online]. University of Maryland [cit ]. Dostupné z: [12] Ullrich, D., Ambrozová, E., Koleňák, J., Pokorný, V Kognitivní management. KEY Publishing, s.r.o., Ostrava, 190 p. ISBN [13] Největší teroristické útoky v Evropě od roku In: Security magazín [online]. [cit ]. Dostupné z: [14] Největší teroristické útoky v Evropě po roce In: Aktuálně.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: /r~00a5aa6af2fc11e591da fea04/?redirected= [15] Teroristický útok z 11. září 2001 v New Yorku a Washingtonu. In: Novinky.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: [16] Drsný teror 2016: Přehled pěti nejhorších teroristických útoků. In: TN.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: [17] How to derail an attack on a soft target: Experts. In: CNBC [online]. [cit ]. Dostupné z: 61

62 UNDERSTANDING MILITARY RETIREMENT: FROM ARMY TO CIVILIAN LABOUR MARKET Kristýna BINKOVÁ 11 Abstract The paper explains general terms such as career, which can be defined as a path in life on which and individual acquires new experiences and realizes personal potential, career change, career transition and related reintegration to the world of work and start of the second career after the voluntary or involuntary termination of the first career. It focuses specifically on career of ex-military servicemen. The difference between regular and military retirement is explained, so as the difficulties that ex-military servicemen go through while trying to adapt to the new environment of civilian labour market. The approaches of solving this problem are outlined and the importance of organizational help, especially the help of Ministry of Defence and state is highlighted. Key words: military retirement, career transition, reintegration, labour market INTRODUCTION Career in the military is not a lifetime career and the military retirement system is not a retirement at all [1]. Most military members re-enter the workforce soon after their retirement event, for economic, social or psychological reasons [2]. Generally a military retirement marks the end to approximately year career of service to the nation. According to McCarthy, the goal of most retiring military members is to attain a second career [3]. The army environment is hierarchical, based on strict rules and high division of labour. The transition to the turbulent civilian sector after the termination of military service therefore means fundamental change of soldiers lives. They are usually not taught how to effectively present their skills and knowledge acquired during their military professions. They seek employment but face with competition from their civilian counterparts and prejudice from potential civilian employers. For them it is therefore helpful to engage in preretirement planning in order to be able to successfully transition to a civilian career. To re-enter the workforce into jobs for which they are well suited and make their career transition go more smoothly. Good retirement preparation will allow the retirees to better understand second career reality. The preparation will affect expectations from the new organization and will enable retirees to overcome difficulties and frustrations in their new career workplaces [4]. 1 TERMS Career One s career is one of the most interesting and exciting aspects of a person s life. A career is more than just an occupation. It is also the story of one s life. Super defined career as the combination of roles that a person plays in the course of a lifetime [5]. Others define a career more closely related to work roles. Cherrington defined it as a process of work-related experiences, in either one organization or several [6]. Mihal, Sorce, and Comte define career as the sequence and combination of work and non-work roles held by an individual over time [7]. Careers are being characterized more often as multiple jobs [8]. Stevens identified a career as a discontinuous series of work roles and Arthur et. al. as a route, which has both direction and purpose. In everyday usage, career is generally understood as the sequence of work-related experience occupied throughout one s working life-time. To individual employees, the term career may have different meanings. For some, it may be the way to satisfy basic economic needs. For others, it may provide a sense of social status and 11 Ing. Kristýna Binková, Katedra ekonomie (K-102), Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, , kristyna.binkova@unob.cz. 62

63 social worth. From an organisational perspective, career is often used as a mechanism for the effective management of human resources. Career change One characteristic of modern careers is frequent job changes, either caused by dynamic market economics or initiated by the individual. The single lifelong employment relationship with one employer tends to be rarer, with people tending to have multiple careers in different organizations and various areas. Career change has been defined as a change to a different field of work [9]. Johnson-Maas called it, a shift from one occupational field to another unrelated career [10]. Since the 1970s, career change has become increasingly common in the lives of people. Whether because of personal choice or because of organizational change, the need to change jobs or occupations multiple times must be considered the rule and not the exception [11]. Career transition Transition is defined as the process or an instance of changing from one form, state, activity, or place to another [12]. Transition, according to Louis, refers to the period during which an individual adjusts to a different setting and/or work role. Workforce transitions take many forms, and are called many things such as downsizing, draw down, reduction-in-force, and layoffs [13]. For a significant number of people changing careers, the transition results in a position that is less desirable than their previous one [11]. According the Schlossberg, a transition has impact on relationships, routines, assumptions, and roles [14]. It has also negative effect on physical and emotional health, life satisfaction, family life and financial resources [11]. The primary focus here is the transition from a military to a civilian career. Military retirement The term retirement usually means a person has reached the age of 65, and no longer wishes to continue working. Current legislation is pushing the minimum age even higher. Atchley defined retirement as a status or position one earns based on his/her employment service [15]. Stein identified retirement as the end stage of a working life. To Super, a retirement marked the decline stage of a career [5]. Military retirement differs from what most consider a normal retirement. It means a person has reached a specified number of years of service and is eligible to receive a military pension. Most military members retire long before the age of 65, they are a relatively young population, most commonly in their early 40 s. That means they are often at or near the peak of their career and in the prime of their professional capabilities with the potential for 15 to 30 more years of labour activity at the time they are required to, or elects to, terminate a military career and begin a new one [16]. And since they usually elect to continue to work in order to maintain a lifestyle they are accustomed to, it puts them, according to Levinson, right at the start of their midlife transition period [17]. The retiree will generally seek continued employment in the civilian sector. The goal of most retiring military members is to attain a second career [3]. Military retirement, therefore, is a career change or career transition. A more accurate term, perhaps, for the end of a military career may be a pseudo-retirement. Reintegration Reintegration is the process which should allow the military retirees integrate themselves into civilian labour market to earn their living by productive work. Instruments for this are regular support payments, education in schools or other training programmes, advice on which job might be suitable, whether self-employment or the foundation of small businesses could be an option. Reintegration success depends on a qualification levels, age, goal-oriented retraining and, most of all, on the absorption capacity of the regional economy [18]. 63

64 2 CHARACTERISTICS OF THE PROBLEM Little is known about the career and other trajectories of individuals with a background in the armed forces. The military culture has been described as a fortress or a warrior society [19], which not only sets this as a world apart, but also influences mental and psychological self-perceptions [20]. Transitioning military personnel are moving out of a society maintained by a hierarchical structure with clear rules and expectations, a culture where the individual s needs are filtered through the needs of the service branch [21]. Another clear aspect of military life is that one is important, or in psychological terms, one matters. For example, being a part of a team is integral to military culture, and each member of the team is essential. When individuals leave the service, they often feel as if they don t matter anymore. Also they have spent a significant portion of their early-to-middle adult years in an environment where most of life s basic needs, such as a stable income, housing and medical benefits, have been provided. Leaving military service after 20 or more years can bring about a substantial altering of their lives. They leave the culture, lifestyle, way of dress, and language and return to a life with a changed context, circumstances and relationships [3]. This group, it is argued, remains reliant on paternalistic military-social structures and are unable to think and act for themselves, having fostered high levels of dependency on the military institution [22]. Plus service members transitioning with a disability may experience additional barriers, especially if their wounds are psychological in nature. Practice shows that ex-military servicemen experience serious difficulties with the selection of civil profession. Although some of them are highly qualified, many of them cannot find a job for months, discontinue their works experience or lose their qualification. For example Wing et al. show that those who had done military service in the United Stated Armed Forces had higher unemployment rates than those who had not [23]. While soldiers served the country, the civilian competition built up networks and employment contacts. Part of the problem is that some of the experience listed on an ex-soldier s resume doesn't translate well into civilian-speak. Some military jobs, such as engineering, have more easily transferable skills than other jobs, such as working in the infantry. Discharge from the armed forces therefore means loss of income, recognition, identification, professional status, familiar ways of spending time and energy, associates and peers, and autonomy or self-expression. These losses bring socioeconomic and psychological problems with massive socioeconomic implications, especially in the current civil society [24]. Thus, soldiers released from the armed forces battle an unknown arena, as they pursuit second career. Some plan years in advance for this change of career. Others wait until the last minute and depart with little or no preparation [7]. Employees with a civilian employment background may appear similar to those with a military employment background, whereas they may be very different from the employers' perspective. Some ex-servicemen are able to make use of skills acquired in the military, especially those who took on jobs in the security companies. There are certain qualifications whose acquisition during service increases the chances of successful post-military adjustment, namely learning of foreign languages, especially English, computer skills, administrative and management skills [11]. Brunson identified several independent variables that affect life satisfaction during a military retirement. They are: age at retirement, spouse, children, level of income, highest level of education, length of active military service, highest rank, time left in service, receiving or not receiving retirement pension and how released from the service (the reason for retirement) [15]. 3 PROBLEM SOLVING APPROACHES Few have saved enough money to be able to retire completely from the labour market, which means that most have to pursue a (second) civilian career [25]. For them it is therefore helpful to engage in preretirement planning in order to be able to successfully transition to a civilian career [2]. Vigoda-Gadot, Baruch & Grimland noted: Good retirement preparation will allow the retirees to better understand second career reality [26]. The preparation will affect expectations from the new organization and will enable retirees to overcome difficulties and frustrations in their new career 64

65 workplaces. The retirees will probably make second career choices that they feel will fit the skills and values acquired in their first career and will enhance their probability of fit for the chosen second career. Many soldiers know the exact date of their leave from the armed forces [27]. Unfortunately, even though soldiers know this, many of them still did not develop a long-term plan for their civilian life [24] or focused at the wrong things while planning [28]. A German study showed that there are different coping styles in the transition from military to civilian work life. Some soldiers knew the civilian labour market well and used possibilities of further education/training to gain additional competences in order to get an advantage on the civilian labour market, whereas others took seemingly random courses or did not educate themselves at all [4]. Military member bring individual characteristics to the event. These characteristics must be taken into consideration when planning for the transition. Effective planning as a key element in successful post-retirement adjustment should be of equal importance to military and civilian retirees [2]. Fuller & Redfering show that preretirement planning was the only factor which had significant effect on retirement adjustment; those who adjusted well were those who had planned well [29]. McClure argues that those whose skills can be transferred to civilian life are those that plan their retirement in a good way and those who do not have any (or few) skills which can be transferred to the civilian labour market are those who later run into problems in their transition to civilian life [30]. However, it is much more likely that soldiers are not aware of what they know or how it could be used in a civilian context. Understanding of the civilian labour market is crucial when considering a second career. Therefore active approaches of soldiers themselves and organizations, in this case army, Ministries of Defence and state, are in this problem solving required. Approaches of individuals A certain sign of a collective passivity can be often perceived. But individual responsibility is essential. Ex-servicemen should be encouraged to take on responsibility for themselves. They cannot be exempted from the market pressures faced by other social groups. Generally speaking it seems necessary to change the image of, and approach to, military service: no longer can it be treated as a lifetime profession and servicemen should be made aware of this fact from the outset. It is advisable for them to be prepared as early as possible for the eventuality of a post-military career. Some soldiers do not seem to need support in their military-to-civilian transition. They focus on jobs, which are similar to the ones they have carried out during their military career. To give an example, Baruch & Quick illustrated how high ranking military had little trouble to transition to civilian labour market [31]. They often started working in the defence industry with administrative tasks. Adolfsson et al. found that some people use the time in the military to prepare themselves for uniformed professions such as police officer, fire fighter, security expert or ambulance driver [32]. Higate also noted that former military personnel tend to move into careers which have a lot in common with the armed forces, for example prison guard or the (private) security sector [33]. In one of the rare studies looking at former army military servicemen moving to a second career, many opted to stay within the familiar hierarchical system; for example, moving to governmental agencies. Others found a wider range of choice, although a major proportion of former high-rank military retirees did prefer the defense industry. However, the options are open, and with a professional organizational support system, many can explore different trajectories. Approaches of organizations Many organizations attribute great significance to preparations for retirement, as it manifests and reflects commitment of the organization to its employees. Such organizational practice supports the creation of a climate of trust in the organization and the feeling that the way the organization manages retirement influences the motivation of the workforce in the organization. To equip service personnel for reintegration into civilian life, resettlement or outplacement programs are designed to foster skill capital appropriate for civilian labour markets and have recently involved utilizing the services of a private organization that both offers advice and counsel and facilitates contact with potential employers [22]. The separation from the military to civilian life can be a complex and challenging transition for today s returning veterans, and providing assistance with this transition is increasingly important. Central agencies at the ministerial level are necessary for project initiation, coordination, the exchange of information and monitoring. To facilitate adjustment, special 65

66 interministerial coordinating bodies for reintegration should pool experiences gathered at regional and local levels, together with expertise in the assessment of qualifications, vocational training, and job-market requirements. It should be their task not merely to establish information networks and to encourage constant flow of information, but also to prevent hierarchies in the access to information from developing [11]. There are several ways to aid the transition of former soldiers to the civilian labour market. A country can choose to reserve places in government departments for former soldiers, as in Italy [34]. The UK is helping former solders with career guidance [35]. The USA offers college scholarships to most service members when they leave the military [36]. Additional skills training and civilian qualifications programs are also suggested by Gilroy and Williams and can be found in Germany [37]. French Ministry of Defence cooperates with every other ministry that provides ex-military servicemen reserved job positions whereas Defence mobility agency connects them with hundreds of public and private companies that offer them work opportunity, and wide net of career specialists accompanying them on their path of career transition. 4 DISCUSSION Soldiers should be prepared for the eventuality of a post-military career and given appropriate training while in the military in order to give them a stronger sense of control over their own lives and to overcome tendencies towards passivity. It would be best if preparation for post-military professional life began during military service, commencing as early as possible and concentrating on transferable skills and qualifications. Servicemen who have been prepared for reintegration psychologically and vocationally as early as possible fare better on the job market [18]. Servicemen must be systematically trained in skills which are in demand on the market. Not all discharged officers need assistance, but for those who do, help should be customized and be made to fit the particular requirements soldiers might have. Post-military job procurement should make conscious use of transferable and marketable secondary skills such as self-discipline and persistence, skills in human resource management, punctuality, a sense of duty, leadership skills, and additional degrees, for example in foreign languages, technical skills, legal knowledge and computer skills [18]. Reintegration needs a strong legal base. Successful reintegration requires predictability of military career paths and of the post-military benefit package. A professional career in the military ought to be perceived organized and legally guaranteed as a temporary occupation presupposing later civilian employment. Parliaments are called upon to provide legislative security for and control of the implementation of legal acts. The military pension system should begin to reward post-military job acquisition and must be flexibly adjusted, taking age and working ability into account. At times, pension entitlements could be substituted by financial support for retraining, or searches and relocation during the critical interim period. Retraining agencies should be chosen on a competitive basis, evaluated regularly, and rewarded for job-placement successes and for their flexibility in meeting real needs and officer associations should be encouraged to play an active role in all aspects of reintegration [18]. Reintegration must be linked to local needs and the promotion of regional economies. Very often, dismissing military personnel affect not only individual people but entire towns and regions. It is therefore vital that reintegration projects are designed to take account of local needs and to help establish an infrastructure which will support the economic existence of the region and the whole country. CONCLUSION The importance of adjustment to a less-structured career context for ex-military servicemen as they move to a second career after the termination of their service was highlighted in the paper. Specifically, the attention was paid on the difficulties of the transition process. The findings demonstrate the crucial role the organization career management system plays in preparing soldiers for a second career. Due to global changes, armies tend to be decreased in size and early military 66

67 retirement is widely applied world-wide. The experience of developed European countries (such as the UK, France, Germany, etc.) shows that the preparation of discharged military staff for civilian life should begin before their dismissal from the Armed Forces, as the process is coordinated by Ministries of Defence, of course, with financial support from the state. Ex-military servicemen should be perceived primarily in terms of their differentiated rather than collective identities. Balance should be struck between the extremes, on the one hand of universalizing the effects of military life, and on the other, assuming that military service is indistinguishable from any other career [22]. References Atchley, R. C. (1994). Social forces and aging. 7th ed. Belmont, CA: Wadsworth. Spiegel, P. E. & Shultz, K. S. (2003). The influence of preretirement planning and transferability of skills on naval officers retirement satisfaction and adjustment. Military psychology, 15(4), McCarthy, P. R. (1992). The military transitioner in the job search. Armed Forces Comptroller 37(2), JONSSON, Max. What do you know? Easing Soldiers transition to the civilian labour market by making knowledge understandable [online]. Sweden, 2014 [cit ]. University of Gothenburg. Super, D. E. (1981). A developmental theory: Implementing a self-concept. In D. H. Montross & C. J. Shinkman (Eds.), Career Development in the 1980 s: Theory and Practice, Springfield, IL: Thomas. Cherrington, D. J. (1994). Organizational behavior: The management of individual and organizational performance. 2nd ed.. Needham Heights, Massachusetts: Allyn and Bacon. HOFFEDITZ, Gregory Alan. MILITARY RETIREMENT: EXPLORING THE RELATIONSHIPS BETWEEN INDIVIDUAL CHARACTERISTICS AND CAREER TRANSITION MENTAL PREPAREDNESS [online]. Illinois, 2006 [cit ]. University of Illinois at Urbana-Champaign. McQuarrie, F. A. E. & Jackson, E. L. (2002). Transitions in leisure careers and their parallels in work careers: The effect of constraints on choice and action. Journal o f Career Development, 29, Human Sciences Press. Huck, C. L. D. (1992). Mid-life career changes o f men and women. (Doctoral dissertation, University of Minnesota, 1992). Dissertation Abstracts International, 53(05-A). Johnson-Maas, S. L. (1989). The role offantasy and personality in mid-life career change: A retrospective study. (Doctoral dissertation, New York University, 1989). Dissertation Abstracts International, 50(11-B). Voices in Transition: Lessons on Career Adaptability Ebberwein, Christopher A;Krieshok, Thomas S;Ulven, Jon C;Prosser, Ellie C The Career Development Quarterly; Jun 2004; 52, 4; ProQuest Central pg American Heritage Dictionary (2nd College ed.). (1985). Boston: Houghton Mifflin. Wells, T. J. (1998). Military transition assistance programs: Identifying the needs and values o f dislocated workers. (Doctoral dissertation, University of Illinois, Urbana-Champaign, 1998). Schlossberg, N. K. (1981). A model for analyzing human adaptation to transition. The Counseling Psychologist 9, Brunson, B. H. (1996). Life satisfaction and retirement: Military mid-life career change. (Doctoral dissertation, Texas Tech University, 1996). Dissertation Abstracts International, 57(7-A). Neugarten, B. L. (1968). The awareness of middle age. Middle Age and Aging, Chicago: University of Chicago Press. 67

68 Levinson, D. J. (1978). The season s of a man s life. New York: Alfred A. Knopf. Becoming an Ex-Military Man: Demobilization and Reintegration of Military Professionals in Eastern Europe [online]. Bonn: BICC, 2002 [cit ]. ISSN Dostupné z: Wertsch, M.E. (1991). Military brats: Legacies of childhood inside the fortress. St. Louis, MO: Bightwell. Hall, L. K. (2008). Counseling military families: What mental health professionals need to know. Taylor & Francis, New York. Stein-McCormick, C., Osborn, D.S., Hayden, S.C.W., & Hoose, D. (2013). Career development for transitioning veterans. Broken Arrow, OK: National Career Development Association. HIGATE, Paul Richard. Theorizing Continuity: From Military to Civilian Life. Armed Forces & Society [online]. 2001, (Spring) [cit ]. Wing, C., D.A. Wolf, A.S. London, and J.M. Wilmoth (2009). Military service and later labor force outcomes: a life course approach. Paper presented at the 2009 Annual Meeting of the Population Association of America. Maharajan, K., & Subramani, B. (2014a). A critical study on the resettlement problems of air force ex-servicemen in India: Evolving management strategies. International Journal of Research in Management Sciences, 2, Graves, R. T. (2005). A comparative study of the life satisfaction of early retirement military officers. Doctoral dissertation, Texas A&M University. Vigoda-Gadot, E., Baruch, Y., & Grimland, S. (2010). Career transitions: An empirical examination of second career of military retirees. Public Personnel Management, 39(4), Wolpert, D. S. (2000) Military retirement and the transition to civilian life. In J. A. Martin, L. N. Rosen, & L. R. Sparacino (Eds.). The military family: A practice guide for human service providers (pp ). Westport, CT: Praeger. Spangenberg, S., Heikenroth, A., & Frantz, W. (1999). Unteroffizier und ziviler Beruf Berufsbiographien von Zeitsoldaten zwischen militärischem Dienst und zivilberuflicher Reintegration. (Report No. 68). Strausberg: Sozialwissenschaftliches Institut der Bundeswehr. Fuller, R. L., & Redfering, D. L. (1976). Effects of preretirement planning on the retirement adjustment of military personnel. Work and Occupations, 3(4), McClure, H. M. (1992). Alienated patriots: A sociological portrait of military retirees. Doctoral dissertation, University of California, Berkeley. Baruch, Y., & Quick, J. C. (2007). Understanding second career: Lessons from study of U.S navy admirals. Human Resource Management, 46, Adolfsson, P., Diedrich, A., Laven, F., & Walter, L. (2012). I förändringens tid vardagsberättelserfrĺn försvarsmakten (GRI-raport 2012:7). Gothenburg: Gothenburg Research Institute. Higate, P. R. (2001). Theorizing continuity: from military to civilian life. Armed Forces & Society, 27(3), Villiani, B. (2006). Recruitment in a Period of Transformations: The Italian Experience. In C. L. Gilroy, & C. Williams (Eds.), Service to country: Personnel Policy and the Transformation of Western Militaries (pp ). London: MIT Press. Brunger, H., Serrato, J., & Ogden, J. (2013). No man's land : the transition to civilian life. Journal of Aggression, Conflict and Peace Research, 5(2), Gilroy, C. L., & Williams, C. (2006). Service to country: Personnel Policy and the Transformation of Western Militaries. London: MIT Press. 68

69 Spangenberg, S., Heikenroth, A., & Frantz, W. (1999). Unteroffizier und ziviler Beruf Berufsbiographien von Zeitsoldaten zwischen militärischem Dienst und zivilberuflicher Reintegration. (Report No. 68). Strausberg: Sozialwissenschaftliches Institut der Bundeswehr. 69

70 SOUČASNÝ PŘÍSTUP K ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ V RÁMCI VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY CURRENT APPROACH TO THE GOVERNMENT CONTINUITY MANAGEMENT IN THE CZECH REPUBLIC Ondřej BOS 12 Abstrakt Během summitu Severoatlantické aliance, který proběhl 8. a 9. července 2016 ve Varšavě, bylo stanoveno sedm okruhů, tvořících základní rámec požadavků na národní odolnost. Tento rámec stanovuje, které oblasti civilního nouzového plánování spojenci mají řídit a zabezpečovat na národní úrovni tak, aby byla zajištěna stabilita Aliance jako celku. Jedním z uváděných témat je řízení kontinuity činností ve veřejné správě. Hlavním cílem řízení kontinuity činností je obecně dosažení odolnosti subjektu vůči dopadům, k nimž může dojít v důsledku provozních výpadků a nefunkčnosti dané organizace. Primárním smyslem systém řízení kontinuity činností ve veřejné správě musí být zajištění nepřerušené dodávky veřejné služby, případně její efektivní obnova. Zajištění přípravy, zavádění a dalšího rozvoje systému řízení kontinuity činností ve veřejné správě v České republice vyžaduje zohlednění současného přístupu k této metodě řízení i některých specifických aspektů. Klíčová slova: řízení kontinuity činností, kontinuita veřejné správy, odolnost, Varšavský summit NATO Abstract At the NATO Summit, which was held on 8th and 9th July 2016 in Warsaw, were set seven areas of NATO Baseline Requirements for National Resilience. This framework defines, which capabilities in civil preparedness allies will manage and coordinate on national level to improve resilience of Alliance generally. One of the mentioned issues is continuity of government, i.e. government continuity management. The main goal of continuity management is achieving resilience against impact from operational outages and dysfunctional institutions. In the context of government, the system of continuity management has to be focused on stability and availability in providing publice services and on their efficient resumption and recovery in the case of outage. To draw up, implement and develop system of continuity of government in the Czech Republic should take into account both current approach on this method of management and other specific aspects. Key words: business continuity management, continuity of government, resilience, NATO Warsaw Summit ÚVOD Řízení kontinuity činností je relativně nová, nicméně velmi dynamická disciplína managementu organizace, která se vyznačuje značným potenciálem využití v privátním i veřejném sektoru. Definice v normě ČSN EN ISO Ochrana společnosti - Systémy managementu kontinuity podnikání Požadavky popisuje řízení kontinuity činností jako proces managementu, který identifikuje potenciální hrozby pro organizaci jako celek a dopady těchto hrozeb na výkon a funkce organizace, které by mohly způsobit, pokud by nastaly, a který poskytuje rámec pro vybudování odolnosti organizace se schopností efektivní odezvy, která ochraňuje zájmy jejich klíčových zúčastněných osob, dobré jméno, obchodní značku a činnosti vytvářející hodnoty. 12 Ing. Ondřej Bos, Katedra krizového řízení, Fakulta bezpečnostního managementu, Policejní akademie ČR v Praze, Lhotecká 559/7, Praha 4, bos.ondrej@pacr.eu. 70

71 Tento proces lze dále charakterizovat jako soustavnou, cílevědomou a systematickou aktivitu, která má za cíl především ustanovení, implementaci, provoz, monitoring a zlepšování kontinuity činností. I tato definice je součástí uvedené normy, tentokrát popisuje systém řízení kontinuity činností. 1 ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ A NATO Řízení kontinuity se stále častěji stává tématem diskuse o požadavcích na moderní řízení veřejné správy a to jak v rámci národních programů a strategií, tak například i při definování budoucího směřování civilního nouzového plánování Severoatlantické aliance. Hlavním tématem tohoto příspěvku je seznámení s aktuálními požadavky na řízení kontinuity veřejné správy připravované v rámci NATO a srovnání s přístupem k této oblasti v České republice. Během summitu Severoatlantické aliance, který proběhl 8. a 9. července 2016 ve Varšavě, bylo deklarováno, že civilní připravenost patří k hlavním pilířům odolnosti a stability NATO. Principy civilní připravenosti je však nezbytné rozvíjet především na národní úrovni členských států, přičemž musí být zajištěna koordinační role příslušných aliančních orgánů, v tomto případě tedy Výboru pro civilní nouzové plánování (CEPC). V závěrečných bodech summitu 13 se proto objevuje závazek na rozpracování tzv. Základních požadavků NATO na národní odolnost, které obsahují následujících sedm oblastí 14 : kontinuita veřejné správy a souvisejících kritických služeb; odolný systém dodávek elektrické energie; schopnost zvládat nekontrolovatelný pohyb velkého počtu osob; odolný systém dodávek potravin a pitné vody; schopnost zvládat situace s vysokým počtem obětí; odolné systémy vyrozumívání a komunikace s veřejností; odolné systémy veřejné dopravy. 1.1 CÍLE ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ V druhé polovině září 2016 uspořádalo polské vládní Centrum pro bezpečnost (Rządowe Centrum Bezpieczeństwa) navázné fórum zaměřené na sdílení zkušeností a poznatků s budováním národních schopností v řízení kontinuity veřejné správy 15. Nosnou částí semináře byly příspěvky prezentující obecný model národního programu kontinuity veřejné správy. Tento model se skládá ze tří základních částí: Identifikace základních funkcí, analýza procesů veřejné správy, hodnocení rizik; Materiální, komunikační a informační zdroje nezbytné pro zajištění kontinuity veřejné správy; Ověřování, testování, opravná opatření. Východisky pro nastavení rámce jsou především právní normy a dokumenty určené k řízení kontinuity veřejné správy ve Spojených státech amerických, dále mezinárodní standard ISO (Ochrana společnosti Systémy řízení kontinuity činností Požadavky) a Plán pro zajištění národních kritických funkcí zpracovaný v Německu. Dílčí cíle jsou následující: Tab.1 Definované dílčí cíle řízení kontinuity činností ve veřejné správě Úkol Související podmínky Zdroje, prameny Ustavit národní plán Je součástí plánu ISO Společenská kontinuity veřejné - identifikace kritických funkcí na úrovni bezpečnost-systémy řízení správy, státu? kontinuity činností-požadavky 13 No. 73,Warsaw Summit Communiqué: NATO - Official text: NATO [online] [cit ]. Dostupné z: 14 Compendium of Resilience Guidelines for the Seven Baseline Requirements: Appendix 1, Annex to PO(2016)0424 (INV). NATO, Achieving the NATO Baseline Requirement for Continuity of Government: A Forum for Exchanging Best Practices and Building Capability. Warsaw, September 21 22,

72 s výběrem a prioritizací institucí, nezbytných služeb a potřebných podpůrných služeb a prostředků Implementovat a udržovat systém a procesy, které umožní požadovanou úroveň komunikace napříč veřejnou správou Zajistit, aby plány obsahovaly odpovídající náhradní postupy pro zajištění kritických služeb Plánovat geograficky oddělené lokality se sídly institucí odpovědných za rozhodování na národní úrovni Periodicky testovat, ověřovat a revidovat opatření v plánech kontinuity veřejné správy Navrhnout a zajišťovat odpovídající úroveň zdrojů pro podporu kontinuity základních funkcí veřejné správy - zohlednění mezinárodních závazků? - zmocnění zastupovat orgány veřejné správy? - stanovení koordinačních pravomocí a vazeb napříč jednotlivými oblastmi veřejné správy? Umožňuje komunikační systém prioritní spojení mezi a) orgány veřejné správy, b) veřejnou správou a poskytovateli kritických služeb, c) veřejnou správou a veřejností? Je testována a rozvíjena obousměrná komunikace, zejména s přihlédnutím k technologickému rozvoji? Zahrnují plánovaná opatření také náhradní pracoviště, včetně související infrastruktury a služeb? Je připraven scénář a gesce za převzetí odpovědnosti za přijímání rozhodnutí o řízení krizové situace? Jsou připravovány cvičení zahrnující všechny úrovně veřejné správy, včetně ověřování rolí a odpovědností, systémů zdrojů u relevantních orgánů veřejné správy? Jsou součástí cvičení vyhodnocení a následné aktualizace plánů? Jsou zdroje pro podporu krizového řízení: - součástí kritické infrastruktury? - dostatečně zabezpečeny proti výpadku? - zajištěny z pohledu fyzické a kybernetické bezpečnosti? - schopné nezávislého provozu po dobu jednoho měsíce? Jsou primární a záložní zdroje: - pravidelně testovány a provozovány pro vzájemné zálohování? - umístěny v geograficky oddělených oblastech? Poskytnout záložní řešení v případě, že zdroje, potřebné pro podporu krizového řízení, budou ohroženy Zdroj: NATO, Resilience Guidelines for Continuity of Government (ISO 22301: Sociel Security Business Continuity Management Systems Requirements) Plánovací dokumentace a metodiky Federální agentury pro nouzové řízení (FEMA) (FEMA continuity of operations divisions documents/ Continuity of Operations Plan Template) Směrnice pro kontinuitu federální vlády USA (US Federal Continuity Directive 1) Plán pro zajištění národních kritických funkcí SRN (German national critical functions plan) Seznam národních kritických funkcí zpracovaný Ministerstvem vnitřní bezpečnosti USA (USDHS National Essential Function list) Standard Národní asociace požární ochrany č. 1600: Řízení katastrof / mimořádných událostí a řízení kontinuity činností/kontinuity procesů a programů (National Fire Protection Association 1600: Standard on Disaster/Emergency Management and Business Continuity/Continuity of Operations Programs) Z uvedeného semináře vyplynul, mimo jiné, následující závěr: Udržení kontinuity základních služeb je nejen významným prvkem při zajišťování národní bezpečnosti, ale také představuje podstatný prvek řízení organizací a plnění jejich funkcí. V situaci, kdy velká část dodavatelů klíčových služeb pro veřejný sektor jsou soukromé subjekty, je dále nesmírně důležité jejich zařazení na principu spoluzodpovědnosti v úsilí o zajištění bezpečnosti občanů a stabilní ekonomiku. Dosažení synergie však závisí nejen na efektivní spolupráci veřejného a soukromého sektoru, ale také na koherentní přístup k veřejným záležitostem ochrany základních veřejných služeb celostátní fórum na téma ochrany kritické infrastruktury v kontextu činností EU a NATO v oblasti ochrany klíčových služeb a infrastruktury. Rządowe Centrum Bezpieczeństwa [online]. Warsaw, 2016 [cit ]. Dostupné z: 72

73 1.2 DALŠÍ PLÁNOVANÉ KROKY Je evidentní, že směry, kterými se má oblast civilní připravenosti NATO v budoucnu primárně ubírat, vycházejí především z vývoje globálního bezpečnostního prostředí a z trendů na zajištění udržitelného rozvoje, zejména v návaznosti na hybridní hrozby 17, ochranu měkkých cílů a funkčnost kritické infrastruktury. Zároveň je důležitým sdělením zdůraznění subsidiarity a podpory členských států při rozvoji schopností a kapacit v národních podmínkách, které objektivně odráží požadavky a zájmy jednotlivých zemí. I z tohoto důvodu je na první pololetí letošního roku plánováno dotazníkové šetření, zaměřené na sebehodnocení členských států v uvedených sedmi oblastech civilní připravenosti. Do šetření se s největší pravděpodobností zapojí gesčně příslušná ministerstva. Hlavním cílem je a) získání souhrnného přehledu o aktuálním stavu, využívaných metodách a nástrojích, přístupech k zajišťování civilní připravenosti, b) upoutání pozornosti vyššího managementu veřejné správy, který je potřeba přesvědčít o důležitosti a prioritě pro zvyšování odolnosti při zajišťování klíčových služeb. 2 PŘÍSTUP A AKTUÁLNÍ STAV ŘÍZENÍ KONTINUITY ČINNOSTÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ V ČR Jak vyplynulo z definicí v úvodu textu, hlavním cílem řízení kontinuity činností je obecně dosažení odolnosti subjektu vůči dopadům, k nimž může dojít v důsledku provozních výpadků a nefunkčnosti dané organizace. Primárním smyslem systém řízení kontinuity činností ve veřejné správě musí být zajištění nepřerušené dodávky veřejné služby, případně její efektivní obnova. Zajištění přípravy, zavádění a dalšího rozvoje systému řízení kontinuity činností ve veřejné správě v České republice vyžaduje zohlednění současného přístupu k této metodě řízení i některých specifických aspektů. 2.1 LEGISLATIVA Až donedávna český právní systém neznal pojem řízení kontinuity, nicméně řada předpisů obsahuje ustanovení, která zprostředkovaně odkazují na povinnost průběžně vyhodnocovat a předcházet riziků spojeným s provozními výpadky a přerušením poskytování veřejných služeb. Exemplárním příkladem je tzv. krizová legislativa 18, která pregnantně vymezuje povinnosti orgánů krizového řízení, právnických a fyzických osob při řízení krizí a zajišťování ochrany kritické infrastruktury. Dále lze uvést zákony, které upravují působnost územních samosprávných celků, včetně jejich povinnosti chránit veřejný zájem 19 : zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), 2 odst. 2: Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem ; zákon č. 129/2000 Sb, o krajích (krajské zřízení), 2 odst. 3: Kraj při výkonu samostatné působnosti a přenesené působnosti chrání veřejný zájem ; zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, 2 odst. 2: Hlavní město Praha a městské části pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Paralelou k požadavkům na řízení kontinuity, respektive identifikaci rizik, které se mohou stát příčinou provozních výpadků organizace, jsou také součástí tvorby zákona o řízení a kontrole veřejných financí - návrh zákona je aktuálně předložen k projednání v Poslanecké sněmovně. Ministerstvo 17 Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy. Aktualizované a rozšířené 2. vydání. Praha: Jagello 2000, ISBN Soubor zákonů č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů a zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých předpisů. 19 Veřejný zájem není legislativně definován; lze však uvést např. vymezení tohoto pojmu novinářem a filozofem Walterem Lippmannem, který v esejích věnovaných filozofii veřejnosti uvedl, že veřejný zájem je to, co by si asi lidi zvolili, kdyby viděli jasně a racionálně, a jednali nezaujatě a spontánně. 73

74 financí, konkrétně Centrální harmonizační jednotka, vydala v souvislosti s přípravou uvedeného zákona metodický pokyn k implementaci systému řízení rizik v organizaci. 20 Tento pokyn vychází z obecných doporučení pro řízení rizik a projektové řízení a jsou tak rovněž použitelné obecně, tedy nejen v souvislosti s řízením a kontrolou veřejných financí. Ministerstvo financí nicméně v současnosti nepředpokládá, že by zásady pro řízení rizik byla zaváděna ve veřejné správě systematicky, neplánuje ani monitorování využívání uvedené metodiky, vyhodnocování přinosů a podobně. Dalším dílčím požadavkem pro řízení kontinuity ve veřejné správě je zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti). V prováděcí vyhlášce 21 k tomuto zákonu je uvedeno, jaké úkoly musí splnit povinná osoba v rámci řízení kontinuity činností. Povinnou osobou se v tomto případě rozumí: 1. správce informačního systému kritické informační infrastruktury; 2. správce komunikačního systému kritické informační infrastruktury a 3. správce významného informačního systému. Kritéria pro stanovení prvku (tj. informačního systému nebo komunikačního systému) kritické informační infrastruktury jsou obsaženy v průřezových kritériích a odvětvových kritériích (odvětví komunikační a informační systémy) stanovených nařízením vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. Významný informační systém je informační systém, který spravuje orgán veřejné moci; není určen prvkem kritické infrastruktury, nicméně by při jeho výpadku mohlo dojít k výraznému omezení výkonu orgánu veřejné moci a k souvisejícím dopadům na zajišťování veřejné služby. Podle veřejně dostupných informací, by mělo být aktuálně určeno přes 40 prvků kritické informační infrastruktury a více než 30 dalších jich je předjednaných k určení. Se subjekty, které provozují kritickou informační infrastrukturu, diskutuje Národní bezpečnostní úřad (úřad odpovědný za koordinaci kybernetické bezpečnosti) i navazující skutečnosti, jako jsou například způsoby naplňování bezpečnostních opatření stanovených v zákoně a navazujícím právním předpise tedy i program řízení kontinuity činností. Významné informační systémy se od prvků kritické informační infrastruktury liší především v tom, že u nich Národní bezpečnostní úřad neprovádí určování, nicméně i zde zajišťuje metodické podpory, neboť s řadou požadavků, včetně řízení kontinuity činností, nemají jejich provozovatele dosud zkušenost. V současné době existuje 153 významných informačních systémů určených pro zajištění veřejné správy České republiky. 22 Souhrnem zákon o kybernetické bezpečnosti a související prováděcí vyhlášky obsahují požadavky, stanovené mezinárodním standardem ISO (Systém řízení informační bezpečnosti). Takto stanoví, že řízení kontinuity činností musí být upraveno pro provoz vybraných informačních a komunikačních systémů nicméně bez přímé vazby na výkon veřejné správy a dostupnost veřejné služby, neboť informační či komunikační systém je pouze podpůrný nástroj, nikoliv celkový soubor prostředků a kapacit. Posledním legislativním prostředkem, který v souvislosti s povinností řídit kontinuitu činností, je zákon č. 418/2012 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob ve znění pozdějších předpisů. Koncem roku 2016 došlo k novelizaci tohoto zákona, která, mimo jiné, značně změnila pohled trestní odpovědnosti právnických osob. 20 Metodický pokyn CHJ č. 2 - Metodika řízení rizik. Ministerstvo financí České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: vyhlášky č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). 22 Vyhláška č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích. In:. 2016, Příloha č. 1 Významné informační systémy, 127/2014. Dostupné také z: 74

75 Před uvedenou novelizací zákon taxativně vymezoval 76 skutkových podstat trestných činů; aktuálně je však právnická osoba odpovědná za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku s výjimkou těch, které jsou uvedeny v zákoně. Podle statistických údajů publikovaných Bulletinu advokacie, s odkazem na statistiky Ministerstva spravedlnosti, bylo doposud odsouzeno 65 právnických osob. 23 Podle statistických údajů zveřejněných ve zprávě Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2015 je doposud trestně stíháno, či bylo doposud trestně stíháno přibližně 220 právnických osob. Pokud jde o škálu trestných činů, pro které byly právnické osoby odsouzeny, či pro které jsou stíhány, nejde o žádný reprezentativní vzorek, zejména pokud jde o pravomocná odsouzení, jde vesměs o podvody, daňové delikty a v menší míře jiné trestné činy. Vzhledem k rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob lze očekávat nárůst trestních stíhání právnických osob a tím pravděpodobně i nárůst odsouzených právnických osob. 2.2 KONCEPCE ROZVOJE VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČESKÉ REPUBLICE Prevence provozních výpadků a zajištění funkčnosti institucí veřejné správy pro nepřetržité poskytování služeb veřejnosti v odpovídajícím rozsahu a kvalitě je jedním ze strategických cílů rozvoje veřejné správy v České republice. Strategickým rámcem rozvoje veřejné správy České republiky pro období byly stanoveny parametry cílového stavu, jehož by mělo být dosaženo za pomoci implementace řady nástrojů a opatření. Strategickým cílem č. 1 je modernizace veřejné správy; tento strategický cíl se dále člení na tyto specifické cíle: Využívání prvků procesního řízení a zavedení standardů vybraných agend; Snižování byrokratické zátěže; Rozšíření metod kvality ve veřejné správě; Zavedení systému hodnocení veřejné správy. Nejméně ve třech z uvedených cílů lze nalézt souvislost s cíli a účelem zavádění systému řízení kontinuity činností v organizaci. Přípravě Strategického rámce předcházelo provedení analýzy aktuálního stavu veřejné správy 25. V kapitole 4 Nedostatky systémového charakteru se, mimo jiné, uvádí, že cílem zavádění systémových opatření je také zvýšení kvality řízení úřadů orgánů veřejné moci a posílení důležitého principu kontinuity činnosti veřejné správy. V červnu 2016 vydalo Ministerstvo vnitra další analýzu, tentokrát zaměřenou na využívání metod kvality ve veřejné správě. Cílem této analýzy je zmapování zkušeností úřadů s metodami a nástroji řízení kvality a zhodnocení dalších možností pro jejich rozšiřování. Výsledky analýzy byly představeny na konferenci Moderní veřejná správa, kterou pořádalo Ministerstvo vnitra ČR ve dnech 15. a 16. září Jedním ze závěrů provedeného šetření bylo zjištění, že mezi metody vhodné pro zvyšování kvality řízení ve veřejné správě zařadili respondenti také řízení kontinuity činností. Význam a potenciál řízení kontinuity činností jako jedné z disciplín řízení rizik organizace vyplynul i z dalšího příspěvku zmíněné konference, věnovaného revizi normy ČSN 9001 a souvisejícím dopadům pro instituce veřejné správy. 26 Jedna z hlavních změn, které jsou předmětem revidované normy ISO 9001:2015, resp. ČSN EN ISO 9001:2016, se týká požadavků na výkonnost a efektivnost, tj. schopnosti dosahovat vytýčených cílů na jednotlivých úrovních řízení a za optimálního využití zdrojů. 23 Sankcionování právnických osob a praxe českých trestních soudů. In: Bulletin advokacie 10/2016. Praha: Česká advokátní komora, ISSN Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období byl schválen usnesením vlády č. 680 ze dne 27. srpna 2014, o ke Strategickému rámci rozvoje veřejné správy České republiky pro období a o zřízení Rady vlády pro veřejnou správu; ve znění usnesení vlády č. 21 ze dne 14. ledna Analýzu aktuálního stavu veřejné správy vzala vláda na vědomí usnesením ze dne 14. prosince 2011 č CHARVÁT, Pavel. ISO 9001 revize normy a její dopady na veřejnou správu. Konference Moderní veřejná správa, září 2016, Ministerstvo vnitra ČR, Praha. 75

76 S tímto souvisí také větší důraz na řízení provozních rizik, kdy organizace musí jasně definovat rizika a příležitosti pro identifikaci žádoucích a nežádoucích synergií a stanovení adekvátních opatření v rámci vnitřního řídícího a kontrolního mechanismu. Dle Charváta patří k pozitivním faktorům řízení rizik v organizaci především: celkový pozitivní dopad na řízení; tvorba silné znalostní základny a možnost kritického myšlení; tvorba proaktivní kultury zlepšení; podpora při plnění zákonných a regulatorních požadavků; zajištění souladu kvality produktů a služeb; důvěryhodnost organizace vůči klientům a jejich spokojenost. ZÁVĚR Závěrem je možno konstatovat, že záměry Severoatlantické aliance v oblasti posilování civilní připravenosti jsou vhodným impulsem pro rozvoj systematického řízení kontinuity činností ve veřejné správě. Česká republika již zahájila řadu aktivit, které mohou přispět s plynulým zavedením uvedených mechanismů v managementu veřejné správy. Rovněž legislativní prostředí není potřeba dramaticky měnit a doplňovat, jedná se spíše o definování požadavků na řídící a kontrolní mechanismy institucí veřejné správy, které se zaměří na vyžadování odpovědnosti za předcházení provozním výpadkům a souvejícím dopadům na poskytování veřejných služeb. Dostupné informace o modelu navrhovaném NATO však zatím opomíjejí jeden z klíčových bodů programu řízení kontinuity činností, kterým je začlenění řízení kontinuity činností do stávajícího modelu řízení organizace. Je totiž důležité, aby rozsah a náplň řízení kontinuity činností respektovaly a vycházely ze stávajících podmínek a systému managementu, užívaných v organizaci. Každá instituce by měla mít možnost zvolit, jaké komponenty a pro jaké konkrétní procesy či služby. Zároveň by však měla existovat jednotná a ucelená metodika, která a) popíše a vysvětlí účel a podobu nástrojů a metod, b) sjednotí postupy, aby bylo možno analýzy, plány a další dokumentaci sjednotit a koordinovat. Použitá literatura [1] No. 73,Warsaw Summit Communiqué: NATO - Official text: NATO [online] [cit ]. Dostupné z: [2] Compendium of Resilience Guidelines for the Seven Baseline Requirements: Appendix 1, Annex to PO(2016)0424 (INV). NATO, [3] Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy. Aktualizované a rozšířené 2. vydání. Praha: Jagello 2000, ISBN [4] Metodický pokyn CHJ č. 2 - Metodika řízení rizik. Ministerstvo financí České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: [5] Vyhláška č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). [6] Vyhláška č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích. In:. 2016, Příloha č. 1 Významné informační systémy, 127/2014. Dostupné také z: [7] Sankcionování právnických osob a praxe českých trestních soudů. In: Bulletin advokacie 10/2016. Praha: Česká advokátní komora, ISSN [8] Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období byl schválen usnesením vlády č. 680 ze dne 27. srpna 2014, o ke Strategickému rámci rozvoje veřejné 76

77 správy České republiky pro období a o zřízení Rady vlády pro veřejnou správu; ve znění usnesení vlády č. 21 ze dne 14. ledna [9] LIPPMANN, Walter. Essays in the Public Philosophy [online]. Boston, Toronto: Little, Brown and Company, 1955 [cit ]. Dostupné z: [10] DRUCKER, Peter Ferdinand. Věk diskontinuity: s novou předmluvou autora: obraz měnící se společnosti. Praha: Management Press, ISBN

78 ZHODNOCENÍ ZÁKLADNÍ KONCEPCE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU A ZAHRANIČNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI EVALUATION OF THE BASIC CONCEPTS OF INTERNATIONAL TRADE AND INTERNATIONAL ARMS TRADE Jana BOULAOUAD 27 Abstrakt Příspěvek se zabývá teoretickým náhledem na problematiku mezinárodního obchodu jako takového, jeho základními funkcemi a přístupy spojenými s teorií zahraničního obchodu. Následující část příspěvku shrnuje krátce subjekty mezinárodně-obchodních vztahů, včetně mezinárodních korporací a dále dohod mezinárodně-obchodní vztahy ovlivňujících. Od mezinárodního obchodu se příspěvek dále rozvíjí do hodnocení mezinárodního obchodu se zbraněmi a vojenskou technikou. Vymezuje základní pohled na pojmy zbraň a obchod se zbraněmi, věnuje se pojímání specifik tohoto trhu a motivů pro působení v rámci něj. Závěrečnou část příspěvku tvoří zhodnocení zahraničního obchodu se zbraněmi a vojenskou technikou od roku 1990 z hlediska celkového exportu, jeho komoditní struktury či nejvýznamnějších společností z hlediska zabezpečení produkce vojenského určení. Klíčová slova: export, dodavatel, odběratel, zahraniční obchod, zbraně Abstract The paper deals with theoretical preview on the issue such as international trade, its basic functions and approaches associated with theories of foreign trade. The next part briefly summarizes the contribution of internationally-business relations actors, including international corporations and international agreements affecting trade relations. From the contribution of international trade to further develop the evaluation of the international trade in arms and military technology. It defines the basic concepts of view of weapon and arms trade deals with the conception to market, and motives for action within it. The final part is an evaluation of the contribution of foreign trade in arms and military technology since 1990 in terms of total exports, its commodity structure and leading companies in terms of securing the military production. Key words: export, supplier, receiver, foreign trade, weapons ÚVOD Zahraniční obchod je obchodním vztahem přesahujícím hranice daného státu a jako takový je důsledkem dělby práce. Je výsledkem využití absolutních a komparativních výhod, dochází k úspoře zdrojů, využití levnějších lidských zdrojů či příhodnějších klimatických podmínek. Z hlediska politického se jedná o navazování strategických partnerských vztahů. V souvislosti s úlohou zahraničního obchodu je možné zmínit dvě základní koncepce, které se jím zabývají. Pasivní koncepce zahraničního obchodu přisuzuje zahraničnímu obchodu pouze doplňkovou úlohu pro ekonomiku prostřednictvím nutnosti dovozu zboží v ekonomice chybějícího a naopak vývozu zboží, kterého je v ekonomice nadbytek. Naopak aktivní koncepce zahraničního obchodu se věnuje zahraničnímu obchodu jakožto činiteli ekonomického růstu a úspor národní práce. 27 Ing. et Ing. Jana Boulaouad, katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, , jana.boulaouad@unob.cz. 78

79 1 MEZINÁRODNÍ OBCHOD Zahraničně-obchodní politika je vedle politik monetární a fiskální součástí hospodářské politiky státu. Zahraničně-obchodní politika je zaměřena na využívání svých nástrojů s ohledem na možnosti ovlivnění síly překážek v mezinárodně-obchodních vztazích. Nástroje, kterých lze využít jsou autonomního či smluvního charakteru. Autonomní nástroje zahraničně-obchodní politiky jsou jednostranné kroky realizované například prostřednictvím zavedení cel, kvót, dumpingů, subvencí apod. Oproti tomu nástroje smluvního charakteru jsou realizovány, jak již název napovídá, prostřednictvím dohody mezi příslušnými zeměmi, v podobě zóny volného obchodu, celních unií apod. [1] 1.1 FUNKCE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Funkce zahraničního obchodu jsou uváděny různými formami, za základní lze považovat ekonomicko-racionalizační funkce vycházející z aplikace absolutních a komparativních výhod, dále funkce transformační, prostřednictvím které dochází k ovlivňování platební bilance a jejíž působení jepřímo na proces přeměny produktu. Funkce transmisní je vnímána v přechodu nových technologií skrz hranice národních států a funkce sortimentní, která vychází z principu rozšiřování sortimentu dostupného v dané ekonomice. Lehce odlišné vnímání funkcí zahraničního obchodu vnímá následující: prostřednictvím své transformační funkce zahraniční obchod utváří ekonomickou rovnováhu, a to prostřednictvím realizace mezinárodního obchodu. Mezinárodní obchod následně vede ke změnám struktury domácí produkce a dopomáhá k nastolení rovnováhy v dalších oblastech trhu. Prostřednictvím transmisní funkce zahraničního obchodu dochází k přenosu informací o produkci a službách, díky čemuž je tato funkce označována jako učení se od zahraničí. Růstová funkce zahraničního obchodu vychází se samotného zapojení národních ekonomik do mezinárodní dělby práce prostřednictvím zahraničně-obchodních vztahů. 1.2 PŘÍSTUPY K ZAHRANIČNÍMU OBCHODU Z hlediska ekonomické teorie rozlišujeme základní přístupy k zahraničnímu obchodu: protekcionismus; liberalismus. Protekcionismus obecně směřuje k autarkii ekonomiky, tedy její uzavřenosti. Liberální přístup k zahraničnímu obchodu v současné době převažuje, jedná se o tendenci k otevřenosti ekonomiky a volnosti obchodu mezi národními státy. Ve většině států je logický protekcionismus a ochrana strategicky významných odvětví a komodit, odvětví pro stát tradičních či nově vznikajících. Tato podoba se označuje za ochranu tzv. infant industry. Pro uplatnění je ale samozřejmě zapotřebí vytyčení těchto strategických odvětví. 1.3 SUBJEKTY MEZINÁRODNÍCH EKONOMICKÝCH VZTAHŮ A MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ DOHODY V rámci subjektů mezinárodních ekonomických vztahů figurují základní skupiny subjektů: Transnacionální korporace; Malé a střední podniky; Státy Mezinárodní organizace. Transnacionální korporace jsou nejvýznamnějším ze subjektů mezinárodních vztahů, jedná se o formu mezinárodního monopolu prostřednictvím nejčastěji vývozu kapitálu formou nákupu akcií, akvizicí celých podniků či výstavbou tzv. na zelené louce. Malé a střední podniky početně převyšují transnacionální korporace, ovšem z hlediska objemu své produkce jsou menší. Ve vztahu k mezinárodnímu obchodu ovšem zastávají významnou roli v oběhu zboží. Samotné jednotlivé státy celkově vytvářejí podmínky pro zapojení do mezinárodně-ekonomických vztahů, a to prostřednictvím nastavení celní politiky, předpisů pro daně a zejména zastávají regulační funkci. [1] 79

80 Mezinárodní organizace spojené se zahraničně-obchodní politikou jsou zejména následující: OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj; OSN Organizace spojených národů; WTO Světová obchodní organizace; GATT Všeobecná dohoda o clech a obchodu. Další mezinárodní obchodní dohody: [2] TTIP transatlantická dohoda o obchodu a investicích; Preferenční obchodní vztahy; CETA komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou a EU. Jednání o dohodě TTIP započala v červenci Jedná se o dohodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o liberalizaci vzájemného obchodu a investic. Preferenční obchodní vztahy jsou uzavírány mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Vzájemný obchod se pomocí těchto dohod usnadňuje a dochází k jednání o možnosti uzavření těchto dohod s širším počtem států. CETA byla podepsána 30. října roku 2016 mezi Kanadou a Evropskou unií a jejími členskými státy. K podpisu došlo slavnostně v Bruselu. 2 MEZINÁRODNÍ OBCHOD SE ZBRANĚMI Mezinárodní obchod se zbraněmi se vyznačuje značnými specifiky. Jedná se o oblast významně politicky, ekonomicky i bezpečnostně ovlivněnou a na druhé straně ovlivňující. 2.1 POJMY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI Z hlediska zkoumání mezinárodního obchodu se zbraněmi je podstatné uvědomění si a dodržení jednotnosti z hlediska přístupu k pojímání zbraně a co je viděno pod obchodem s nimi. Z hlediska databází sledující vývoj obchodu s těmito komoditami jsou nuance ve vztahu k například zařazení doplňkových komodit vojenského určení, zařazení například sledování malých lehkých ručních zbraní apod MEZINÁRODNÍ OBCHOD SE ZBRANĚMI Na samotný obchod se zbraněmi je nahlíženo například prostřednictvím následujících definic, jako na: Weapons of war, parts there of, ammunition, support equipment, and other commodities designed for military use. Dual-use equipment when its primary mission is identified as military. The building of defense production facilities and licensing fees paid as royalties for the production of military equipment. Military services such as training, supply operations, equipment repair, technical assistance and construction are included where data are available. [3] The international selling of armaments for profit, carried on by governments and by private contractors around the world. [4] ZBRAŇ A ZBRAŇOVÉ SYSTÉMY Co se samotného pojmu zbraň týče, neexistuje jednotné pojímání této oblasti pro možnosti jejího zkoumání a sledování. Dle definice United states Arms Control and Disarmament Agency (ACDA) je na pojem zbraň nahlíženo jako na válečné zbraně, jejich části, munice, doplňkové vybavení, a další zboží navržené pro vojenské užití, vybavení dvojího užití, jehož primární úkol je identifikován jako vojenský, výstavba zařízení na výrobu zbraní, vojenské služby jako trénink, oprava vybavení, technická pomoc a sestrojení jsou označeny jako obchod se zbraněmi, pokud existují dostupné informace o výše uvedeném. [5] Paul Levine a Ron Smith definují [6] zbraně prostřednictvím vymezení pěti kategorií: zbraně hromadného ničení; 80

81 hlavní zbraňové systémy, kde v této kategorii probíhá většina měření obchodu se zbraněmi (podle registru OSN se jedná o transfery bojových letadel, těžké obrněné techniky, helikoptér, válečných lodí a další); ruční zbraně; vybavení dvojího užití; vojenské služby. 2.2 SPECIFIKA TRHU SE ZBRANĚMI Specifika trhu se zbraněmi vyplývají z charakteristického monopsonového postavení centrální autority na národní úrovni, která vede k ovlivňování poptávkové i nabídkové strany trhu. Obvyklou ekonomickou strukturou tohoto trhu je tedy monopson a monopol na straně odběratele, či centrální autorita jakožto monopson a oligopol na straně dodavatele. [7] Nemožnost pokrytí poptávky domácími výrobci resp. producenty je následně vykryta na mezinárodní úrovni, která na straně nabídky opět odpovídá svým charakterem oligopolu. [7] Ve vojenské výrobě je chování výrobních faktorů specifické díky skutečnosti, že jejich fungování je zde ovlivňováno nejen povahou kupujícího, ale i prodávajícího. Struktura vojenského průmyslu je tak dána povahou kupujícího, charakterem dodavatelů, strukturou pracovních sil, funkcí kapitálových investic, typem podniku a řízení, výzkumem či použitým materiálem. [8] Na rozvoj vojenské výroby a její chování má vliv povaha kupujícího, což se projevuje jeho základními vlastnostmi: necitlivostí k cenám a tendencí soustřeďovat prostředky do malého počtu zbrojních programů. Zbraňové programy vznikají na základě dvou požadavků. Prvním z nich je vojenský požadavek na dokonalejší zbraňový systém a druhý technologické příležitosti slibující větší vojenskou způsobilost, přičemž je zde prvotní snahou zajištění technologické převahy nad potencionálním protivníkem. [9] 2.3 MOTIVY PRO OBCHOD SE ZBRANĚMI Uspokojení poptávky daného státu po zbraních lze vlastní produkcí, či importem. Domácí produkce se vyznačuje klady ve formě zajištění nabídky; nezávislosti na importu embarzích a omezeních, která by mohla omezit dodávku zbraní a vojenské techniky a další. Moderní zbraňové systémy se ovšem vyznačují obrovskými fixními náklady zejména na výzkum a vývoj a tedy většina států navzdory případným vládním dotacím nemá reálnou možnost samostatně vyrábět moderní zbraňové systémy. Keith Krause ve svém díle [10] představil základní kategorie motivů pro obchod se zbraněmi, jakožto důvody výroby a následného exportu zbraní a vojenské techniky, jsou jimi: bohatství; mocenské postavení; vítězství v konfliktu. Snaha o získání bohatství vychází z pojetí zbrojního průmyslu jakožto katalyzátoru industrializace a ekonomického rozvoje. Export zbraní působí jako zdroj cizí měny s pozitivním účinkem na platební bilanci. Díky realizaci úspor z rozsahu se snižují náklady na domácí produkci. Dochází k udržení zaměstnanosti v odvětvích spojených se zabezpečením obrany státu. Export funguje jako kompenzace výdajů na vědu a výzkum. Snaha o získání mocenského postavení vychází z úvah, že prostřednictvím exportu dodavatelská země získá vliv na stát importující a má tedy potenciál lépe dosáhnout cílů své zahraniční politiky. Dochází k upevnění vazeb exportéra a příjemce, jelikož transferem zbraní dodavatelský stát poukazuje na svou snahu přispět ke stabilitě a bezpečnosti státu importujícího. Snaha prostřednictvím exportu zbraní vytvořit či udržet regionální rovnováhu. Snaha udržení vlivu v regionu. Snaha o dosáhnutí vítězství v konfliktu. Export se zbraněmi a vojenskou technikou může vystupovat jakožto substitut za přímou vojenskou přítomnost. Dochází zde ke snaze dosáhnout interoperability. [10] 81

82 Export se zbraněmi a vojenskou technikou může fungovat jako zdroj vlivu v zemi importu. Zajištění vlivu dodavatelské země v zemi importující je podle Cassady Craft možné za následujících podmínek [11]: Příjemce je závislý na importu příslušných zbraní a vojenské techniky. Dodavatel je jediným či jedním z mála exportérů do příslušné země. Poskytnutí úvěru na nákup zbraní by mělo posílit vliv státu exportéra zbraní a vojenské techniky. Poskytnutí zbrojní dodávky poté zajistí vliv exportéra spíše na zahraniční politiku nežli politiku domácí. Z hlediska zhodnocení exportu zbraní a vojenské techniky Spojených států amerických vzhledem k hlavním importérům sledovaného období , dochází k následujícím závěrům: Vývoz zbraní má pro vývozce řadu dalších efektů. Dovezené zbraňové systémy vyvolávají v zemi dovozce další požadavky vývozci zbraňového systému, které souvisí s jeho provozem, údržbou a opravami. Jde zejména o dovoz náhradních dílů a různých doplňkových zařízení k zajištění funkčnosti zbraňových systémů a dovoz potřebných vojenských specialistů ze zahraničí k poskytování služeb pro vyškolení domácího vojenského personálu k obsluze této techniky. Země-dovozce vojenské techniky se tak stává závislou na zemi exportující zbraně, která i prostřednictvím vojenských poradců a specialistů může ovlivňovat prosazování svých bezpečnostních zájmů. [12] Richard Nixon aplikoval koncept exportu zbraní významným spojencům jakožto substitutu vojenské přítomnosti USA v místě konfliktu. Transfery zbraní jsou ospravedlňovány souborem strategických, politických a ekonomických důvodů. Je zřejmé, že od začátku 90. let to jsou zejména motivy ekonomické, jejichž vliv je dominantní při rozhodování o exportu zbraní a vojenské techniky. [13] 3 ZHODNOCENÍ MEZINÁRODNÍHO OBCHODU SE ZBRANĚMI Následující tabulka 1 uvádí seznam největších firem zabývajících se zbrojní produkcí na světě, a to v pořadí dané obraty těchto firem v roce Jak je možné vidět, sedm z deseti největších zbrojovek světa mají své závody ve Spojených státech amerických, tedy ve státě se stabilně největším exportem zbraní a vojenské techniky na světě. Tab. 1 Největší zbrojovky světa podle ročních tržeb za rok 2014 Pořadí Společnost Země podnikání Hodnotové vyjádření zbrojních prodejů 2014 [mil. USD] % z celkových prodejů Celkový profit společnosti 1 Lockheed Martin USA Boeing USA BAE Systems VB Raytheon USA Northrop Grumman USA General Dynamics USA Airbus Group Trans-Evropská United Technologies Corp. USA Finmeccanica Itálie L-3 Communications USA Almaz-Antey Rusko Thales Francie BAE Systems Inc. (BAE Systems UK) USA Huntington Ingalls Industries USA

83 15 United Aircraft Corp. Rusko United Shipbuilding Corp. Rusko Rolls-Royce VB SAFRAN Francie Honeywell International USA Textron USA Zdroj: [14], vlastní Nížena obrázku 1 lze graficky vidět pohyby mezinárodního exportu zbraní a vojenské techniky, která je hodnotově dána tabulkou 2. Export zbraní a vojenské techniky postupně celosvětově klesal a svého minima dosáhl v roce 2002, kdy výše mezinárodního exportu dosahovala mld. TIV jednotek (tedy hodnotového vyjádření USD přepočteného s ohledem na obchod s opotřebeným materiálem a technikou, dle metodiky statistik Stockholm International Peace Research Institute). V období od roku 1990 do roku 2002 vidíme pouze dva významnější vrcholy, a to v letech 1997, kdy byl celosvětový export ve výši mld. TIV a v roce 1997, kdy celosvětový export dosáhl výše mld. TIV. Tab. 2 Vývoj světového obchodu se zbraněmi a vojenskou technikou vývoz v milionech TIV jednotek Rok Celkem Rok Celkem Zdroj: [14], vlastní Od roku 2002 docházelo celosvětově k postupnému nárůstu exportu zbraní v reakci na bezpečnostní situaci, realizaci narůstajících vojenských výdajů apod. Svého vrcholu od roku 1990 dosáhl celosvětový export zbraní a vojenské techniky v roce 2011, kdy výše světového exportu dosáhla mld. TIV y = -0,3387x ,405x 3-238,4x ,54x R² = 0,532 Obr. 1 Graf vývoje celosvětového exportu zbraní Zdroj: [14], vlastní 83

84 Letadlo Systémy protivzdušné obrany Obrněná vozidla Dělostřelectvo Motory Rakety Námořní zbraně Ostatní Satelity Senzory Lodě Obr. 2 Graf komoditní struktury exportovaných zbraní a vojenské techniky světa v průběhu sledovaného období let , hodnotou TIV jednotek Zdroj: [14], vlastní V rámci komoditní struktury světového vývozu zbraní, jejíž členění odpovídá statistikám používajícím databází SIPRI, má vedoucí postavení letectvo. Jelikož graf výše znázorněný zohledňuje hodnotu jednotlivých transakcí nikoli jejich počet, není rozložení tohoto grafu tedy nikterak překvapující. Velký počet dodávek zaměřujících se na vzdušnou obranu s finanční a technologickou náročností, které si produkce těchto systémů žádají, vysoce převyšují finanční náročnost při pořizování například obrněného vozidla apod. Satelity 0% Námořní zbraně 1% Senzory 5% Ostatní 1% Rakety 12% Lodě 15% Letadlo 44% Motory 3% Dělostřelectvo 2% Obrněná vozidla 13% Systémy protivzdušné obrany 4% Obr. 3 Graf komoditní struktury exportovaných zbraní a vojenské techniky světa (souhrn za sledované období let , hodnotou TIV jednotek) Zdroj: [14], vlastní Níže uvedená tabulka 3 udává pořadí deseti největších světových exportérů zbraní a vojenské techniky. Pořadí je dáno průměrem vývozů sledovaného období Tab. 3 Největší exportéři zbraní světa (údaje průměrem let , TIV jednotky v mil. USD) Pořadí Stát USA Rusko

85 Zdroj: [14], vlastní 3 Německo Francie VB Čína Sovětský svaz Nizozemsko Itálie Ukrajina Izrael Španělsko Švédsko Švýcarsko Kanada Jižní Korea Bělorusko Norsko Polsko Jihoafrická republika Hodnoty výše uvedené tabulky 3 jsou dány průměrem za sledované období let , tedy i pořadí největších států je dáno pro toto obdobní. Od roku 2009 je ovšem v pořadí pátým největším exportérem světa Čína, která kromě jednoho roku drží svou pozici, co do exportu zbraní a vojenské techniky nad Velkou Británií. ZÁVĚR Příspěvek se zabýval teoretickým zhodnocením problematiky mezinárodního obchodu, jeho základními principy a funkcemi. Z hlediska mezinárodního obchodu se zbraněmi a části příspěvku věnované právě jemu bylo možné zjistit základní formy pojetí pojmu zbraň, obchodu se zbraněmi, zhodnocení specifik na trhu s obrannou produkcí s odkazem na autory problematikou se zabývající či dále motivů pro samotný vstup na trh s obrannou produkcí. Závěrečná část příspěvku je věnována zejména grafickému zhodnocení mezinárodního exportu zbraní a vojenské techniky v rozmezí let Vyhodnocení vycházelo z dat poskytovaných databází Stockholm International Peace Research Institute a došlo k jejich znázornění s ohledem na vývoj exportu, nejvýznamnější exportéry, komoditní strukturu exportu v jednotlivých letech či zbrojních společností a jejich pořadí z hlediska jejich tržeb z prodeje výrobků zbrojního určení. Použitá literatura Hospodářská politika, Funkce zahraničního obchodu. Zahraniční obchod [online]. Česká republika, 2016 [cit ]. Dostupné z: Mezinárodní obchodní dohody. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2016 [cit ]. Dostupné z: Worrying Trends on Conventional Weapons Horizon, Speaker Tells First Committee, Alleging Devastation of Entire Regions from Arms Manufactured Elsewhere. United Nations [online]. New York: United Nations, 2014 [cit ]. Dostupné z: 85

86 Arms trade. Social Science Dictionary [online]. New York: Social Science Dictionary, 2016 [cit ]. Dostupné z: Holtom P., Bromley M.: The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control, [online]. The Arms Control Association, June 2010, [cit. leden 2015]. Dostupné z Levine P., Smith R., Reichlin L.:The Arms Trade, Economic Policy, Vol. 12, No. 25, str , KRČ, Miroslav. Bezpečnost a bezpečnostní politika: vybrané filosofické, politologické a ekonomické otázky. Brno: DTP studio TYPUS, 1998, 186 s. ISBN KRČ, Miroslav, Jan ŠELEŠOVSKÝ a Ladislav IVÁNEK. Vliv zbrojní výroby na ekonomický vývoj. Brno: Vojenská akademie, ISBN KRČ, Miroslav a Vladimír ŠEFČÍK. Ekonomická teorie obranné průmyslové základny. Brno: Vojenská akademie, 2002, 239 s. ISBN Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, Cambridge University Press, STOHL, Rachel J a Suzette GRILLOT. The international arms trade: teorie a praxe. Vyd. 1. Malden, MA: Polity, 2009, x, 278 p. Business books (CP Books). ISBN NEDBAL, Jiří, Miroslav KRČ a Luboš ŠTANCL. Ekonomické a vojenské aspekty globalizace světové ekonomiky. Brno: Univerzita obrany, 2009, 116 s. ISBN Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade? [online]. World Policy Institute, 2008, [cit. březen 2015]. Dostupné z Stockholm International Peace Research Institute: The Independent Resource on Global Security. SIPRI [online] [cit ]. Dostupné z: 86

87 LEADERSHIP JAKO ZNAK SOUDOBÝCH ARMÁD LEADERSHIP AS A FEATURE OF CONTEMPORARY ARMIES Andrea BRICHOVÁ 28 Abstrakt V dnešním světě nalezneme několik možností, jak přistupovat k obraně vlasti a pohlížet na armádu. Elementárním úkolem armády je být garantem suverenity, tedy bránit danou zemi, její obyvatelstvo a svrchovanost. Vývoj konfliktů ale i společnosti jako takové formují názor na způsob zajišťování takové obrany a pohled na řízení armády. Vzhledem k trendu mít profesionální armádu se mění přístup k vojákům samotným, kdy jsou vnímáni jako profesionálové, o které je třeba se starat a rozvíjet je jako je tomu u civilních firem a jejich zaměstnanců. Ačkoli poslání, úkoly a podmínky, za kterých armády plní své úkoly je naprosto nesrovnatelný s civilními subjekty, je snaha o modernizaci pohledu na její lidské zdroje, což je dáno i konkurenčním prostředím trhu práce. Jednou z forem, jak přiblížit velitele a podřízené voják je leadership. Klíčová slova: leadership, vzdělávání Abstract In today's world we can find several ways to access the homeland defence and the army look on. Elementary task of the army is the guarantor of sovereignty, thus defending the country, its people and sovereignty. Development of conflict but also society as a whole form an opinion on the manner of providing such defence and look to control the army. Given the trend to have a professional army to change the approach to the soldiers themselves, which are seen as professionals, which need to take care and develop it as is the case with civilian companies and their employees. Although the mission, tasks and the conditions under which the army performs its duties is absolutely incomparable with the civilian organizations is the effort to modernize the sight of its human resources, which is also due to the competitive environment in the labour market. One of the ways to approach the commander and subordinate soldier's leadership. Key words: leadership, education ÚVOD Je na uvážení každé politické reprezentace jakou formu armády pro obranu své svrchovanosti zvolí. V historii nebylo možné být bez vlastní armády, v současné době si lze obranu své země zabezpečit jako službu. Země, které nemají stálou armádu jako Vatikán či Lichtenštejnsko mohou mít smlouvu s jinou zemí o poskytnutí uzemní obrany. Úkoly armády lze rozčlenit jiným ozbrojeným složkám jako to má například Kostarika. Existují země, které mají bilaterální smlouvy s jinými zeměmi o poskytnutí obrany území. Snaha o ochranu většího než vlastního území plyne z poslání organizací, jako je OSN či NATO. Různé státy světa lze také dělit dle toho, zda v době míru využívají branné povinnosti či nikoli. V případě absence branné povinnosti mluvíme o profesionálních armádách, jež mají za úkol bránit zemi proti vnějšímu napadení. Případně plnit své nadnárodní závazky, pokud jsou členem vojenské aliance. Státy, které mají profesionální armádu, musí rekrutovat své vojáky z civilního trhu práce a být atraktivnější než jiní zaměstnavatelé. I z tohoto důvodu dochází modernizaci přístupu k vojákům, změnou pohledu na jejich vzdělávání a rozvoj a podobně. 28 Ing. Andrea Brichová, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, , , a.brichova@centrum.cz. 87

88 Zkušenosti z válečných konfliktů a tradiční hodnoty jednotlivých zemí ovlivňují i přístup velitelů k jejich vojákům. Mnohé armády se vrací k vyzdvižení morálních hodnot a vojenského ethosu jako základu, který by měl být vlastní každému vojákovi a přispívat tak k chodu armády jako celku. V doktrínách mnohých armád proto nalezneme vedle vedení i vojenský leadership. Leadership je nástrojem, který je všeobecně chápán jako potřebný. Zároveň je ale fenoménem, který mohutně diskutován a interpretován, ale není celosvětově jednotně uchopen. Společným znakem chápání leadershipu je odkaz na vojenský ethos a hodnoty a historii daného národa. Jde o určité přiblížení velitelů a jejich podřízených vojáků v lidské rovině. K základním vojenským povinnostem jsou velícím prvkům a jejich jednotkám vštěpovány hodnoty vzájemné úcty, respektu a nutnosti neustálého vlastního rozvoje jako nástroje k dosažení vytyčených výkonů a zlepšení fungování všech mechanismů armády jako celku. Je tedy zřejmé, že pojetí leadershipu bude v každé armádě odlišné, ale stěžejní fragmenty jsou neměnné. Článek překládá pohled na leadership několika světových armád, které tento fenomén implementovaly do svých doktrín. Zahraniční zkušenosti přináší možnost zamyslet se nad tím, zda i naše ozbrojené síly by neměly reflektovat tento trend a modernizovat přístup a výcvik svých vojáků v tomto směru, jenž je světově uznáván jako funkční nástroj k řízení ozbrojených sil. Armáda České republiky disponuje svými rezortními školami a výcvikovým zařízením, takže implementace leadershipu by se týkala změny učebních programů a osnov. 1 MEZINÁRODNÍ POHLED NA LEADERSHIP Využití leadershipu není vlastní jen ozbrojeným silám, ale rovněž i civilním organizacím. Odlišuje se však prostředím a podmínkami, za kterých může být využíváno. Všechny armády pracují naprosto odlišně od civilního sektoru, jsou vystavovány extrémním podmínkám a vysokému riziku, proto tedy nelze jen využít to, co nabízí civilní sektor, ale je nutné modifikovat vše na konkrétní vojenské podmínky. Mnohé státy na základě svých bojových zkušeností, národních hodnot, tradic i vývoje mezinárodní situace začaly kromě velení ve svých ozbrojených silách využívat také leadership. 1.1 USA Myšlenka leadershipu čerpá z odkazu armádního generála Douglase McArthura, který ve svém projevu z roku 1962 shrnul: Your mission is to win our wars You are ones who are trained to fight. Yours is the profession of arms, the will to win, the sure knowledge that in war there is no substitute for victory; that if you lose, the nation will be destroyed [1] ve volném překladu: Vaším úkolem je vyhrát naše války. Vy jste Ti, kteří jsou trénováni v boji. Vaší profesí je vojenství, vy vyhrajete, jistě, že zde není prostor pro nic jiného než pro vítězství, jelikož v případě, že byste selhali, ztratíte svůj národ a budete zničeni. toto je souhrnně nazýváno jako vojenský ethos, který povolání v ozbrojených silách odlišuje od všech ostatních a vztahuje se na všechny vojáky. Druhý důvod je takový, že každý se musí snažit být tím nejlepším leaderem, jakým může být. Složením přísahy se leader zavazuje k závazku ke svým podřízeným a ke svému národu. Leader dostává k dispozici to nejcennější, čím armáda disponuje, její vojáky, a proto musí být dostatečně kvalitní na to, aby je mohl vést. [1] Smyslem vojenského dokumentu FM The U. S. Army Leadership Field Manual prvně vydaného v roce 1999 bylo vytvořit jediný odborný teoretický zdroj pro všechny vojenské leadery. Dokument si kladl za cíl trojitý rozměr svého působení: poskytnou doktrínu leadershipu odpovídající veškerým požadavkům prováděných operací; dále stanovit jednotnou doktrínu teorie vojenského leadershipu pro leadery všech úrovní: vojenské i civilní, v činné službě i v záloze, důstojníky a také pro hodnosti mimo důstojnický sbor; poskytnou vyčerpávající a přizpůsobitelný zdroj leadershipu pro armádu 21. století. [1] Americká armáda sbírala vojenské zkušenosti v extrémních podmínkách druhé světové války, Korejské války až po současné konflikty v Afghánistánu a Iráku. V jejích učebních doktrínách nalezneme leadership rozpracovaný do nejmenších detailů. Pohled na leadership ukazuje ve třech dimenzích: přímý, organizační a strategický. Rovněž definují leadera a jeho vlastnosti pomocí kategorií BE, KNOW, DO. [1] Jak ukazují definice, velení a leadership jsou dvě věci, které existují současně: 88

89 Leadership - is the process of influencing people by providing purpose, direction, and motivation while operating to accomplish the mission and improving the organization. Volně přeloženo je ovlivňování lidí poskytováním záměru, řízení a motivace v průběhu dosahování úkolu a zlepšování chodu organizace. [1] Command is the autority that a commander in the military service lawfully exercises over subordinates by virtue of rank or assignment. Command includes the leadership, autority, responsibility, and accountability for effectively using available resources and planning the employment of organizing, directing, coordinating, and controlling military forces to accomplish assigned missions. It includes responsibility for unit readiness, health, welfare, morale, and discipline of assigned personnel. Command is a specific and legal leadership responsibility unique to the military. [1] Neboli volně přeloženo velení je autorita, kterou má velitel zákonem danou z titulu své hodnosti či postavení vůči svým podřízeným. Velení zahrnuje leadership, autoritu, odpovědnost a zodpovědnost za efektivní využívání dostupných zdrojů, plánování zaměstnání, řízení, koordinace a kontrola vojenských sil při dosahování vytyčených úkolů. To v sobě zahrnuje odpovědnost za připravenost jednotky, její zdraví, blahobyt, morálku a vzdávání úcty nadřízeným. Americký přístup odlišuje v leadershipu způsob chování velitele ke svým podřízeným vojákům, ale v rámci velení určuje roviny, které velící důstojník musí z titulu své funkce zvládat. Leadership mu může pomáhat být ještě lepším velitelem. 1.2 KANADA Kanadské ozbrojené síly v devadesátých letech čelily mnoha vnitřním problémům. Ztráta důvěry veřejnosti a změna bezpečnostního prostředí ve světě zapříčinil ještě větší tlak, pod kterým se ozbrojené síly nacházely. Bylo tedy třeba se vrátit k osvědčeným hodnotám. Již na konci Studené války byl rozvíjen program na intelektuální rozvoj. Generál Mike Jeffrey upozornil na nedostatek intelektuálního rozvoje, který byl příčinou mnohých problémů v ozbrojených silách. Začala diskuse potřebném profesním rozvoji. Výsledkem bylo vybudování Canadian Defence Academy, kde je též součástí Canadian Forces Leadership Institutu, kde jsou kanadští vojáci vzděláváni. Leadership directing, motivating and enabling others to accomplish the mission professionally and ethically, while developing or improving capabilities that contribute to mission success. (Horn a MacIntyre, s. 71, 2006[25]) Volně přeloženo kanadská armáda leadership vnímá jako řízení, motivování a umožnění ostatním dosažení daného poslání profesionálně za dodržení mravních hodnot, zatímco jsou rozvíjeny a zlepšovány schopnosti, jež přispívají k úspěchu. Kanadská armáda využívá dvanácti principů, které leadership formují: Achieve professional competence and pursue selfimprovement (dosažení profesní způsobilosti a usilování o rozvoj vlastní osoby); Clarify objectives and intent (ujasnit cíle a záměry); Solve problems and make timely decisions (řešit problémy a činit včasná rozhodnutí); Direct; motivace by persuasion and example and by sparing risks and hardships (přímo, motivovat přesvědčením a příkladem, ušetřit se rizik a těžkostí); Train individual and teams under demanding and realistic conditions (trénovat jednotlivce i jednotky v náročných realistických podmínkách); Build teamwork and cohesion (budovat týmovou spolupráci a soudržnost); Keep subordinates informed; explain events and decisions (informovat podřízené, vysvětlovat jim události a rozhodnutí); Mentor, educate, and develops subordinates (být poradcem, učit a rozvíjet podřízené); Treat subordinates fairly; respond to their concerns; represent their interests (zacházet s podřízenými férově, reagovat na jejich obavy a zastupovat jejich zájmy); Maintain situational awareness; seek information (udržovat povědomí o situaci, vyhledávat informace) Learn from experience and those who have experience; (učit se ze zkušeností a od těch, kteří jsou zkušení) 89

90 and, Exemplify and reinforce the military ethos; maintain order and discipline; uphold professional norms (jít příkladem a posilovat vojenský ethos, udržovat pořádek a disciplínu, dodržovat vojenské normy). [2] Vzhledem k minulosti, kterou kanadské ozbrojené síly mají je cílem leadershipu v jejich pojetí příkladné vojenské chování a dodržování hodnot jejích velících důstojníků, kteří svým příkladem vštěpují tyto atributy svým podřízeným. 1.3 VELKÁ BRITÁNIE Leadership is one of the most observed and least underwood phenomena on earth. James MacGregor Burns Profesor Gary Sheffield ve své práci Leadership in The Trenchces poukázal na obecně nízký standard vzdělání, zdraví a sociálního postavení průměrných vojáků. Důstojníci pocházeli většinou z rodin s vojenskými tradicemi, z aristokratických rodin, kde původ jejich vzdělání byl většinou jasný. Obvykle navštěvovali známější britské školy, kde se platilo školné. Studenti se zde učili leadership i v běžném obchodním styku v rámci správy svých podniků či při správě rodového majetku a starosti o dobré zázemí svých pracovníků. Vztahy v tomto hodnostním sboru byly volnější a méně formální. První světová válka ale zredukovala počty těchto mužů, a tak Britská armáda musela hledat nový zdroj důstojníků i v širších společenských kruzích. Stejně tomu bylo i u ostatních hodnostních sborů. I za těchto podmínek byl ale více či méně udržován rozdíl mezi paternalismem a tvrdou disciplínou, třebaže příliv vzdělaných mužů byl nicotný, drsnost byla méně vhodná v komunikaci mezi sbory. Zkušenosti z druhé světové války ukázaly, že celý systém doplňování personálu musí být přepracován. Po válce byl opět nedostatek důstojníků, a tak byla hledána vědecká metoda, která by odhalila jejich schopnosti leadershipu více než obyčejný pohovor. Výzkumný tým došel k závěru, že leadership by se měl odvíjet od třech podstatných aspektů tým, individualita, úkol. Leadership je tedy funkční vztah mezi těmito entitami. Další zkušenosti v průběhu následujících konfliktů ovlivňovaly britský pohled na leadership, až bylo založeno centrum Leadershipu The Defence Leadership Centre. [2] Vnímání leadershipu a velení je rozdílné, jak dokazují jednotlivé definice. Leadership is visionary; it is the projection of personality and charakter to inspire the team to achieve the desired outcome. There is no prescription for leadership and no prescribed style of leader. Leadership is a combination of example, persuasion and compulsion dependent on the situation. It should aim to transform and be underpinned by individual who understands him/herself, the organization, the environment in which they operate and the people that they are priviliged to lead. [2] Volně přeloženo, leadership je vizionářský, je to projekce osobnosti a charakteru, jež inspiruje tým k dosažení požadovaných výsledků. Není zde žádný recept na leadership a ani není předepsaný styl leadera. Leadership je kombinací příkladu, přesvědčení a potřeby odvíjející se od dané situace. Mělo by cílit ke změně a být podporováno jedincem, který chápe sám sebe, organizaci, prostředí, ve kterém se nachází a lidi, které má to právo vést. Command is a position of autority and responsibility to which military men and women are legally appointed. Leadership and management are the key components to the successful exercises of Command. Successful management is readily measured against objective criteria but commanders are not leaders until their position has been ratified in the hearts and minds of those they command. [2] Velení je pozicí autority a odpovědnosti, která je vojákovi, muži či ženě, udělena. Leadership a management jsou klíčové komponenty k úspěšnému uplatňování velení. Úspěšný management je okamžitě poměřován oproti objektivním kritériím, ale velitelé se nestanou leadery do té dobry, než je jejich pozice přijata v srdcích a myslích těch, kterým velí. Velení je přiřčeno veliteli z titulu jeho funkční náplně zákonem, ale leadership je hodnota, kterou si každý vedoucí, který se chce stát leaderem musí osvojit sám dle možností své osobnosti. Velitel ještě nemusí být automaticky leaderem, na tom musí pracovat vlastním rozvojem, aby se mu dostalo přijetí jeho podřízenými vojáky takovým způsobem, že si ho budou považovat i z lidského hlediska, nikoli jen z titulu jeho funkce. 90

91 1.4 AUSTRÁLIE Již v roce 1996 profesor Fred Fiedler vyhodnotil studii leadershipu, která trvala padesát let Pokud by byl leadership snadný na pochopení, měli bychom již vše zodpovězeno. Je jisté, že víme mnohem více než před čtyřiceti lety, ale bez pochyby víme, že se máme stále co učit. Brigádní generál Kevin O Brien řídil v roce 1999 studii o přijetí podmínek, jak rozvíjet leadership v Australských ozbrojených silách. A vyslovil několik závěrů, které jsou pravdivé i dnes. Například zastával názor, že hardware a software si může koupit kdokoli, ale klíčem k úspěchu jsou lidé, kteří umí využívat svůj potenciál. Ve vojenském kontextu to znamená, že špičkové technologie jsou dostupné těm národům, které si je mohou dovolit. Zároveň se také zvyšuje počet zbraní, které jsou cenově dostupné. Pro Austrálii budou tou výhodou lidé, které má ve svých ozbrojených silách. Právě ti, kteří vyvíjejí systémy, operátoři těchto systémů a obsluha zbraní. Právě lidé jsou zlomovým zdrojem. Kvalitní lidé jsou ale jen začátek. Životně důležitou součástí takového týmu je leadership ten může pomoci obyčejným Australanům dělat neobyčejné věci. Leadership není další speciální znalostí/kompetencí jako je jako logistika či fiskální management, ale je klíčem k otevření potenciálu lidí. Jako ekonomové mají multiplikační efekt, tak leadership je multiplikátorem pro australskou armádu 21. století. Již australská Bílá kniha o obraně z roku 2000 vyzdvihuje důležitost leadershipu. [2] Australské ozbrojené síly pracují s leadershipem v tomto pojetí: Leadership is the ability of an individual to influence others effectively in a given situation, based on a combination of that individual s knowledge, skills and attitudes. [2] Volně přeloženo leadership je schopnost jedince efektivně ovlivnit ostatní v dané situaci, založené na kombinaci jeho znalostí, zkušeností a postojů. [2] Leadership je tedy osobnostní kvalitou, jež jedinci pomáhá vést ostatní k vytyčenému cíli. Není zákonem definován a ani nelze vymáhat. Lze v něm ale jedince vzdělávat a zdokonalovat, a tak podporovat samotné velení. Jelikož celý leadership je o charakteru jedince. Ačkoli jsme v ozbrojených silách, Australané neztotožňují leadership s velením, jak ukazuje definice: Command is the lawful autority that an individual in the Services exerts over subordinates by virtue of his or her rank or appointment. The exercise of a code of military law. [2] Volně přeloženo velení je zákonem stanovená pravomoc jedinci v činné službě, kterou uplatňuje vůči podřízeným z titulu své hodnosti či funkce. Je zde uplatněn kodex vojenského práva. Velení je tedy zákonným nástrojem, který velitel má k řízení svých podřízených na základě elementárních armádních principů. Právě velení je klíčovým prvkem, který odlišuje civilní a vojenské prostředí. Tak jako i ostatní národy i australská armáda neztotožňuje leadership s velením. Leadership je vnímán jako doplněk velení, kdy se velitel snaží zdokonalovat sám sebe a podporovat tím tak velení. Leadership je vnímám jako hodnota charakteru, která není vymahatelná zákonem. 2 ČESKÉ MOŽNOSTI LEADERSHIPU Fakulta vojenského leadershipu Univerzity obrany by měla být stěžejním segmentem, který bude leadership ve svých studijních záměrech uplatňovat. Armáda České republiky disponuje soustavou svého rezortního školství, kdy lze studovat na Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole Ministerstva obrany v Moravské Třebové, dále lze vojáky dle rezortních potřeb vzdělávat a rozvíjet na Univerzitě obrany v Brně, kde je přímo Fakulta vojenského leadershipu. Výcvik šech vojáků probíhá u Velitelství výcviku vojenské akademie ve Vyškově. Možnosti vzdělávání vojáků dle rezortních potřeb jsou dostatečné a zejména Univerzita obrany jako stěžejní producent mladých důstojníků Armády České republiky (AČR) je vhodným segmentem pro rozvoj učebních osnov, které vyhovují jak soudobým požadavkům na akademické vzdělání, tak zejména na potřeby rezortu a Armády České republiky jakožto největšího odběratele jejích absolventů. Právě rozvoj leadershipu a jednotlivých kompetencí, které leadership podporují je cestou, jak nové trendy implementovat do celé struktury zejména AČR. Zejména v rámci kariérových kurzů je kladen důraz na rozvoj velících schopností, ale tyto dovednosti by měli být vštěpovány již mladým důstojníkům, jelikož i oni se ihned po absolvování studia mohou dostat na velitelské pozice. Základní kompetence k vedení lidí by tedy měla elementární znalostí, kterou každý absolvent přichází do praxe do struktur ozbrojených sil a útvarů a zařízení působících pod Ministerstvem obrany. Tato zvládnutá kompetence by mohla usnadňovat adaptaci mladých důstojníků na velitelských pozicích a zvyšovat kvalitu velení, které 91

92 je na těchto služebních místech vyžadováno. Rozvoj této kompetence v průběhu celého studia poskytuje prostor pro její teoretické i praktické zvládnutí. Po nástupu do praxe a nabrání zkušeností s vedením podřízených, by znalosti mladých velitelů byly dále rozvíjeny v kariérových, případně i odborných kurzech, což by podporovalo efektivitu vojenského vzdělávání. ZÁVĚR Zahraniční armády čerpající ze svých zkušeností a s odkazem na hodnoty svých národů vnímají leadership jako součást jejich ozbrojených sil. Společně s velením, představuje leadership entitu, jež by měla být naprosto jasná a vlastní všem vojákům na velících pozicích. Na rozdíl od velení, není leadership formálně vymahatelný a je prvkem, který je velice závislý na osobnosti velícího jedince. Zahraniční zkušenosti se ale shodují v tom, že leadership může být vyučován a rozvíjen, což představuje důležitou vlastnost pro jeho implementaci do vojenského školství. Není podstatné, zda je leadership vyučován v rámci samostatné instituce či je částí jiných vojenských vzdělávacích zařízení. Podstatná pro leadership je jeho definice, která odráží zkušenosti dané armády a hodnoty jejího národa. Armáda neexistuje samostatně, ale je vytvořena vládní reprezentací dané země primárně k ochraně její suverenity a územní celistvosti. Chrání vlastní obyvatelstvo před vnějším napadením, a tak je v zájmu všech obyvatel, aby měli kvalitní armádu. Ačkoli vojenské prostředí nelze srovnávat s stržním prostředím, pohled na lidské zdroje je zde identický. To nejcennější, čím každá armáda disponuje, jsou její lidské zdroje, tedy její vojáci. Ačkoli armádu charakterizuje velení a plnění jejích úkolů i za extrémních podmínek, i vzdělávání tvoří podstatnou výhodu. V případě, že si armáda může vychovat své vojáky dle vlastních potřeb, poskytuje jí to výhodu. Ačkoli lze mít státní zřízení i bez vojenské síly a její absenci nahradit například bilaterální smlouvou s jinou zemí, profesionální vojáci dané země budou bez pochyby tím nejlepším řešením. Armáda České republiky má vlastní rezortní zařízení pro vzdělávání a rozvoj svých vojáků, proto kvalita jejich rozvoje závisí na učebních programech a osnovách, které jsou využívány. Jak ukazují zahraniční zkušenosti, ani ozbrojené síly si nevystačí jen s principem velení, ale je třeba pro excelentní výkony přidat i určitou nadstavbu. Takovou nadstavbou může být právě leadership a kompetence, které ho tvoří. Tyto dovednosti mají být rozvíjeny zejména u velících důstojníků, jak to dokazují zahraniční příklady. Možnost rozvoje vlastních vojáků v českých podmínkách představuje zejména Univerzita obrany, kde je Fakulta vojenského leadershipu a následné kariérové kurzy. Právě v učebních osnovách univerzity by mohly být položeny základní dovednosti v rámci leadershipu, které by mohly dále být v rámci jednotlivých kariérových kurzů dále rozvíjeny. Takto uchopené vzdělávání by podporovalo neustálý profesní rozvoj vojáků a rovněž využívalo jejich zkušenosti. Je otázkou diskuse, jakým způsobem se inspirovat v zahraničí a výhody v podobě leadershipu implementovat i do českého vojenského vzdělávacího systému. Použitá literatura Field Manual The US Army Leadership Field Manual BE, KNOW, DO. Vyd. 1 Wisconsin: CWL Publishing Enterprises, Inc, 212 p. ISBN HORN Bern a Allister MacIntyre, In Pursuit of Excellence: International Perspectives of Military Leadership. Kanada: Canadian Defence Academy Press, 139 s. ISBN

93 MULTIAGENTNÍ MODELOVÁNÍ: KDY MODELOVAT A JAK VYTVOŘIT ÚSPĚŠNOU SIMULACI AGEND BASED MODELING: WHEN AND HOW TO CREATE A SUCCESFUL SIMULATION Martin BRUNCLÍK 29 Abstrakt Multiagentní modelování je v současné době velice rozšířená metoda pro modelování založeného na autonomních agentech, kteří jsou ve vzájemné interakci mezi sebou a prostředím. Rozšíření této metody souvisí zejména s rozvojem možností výpočetní techniky a rozvojem softwarových nástrojů k tvorbě modelů a simulací. V tomto případě je nezbytné nechápat modelování pouze jako stavbu modelu pomocí nástrojů, které jsou zabudovány ve zvoleném programu. Naopak modelování a simulace vyžadují mnohem více znalostí. V tomto článku se proto zaměřím na stručný exkurz do problematiky multiagentního modelování, zvláště pak na jednotlivé fáze postupu zpracování úspěšného modelu. Klíčová slova: multiagentní modelování, agent Abstract Agent based modeling is recent widespread approach for modeling based on autonomous agents who interacts each other and the environment. This widespread of agent based modeling is connected with computational advance and agent based software for modeling a simulations. However, it is very important to realize, that modeling is not just a model building by the simulation software tools. On the contrary, modeling and simulation require much more knowledge than particular software using. In this paper I will discuss when to use modeling and phases of model creations in order to set successful model. Key words: agent based modeling, agent INTRODUCTION We can say that Agent Based Modeling and Simulation (ABMS) is a new modeling paradigm (Macal, North 2005). It allows support decision-makers and gives to researchers big opportunities use electronical laboratories in their research thanks to huge computing advance and software development. We can already find a lot of software application which are used in commerce or research for modeling and simulations in different areas such as urbanization, Consumer Behavior, Development of political opinions, Electricity Markets, Supply Chains, Tourism, Transportation even in Military etc. The software doesn t solve the problem itself and the shareholder and modeler play very important role in the whole process of modeling and simulations while the interaction and understanding each other is crucial. Many beginners or aspirant modelers underestimate the other knowledge then software using. This paper gives the briefly introduction about the Agent Based Modeling and Simulation and discusses possible approach how to create successful model. 29 Ing. Martin BRUNCLÍK, Department of Logistics, Faculty of Military Leadership, University of Defence, Brno, Kounicova 65, Brno, martin.brunclik@unob.cz. 93

94 1 CONCISELY ABOUT ABSM 1.1 WHAT IS AN AGENT? If we want to start to create a model or simulation by ABMS we need to know at least what some components of this model means. Despite the fact that there is no one particular definition of the Agent, we can consider the Agent as an entity, who has certain characteristics. From practical modeling standpoint and for this paper we will use the description by (Macal, North 2005): An agent is identifiable, a discrete individual with a set of characteristics and rules governing its behaviors and decision-making capability. Agents are self-contained. The discreteness requirement implies that an agent has a boundary and one can easily determine whether something is part of an agent, or is a shared characteristic. An agent is situated, living in an environment with which it interacts with other agents. Agents have a protocol for interaction with other agents, such as communication protocols, and the capability to respond to the environment. Agents have the ability to recognize and distinguish the traits of other agents. An agent is goal-directed, having goals to achieve (not necessarily objectives to maximize) with respect to its behaviors. An agent is autonomous and self-directed. An agent can function independently in its environment and in its dealings with other agents, at least over a limited range of situations. An agent is flexible, and has the ability to learn and adapt its behaviors over time based on experience. This requires some form of memory. An agent may have rules that modify its rules of behavior. What else is important too is the fact, that agent has not to be just a person. It can be car, factory, machinery, gate, road, plane etc., it really depends on the kind of modeled system and also on the level of detail. 1.2 BENEFITS OF AGENT BASED MODELING AND SIMULATION Anyone will use or develop any methods without benefits or payoff, so what are the benefits of ABMS? By the (Bonabeau, 2001) we can recognize: ABM captures emergent phenomena Emergent phenomena results from the interaction of individual entities. They cannot be reduced to the system s part, because whole is more than the sum of its parts because of the interaction between the parts, for example traffic jam. ABM provides a natural description of the system does not matter which system do you simulate (markets, logistic chain, organization work) ABM makes the model closer to reality. ABM is flexible you can add new agent if necessary, you can change some kind of characteristic when optimizing agent behavior etc. 1.3 DO WE NEED ABMS AND WHEN? When you look around you, the complex word, all the interconnection between all entities you should say yes. All the system what we need to analyze and model are becoming more sophisticated and complex in terms of their interdependencies. In that situation traditional methods do not allow to satisfactory results or they are not simply applicable. Further, some system have always been to difficult and complex to prepare an appropriate model especially in economy and social sciences, so they have been built up with a lot of limiting assumptions any with the ceteris paribus principle. ABMS give us the opportunity to create models closer to reality and make some experiments in order to compare behavior of object of interest in different conditions and time. For next, growing amount of accessible data, which are organized in huge databases with consistent informative value and consistent methodology, allows to prepare models and simulation in desired level of details. 94

95 2 ABSM AS A PROJECT When we realize the methodology and logic of the ABMS we found out that the knowledge of modeling software and its command would be never enough to succeed in the area of modeling and simulation. In order to achieve successful results corresponding to the set objective by the shareholder and our expectation as a modeler we will discuss some steps towards this target. 2.1 DEFINE THE OBJECTIVES OF THE STUDY When you want successfully create any model and simulation you have to be absolutely clear about its objectives. Why does somebody ask for model of this system and its simulation? What do they expect from that model? Even if it does not sound so difficult, it can be quite tricky situation and it is very important to be sure, that you understand the task. Stakeholder is a person (your boss or client) who has the project request, that is obviously clear, but it has not to be complete list. If you look closer to the project and it objectives and why someone wants to see the results, you can easily find another person such as Marketing department, Sales, Human Resources, Maintenance etc. Every one of them has very different point of view and finally can condemn your project, even the main stakeholder has to be satisfied. Never underestimate the others. Second very important part of this phase is to understand the meaning of success by your stakeholder. You can spent days and night on your project and you can see it fabulous, but the client can find it like a failure, so it will be a failure. You have ask question and another question until you are absolutely sure, that you understand all the same way how your client. 2.2 UNDERSTAND THE SYSTÉM When you have the task from the stakeholder, you should pay attention to understanding of the system which should be modeled. Even if the modeler s knowledge of all system is not expected, a good modeler should know as much as possible the important question to ask and be able to understand the answers. At the beginning is necessary analyze whole the process, find out what are entities in the system, how are they link each other and how they are being transformed or influenced by the other. Another question is the existence of constraints and subtleties. One of the good way how to get as much information as possible about the system is walk through the facility in order to discover how it works and understand why. Target of this process is not to solve whole problem, but get all necessary information, so ask people in the system about their job, its conditions etc. You can ask the same question to different people to get more detailed overview from different point of view. 2.3 CREATE FUNCIONAL SPECIFICATION This is crucial point of good way how to reach future success with your project. Functional specification is a document (it s size depends on complexity of particular model) clarify the model - objectives, level of detail, deliverables and determines how everyone will know when you finished. It should include at least Sturrock (2010): Objectives Summarize initial high-level objectives what are you going to solve and what you are not going to solve. Level of detail A model is always just an approximation of reality and it can be always improved. So it is very important to set the borders by defining the limits of the model. Solving efficiency or productivity of assembly line in factory doesn t be sufficient for efficiency and productivity whole factory. Data requirement Identify what data will be necessary to support the agreed level of detail, what structure of data, the source of data and who will provide them and when. Assumptions and Control Logic Identify and summarize the various points and nodes of the system. List any assumption that you will be making, so that you and stakeholder will how the model will be assembled and what is a level of details of every part of the model. There is usually a lot of variables or entity behavior what should be agreed 95

96 before modeling, for example capacity of the transport means, resource allocation, priorities in queues, details of dispatching, redirecting of some activity when accident occurs etc. Analysis and Reports Prepare the mock-up of final report. Determine who will be involved in the analyze phase of the project and the form and the content of the results to be delivered. Stakeholder will be able in this moment identify missing thing or find out some misunderstanding and it allow so modify some elements before modeling. Animations Animation is very good way how to present the results of model or simulation. Even some stakeholder does not initially request them, but be sure that 2D or 3D animation of ongoing process is more interesting, readable and understandable then several pages of tables with thousands numbers. Due Date and Agility Every project has to have a time limit. Even you can find some other alternative during modeling, which can make it more valuable or complex, but what is the value of things, which are delivered late? Have you ever missed a plane? That is the same. Regarding all the information above you might thing that this should be very formal, but it has not to be. Size and details depends on complexity of the modeled system and time donation. There is no time to prepare huge functional specification, which costs you hours for a simple process model what has to be finished in several hours. But it is better to think about thing ahead then solve some problems during modeling or failure at the end. Final stage of functional specification is sign-off, in the ideal situation at least by the prime stakeholders. Be sure that everyone completely understands that this document defines the project and that the project will be considered complete and successful when fulfill all the aspect of functional specification. No disputes, no more add-ons. 2.4 MANAGE THE PROJECT Ask yourself the question: Do I manage the project or does the project manage me?. Short time pressure or urgent problem will push you skip over some part of preparation and clarification and go forward to modeling. This is very far away from good work flow and it could be just a way to failure. Manage the project and never let it manage you. If there is insufficient time to deliver whole project, select important part of or make the simulation rougher. This is still approximation and even rough approximation in time has some value than late entire simulation. This has to be in noted in the functional specification. So try to avoid anyone to push you skip functional specification. The second part of managing is change of the task up to discover of new facts or from the early simulation results. Some level of agility is valuable and appropriate, but some of them can just prevent you from the completion of the project. That is time when you have to be able to say to stakeholders no, especially when you are in the later phase of the project. Budget your time in order to finish you project in time up to signed functional specification to avoid any disputes. 2.5 COLLECT INPUT DATA Collecting input data for the model is critical topic. The first, as mentioned above in functional specification, responsible people are responsible for delivering you the data in time when necessary otherwise the project will be delay or in worse case failure. It is prudent to ask for inputs in advance and give collectors enough time for preparing data in requested quality, structure and range. Just one advice, instead of future blame on someone else for delayed project due to lack of data cooperate with them. Second, but important is quality, structure and the real informative value of the data. For example you study optimization of transport by truck from Prague to Barcelona. You will receive a set of data where the time to reach final destination varies from 18 to 28 hours. When you analyze this closer, you can see, that in some cases there is one crew truck, were the 28 hours travel contains obligatory 96

97 breaks of 10 hours, and some crew of two drivers with a break of 90 minutes. So you really need to understand the received data, analyze them, purify it and clean of any invalid data. 2.6 BUILT THE MODEL Building of the model is time demanding process of creating the representation of the real system according agreed functional specification. Novice usually tends to building immediately whole model or a big part of it. These approach leads to huge problem for verification, where to understand of verify some detailed interactions between entities became difficult or even impossible. Much better way is build a part of the system, verify it and after that add another part. Two possible approaches (Strurrock 2010) could be summarized as breadth first and depth first. In Breadth first model you will create a big part or whole structure of the model with a minimal level of detail. You will verify it and after you add more and more detail until you achieve the final model. The advantage of this approach is that you can have soon potentially useful model, so you will probably follow this approach when you are single modeler with shortage of time or when you need present some progresses during the project realization. In Depth first you create just a logic part of the model with deep details as required, test and verify it completely. The big advantage of this approach is modularizing the model. This approach let you share the work between several people and it can help to avoid risk of running out of time. 2.7 VERIFY THE MODEL When the model is built is necessary to verify it s functionality. The best way is run the animation and explain how it works and the results. You can receive some unexpected results. These results does not consider the problem, they are the reason why the model is prepared. In this case your task is to find any tools to explain that results. On the contrary, if you receive any unexplainable results you have to find the way of explanation or the bugs, which has to be fixed. In order to verify the model is recommended to track the animation by smaller parts or break the animation at particular point (time or some condition) to check the system state and partly results. Verification is quite important part of the process and it help to avoid any stressful situation during you presentation and handover the model to stakeholders. 2.8 VALIDATE THE RESULTS When the model is built is necessary to verify it s functionality. The best way is run the animation and explain how it works and the results. You can receive some unexpected results. These results does not consider the problem, they are the reason why the model is prepared. In this case your task is to find any tools to explain that results. On the contrary, if you receive any unexplainable results you have to find the way of explanation or the bugs, which has to be fixed. In order to verify the model is recommended to track the animation by smaller parts or break the animation at particular point (time or some condition) to check the system state and partly results. Verification is quite important part of the process and it help to avoid any stressful situation during you presentation and handover the model to stakeholders. 2.9 EXPERIMENT, ANALYZE AND PRESENT THE RESULTS During this phase modeler makes various scenarios identified by the functional specification. He will probably prepare some more scenarios up to some findings from the building phase, if founded important. This phase shouldn t be underestimated, experiments and analyze is the reason of building the model in order to help stakeholder in decision making. But you should pay attention on the final presentation of your project regarding the background and the particular needs of all stakeholders. They usually focus on what alternatives were considered, your proposition and conclusion and recommendations and supporting information, which make your analyze trustful. 97

98 Presentation of the model and the output from the experiment should be prepared very carefully. It is not necessary to overwhelm all stake holders with too many details. The appropriate animation (2D and 3D) is good solution with some important data, but presenting thousands of figures will kill all your effort. Presented values, if they are presented, should be display in appropriate level of accuracy, there is not necessary use 76,020821%, but 76,02% or define the confidence interval. CONCLUSIONS Agent Based modeling and simulation is quite contemporary method used in practice and modeling itself even like the scientific method too. Existing sophisticated software tools can give a feeling of simplicity and easiness, but there is a lot of way, where the modeler can fail or make a mistake. This paper is not Holy script, but it discusses the possible way, how to avoid do the mistake or fall on some typical traps during modeling. Reading this paper does not teach you to build the perfect model, but drives you to the target. Použitá literatura MACAL, Charles M., Michael J. NORTH, Tutorial on Agent based modeling and simulation, In. Proceedings of the 2005 Winter Simulation Conference. Orlando, Florida, IEEE, 2005, strana 2-14, ISBN STURROCK, David T. Tips for successful practice of simulation, In. Proceedings of the 2010 Winter Simulation Conference. Baltimore, Maryland, IEEE, 2011, strana 87 94, ISBN BONABAU, E. Agent-based modeling: methods and techniques for simulating human systems. In. Proc. Natooinal Academy of Sciences99(3): IEEE, 2011, strana

99 VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA TERORISMU V ZEMÍCH VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY (V4) THE DEFINITION AND CHARACTERISTICS OF TERRORISM IN COUNTRIES OF VISEGRAD GROUP (V4) Jan BŘEŇ 30 Abstrakt Článek pojednává o vymezení problematiky terorismu v jednotlivých státech Visegrádské čtyřky (Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Maďarsko). Současné hrozby plynoucí z teroristických aktivit vedly ke změně protiteroristických zákonů v členských státech V4, tak aby adekvátně reagovaly na úroveň ohrožení v daném regionu. Cílem tohoto článku je základní popis novelizovaných právních úprav a komparace příslušných dokumentů, které se vztahují k boji s terorismem v zemích Visegrádské čtyřky. Klíčová slova: hrozba, legislativa, terorismus, zákon Abstract This article discusses definition of terrorism issues in the individual countries of the Visegrad Group (Czech republic, Slovakia, Poland, Hungary). Current terrorism activities led to a change anti-terror laws in member countries of V4 in order to adequately respond to level of danger in the region. The aim of this article is a basic description revised legislation and comparison of appropriate documents which are related to fight against terrorism in the Visegrad Group. Key words: threat, legislation, terrorism, law ÚVOD Terorismus představuje vážný problém současného bezpečnostního prostředí a je fenoménem, který může zásadním způsobem otřást kterýmkoliv státem. Nedávné teroristické útoky (v Paříži, Bruselu, Ankaře, Nice, atd.) společně s masovou migrací do evropských zemí vyvolaly silnou diskuzi napříč jednotlivými státy Evropy, zdali nezpřísnit zákony týkající se oblasti bezpečnosti státu. Na základě zprávy Europolu potencionální riziko teroristických útoků ve střední Evropě není tak vysoké, jako ve státech západní Evropy. Navzdory tomuto tvrzení ČR, Polsko, Slovensko a Maďarsko v roce 2016 novelizovalo příslušnou právní úpravu. Charakter těchto zákonů by neměl být považován pouze jako preventivní opatření proti potencionálním teroristickým aktivitám, ale zároveň jako legislativně regulační opatření proti hrozbám plynoucí z masové migrace. Infiltrace teroristů do migračních vln je bezpochyby jednou z největších hrozeb, která může výrazně narušit bezpečnost státu. Součástí je i popis koncepčních a strategických dokumentů bezpečnostního charakteru, které úzce souvisí s problematikou boje proti terorismu. Terorismus zůstává vedle organizovaného zločinu, extremismu, národnostních a sociálních konfliktů, začleňování migrantů do většinové společnosti a hospodářských rizik, jednou ze zásadních bezpečnostních výzev současného světa. 30 Ing. Jan Břeň, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno , , jan.bren@unob.cz 99

100 1 ČESKÁ REPUBLIKA Česká republika společně s ostatními členskými státy V4 v roce 2016 novelizovala právní úpravu v oblasti boje proti terorismu. Novela byla přijata na základě teroristických útoků z předešlých let a současných bezpečnostních hrozeb plynoucí z migrační krize. Dalším důležitým podnětem pro novelizaci zákona byly požadavky mezinárodních organizací. Při nezavedení sankcí za podporu terorismu Finanční akční výbor vyzve členské a přidružené státy, aby posuzovaly finanční styky se zeměmi V4 jako rizikové. V důsledku by tyto sankce znamenaly omezení a blokace mezinárodních obchodů tuzemských firem. [1] V současné době je v ČR legislativním těžištěm v boji proti terorismu trestní zákoník, který vymezuje a upravuje pojem terorismus z hlediska trestně-právního. Dalšími stěžejními dokumenty jsou Bezpečnostní strategie České republiky 2015 a Strategie České republiky pro boj proti terorismu od r Novela trestního zákoníků je platná od a k současnému trestnému činu teroristický útok přibyly nové skutkové podstaty: podpora a propagace terorismu; financování terorismu; vyhrožování teroristickým trestným činem; účast na teroristické skupině. [2] Odnětím svobody až na deset let bude potrestán občan, který veřejně podněcuje ke spáchání teroristického činu. Výše uvedená sazba platí pro veřejné schvalování teroristických aktivit nebo pro veřejné vychvalování jejich pachatelů. Trestní stíhaní může být zahájeno proti osobě, která jiné poskytne informace nebo výcvik za účelem výroby a používání výbušin, zbraní, nebezpečných látek nebo jiných metod a technik pro účely teroristických aktivit (sazba odnětí svobody až dvanáct let). Finanční nebo materiální podpora teroristické skupiny a jejích členů se trestá odnětím svobody až na patnáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku. Odnětí svobody za vyhrožování spáchání teroristického trestného činu je dáno sazbou až patnácti let. [2] Trestní zákoník nově obsahuje definici pojmu teroristická skupina: Teroristická skupina je společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob, které má trvalejší charakter, je v něm provedena dělba činnosti mezi jeho jednotlivé členy, jeho činnost se vyznačuje plánovitostí, koordinovaností a je zaměřená na páchání trestného činu vlastizrady spáchané formou teroristického útoku. [2] Založení teroristické skupiny nebo účastněním na jejich aktivitách se trestá odnětím svobody až na dvanáct let. Jedná-li se o vedoucího činitele nebo zakladatele teroristické skupiny, sazba odnětí svobody je vymezena až na patnáct let. [2] Nedílnou součástí bezpečnostní politiky ČR je dokument Bezpečnostní strategie ČR 2015 [3], na kterou navazují další koncepce a strategie. Jedná se o komplexní dokument, který obsahuje kapitoly úzce spojené s problematikou boje proti terorismu. Bezpečnostní strategie ČR 2015 pojednává o: východiskách bezpečnostní politiky ČR; bezpečnostních zájmech ČR; bezpečnostním prostředí; nejvýznamnějších trendech a faktorech; bezpečnostních hrozbách; kolektivním rozměru zajištění bezpečnosti; potlačování bezpečnostních hrozeb; ekonomickém rámci zajištění bezpečnosti; institucionálním rámci zajištění bezpečnosti. [3] Další dokument Strategie boje proti terorismu od r [4] se opírá o východiska Bezpečnostní strategie ČR Strategie je koncipována jako dokument obecné povahy, který reflektuje zájmy 100

101 a základní principy boje proti terorismu v podmínkách ČR. Ve výše uvedeném dokumentu jsou deklarovány tyto oblasti: základní principy boje proti terorismu; zlepšení komunikace a spolupráce mezi subjekty, zapojenými do boje proti terorismu a zkvalitňování podmínek pro výkon jejich činnosti; bezpečnostní výzkum, vzdělávání a informování veřejnosti ve vztahu ke konkrétním aspektům boje proti terorismu; prevence radikalizace ve společnosti a boj proti rekrutování do teroristických struktur; legislativní a mezinárodně-smluvní otázky. [4] Poslední bod výše uvedeného seznamu odkazuje také na fakt, že v trestně-právní úpravě ČR [2] je adekvátně zakotvena nejen oblast ochrany proti terorismu, ale také odškodnění a pomoc obětem terorismu. Dále ochrana svědků a dalších osob zúčastněných v případech souvisejících s terorismem. Evropská unie v rámci boje s terorismem vyžaduje zákon o zavedení trestní odpovědnosti právnických osob [5] do právního řádu členských zemí. V ČR tento zákon vstoupil v účinnost Od v ČR vzniklo Centrum proti terorismu a hybridní hrozby. Činnost tohoto centra vzhledem ke gesci Ministerstva vnitra spočívá v monitorování hrozeb spojených přímo s vnitřní bezpečnosti státu, což předpokládá celkem široké pole hrozeb a potencionálních incidentů v oblasti terorismu. Na závěr této kapitoly je nutné podotknout, že ČR je v současnosti smluvní stranou třinácti mezinárodních protiteroristických instrumentů. Seznam těchto ratifikovaných smluv je k dispozici ve výše diskutované strategii. [4] 2 SLOVENSKÁ REPUBLIKA Slovensko obdobně jako ČR reagovalo na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě novelizací protiteroristických právních norem. Konkrétní změny se týkají trestního zákoníku a ústavy. Nová právní úprava vytváří rámec boje proti terorismu, který aktuálně reflektuje vývojové trendy a to nejen v oblasti prevence. Cílem novely je vytvoření právních předpokladů v oblasti získávání informací, rozšíření možností využívání opatření preventivní povahy a úprava vyvození trestní odpovědnosti v případě stíhání trestních činů terorismu. [6] Důležitou právní úpravu v této oblasti tvoří zásah do ústavy Slovenské republiky. Příslušný ústavní zákon [7] prodlužuje lhůtu, po kterou může být osoba podezřelá ze spáchání trestného činu terorismu zadržená ze 48 na 96 hodin. Vzhledem k závažnosti a charakteru teroristických aktivit byla předchozí lhůta nevyhovující pro náležité objasnění věci a zdůvodnění potřebných důkazů ze strany orgánů činných v trestním řízení. [7] Právním těžištěm v oblasti boje proti terorismu je trestní zákoník [8]. Formulace nových skutkových podstat trestných činů je téměř identická jako v případě ČR z důvodu požadavků výše uvedených mezinárodních organizací. Novelizace tohoto zákoníku nabyla účinnosti K právním úpravám došlo nejen v trestním zákoníku, ale i v jiných zákonech (např. v zákoně o policejním sboru [9], v zákoně o ochraně svědka [10], atd.). Přehled hlavních změn: rozšíření důvodů na zajištění osoby, která se nachází na místě, na kterém hrozí teroristický útok a nebo, kde už k teroristickému útoku došlo (délka zajištění se v těchto případech prodlužuje z 24 na 48 hodin); nově se definuje a formuluje oprávnění na zastavení a prohlídku dopravního prostředku (konkrétně se doplňují zakázané věci a nebezpečné látky, které mohou být důvodem pro prohlídku); ochrana svědků je zaručena pro všechny svědky trestných činů terorismu; v případě potřeby celní útvary budou plnit úlohy policie na základě rozhodnutí vlády; upravuje se správa informací databáze Interpolu; prodlužuje se lhůta na zadržení neobvyklé obchodní transakce ze 48 na 120 hodin; úprava poskytování lokalizačních údajů při pátrání po hledaných a nezvěstných osobách. [6] 101

102 Dokument Národný akčný plán boja proti terorizmu na roky [11] je součástí bezpečnostní politiky Slovenské republiky. Jedná se o plán strukturálně podobného charakteru jako česká strategie boje proti terorismu, ačkoliv není tak rozsáhlý. Obsahově tento plán pojednává o: analýze výchozí situace; vyhodnocení bezpečnostní situace v EU; aktuální situaci z pohledu boje proti terorismu na Slovensku; vymezení cílů a úkolů. [11] Na základě prohlášení premiéra současné vlády, vláda vidí jasnou souvislost mezi migrací a hrozbami, které s sebou přináší terorismus. [6] 3 POLSKO Polsko přijalo změny protiteroristických zákonů v polovině roku Tato právní úprava vyvolala širokou diskusi napříč celým Polskem. Dle názorů tamních nevládních organizací obsahují tyto zákony určitá opatření, která jsou v rozporu s polskou ústavou a s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Polská vláda argumentuje nutností přijmout tyto právní úpravy vzhledem ke zlepšení současné bezpečnosti situace v zemi. [12] Nejkontroverznější změny se týkají těchto oblastí: omezená svoboda shromažďování; omezená volnost komunikace; neomezený přístup do veřejných databází z pozice vládní Agentury pro vnitřní bezpečnost; všichni cizinci jsou v podezření ; blokování internetu na požádání Agentury pro vnitřní bezpečnost. [13] Určené kompetentní státní orgány mohou zakázat veřejné shromažďování a protesty z důvodu možnosti vzniku potencionálního teroristického útoku na daném místě. Polská právní úprava však nejasně definuje pojem teroristický útok. Nevládní organizace se obávají, že nově vzniklé zákonné ustanovení může být použito k umlčení protestující veřejnosti, aniž by hrozil teroristický útok. Zákon stanovuje povinnost registrovat všechny předplacené telefonní karty (registrace na občanský průkaz občana). Podle odborníků však nebude tento zákon efektivní v boji proti terorismu a organizovanému zločinu (zákon se dá lehce obejít, zejména u cizinců). Nicméně tato právní úprava na základě obav odborné veřejnosti omezuje práva novinářů, kteří chtějí chránit své zdroje a práva občanů. Vznikají zde oprávněné důvody k ochraně jejich soukromí. Agentura pro vnitřní bezpečnost má neomezený přístup do všech databází (např. do databáze sociálního zabezpečení, databáze otisků prstů, atd.) bez jakéhokoliv mechanismu kontroly a dohledu. Současný standard ochrany stanovený pro cizince, který je předmětem polské jurisdikce, bude snížen. Telefonní hovory cizinců mohou být policií odposlouchávány bez soudního příkazu. Taktéž policie může ověřit otisky prstů kdykoliv a bez konkrétního podezření. Polsko je relativně homogenním státem, což vytváří velké riziko diskriminace na základě barvy pleti, národnosti či etnického původu. Toto zákonné opatření je zaměřeno pouze na cizince. Ve své podstatě každý polský občan může být tímto zákonem ovlivněn, jestliže bude telefonicky komunikovat s člověkem jiné státní příslušnosti. Právní úprava umožňuje okamžité zablokování jakýchkoliv webových stránek na vyžádání Agentury pro vnitřní bezpečnost. Teprve po pěti dnech soud ověří, zdali blokace webu je oprávněná. [13] Obdobně jako v ČR a Slovensku jsou zpracovány koncepční a strategické dokumenty pro boj s terorismem. Konkrétně se jedná o Strategy Of Development Of The National Security Systém Of The Republic Of Poland 2022 [14] a National Security Strategy Of The Republic Of Poland [15]. Tyto dokumenty mají charakterově podobný obsah, cíle a úkoly jako již diskutované strategie působící na území ČR a Slovenska. 102

103 4 MAĎARSKO Maďarská vláda přijala příslušné zákony vztahující se k hrozbám terorismu v roce Podobně jako v Polsku se výrazně zvýšily kompetence tamních bezpečnostních složek. Před novelou zákona mohla policie sledovat internet a odposlouchávat telefonní hovory pouze na základě soudního příkazu se souhlasem poskytovatele internetových a komunikačních služeb. Podle nově vzniklé právní úpravy bude i nadále potřeba soudního příkazu, ale poskytovatelé, již nebudou moci odmítnout přístup policejních orgánů k jejich službám. [16] Mezi další opatření, která mohou být zavedena v rámci ochraně proti terorismu, jsou: zákaz vycházení; omezení pohybu vozidel; zákaz hromadných akcí; zesílená ochrana hranic; přísnější kontrola poštovní komunikace. [16] Maďarský parlament současně s úpravou zákonu o policii schválil i související normativní změny v ústavě, národní bezpečnosti a obraně. Jednou z novinek je možnost vyhlásit v případě nebezpečí teroristického útoku stav teroristické hrozby. V takovém případě je potřeba souhlasu dvou třetin členů zákonodárného sboru. Za tohoto stavu lze obejít některé zákony a zavést na dobu nejvýše patnácti dnů mimořádná opatření. Armáda může být použita, pokud nebudou stačit zdroje policie a národní bezpečnostní služby. S tímto ustanovením souvisí i oprávnění armády použít zbraně, bude-li to nutné. [17] Nově v Maďarsku vzniklo Protiteroristické informační a analytické centrum. Jedná se o útvar s celostátní působností. Mezi hlavní úkoly tohoto centra patří zejména posuzování teroristických a jiných hrozeb. Trestí zákoník byl upraven o trestní odpovědnost za teroristický čin. Trestně odpovědní mohou být rovněž nezletilí ve věku mezi 12 a 14 roky. [17] Výchozím strategickým dokumentem pro bezpečnost státu je Hungary s National Security Strategy [18]. ZÁVĚR Všechny členské státy Visegrádské čtyřky v roce 2016 novelizovaly příslušné zákony v oblasti boje proti terorismu. Úpravy těchto právních norem reagují na současnou potencionální hrozbu teroristických aktivit v Evropě. V ČR byl novelizován trestní zákoník, který definuje a upravuje nové skutkové podstaty trestných činů terorismu. Razantní změny v legislativě ve vztahu s terorismem byly přijaty v Polsku, Maďarsku a částečně na Slovensku. V těchto zemích se novelizoval nejen trestní zákoník, ale zároveň došlo i ke změnám ústavy a pravomocí policejních orgánů. Kompetence vybraných bezpečnostních složek jednoznačně posílily a získali tak snadnější přístup do soukromí občanů a cizinců v daném státě. Dále v případě ohrožení teroristickým útokem může dojít k významným zásahům ze strany státu do svobod občanů. Státy V4 disponují náležitými strategickými dokumenty, které deklarují principy, koncepce a úkoly bezpečnostní politiky státu. Použitá literatura Tvrdší tresty za podporu terorismu. Zprávy Alfa 9. [online] [cit ]. Dostupné z: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Bezpečnostní strategie ČR Strategie boje proti terorismu od r Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízeni proti nim. 103

104 Od 1. januára 2016 je účinná nová protiteroristická legislatíva. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky. [online] [cit ]. Dostupné z: Zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej republiky. Zákon č. 300/2005 Z. z., trestný zákon. Zákon č. 171/1993 Z. z. o Policajnom zbore. Zákon č. 256/1998 Z. z. o ochrane svedka. Národný akčný plán boja proti terorizmu na roky Poland adopted a controversial anti-terrorism law. Panoptykon Foundation. [online] [cit ]. Dostupné z: New Polish Anti-terrorism Law: every foreginer is a potential threat. Panoptykon Foundation. [online] [cit ]. Dostupné z: Strategy Of Development Of The National Security Systém Of The Republic Of Poland National Security Strategy Of The Republic Of Poland. Poland joins Hungary in planning stringent anti-terrorism laws in wake of Brussels attacks. DW-Made for minds. [online] [cit ]. Dostupné z: Maďarsko schválilo další změnu ústavy. Vláda může nově zavádět mimořádná protiteroristická opatření. Aktuálně.cz. [online] [cit ]. Dostupné z: Hungary s National Security Strategy. 104

105 GLOBÁLNÍ PARADOX. SKOTSKÉ A KATALÁNSKÉ SECESNÍ SNAHY JAKO DŮSLEDEK EVROPSKÉ INTEGRACE THE GLOBAL PARADOX. SCOTTISH AND CATALAN SEPARATISM AS A CONSEQUENCE OF THE EUROPEAN INTEGRATION Lucie COUFALOVÁ 31 Abstrakt Ekonomická teorie se v posledních více než dvou dekádách zabývá vztahem mezi ekonomickou integrací a separatistickými tendencemi. Jednotlivé studie se však liší co směru působení vlivu Evropské unie. Tento příspěvek se zabývá separatismem a secesí a jejich podporou v Katalánsku a Skotsku. Zmíněné tendence jsou uvažovány právě v kontextu evropské integrace, která se v nemalé míře podílí na vzniku takzvaného globálního paradoxu. Klíčová slova: separatismus, secese, evropská integrace, zahraniční obchod Abstract Economic theory of the last more than two decades focuses on the relationship between the economic integration and the separatism. The literature on this topic, however, do not coincide on the direction of this effect. This paper deals with separatism and secession and their support in Catalonia and Scotland, which is analyzed in the context of the European integration. The EU is an important factor in the creation of the so called global paradox. Key words: separatism, secession, European integration, international trade ÚVOD V posledních letech se v Evropě střetávají dvě protichůdné tendence. Na jedné straně dochází ke stále hlubší integraci v rámci Evropské unie, na straně druhé sílí tlaky volající po osamostatnění celé řady regionů v rámci jednotlivých států EU. Národní vlády bývají často pod dvojím tlakem, kdy se jednak musejí podřizovat tlakům EU, jednak ustupovat požadavkům regionálních samospráv. Již v roce 1994 užil Bob Davis [1] pro problém analyzovaný v tomto příspěvku pojmu globální paradox. Hlavní myšlenkou ukrytou pod tímto termínem bylo, že čím více jsou národy propojeny globálním trhem a technologiemi, tím silnější je volání po rozpadu jednotlivých států. Dle některých autorů byl již před více než dvaceti lety svět bezpečný pro separatismus a to především z důvodu rostoucí otevřenosti a provázanosti ekonomik a konce vojenského ohrožení spojeného s existencí Sovětského svazu [1] [2]. Separatisté se, dle Davise [1], změnili ze šovinistů hledících pouze do domácí ekonomiky na internacionalisty a zastánce volného obchodu. Dopady separatismu se mohou lišit v závislosti na průběhu procesu. Na jedné straně stojí stále ještě živý případ Jugoslávie, který demonstroval, jak velké násilí může separatismus přinést. Na straně druhé pak rozdělení Československa, které mimo jiné dokazuje, že pokud dojdou obě strany ke konsensu, je možné provést rozdělení bez násilí a bez významného ekonomického či jiného negativního dopadu na obě strany Ing. Mgr. Lucie Coufalová, Ph.D., Katedra ekonomie, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita, Lipová 41a, , @mail.muni.cz. 32 Vaubel [3] však zmiňuje skutečnost, že rozdělení Československa nebývá často formálně považováno za secesi, neboť návrh Vladimira Mečiara na odtržení Slovenska byl jeho českým protějškem Václavem Klausem ochotně akceptován. 105

106 V Evropě se v současnosti mluví o separatismu především ve spojistosti s voláním po samostatném státu Katalánců, Skotů, Vlámů, Basků, Benátčanů a dalších italských regionů. Je tedy patrné, že tyto tendence nejsou zdaleka ojedinělé. Zda bude problém v jednotlivých regionech dále eskalovat a ve svém důsledku povede ke změně státních hranic, není zdaleka jisté. Zdaleka nejvýznamnější secesní hnutí posledních let byla zaznamenána v Katalánsku a ve Skotsku. Zatímco, ve druhé jmenované zemi se v roce 2014 konalo oficiální referendum o odtržení, Katalánsku nebylo referendum centrální vládou povoleno. I přesto však obyvatelé tohoto regionu na pomezí Francie a Španělska pojali zatím poslední volební kampaň do tamního parlamentu jako určitou formu plebiscitu na dané téma [4]. Existuje celá řada ekonomických faktorů ovlivňujících tuto tendenci a klíčová se jeví především role, kterou v celém procesu sehrává Evropská unie, jakožto orgán zastřešující volný obchod mezi svými členy. O důležitosti členství v Unii vypovídá mimo jiné i fakt, že se jedná o jedno z klíčových témat obou protipólů politického spektra jak ve Španělsku, tak ve velké Británii. Zatímco nacionalistické strany argumentují převážně rychlými a snadnými jednáními s EU, argumenty z centra jsou přesně opačné (ibidem). V první části příspěvku bude ve zkratce pojednáno o příčínách separatismu a o rozdílech mezi separatismem a secesí. V dalším bude přiblížena podpora separatismu ve zmíněných regionech. Závěr bude věnován roli Evropské unie v celém procesu. 1 SEPARATISMUS A SECESE K příčinám separatismu bývá obecně řazen především pocit odlišné identity daného národa vhledem k identitě mateřského státu. Ten pak vede k požadavku na vytvoření vlastních politický institucí, které mývají velmi často legitimní základ v historii země. Svoji nezastupitelnou roli hrají také kulturní a jazykové faktory [5]. Všechny tyto skutečnosti jsou nezbytné pro vznik kolektivní identity, zakládající se především na vymezení vůči tomu druhému [6]. V současnosti se nicméně stále více pozornosti soustředí především na ekonomické příčiny a důsledky separatismu [7], jimž bude věnována pozornost také v tomto příspěvku. Problematika bude zúžena na separatistické tendence ve Skotsku a Katalánsku. Siroký a Cuff [8] se domnívají, že nezávislost chtějí získat především regiony či etnika, která přišla o svoji autonomii. To může vést k rozhořčení a pocitu křivdy dané skupiny především v důsledku její zhoršené pozice v rámci země a podlomení schopnosti centrální vlády se jakkoliv kredibilně zavázat. Oblast, která nebyla nikdy autonomní, postrádá zmíněný pocit křivdy a především také vedení, nezbytné ke kolektivní akci. Na opačném konci spektra se pak nachází autonomní oblast, která naopak tyto možnosti má, ale nemá o odtržení zájem, protože jí vyhovuje status quo nebo protože náklady takového odtržení by byly příliš vysoké. Autonomní skupiny tak mají menší motivaci se odtrhnout. Ta je však stále větší, než v případě skupin, které nikdy autonomní nebyly. Autoři dále poukazují také na skutečnost, že autonomie je mírovým řešením etnických problémů ve vyspělém světě (Španělsko, Německo, USA, Švýcarsko, Austrálie) a v rozvojových zemích (Nigerie, Indie, Mexiko, Etiopie). Nicméně také upozorňují na odpůrce toho přístupu, kteří se domnívají, že decentralizace bude nadále podporovat rostoucí požadavky na sebeurčení. To je ostatně i případ Skotska, které získalo velké pravomoce po referendu 1997, což ani zdaleka neuklidnilo separatistické tendence uvnitř regionu [5]. Ztráta autonomie však nemusí znamenat omezení potenciálu kolektivního jednání. Náklady na setrvání uvnitř skupiny, která přišla o autonomii, pak bývají často větší, než v případě připojení se k separatistickým hnutím. Tato skutečnost se v praxi odráží zejména v situaci Katalánska, jehož autonomie byla významně omezena rozhodnutím Ústavního soudu z roku 2006 [9]. Pojem autonomie je pak úzce svázán s pojmem separatismus. Dle Wooda [10] usiluje separatismus především o omezení role centrální autority v určité konkrétní oblasti. Z některých separatistických hnutí pak vykrystalizovala hnutí secesní, snažící se o vymanění z veškeré suverénní moci centrální vlády. I přesto, že separatismus bývá často spojován s násilím, příkladem čehož může být nedávná aktivita baskické separatistické organizace ETA, může se také týkat jen snahy o větší autonomii, 106

107 například v kulturní oblasti. Takováto forma separatismu může být podporována centrální vládou, která se nicméně může stavět do naprosté opozice vůči secesi. Příkladem takto perfilované vlády je v současnosti především kabinet Mariana Rajoye ve Španělsku. Mimo Evropu pak lze tyto tendence nalézt v Indii a do jisté míry také v Číně [11]. Řada hnutí však osciluje mezi těmito dvěma póly, což značně komplikuje definici obou pojmů. 2 SKOTSKO A KATALÁNSKO, OD SEPARATISMU K SECESI I přesto, že se skotský nacionalismus zdrodil až ve 20. století, dosáhli jeho reprezentanti nemalých úspěchů na londýnské vládě. Neúspěch v poslendím referendu, v němž Skotové získali jen 44,7 % hlasů pro odtržení [12], nebude pravděpodobně znamenat tečku za voláním regionu po osamostatnění a to především v důsledku Brexitu. Skotové totiž tradičně vzhlížejí k EU jako k prostředku získání národní suverenity v širším rámci evropského integračního procesu a Skotská národní strana (Scottish National Party, SNP), na rozdíl od reprezentantů Anglie a Walesu, smýšlí tradičně proevropsky [5]. Z průzkumů veřejného mínění je patrné, že preference setrvání v rámci Spojeného království v současnosti mírně převyšují hlasy volající po odtržení regionu. Nicméně kvantitativní rozdíl mezi podporou setrvání v rámci Velké Británií a podporou secese není příliš velký. Tradičním argumentem leadera skotského secesního hnutí, Alexe Salmonda byl fakt, že samostatné Skotsko by bylo jednou z nejbohatších zemí Evropy, s HDP per capita vyšším než ve Francii a Itálii, ale především než ve zbytku Spojeného království [13]. Nicméně v roce 2015 došlo k radikální změně a Skotsko poprvé po 35 letech zaznamenalo příjem na hlavu nižší než zbytek Británie. Na ekonomice regionu se podepsal zejména celosvětový pokles cen ropy [14]. Tato skutečnost může být jednou z příčin současného poklesu preferencí samostatného skotského státu, který ukončil opačný trend v důsledku již zmiňovaného Brexitu. 70 PRO PROTI Nevím / Nehlasoval bych Graf 1 Odpovědi na otázku Mělo by být Skotsko nezávislým státem? Zdroj: [15] Stejně tak i Katalánsko, hlavní tahoun španělské ekonomiky 33, je tradičně proevropským regionem [5] a i zde došlo v posledních letech k významné eskalaci separatistických snah. Původ katalánského 33 V Katalánsku se v roce 2015 vytvořilo 18,9 % španělského HDP, což bylo nejvíc ze všech 17 autonomních oblastí. Téměř identická část produktu byla vyprodukována v Madridu (18,8 %). Jediným dalším regionem, který taktéž vygeneroval více 107

108 červen 05 listopad 05 duben 06 září 06 únor 07 červenec 07 prosinec 07 květen 08 říjen 08 březen 09 srpen 09 leden 10 červen 10 listopad 10 duben 11 září 11 únor 12 červenec 12 prosinec 12 květen 13 říjen 13 březen 14 srpen 14 leden 15 červen 15 listopad 15 duben 16 nacionalismu můžeme hledat již v 19. století. Dle Dvořákové a Ferrarové [5] se nejednalo o separatistický, nýbrž spíše o regionalistický nacionalismus, usilující především o zvýšení míry autonomie, ale v rámci Španělska, což je také patrné z grafu č. 2. Hnutí za nezávislé Katalánsko začalo získávat na síle zejména po rozsudku Ústavního soudu z 28. června 2010, který vedl k okleštění nově přijatých Stanov regionu z roku 2006 [9]. Na situaci se negativně podepsalo také následné utahování opasků z let , jenž bylo důsledkem poslední ekonomické krize. Ta se negativně podepsala na ekonomice celého Španělska a vedla k výraznému snížení výdajů v sociální oblasti a ve zdravotnictví regionu [18] 34. Stejným způsobem se na situaci podepsal také fakt, že centrální vláda opakovaně odmítá vyhlásit referendum o nezávislosti této autonomní oblasti. Mimo to neváhá regionu vyhrožovat s pozastavením autonomních pravomocí, či dokonce s vojenskou intervencí [20] [21] Region v rámci Španělska Stát uvnitř Španělska Neví Autonomní region v rámci Španělska Nezávislý stát Neodpovídá 0 Graf 2 Variabilita odpovědí na otázku Jaký by měl být vztah mezi Katalánskem a Španělskem. Katalánsko by mělo být Zdroj: [22] Ač se míra autonomie jednotlivých separatistických regionů může lišit, většinou se vztahuje na vnitřní záležitosti, tzn. na zdravotnictví, školství, vzdělávání, policii, místní samosprávu či kulturu. Katalánsko má pak také například pravomoc podílet se na tvorbě jeho se týkající evropské politiky. Dvořáková a Ferrarová [5] pozorují, že jsme [c]elosvětově ( ) svědky dynamického vývoje nestátních národů (stateless nations), jejichž území se neshoduje s územím státu, v němž žijí a s nímž se neztotožňují, a které si udržují vlastní pojetí národní identity. Autorky také poukazují na fakt, že zatímco Skotům a Velšanům byl přiznán status národa, Baskové a v současnosti především Katalánci, o podobné uznání bojují jen marně. Odepírání této legitimizace pak bývá jedním z hlavních argumentů, na něž se separatisté odvolávají. Z uvedeného také vyplývá, že postoj k separatismu se v rámci jednotlivých států různí. Zatímco Skotsku bylo umožněno hlasování v tamním referendu, ve Španělsku prohlásil kabinet Mariana Rajoye než 10 % celostátního HDP, byla Andalusie se 13,4 %. Nicméně při přepočtu HDP na osobu patří tento poslední zmíněný region mezi tři nejchudší oblasti [16]. Katalánsko je čistým plátcem do centrálního rozpočtu, přičemž fiskální transfery dosahují v průměru 8 % HDP regionu [17]. 34 Nicméně například Bieri [19] poukazuje na opačnou kauzalitu v tomto případě. Dle jeho názoru je separatismus způsobem, jak mohou regionální vlády v dobách krize tlačit na vládu centrální. 108

109 referendum za protiústavní a, s odvoláním na paragraf 155 španělské ústavy, pohrozil zmíněnou invazí pravomocí regionu, pokud by snad Katalánci vyhlásili referendum jednostranně [21]. Dalším důležitým rozdílem mezi oběma zeměmi, jenž má významný vliv na preference ohledně secese, je již zmíněná ropa. Zatímco Katalánsko nedisponuje prakticky žádnými surovinovými zdroji a musí je tedy importovat [23], velkou část příjmů skotského rozpočtu tvoří zisky z těžby ropy v Severním moři. Zatímco v souvislosti s událostmi spojenými s Brexitem se očekával nárůst podpory secese [19], v posledních měsících došlo naopak spíše k jejímu poklesu. Na vině je s největší pravděpodobností obrovský propad cen ropy z posledních dvou let. Politický diskurs SNP v čele se Salmondem byl totiž postaven především na vyšších příjmech z ropy do skotského rozpočtu v případě nezávislosti [24]. Jejich obrovský pokles v důsledku pádu cen, stejně jako fakt, že ekonomika samostatného Skotska by byla výrazně náchylnější na tyto výkyvy, má a i nadále bude mít negativní dopad na podporu secese. 3 EU A GLOBÁLNÍ PARADOX Pokud by ve Španělsku či Velké Británii došlo k secesi, nově vzniklé Katalánsko a Skotsko by v evropském kontextu patřily ke spíše menším zemím. Z tohoto pohledu by pro jejich ekonomiky byla klíčová možnost účastnit se na globálním trhu. Proto jsou také separatistické regiony většinou nakloněny vytvoření mezinárodních obchodních dohod. Bylo tomu tak v Québeku před uzavřením Severoamerické zóny volného obchodu [1] a je tomu tak také v případě obou uvažovaných evropských regionů [5]. Zóna volného obchodu nabízí těmto regionům nejen možnost obchodovat i nadále se současnými zahraničními partnery, ale prakticky i s regiony, které jsou nyní součástí téhož státu. Budou-li se totiž oba dva nově vzniklé státy účastnit téže zóny volného obchodu, pak je existence vzájemných cel mezi nimi prakticky vyloučena. Separatistické regiony tedy budou zpravidla podporovat mezinárodní obchod. Alesina a kol. [2] se domnívají, že si jednotlivé regiony mohou s volným trhem polepšit, neboť otevřenost snižuje náklady malé velikosti země a secese. Tuto teorii konkretizuje Marie Daumal [25], dle níž je profitovat z volného trhu umožněno pouze regionům v rámci federálního systému, neboť unitární státy mají obvykle v ústavě zakotvenu jednostnost a nedělitelnost země a neuznávají tedy právo na secesi 35. Oba zmíněné texty se shodují na tom, že v globalizovaném světě nemá malá velikost země negativní vliv na úroveň důchodu, a naopak heterogenita v lokálních preferencích podopruje vytváření menších jurisdikcí ze strany jednotlivých regionů. Myšlenku o tom, že zapojení země do světového hospodářství může vést k politické desintegraci, pak dále rozvíjejí například Casella a Feinstein [26]. Dle Marie Daumal [25] však politcká fragmentace těchto států vede také k fragmentaci národních trhů, což ve svém důsledku povede k růstu mezinárodního obchodu. Je tedy patrné, že na jedné straně je politická desintegrace podporována integrací ekonomickou, na straně druhé sama tuto integraci vyvolává. Autorka, pozoruje oboustrannou kauzalitu a tedy že globalizace a federální uspořádání země jdou ruku v ruce. Jako příklad uvádí historickou podporu ekonomické integrace v Kanadě, Belgii a Španělsku. V první jmenované zemi jsou to především obyvatelé Quebeku, kteří jsou tradičními stoupenci mezinárodního obchodu. Usilovali dokonce o vytvoření dohody o zóně volného obchodu (FTA) se Spojenými státy americkými, které však dohodu odmítly. Byla to právé tato převážně frankofonní kanadská provincie, která nejvíce usilovala o vytvoření NAFTA [1]. Také Vlámové razili v minulosti cestu liberalizace a podpory vziku jednotného evropského trhu, jakožto prostředku k vytvoření ekonomického systému nezávislého na převážně frankofonním Valonsku. Katalánsko zase podporovalo evropskou liberalizaci, aby tak snížilo svoji závislost na španělské ekonomice. Na druhé straně se také dá očekávat, že čím větší bude autonomie v jednotlivých regionech, tím více se tyto oblasti budou moci zapojit do mezinárodního obchodu a snížit závislost na domácí ekonomice. Autonomie se tak stává prostředkem legitimujícím podporu otevřenosti, jak je tomu například u kanadských provincií, které mají z ústavy právo navrhovat a zavádět mezinárodní obchodní politiky. Dle Daumal [25] by separatismus měl vést ke zvyšování mezinárodního obchodu především při federálním státním zřízení, což testuje na příkladu Quebeku, Vlámska a Katalánska 36, třech 35 Například Kanada, Rakousko, Švýcarsko, Etiopie a Svatý Kryštof a Nevis mají ústavu, která secesi umožňuje [25]. 36 I když Španělsko není de iure federací, Daumal [25] se domnívá, že ji za ni lze považovat minimálně de facto. 109

110 regionech, které už od osmdesátých let podporují volný obchod a jejichž současným cílem je osamostatnit se. Dle autorky ovlivňuje separatismus pozitivně zahraniční obchod nezávisle na politickém systému. Bývá spojován s etnickými a jazykovými menšinami: [w]hen language and culture are different, this keeps people apart and restricts their access to information [25, str. 683]. To co danou oblast odlišuje od zbytku státu, může být nalezeno za hranicemi, což nutně povede k růstu zahraničního obchodu. Právě proto jsou separatismus i federalismus spojovány s kulturní heterogenitou. Přeshraniční kontaky pak mohou podporovat obchod prostředníctvím snížení informačních nákladů a podobných preferencí. Naopak Brancati [27] zastává názor, že ekonomická integrace obecně nepodporuje separatismus, protože její dopady nejsou jednoznačně pozitivní a pro většinu regionů nejsou dostatečně velké na to, aby jim zajistily možnost udržet se jako samostatný stát. Evropská integrace je pouze lehce spojena s nárůstem separatismu. Vstupují do toho i další faktory. Konkrétně Evropská unie pak podporuje separatisty především v tom smyslu, že usnadňuje rozhodování na supranacionální úrovni [28]. Celkové dopady integrace na separatismus jsou dle autora slabé a pravděpodobně podmíněné jinými politickým a bezpečnostními faktory, zastřešujícími integraci. Autor se tak staví na stranu integracionistů, proudu, jehož představitelé věří, že integrace není příčinou separatismu, nýbrž je jeho podmínkou. Neméně důležitý je také fakt, že případný nově vzniklý stát by se musel vypořádat s komplikovanými přístupovými jednáními do obchodních dohod, jejichž členem je spolu se svojí současnou mateřskou zemí. V případě EU jsou dokonce tyto podmínky nejtěžší, neboť toto přistoupení musí být schváleno všemi členskými zeměmi. V komentářích ohledně způsobu, jakým by přístupová jednání se samostatným Katalánskem či Skotskem probíhala, je EU spíše zdrženlivá. Obě země by si s největší pravděpodobností musely podat novou přihlášku, ale není jisté, jaký proces by následoval. Nabízí se také možnost dočasného pasivního členství, které by Kataláncům a Skotům umožnilo participaci na společném trhu, nikoliv však židle v Evropské radě [29]. Uvnitř Unie se však dá očekávat politická opozice vůči tomuto přijetí. Na jedné straně je více než pravděpodobné, že vstup nepodpoří poškozená mateřská země, a to z důvodu obav, že se jí odtrhne další region. Stejně tomu bude u kterékoliv jiné země, čelící podobným hrozbám. Z historie lze uvést například neuznání Kosova Španělskem [30]. V některých případech to bývá samo integrační seskupení, které odrazuje daný region od secese, jak tomu bylo v případě EU a Černé Hory [27]. Muro a Vlaskamp [4], provedli elektronické dotazníkové šetření v obou zkoumaných regionech. Cílem tohoto šetření bylo zjistit, jaký vliv mají vyhlídky ohledně členství v EU na podporu separatismu. Autoři se opírají o tzv. Linzovu typologii a ptají se respondentů na otázku, zda se cítí být pouze Katalánci, spíše Katalánci než Španěli, Katalánci i Španěli, spíše Španěli než Katalánci a pouze Španěli. Analogické šetření bylo provedeno také ve Skotsku. Následně byli respondenti rozděleni do tří skupin. První z nich byla postavena před situaci, kdy by region zůstal po osamostatnění členem EU; druhá před opačný scénář; a třetí skupina byla ponechána jako kontrolní. Výsledkem toho výzkumu v Katalánsku bylo, že v případě prvního scénáře, vzrostla podpora secese. Naopak scénář zahrnující Katalánsko mimo Unii, neovlivnil významně preference. Ve Skotsku nebyly výsledky v žádném ze zmiňovaných případů statisticky významné, což si autoři vysvětlují převažujícím skotským euroskepticismem 37. Oproti tomu Katalánci jsou výrazně proevropsky smýšlejícím regionem. Neopomíjejí však ani fakt, že obyvatelé Katalánska již mají, vlivem neustálé negativní propagandy z centra, vytvořena očekávání o negativním vývoji následujícím po odtržení. Scénář s pozitivním očekáváním ohledně členství v EU v jejich případě tedy výrazně pozitivně ovlivnil preference ohledně secese. Oproti tomu Skotové tak tvrdé odmítání jejich členství v Unii nezažili. Při vyhodnocení odpovědí, zohledňují autoři odpověď na výše zmíněnou otázku týkající se stupně nacionalismu. Docházejí k závěru, že preference silně nacionalisticky smýšlejících voličů nebyly ovlivněny ani jedním ze scénářů, před něž byli postaveni. Následné členství v Evropské unii je tak důležité především pro voliče s dvojí identitou, tedy pro ty spadající do prostředních tří skupin. Důležitou roli v tomto výzkumu hrál také vztah respondentů vzhledem k Evropské unii. Negativní 37 Naopak Bieri [19] chrakterizuje Skotsko jako EU-friendly. 110

111 scénář vedl totiž mnohdy k podpoře separatismu a to především u euroskeptických voličů, pro něž secese představuje možnost, jak se vymanit z vlivu EU. To se týká především Skotska, což autoři zdůvodňují zmíněným euroskepticismem. Naopak Brancati [27] pozoruje celkově jen velmi malý vztah mezi evropskou integrací a procentem hlasů pro separatisty. Průkazný pozitivní vztah mezi integrací a separatismem lze dle jeho odhadů nalézt pouze v Belgii a Velké Británii. Pozitivní korelaci mezi ekonomickou integrací a vyšší volební podporou separatismu pak autor nachází především v nejbohatších regionech, jako jsou Bavorsko, Severní Itálie, Baskicko nebo Vlámsko, které by z ní profitovaly. 4 OBCHODNÍ VAZBY A OBRANA Jak již bylo zmíněno, obě dvě ekonomiky by se po secesi zařadily mezi ty menší. Z tohoto důvodu by pro ně mezinárodní obchod a s ním velice úzce provázané členství v Evropské unii bylo nesmírně důležité. Současné zapojení obou regionů do mezinárodního obchodu je znázorněna na grafech 3 a 4. 70,00% ,00% ,00% ,00% ,00% ,00% ,00% ,00% ,00% EXP celkem EXP do zbytku VB % do zbytku VB 0 Graf 3 Skotské vývozy do zbytku Velké Británie a do zemí mimo Spojené království (miliony liber, pravá osa) a procentní podíl exportů do zbytku Velké Británie na celkových exportech regionu (levá osa) Zdroj: [31] Při srovnání dat z obou grafů je patrné, že podíl Katalánských exportů do zbytku Španělska je výrazně menší než podíl skotských vývozů do ostatních částí Spojeného království. Zatímco Katalánci vyváželi v roce 2013 do Španělska 46 % své produkce, zbytek Spojeného království se na exportech Skotska podílel v témže roce 62 %. Významný rozdíl existuje také v trendu tohoto podílu. V případě regionu z Iberského poloostrova je trend výrazně klesající. Naopak v případě Skotska je dlouhodobě stabilní. Za zmínku stojí také podíl Evropské unie. Katalánci umístili v roce 2013 do ostatních zemí EU % svých exportů, kdežto Skotové pouhopouhých 15 % [31] [32]. Z tohoto pohledu je tedy Katalánská ekonomika mnohem více závislá na ostatních zemích než ekonomika skotská, která je naopak 111

112 významně napojena na mateřskou zemi 38. Katalánská účast na evropském volném trhu se tak jeví jako mnohem důležitější než ta skotská. Pro Skoty by z tohoto pohledu byla podstatnější především bilaterální obchodní dohoda se Spojeným královstvím. Vzhledem k připravovanému Brexitu navíc ztrácí důležitost stanovisko Britů ke skotskému členství v EU. Nejdůležitější překážkou na cestě obou regionů do Unie tak zůstává především postoj Španělska k jejich členství. 54,00% 53,00% 52,00% 51,00% 50,00% 49,00% 48,00% 47,00% 46,00% 45,00% 44,00% 43,00% Graf 4 Katalánské exporty do zbytku Španělska a do zbytku světa (miliony eur, pravá osa) a procentní podíl exportů do Španělska na celkových exportech regionu (levá osa) Zdroj: [32] Zmíněný pozitivní vliv zóny volného obchodu je také negativně vyvažován faktem, že separatistické regiony bývají příliš malé na to, aby si zajistily obranu. Členství v EFTA, či v jakékoliv jiné zóně volného obchodu, by mělo vliv pouze na obchod, nikoliv na obranu. Proto se například v Katalánsku objevují hlasy podporující projekt na vytvoření společné Evropské armády. Členství země v NATO by bylo problematické, neboť se Katalánci v roce 1986 vyslovili v referendu proti vstupu Španělska do této organizace [36]. Otázka členství v ní samozřejmě nemalou měrou ovlivňuje preference separatistů. Nejistota s ním spojená odrazuje, především v případě Skotů, od hlasování pro nezávislost [19]. Zdaleka ne každé rozdělení nějakého státu také probíhá mírovou cestou, jak tomu bylo v případě Československa. V případě konfliktu, by také průběh secese záležel z velké části také na reakci nadnárodní dohody v této oblasti, tedy především Severoatlantické aliance. ZÁVĚR Meziregionální EXP Celkové EXP % meziregionálních EXP Z výše uvedeného lze tedy vyvodit, že obecně platí, že regiony, v nichž převládají separatistické tendence, jsou nakloněny integraci a to především té ekonomické. Z tohoto pohledu má tedy Evropská unie ambivalentní dopad na separatismus. Například v případě Španělska centrální vláda odrazuje Katalánce od osamostatnění prostřednictvím výhružek, že bude vetovat jejich členství v Evropské unii, v čemž ji v loňském roce podpořil také tehdejší britský premiér David Cameron [37]. Na straně druhé ale evropská integrace usnadňuje zahraniční obchod a tím také vede k poklesu závislosti na domácí ekonomice a nákladům spojeným s malou velikostí země. Unie dále narušuje přímou vazbu mezi voliči a těmi, kdo za ně rozhodují, čímž vstupuje do procesu tvorby rozhodnutí. Dle Dvořákové 38 V Případě Katalánska pak dozajista hraje důležitou roli fakt, že Španělsko je členem Evropské měnové unie. Skutečnosti, že dvě země platící stejnou měnou spolu obchodují více, než se zeměmi s měnami odlišnými se věnují především Rose [33] [34] a Glick a [35]. 112

113 a Ferrarové [5] k tomu dochází proto, že EU oslabuje vazby mezi národním státem a jeho regiony a podporuje národní identitu regionů. Globální integrační tendence je tedy zpravidla doprovázena regionalizací v rámci jednotlivých států. Vliv tohoto působení je však nejasný. Na jedné straně je separatismus podporován možností participovat na mezinárodním obchodě, na straně druhé je tato možnost dána mírou již vybojované autonomie na centrální vládě. Zatímco tedy tento proces přináší příležitosti pro jednotlivé regiony, představuje také hrozbu pro národní státy, které daným separatistickým či dokonce secesním tendencím musí čelit. Evropská unie se pak podepisuje na existenci takzvaného globálního paradoxu. Na jedné straně podporuje stále hloubější propojování národních ekonomik. Na straně druhé však vytváří vhodné prostředí pro vznik separatistických tendencí, vrcholících v mnoha případech snahami o secesi jednotlivých regionů. V případě Skotska i Katalánska se možnost participovat na trhu EU odráží na podpoře vytvoření samostatného státu. Větší význam však členství má v případě regionu z Pyrenejského poloostrova, jenž exportuje především za hranice mateřské země. Případnému osamostatnění Katalánska mírovou cestou by musela nezbytně předcházet reforma španělské ústavy, která by umožňovala referendum o secesi. Ač pravděpodobnost, že k této reformě v nejbližší době dojde, není příliš velká, nelze očekávat že volání po větší autonomii či federalismu ze strany Katalánců ustane [19]. Politická a ekonomická krize a pocit křivdy na straně jedné, vývoj cen ropy a Brexit na straně druhé, to vše se podepíše na podpoře separatismu. Použitá literatura [1] DAVIS, Bob. Global Paradox: Growth of Trade Binds Nations, But It Also Can Spur Separatism. Wall Street Journal, 1994, 20: A1. [2] ALESINA, Alberto; SPOLAORE, Enrico; WACZIARG, Romain. Economic integration and political disintegration. National Bureau of Economic Research, [3] VAUBEL, Roland. Secession in the European Union. economic affairs, 2013, 33.3: [4] MURO, Diego; VLASKAMP, Martijn C. How do prospects of EU membership influence support for secession? A survey experiment in Catalonia and Scotland. West European Politics, 2016, 39.6: [5] DVORAKOVA, Katerina, et al. Separatistické tendence v současné Evropě: Katalánsko, Skotsko a Vlámsko na cestě k nezávislosti?. Politologická revue, 2014, 2: [6] GIMÉNEZ, Gilberto. Apuntes para una teoría de la identidad nacional. Sociológica, 1993, 8.21: [7] RODRÍGUEZ-POSE, Andrés; STERMŠEK, Marko. The economics of secession: analysing the economic impact of the collapse of the former Yugoslavia. Territory, Politics, Governance, 2015, 3.1: [8] SIROKY, David S.; CUFFE, John. Lost autonomy, nationalism and separatism. Comparative Political Studies, 2015, 48.1: [9] El país. Cataluña vota a favor del Estatuto de forma rotunda, pese a una abstención del 50,59% [online]. [cit ]. Dostupné z: /06/19/espana/ _ html [10] WOOD, John R. Secession: A comparative analytical framework. Canadian journal of political science, 1981, 14.01: [11] CABESTAN, Jean-Pierre; PAVKOVIĆ, Aleksandar. Secessionism and separatism in Europe and Asia: to have a state of one's own. Routledge, [12] BBC. Scotland decides [online]. [cit ]. Dostupné z: news/events/scotland-decides/results [13] THEGUARDIAN. SCOTLAND'S GDP PER HEAD 2,300 HIGHER THAN UK AS WHOLE, SAYS SNP [ONLINE] [CIT ]. DOSTUPÉ Z: 113

114 SCOTLAND JUL/27/SCOTTISH-INDEPENDENCE- [14] THE HERALD. SCOTLAND NO LONGER WEALTHIER THAN THE UK, OFFICIAL FIGURES SHOW [ONLINE] [CIT ]. DOSTUPNÉ Z: SCOTLAND_NO_LONGER_WEALTHIER_THAN_THE_UK OFFICIAL_FIGURES_SHO W/ [15] YouGov [online] [cit ] Dostupné z: cumulus_uploads/document/dpg5ya3hrg/yg-trackers-scottish-referendum pdf [16] Expansión. Qué autonomías tiran de la economía española? [online] [cit ]. Dostupné z: cca b459c.html [17] Generalitat de Catalalunya. Resultats de la balança fiscal de Catalunya amb el sector públic central any 2010 [online] [cit ]. Dostupné z: docs/economia/70_economia_sp_financament/arxius/05%2021%20balança%20fiscal% c%20(llarg).pdf [18] RAMIREZ, Aura Daniela Guzman; RIVIERE, Martha Lucía Quiroga. La crisis económica y el movimiento independentista catalán. OASIS, 2013, 18: [19] BIERI, Matthias. Separatism in the EU. Center for Security Studies (CSS), ETH-Zürich, [20] Eldiario.es. La cúpula militar, sobre Cataluña: "Estamos preparados para intervenir como el Gobierno decida" [online] [cit ]. Dostupné z: politica/jeme-espana-referencia-situacion-cataluna_0_ html [21] El Confidencial, Rajoy asfixia a Puigdemont y le amenaza con el TC y el 155 aunque esté en funciones [online] [cit ]. Dostupné z: espana/ /rajoy-asfixia-a-puigdemont-y-le-amenaza-con-el-tc-y-el-155-aunque-esteen-funciones_ / [22] Generalitat de Catalunya. Centre d'estudis d'opinió. Baròmetre d'opinió Política (BOP) [online]. ( ) [cit ]. Dostupné z: estudis/categories/llistacategoria.html?colid=3&lasttitle=bar%f2metre+d%27opini%f3+pol %EDtica [23] ROS HOMBREVELLA, Jacint. Més val sols la viabilitat econòmica de la independencia de Catalunya. Barcelona: La Magrana, [24] The Scotsman. Salmond: Scontland s oil boom to bring billions [online] [cit ]. Dostupné z: [25] DAUMAL, Marie. Federalism, separatism and international trade. European Journal of Political Economy, 2008, 24.3: [26] CASELLA, Alessandra; FEINSTEIN, Jonathan S. Public goods in trade: on the formation of markets and jurisdictions. International Economic Review, 2002, [27] BRANCATI, Dawn. Another great illusion: the advancement of separatism through economic integration. Political Science Research and Methods, 2014, 2.01: [28] DARDANELLI, Paolo. Between two unions: Europeanisation and Scottish devolution. Manchester University Press, [29] FONTANELLA-KHAN, James. Independent Scontland faces EU applications. Financial Times, [online] [cit ]. Dostupné z: [30] RIDAO, Joan. Podem ser independents?: els nous estats del segle XXI. RBA Libros,

115 [31] Scottish Goverment Riaghaltas na h-alba gov.scot. Export Statistics Scotland Excel Tables [online]. [cit ]. Dostupné z: Economy/Exports/ESSPublication/ESSExcel [32] C-intereg. Datos sobre comercio interregional. Especial Foco en Cataluña con el Resto de España [online]. [cit ]. Dostupné z : [33] ROSE, Andrew Kenan. One Money, One Market: Estimating the Effect of Common Currencies on Trade. Economic Policy, 2000, 30: [34] ROSE, Andrew Kenan. The Effect of Common Currencies on International Trade: A Meta- Analysis. Monetary Unions: Why, How, and What Follows, [35] GLICK, Reuven; ROSE, Andrew K. Currency unions and trade: a post-emu mea culpa. National Bureau of Economic Research, [36] ÁLVARO, Francesc-Marc; CARDÚS, Salvador. Claus sobre la independència de Catalunya. Barcelona: Editorial Comanegra, [37] Diariocrítico. Rajoy suma aliados: Cameron amenaza a Mas con 'sacar' a Cataluña de la UE si se independiza [online] [cit ]. Dostupné z: noticia/485134/nacional/rajoy-suma-aliados:-cameron-amenaza-a-mas-con-sacar-a-catalunade-la-ue-si-se-independiza.html 115

116 VYUŽÍVÁNÍ SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PROCESU TARGETINGU PŘI PLÁNOVÁNÍ OPERACÍ USING SIMULATION TECHNOLOGIES IN THE TARGETING PROCESS IN OPERATIONS PLANNING David ČEP 39 Abstrakt Článek se zabývá plánováním targetingu v kontextu procesu plánování operací zejména z pohledu využívání Centra simulačních a trenažérových technologií. V další části je zdůrazněno uplatnění tvorby koncepcí a jejich ověřování v praxi při rozpracování plánování a řízení targetingu v inovativním procesu plánování a vedení operací dle spojeneckých společných publikací v podmínkách Armády České republiky. V závěru článku jsou vymezeny nejtíživější problémy vyskytující se v souvislosti s procesem targetingu. Klíčová slova: proces, targeting, plánování operací, simulační technologie Abstract The article deals with the planning of targeting in the context of the process of the operations planning, especially from the perspective of the use of the Centre for Simulation and Training Technologies. The next part of article emphasises the application of the concept development and experimentation in the planning and control of targeting in the process of operations planning according to Allied Joint publications in the Czech Armed Forces. In conclusion, the article identifies the most pressing problems occurring in connection with the targeting process. Key words: process, targeting, operations planning, simulation technologies ÚVOD K přesnosti a rychlosti velitelských rozhodnutí, která vedou k úspěchu v operaci, přispívají komplexní informace, na základě kterých velitel rozhodne o způsobu působení na protivníka. Dostatek informací o bojišti, o protivníkovi, o jeho schopnostech a možnostech, dále pak o nevojenských aspektech, které mohou zásadně ovlivnit výsledek jakékoliv vojenské operace, a to na vlastním území nebo mimo toto území, jsou nejnutnějším požadavkem kladeným na velitele. Souhrnem takovýchto informací je targeting (TRG). Jde o velice důležitou součást plánovacího a rozhodovacího procesu a jedná se o nezbytný nástroj k rozpoznání vlastních možností, možností protivníka, zhodnocení možných rizik a důsledků. Targeting se uskutečňuje nejen při operacích vysoké intenzity, ale i při operacích nízké intenzity, které jsou vedeny jak letálními, tak i neletálními prostředky [1]. Jedná se o důležitý faktor, který ovlivňující úspěšnost operace, minimalizaci ztrát a způsobených škod. Díky každé uskutečněné operaci se targeting posouvá kupředu, a to nejen z pohledu velení NATO, ale i z pohledu jeho členských států. O tomto tvrzení se mohli přesvědčit účastníci mezinárodního cvičení Allied Spirit II 40, které proběhlo ve dnech srpna Toto cvičení řídil plukovník gšt. Ing. Josef Kopecký, tehdejší velitel 7. mechanizované brigády, který na konferenci Taktika 2015 na Univerzitě obrany v Brně zdůraznil, že proces targetingu musí být nedílnou součástí plánovacího a rozhodovacího procesu nejen při operacích vysoké, ale i nízké intenzity [2]. 39 pplk. Ing. David Čep, Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 156/65, Brno, , david.cep@unob.cz. 40 Největší cvičení Armády ČR v roce 2015 proběhlo ve Výcvikovém centru Joint Multinational Readiness Center (JMRC) v německém Hohenfelsu. 116

117 1 MOŽNOSTI VYUŽÍVÁNÍ SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PROCESU PŘÍPRAVY VOJSK Jednou z možností k přípravě vojáků a procvičení správného používání procesu targetingu je využití simulátorů na Centru simulačních a trenažérových technologií (CSTT) v Brně. Toto pracoviště svým vybavením umožňuje větší variabilnost procvičovaných taktických situací, než které lze dosáhnout při klasickém výcviku a zkracuje se tak doba na pochopení procvičované tematiky. Zároveň se jedná o jedinečné pracoviště, kde mohou jednotky cvičit nejen jednotlivé taktické činnosti 41, ale zejména celý plánovací a rozhodovací proces a jeho fáze a kroky při vedení operace. Příprava cvičení s využitím simulačních a trenažérových technologií rovněž nutí zpracovatele vytvořit podrobnější dokumentaci, protože simulátory poměrně rychle ukáží, že dokumentace není dostatečně podrobná. Centrum simulačních a trenažérových technologií bylo vybudováno pro zkvalitnění odborné přípravy příslušníků AČR 42. Je organizačně začleněno do struktury Velitelství výcviku Vojenské akademie (VeV-VA) ve Vyškově. CSTT je členěno na dva odbory simulačních a trenažérových technologií (OSTT), jeden je dislokován v Brně a druhý ve Vyškově. V současné době používá AČR pro konstruktivní simulaci software One SAF Testbed Baseline verze 2.5. Jedná se o několik let používaný program konstruktivní simulace, který se dle potřeb výcviku a požadavků cvičících stal široce využívaným. Konstruktivní simulace je počítačovou simulací realizovanou na logicko-matematických modelech deterministického nebo stochastického charakteru. Základem počítačové simulace jsou otevřené statistické modely boje (bojové činnosti) fungující ve vzájemné interakci. Cvičící zprostředkovaně, realizuje svůj bojový záměr (PLÁN BOJE) [3]. V současnosti lze s jeho využitím uskutečnit široké spektrum cvičení typu CAX 43. U cvičení tohoto typu lze pomocí technických prostředků a metodikou vedení cvičení získat dostatek informací a průběh řízení boje se tak velmi blíží skutečné činnosti. Průběh CAXu ve fázi řízení boje, vzhledem k výcvikovým cílům, poskytuje dostatek informací v součinnosti s plánovanými incidenty, které vytváří zjednodušené prostředí pro realizaci procesu targetingu. Nepracuje se s výchozími dokumenty, ale se situacemi vytvářenými ad hoc. Oblast targetingu je podceňovaná již v plánovacím procesu. Nejsou dopracovány produkty procesu targetingu. Přílohy k targetingu jsou tvořeny v průběhu boje. Pracuje se pouze s letálními prvky targetingu a zapomíná se na prvky neletální. Po vyřešení vazeb a sladění SOP 44 brigád (7. mb a 4. brn) a všech zainteresovaných prvků u BÚU 45 můžeme ale dosáhnout synergie. Využití simulačních technologií poměrně věrně a přesně ukáže na výše uvedené nedostatky v plánování a řízení targetingu. PROTIVNÍK PALBY PODPORA OCHRANA VOJSK Synchronizovaný účinek je vyšší než efekty jednorázový (SYNERGIE - součinnost) VELENÍ & ŘÍZENÍ MANÉVR POHYB ZPRAVODAJSTVÍ Obr. 1 Faktory k dosažení synchronizovaného účinku ničení protivníka Zdroj: vlastní Např. 7. mb má zpracované SOP pod názvem Procesy plánování činnosti brigádního úkolového uskupení, řeší v něm přílohu, která se zabývá targetingem. Naproti tomu 4. brn má SOP pod názvem Metodika targetingu kde je postup v jednotlivých fázích procesu targetingu a odpovědnost jednotlivých příslušníků skupiny targetingu. Dalším SOP je Metodika činnosti skupiny targetingu, kde 41 Útočné, obranné, stabilizační a jiné taktické činnosti. 42 Armáda České republiky. 43 Computer Assisted Exercise - cvičení s počítačovou podporou. 44 Standardní operační postupy. 45 Brigádní úkolové uskupení. 117

118 jsou, mimo metodiky, uvedeny vzory dokumentů tvořené skupinnou targetingu. Základním dokumentem a výstupem je kombinovaná tabulka (HPTL/AGM/TSS) 46, která se vkládá do přílohy E Palebná podpora do OPORD 47 BÚU. Na obrázku 1 jsou znázorněny faktory k dosažení synchronizovaného účinku ničení protivníka. BÚU nevytváří pracovní skupinu targetingu - TWG 48 jelikož nejsou pevně stanoveny vrcholné řídící orgány tohoto procesu. Jsou využíváni odborníci, kteří vytváří podklady pro reálné řízení boje, které vyplývá ze situace. V této oblasti je nutné organizovat společné nácviky nebo společný výcvik tzv. Joint Training, k dosažení synchronizace a jednotných postupů a využití produktů procesu targetingu u všech jednotek zařazených do BÚU při procesu plánování operace. Oblast targetingu se musí stát pevnou složkou přípravy vojenských profesionálů, v opačném případě nemůžeme mluvit o systémovém přístupu k této přípravě. V důsledku koordinace širokého spektra odborností podílejících se na procesu targetingu je nutné vytvořit nejen podmínky k vytvoření struktur targetingu na všech stupních velení AČR, ale i k přípravě odborníků v této oblasti. Vzhledem ke stoupajícímu významu targetingu v operacích NATO je nutné tyto otázky řešit i na úrovni velení AČR. Systematická příprava kompetentního a motivovaného personálu vyžaduje zavedení nových orgánů velení a řízení, které budou celý proces přípravy personálu pro proces targetingu nejen monitorovat, ale také řídit. Konkrétní funkce, kterou je operátor-targeteer, nebo skupiny zabývajícími se targetingem v procesu velení a řízení na strategicko-operačním stupni AČR neexistují a doposud se nevytváří. Do zahraničních kurzů zabývající se problematikou targetingu jsou účastníci přijímáni na základě priorit, kdy přednostně jsou vybíráni kandidáti, kteří působí na pozicích v oblasti targetingu na velitelstvích NATO [4]. 2 MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ CD&E S VYUŽITÍM CSTT V první části článku jsem si dal za cíl objasnit aktuálnost řešení problematiky TARGETINGU, poukázal jsem na požadavky realizace efektivního výcviku se souborem zkušeností a poznatků z využití CSTT v praxi vojsk. Tato analytická část však vede k jednoznačnému závěru, že v AČR absentuje koncepční rozpracování doktrín a standardů NATO do podmínek AČR a výcvik vojsk je prováděn sice iniciativně se snahou o dosažení počátečních schopností, ale bez systémového přístupu v oblasti rozvoje orgánů velení, míst velení, procesů a prostředků KIS 49 a SW 50 pro danou oblast. Na obrázku 2 je znázornění průniku a přiřazení výstupů procesu targetingu jednotlivými fázemi plánovacího procesu dle směrnice ACO COPD 51. Obr. 2 Faktory k dosažení synchronizovaného účinku ničení protivníka Zdroj: vlastní 46 HPTL-seznam významných cílů (High-Payoff Target List)/AGM-tabulka vedení palby (Attack Guidance Matrix)/TST-standardy výběru cílů (Target Selection Standard). 47 Operační rozkaz. 48 Targeting Working Group. 49 Komunikační a informační systémy. 50 Software. 51 Souhrnná směrnice pro plánování operací Velitelství spojeneckých sil pro operace. 118

119 V této směrnici jsou pevně ukotveny procesní zásady pozemního i společného targetingu v NATO. V příloze této směrnice je uveden vzor struktury a obsahu pro zpracování CONOPS/OPLAN 52, který je členěn do následujících šesti bodů. V bodu 4 provedení 53, je uváděn požadavek pod názvem Instrukce pro koordinaci činnosti, kde najdeme mezi jinými i targeting. V jedné ze 44 příloh tohoto dokumentu je rovněž položen důraz na společné palebné působení. Součástí přílohy jsou pokyny k provádění targetingu a samotného procesu společného targetingu [4]. Je proto nezbytné využívat odpovídající nástroje pro optimalizaci tohoto procesu s využitím odpovídajících metod a k tomu i kompetentních organizačních celků a institucí. Výcvik je až vlastní vyvrcholení přípravy vojsk s cílem dosáhnou odpovídající sladěnosti pro řešení spektra scénářů, situací a úkolů. Výcvik lze ale využít jako zpětnou vazbu pro ověřování vytvářených koncepcí s respektováním pravidel využívání metod vědeckého výzkumu (stanovení výzkumných otázek, vytvoření expertních týmů k hodnocení výsledků výzkumu v jednotlivých sledovaných oblastech, atd.) Uplatnění tvorby koncepcí a jejich ověřování v praxi neboli CD&E 54, je součástí rozhodovacího procesu a slouží k jeho objektivizaci. Základním požadavkem na přijetí optimálního rozhodnutí (zejména na strategické úrovni řízení) je komplexnost [5]. A to v oblasti plánování rozvoje schopností, kde jejich hodnocení probíhá následně ve vzájemně propojených oblastech DOTMLPFI (Doctrine, Organisation, Training, Material, Leadership, Personnel, Facility, Interoperability) 55, které slouží ke komplexnímu strukturovanému popisu požadovaných změn existujícího stavu 56. Předmětem zájmu CD&E jsou možnosti zvýšení operačních schopností ozbrojených sil v oblasti plánování a vedení operací včetně procesu plánování a řízení TARGETINGU na národní úrovni strategicko - operační a taktické úrovni velení a řízení AČR. CD&E je přitom jedním z nástrojů zvyšování těchto schopností. Podkladem jsou zejména zkušenosti a poznatky z operací v rámci systému Lessons Learned (národní, NATO, spojenců). Mezi další podklady patří požadavky v systému obranného plánování NATO (FG) a EU, politicko-vojenské ambice ČR v celém spektru možných úkolů a příspěvek ČR k rozvoji schopností sil NATO. Implementace systému CD&E má také řadu aspektů, mezi nimiž jsou rozhodující procesní a institucionální aspekty. Mezi procesní aspekty patří: analytická činnost na podporu tvorby koncepce TARGETINGU; experimentování k ověření správnosti navrhovaného řešení (prvky míst velení a orgány velení s působností plánovat a řídit TARGETING; metodika řízení procesu TARGETING,KIS a SW podpora procesu TARGETING, atd., objektivizace a optimalizace zpracování koncepce výstavby a rozvoje targetingu v podmínkách AČR; provázanost obsahu a procesů CD&E s mezinárodními subjekty a se spojenci (partnery) v oblasti plánování. Řízení TARGETINGU a schopnost definování a realizaci požadavků na koordinaci tohoto procesu v mezinárodním a národním prostředí na všech úrovních velení a řízení; rozvoj vojenské vědy, experimentování, vývoje a inovace v oblasti rozvoje schopností ozbrojených sil ČR; rozvoj informačního managementu SVŘ57 AČR a SW podpora v oblasti rozvoje plánování a vedení operací dle AJP- 558 a ACO COPD; začlenění TARGETINGU do výstavby, rozvoje a plánování sil AČR s využitím CD&E do systému VEVI MO ČR (věda, experiment, výzkum a inovace) s využitím excelentních institucí jako mimo jiné jsou Univerzita obrany/ CBVSS, CSTT, atd. K institucionálním aspektům řadíme zejména: pracovníky a instituce k provádění analytické činnosti, experimentování a tvorbu koncepcí (UO, CSTT, atd.); 52 Operational Plan - plán operace. 53 písmeno c). 54 Concept Development and Experimentation - tvorba koncepcí a jejich ověřování v praxi. 55 Doktríny, organizace, výcvik, materiál, vedení, personál, infrastruktura a zařízení, interoperabilita. 56 Rozkaz ministra obrany č. 66 ze dne Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha, čl. 20. s Systémy velení a řízení. 58 Allied Joint Doctrine for Operational - Level Planning. NSA, s. 119

120 pracovníky, kteří jsou schopni zapojit se do mezinárodních aktivit CD&E v oblasti TARGETING (SRPS59 / MO, UO / CBVSS, CSTT, atd.); vědecké a vzdělávací instituce formující vojenskou teorii a připravující řídící pracovníky schopné využívat systém CD&E, případně se na něm podílet. V této části svého článku jsem chtěl na aktuálním případě poukázat na jednoznačnou potřebu docenění VEVI (věda, experiment, vývoj a inovace) pro výstavbu a rozvoj AČR. Současně jsem chtěl zdůraznit nezastupitelnou úlohu excelentních institucí k tomu předurčených a pro řešení těchto úkolů nezastupitelných (UO, CSTT, atd.). ZÁVĚR Proces targetingu prošel vývojem od svého původního požadavku na kinetické (smrtící) ničení protivníka, bez ohledu na vedlejší způsobené škody, až do své dnešní podoby, kdy plně respektuje požadavek na maximální snížení kolaterálních škod a je silně ovlivňován moderními (sociálními) médii. Realizaci procesu targetingu na strategicko-operační a taktické úrovni AČR je potřeba zahájit tím, že bude vytvořena koncepce targetingu. V současné době rozpracovává integrovaný pracovní tým (IPT) na strategicko-operační úrovni 60 koncepci targetingu do podmínek AČR, jejíž součástí mj. bude i rozpracování doktríny AJP do podmínek AČR. Targeting je důležitý ne-li nejdůležitější, ale i jeden z nejnáročnějších procesů realizovaných v průběhu vojenských operací. Hlavní úsilí by mělo při něm být zaměřeno na úspěšné působení na identifikované a podle priorit určené cíle na všech stupních velení. Dostatek informací, komplexní zastoupení všech složek vyčleňovaných do pracovní skupiny targetingu a jejich odborná připravenost mají velký vliv na jeho úspěšnost. Targeting je cyklický proces, v kterém se cíle objevují, vyhodnocují, přidělují a působí se na ně v celém průběhu operace, proto je obtížný zejména pro koordinaci. Složení skupiny je závislé především na druhu operace, její fázi a dalších faktorech. TWG soustavně monitoruje aktuální situaci v prostoru operace, pomáhá zpravodajskému štábu při označování vysoce důležitých cílů, koordinuje ISTAR 62 a systémy pro přepad cílů. Vysoké požadavky na práci TWG a další rozvoj tohoto procesu mohou vést k nahrazení skupiny svolávané ad-hoc stálou skupinou, která bude otázky targetingu řešit v průběhu operace nepřetržitě. Nové trendy a směry v oblasti plánování operací se odrážejí ve spojeneckých publikacích a standardizačních dohodách jako jsou AJP-5 a zejména pak ACO COPD. Při začleňování jednotek AČR do uskupení mnohonárodních sil v operacích je nutné na tyto změny reagovat a následně je implementovat do vnitřních předpisů, norem a publikací. Tyto změny mají dopad i na místa velení a vyčleňování prvků palebné podpory v rámci mechanizovaných 63 štábů. Z důvodu absence popisu procesu na strategické a operační úrovni neposkytuje proces targetingu vstupy pro řídící a plánovací procesy velitelů na nižším stupni velení a to také z důvodu, že tento proces není chápán jako součást plánovacího a rozhodovacího procesu, ale pouze jako jeho duplicita, přestože ČR a AČR přistoupila k aliančním normám. Využití tohoto procesu jako podpora plánovacího a rozhodovacího procesu velitelů je nezpochybnitelná, zejména v souladu s KVAČR 64 a KSVŘ 65. Pro plnou integraci procesu na nižších úrovních velení je nutná implementace procesu na strategické a operační úrovni v souladu s přijatou alianční publikací AJP Oblast targetingu se musí stát pevnou složkou přípravy vojenských profesionálů, v opačném případě nemůžeme mluvit o systémovém přístupu k této přípravě. V důsledku koordinace širokého spektra odborností podílejících se na procesu targetingu je nutné vytvořit podmínky k vytvoření struktur 59 Sekce rozvoje a plánování schopností. 60 Čj. 96-1/ Nařízení Náčelníka generálního štábu AČR k vytvoření pracovního týmu ke zpracování Koncepce targeting AČR. 61 Allied Joint Doctrine for Joint Targeting. NSA, s. 62 Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance (zpravodajství, pozorování, zjišťování cílů a průzkum). 63 Mechanizované, motorizované, tankové, výsadkové a minometné útvary a jednotky. 64 Koncepce výstavby armády České republiky. 65 Koncepce systému velení a řízení. 66 AJP Land Targeting. NSA, s. 120

121 targetingu na všech stupních velení AČR a k přípravě odborníků v této oblasti. Vzhledem ke stoupajícímu významu targetingu v operacích NATO bude nutné tyto otázky řešit i na úrovni velení AČR. Pro AČR se v současnosti jeví jako nejvhodnější první z kurzů v linii Staff Management NATO Joint Targeting Staff Course, který v rámci jednoho týdne poskytuje základní orientaci v problematice Joint Targeting pro příslušníky štábů. Centra a školy v zahraničí mohou prospět k rozvoji národně již vyškolených odborníků, kteří se budou podílet na plnění úkolů v mnohonárodních operacích. Je tedy nutné vyvinout vlastní systém přípravy v oblasti targetingu. V AČR zásadně chybí plánování a realizace procesu targetingu na strategicko-operační a taktické úrovni. Zavedení a unifikování potřebných postupů, metodik a SOP na všech úrovních velení v AČR je jedno z opatření ke zlepšení procesů velení a řízení na úrovni pozemních sil AČR. Je nutné rovněž vytvořit nové postupy a systémy hodnocení situace a úkolování prostředků působení na protivníka (TARGETING Target Engagement 67 ) v závislosti na informacích ISTAR a zapracovat je do koncepce Targeting pozemních sil a SOP. V oblasti digitalizace je nutné vytvořit SW aplikace do podsystémů v rámci ASVŘ s cílem poskytnout aktuální informace společného operačního obrazu situace jako nástroje pro využití procesu targetingu pro rozhodovací proces při vedení operací. Ve své doktorandské práci chci klást důraz na použití vědeckých metod a ve vzájemných souvislostech rozpracovat možnosti uplatnění VEVI a CD&E v rámci konkretizace možností implementace procesu TARGETING v podmínkách výstavby a rozvoje AČR a přispět k sofistikovanému řešení TARGETIGU na platformě interoperability v prostředí NEC 68 s vyspělými armádami NATO. Použitá literatura AJP-3.9. Allied Joint Doctrine for Joint Targeting. NSA, s. ČEP, David. Základní informace o procesu targetingu při plánování operací. In: Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu. 11. doktorandská konference. Brno: UO Brno, s ISBN Konstruktivní. Cstt.army.cz [online]. Vyškov: Ministerstvo obrany, 2014 [cit ]. Dostupné z: ČEP, David. Proces targetingu na strategické a operační úrovni v AČR. In: Národná a medzinárodná bezpečnosť Medzinárodná vedecká konferencia. Liptovský Mikuláš: AOS Liptovský Mikuláš, Slovenská republika, s ISBN Tvorba koncepcí a experimentování CD&E. Doktríny [online]. Vyškov: Velitelství výcviku Vojenská akademie, 2013 [cit ]. Dostupné z: 67 Stanag 2285 Targeting Target Engagement. 68 Network Enabled Capability. 121

122 ANALÝZA DOSAŽENÝCH A PLÁNOVANÝCH KARIÉROVÝCH A JAZYKOVÝCH KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ V REZORTU MINISTERSTVA OBRANY ANALYSIS OF ACHIEVED AND PLANNED CAREER AND LANGUAGE QUALIFICATION REQUIREMENTS WITHIN THE MINISTRY OF DEFENCE SECTOR Adéla ČUTTOVÁ 69 Abstrakt Předkládaný článek se zabývá analýzou dosažených a plánovaných kvalifikačních požadavků na systemizovaných místech v rezortu Ministerstva obrany, které jsou jednou z podmínek pro služební zařazení i kariérní růst. Konkrétně se jedná o porovnání stavu požadavků na kariérové kurzy a jazykových požadavků, kterých osoby zařazené na systemizovaná místa v rezortu Ministerstva obrany reálně dosáhly a těch, které jsou na místa tabulkově předepsány. Analýzu lze považovat za východisko, jež definuje potřebu zlepšení stavu kariérové a jazykové připravenosti. Klíčová slova: kvalifikační požadavek, kariérový kurz, jazykový požadavek, kariérová a jazyková připravenost, rezort Ministerstva obrany Abstract Following article deals with analysis of achieved and planned qualification requirements for systemized places in the Ministry of Defence sector which are one of the conditions for service placement and career growth. Specifically, it is a comparison of the state of requirements for career courses and language requirements which people, who were placed to systemized places within the Ministry of Defence sector, really achieved and those which are set for the places. The analysis can be considered as a solution which defines the need for improvement of career and language preparedness state. Key words: qualification requirement, career course, language requirement, career and language preparedness, Ministry of Defence sector ÚVOD V současné době stále rostou nároky na kvalitu lidských zdrojů, které jsou považovány za nejcennější kapitál jakékoliv organizace, rezort Ministerstva obrany (dále jen rezort MO) nevyjímaje. Organizace dbají především na dostatečnou kvantitu a kvalitu lidských zdrojů, zejména na klíčových manažerských pozicích a pozicích specialistů, které lze v rezortu MO přirovnat k místům důstojníků, ať už na velitelských pozicích, štábech, v rezortních agenturách nebo hlavním velení. Na všechna systemizovaná místa 70 (dále jen SM) v organizačních celcích rezortu MO jsou proto předepisovány minimální kvalifikační předpoklady a kvalifikační požadavky, které musí každý voják splňovat. Zatímco s kvalifikačním předpokladem, který označuje dosažený stupeň vzdělání v rámci formální vzdělávací soustavy, voják do kariéry většinou již přichází, plnění kvalifikačních požadavků, které zahrnují vojenské kariérové kurzy, kurzy odborné přípravy a jazykové požadavky, jej po dobu jeho kariéry doprovází. K tomu, aby voják mohl potřebné znalosti a schopnosti průběžně doplňovat, musí existovat v rezortu MO fungující systém přípravy personálu. Tím rezort obrany potvrdí, že kompetentní a motivovaný personál má pro něj opravdu zásadní význam a sehrává klíčovou roli při plnění závazků organizace. 69 npor. Ing. Adéla Čuttová, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno 66210, , adela.cuttova@unob.cz. 70 Systemizované místo je místo ve struktuře organizačního celku rezortu MO definované názvem, popisem práce a personálními a materiálními požadavky [1]. 122

123 První obligatorní podmínkou pro výkon služby vojáka z povolání je v rámci přípravy ke splnění kvalifikačních požadavků základní příprava. Tu voják absolvuje při přijetí do služebního poměru před zařazením na jakékoliv SM. Dále, v průběhu celé své kariéry, se vojáci účastní přípravy ve vojenských kariérových a odborných kurzech, které tvoří systém kvalifikačních požadavků pro postup hodnostními sbory a pro výkon služby na konkrétních SM. Součástí přípravy ke splnění kvalifikačních požadavků je i jazyková příprava. Splnění kvalifikačních požadavků nemělo do roku 2015 vysokou váhu a bohužel pro vojáky často neznamenalo ani konkurenční výhodu tak, jak je tomu při obsazování míst a kariérním následnictví v civilním sektoru. S tím souvisí i fakt, že neexistovaly žádné sankce za nesplnění předepsaných kvalifikačních požadavků na SM a závazky byly prodlužovány i vojákům, u kterých byla tato skutečnost známá. Bodem zlomu se stal již zmíněný rok 2015, kdy byl novelizován Zákon č.221/1999 Sb., o vojácích z povolání a v návaznosti na novelu byly upraveny také další interní rezortní dokumenty. Novela zákona s sebou přinesla zejména centralizaci systému řízení kariér a nový kariérní řád, který definuje, co musí voják splňovat, aby mohl být povýšen do vyšší hodnosti a aspirovat na vyšší pozice. V souvislosti s tím ukládá Rozkaz ministra obrany Zásady tvorby systemizovaných míst splnit kvalifikační požadavky ve stávajícím služebním zařazení na SM nejpozději do 31. prosince Zároveň na základě stejného rozkazu platí, že vojáka, který nesplňuje kvalifikační požadavky, lze do té doby na SM zařadit pouze tehdy, nelze-li na toto místo při splnění ostatních kvalifikačních požadavků zařadit jiného vojáka, který požadavek vojenského kariérového kurzu a jazykových znalostí splňuje [1]. V systému řízení kariér jsou absolvovaný vojenský kariérový kurz i jazykové kompetence zohledněny i při stanovení pořadí vojáků z povolání pro realizaci personálních opatření, společně se vzděláním, závěry služebního hodnocení, tělesnou zdatností a průběhem služebního poměru [2]. 1 PŘÍPRAVA KE SPLNĚNÍ KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ Přípravou ke splnění kvalifikačních požadavků se v rezortu MO rozumí profesní příprava, tedy příprava ve vojenských kariérových kurzech a odborných kurzech a jazyková příprava. Kvalifikační požadavky jsou jedním z atributů každého SM v organizačních celcích MO, společně s dalšími personálními požadavky, materiálními požadavky, názvem SM a popisem práce [1]. Bez jejich splnění by nemělo být vojákovi z povolání umožněno postupovat kariérou, dle novely Zákona o vojácích z povolání, dokonce ani setrvat ve stávajícím služebním zařazení. 71 Pozornost je věnována především přípravě důstojníků 72, protože ti představují klíčový personál rezortu MO, vzhledem k jimi zastávaným funkcím specialistů, velitelů a vyšším či vrcholovým manažerským funkcím. Obecně lze přípravu ke splnění kvalifikačních požadavků považovat za část specifické formy celoživotního učení, která zajišťuje rezortu MO požadovanou kvalitu personálu jednotlivých hodnostních sborů. 1.1 PŘÍPRAVA DŮSTOJNÍKŮ VE VOJENSKÝCH KARIÉROVÝCH KURZECH Příprava ve vojenských kariérových kurzech je součástí profesní přípravy vojáků z povolání. Profesní vzdělávání, které je významnou složkou profesní přípravy, označuje podle obecné definice Palána [3] všechny formy profesního a odborného vzdělávání a přípravy na povolání ve školském systému. Jeho posláním je rozvíjení postojů, znalostí a schopností vyžadovaných pro výkon určitého povolání. Má přímou vazbu na profesní zařazení a uplatnění dospělého. Jeho podstatou je vytváření a udržování pokud možno optimálního souladu mezi subjektivní kvalifikací (reálná pracovní způsobilost jednotlivce) a kvalifikací objektivní (nároky na výkon konkrétní profese), tedy stálé přizpůsobování kvalifikace pracovníka kvalifikovanosti práce. Význam profesního vzdělávání spočívá v neustálém přizpůsobování se změnám celé společnosti, ale i změnám menším, např. zaměstnavatele nebo pracovního místa. Doprovází zavádění nových technologií, moderních informačních systémů a komunikačních prostředků nebo vydávání nových zákonů, předpisů a novelizací. Nevyhneme se mu při postupu na vyšší funkci, kde narůstají požadavky na znalosti a dovednosti, ani při skládání zkoušek k prokázání odborné způsobilosti a jejich opakování v daných intervalech. To vše vysvětluje, proč se dospělí musí učit i po ukončení školního vzdělání a po nástupu do zaměstnání. 71 Lhůta pro splnění kvalifikačních požadavků u osob, které neplní v aktuálním služebním zařazení je stanovena do konce roku Důstojníkem se v písemné práci rozumí vojáci a vojákyně z povolání v hodnostech poručík/ poručice, nadporučík/ nadporučice, kapitán/ kapitánka, major/ majorka, podplukovník/ podplukovnice, plukovník/ plukovnice. 123

124 Vojenský kariérový kurz je základním kvalifikačním požadavkem, který se stanovuje podle předepsané vojenské hodnosti na SM u všech hodnostních sborů a odborností [1]. Význam kariérové přípravy spočívá v tom, že právě díky ní získává voják znalosti a dovednosti nezbytné pro výkon služby v daném služebním zařazení [4]. Z toho lze jednoduše vyvodit, že příprava personálu ve vojenských kariérových kurzech je v České republice jednou z podmínek kariérového růstu pro každého vojáka z povolání; bez jeho splnění nemůže být voják zařazen na SM, čímž se dostáváme k tomu, že význam kariérové přípravy je naprosto nediskutabilní. Zvláštnost vojenských kariérových kurzů spočívá v tom, že jsou přímo zosnované vojákům jednotlivých hodnostních sborů na míru a pokud nejsou brány v úvahu vojenské kariérové kurzy v zahraničí, nikde jinde mimo rezort obrany je nelze absolvovat, tedy ani získat s nimi spojený kvalifikační požadavek. Proto musí rezort zajistit dostatečné kapacity těchto kurzů, aby umožnil všem vojákům, s ohledem na postup jejich kariérou, se jich účastnit. Od roku 2014 využívá rezort MO pětistupňového systému kariérní přípravy důstojníků, který nahradil (v některých případech postupně nahrazuje) dosavadní systém třístupňový. Tento nový koncept vznikl na základě provedené analýzy, zjištěných nedostatků v návaznosti kurzů, dlouhé časové prodlevy mezi jednotlivými kurzy a také nesourodém studijním prostředím, ve kterém se setkávali studenti s velmi odlišnou délkou praxe a rozdílnými znalostmi a dovednostmi vyplývajícími z výkonu služby. K novému konceptu přispělo mimo zmíněného i porovnání kariérové přípravy v České republice a ve vyspělých armádách zemí Severoatlantické aliance, která má své standardy, z nichž se postupně stávají standardy mezinárodní. To podporuje kompatibilnost systému a zjednodušuje uznávání ekvivalentů. Dalším z požadavků na nově zaváděný systém bylo nastavení kariérových kurzů tak, aby umožnily pokrýt všech pět úrovní managementu základní, nižší, střední, vyšší a vrcholový management. Nový koncept má za cíl zvýšit především všestranný rozvoj osobnosti a prohloubit všeobecný rozhled, který povede ke zlepšení schopností kreativního, analytického a kritického myšlení, k lepší orientaci v oblastech vojenského umění, bezpečnostní a obranné politiky, krizového řízení, civilně vojenských vztahů, etiky, historie, práva a práce s médii, také zvládnutí základů rétoriky a především vedení lidí, neboli leadershipu [5]. Dosavadní strukturu kariérního vzdělávání v porovnání s novou strukturou zachycuje tabulka níže spolu s již zmíněnými pěti manažerskými úrovněmi. Tab. 1: Dosavadní systém a nový koncept kariérových kurzů v České republice Dosavadní systém kariérových kurzů Určení Nový koncept 5 úrovní managementu Důstojnický kurz poručík Základní důstojnický kurz Základní management nadporučík kapitán Kurz pro nižší důstojníky Nižší management Kurz pro vyšší důstojníky Kurz štábu generálního Zdroj: [5], vlastní major Kurz pro vyšší důstojníky Střední management podplukovník plukovník Kurz generálního štábu Vyšší management brigádní generál generálmajor generálporučík armádní generál GFOAC/ Kurz bezpečnostní politiky pro představitele státní správy a samosprávy Vrcholový management Podle nového konceptu přípravy personálu rezortu obrany ve vojenských kariérových kurzech absolvuje důstojník v průběhu kariéry základní důstojnický kurz, kurz pro nižší důstojníky, kurz pro vyšší důstojníky, kurz generálního štábu, případně může být vyslán ke studiu odpovídajícího typu kurzu v zahraničí. 124

125 1.1.1 ANALÝZA DOSAŽENÝCH A PLÁNOVANÝCH KARIÉROVÝCH KVALIFIKAČNÍCH POŽADAVKŮ NA SM V následující tabulce je porovnán stav kariérových kvalifikačních požadavků, kterých osoby zařazené na SM v rezortu MO reálně dosáhly, a těch, které jsou na místa tabulkově předepsány. Toto srovnání se stane východiskem, jež definuje potřebu přípravy pro dosažení stavu plné kariérové připravenosti. Je zřejmé, že jak počet personálu, tak plnění a neplnění kariérových požadavků jsou dynamicky se vyvíjející veličiny a níže uvedené údaje jsou platné ke konkrétnímu datu (v našem případě duben 2016). Tyto změny však nejsou dynamické natolik, aby statistiky ztrácely vypovídající hodnotu. Dokonce, v případě srovnání níže vytvořené statistiky pro účel této práce s obecnou statistikou publikovanou ve Statistické ročence 2014 (stav leden 2015), která uvádí, že základní kvalifikační požadavky splňuje celkem 91,5 % vojáků z povolání, zjistíme hodnotu velmi blízkou [6]. Tab. 2: Analýza dosažených a plánovaných kariérových kvalifikačních požadavků na SM Hodnost/ Kariérový požadavek Počet Splňuje [%] Nesplňuje [%] Důstojnický kurz [%] poručík ,92 10,08 88,84 nadporučík ,10 2,90 97,10 kapitán 1440 nelze, nový kurz! 98,33 major ,18* 28,82 71,18 podplukovník ,37 2,63 97,37 plukovník ,87 2,13 89,36 90,69 9,31 Kurz pro vyšší důstojníky [%] Kurz generálního štábu [%] *Nový kurz v tabulkách prozatím u 2,53% SM. Uznávání ekvivalentů předešlých kurzů v době vytvoření statistiky nedořešeno. Zdroj: vlastní, soubor dat z Informačního systému o službě a personálu poskytnutý Agenturou personalistiky AČR V prvním sloupci je vidět početní zastoupení jednotlivých hodnostních sborů, druhý a třetí sloupec obsahují procentuální vyjádření plnění a neplnění stanovených kvalifikačních požadavků vztahujících se k předepsaným požadavkům na konkrétních SM, v posledním sloupci je procentuální hodnota vztažena k plnění kvalifikačního požadavku (minimálního) odpovídající hodnostem. Rozdíly mezi sloupcem plnění kvalifikačních požadavků na konkrétních SM a plnění kvalifikačních požadavků stanovených pro hodnost jsou odrazem nedokonalostí v tabulkách systemizace a aktuálně také změn v systému kariérové přípravy, přechod z třístupňového na pětistupňový systém přípravy důstojníků ve vojenských kariérových kurzech. Z toho důvodu nebylo možné hodnotit plnění/ neplnění kvalifikačních požadavků u kapitánů, kterým je již předepsán na SM nový kariérový kurz pro nižší důstojníky, tento kurz však prozatím neběží, ani není vydáno potřebné nařízení pro případné uznávání ekvivalentů tohoto kurzu. S ohledem na statistiku připravenosti uvedenou v tabulce, lze konstatovat, že největší propast v plnění a neplnění kvalifikačních požadavků se objevila v hodnosti major, tedy v momentu přechodu z hodnostního sboru nižších důstojníků do hodnostního sboru vyšších důstojníků. Tato skutečnost je odrazem běžné praxe, kdy v minulosti byli zařazováni na SM vojáci, kteří předepsaný kariérový kurz neplnili, poté neměli čas, příležitost, případně motivaci tento kurz dodělat. Další příčku obsadili poručíci nesplňující kvalifikační požadavek důstojnického kurzu. Vzhledem k tomu, že všichni absolventi Univerzity obrany, kteří obsazují většinu důstojnických míst v rezortu, s důstojnickým kurzem na místo již přicházejí, zde jsou zařazeni vysokoškolsky vzdělaní vojáci, nově příchozí do rezortu, kteří kurz 125

126 prozatím splnit nestihli nebo kteří si dodělali vzdělání během služby a byli jmenováni do první důstojnické hodnosti. Poslední skupinou jsou plukovníci, kteří sice splňují téměř ve sto procentech kvalifikační požadavky předepsané na SM, ale více jak deset procent z nich nesplňuje kurz generálního štábu, který se pro ně stal povinností v novém konceptu kariérových kurzů, a je pouze otázkou krátkého času, kdy tento požadavek bude svázán se SM, a tím pádem navýšen v tabulkách. Přestože kapacita kariérových kurzů je v posledních dvou letech maximálně navýšená, stále je v rezortu necelých deset procent důstojníků, kteří nesplňují kvalifikační požadavek předepsaný na SM, na kterých jsou zařazeni. Těchto deset procent odpovídá přibližně pěti stům důstojníků, které je nutné vyslat na odpovídající kariérové kurzy. K nim navíc velmi brzy přibude okolo tisíce kapitánů, kterým nebude uznán ekvivalent pro nově vytvořený kurz pro nižší důstojníky a budou ho muset do konce roku 2019 dodělat. 1.2 JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA DŮSTOJNÍKŮ Jazyková příprava obecně patří již několik let mezi vzdělávací priority Evropské unie. Objektivní příčinou této priority je zejména celosvětová globalizace, integrace Evropské unie, migrační procesy a vytváření multikulturního prostředí. Vize je taková, aby občané členských států komunikovali kromě svého rodného jazyka nejméně ve dvou dalších evropských jazycích, což je otázkou delšího časového období. Z důvodu zvýšení konkurenceschopnosti v mezinárodním pracovním prostředí je ale již dnes nezbytné zvládnutí alespoň jednoho cizího jazyka pro absolventy vysokých škol, kterými vojenští důstojníci jsou, přičemž nejpopulárnějším, nejvíce využívaným a také nejvíce vyučovaným cizím jazykem je aktuálně angličtina. Lze říci, že anglický jazyk se postupně stává nezbytností, znalost druhého jazyka již zmiňovanou výhodou. Jazyk obecně patří mezi klíčové kompetence, kterým by měla být vzhledem k jejich významu bezpodmínečně věnována pozornost v rámci celoživotního učení. Podle definice Evropské komise, jazyková kompetence, která patří mezi osm vybraných klíčových kompetencí každého člověka, vyjadřuje přidanou hodnotu na trhu práce, sociální soudržnost a aktivní zapojení do kultury společnosti. Zároveň také podporuje flexibilitu, adaptabilitu, uspokojení a motivaci. Pro vojáky z povolání nabývá na významu umění a nutnost komunikace v cizích jazycích úměrně závazkům plynoucím ze členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci, jež vyžaduje spolupráci napříč armádami více zemí. Interoperabilitu armád by nešlo zajistit bez společného komunikačního jazyka, kterým se stala angličtina. Ne však pouze v mezinárodních kolektivech na zahraničních pracovištích a v zahraničních operacích je anglický jazyk vojáky využíván. Vojenští profesionálové se účastní také mezinárodních cvičení i dalších setkání s kolegy z jiných zemí, pasivně anglický jazyk využívají při studiu cizojazyčných dokumentů. Za samozřejmost je angličtina v rezortu obrany považována pro studium vysoké vojenské školy i absolvování kariérových kurzů pro všechny důstojníky a generály. Výše zmíněné odráží skutečnost, že velení Armády České republiky chce mít nad jazykovými znalostmi svých podřízených dohled, proto jsou jedním z běžně definovaných kvalifikačních požadavků na SM. Základní jazykové požadavky se stanovují výhradně pro anglický jazyk, a to ve formátu čtyřmístného kódu dle standardizační dohody (STANAG) NATO 6001 označující standardizovaný jazykový profil (SLP) čtyř řečových dovedností poslech s porozuměním, ústní projev, čtení s porozuměním a písemný projev. Jazykový profil lze dosáhnout složením jazykové zkoušky dle zmíněné normy STANAG Úroveň jazykových znalostí na SM se stanovuje plošně od hodnosti rotného a úrovně SLP 1111 až po úroveň SLP 3333 u plukovníků a generálů [7]. Základním faktorem vymezujícím minimální jazykové požadavky je tedy vojenská hodnost. Přehled vybraného vzorku hodnostního sboru nižších a vyšších důstojníků a jim předepisovaných jazykových požadavků je uveden v následující tabulce Odpovídá nastavení jazykových požadavků v roce 2016, diskutováno je opět snížení nastavení těchto požadavků. 126

127 Tab. 3: Důstojnické hodnosti a jim předepsané minimální jazykové požadavky Hodnost Jazykový požadavek (AJ) - minimum plukovník 3333 podplukovník 3232 major 3232 kapitán 2222 nadporučík 2222 poručík 2222 Zdroj: [7], vlastní Minimální jazykové požadavky lze dále zvyšovat s ohledem na vykonávanou činnost v konkrétním služebním zařazení. Vyšší jazykový požadavek bývá také odrazem vyčlenění některých ze služebních míst pro nasaditelnost sil k plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních závazků.co se týká možností jazykové přípravy, Česká republiky klade na jazykovou vybavenost svých vojenských profesionálů vysoký důraz. Rezort obrany zabezpečuje jazykovou přípravu v podobě formálního a neformálního vzdělávání, snaží se ale vytvářet prostředí i pro informální formu jazykového učení, které celoživotní proces učení doplňuje Analýza dosažených a plánovaných jazykových požadavků na SM Současný stav jazykové připravenosti vychází z analýzy plnění jazykových požadavků předepisovaných na SM v organizačních celcích rezortu obrany vojáky, kteří jsou na tato místa zařazeni. Aktuální stav je dlouhodobě velmi alarmující, protože z celkového počtu plánovaných kvalifikačních jazykových požadavků na SM splnilo v minulém roce podle Statistické ročenky 2014 stanovený kvalifikační jazykový požadavek pouze 46% vojáků z povolání, 54% jazykový požadavek nesplňovalo [6]. Vlastní statistiky níže týkající se pouze důstojníků a stavu k únoru roku 2016, vykazují hodnoty ještě horší. Je to ovlivněno faktem, že od doby, kdy byla statistika pro celý rezort provedena, došlo k navýšení požadované úrovně jazykových znalostí u hodnostního sboru nižších i vyšších důstojníků. Navýšen byl také počet SM, pro která se jazykový požadavek v rámci systemizace nově stanovil. Negativní dopad měla i změna plynoucí z Rozkazu ministra obrany č. 108/2014 Jazykové vzdělávání zaměstnanců v působnosti rezortu MO, která u držitelů více osvědčení ze stejného cizího jazyka nově akceptuje jako platné pouze poslední vydané osvědčení. To logicky nemusí být tím, které dokládalo maximální dosaženou znalost jazyka, protože pokud jazyk dlouho dobu nepoužíváme, úroveň znalostí v čase klesá. Tab. 4: Analýza dosažených a plánovaných jazykových požadavků na SM Hodnost/ Jazykový požadavek Počet Splňuje [%] Nesplňuje [%] 2222 [%] poručík ,44 60,56 40,83 nadporučík ,94 55,06 49,24 kapitán ,32 53,68 49,63 major ,65 79,35 20,65 podplukovník ,15 72,85 28, [%] 3333 [%] plukovník ,19 37,15 61,81 36,12 63,88 Zdroj: vlastní, soubor dat z Informačního systému o službě a personálu poskytnutý Agenturou personalistiky AČR 127

128 Z vybraného vzorku, důstojníci rezortu MO, jazykový kvalifikační požadavek stanovený pro jejich služební zařazení plní pouze třicet šest procent z nich, zbývajících téměř šedesát čtyři procent se nachází v červených číslech. V prvním sloupci, stejně jako v kariérové přípravě, je znázorněno početní zastoupení jednotlivých hodnostních sborů, druhý a třetí sloupec obsahují procentuální vyjádření plnění a neplnění stanovených jazykových znalostí vztahujících se k předepsaným požadavkům na konkrétních SM. Procentuální hodnota v posledním sloupci vyjadřuje minimální jazykové požadavky, které by měly být předepisovány jednotlivým hodnostem. Rozdíly mezi sloupcem plnění kvalifikačních požadavků na konkrétních SM a plnění kvalifikačních požadavků stanovených pro hodnost jsou odrazem nedokonalostí v tabulkách systemizace v případě podhodnocených jazykových požadavků, případně rozhodnutí velitelů některých organizačních celků o navýšení jazykových požadavků na konkrétní SM. Pro názornost je doplněn i sloupcový graf, kde zelený sloupec ukazuje procento důstojníků splňující jazykové požadavky stanovené na SM, červený sloupec je opakem zeleného a modrý sloupec vyjadřuje, jaké procento důstojníků splňuje minimální jazykové požadavky vázané na hodnost ,35 72, ,56 55,06 53,68 61, Splňuje SM Nesplňuje SM Splňuje minimum 10 0 Obr. 1: Porovnání dosažených, plánovaných a minimálních jazykových požadavků na SM Zdroj: vlastní, soubor dat z Informačního systému o službě a personálu poskytnutý Agenturou personalistiky AČR Největší nedostatky v jazykové připravenosti na základě provedené analýzy jsou zaznamenány v hodnosti major a podplukovník. Jedná se o skupinu vyšších důstojníků, kterým byl nařízením v roce 2015 zvýšen požadavek na jazykovou úroveň z SLP 2222 na SLP 3232, což se zcela jistě projevilo v míře plnění. Navíc předepsaná úroveň požaduje dosažení úrovně tři v konkrétních komunikačních dovednostech poslech s porozuměním a čtení s porozuměním. Dochází k případům, kdy důstojník sice dosáhne úrovně tři, ale v dovednostech jiných kvalifikační požadavek na místo stále nesplňuje. Dalším důvodem tak vysokého procenta majorů a plukovníků nesplňujících úroveň jazyka předepsanou na SM je jejich věk a doba služby. Většina z nich neměla výuku anglického jazyka v rámci formální vzdělávací soustavy, tedy nemá základy jazyka, na kterých by mohla stavět, často chybí i chuť se vzdělávat před koncem kariéry. Míra plnění jazykových požadavků však roste v případě vyšších důstojníků s hodností, což je pozitivním odrazem toho, že v kariéře posunuje rezort ty z vojáků, kteří mají vyšší kapitál. Tato skutečnost se odráží i u plukovníků, kterých přesto, že minimální jazyková úroveň stanovená pro hodnost je na úrovni vyšší než u majorů a podplukovníků, tedy SLP 3333 a taktéž byla v minulém roce navýšena, splňuje alespoň třicet sedm procent. Skupině nižších důstojníků byl jazykový požadavek navýšen také, z SLP 2211 na SLP 2222, pro ty by však měl být problém doplnit jazykové znalosti nejmenší. Ve skupině nižších důstojníků vykazují nejhorší výsledky poručíci splňující pouze v necelých čtyřiceti jedna procentech případů, nad padesát procent plnění 128

129 minimálních požadavků se však nedostali ani nadporučíci a kapitáni. Situaci do budoucna by měl viditelně změnit fakt, že Univerzita obrany, jejíž absolventi pokrývají velkou část důstojnických míst v rezortu, zakotvila od roku 2014 v nově akreditovaných studijních programech pro pětileté vojenské studium podmínku získání alespoň úrovně SLP 2222 z anglického jazyka. V práci bylo již zmíněno, že do 31. prosince 2019 si musí jazykové znalosti všichni vojáci doplnit tak, aby odpovídaly stanoveným požadavkům pro jejich služební zařazení, což v případě 63,88% převedeného na počet osob, představuje zaokrouhleně 3648 důstojníků. Je pravdou, že někteří z důstojníků neplní požadavek třeba i jen o půl úrovně, případně získali úroveň v jiných než stanovených dovednostech a k tomu, aby mohli absolvovat zkoušku a úroveň splnili, jim postačí věnovat nějaký čas samostatné přípravě. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že velké množství vojáků nejenom, že nesplňuje jazykové požadavky stanovené na místo, ale mnohdy je jejich jazyková zdatnost velmi nízká, v některých případech dokonce nulová, proto nebude stačit absolvování pouze jednoho kurzu k dosažení předepsané úrovně. ZÁVĚR Příprava důstojníků ke splnění kvalifikačních požadavků, kterou lze označit za specifickou formu celoživotního učení, představuje nevyhnutelnou součást kariéry všech důstojníků v rezortu MO. Společně s tím, jak nabývá na významu pro organizace lidský kapitál, věnuje rezort přípravě důstojníků pozornost a vyžaduje po vojácích plnou připravenost. V průběhu toho, jak vojáci z povolání postupují kariérou, jsou s jejich služebním zařazením spojovány vyšší kvalifikační požadavky, které si průběžně musí doplňovat ve vojenských kariérových a odborných kurzech, případně v kurzech jazykové přípravy, pokud se na požadovanou jazykovou úroveň nepřipraví sami, nebo jí nedosáhli již dříve. Všechny typy kurzů společně, vytvářejí ucelený systém přípravy ke splnění kvalifikačních požadavků. S ohledem na novelu Zákona o vojácích z povolání z roku 2015, která přinesla zejména novinky v oblasti kariérního řádu, včetně podmínek kariérního postupu, se rezort obrany nyní potýká s vysokou mírou neplnění kvalifikačních požadavků ze strany vojáků z povolání, kterou je potřeba radikálně snížit a vojáky dovzdělat. Z analýz provedených v písemné práci vyplynulo, že téměř deset procent důstojníků neplní kariérový kvalifikační požadavek předepsaný na jimi obsazené SM, jazykový kvalifikační požadavek dokonce necelých čtyřicet. Tito důstojníci musejí požadovanou kvalifikaci doplnit do konce roku V opačném případě by jim nemělo být umožněno nadále setrvat ve služebním poměru a rezort by tak přišel o velkou, v jiných oblastech již kvalifikovanou, část lidských zdrojů. Kapacity a obsazenost kurzů kariérové a jazykové přípravy jsou dnes na maximu, stejně tak testovací kapacity pro vojenskou jazykovou zkoušku dle NATO STANAG 6001, která je jediným možným ukazatelem splnění jazykového kvalifikačního požadavku. Otázku přípravy, její možnosti a zlepšení stavu připravenosti vojenského personálu musí tedy resort MO urgentně řešit, aby mohl být od roku 2019 zaveden systém přípravy personálu resortu MO, který již neodstraňuje nedostatky minulých let, ale vyhlíží do budoucna a zaměřuje se na plynulý postup kariérou a na systematickou přípravu personálu související s pohybem vojáků ve vlastní struktuře organizačních celků. Použitá literatura Rozkaz ministra obrany č. 8 z 26. ledna 2010, Zásady tvorby systemizovaných míst, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo obrany České republiky, Agentura personalistiky AČR, Postup při stanovení pořadí vojáků z povolání pro realizaci personálních opatření v systému řízení kariér. Praha. Palán, Zdeněk. Andragogický slovník, [online]. [cit ]. Dostupné z: MO sekce personální, Koncepce přípravy personálu rezortu Ministerstva obrany na období Praha: MO. MO, Příprava personálu rezortu Ministerstva obrany ve vojenských kariérových kurzech. Praha. 129

130 Agentura personalistiky AČR, Odbor personálních informací, Oddělení personálních statistik, Statistická ročenka KOVAŘÍK, Milan, Upřesnění postupů a činnosti k (vazba na novelu zákona č. 221/1999 Sb. a připravované prováděcí právní předpisy rezortu MO). Praha: MO. 130

131 SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ THE SERVICE EVALUATION OF PROFESSIONAL SOLDIERS Tereza DOLEČKOVÁ 74 Abstrakt Předkládaný příspěvek s názvem Služební hodnocení vojáků z povolání se v první části zabývá základními teoretickými východisky v oblasti služebního hodnocení vojáků Armády České republiky. V druhé praktické části příspěvku je provedena analýza a komparace dosažených výsledků ve služebním hodnocení vybraných hodností a organizačních celků Armády České republiky. V tomto příspěvku byly využity metoda obsahové analýzy odborných dokumentů, metoda deskripce, indukce, dedukce, komparace a analýzy. Cílem příspěvku je vysvětlit základy procesu služebního hodnocení v Armádě České republiky a analyzovat dosažené výsledky ve služebním hodnocení vybraných hodností a organizačních celků. Klíčová slova: armáda České republiky, odměňování, služební hodnocení vojáků, vojáci Abstract Following contribution called The Service Evaluation of Professional Soldiers deals, in the first part, with theoretical bases in the field of service evaluation of soldiers of the Army of the Czech Republic. The analysis and comparison of achieved results of the service evaluation of chosen ranks and organizational units of the Army of the Czech Republic are accomplished in the second practical part of this contribution. In this contribution were used method of collecting and analysing of technical documents, method of description, induction, deduction, comparison and analysis. The aim of this article is to explain bases of the process of service evaluation in the Army of the Czech Republic and to analyses achieved results of the service evaluation of chosen ranks and organizational units. Key words: the Army of the Czech Republic, remuneration, service appraisal of soldiers, soldiers ÚVOD Příspěvek se zabývá velice aktuálním tématem služebního hodnocení vojáků z povolání AČR. V první kapitole jsou vymezeny základní teoretické poznatky z oblasti služebního hodnocení vojáků z povolání AČR. Ve druhé praktické části je provedena analýza a komparace dosahovaných výsledků hodnostním sborem poddůstojníci u 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády AČR. Klíčovou metodou využitou při psaní příspěvku byla obsahová analýza odborných dokumentů. Dále byla využita metoda deskripce, k formulování zásadních východisek a závěru byla použita metoda indukce a dedukce. Při posuzování dosažených výsledků ve služebním hodnocení byla využita metoda komparace a analýzy. Problematice služebního hodnocení vojáků se v civilní sféře autoři nevěnují, příspěvek tak vychází ze zákonů rezortu ministerstva obrany a z dalších prováděcích a vnitřních předpisů (rozkazy, směrnice, vyhlášky, metodika.) Cílem článku je objasnit základy procesu služebního hodnocení vojáků z povolání a analýza a komparace dosažených výsledků hodnostního sboru poddůstojníci u 4. brn a 7. mb AČR. 74 Ing. Tereza Dolečková, Katedra ekonomie, Fakulta Vojenského leadeshipu, Univerzita obrany, Kounicova 65 Brno, tereza.doleckova@unob.cz. 131

132 1 SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ AČR Služební hodnocení vojáků z povolání Armády České republiky vychází ze zákona č. 221/1999 Sb., O vojácích z povolání, který představuje stěžejní dokument v této oblasti. Současná podoba procesu služebního hodnocení vojáků z povolání České republiky je ovlivněna novelizací tohoto zákona k Podle Důvodové zprávy vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb. O vojácích z povolání je důvodem novelizace tohoto zákona úprava systému řízení kariér vojáků z povolání a zavedení hlavního principu postupu v kariéře na základě stanovení rozhodné doby ve služebním zařazení. Tento postup do vyšších náročnějších pozic je spojen s vyšším platovým ohodnocením pro zachování motivace. Vojenská hodnost tak vyjadřuje postavení vojáka v ozbrojených silách České republiky, odpovídá náročnosti služební činnosti, je jí stanoven základní služební plat, který je vyjádřen především služebním tarifem. Cílem novely je vytvoření konkurenceschopného postavení ozbrojených sil ČR na trhu práce, řízení kariér vojáků z povolání a jejich motivace ke kariernímu růstu [1]. Na základě této novelizace byl změněn přístup k odměňování vojáků z povolání. Platy vojáků jsou nově vázány na dosaženou vojenskou hodnost ale také na výsledky služebního hodnocení (výkonnostní příplatek.) Došlo ke snížení položek platu, jehož základem se stal tzv. služební tarif. Služební tarif je stanovován na základě postavení vojáka v systému ozbrojených sil ČR. Maximální výše výkonnostního příplatku může být 20 % služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou hodností svobodník až nadpraporčík a 15 % služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou hodností poručík až podplukovník. Výkonnostní příplatek nenáleží vojákům ve služebním zařazení v hodnosti čekatele, štábního praporčíka, plukovníka nebo hodnosti v hodnostním sboru generálů [1] [2][3]. Proces služebního hodnocení vychází taktéž vyhláška č. 189/2015 Sb. pro postup při služebním hodnocení vojáků. Nový proces služebního hodnocení vojáků z povolání probíhá formou bodového hodnocení kritérií jednou ročně v termínu od 1. prosince do 28. února následujícího roku a k se stanovuje nebo upravuje výše výkonnostního příplatku. Hodnocení zpracovává nadřízený vojáka, který má hodnoceného v podřízenosti nejméně 3 měsíce, pokud uvedenou podmínku nesplňuje, zpracovává hodnocení nejbližší nadřízený nebo jím určený velitel z úrovně řízení o stupeň vyšší [4]. Před novelizací zákona O vojácích z povolání byla každá oblast hodnocení posuzována ve vztahu k požadavkům kladeným na výkon služby pěti stupni: hledisko bylo plněno výtečným, velmi dobrým, dobrým, vyhovujícím způsobem nebo kritérium bylo plněno způsobem nevyhovujícím. Výsledkem hodnocení byl tak aritmetický průměr a dále byla slovně vymezena doporučení v dalším průběhu kariéry. Nový hodnotící formulář představuje kombinaci výkonového hodnocení s hodnocením kompetencí. Cílem současného procesu služebního hodnocení vojáků z povolání je objektivní posouzení průběhu služby vojáků a jeho potenciálu pro další rozvoj za účelem plnění nejen jeho služebních povinností ale také plnění úkolů ozbrojených sil [5]. 1.1 ANALÝZA A KOMPARACE DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ VYBRANÝCH PŘÍSLUŠÍKŮ 4. BRIGÁDY RYCHLÉHO NASAZENÍ A 7. MECHANIZOVANÉ BRIGÁDY AČR Následující část příspěvku se zabývá analýzou a komparací dosažených výsledků hodnostního sboru poddůstojníci 4. brn a 7. mb AČR. Výsledky se vztahují k hodnotícímu období 2015, kdy se poprvé hodnotilo v roce 2016 dle nových zásad vyplývajících z novelizace zákona 221/1999 Sb. O vojácích z povolání. 132

133 Tab. 1 Celkové výsledky dosažené vojáky 4.brn a 7. mb v procentech Organizační celek Dosažené výsledky hodnotícího období v procentech Velitelství 4. brn výtečný velmi dobrý dobrý vyhovující nevyhovující nehodnocený 41. mechanizovaný prapor 26,4 52,5 11, ,5 42. mechanizovaný prapor 9,9 62,3 18,9 2,5 0,5 1,6 43. výsadkový prapor 21,8 51,0 20,4 1,6 0,2 4,9 44. lehký motorizovaný 19,1 55,7 16,5 1,7 0,6 1,1 prapor Velitelství 7. mb 10,8 52,0 26,0 2,5 1,3 7,3 71. mechanizovaný prapor 17,5 63,0 13,4 0,4 0 5,7 72. mechanizovaný prapor 13,6 56,9 20,2 0,2 0 9,1 73. tankový prapor 11,7 60,0 17,2 0,7 0 10,4 74. lehký motorizovaný 18,9 60,9 9,6 1,4 0 8,9 prapor Zdroj: [6] Z Tab. 1 vyplývá, že příslušníci 4. brn i 7. mb. AČR dosahovali v průměru nejvíce velmi dobrých výsledků ve služebním hodnocení za hodnotící období Tab. 2 Výsledky poddůstojníku dosažené ve služebním hodnocení u 4. brn v procentech Dosažené výsledky ve služebním hodnocení v procentech - hodnotící období 4. brn AČR 2015 výtečný velmi dobrý dobrý vyhovující nevyhovující nehodnocen desátník 3, ,2 12,5 četař ,2 0 0,8 rotný 15 75,3 7, ,2 Zdroj: [6] Podle Tab. 2 dosahovali poddůstojníci nejvíce velmi dobrých výsledků, celkem 52 % desátníků, 76 % četařů a 75,3 % rotných. Výtečných výsledků dosáhlo 3,3 % desátníků, 7 % četařů a 15 % rotných. Nejvyšší počet dosažených bodů byl 91 bodů, získal ho voják v hodnosti rotný, u desátníků a četařů byl nejvyšší počet dosažených bodů 90. Jako nevyhovující byl hodnocen pouze jeden desátník a žádný voják v hodnosti četař nebo rotný. Tab. 3 Výsledky poddůstojníku dosažené ve služebním hodnocení u 7. mb v procentech Dosažené výsledky ve služebním hodnocení v procentech - hodnotící období 7. mb AČR 2015 výtečný velmi dobrý dobrý vyhovující nevyhovující nehodnocen desátník 5 53,4 31,7 3,4 1,1 5,4 četař 12,4 69,4 16,4 0,8 0,2 0,8 rotný 24,4 66 9, Zdroj: [6] Z Tab. 3 je zřejmé, že poddůstojníci 7. mb dosahovali v hodnotícím období 2015 také nejvíce velmi dobrých výsledků (53,4 % desátníků, 69,4 % četařů a 66 % rotných). Výtečných výsledků dosahovalo 5 % desátníků, 12,4 % četařů a 24,4 % rotných. Průměrně se jedná o více vojáků s výtečnými výsledky než u 4. brn. Dále pak nejlepší výtečný voják v hodnosti desátník získal 94 bodů, v hodnosti četař 98 bodů a v hodnosti rotný 92 bodů. Jako nevyhovující bylo hodnoceno 8 desátníku, 1 četař a žádný rotný. 133

134 ZÁVĚR Úspěšné plnění úkolů organizace je podmíněno uplatňováním a využíváním progresivních přístupů v řízení lidských zdrojů organizace. Za rozhodující personální činnosti organizace jsou považovány výběr pracovníků, hodnocení pracovníků, odměňování a vzdělávání. Hodnocení pracovníků tak patří mezi klíčové aktivity vztahující se k rozvoji a řízení kariéry pracovníků. Do základních povinností všech vedoucích pracovníků spadá ukládání úkolů podřízeným pracovníkům, vytváření podmínek pro jejich plnění, objektivní hodnocení pracovníků a vytváření podmínek pro kariérní rozvoj. Schopnost co nejobjektivnějšího a věcně správného hodnocení je považována za jednou ze základních odborných způsobilostí manažera. Služební hodnocení vojáků z povolání AČR je charakteristické novelou zákona O vojácích z povolání. Služební hodnocení musí bezpodmínečně poskytovat dostatek objektivních informací o výkonu vojáka, jelikož má být klíčovým prvkem ovlivňující budoucí kariéru vojáků. Proto je nezbytné věnovat tomuto procesu pozornost a hledat možné způsoby a doporučení k jeho zlepšení. Článek objasňuje základní východiska služebního hodnocení vojáků z povolání AČR, v druhé části je provedena analýza a komparace dosažených výsledků poddůstojníků u 4. Brn a 7 mb. AČR. Z analýzy vyplývá, že poddůstojníci obou brigád dosahovali v hodnotícím období 2015 nejvíce velmi dobrých výsledků. U 7. mb dosahovalo více poddůstojníků výtečných výsledků než u 4. brn. Použitá literatura ČR. Důvodová zpráva vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb. O vojácích z povolání, s. 30, 31, 36, 38, 43. ČR. Zákon č. 221/1999 Sb., O vojácích z povolání, 67, 68a. ČR. Zákon č. 143/1992 Sb., O platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. ČR. Vyhláška č. 189/2015 Sb., O postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích, 1, 2. MO ČR. Metodika služebního hodnocení vojáků z povolání, s. 4, 6. Data ISSP, poskytnuté Sekcí státního tajemníka MO ČR. 134

135 FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OPERACÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY FINANCING OF FOREIGN OPERATIONS OF THE ARMY OF THE CZECH REPUBLIC Jan DRBOLA 75 Abstrakt Působení vojáků v zahraničních operacích sehrává v posledních dekádách významnou roli v prováděných činnostech Armády České republiky. Nezbytnou součástí samotného působení je zajisté proces finančního zabezpečení. Tato oblast, ač popsána v legislativních podkladech, není v současnosti unifikována, protože finanční zabezpečení každé zahraniční operace má svá specifika z hlediska rozmanitosti financování. Dle mandátu zahraniční operace, zaštiťující organizace a rozsahu plněných úkolů v zahraniční operaci pozorujeme rozlišnosti ve struktuře příjmů a výdajů. Klíčová slova: zahraniční operace, výdaje, náklady, financování Abstract Action of soldiers in foreign operations in recent decades plays an important role in activities undertaken Army of the Czech Republic. A necessary part of the action itself is certainly a process of financial secure. This area, though described in legislative documents, is currently not unified, because the financial secure each foreign operation has its own specifics in terms of diversity of funding. According to the mandate of foreign operations, overarching organization and the the range of of the tasks fulfilled in a foreign operation, we observe the diversity between revenue and expenditure structure. Key words: foreign operation, expenditure, expense, financing ÚVOD Ač je primárním úkolem Armády České republiky zabezpečit obranu země, zahraniční operace jsou v posledních letech jednou z klíčovou činností, jež Armáda České republiky provádí v nejrůznějších částech světa. Působení v zahraničních operacích s sebou nese vysokou náročnost co do spotřeby zdrojů (především finančních či materiálních), personální náročnosti, vzdělávacího systému a dalších oblastí, které do té doby nebyly do takové míry aktuální. Zvýšená náročnost a následné nasazení v zahraničních operacích však posouvá úroveň a zkušenosti příslušníků AČR na vyšší úroveň a je také vhodné pro komparaci s ostatními koaličními partnery. Zkušenosti ze zahraničních operací se nepromítají pouze do čistě vojenských oblastí, ale také do oblastí podpůrných, do které spadá i činnost finančního zabezpečení, které je nezbytnou součástí každé zahraniční operace, a to jak z hlediska zabezpečení zdrojů pro pořízení materiálu a služeb, tak i pro zabezpečení zvýšených souvisejících výdajů, jako jsou například osobní mandatorní výdaje. Proces financování lze realizovat několika možnými způsoby, ovšem vzhledem k široké škále zahraničních operací, jež jsou zaštiťovány více mezinárodními organizacemi má každá zahraniční operace své specifika, a oblast finančního zabezpečení není v tomto směru výjimkou. Problematika způsobu financování zahraničních operací Armády České republiky je pro potřeby téhle práce konzultována s představiteli Finanční správy Armády České republiky a Společného operačního centra Ministerstva obrany (dále jen SOC MO ), protože veškeré zahraniční operace jsou z hlediska finančního zabezpečení realizovány v podřízenosti Náčelníka Generálního štábu Armády České 75 Ing. Jan DRBOLA, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, , Jan.Drbola@army.cz 135

136 republiky.[3] Z hlediska rozpočtové kompetence je na obrázku č. 1 vyobrazena hierarchie rozpočtových cílů. Obr. 1 Hierarchie rozpočtových cílů zahraniční operace Resolute Support Zdroj: vlastní 1 MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH OPERACÍ Zahraniční operace pod záštitou mezinárodních organizací, jako je Severoatlantická aliance (dále jen NATO ) (např. Resolute support), Organizace spojených národů (dále jen OSN ) (např. operace MINUSMA) či Evropské unie (dále jen EU ) (operace ATALANTA) jsou velice různorodé z hlediska jejich financování.[3] Globálně lze však konstatovat, výdaje každé zahraniční operace můžeme rozdělit na 3 základní skupiny: Běžné výdaje: realizují se za účelem zabezpečení běžného chodu v místě nasazení ve stejné podobě jako na území České republiky (nákup materiálu a služeb). Běžné výdaje se dle předpokládané hodnoty rozlišují na decentrální (do Kč bez DPH) a centrální (nad Kč) [4]; Investiční (kapitálové) výdaje: mohou být realizovány před odjezdem na území České republiky prostřednictvím Sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany, nebo může realizace proběhnout na místě nasazení prostřednictvím vytvoření vlastního akvizičního pracoviště či využitím koaličních organizací, které zajišťují tyto nákupy v zahraniční (př. NAMSA, NSPA apod.) [2]; Osobní mandatorní výdaje: zahrnují především příplatek za službu v zahraničí. Gestorem, z hlediska rozpočtového krytí (manažer cíle), je Státní tajemník v Ministerstvu obrany (SST MO). Z hlediska predikce výše výdajů je takhle část poměrně dobře kalkulovatelná. Existují 2 základní způsoby financování zahraniční operace: a) z rozpočtových zdrojů Zahraniční operace může být financována z rozpočtových prostředků, pokud byla zahrnuta dle 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve střednědobém výhledu a peněžní prostředky se na tuto akci plánovaly.[1] [7] Bezpečnostní situace některých regionů světa se ovšem mění tak rychle, že 3 roky plánování zahraniční operace dopředu je téměř nemožné. Proto se peněžní prostředky ve prospěch nově vzniklé zahraniční operace převádí prostřednictvím změnového řízení z rezervy manažera cíle 1. úrovně, pod kterého spadají všechny zahraniční operace Armády České republiky, popřípadě z rezervy správce kapitoly Ministerstva obrany. b) z mimorozpočtových zdrojů (dotace) Protože jednotky Armády České republiky jsou vysílány do zahraničních operací na základě členství v jednotlivých organizací (NATO, OSN, EU, MFO), je působení v každé operaci z hlediska financování do jisté míry specifické. Působení v zahraničních operacích s sebou může nést refundaci některých nákladů, jež danému státu vzniknou během působení v zahraniční operaci (především běžné či kapitálové výdaje) ze strany organizace, jež danou zahraniční operaci zaštiťuje (NATO, EU, OSN 136

137 a podobně). Nejčastěji se jedná o refundaci tzv. cost of living. které obsahují náklady na stravu, ubytování, praní, pitnou vodu a podobně. Financování ve specifických oblastech: Programy Foreign Military Sales a Foreign Military Financing (FMF / FMS). Prostřednictvím těchto programů je ať už bezplatně, či za úhradu poskytován vojenský materiál a služby, jež jsou následně využity pro přípravu na zahraniční operaci, či jsou v zahraniční operaci přímo využity. V minulosti byl na základě těchto programů dodán materiál v různých oblastech. V oblasti služeb jsou dodávány služby zejména v oblasti školení personálu na specifické druhy techniky, jimiž AČR nedisponuje a jež jsou následně ovládány příslušníky AČR při samotném nasazení v zahraniční operaci. V minulosti se jednalo například o odborné kurzy na obsluhu bezpilotních prostředků či ovládání vojenských vozidel, které příslušníci AČR v zahraničních operacích využívali. V rámci zahraniční operace na Sinajském poloostrově, pod záštitou Multinational Force and Observers (dále jen MFO ), působí vojáci AČR, jejíž cílem je monitorovat situaci nad egyptsko-izraelskou hranicí. Mimo jiné zde působí pozemní a letecký personál AČR s letounem CASA C-295M, kde provádí převoz osob a materiálu. Na základě realizace této služby jsou Ministerstvu obrany České republiky refundovány vzniklé náklady. Osobní mandatorní výdaje a běžné či kapitálové výdaje jsou hrazeny z rozpočtových prostředků AČR bez jakékoliv refundace. Samotný proces refundace probíhá tím způsobem, že Stále operační centrum MO (SOC MO) zaznamenává jednotlivé lety, které proběhly ve prospěch zahraniční organizace. Přehled těchto letů spolu s vyčíslenými náklad pak Ministerstvo obrany předkládá ředitelství organizace v Římě, který zabezpečí převod peněžních prostředků jako náhradu za provedení fakturovaných služeb. 2 EVIDENCE VÝDAJŮ A NÁKLADŮ V RÁMCI ŽIVOTNÍHO CYKLU ZAHRANIČNÍ OPERACE Z hlediska financování zahraniční operace je důležité si uvědomit její životní cyklus. Ten není časově vymezen pouze působením příslušníků Armády České republiky na území cizího státu. Od okamžiku schválení zahraniční operace Parlamentem České republiky se spouští proces přípravy zahraniční operace, do něhož jsou zařazeny mnohé organizace, jež svým působením vytváří činnost ve vztahu k dané zahraniční operaci. Níže jsou uvedeny oblasti, které na sebe váží ve fázi přípravy na zahraniční operaci, či po návratu z ní, nemalé náklady: Přípravná fáze Přípravná cvičení (externí personál); Odborné kurzy; Plánování zasazení, přeprava, výcvik; Akvizice Fáze po návratu Obnova materiálu; Řešení škod či úrazů; Nároky VZP (preventivní rehabilitace). Všechny takto vzniklé náklady by měly být v rámci rozpočtové hierarchie cílů přiřazeny k cíli, který byl přiřazen pro danou zahraniční operaci. V případě, že tomu tak není, dochází ke zkreslení informací o nákladech, jež byly vynaloženy ve prospěch dané zahraniční operace a následně je zamezeno jakémukoliv plánování či vyhodnocování operace z hlediska finančního. V případě přiřazování vzniklých výdajů k dané zahraniční operaci v přípravné fázi či ve fázi po návratu ze zahraniční operace nastává problém. Po konzultaci s příslušníky Stálého operačního centra Ministerstva obrany a z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že v jistých případech nedochází k přiřazování vzniklých výdajů ke konkrétním rozpočtovým cílům, dokonce ani refundace příjmů z programu MFO není účtována ve prospěch cíle dané operace, ale ne nic neříkající společný rozpočtový cíl SOC MO. Je snahou alespoň částečně navozovat rozpočtovou správnost z hlediska následného přeúčtování vzniklého výdaje ve prospěch požadovaného cíle. 137

138 Z hlediska evidence vzniklých nákladů je situace velice tristní. V současné době nelze absolutně hovořit o přiřazení nákladů vzniklých ve vztahu k zahraniční operaci, jako je působení ostatních zaměstnanců resortu na dílčích činnostech souvisejících se zahraniční operací, provoz techniky, spotřeba PHM a podobně. Pouze přímé náklady, týkající se nákupu materiálu či služeb, jsou zpravidla přiřazeny ve prospěch příslušného rozpočtového cíle, jež zachycuje působení jednotky v zahraniční operaci, a správně zachyceny majetkově ve prospěch nákladového střediska. Ovšem opět se vyskytují případy, kdy není dodržena ani rozpočtová správnost, materiál se eviduje pro mateřský útvar (z důvodu dosavadní neexistence lokální jednotky), následně se vyveze do zahraniční operace jako již spotřebovaný. Z hlediska účetního tedy náklad vzniknul v České republice, přičemž v reálně náklad vznikne až v místě nasazení.[6] V návaznosti na tento problém je zřejmé, že nepřímé náklady jsou v současnosti absolutně mimo možnosti záběru současného resortního účetnictví a současně nastavená pravidla pro vznik nákladů tento způsob evidence podporují. ZÁVĚR Zahraniční operace za posledních 20 let obrovským způsobem posunuly armádu tohoto státu o obrovský kus dopředu snad ve všech oblastech. Jako největší přínos z hlediska téhle práce vidím to, že příslušníci AČR se prostřednictvím působení v zahraničních operacích měli možnost seznámit s technikou a materiálem, se kterým se se při působení na území České republiky nikdy nesetkaly. Z hlediska ekonomického řízení Armády České republiky však nejsou zcela znatelně jasné veškeré vzniklé náklady, jež se váží k dané zahraniční operaci. Tato problematika však bude předmětem další dílčí práce do tohoto předmětu. Evidence výdajů a nákladů se za posledních let zlepšila, ale stále není znatelně jasná celková výše spotřebovaných zdrojů ve prospěch konkrétní zahraniční operace. Použitá literatura [1] Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. [3] RMO č. 72/2012 Věstníku, finanční řízení a finanční zabezpečení. [4] RMO č. 117/2014 Věstníku, nabývání majetku v rezortu Ministerstva obrany. [5] NVMO č. 127/2014 Věstníku, financování působnosti v působnosti Ministerstva obrany. [6] NVMO č. 6/2014 Věstníku, vedení účetnictví v podmínkách Ministerstva obrany. [7] NVMO č. 46/2015 Sb., zabezpečení rozpočtového procesu a přípravy, realizace a vyhodnocování programů a akcí v působnosti rezortu Ministerstva obrany. 138

139 NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI JAKO MANAŽERSKÝ PROBLÉM VIOLENCE IN THE WORKPLACE AS A MANAGEMENT PROBLEM Jaromír ĎURIŠ 76 Abstrakt Příspěvek je zaměřen na poskytnutí základní orientace v oblasti problematiky identifikace násilí na pracovišti, které můžeme považovat za závažný negativní jev se stoupající tendencí, který navíc naznačují výsledky empirických sociologických šetření v této oblasti. Objasňuje vybrané formy šikany v pracovním prostředí s důrazem na možné negativní důsledky a možnosti identifikace výskytu násilí na pracovišti. Klíčová slova: násilí, pracoviště, agrese, šikana, mobbing, bossing, staffing, diskriminace, obtěžování Abstract The contribution is focused on the providing information of basic orientation in the identification of workplace violence, which can be considered as significant negative phenomenon with a rising tendency, which, moreover, suggest the results of empirical sociological investigations in this area. It explains the selected forms of bullying in the workplace, with emphasis on the possible negative consequences and the possibility of identifying the occurrence of violence in the workplace. Key words: violence, workplace, aggression, bullying, mobbing, bossing, staffing, discrimination, harassment ÚVOD Násilí na pracovišti představuje závažný negativní fenomén a společenský problém, který je předmětem zkoumání a pozornosti vícero věd o člověku a společnosti. Z toho plyne, že násilí může být a obvykle také je zkoumáno z mnoha úhlů pohledu, nejčastěji z psychologického, sociologického, historického, ale též kriminologického, zdravotnického či právního. Jednotlivé vědní obory se soustřeďují na různé, z jejich hledisek významné aspekty násilí. Z pohledu managementu lze problém identifikace násilí na pracovišti řadit mezi špatně strukturované problémy, zejména s ohledem na množství faktorů ovlivňujících řešení daného problému, faktory nejsou vždy přesně známy, existují složité a proměnlivé vazby mezi nimi, jednoznačné a srozumitelné definování problému je obtížné, obtížná je dostupnost a intepretace informací potřebných pro rozhodnutí a proměnných popisujících okolí apod. [1] Při řešení této problematiky se v praxi navíc uplatňují spíše sociálně psychologické a diagnostické přístupy, než tradiční manažerské. Nelze ignorovat ani tu skutečnost, že řada manažerů se pokusům o řešení této problematiky snaží spíše vyhnout, a to z důvodu, že jsou sami zdrojem a realizátorem násilného chování na pracovišti, nebo nemají dostatečné zkušenosti či schopnosti projevům násilí na pracovišti čelit a účinně je řešit. Můžeme se domnívat, že pokud i v AČR jako vojenské organizaci, dochází v současné době k výskytu násilí na pracovištích, má podobnou povahu i příčiny, jako je tomu u organizací nevojenských. 1 POJETÍ NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI V ŠIRŠÍM KONTEXTU Při vymezování termínů násilí, respektive násilí na pracovišti, narážíme na názorovou variabilitu nejen ve všeobecném povědomí, ale i v odborné literatuře. Při zkoumání toho, jak často se tyto pojmy používají, jak často se vyskytují i v běžné mluvě, komentářích apod., můžeme nabýt dojmu, 76 Mgr. Jaromír Ďuriš, katedra leadershipu, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno , telefon , jaromir.duris@unob.cz. 139

140 že přesnému definování násilí je věnována poměrně malá pozornost. Nezřídka narážíme na velmi obecné vymezení násilí, jindy na detailní definice, nicméně soustředěné převážně na jednotlivé formy násilí. Publikací a studií české provenience, které se zabývají násilím na pracovišti, je pořád ještě relativně málo. Nejde sice zcela o pole neorané, ale zejména ve vojenském prostředí je tato oblast nepříliš v posledních letech probádána. Od druhé poloviny devadesátých let minulého století se v civilním prostředí objevují odborné příspěvky věnované hlavně specifické formě násilí na pracovišti mobbingu. Zprvu šlo hlavně o překlady zahraničních textů, později se objevují i publikace českých autorů, kde k nejvýraznějším patří psycholog Pavel Beňo, který mimo jiné inicioval i založení občanského sdružení Práce a vztahy s cílem pomáhat zaměstnancům při výskytu vztahové patologie na pracovišti. Celá řada publikací se věnuje tématu rovného zacházení v pracovním prostředí, rovnému postavení mužů a žen, rovnosti v odměňování či v právech, problematice diskriminace v zaměstnání apod., což jsou témata, která velmi často s násilím na pracovišti úzce souvisí. 77 Přestože dále přibývá různých odborných i populárně naučných titulů s touto tematikou, často můžeme narážet na podstatný problém, a tím je neuvádění či podceňování právních souvislostí, což může ovlivňovat a negativně působit i na manažerská rozhodnutí. V managementu jde především o konání rozhodnutí správným způsobem, k čemuž je zapotřebí spolehlivých informací, dat, správných postupů atd. Při jejich absenci může docházet k mylným závěrům a špatným rozhodnutím. Pro potřeby managementu chybí komplexnější zpracování tématu násilí na pracovišti, což ještě více platí pro zaměření na právní souvislosti, zejména trestně právní aspekty této problematiky. Pojem násilí má latinský původ ve slově violentia, což se přeneslo i do řady evropských jazyků (např. anglického violence), obvykle ve významu uplatňování síly, moci, převahy k překonání někoho. [2] Příklon k širokému pojímání násilí lze ilustrovat definicí, podle které se jím rozumí jednání, které druhému způsobí bolest nebo jej poškodí. [3] Takto vymezované násilí však postrádá svoji limitaci, kdy bez zdůraznění složky úmyslného zavinění (jednání záměrných s očekávaným nebo předvídaným výsledkem) se vytváří neurčitý prostor, do kterého mohou zapadat i pouze nahodilé události (např. vlivem nepozornosti vrazím na schodech do kolegy, který následkem toho upadne a dojde k jeho poranění). Z psychologického hlediska představuje násilí patologický způsob interakce jedince či skupiny s okolím a zahrnuje aktivity, při nichž jedinec či skupina vytváří či upravuje vztahy vůči sociálnímu okolí způsobem, který je vnímán jako agresivní, případně manipulativní. Agrese je v tomto pojetí považována za podobu násilí, stejně jako manipulace, pokud jde o neagresivní stránku, kdy pod vlivem emocionálních argumentů rozhodujeme, měníme své postoje, jednáme v souladu s cíli manipulátora. Někdy se mluví o neagresivním ohlupování či násilí z podřízenosti. [4] Sociologie tradičně zkoumá násilí jako jev, který je vyvoláván sociálními procesy a je vztahován k různým typům sociálního chování. Vyzvedává vliv společnosti při jeho definování, zejména v závislosti na hodnotovém systému, davovém chování a masmédiích. [5] Sociologové, pokud chtějí zahrnout do zkoumání některé psychologické aspekty, se často pohybují mezi agresí jako reakcí na frustraci, resp. bezmocí a přáním ničit. [6] Výklad násilí podává i definice Světové zdravotnické organizace (nejedná se pouze o zdravotnický kontext), která jej chápe jako záměrné použití nebo hrozbu použití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu. [7] V tomto pojetí může jít o násilí namířené proti sobě samému, kdy pachatel i oběť jsou tatáž osoba. Dále může jít o mezilidské násilí, tedy násilí mezi jednotlivci odehrávající se i uvnitř rodiny, partnerského vztahu a komunity. Nakonec je 77 Z vybraných publikací lze uvést zejména: BOBEK, M., BUČKOVÁ, P. KÜHN, Z. et al. Rovnost a diskriminace. Praha: C. H. Beck, HAVELKOVÁ, B. Rovnost v odměňování žen a mužů. Praha: Auditorium, BOUČKOVÁ, P. Rovnost a sociální práva. Praha: Auditorium, KOLDINSKÁ, K. Gender a sociální právo. Rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Praha: C. H. Beck, ŠTANGOVÁ, V. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu. Plzeň: Aleš Čeněk, PINDEŚ, M., MICHALÍK, D. et al. Prevence násilí na zvládání krizové situace na pracovišti: praktická studijní pomůcka. Praha: Českomoravská konfederace odborových svazů, KOL. Rámcový návod k řešení násilí na pracovišti ve zdravotnictví: příručka pro školení. Praha: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR,

141 to kolektivní násilí, tj. násilí páchané početnější skupinou osob, které má společenské, politické a ekonomické pozadí. Z hlediska možnosti identifikace a případného postihování násilí na pracovišti je bezesporu důležité i kriminologické pojetí, které směřuje ke ztotožnění násilí s pojmem agrese, avšak chápaným úžeji. Převažuje pojetí, podle kterého je násilím útok na fyzickou nebo psychickou integritu člověka ve smyslu úmyslného užití fyzického násilí, respektive pohrůžky násilím vůči jiné osobě. [8] Z výše uvedeného je zřejmé, že existuje mnoho různých definic. Jednu z komplexních definic předkládá Jakub Chromý, který vymezuje násilí na pracovišti v podobě negativních incidentů, jako je slovní útok (zesměšnění, urážka, pomluva apod.), šikana (manipulace, naschvály, vydírání apod.), fyzický útok (facka, úder pěstí, kopání apod.), vyhrožování fyzickým útokem, vynucený sexuální styk nebo pokus o něj anebo jiné sexuální obtěžování (nevhodné komentáře, osahávání, obnažení apod.), pokud je spáchán na pracovišti nebo jiném místě určeném k výkonu práce, resp. související s výkonem práce, a jehož pachateli i oběťmi jsou zaměstnavatelé, zaměstnanci nebo jiné osoby při výkonu povolání a při odborné přípravě k němu. [9] Podobným způsobem, ale poněkud stručněji definuje násilí na pracovišti např. Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví pro Spojené království, který násilí na pracovišti vymezuje jako jakýkoli incident, kterým je osoba zneužívána, je jí vyhrožováno či je napadena, a to za podmínky, že je tento incident spojen s výkonem práce. Takový útok může být jednak fyzický, může však sestávat i ze slovního napadání či vyhrožování. [10] V pracovním prostředí se tedy setkáváme s řadou forem násilí, které se navíc často prolínají. Jde o násilí fyzické, tvořené fyzickými útoky a dále psychické, realizované vyhrůžkami, zastrašováním, vydíráním, různými naschvály apod., přičemž tyto útoky považujeme za násilí, i když při nich nedochází k narušení tělesné integrity. [9] Velmi závažné je také násilí sexuální, kterým není myšlen pouze pohlavní styk, ale všechny útoky se sexuálním podtextem, tzn. i vynucené doteky či líbání. Navíc sexuální násilí na pracovišti je často kombinací fyzického a psychického násilí. Nelze tvrdit, že by některá z forem násilí byla závažnější než jiná. Záleží na intenzitě, četnosti jejich výskytu a samozřejmě i na subjektivním vnímání konkrétní formy násilí jak ze strany útočníka (či útočníků), tak i ze strany obětí. Fyzické formy násilí mohou být díky existujícím důkazům, např. svědecké výpovědi, záznamy z bezpečnostních kamer či lékařské zprávy, velmi rychle odhaleny, prokázány a může dojít relativně snadno ke zjednání nápravy. Skryté formy násilí spočívající v urážkách, vyhrožování, ponižování, které jsou vždy způsobilé zasáhnout do lidské důstojnosti, mohou mít pro svou dlouhodobost, plíživost, a tedy mnohdy i obtížnou identifikaci fatální následky. [11] V prostředí vojenských organizací bývá problematika násilí na pracovišti zužována na oblast šikany mezi příslušníky vojenského personálu. Dříve, v předlistopadové armádě zejména v řadách vojáků základní služby, později se začínají objevovat případy i mezi dalšími skupinami příslušníků ozbrojených sil. V současnosti je problematika vnímána v rámci celkového resortního systému prevence rizikového chování, kde šikana, respektive konkrétní formy násilí na pracovišti představují jednu z dílčích oblastí prevence. 1.1 FORMY NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI Předpokladem identifikace a následné možnosti řešení výskytu násilí na pracovišti je konkretizace, vymezení nejčastějších forem násilí, které se v pracovním prostředí mohou vyskytovat. K označování jednotlivých forem násilí na pracovišti se i v českém jazykovém prostředí zažily některé cizí pojmy, které blíže vypovídají o různých podobách vztahové patologie. Patří sem hlavně šikana (angl. bullying), mobbing, bossing, staffing, dále také obtěžování (harassment), diskriminace, stalking, kyberšikana, kybergrooming, kyberstalking, sexting, straining, chairing, defaming a shaming, dissen. Pojem šikana (nebo též šikanování) bývá poměrně často spojován i s vojenským prostředím. Především v posledních desetiletích předcházejících profesionalizaci ozbrojených sil docházelo k výrazné systemizaci a institucionalizaci tohoto vysoce negativního jevu mezi vojáky. Šikanování se nezřídka stalo součástí každodenních rituálů vojáků, jakousi neblahou tradicí předlistopadové ČSLA. 141

142 Normy, kterými se měl vojenský život řídit a formovat, postupně a často i velmi účelně nahrazovaly sice nepsané, ale o to účinnější normy tzv. mazácké vojny, zejména coby alternativy k tzv. vojně lampasácké či gumácké (i zde se však jednalo spíše o další způsoby šikanování pod maskou zdánlivého a důsledného plnění vojenských povinností). Obvyklým průvodním jevem těchto procesů bylo zneužívání vztahů mezi vojáky, vyžadování neoprávněných výhod, či výsad a poskytování úsluh, často bez ohledu na skutečné funkční zařazení. Součástí názorů a postojů, které bezprostředně ovlivňovaly existenci šikany a její ritualizovanou zakotvenost, stejně tak i přenos ve vojenském prostředí, bylo jisté povědomí či přesvědčení o beztrestnosti aktérů a samozřejmost pozdější výměny pozice šikanovaného a šikanujícího, ke které dojde po uplynutí stanovené doby základní vojenské služby. Za šikanování v armádních podmínkách byl obvykle považován specifický druh agresivního chování, kterého se dopouštěl voják staršího nástupního termínu vůči mladšímu nebo vůči celé skupině mladších vojáků. Toto chování bylo zahrnuto do systému fungování vojenské jednotky jako jeho součást a bylo provázeno rituály. [12] S profesionalizací ozbrojených sil tradiční šikana v tomto pojetí zákonitě zanikla společně se zánikem jejich periodicky se střídajících nositelů. Poslední empirické výzkumy, věnující se u nás této problematice ve spojení se skupinou vojáků základní služby, pocházejí hlavně z devadesátých let minulého století. Jedna ze shrnujících studií, která se zabývá touto problematikou, pochází z produkce Vojenského historického ústavu. [13] Šikana však nemusí být vázána pouze na prostředí vojenské základní služby, jako specifický druh agrese poutá zvýšenou pozornost veřejnosti, médií i odborných kruhů. Setkáváme se s ní v prostředí škol, často ve vězeních a bohužel i v prostředí pracovním. Zejména zde bývá označována specifickými termíny, jako mobbing, bossing, staffing apod., přičemž šikana, nebo též šikanování (angl. bullying) se obvykle vymezuje jako agrese, které se dopouští jedinec nebo skupina vůči jinému jedinci nebo skupině, víceméně bezbranným, ať už pro fyzickou nebo jinou slabost nebo nemožnost účinné obrany. Jedinci i celé skupiny mohou být obětí šikany také díky roli, ve které jsou vůči agresorům, např. jako bažanti vůči mazákům během zmiňované základní vojenské služby. V tomto kontextu lze šikanování z pohledu psychologie vymezit jako zvláštní druh výrazně asymetrické interpersonální agrese, jejíž rozbor může přispět k obecnějšímu poznání agrese jako sociálně psychologického jevu, dynamiky agresivní interakce, motivačních a jiných osobnostních podmínek agresivního jednání a jeho následků. [14] Potíže jsou se stanovováním, či určováním způsobu a míry agrese, jež rozhodují o tom, zda lze sledované jednání považovat za šikanování. Za typickou agresi je považováno hrubé fyzické násilí (tělesné trestání, bití v armádě se v minulosti v této souvislosti používalo tzv. klikování, dřepování, bytí opaskem, údery na různé části těla, fackování, šlapání po zádech atd.) nebo velmi ponižující osobnostní manipulace, jako příklad lze uvést nucení k obnažování se před skupinou, imitování sexuálního aktu apod. Nezřídka je oběť, rovněž pod hrozbou užití tvrdého násilí, donucena k jednání, které ji výrazně ponižuje či jinak traumatizuje, např. poskytovat ponižující služby (připravovat občerstvení, jídlo, pití pro své trýznitele - v minulosti jako součást mazácké vojny ve vojenském prostředí na povel Sahara nebo bufet ), poskytovat věci ze svého vlastnictví, nebo platit finanční částky, příspěvky na ochranu před šikanováním ze strany dalších jedinců. Do této šikany, ke které v minulosti v armádě běžně docházelo, je třeba zahrnout i donucování vojáků k nesmyslnému úklidu, jako drhnutí podlah s nadměrným množstvím vody, rozhazování skleněných střepů, úklid pomocí štětky na holení nebo kartáčku na zuby atd. Formy psychické a zejména fyzické šikany byly prakticky neomezené a zvrhlá fantazie pachatelů v podstatě neznala hranic. Pro pochopení šikany je důležité vymezení pojmů agrese a agresivity. Agrese jako pojem pochází z latiny (ad-gredior) a má význam vystoupit, předstoupit, přiblížit, přistoupit blízko, případně napadnout. [9] V současné době tímto pojmem označujeme komplexní jev, který zahrnuje útočení, nepřátelství, eventuálně výbojnost v chování a projevech jedince vůči nějakému objektu (tím může být v podstatě cokoliv - člověk, věc, myšlenka), při procesech uspokojování nějaké potřeby nebo skupiny potřeb. Agresivitou (lat. aggressivus) se obecně rozumí tendence jedince k útočnému či nepřátelskému chování vůči okolí i vůči sobě samému a představuje celou šíři projevů od symbolických až po fyzické napadení, může mít různé formy, přičemž smyslem agresivního chování je zpravidla dosažení něčeho formou specifického násilí. [9] Toto násilí může mít různou podobu, může být zjevné, skryté, přímé, nepřímé a podobně. 142

143 Z hlediska agrese jsou obecně rozlišovány čtyři stupně: agrese probíhá pouze v myšlení bez vnějších projevů; agrese se projeví pouze verbálně; agrese se projeví navenek vůči předmětům; agrese se projeví ve formě fyzického napadení druhého člověka, nebo sebeublížením. [15] Agrese a agresivita bývají tedy považovány za typické charakteristiky, znaky, projevy spojované se šikanou. Samotný výraz šikana pochází patrně z francouzského jazyka a znamená způsob chování umožňující, většinou v bezprostřední komunikaci, fyzickým a psychickým týráním druhých získat nad nimi pocit převahy, moci, určité výhody. Lze jej charakterizovat i jako asociální chování. [16] Často jde o zlomyslné obtěžování, agresivní, často i nezákonné jednání, sužování, byrokratické lpění na předpisech apod. Se šikanováním se můžeme setkat ve formě pronásledování, záměrného zbytečného obtěžování, nespravedlivého obviňování, trestání či kárání, mluví se o šikanování podřízených, úřednickém šikanování atd. V posledních letech se hodně diskutuje o růstu agresivity a šikany mezi dětmi a ve školách. Prostředí internátních škol, zejména učňovských, bylo v minulosti považováno za typické prostředí, kde se šikana vyskytuje ve značné míře, podobně jako tomu bylo v prostředí vojenském. Řada šikanujících v armádě si v minulosti své postoje a vztah k šikaně přinášela právě z tohoto prostředí. Pravděpodobně nejčastější formou tzv. vztahové patologie v pracovním prostředí je mobbing. Pojem mobbing bývá odvozován od anglického slovesa to mob, tj. utlačovat, urážet, útočit, napadat, vrhat se na někoho, srocovat se. Výraz mobbing původně razil rakouský etolog a nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz, který jim označoval útok zvířecí tlupy na vetřelce. Lorenz použil pojem mobbing, když popisoval fenomén chování, který je označován jako teritorialita. Tou se vyznačují zvířata žijící ve větších společenstvích smečkách, tlupách, stádech apod. K teritorialitě patří značkování vlastního území (teritoria), ale i napadání a vyhánění vetřelců např. příslušníků jiné smečky či klanu. Tímto způsobem se chovají např. vlci, šimpanzi a velmi často tak bývá charakterizováno chování hyen, které o své teritorium svádějí nelítostné boje dokonce s mnohem silnějšími lvy. [17] Do oboru lidského chování přenesl zmíněný výraz v 60. letech minulého století švédský chirurg Heinemann, při popisu agresivního lidského chování používal pojem mobbing, když sledoval chování školní mládeže během přestávek a zejména chování silnějších žáků vůči těm slabším. V roce 1993 zavedl v Německu pojem mobbing švédský psycholog práce prof. Heinz Leymann. [18] Byla to především Leymannova zásluha, jenž se se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století systematicky věnoval studiu chování lidí na pracovišti, že se pojem rozšířil, a to jako označení pro některé opakující se formy násilí v práci. Mobbingem se podle něj obvykle rozumí řada negativních komunikativních jednání, jichž se dopouští jednotlivec nebo několik osob vůči určitému člověku po delší dobu (nejméně půl roku a alespoň jednou týdně). Leymann mobbingem rozumí nepřátelskou a neetickou komunikaci v pracovním prostředí, kdy tato je systematicky zaměřena jednou nebo více osobami (mobber/mobbeři) proti jedinci (oběti). Jednotlivými útoky ze strany mobbera se oběť dostane do situace, ze které si nemůže sama pomoci, protože je pod neustálým tlakem trvajících útoků. K naplnění znaků mobbingu je tak nutné, aby k jednotlivým útokům docházelo dlouhodobě a často. [11] Právě na základě častých systematických útoků a nepřátelského prostředí, které trvá několik měsíců, či dokonce let, může mobbing vyústit v závažné psychické či psychosomatické potíže a výrazné narušení sociálních vztahů. [19] Další specifickou formou šikany v pracovním prostředí je bossing. Tímto pojmem (autorství je připisováno Norovi Sveinu Kilemu) bývá obvykle označována systematická šikana ze strany nadřízeného (vedoucího). Etymologicky termín vychází z anglického boss neboli šéf. Formy útoků (negativní formy komunikace) a průběh tohoto typu šikany v zásadě odpovídají mobbingu. Zatímco mobbing se odehrává převážně v horizontální rovině, bossing lze označit za tzv. vertikální mobbing. [11] Důvodů, proč se vedoucí pracovníci (manažeři) uchylují k bossingu může být celá řada, od osobní frustrace, obavy z konkurence, netolerance až ke zlobě a závisti. Příčiny mohou být spojeny i se strukturálními poruchami osobnosti, např. narcismem, nebo opojením mocí, neadekvátní kompenzací nedostatku vlastního sebevědomí, která se může projevovat jako žárlivost na schopnosti a dovednosti jiných, často spojená s obavami o ztrátu vlastní pozice. Nebezpečí bossingu spočívá v poměrně široké škále prostředků a nástrojů, které může šikanující šéf použít, a to z pozice svého 143

144 nadřazeného postavení. Šikanování ve formě bossingu může probíhat např. v přidělování nesmyslných, nesplnitelných úkolů, nebo naopak úkolů zcela zbytečných a nesouvisejících s pracovní náplní oběti. Může se jednat o snahu dosáhnout naprosté izolace oběti od ostatních kolegů nebo o trvalou kontrolu oběti a povinnost jakákoli, byť nevýznamná rozhodnutí s nadřízeným pracovníkem či některým z kolegů konzultovat. [20] Člověk, který je obětí bossingu si často tuto skutečnost zpočátku neuvědomuje. Teprve po určité době začíná vnímat, že se něco děje, ale drobné konflikty bere jako náhodné a nevidí v nich úmysl. Časem však zjistí, že se nejedná o náhodu a vinu začne hledat u sebe. To je rovněž výsledek práce manipulátora, neboť navozuje u oběti pocit viny a přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé. Nástrojem bossingu není fyzická síla, ale zejména drobné útoky cílené na odbornost, pověst, úctu nebo zdraví oběti, kterými se ji snaží vyvést z rovnováhy a narušit její sebevědomí. Tento způsob šikany neprobíhá nikdy otevřeně, proto se dá jen obtížně dokázat. Proti prozrazení se šikana chrání principem mlčenlivosti, vědomím dočasnosti, často i pocitem odložené odplaty. Specifickou vlastností šikanování v podmínkách armády, jak bylo uvedeno, je rituální dědičnost (umožňuje po určité době přeměnu šikanovaných v šikanující). Šikanování nemusí probíhat pouze zjednodušeně v horizontální rovině mezi spolupracovníky na stejné úrovni pracovního zařazení (mobbing), nebo v rovině vertikální směrem od nadřízeného k podřízeným (bossing). Obětí šikanování se může za určitých okolností stát i vedoucí, nadřízená osoba, manažer. Tuto formu šikanování označujeme pojmem staffing, který pochází z anglického staff, neboli personál či pracovní kolektiv. [11] [17] V podstatě je možné ho chápat jako protiklad k bossingu, protože staffingu je šikanování nadřízeného ze strany podřízených. Tato situace bývá někdy označována i jako mobbing zdola. [18] Podle Kratze se jedná o nejméně častou formu šikany na pracovišti, její závažnost to však nijak nezmenšuje. V případě, že je konkrétní kauza i medializovaná, dopady mohou být závažnější, jak o tom svědčí i případ z vojenského prostředí, ke kterému došlo u jednotky libereckých chemiků. [21] Při staffingu nemá šikanující osoba obvykle k dispozici tolik prostředků k terorizování oběti, jako je tomu např. u bossingu a také se zpravidla nejedná o situaci jeden na jednoho, častěji jde o spiknutí podřízených vůči nadřízenému s úmyslem ztížit mu jeho pozici, v krajním případě jej systematickými útoky donutit pracovní pozici opustit. Tato forma šikany se častěji objevuje za situace, kdy na pozici vedoucího nastoupí někdo nový. Pracovní skupina (v armádě vojenská jednotka) jej nerespektuje například z důvodu jeho přílišné benevolence, či absence autority, anebo také pro jeho neschopnost. Jelikož osobnost vedoucího pracovníka (manažera) v podstatě automaticky implikuje převahu a silnější postavení, o to obtížnější je situace, v níž se šikanovaný šéf ocitne. Staffing je v tomto ohledu někdy přirovnáván k domácímu násilí, které bývá pácháno ženami na mužích, neboť ani tento jev není společností přijímán a je velmi tabuizován. [22] Občas se v pracovním prostředí vyskytuje i se specifická forma násilí zvaná chairing. Slovo chair má v angličtině několik významů, primárně označuje židli s opěradlem, křeslo, též znamená předseda. Jako sloveso má významy předsedat, vést, řídit. Ve vztahu k násilí a šikanování v pracovním prostředí tímto termínem můžeme označit soupeření pracovníků o vedoucí pozici na pracovišti, doslova boj o židli. [9] Chairing tedy znamená útoky, souboje mocenské povahy, resp. mobbing, v nejvyšších patrech managementu. Můžeme ho chápat jako boj o vedoucí mocenské postavení (křeslo), při kterém se využívá i různých forem nátlaku, šikany, psychologického teroru. [23] K negativním formám chování na pracovišti řadíme i obtěžování, případně sexuální obtěžování. Charakteristika obtěžování (harassment) pochází z USA, kde v roce 1976 vyšla publikace o tomto tématu. [24] Autorka se věnuje nepřátelskému prostředí (hostile working environment) a nepřátelským pracovním podmínkám (hostile condition), jež označuje jako obtěžování, a to vůči ženám i mužům a nikoli pouze v sexuálním smyslu. Dále se sexuálním obtěžováním zabývala např. Catherine MacKinnon. [25] V naší legislativě je problematika obtěžování upravena v zákoně č. 198/2009, tzv. antidiskriminační zákon. [26] V rámci tohoto zákona je v 4, odst. 3 i definice pronásledování, kterým se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto zákona. [26] Pronásledování, neboli stalking, je upraveno i v trestním zákoníku (trestní zákoník č. 40/2009 Sb.). V 354 tohoto zákona je vymezení pojmu nebezpečné pronásledování. [27] 144

145 Do oblasti šikany se někdy také řadí pojmy defaming a shaming, kdy se jedná o otevřený a neférový útok na pověst jednotlivce, skupiny nebo organizace spočívající v zostuzování, pomlouvání, znevažování. V tomto významu se můžeme setkat také s termínem dissen. Pojem dissen je odvozen z anglického hovorového slova diss, tedy diskriminovat a zdiskreditovat. Používá se zejména u mladých lidí, kteří někoho pomlouvají či jím opovrhují. Původně vyplývá ze slangového termínu USA a hip-hop scén, ve kterých disidenti bojují pomocí rapu. Pavel Beňo označuje dissen jako proces, ve kterém je jedinec označen jako jiný a následně je opovrhován či vyřazen z kolektivu. [28] Mezi dissen kritéria patří například rozdíly rasové, náboženského a politického přesvědčení, pohlaví, věku apod. Ze sociologického hlediska spočívá v utiskování určitých jednotlivých členů tím, že jsou jim upírána občanská práva a snižovány šance na uplatnění ve společnosti. Často vychází z předsudků a může být i projevem rasismu. [29] Na pracovišti se šikana ve formě dissen projevuje například mezi mužským kolektivem, kde je zařazena pracovnice opačného pohlaví a naopak. Věkové rozdíly a odlišnosti například ve stylu oblékání i práce a rozsahu vědomostí hrají také velkou roli. Návrat do pracovního procesu po mateřské dovolené nebývá výjimkou. Do chování lidí na pracovištích se výrazně promítá využívání moderní techniky a technologií (zejména komunikačních). Z moderních komunikačních prostředků coby důležitých pracovních nástrojů usnadňujících dorozumívání a plnění pracovních úkolů se často stávají i nástroje nátlaku, či dokonce účinné zbraně, umožňující provádět vysoce destruktivní a nebezpečné agresivní útoky. Vyskytuje se kyberšikana, tj. komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mobilních telefonů nebo služeb v rámci internetu), jež mají za následek ublížení nebo jiné poškození oběti. Toto ublížení či poškození může být jak záměrem útočníka, tak důsledkem např. nevhodného vtipu, nedorozumění mezi obětí a útočníkem, nedomyšlením důsledků jednání ze strany útočníka atd. Oběť je poškozována opakovaně, ať už původním útočníkem, či osobami, které se do kyberšikany zapojí později. [30] Kyberšikana je druhem psychické šikany. Termínem kybergrooming (z angl. grooming, krášlení, šlechtění, popř. dělání sluhy z někoho, protože groom je pacholek, čeledín ) bývá označováno jednání osoby, která se snaží zmanipulovat vyhlédnutou oběť (tím, že se krášlí, např. dělá mladší), snaží se vyvolat falešnou důvěru pomocí internetového chatu, SMS zpráv, Skypu, jiné internetové sociální či komunikační sítě apod., a podřídit si tuto osobu svému cíli, nejčastěji ji přimět k osobní schůzce či provést nějakou aktivitu. [17] [31] Další variantou negativního chování, která má základ v již dříve zmiňovaném stalkingu, je tzv. kyberstalking, který označuje opakované, dlouhodobé, systematické a stupňované obtěžování, sledování, kontaktování, slibování, vyhrožování apod., přičemž je při těchto aktivitách využíváno nových interaktivních a komunikačních technologií (internet, mobilní telefon apod.). Konkrétně může mít podobu zasílání SMS zpráv, ů (včetně zneužívání pracovních poštovních klientů), diskusních příspěvků na sociálních sítích atd. [31] Za nebezpečné rizikové chování nejen na pracovišti je považován i sexting (pojem vznikl složením ze slov sex a textování ). Rozumí se jím elektronické rozesílán SMS zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem, které kompromitují osobu pachateli v minulosti blízkou, jako jistou formu pomsty za ukončení vztahu. [32] Rizikovost sextingu spočívá především v tom, že útočník anebo útočníci získávají od oběti citlivý materiál, který může být zneužitý proti ní. Tento kompromitující materiál může kolovat po internetu několik let nebo může být použit až několik let od svého vzniku. Oběť sextingu tak může být vystavena sexuálnímu obtěžování či útokům kdykoli v budoucnosti. ZÁVĚR Násilí na pracovišti je závažný negativní rizikový jev, jehož prevence a eliminace by měla být v zájmu jedinců, skupin i organizací. Jako manažerský problém představuje neméně komplikovaný fenomén, který z hlediska své podstaty a rozsahu můžeme vnímat jako špatně strukturovaný problém. Řada manažerů se navíc jeho řešení snaží spíše vyhýbat, ignorovat ho, bagatelizovat či přehlížet. Příčin takového jednání a přístupu může být řada, od osobnostního či manažerského selhávaní, přes vlastní zainteresovanost a účast na eskalaci problému, přes odbornou nepřipravenost problému čelit, neochotu a neschopnost, nedostatek zkušenosti atd. Výskyt násilí na pracovištích v podmínkách vojenské organizace bývá obvykle zužován na oblast šikany. Šikana v armádě je řazena do oblasti projevů narušování sociálních norem (projevuje 145

146 se nejčastěji jako nežádoucí sexuální chování, ageismus, nežádoucí agresivita, bossing, mobbing, diskriminace a porušování principu rovných příležitostí, domácí násilí, nezdravý životní styl, sebevražedné jednání apod.) a její výskyt je v prostředí resortu MO považován za spíše ojedinělý nebo latentní. I přesto je třeba, aby se o tomto problému psalo, otevřeně hovořilo, ale také aby byla přijímána účinná opatření k identifikaci a následnému potlačování projevů šikany na pracovištích. Je to v zájmu jedinců, pracovních skupin (vojenských jednotek), i celé organizace. Formy šikany, uplatňované v současné době v různých pracovních prostředích, to vojenské nevyjímaje, jsou mnohem propracovanější, rafinovanější, také mohou být bolestivější, čím více je člověk na armádě (či obecně pracovním prostředí) závislý, tím větší může být jeho utrpení vyplývající z šikany v práci. Zejména lidem ve velitelských, manažerských, vedoucích pozicích by možný výskyt šikany u svých podřízených rozhodně neměl být lhostejný, to že sami nešikanují své podřízené, by mělo být samozřejmostí. V opačném případě by šlo o jejich závažné selhání. Použitá literatura BRECHTA, Bohumil, Monika GRASSEOVÁ (ed.) Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1. Brno: Edika. ISBN HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ Velký psychologický slovník. Praha: Portál. ISBN VANÍČKOVÁ, Eva, Hana PROVAZNÍKOVÁ a Zuzana HADJ-MOUSSOVÁ Násilí v rodině: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. ISBN SPURNÝ, Joža Psychologie násilí: o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a způsobech psychologické obrany proti němu. Praha: Eurounion. ISBN GÁL, Fedor Násilí. Praha: Egem. Hic et nunc. ISBN X. PONĚŠICKÝ, Jan Agrese, násilí a psychologie moci. V Praze: Triton. ISBN Definition and typology of violence Violence, Prevention, Alliance: Definition and typology of violence [online]. [cit ]. Dostupné z: NOVOTNÝ, Oto a Josef ZAPLETAL Kriminologie. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI. ISBN CHROMÝ, Jakub Násilí na pracovišti: charakteristika, rizikové faktory, specifické formy a právní souvislosti. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 213 s. Právní rukověť (Wolters Kluwer ČR). ISBN FISHER, Bonnie a Steven LAB Encyclopedia of victimology and crime prevention. Thousand Oaks, Calif.: SAGE Publications. ISBN ŠIMEČKOVÁ, Eva a Jitka JORDÁNOVÁ Násilí na pracovišti a jeho řešení v právním řádu České republiky, Francie a Itálie. Praha: Leges. Teoretik. ISBN KAZDA, Luděk a Alexander TOMEČEK Šikanování v armádě: Aktuální pohled na sociálně psychologické pozadí problému. Československá psychologie. 40(2), TOMEK, Prokop Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce Historie a vojenství. 61(2), ISSN ŘÍČAN, Pavel Šikanování jako psychologický problém. Československá psychologie. 37(3), POKORNÝ, Vratislav, Anton TOMKO a Jana TELCOVÁ Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky. Prevence sociálně patologických jevů. ISBN Velký sociologický slovník Praha: Karolinum. ISBN

147 BEŇO, Pavel Šarmantní násilníci: antimobbingová příručka. Praha: Portál. ISBN KRATZ, Hans-Jürgen Mobbing: jak ho rozpoznat a jak mu čelit. Vyd. 1. Praha: Management Press, 131 s. ISBN LEYMANN, Heinz The Content and Development of Mobbing at Work. European Journal of Work and Organizational Psychology. 5(2), 165. HUBER, Brigitte Psychický teror na pracovišti: mobbing. Martin: Neografie. ISBN Policie šetří šikanu u chemiků [online]. [cit ]. Dostupné z: KEJHOVÁ, Hana Když je šéf oběť a tým jeho tyran.. Hospodářské noviny [online]. [cit ]. Dostupné z: Anti-mobbing-club: Slovníček pojmů - chairing [online] [online]. [cit ]. Dostupné z: BRODSKY, Carroll The harassed worker. Lexington, Mass.: Lexington Books. ISBN MACKINNON, Catharine Sexual harassment of working women: a case of sex discrimination. New Haven: Yale University Press. ISBN Zákon č. 198/2009: tzv. Antidiskriminační zákon In:. Dostupné také z: Trestní zákoník č. 40/2009 Sb In: Dostupné také z: BEŇO, Pavel Můj šéf, můj nepřítel?. 1. vyd. Brno: ERA, xiv, 181 s. ISBN Šikana v práci: Druhy šikany - dissen [online] [online]. [cit ]. Dostupné z: KREJČÍ, Veronika Kyberšikana: Kybernetická šikana [online]. Olomouc [cit ]. ISSN Dostupné z: KOPECKÝ, Kamil Stalking a kyberstalking: Nebezpečné pronásledování [online]. Olomouc [cit ]. ISBN Dostupné z: Sexting: Co je vlastně sexting? [online] [online]. [cit ]. Dostupné z: 147

148 ZAJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB PRO OBYVATELSTVO V RÁMCI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ HEALTH SERVICE FOR INHABITANTS IN THE FRAMEWORK OF OPERATIONAL PREPARATION OF THE STATE TERRITORY Václav FIŠER 78 Abstrakt Operační přípravou státního území je chápán souhrn opatření vojenského, ekonomického a obranného charakteru, která se plánují a uskutečňují v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu s cílem vytvořit na území státu nezbytné podmínky pro splnění úkolů ozbrojených sil a zabezpečení potřeb obyvatelstva - v zájmu zajišťování obrany státu. Podívejme se, nakolik je do tohoto kontextu potřeb obyvatelstva zahrnuto zajištění zdravotních služeb pro obyvatelstvo. Klíčová slova: zdravotní služby, krizová připravenost, ochrana obyvatelstva Abstract The operational preparation of the territory represents the complex of planned and realized measurements of military, economical and defence character. These measurements are prepared to ensure needs of inhabitants and national defence. The participation of health service in covering of population needs will be shown in this paper. Key words: health service, crisis preparedness, civil protection ÚVOD Motivem pro vstoupení do programu konference věnované novým přístupům k zajištění státu je zásadní dojem, že v rámci aktuálního stavu není zajištění péče o zdraví obyvatel řešeno adekvátně potřebám. Přestože při již hrubém seznámení s problematiku je tato skutečnost zřejmá, není účelem příspěvku obšírná analýza. Jde jen o upozornění na několik podstatných věcí a navržení směru, kterým je třeba se na problematiku zajištění péče o zdraví dívat v rámci komplexního pojetí zajišťování bezpečnosti státu. Tedy ve spojitosti úseků bezpečnosti vnitřní a vnější. Především, proč je vlastně zapotřebí považovat zajištění zdravotních služeb pro obyvatelstvo za významnou součást příprav k obraně - operační přípravy státního území (dále jen OPSÚ ) a dále, nakolik jsou lze považovat uvažované potřeby za pokryté. 1 OBRANA, OPSÚ A POTŘEBY OBYVATELSTVA Nejprve si musíme vyjasnit rámec prostředí, ve kterém se budeme pohybovat. Tady především definice OPSÚ ze zákona o zajišťování obrany České republiky [1] dává i v kontextu ostatního právního prostředí zřetelně najevo, že vytváření podmínek pro zabezpečení potřeb obyvatelstva je stejně zásadní a rovnocennou součástí přípravy státu k obraně jako vytváření podmínek pro plnění úkolů ozbrojených sil! Současně je také třeba vnímat, že zajištění plnění úkolů přípravy státu k obraně je charakterizováno jako jedna ze základních funkcí státu, rozložená do působnosti všech prvků státu. Od institucí veřejné správy až po občany (fyzické osoby). Ve spojitosti se ale vynořuje otázka, co se vlastně reálně skrývá za pojmem zabezpečení potřeb obyvatelstva v zájmu zajišťování obrany státu? Pokud se k hledání odpovědi postavíme racionálně, ale přitom účelově z pohledu obrany 78 Ing. Václav FIŠER, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, p.o., oddělení krizové připravenosti, Kamenice 798/1d, Brno-Bohunice , / , fiser.vaclav@zzsjmk.cz 148

149 státního území, pak zajištění potřeb civilního obyvatelstva je vlastně zajištěním fungujícího hlubokého komplexního týlu ozbrojených sil bojujících za uhájení územní celistvosti a dalších životních bezpečnostních zájmů státu přesně ve smyslu bezpečnostní strategie státu. Počínaje fungováním zdrojové základny vlastní armádní logistiky až po motivační zdroj bojového odhodlání vojsk. Co se tedy skrývá za oněmi potřebami obyvatelstva? Vzhledem k tomu, že i situace vojenské obrany území je krizovou situací, jejíž řešení je spjato s jedním z krizových stavů definovaných v našem právním prostředí, můžeme si pomoci definicí z příslušného zákona, v tomto případě o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.[2] Ten konstatuje, že hospodářská opatření pro krizové stavy jsou přijímána po vyhlášení krizových stavů a jsou určena mj. k uspokojení základních potřeb fyzických osob na území České republiky umožňující jim přežití krizových stavů bez těžké újmy na zdraví, přičemž dále hovoří o "základní životní potřebě". Dospěli jsme tedy k tomu, že zabezpečení potřeb obyvatelstva v zájmu zajišťování obrany státu lze pokládat za zajištění přežití obyvatelstva krizové situace bez těžké újmy na zdraví! A tady se nám již péče o zdraví, jinými slovy schopnost udržet funkčním systém zdravotních služeb, stává konkrétně jedním ze základních úkolů obrany a samozřejmě tedy také operační přípravy území státu k obraně. Potud je to teoreticky jasné. Ale jaká je skutečnost? 2 OPSÚ, PÉČE O ZDRAVÍ A OCHRANA OBYVATELSTVA Na tomto místě by mohlo být vysloveno uspokojení, že v tom máme jasno a je tedy všechno v pořádku. Jenže jen slova nestačí, takže jak jinak, je třeba si slova ověřit prakticky. A začneme-li pátrat po funkčním propojení systému zajištění zdravotních služeb obyvatelstvu, zkráceně civilního zdravotnictví, s přípravami k obraně zjistíme, že toho mnoho nezjistíme. Především totiž z porovnání řady různých existujících koncepcí a strategií a právních předpisů s praxí vyplývá, že civilní zdravotnictví je sice do určité míry dotčeno povinnostmi s přípravou a řešením následků mimořádných událostí a (podstatně méně) také zachováním funkčnosti za krizových situací prostřednictvím systému ochrany obyvatelstva, současně je však jaksi funkčně odděleno od příprav státu k obraně. Jako příklad poslouží vztah k existujícím vojenským nemocnicím zdravotnickým zařízením Ministerstva obrany jako poskytovatele zdravotních služeb. Za mírového stavu jsou tyto nemocnice sice součástí civilní sítě zdravotnických zařízení (nikoliv systému!) poskytovatelů zdravotních služeb obyvatelstvu. Se vznikem vojensky podmíněné krize se ale ze sítě vydělují včetně pacientů a spádové působnosti a dále fungují vojenské a civilní nemocnice odděleně. A bez ohledu na řekněme rozvinuté civilní nouzové plánování, které je (mělo by být) součástí národního plánování obranného, také není na rozdíl od doby ještě stále nedávno minulé analyzována potřeba péče o zdraví o civilní obyvatelstvo za vojenských krizí. Dobrá, řeklo by se. Asi jsou civilní poskytovatelé zdravotních služeb péči o obyvatelstvo schopni zabezpečit v rámci (civilní) ochrany obyvatelstva, která by měla na bázi integrovaného záchranného systému fungovat nezávisle na krizových stavech, civilních i vojenských. Vždyť nakonec je v platných koncepčních dokumentech ochrana obyvatelstva charakterizována jako plnění úkolů v souvislosti s ochranou života, zdraví, majetku a životního prostředí při mimořádných událostech a krizových situacích obecně. Jak nevojenského, tak vojenského charakteru.[3] Jenže při dalším zkoumání bohužel zjistíme, že zejména ve vztahu ke zdravotnictví je systém ochrany obyvatelstva orientován především na přípravu obyvatelstva ke svépomoci na úrovni laické první pomoci (včetně tzv. zařízení civilní obrany). V přípravě poskytovatelů se systém ochrany obyvatelstva spoléhá na zdravotnickou záchrannou službu přes její určení základní složkou integrovaného záchranného systému. Za ni jde ale nejdále do navázání jejího funkčního kontaktu s urgentními příjmy nemocnic a spoléhá na jejich předpokládanou schopnost absorbovat početně a pravděpodobně i strukturně pozměněnou poptávku po zdravotních službách za zdrojově omezených podmínek. Stále se přitom pohybujeme okolo fungování čeho? Systému dodávky zdravotní služby či péče za krizí a zejména vojenských. Ten je sice samozřejmě předpokládán, jenže bez jednoznačné právní a v návaznosti také zaručené věcné a finanční podpory. Především pak není v rámci zdravotnictví žádný poskytovatel určen subjektem s prvky kritické infrastruktury z pohledu věcné podstaty poskytování/provádění zdravotní služby! Vůči námitce, že subjekty kritické infrastruktury přece jsou zdravotnické záchranné služby krajů, je třeba upozornit na irelevantnost námitky z podstaty. Důvodem a účelem jejich určení není ochrana schopností dodávat zdravotní službu, ale ochrana funkce 149

150 komunikačního uzlu!!! Proto jsou záchranné služby určeny subjekty kritické infrastruktury Ministerstvem vnitra a ne odvětvově příslušným Ministerstvem zdravotnictví. Zkrátka pro zajištění základních životních potřeb obyvatestva za krizových situací bez rozdílu civilního i vojenského charakteru a v rámci OPSÚ není organizována žádná infrastruktura kapacit k poskytování zdravotních služeb. A absence této infratruktury je alespoň podle mého soudu zásadním identifikátorem ne-připravenosti státu k zajištění plnění zásadního úkolu na úseku obrany. SHRNUTÍ Nezbývá než přiznat, že situace v zajištění životních potřeb obyvatelstva v rámci OPSÚ na úseku zdravotních potřeb je přinejmenším neuspokojivá. Cesta k tomuto nijak optimistickému závěru přitom vzhledem ke zřejmosti argumentů skutečně nebyla ani nijak dlouhá. Byť by se sofistikovaným rozborem příčin stavu dal jistě zaplnit program samostatné konference. Zarážející je na tom skutečnost, že existuje platný dokument na úrovni Bezpečnostní rady státu, který poukazuje na spojitost úkolů civilní nouzové připravenosti zdravotnictví s přípravami státu k obraně a dokonce ukládá konkrétní úkol k řešení rezortnímu ministerstvu. [4] Zbývá jen dodat, že by bylo velmi snadné poukázat na odvětvové Ministerstvo zdravotnictví jako na viníka. Má přece podle platné legislativy odpovědnost za přípravu svého rezortu k plnění úkolů v rámci obranného plánování? A v tom to právě je Ministerstvo zdravotnictví sice odpovídá za přípravu rezortu v rozsahu své působnosti, ale zadat úkol a kontrolovat jeho plnění mu přece musí ministerstvo gesčně příslušné k obraně. Za tím účelem je také ze zákona vytvořena řada pracovních orgánů, na prvním místě Bezpečnostní rada státu? Takže jestliže lze při existenci právního prostředí a řady koncepčních a strategických dokumentů (veřejně dostupných) dojít k závěru, že podmínky pro zabezpečení zdravotních potřeb obyvatelstva v rámci OPSÚ naplněny jaksi nejsou, a to zjevně již řadu let, pak je při vědomí hrozby asi nejvyšší čas se zabývat změnou nastavení systému, který takovýto stav připouští. Nelze přece akceptovat, že sice víme co a jak, ale nevytváříme zdroje a nástroje k realizaci. Veškerá energie a náklady vložené jen do odborné přípravy vybraného personálu potom totiž přichází vniveč a potřeby obyvatelstva za účelem obrany státu zajištěny de facto nejsou. Doporučení k urgentnímu řešení na základě již stanovených povinností přitom snad ani nejde nazvat novým přístupem k zajištění bezpečnosti státu. I když pro mnohé pracovníky systému to bezesporu novým přístupem bude. Použitá literatura Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030, usnesení vlády ČR ze dne 23. října 2013 č Koncepce krizové připravenosti zdravotnictví ČR; usnesení Bezpečnostní rady státu dne 3. dubna 2007 č. 9; 150

151 VYUŽITÍ KŘEMÍKOVÝCH FOTONÁSOBIČŮ V DETEKTORECH NEUTRONŮ THE USE OF SILICON PHOTOMULTIPLIERS IN NEUTRON DETECTORS Lucie FIŠEROVÁ 79 Abstrakt Práce se zabývá současným stavem využití křemíkových fotonásobičů k detekci neutronů, zejména pak náhrady klasických fotonásobičů v detekčních systémech. Je vysvětlen detekční princip fotonových detektorů obecně a jsou porovnány základní vlastnosti fotonásobičů, jejich výhody a nevýhody. Neutronový detektor s křemíkovým fotonásobičem využívá podstaty standardních scintilačních detektorů. Většina detektorů neutronů je založena na konverzi jejich energie s využitím směsi sulfidu zinečnatého aktivovaného stříbrem s fluoridem lithným obohaceným o izotop Li-6. Tato kombinace je běžně používaným detekčním mediem pro detekci tepelných neutronů. Mezi další možné varianty patři použití gadolinia či boru. Práce pojednává o možnostech využití křemíkových fotonásobičů pro detekci rychlých neutronů a aplikaci nových detektorů využívající technologie SiPM. Klíčová slova: křemíkový fotonásobič, SiPM, detektor neutronů, scintilační detektor Abstract The work deals with the current state of the use of silicon photomultipliers in detectors of neutrons, especially the replacement of classic photomultiplier tubes in detection systems. The detection principle of a silicon photomultiplier is described, as well as the comparison of the basic characteristics of photomultipliers, their advantages and disadvantages. Neutron detector with silicon photomultiplier uses a principle of standard scintillation detectors. Most of the neutron detectors are based on the conversion of their energy by using a mixture of zinc sulphide activated with silver and lithium fluoride enriched with isotope of Li-6. This combination is commonly used as a detection medium for detection of thermal neutrons. Other possible variations include the use of gadolinium or boron. The work discusses the possibilities of using silicon photomultipliers for the detection of fast neutrons and application of new prospective SiPM technology. Key words: silicon photomultiplier, SiPM, neutron detector, scintillation detector ÚVOD Křemíkové fotonásobiče (SiPM) byly představeny v 90. letech minulého století a představují významný mezník na poli detekce záření využívající scintilační detektory. Křemíkové fotonásobiče dosahují stejné fotosenzitivity a výtěžku v porovnání s tradičními fotonásobiči (PMT) a dále využívají malé velikosti, nízké ceny a robustnosti spojené s polovodičovými technologiemi. Výzkum a vývoj nových scintilačních materiálů a vysokorychlostních digitálních technologií dělá z křemíkových fotonásobičů perspektivní systémy nejenom v oblasti detekce neutronů, ale i v řadě dalších průmyslových a bezpečnostních aplikacích. Scintilační detektor sestává z několika částí, z nichž nejdůležitější jsou scintilátor, fotonásobič a multikanálový analyzátor. Scintilátory jsou materiály, které produkují světlo po předchozím ozáření. V současné době existují stovky scintilačních krystalů, které se využívají jak pro detekci nabitých částic, tak pro detekci rentgenového záření, záření gama či neutronů v různých aplikacích. Scintilační detektor vyžaduje vhodný nízkošumový a citlivý fotodetektor, který má schopnost konvergovat fotony ze scintilátoru na měřitelný elektrický signál. Po dlouhou dobu splňoval tyto 79 Ing. Lucie Fišerová, Ústav OPZHN, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, lucie.fiserova@unob.cz 151

152 požadavky klasický vakuový fotonásobič. Zvyšující se nároky na konstrukci nových detektorů však v současné době dělají tyto fotonásobiče nevyhovující v řadě aplikací, zejména díky jejich vysoké ceně, velikosti, křehkosti, nutnosti pracovat pod vyšším napětím a citlivostí na magnetické pole. Křemíkové fotonásobiče jsou malé levné robustní součástky pracující pod malým napětím do 50 V. Z těchto důvodů v současnosti postupně nahrazují klasické fotonásobiče ve scintilačních detektorech a umožňují tak jejich použití v aplikacích, které dříve nebyly možné. 1 FOTODETEKTORY Scintilátor v detektorech ionizujícího záření vyžaduje použití fotodetektoru ke konverzi vzniklých fotonů na měřitelný signál. V současnosti existuje celá řada komerčně dostupných fotodetektorů, z nichž většina z nich spadá do dvou velkých skupin: vakuové a polovodičové. 1.1 VAKUOVÉ FOTODETEKTORY Vakuové fotodetektory pracují na principu fotoelektrické emise elektronů v evakuovaném prostředí. Fotocitlivým prvkem je v tomto případě fotokatoda, která konvertuje fotony na elektrony. Tok těchto elektronů je pak prostřednictvím rozdílů potenciálu v zařízení kaskádově urychlen a zesílen až 10 7 krát. Nejčastěji používanými fotodetektory jsou klasické vakuové fotonásobiče (z angl. photomultiplier tube, PMT), jejichž zjednodušené schéma je zobrazeno na Obr. 1. Obr. 1 Schéma scintilačního detektoru s klasickým vakuovým fotonásobičem Zdroj: [1] V mnohých případech jsou tyto typy fotonásobičů ideální pro detekci slabého světelného signálu ze scintilátorů. Jejich výhodou je nízký šum a rychlá odezva, která umožňuje použití rychlých scintilátorů. I přes jejich nesporné výhody však existuje řada nevýhod, které jejich použití značně limituje. Jejich složitá výroba je dělá poměrně drahými součástkami, vyžadují pro svou činnost zdroj vyššího napětí, jsou velmi křehké a mohou být nevratně poškozeny působením denního světla. Jsou citlivé na zemské magnetické pole a musí být tedy řádně stíněny. Jejich velikost neumožňuje kompaktní použití. Mezi další typy vakuových fotodetektorů patří mikrokanálové desky (z angl. microchannel plate photomultiplier, MCP-PMT). Jedná se o fotokatodu s následnou keramickou deskou potaženou polovodičovým materiálem, který má funkci elektrod. Tento typ fotodetektoru se opět vyznačuje nízkým šumem a vynikajícími časovými vlastnostmi, v porovnání s klasickým fotonásobičem je menší a odpadá zde i magnetická citlivost. Mikrokanálové desky jsou však mnohem dražší než klasické fotonásobiče, což omezuje jejich širší použití. Princip mikrokanálové desky je ve zjednodušené formě zobrazen na Obr

153 1.2 POLOVODIČOVÉ FOTODETEKTORY Obr. 2 Schéma mikrokanálové desky Zdroj: [2] Polovodičové fotodetektory využívají pro detekci fotonů standardní teorii polovodičů, tzn. excitaci valenčních elektronů do vodivostního pásu po předchozím dodání energie, což vede k tvorbě páru elektron-díra. V čistých polovodičích je koncentrace elektronů a děr stejná, nečistoty způsobují v materiálu nadbytek jednoho z nosičů. Tímto způsobem pak vznikají polovodiče typu n (s nadbytkem elektronů) a p (nadbytek děr). Spojení těchto dvou typů polovodičů vede ke vzniku tzv. p-n přechodu, který je tvořen vyprázdněnou vrstvou, ve které se nenacházejí žádné nosiče náboje. Princip tohoto přechodu je dodnes využíván v diodách, také polovodičové detektory využívají vyprázdněnou vrstvu k detekci ionizujícího záření. Polovodičové fotodetektory představují poměrně výhodnou alternativu k technologii vakuových fotodetektorů, zejména díky jejich odolnosti, kompaktnosti a nízké ceně. Mezi polovodičové detektory patří fotodiody, lavinové fotodiody, lavinové fotodiody pracující v GM režimu, a křemíkové fotonásobiče. Fotodiody jsou nejstarší a nejjednodušší příklady polovodičových fotodetektorů. Princip je založen na vniknutí světla do vyprázdněné vrstvy polovodiče a následné tvorbě nosičů náboje, které se pak podílí na vedení proudu. Velikost tohoto proudu je pak úměrná energii vniklého fotonu. Princip vysvětluje Obr. 3. Obr. 3 Princip fotodiody Zdroj: [3] Nevýhodou klasických fotodiod je jejich malé zesílení, na rozdíl od lavinových fotodiod (z angl. avalanche photodiode, APD), které využívají zesílení náboje s využitím většího elektrického pole, které způsobí ve vyprázdněné vrstvě sekundární ionizaci, multiplikaci náboje a jeho následné zesílení. Princip je zobrazen na Obr

154 Obr. 4 Princip lavinové fotodiody Zdroj: [3] Zesílení signálu však vede simultánně k zesílení šumu v detektoru. Další nevýhoda je nelinearita zesílení, a tedy zkreslení odezvy, což omezuje jejich praktické využití. Lavinové diody pracují v takovém elektrickém poli, kde se pouze elektrony podílejí na ionizaci. Pokud je na tuto diodu připojeno větší napětí, začínají se na ionizaci podílet i díry, což je mechanismus fungování lavinové diody pracující v GM módu (z angl. Geiger-Mode Avalanche Photodiode, GM-APD). Rozdíl těchto diod je vyobrazen na Obr. 5. Obr. 5 Porovnání fotodiod Zdroj: [3] Aby nedocházelo ke zhášení způsobené lavinovitým šířením náboje, jsou tyto diody vybaveny zhášecím okruhem, který generuje přibližně stejný proudový impuls na každý foton. Zesílení pulsu je v tomto případě až 10 6, čímž lze detekovat jednotlivé fotony. Schopnost odezvy jednoho fotonu v čase omezuje praktické a spektrometrické použití těchto diod. Problém je řešen použitím více těchto diod vedle sebe. Právě tento koncept tvoří základ pro křemíkový fotonásobič. Křemíkový fotonásobič je tedy matice několika tisíc na sobě nezávislých GM-APD diod, které se nazývají mikropixely, nebo buňky. Výsledný signál je součet proudových impulsů generovaných každou buňkou zvlášť. S postupným vývojem a zdokonalováním těchto násobičů lze v současnosti dosáhnout stejné detekční účinnosti a výtěžnosti jako s tradičními fotonásobiči. Díky jejich vysokému zisku je elektronický šum těchto fotonásobičů zanedbatelný. Podstatný vliv na funkci těchto diod mají tepelně indukované temné proudy, zdvojování odezvy vlivem optických přeslechů a zpožděné pulsy. Při použití SiPM pro detekci neutronů je nutné vzít v úvahu jejich možné radiační poškození [4]. SiPM jsou citlivé na neutronové záření, poškození se projevuje samovolným zvýšením četnosti pulsů (z angl. dark count rate). Toto poškození se projevuje nezávisle na tom, zdali je zařízení pod proudem. Z toho důvodu je nutné zvažovat, jestli je použití SiPM pro detekci neutronů vhodné či nikoliv, popřípadě pro jaké aplikace. Pro použití v průzkumných měřeních se neočekává, že by přístroje byly vystaveny vysokým neutronovým tokům, na rozdíl od monitorování průmyslových neutronových zdrojů. V některých případech je možné situaci řešit stíněním fotonásobiče, což je mnohdy díky jeho velmi malé velikosti obtížné. 154

155 2 APLIKACE KŘEMÍKOVÝCH FOTONÁSOBIČŮ 2.1 OBECNÉ APLIKACE Malá velikost křemíkových fotonásobičů umožňuje jejich použití v radioterapii a zobrazovacích systémech nukleární medicíny, zejména pak v pozitronové emisní tomografii (PET) a jednofotonové emisní tomografii (SPECT). SiPM se také vyznačují rychlým zpracováním pulsů, což dělá tyto součástky atraktivnější pro měření anihilace fotonů v PET [5], dále jsou schopné pracovat ve vysokých magnetických polích, a je tedy možná aplikace v zobrazování magnetickou rezonancí (z angl. Magnetic Resonance Imaging, MRI) [6], nebo ve smíšených PET/MRI či SPECT/MRI aplikacích. Ve fyzice vysokých energií mají SiPM využití v kalorimetrech a stopovačích drah částic [7]. Jsou využívány například i v nových Čerenkových teleskopech [8], kde nahrazují klasické fotonásobiče. Jejich malá velikost umožňuje použití v sondách a teleskopech [9], v přenosných průzkumných detektorech ionizujícího záření [10] a v oblasti dozimetrie. 2.2 KŘEMÍKOVÉ FOTONÁSOBIČE V DETEKTORECH NEUTRONŮ Vzhledem k citlivosti křemíkových fotonásobičů na radiační poškození neutrony, je jejich praktické využití v mnoha ohledech značně omezeno. Velmi často se lze setkat s detektory obsahující jako detekční medium směs sulfidu zinečnatého dopovaného stříbrem s fluoridem lithným obohaceným o izotop Li-6 ve spojení s optickými vlákny [11], [12]]. Detekce je založena na konverzní reakci 6 Li(n, α) 3 H (1) a následné detekci nabitých částic scintilačním mediem. Vzniklé světlo je pak optickými světlovody vedeno na vstup fotonásobiče. Neutrony musí být pro tuto reakci termalizovány. Jeden z příkladů konstrukce takového detektoru je zobrazen na Obr. 6. Obr. 6 Vlevo: Detekční jednotka tvořená vrstvou ZnS:Ag/LiF, ve spodní části vývod světlovodů, vpravo: detekční jednotka připravená na připojení k SiPM Zdroj: [13] V posledních letech se zájem kromě samotných detekčních jednotek soustředil také na zpracování signálu a analýzu tvaru výstupních pulsů z fotonásobiče. Vzhledem k tomu, že se principiálně jedná o zcela jinou součástku než klasický fotonásobič, bylo nutné také přizpůsobit tomu elektroniku zpracovávající signál [14], [15]. Všechny výše zmíněné aplikace založené na konverzní reakci (1) pracují s tepelnými neutrony. Většina neutronových zdrojů je tvořena spektrem neutronů různých energií. Jejich termalizací se nevratně ztrácí informace o jejich počáteční energii, a tedy nelze tyto detektory používat jako spektrometry. Pro detekci rychlých neutronů se zpravidla používají organické (plastové) scintilátory, například polyvinyltoluen [16], které využívají princip detekce odražených protonů z materiálu scintilátoru. Tyto 155

156 scintilátory jsou citlivé i na detekci záření gama. Záření gama je doprovodné záření každého neutronového zdroje, je silně interferující a ovlivňuje výsledné spektrum. Z toho důvodu musí být tyto detekční jednotky doplněny o tvarovou diskriminaci pulsů [17]. V posledních letech bylo českými vývojáři zkonstruováno kapesní zařízení pro detekci rychlých neutronů využívajícího princip detekce odražených protonů [18]. K detekci byl použitý částicový detektor v kombinaci s plastovým scintilátorem ve spojení se SiPM. Cílem experimentu je konstrukce zařízení, které je schopné měřit jak energii, tak směr interagujících neutronů. Další konverze neutronů je možná přes nepružný rozptyl. Příkladem může být scintilátor citlivý na záření gama, který je pokrytý vrstvou zlata. Reakcí 197 Au(n,γ) pak lze detekovat vzniklé záření gama [19]. 3 STATE-OF-THE-ART DETEKTORY S KŘEMÍKOVÝMI FOTONÁSOBIČI V současnosti se lze již setkat s řadou komerčně dostupných detektorů využívajících křemíkové fotonásobiče. Jedná se zpravidla o osobní, přenosné přístroje a aplikace, kde je důležitá velikost, kompaktnost a váha přístroje. Příkladem může být osobní detektor gama záření Meric PDS-GO se scintilátorem CsI:Tl. Výrobce přístroje deklaruje jeho vysokou citlivost, velmi rychlou odezvu a teplotní stabilitu, což bývá často u přístrojů s klasickými fotonásobiči obtížné. Firma Kromek nabízí ve svém portfoliu detektor směsného pole γ/n D3S gamma-neutron detector. Jedná se opět o osobní detektor na bázi scintilačního detektoru určený zejména pro bezpečnostní aplikace. Firma dále nabízí kapesní detektor tepelných neutronů TN15, který obsahuje plynovou He-3 trubici napojenou na SiPM. Dalším osobním detektorem je RadPavise firmy RAYCAN. Tento přístroj je určen pro detekci záření gama a rentgenového záření. Detekčním mediem je v tomto případě scintilační krystal na bázi yttrium silikátu. Stejný scintilátor je použitý také v osobním dozimetru RadTarge. Další přístroj schopný detektovat gama, rentgenové a neutronové záření je průzkumný dozimetr DKS-02PN Cadmium, který obsahuje dva scintilátory, CsI pro detekci rentgenového a gama záření a LiI pro detekci neutronů. Firma RAYCAN kromě osobních dozimetrů vyrábí také kompaktní pozitronové emisní tomografy Si-BDM se scintilačním lutecium yttrium silikátem a γ/n/rtg detektory prostředí Rad Wall s yttrium silikátem. Podobným přístrojem je BDBG-09S se scintilátorem CsI:Tl, který je určen pro mobilní laboratoře a automatizované monitorovací systémy. Firma Quaesta Instruments nabízí ve svém portfoliu gama spektrometr GSD-2100E/U se scintilátorem NaI:Tl, jehož velikost lze upravit na přání zákazníka. Vzhled všech zmíněných přístrojů je uveden na Obr. 7. Obr. 7 Přístroje, seznam shora zleva: Meric PDS-GO, Kromek D3S, Kromek TN15, RAYCAN RadPavise, RAYCAN RadTarge, uprostřed: Cadmium DKS-02PN, RAYCAN Si-BDM, RAYCAN Rad Wall S, Quaesta Instruments GSD-2100E/U, dole: ECOTEST BDBG-09S Zdroj: manufacturer data sheets 156

157 ZÁVĚR Použití scintilačních detektorů s křemíkovými fotonásobiči představuje v posledních letech perspektivní způsob výroby kompaktních, odolných a levných detektorů v porovnání s klasickými fotonásobiči. Přestože křemíkové fotonásobiče disponují mnohem větším šumem a mnohem menší detekční plochou, lze vhodným uspořádáním, korekcemi a filtry tyto potíže značně zredukovat. V oblasti osobní dozimetrie se používají zpravidla anorganické scintilační krystaly, které díky své větší hustotě vykazují vyšší účinnost při menším aktivním objemu. Průzkumné detektory jsou často vybaveny plastovým detektorem o větším objemu, čímž lze dosáhnout vysoké detekční účinnosti pro detekci neutronů. Rychlá detekce neutronů dělá tyto detektory vhodné pro použití zejména v průzkumných situacích. Důležitým aspektem v těchto případech je vhodný sběr světla ze scintilátoru a jeho přivedení na plochu fotonásobiče. Křemíkové fotonásobiče podléhají neustálému vývoji a lze s nimi v budoucnu počítat jako s ekvivalentními náhradami klasických fotonásobičů. Použitá literatura FIŠEROVÁ, Lucie. Charakterizace nově vyvinutých CdTe detektorů a porovnání jejich vlastností se scintilačními a polovodičovými detektory. Vyškov, Diplomová práce. Univerzita obrany. Vedoucí práce Kpt. Ing. Jiří JANDA, Ph.D. JUDA, Michael a Margarita KAROVSKA. Chandra's Ultimate Angular Resolution: Studies of the HRC-I Point Spread Function [online]. Harvard-Smithsonian, Center for Astrophysics, 2010 [cit ]. Dostupné z: poster.html PRESTON, Rhys Mitchell. Neutron detection using scintillators with silicon photomultiplier readout and digital pulse processing [online]. Australia, 2014 [cit ]. Dostupné z: Disertační práce. University of Wollongong. DURINI, Daniel, Carsten DEGENHARDT, Heinz RONGEN, Artem FEOKTYSTOV, Mario SCHLÖSSER, Alejandro PALOMINO-RAZO, Henrich FRIELINGHAUS a Stefan VAN WAASEN. Evaluation of the dark signal performance of different SiPM-technologies under irradiation with cold neutrons. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 835, DOI: /j.nima ISSN DOROUD, K. a M.C.S. WILLIAMS. A new approach for improved time and position measurements for TOF-PET: Time-stamping of the photo-electrons using analogue SiPMs. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2017, 849, DOI: /j.nima ISSN WEHNER, Jakob, Bjoern WEISSLER, Peter DUEPPENBECKER, Pierre GEBHARDT, David SCHUG, Walter RUETTEN, Fabian KIESSLING a Volkmar SCHULZ. PET/MRI insert using digital SiPMs: Investigation of MR-compatibility. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2014, 734, DOI: /j.nima ISSN BENAGLIA, A., S. GUNDACKER, P. LECOQ, M.T. LUCCHINI, A. PARA, K. PAUWELS a E. AUFFRAY. Detection of high energy muons with sub-20ps timing resolution using L(Y)SO crystals and SiPM readout. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 830, DOI: /j.nima ISSN AMBROSI, G., D. CORTI, M. IONICA, C. MANEA, M. MARIOTTI, R. RANDO, I. REICHARDT a C. SCHULTZ. Large size SiPM matrix for Imaging Atmospheric Cherenkov Telescopes applications. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, 157

158 Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 824, DOI: /j.nima ISSN LLOSÁ, G., J. CABELLO, S. CALLIER, et al. First Compton telescope prototype based on continuous LaBr3-SiPM detectors. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2013, 718, DOI: /j.nima ISSN YOO, Hyunjun, Segyeong JOO, Shiyoung YANG a Gyuseong CHO. Optimal design of a CsI(Tl) crystal in a SiPM based compact radiation sensor. Radiation Measurements. 2015, 82, DOI: /j.radmeas ISSN STOYKOV, A., J.-B. MOSSET, U. GREUTER, M. HILDEBRANDT a N. SCHLUMPF. A SiPM-based ZnS: 6LiF scintillation neutron detector. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2015, 787, DOI: /j.nima ISSN BARBAGALLO, M., L. COSENTINO, G. GRECO, et al. A thermal neutron mini-detector with SiPM and scintillating fibers. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2011, 652(1), DOI: /j.nima ISSN MOSSET, J.-B., A. STOYKOV, U. GREUTER, M. HILDEBRANDT, N. SCHLUMPF a H. VAN SWYGENHOVEN. Evaluation of two thermal neutron detection units consisting of ZnS/6LiF scintillating layers with embedded WLS fibers read out with a SiPM. DOI: /j.nima ISBN /j.nima MOSSET, J.-B., A. STOYKOV, U. GREUTER, M. HILDEBRANDT a N. SCHLUMPF. Digital signal processing for a thermal neutron detector using ZnS(Ag): 6LiF scintillating layers read out with WLS fibers and SiPMs. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 824, DOI: /j.nima ISSN MOSSET, J.-B., A. STOYKOV, U. GREUTER, A. GROMOV, M. HILDEBRANDT, T. PANZNER a N. SCHLUMPF. A 16-ch module for thermal neutron detection using ZnS: 6LiF scintillator with embedded WLS fibers coupled to SiPMs and its dedicated readout electronics. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016,, -. DOI: /j.nima ISSN REINHARDT, Tobias P., Stefan GOHL, Stefan REINICKE, et al. Silicon photomultiplier readout of a monolithic cm3 plastic scintillator bar for time of flight applications. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2016, 816, DOI: /j.nima ISSN LIAO, Can a Haori YANG. Pulse shape discrimination using EJ plastic scintillator coupled with a Silicon Photomultiplier array. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2015, 789, DOI: /j.nima ISSN UHER, J. a J. JAKUBEK. Detection of fast neutrons with particle tracking detector Timepix combined with plastic scintillator. Radiation Measurements. 2011, 46(12), DOI: /j.radmeas ISSN PIETROPAOLO, Antonino. The silicon photomultipliers for inelastic neutron scattering at high energy transfers. Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section A: Accelerators, Spectrometers, Detectors and Associated Equipment. 2010, 612(2), DOI: /j.nima ISSN

159 HODNOCENÍ BEZPEČNOSTNÍCH ASPEKTŮ IMIGRACE ASSESSMENT OF SECURITY ASPECTS OF IMMIGRATION Olga HARÁROVÁ 80 Abstrakt Migrace je obecně považována za přínosnou, na druhou stranu přináší určitá rizika jak pro země a regiony, tak pro jednotlivce. V 90. letech 20. století převážně západní autoři začali spojovat migraci s kriminalitou a s hrozbou pronikání islamistických teroristických skupin do západních zemí. Příspěvek přináší část výsledků disertační práce, která se věnuje hodnocení bezpečnostních aspektů imigrace. K dispozici byly časové řady dat vybraných významných skupin kriminality zjištěných v letech Pozornost byla věnována trendům a rizikům bezpečnostního vývoje v České republice a možným dopadům na bezpečnost státu. Klíčová slova: migrace, imigrace, kriminalita, bezpečnostní aspekty Abstract Migration is generally considered beneficial, on the other hand some risks for the countries and regions and individuals. In the 90s of the 20th century, mostly Western authors began to associate migration with criminality and the threat of infiltration of Islamist terrorist groups in western countries. The paper presents the results of the dissertation, which focuses on the assessment of security aspects of immigration. There were time series data of selected major crime groups identified in the years Attention was paid to trends and risks security developments in the Czech Republic and the potential impacts on national security. Key words: migration, immigration, crime, security aspects ÚVOD Postupná proměna mezinárodního systému a bezpečnostního prostředí v průběhu 60. a 70. let 20. století povzbudily snahy o nové promýšlení bezpečnosti a identifikaci rizik a hrozeb. V 80. letech se badatelé v oblasti bezpečnostních studií začínají odklánět od vojenského pohledu na bezpečnost státu a zabývají se také nevojenskými hrozbami. Zmiňují se o ohrožení společenských hodnot prostřednictvím ekonomických, environmentálních a také společensko kulturních hrozeb. V 90. letech 20. století převážně západní autoři začali spojovat migraci s kriminalitou a s hrozbou pronikání islamistických teroristických skupin do západních zemí. Oblast migrace prošla zásadním vývojem. Cizinci migrují především za prací a obchodem, ale také pro dlouhodobé či trvalé usazení v cílové zemi. Významným mezníkem pro migraci byly vstupy jednotlivých států do Evropské unie. Od té doby je národní migrační politika ve značné míře řešena v konsensu s partnerskými zeměmi a s využitím instrumentů evropského práva. Legislativní úpravy na národní úrovni mají cíl harmonizovat migrační teorii a praxi zemí Evropské unie. Úzká spojitost mezi migrací a bezpečností způsobila, že společná migrační politika na úrovni Evropské unie se v předchozích letech rozvíjela velmi pomalu. Byla to pravděpodobně také určitá strategie, jak si z hlediska národní bezpečnosti zachovat maximální kontrolu nad svým územím. Bezpečnost státu je přímo závislá na funkčnosti multilaterálních mechanismů v rámci Evropské unie a Severoatlantická aliance. Vzájemná provázanost s ostatními členskými státy znamená, že jejich bezpečnost je také v našem zájmu. Stabilita některých členských států se snižuje, a proto nelze vyloučit přímé ohrožení bezpečnosti, například migrací. Migrace je celosvětovým trendem a předpokládá se, že bude stále sílit. Povinností každého členského 80 PhDr. Olga Harárová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Brno, olga.hararova@seznam.cz 159

160 státu je chránit své vnitřní a vnější hranice. V současné době jsou tyto hranice chráněny prostřednictvím legislativních opatření a nástrojů, které by měly, v optimálním případě, reagovat na trendy spojené s migrací a také na migrační krizi. Migrace se stala jednoznačně bezpečnostní výzvou. Tématem článku je hodnocení bezpečnostních aspektů imigrace, neboť je předpokladem, že v budoucnu budou v jednotlivých státech narůstat počty cizinců s dlouhodobým či trvalým pobytem. Lze se proto reálně domnívat, že sílící imigrace bude mít výrazný vliv na bezpečnost obyvatelstva. Cizinci mohou postupně oslabovat identitu domácí populace a zapříčinit nárůst negativních jevů. Je nutno v této problematice řešit nové nebo upravovat stávající opatření či nástroje za účelem ochrany obyvatelstva. 1 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU Aktuálním tématem v téměř všech zemích EU se za posledních let stala migrace obyvatelstva. Jednotlivé státy mají různé definice pro termíny migrace, imigrant, cizinec. OSN definuje "imigranta" jako někoho, kdo do cílové země přichází na více jak dvanáct měsíců [1]. V českém prostředí definujeme imigraci jako změnu místa pobytu směrem na území jiného než domovského státu. Lze také říci, že imigrace je procesem, při němž se na území států usídlují cizinci. V českém prostředí se užívají v souvislosti s migrací dva termíny. Cizincem je každá fyzická osoba, která není občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Imigrant je cizinec přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru [2]. Můžeme tak říci, že se tyto dva pojmy vzájemně doplňují. V praxi to znamená, že legislativa pracuje s termínem cizinec, odborná literatura užívá obecnější termín migrant. Termín cizinec častěji používáme ve vazbě na příslušnou legislativu nebo v případě citovaného díla [2]. Pro účely tohoto článku zvolíme termín cizinec, který budeme používat ve vztahu k hodnocení bezpečnostních aspektů imigrace. Migraci ovlivňuje kombinace politických, hospodářských a sociálních faktorů. Ty mohou působit již v zemi původu migranta (tj. faktory vedoucí k emigraci) nebo v cílové zemi (tj. faktory motivující k imigraci). Relativní hospodářská prosperita a politická stabilita Evropské unie byla pro migranty velkým lákadlem. Vývoj a trendy mezinárodní migrace jsou dlouhodobě sledovány ve statistice Evropské unie [3]. Statistiky se zabývají také stavem obyvatelstva (včetně státní příslušnost a cizí státní příslušnosti) a údaji o nabývání státního občanství. V porovnání s našimi vybranými sousedními zeměmi Slovenskem a Polskem, má Česká republika stále vyšší celkový podíl cizinců na populaci kolem 4%. Tímto se přibližuje k zemím s dlouhou tradicí migrace, jako je Nizozemí či Finsko. Počet cizinců se v České republice od roku 2004 zvýšil asi 4krát, přičemž převažovaly počty cizinců ze zemí EU. Tento nárůst trval do roku Následovaly dva roky trvajícího poklesu, ovšem od roku 2011 se počty cizinců, převážně ze zemí EU, postupně zvyšují. V roce 2009 dosáhli cizinci ze třetích zemí početního maxima, postupně docházelo ke snižování počtů, ale v posledních letech za rok 2015 sledujeme mírný růst [4]. Česká republika se zabývá migrační politikou od roku 1999, kdy byl přijat pobytový zákon [5]. V roce 2003 byl vládou přijat základní koncepční materiál v oblasti migrace [6]. Tento materiál v šesti základních bodech vymezil směr migrační politiky. Znění jednotlivých zásad vyjadřuje vůli ČR aktivně a zodpovědně se za respektování závazků plynoucích z mezinárodních úmluv, smluv a doporučení zabývat migrační politikou. Prioritou vnitrostátních aktivit v oblasti migrace je formulace účinných opatření, která budou podporovat řízenou legální migraci.[7] Od počátku devadesátých let usilovala část české bezpečnostní komunity o vytvoření komplexního bezpečnostního dokumentu. Cílem byla vyšší koncepčnost bezpečnostní politiky státu. Krátce před vstupem České republiky (dále jen ČR ) do Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) bylo v roce1999 úsilí o přijetí Bezpečnostní strategie České republiky završeno. Dokument však nebyl dostatečně rozpracován a nepřispěl k sjednocení vnitropolitického náhledu na bezpečnostní politiku. Novelizace strategie se uskutečnila v roce 2001 [8]. Dne 10. prosince 2003 vláda ČR schválila novou bezpečnostní strategii, která se stala nedílnou součástí právního rámce ČR a respektovala spojenecké a další mezinárodní závazky vycházející z členství ČR v (NATO), Evropské unii (EU), Organizaci spojených národů (OSN) a v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) [9]. V této strategii byla vydefinována bezpečnostní hrozba nelegální migrace. Vstupem do Evropské unie 160

161 v květnu 2004 je národní migrační politika ve značné míře řešena v konsensu s partnerskými zeměmi a s využitím instrumentů evropského práva. Od té doby se bezpečnostní prostředí i mezinárodní kontext proměnily. Přijetím Lisabonské smlouvy získala Evropská unie nový institucionální rámec. Na jaře 2010 Evropská Rada dokončila a přijala strategii pro vnitřní bezpečnost [10, 11]. Bezpečnostní strategie České republiky tento vývoj zohlednila a novelizovala bezpečnostní strategii, která sdílí východiska své předchůdkyně z roku 2003, ale vnovém kontextu je rozvíjí. Nejvíce se od ní liší v tom, že pojímá bezpečnostní otázku komplexně [12]. Základním koncepčním dokumentem v ČR, který definuje bezpečnostní hrozby, způsoby a prostředky, jak těmto hrozbám čelit je Bezpečnostní strategie České republiky (dále jen Bezpečnostní strategie ), která je pravidelně aktualizována. Jedná se o Bezpečnostní strategie, která rozlišuje zájmy ČR podle stupně důležitosti do tří kategorií: životní, strategické a další významné. Životním zájmem zůstává zajištění svrchované existence, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR a zachování všech náležitostí demokratického právního státu, včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel. Mezi strategické zájmy patří např. bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru, prevence a zvládání místní a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků, zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN, posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby atd. Naplňování strategických zájmů slouží k ochraně životních zájmů. Zároveň slouží k zajištění společenského rozvoje a prosperity ČR. Mezi další významné zájmy zejména patří snižování kriminality s důrazem na hospodářskou kriminalitu, vytváření podmínek pro tolerantní občanskou společnost, potlačování extremismu a jeho příčin, zvyšování efektivity a profesionality státních institucí a také migrace [12]. V roce 2011 se v Bezpečnostní strategii věnovala zvýšená pozornost migraci, což je významný posun ve srovnání s Bezpečnostní strategií České republiky z roku V bodě 63 Bezpečnostní strategie je definována mezinárodní migrace jako komplexní jev, který může ovlivnit bezpečnost ČR. Za negativní aspekt mezinárodní migrace se podle Bezpečnostní strategie považuje nedostatečná integrace migrantů, která může být zdrojem sociálního napětí, které může ústit například v nežádoucí radikalizaci členů přistěhovaleckých komunit a oslabit tak pozitivní přínosy migrace. V bodě 8 je pak konkrétněji ve vztahu k migraci konstatováno, že Nadále porostou bezpečnostní dopady demografických změn. Problémy spojené s chudobou a nedostatkem základních potřeb a služeb v regionech s vysokým a rychlým nárůstem populace mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost výskytu extremismu, kriminality, lokálních ozbrojených konfliktů a masové nekontrolovatelné migrace [12]. Mezinárodní migrace v posledních letech nabývá velkých rozměrů, stává se fenoménem a stále více ovlivňuje společenské aktivity jedinců, vládu a samotné její fungování [13]. Politické, společenské nebo kulturní události čím dál častěji nějakým způsobem souvisí s mezinárodním pohybem osob [14]. 1.1 BEZPEČNOSTNÍ ASPEKTY Migrace je obecně považována za přínosnou, na druhou stranu přináší určitá rizika jak pro země a regiony, tak pro jednotlivce. Pokud si budeme vědomi určitých rizik, podaří se nám snižovat negativní dopady migrace a plně využít její pozitivní přínos [15]. Představitelé evropských zemí se v současnosti více zabývají vazbami mezi migrační politikou a národní bezpečností. Migrace není novým fenoménem. Je to globální jev, který úzce souvisí s řadou dalších globalizačních procesů, v jeho příčinách a následcích. Zahraniční odborníci se často zabývají kategorií dobrovolné migrace. To jsou jedinci, kteří se z vlastní vůle, z ekonomických důvodů, za účelem sloučení rodiny nebo z jiných důvodů rozhodnou přemístit do jiné země. Druhá kategorie zahrnuje nucenou migraci, včetně uprchlíků či vysídlených osob. Nedobrovolná migrace může pramenit z různých příčin - vnitropolitické konflikty, války, etnické čistky, deportace, apod. V migrační problematice existuje také kategorie tzv. dočasná migrace, kam můžeme zařadit turisty, obchodníky či osoby dojíždějící za prací, což je významné pro dynamiku migrace [16]. Migrace tak představuje širokou škálu bezpečnostních výzev pro všechny subjekty zapojené do tohoto 161

162 procesu. Bezpečnostní aspekty migrace budou viditelné pouze v komplexním pojetí bezpečnosti a budou hrát důležitou roli v budoucí migrační politice [17]. Cílem této kapitoly je poskytnout přehled o bezpečnostních aspektech, které mohou narušovat vztah mezi migrací a rozvojem země. V praxi lze identifikovat ukazatele, které mohou potenciálu migrace zabraňovat nebo takové, které mohou vést k postupnému zhoršování bezpečnostního prostředí [18]. Je jasné, že migrace nezpůsobuje konflikt přímo, ale za určitých okolností může ukázat na latentní konflikty, které mohou přerůst do otevřených konfliktů. V zahraniční literatuře se setkáváme s propojováním problematiky migrace a bezpečnosti. Vzájemné propojení představuje tři základní oblasti: 1. mezinárodní migrace může být důsledkem jiných bezpečnostních hrozeb (např. porušování lidských práv, etnické konflikty, vnitropolitické konflikty); 2. mezinárodní migrace může sama o sobě představovat hrozbu pro národní a mezinárodní bezpečnost, když je masivní, nekontrolovaného charakteru; 3. mezinárodní migrace může mít za následek další bezpečnostní hrozby (např. xenofobie a rasové násilí [19] nebo hrozba pro systém sociálního zabezpečení a sociální stát [18]. Uvedené tři základní oblasti lze ještě dále rozšiřovat a konkretizovat o bezpečnostní aspekty, které migrační pohyby mohou vyvolat. Lze je specifikovat takto: 1. sociální stabilita může být vystavena riziku kvůli nedostatečné integraci cizinců; 2. mezinárodní migrace může mít vliv na demografické složení obyvatelstva; 3. mezinárodní migrace může představovat riziko pro kulturní identitu; 4. mezinárodní migrace může být riziko pro vnitřní bezpečnost. Především se to týká míry kriminality mezi cizinci [17]. Také bezpečnostní strategie z roku 2015 zdůrazňuje, že nedostatečná integrace cizinců může být zdrojem sociálního napětí, které může vyústit například v nežádoucí radikalizaci členů přistěhovaleckých komunit a oslabit tak pozitivní přínosy migrace. O něco konkrétněji je ve vztahu k migraci konstatováno, že nadále porostou bezpečnostní dopady demografických změn. Problémy spojené s chudobou a nedostatkem základních potřeb a služeb v regionech s vysokým a rychlým nárůstem populace mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost výskytu extremismu, kriminality, lokálních ozbrojených konfliktů a masové nekontrolovatelné migrace [20]. Mezi hlavní priority ČR dlouhodobě patří boj proti kriminalitě zločineckých organizací (včetně obchodu s lidmi, protiprávního jednání v oblasti omamných a psychotropních látek, nelegálního obchodu se zbraněmi a padělání), korupci, závažné hospodářské kriminalitě (podvodům, daňovým únikům, tzv. praní špinavých peněz, kriminalitě na úseku duševního vlastnictví, počítačové kriminalitě), nelegální migraci, terorismu, kriminalitě mládeže, kriminalitě s extremistickým podtextem, loupežím, krádežím vloupáním, krádežím aut a věcí z nich, porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích [21]. Kriminalita cizinců v současné době nepatří mezi hlavní bezpečnostní priority ČR, ale v roce 2016 byla poprvé ve strategickém dokumentu definována jako nová hrozba a trend v oblasti bezpečnosti a veřejného pořádku [22]. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi aktuální problém. Při sledování vývoje migrace je třeba pozornost zaměřit na ty, kteří do ČR přicházejí, důvody jejich imigrace a proces začleňování do společnosti. Budoucí vývoj migrace bude určován především nadnárodním a národním vývojem ekonomickým a politickým, včetně imigrační politiky ČR a EU. Důležitým názorovým ukazatelem jsou průzkumy veřejného mínění. Průzkumem veřejného mínění ve vztahu k imigraci se dlouhodobě zabývá Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. Průzkum se opakovaně zaměřuje na postoj české veřejnosti k cizincům a jejich přínos pro naši zemi. V tabulce 1 je uveden podíl součtu odpovědi rozhodně souhlasí a spíše souhlasí, podíl odpovědí ani souhlas, ani nesouhlas a podíl součtu odpovědi rozhodně nesouhlasí a spíše nesouhlasí. Dopočet do 100% tvoří odpovědi nevím. 162

163 Tab. 1 Výsledky dlouholetého průzkumu veřejného mínění Cizinci Znamenají zdravotní riziko Jsou příčinou nárůstu kriminality Zvyšují celkovou nezaměstn anost Ohrožují náš způsob života Obohacují naši vlastní kulturu Přispívají k řešení problému stárnutí Souhlas/ani souhlas, ani nesouhlas/nesouhlas III/09 III/11 III/12 III/13 III/14 II/15 III/16 71/16/9 58/22/16 54/24/16 54/28/13 58/26/13 57/24/15 69/17/11 74/17/6 70/20/7 62/24/10 67/23/6 65/25/7 66/22/9 66/22/8 72/17/8 64/22/11 64/21/11 68/19/10 70/20/8 65/18/13 58/23/13 36/30/2 8 25/30/4 1 25/23/3 4 Přispívají 24/33/3 k rozvoji 3 hospodářst ví Zdroj: [23], vlastní 33/32/29 32/29/33 33/35/28 33/37/27 42/30/23 53/25/16 26/33/37 25/31/39 25/36/36 25/32/40 22/29/46 17/27/52 22/29/36 25/25/35 26/30/32 23/29/37 23/25/39 17/30/41 20/36/36 21/35/34 19/37/36 19/36/37 16/35/42 16/31/44 V roce 2015 bylo, ve srovnání s ostatními okruhy otázek, největší zastoupení souhlasných odpovědí zaznamenáno v odpovědi, že cizinci jsou příčinou nárůstu kriminality. Souhlas vyjádřilo 66 % respondentů. Nesouhlas s těmito výroky vyjádřilo pouze 13 % respondentů. Nadpoloviční většina českých občanů se domnívala, že cizinci dlouhodobě žijící v ČR znamenají zdravotní riziko (57), nesouhlas vyjádřilo pouze 15 % oslovených. V případě výroku, že cizinci ohrožují náš způsob života, 42 % respondentů souhlasilo. Z dlouhodobého hlediska můžeme z tabulky 1 konstatovat, že nejvyšší za celé sledované období, tj. od roku 2009, je souhlas s tvrzením, že cizinci ohrožují náš způsob života. Naopak nejnižší za celou dobu je souhlas v případě výroků, že cizinci obohacují naši vlastní kulturu, zvyšují celkovou nezaměstnanost a přispívají k řešení problému stárnutí populace. Lze také konstatovat, že celkově nejvíce souhlasných odpovědí za sledované období měl výrok, že cizinci jsou příčinou nárůstu kriminality. Pro vlastní zjištění a identifikaci rizik rezultujících z imigrace byla užita metoda What - if, která je založena na brainstormingu. Principem metody bylo systematické pokládání otázek v rámci sledované oblasti co se stane, když? ve skupině šesti osob, kterou tvořili zástupci Policie ČR, Ministerstva vnitra a nevládní organizace, dále manažer prevence kriminality, pedagog a zástupce laické veřejnosti. Pomocí této analýzy bylo možné teoreticky identifikovat bezpečnostní aspekty imigrace v prostředí České republiky. Autorka se rozhodla pro použití této metody vzhledem k faktu, že umožňuje sestavit postup pro identifikaci rizikových faktorů i pro značně specifické oblasti jako je migrace. Vypracovaný soubor rizikových faktorů je shrnut v tabulce

164 Tab. 2 Soubor rizikových faktorů sestavený pomocí metody What-if P.č Skupina rizik Indikátor 1 Kriminalita počet spáchaných trestných významné podskupiny skutků cizinců - násilné trestné činy (zejména vraždy) počet stíhaných cizinců - majetkové trestné činy - extremismus - terorismus 2 islamizace počet cizinců hlásících se k Islámu 3 nezaměstnanost 4 nemoci Skupina příležitostí zahraniční studenti na vysokých 5 školách 6 zahraniční studenti na středních školách Zdroj: vlastní počet cizinců evidovaných na Úřadech práce počet cizinců evidovaných v ÚZIS Indikátor počet studujících cizinců na vysokých školách počet studujících cizinců na středních školách Největší shoda souhlasných odpovědí aktérů byla zaznamenána u skupiny rizik - kriminalita. Aktéři se shodli na tom, že kriminalita patří mezi skupinu rizik, které je potřeba věnovat zvýšenou pozornost, neboť se domnívají, že by mohly kriminální aktivity cizinců vést k ohrožení bezpečnosti. Za pozornost stojí také podskupiny, které byly aktéry označeny jako významné. Jedná se především o násilné trestné činy (zejména vraždy), majetkové trestné činy a trestné činy spojené s radikalizací osob. Jako druhou skupinu rizik označili aktéři rizika spojená s islamizací, nezaměstnanost je až na třetím místě. Výstupy projektu kontinuálního výzkumu veřejného mínění vždy poukazují na souvislost kriminality s nezaměstnaností. V našem případě došlo pravděpodobně k určitému ovlivnění aktérů soudobou situací v Iráku a Libyi a teroristickými útoky v Evropě. I přesto tuto souvislost nelze vyloučit. Nemoci jako skupina rizik skončila na čtvrtém místě, čímž její význam nijak nesnižujeme a uvědomujeme si její důležitost ve výčtu rizikových skupin. Vypracovaný soubor rizikových faktorů v tabulce 2 bude předmětem dalšího zkoumání. 1.2 POUŽITÉ METODY K vyhodnocení časové závislosti rizikových faktorů y (cizinci) a případné korelace mezi nimi se nejprve předpokládá realizovat transformaci dat. K transformaci bude využit v souladu s rovnicí (1) dekadický logaritmus s cílem převedení asymetrických rozdělení na soubory dat blížících se normovanému normálnímu rozdělení a případně pro soubory kdy nejvyšší hodnota datového souboru je víc jak trojnásobkem minimální hodnoty. y log 10 y (1) Vztah závislosti skupin rizikových faktorů bude posuzován pomocí Spearmanova korelačního koeficientu, který se využívá pro ordinální typ dat či při existenci odchylek od předpokladů o rozložení dat [24] (nelinearita vztahu, odlehlá pozorování, jiné než normální rozložení proměnných), kde se pro daný náhodný výběr (X1, Y1),, (Xn, Yn) stanoví vektory pořadí: R1,, Rn pro marginální výběr X1,, Xn a Q1,, Qn pro marginální výběr Y1,, Yn. Spearmanův korelační koeficient bude kalkulován dle vzorce (2): R S n Q 2 i ) (2) n ( Ri n 1 i 1 164

165 Koeficient Rs nabývá hodnot v intervalu -1; 1. Hodnoty blízké 1 jak s kladnou, tak se zápornou směrnicí znamenají, že mezi sledovanými veličinami existuje závislost. Čím více se hodnoty blíží k nule, závislost se vytrácí. Při testování hypotézy o nezávislosti X a Y se vychází z kritických hodnot, které lze nalézt v literatuře [25, 26]. Pokud hodnoty RS překročí tuto kritickou hodnotu, nezávislost X a Y se zamítá. Pro posouzení a modelování vývoje časové závislosti identifikovaných rizikových faktorů se předpokládá aplikace lineární, resp. nelineární regresní analýzy dat, která je založena na studiu závislosti dvou kvantitativních znaků, závislé proměnné Y (počet migrantů v relaci ke konkrétnímu riziku)) a nezávislé proměnné X (regresor, v tomto případě čas t). Matematicky lze závislost vyjádřit podle vzorce (3): Y f (X ) (3) Vzhledem k faktu, že jsou X a Y znaky statistické, přechází závislost v tzv. regresní funkci (4): y f ( x) e (4) kde y, resp. x, představují hodnoty znaku Y, resp. X a e náhodnou složku. Regresní funkce lze rozdělit na lineární, nelineární a další významné nelineární funkce. Předpokládá se, že k hodnocení časového trendu identifikovaných rizikových faktorů bude využit polynom n-tého řádu VYUŽITÍ DALŠÍCH STATISTICKÝCH METOD K testování normality souborů bude využit koeficient šikmosti S vyjádřený rovnicí (5) a koeficient špičatosti K daný rovnicí (6) [27]: S K 1 n 1 1 n 1 n i 1 3 s n i 1 4 s x x i 3 x x i 4 3 (5) (6) kde n je počet hodnot proměnných posuzovaných statistických souborů. Charakteristiky šikmosti udávají, jsou-li hodnoty kolem zvoleného středu rozloženy souměrně nebo je-li rozdělení hodnot zešikmeno na jednu stranu. Všechny charakteristiky šikmosti nějakým způsobem využívají vztahů mezi průměrem, mediánem a modem. Charakteristiky špičatosti udávají, jaký průběh má rozdělení hodnot kolem zvoleného středu (rozdělení). Čím je rozdělení špičatější, tím víc jsou hodnoty soustředěny kolem daného středu rozdělení. Na druhé straně, rozdělení s nízkou špičatosti často obsahuje hodnoty velmi vzdálené od středu rozdělení [25, 26]. Následně se stanoví hypotézy H0, že vyšetřovaný soubor má normální rozdělení a H1, že vyšetřovaný soubor vykazuje asymetrické rozdělení dat a vypočítají se podle vzorce (7), (8): u3 S 6 n 2 n 1 n (7) 165

166 u4 K 6 n 1 24 n 2 n 3 2 n 1 n 3 n (8) Je-li u u nulová hypotéza se zamítne. Pokud se podaří zamítnout nulovou šikmost nebo špičatost, prohlašuje se, že výběr z normálního rozdělení nepochází. Na výsledky testů nulové šikmosti a špičatosti lze aplikovat kombinovaný test výběrové šikmosti a špičatosti. Je založen na skutečnosti, že součet čtverců normovaných veličin u3 a u4 má Pearsonovo (chí kvadrát) rozdělení se dvěma stupni ν = 2 volnosti. Vypočte se: c 2 2 u 3 u4 2 Je-li c 1 ; 2, nulová hypotéza o normálním rozdělení se zamítne na hladině významnosti. 1.3 VÝSLEDKY A DISKUZE Trestný skutek vražda rezultující z imigrace bude hodnocen na základě získaných statistických údajů. Data o této kriminalitě byla získána z veřejných zdrojů a ze zdrojů příslušných institucí. Důležitými zdroji o kriminalitě jsou policejní statistiky a jsou nezbytným ukazatelem vnitřní bezpečnostní situace v ČR [28]. Sběr dat probíhal v průběhu roku Pro hodnocení tohoto kriminálního rizika byly využity časové řady dat zjištěných v letech Data o cizincích v policejních statistikách jsou k dispozici od roku 2005 a registrují počet spáchaných trestných skutků cizinci a počet stíhaných cizinců na území ČR. Zaměřili jsme se na celkový počet stíhaných osob pro trestný skutek vražda za určité období a míru této kriminality mezi cizinci. Počet stíhaných osob je významným údajem, neboť se jedná o osoby, se kterými je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání tohoto trestného skutku. Získané soubory dat byly verifikovány prostřednictvím metod uvedených v podkapitole 1.2. log{r I } -3,8-4 -4,2 y = -0,0457x + 87,633 R² = 0,8285-4,4-4,6-4,8 y = -0,0073x + 9,7994 R² = 0, Občané ČR Cizinci rok Graf 1 Stíhané osoby pro trestný skutek vraždy Zdroj: vlastní 166

167 Podle policejních statistik spadá vražda do kategorie násilné trestné činy. Tyto činy jsou vždy zacíleny na oběti a jejich fyzické poškození. Vražda nepatří mezi trestné činy s vysokým nápadem, ale vzhledem k její závažnosti, je třeba sledovat její vývoj. Zpracováním dat byly získány rizikové faktory y (občané ČR a cizinci). Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že trestný skutek vražda má v případě obou rizikových skupin klesající tendenci. Riziko se postupně snižuje a lze konstatovat, že situace se nemění. Cizinci významně neovlivňují růst této kriminality. Určitý celkový vliv na to může mít zavedení vízové povinnosti či migrační politika. Prevence vražd vždy souvisí s významnými faktory, jako je nízká úroveň vzdělání a alkohol. Je důležité preventivně předcházet konfliktním situacím a ovládnout afektové jednání. Odhalování vražd je především o všímavosti veřejnosti a následně o poskytnutí svědecké výpovědi, což může být problematické. U cizinců to bývá složitější. Obecně ale můžeme říci, že za snížení kriminality může ekonomický růst, klesající nezaměstnanost nebo zlepšující se životní úroveň. Policejní statistiky registrují a rozlišují vraždy loupežné, sexuální, motivované osobními vztahy, na objednávku, vraždy novorozence matkou a vraždy ostatní [29]. V příspěvku budeme prezentovat výsledky hodnocení dat pro vraždy, které patří z hlediska počtu podílu cizinců na tomto trestném skutku mezi nejvýraznější. Jedná se o vraždy loupežné, motivované osobními vztahy a vraždy ostatní. log {R } i -4,7-4,9-5,1-5,3-5,5-5,7-5,9-6,1-6,3 y = -0,0374x + 69,436 R² = 0,6365-6, Občané ČR 2012 Cizinci 2014 y = -0,0721x + 139,68 R² = 0,4898 Graf 2 Počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy loupežné Zdroj: vlastní Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy loupežné má v obou případech dlouhodobě klesající tendenci. Testováním těchto souborů bylo zjištěno, že závislost mezi oběma soubory dat na hladině významnosti je nevýznamná. V rámci sledovaného období lze také vysledovat, že riziko spojené s loupežnými vraždami se postupně snižuje a lze konstatovat, že situace se nemění. Prokázali jsme, že cizinci významně nepřispívají k nárůstu této kriminality. Vraždy loupežné vyžadují vyšší stupeň promyšlenosti a důmyslnosti. Motivem jsou nejčastěji peníze. U loupežných vražd má pachatel často naplánovaný čas a místo, spáchání skutku bývá často po určitou dobu latentní a to pak stěžuje zadržení a stíhání takové osoby, což se může odrážet v datech. Domníváme se však, že ke snižování tohoto skutku významně přispívá prevence v podobě např. lepšího zajištění objektů a majetku. rok 167

168 log {R i } -4,2-4,4-4,6-4,8 y = -0,0335x + 62,91 R² = 0, ,2-5,4 y = -0,0072x + 9,3778 R² = 0, Občané ČR Cizinci rok Graf 3 Počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy motivované osobními vztahy Zdroj: vlastní Hodnocením souboru bylo zjištěno, že oba soubory mají klesající tendenci. Podobný trend můžeme pozorovat také u vraždy loupežné. Můžeme tak konstatovat, že riziko se postupně snižuje a je výrazně nižší ve srovnání s rokem Počet cizinců podílejících na tomto skutku je vyšší, ale přesto jejich vliv na tuto kriminalitu nebyl potvrzen. Motivem těchto vražd bývají špatné osobní vztahy, které vygradují ve fatální konce. V praxi se v tomto případě nesetkáváme s tím, že by pachatel svou oběť neznal. Přibližně polovina evidovaných vražd je spáchána mezi partnery nebo v širším rodinném kruhu. V případě vraždy motivované osobními vztahy převažují mezi oběťmi ženy. K poklesu mohla přispět dostupná preventivní opatření a nástroje na národní úrovni. log {R i } -4,2-4,4-4,6-4,8 y = -0,0418x + 79,233 R² = 0, ,2 y = 0,006x - 17,387 R² = 0,0599-5, Občané ČR 2012 Cizinci 2014 rok Graf 4 Počet stíhaných osob pro trestný čin vraždy ostatní Zdroj: vlastní Další trestné skutky bývají pro svou menší frekventovanost a nejednotnost statistik zařazovány do souhrnné kategorie vraždy ostatní. Testováním těchto souborů bylo zjištěno, že závislost mezi oběma soubory dat na hladině významnosti = 0,05 je nevýznamná. V rámci sledovaného období lze také vysledovat, že riziko spojené s vraždami ostatními se postupně snižuje a lze konstatovat, že situace se nijak výrazně nemění. Cizinci se na tomto skutku podílí, nijak ale významně. 168

169 ZÁVĚR Migrace a migrační politika se dočkaly v porevolučním období výrazných změn. Evropská unie umožňuje volný pohyb osob po členských státech Evropské unie. Současný vývoj migrace má stoupající tendenci a žádá nové přístupy ve vyhodnocování rizikových faktorů migrace. Na základě zpracování literární rešerše v oblasti bezpečnosti a migrace bylo zjištěno, že je třeba zabývat se identifikací rizik a příležitostí rezultujících z migrace a jejich vyhodnocováním ve vztahu k migraci obyvatelstva. Pro další zkoumání a pro účely hlubší verifikace se předpokládá rozšíření statistických dat o další trestné skutky, případně o další významná data v oblasti kriminality. POUŽITÁ LITERATURA International migration report. United Nation, s. Informace pro cizince. [online] [ ]. URL: Migrants in Europe. Eurostat, s. ISBN Český statistický úřad. [online] [ ] URL: Zákon o pobytu cizinců. [online] [ ]. Zásady politiky vlády v oblasti migrace cizinců. Ministerstvo vnitra. Migrační politika České republiky.[online] [ ].URL: aspx Revue Politika. Nová bezpečnostní strategie České republiky.[online] [ ].URL: Bezpečnostní strategie České republiky. [online] [ ]. strategie R_ Potucký, Jan. Bezpečnostní strategie EU. 1.vyd. Praha: AMO, s. URL: _prosinec_2003.pdf Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie. Směrem k evropskému modelu bezpečnosti. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, s. ISBN Bezpečnostní strategie České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, s. ISBN Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. 1. vyd. Brno: Mezinárodní politologický ústav, s. ISBN Popová, M. Mezinárodní migrace a globální governance. 1. vyd. Praha: Oeconomica, s. ISBN Süssmuth R. Migration und Integration: Testfall für unsere Gesellschaft. DTV Premium, ISBN Kicinger A. (2004), International Migration as a Non-Traditional Security Threat and the EU Responses to this Phenomenon, paper presented at the 7th New Faces Conference "Competitive or Complementary? NATO and EU Security Strategies within an ever larger Europe", 8-10 October 2004, Berlin. Dostupné na: CEFMR Working Paper 2/2004. Bijak J., M. Kupiszewski, A. Kicinger (2004), International migration scenarios for 27 European countries Dostupné na: CEFMR Working Paper 4/2004. Salt. J. Migration and population change in Europe. United Nations, s. 169

170 Kicinger A. (2005), International Migration as a Non-Traditional Security Threat, and the EU Responses to this Phenomenon, [in:] B. May, M. Stumbaum (eds.), NATO versus EU? Security Strategies for Europe, DGAP, Berlin. Bezpečnostní strategie České republiky [online] [ ]. URL:. Statistika kriminality. [online] [ ]. URL: Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2016 až [online] [ ]. URL: CVVM SOÚ AC ČR, v.v.i., Naše společnost. [online] [ ]. URL: Karlova univerzita. Korelační koeficient. [online] [ ]. URL: 2&ved=0CEUQFjAD&url=http%3A%2F%2Fwww.pedf.cuni.%2Fkpsp%2Fskalouda%2Fkorelac e.doc&ei=4mpru6fmdyamtaa5vyhwcw&ug=afqjcngjndkrnnwp8foilclxs5vtsurxw&sig2= 4KuIxDCUfYiHY7 cjjxjj8q Anděl, J. Statistické metody. 3. vyd. Praha: Matfyzpress, s. ISBN Kritické hodnoty a tabulky rozdělení. [online] [ ]. URL: Vose, D. Risk Analysis. A Quantitative Guide. 3rd Ed. Chichester: John Wiley & Sons, Ltd. s POLICIE ČR. Statistické přehledy kriminality. [online] [ ]. Dostupné z: 170

171 DETEKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ PLASTOVÝMI SCINTILÁTORY PLASTIC SCINTILLATOR-BASED RADIATION DETECTION Rostislav HAVELKA 81 Abstrakt Scintilační detektory patří mezi nejpoužívanější detektory ionizujícího záření. Jejich značná výhoda spočívá v tom, že detekční médium, scintilátor, může mít v případě plastových scintilátorů značné rozměry, téměř libovolný tvar a je cenově dostupný. Takový typ scintilátorů sice nevykazuje tak dobré spektrometrické vlastnosti, ale jeho kvality jsou optimální pro detekci ionizujícího záření. Článek shrnuje vybrané vlastnosti a parametry plastového scintilátoru. Klíčová slova: plastový scintilátor, detekce ionizujícího záření, scintilační proces Abstract Scintillation detectors are one of the most common radiation detection counters. Their considerable advantage is that the scintillator can be made large in great volume and any shape for a reasonable price in case of plastic scintillators. Plastic scintillator does not have so great spectroscopic qualities but for the radiation detection plastic scintillator appears optimal. Paper depicts basic qualities and parameters of plastic scintillators. Key words: plastic scintillator, radiation detection, scintillation process ÚVOD Scintilační detektory převádějí absorbovanou energii ionizujícího záření na energii fotonů náležejících zpravidla do viditelné krátkovlnné nebo blízké ultrafialové oblasti spektra. Historicky jde o nejstarší způsob detekce jednotlivých těžkých nabitých částic, kdy záblesky stínítka pokrytého vrstvou ZnS byly počítány pomocí jednoduchého mikroskopu okem pozorovatele (Crookes, Regener 1908). Toto zařízení se nazývalo spintariskop a kladlo na zrak pozorovatele značné nároky, kterým i po jisté době zácviku vyhovělo jen pár zájemců. V roce 1909 uskutečnili Geiger a Marsden pomocí spintariskopu experiment zabývající se rozptylem α částic na tenké fólii, který vedl k Ruthefordově objevu jádra (1911). V této souvislosti se vypráví, že Marsden, který scintilace počítal (a byly jich statisíce!), měl Geigerem přísně zakázáno vyhlížet z otevřeného okna a pobývat venku v době ostrého slunečního světla, aby se nezhoršily jeho schopnosti lidského scintilačního počítače. [1] Je udivující zjištění, že navzdory subjektivitě této detekční metody stanovil Regener nejenom počet α částic emitovaných 1g Radiem a Poloniem, ale také ze známého toku částic nabíjejících kondenzátor, po změření celkového náboje určil náboj α částice s chybou menší než 0,375 % jeho současné tabulkové hodnoty. [1] První prakticky využitelný scintilační detektor vznikl (1944) v Los Alamos National Laboratory (USA), když Curra a Baker použili pro detekci světelných záblesků ZnS fotonásobiče firmy RCA typu 1P 21, vyvinutého pro fotometrické účely ve filmovém průmyslu. [1] Základní myšlenka plastového scintilátoru určeného k detekci radioaktivního záření přišla na svět v roce Ačkoliv některé organické scintilátory existují v krystalické podobě (antracen, naftalen), většina organických scintilátorů existuje právě v podobě plastů nebo kapalin. [2] 81 Ing. Rostislav Havelka, Katedra krizového řízení, Fakulta Vojenského leadershipu, Univerzita obrany, tel , havelkar@army.cz 171

172 Plastové scintilátory jsou používány v široké škále aplikací. Jsou produkovány synteticky, přičemž jejich produkce je značně časově náročná. Základní myšlenka plastového scintilátoru je však prostá; smíchání scintilačního materiálu s vhodným chemickým základem a vzniklou směs následně polymerizovat. Realizace však není tak jednoduchá. Jednotlivé dílčí prvky musí být naprosto čisté bez jakýchkoliv příměsí a poté nastává časově náročná produkční fáze, během které se musí zabezpečit dokonalá chemická konfigurace scintilátoru. Používaným chemickým základem je akryl, polystyren nebo polyvinyltoluen. Vhodný scintilátor je poté přidán k chemickému základu a celá směs je důkladně zamíchána. Výsledná koncentrace scintilátoru je zhruba 1% hmotnosti výsledné směsi což je dostačující k produkci scintilací. Celá směs na závěr výrobního cyklu se polymerizuje do podoby plastového scintilátoru. [3] Byly také provedeny různé pokusy směrem inkorporovat těžké prvky do plastového scintilátoru s cílem zvýšit absorpci záření γ aniž by se snížil scintilační výtěžek z důvodu zhášení vlivem právě přidaných příměsí s vyšším protonovým číslem. Pichat se svým týmem (1953) přidal bismut a olovo do PS-TPB (polystyren - 1,1,4,4-tetrafenylbutadien). Příměsi bohužel způsobily silný zhášecí efekt, ale v některých případech navýšení protonového čísla u scintilátoru přispělo k lepší detekci γ záření. Basile (1957) přidal rtuť ve formě difenylu do polyvinyltoluenu. Rtuť v tomto případě zapracovala jako velmi silný zhášecí element, kdy 4% hmotnostní zastoupení rtuti v polyvinyltoluenu snížilo scintilační výtěžek na polovinu. [4] 1 SCINTILAČNÍ PROCES Činnost jakéhokoliv scintilačního detektoru je v zásadě možno rozdělit na několik po sobě jdoucích procesů [1]: Absorpci měřeného záření scintilátorem. Vlastní scintilační proces, tj. konverzi absorbované energie záření na energii emitovaných scintilačních fotonů. Přenos fotonů emitovaných scintilátorem na fotocitlivý prvek fotokatodu fotonásobiče nebo fotocitlivou diodu. Absorpci těchto fotonů fotokatodou fotonásobiče či fotodiodou, vedoucí fotoelektrickým jevem k emisi fotoelektronů nebo ke generování elektron-děrových párů v přechodu fotodiody. U fotonásobiče např. je možno dále sledovat účinnost sběru fotoelektronů na první dynodu, vlastní násobící proces a sběr elektronů z poslední dynody na anodu fotonásobiče. Určité druhy molekul [5] při interakci s ionizujícím zářením převedou malý zlomek ( 3%) z celkové absorbované energie do podoby fotonů. Tento proces, scintilace, je typický především pro aromatické uhlovodíky, které jsou obsaženy např. v polystyrenu, polyvinyltoluenu nebo naftalenu. Plastové scintilátory [6] jsou však zpravidla dvousložkové, třísložkové nebo vícesložkové. U dvousložkového scintilátoru, který je složen ze základu (např. polystyren) a příměsi je absorbovaná energie přenesena právě ze základní složky na příměs tak jak reprezentuje rovnice (1-1): X + Y X + Y (1-1) kde X* a Y* reprezentují excitované stavy základní složky X a příměsi Y. Zpětná deexcitace aktivátoru Y* potom způsobí fluorescenci nebo emisi fotonů náležejících do VIS spektra. [6] Pokud ke složkám X a Y přidáme příměs měnící vlnovou délku fotonů Z dostaneme třísložkový plastový scintilátor. V tomto systému je přenos energie rozšířen na třetí složku neboli na druhý aktivátor (příměs) jak je uvedeno v rovnici (1-2): Y + Z Y + Z (1-2) Zpětná deexcitace Z* nastane za současného vyzáření VIS fotonu s delší vlnovou délkou. Díky tomuto procesu se podpoří lepší citlivost fotonásobiče a tím převod scintilačního záření na elektrický proud. Jednosložkové scintilátory zmiňovány nejsou, protože plastové scintilátory vždy obsahují minimálně dvě složky. [6] 172

173 2 PŘENOS ENERGIE Přenos energie mezi jednotlivými prvky plastového scintilátoru byl předmětem mnoha experimentů. Koski (1951) naznačil, že přenos energie v systému PS antracen je čistě na bázi záření. Krenz (1955) v detailní studii, která zohledňovala především koncentraci zastoupení příměsí ukázal, že přenos energie probíhá ve formě záření v koncentraci aktivátoru od do 0,5% hmotnostního zastoupení a ve vyšších koncentracích probíhá přenos energie výhradně v nezářivé podobě. [4] Pichat a kol. (1953), Anufriyeva a kol. (1957), Rozman (1957), Andreeschev a Rozman (1957) a další potvrdili důležitost nezářivých přenosů energie. Birks a Kuchela (1959) provedli měření závislosti přenosu energie na koncentraci aktivátoru v systému PS TPB. Výsledek jejich experimentu je znázorněn na obrázku 1. [4] Obr. 1 Graf závislosti přenosu energie na koncentraci aktivátoru v systému PS TPB (Frxy zářivý přenos energie, Ftxy nezářivý přenos energie, Fxy celkový přenos energie) Zdroj: [4] K nezářivému přenosu energie přispívají v zásadě dva procesy [4]: Silné dipólové interakce mezi polymerem a aktivátorem. Silné dipólové interakce mezi jednotlivými molekulami polymeru. Je však nutné poznamenat, že u polymerů s aromatickými uhlovodíky jako je polystyren nedochází k excitaci molekuly jako celku, ale pouze individuálních aromatických skupin (vazeb). [4] 3 ZÁKLADNÍ PARAMETRY Mezi významné kvality plastového scintilátoru patří: Časový průběh vysvícení scintilátoru. Lineární scintilační odezva na elektrony o energii > 125keV vytváří vhodné podmínky u plastových (organických) scintilátorů pro spektrometrii záření β. Nízká hustota a nízké 173

174 protonové číslo jednotlivých chemických prvků plastového scintilátoru snižuje pravděpodobnost vzniku brzdného záření. Chemická stabilita. Optická homogennost. Možnost výroby jakéhokoliv tvaru. Plastové scintilátory nabízejí veliký výběr tvarů tenké fólie, vlákna, trubičky, bloky atd. [4] Cenová dostupnost. Detekce ionizujícího záření bez nutnosti chlazení scintilátoru. Na druhou stranu však plastové scintilátory vykazují i určité nevýhody: Nelineární luminiscenční odezva na různé druhy záření. Organické scintilátory obecně vykazují slabý scintilační (světelný) výtěžek na těžké částice jako jsou α částice nebo protony (s výjimkou vysokých energií), proto není tento typ detektoru vhodný pro spektrometrii těžkých částic. Nicméně vlastnosti organického scintilátoru jsou dostačující pro detekci těžkých částic a za předpokladu specifické kalibrace detektoru umožňují organické scintilátory i jejich spektrometrii. [4] Obr. 2 Graf zobrazuje světelné výtěžky plastového scintilátoru v závislosti na energii jednotlivých druhů záření Zdroj: [2] Opožděná fluorescence. Vedle rychlé složky vysvícení byla pozorována přítomnost pomalejších komponent dosvitu neřídících se exponenciální závislostí. [3] Závislost světelného výtěžku na atmosférickém tlaku. Světelný výtěžek plastového scintilátoru má značnou závislost na okolním atmosférickém tlaku, respektive tlaku vzdušného kyslíku. Bylo pozorováno, že světelný výtěžek typického plastového scintilátoru může poklesnout až o 10% se vzrůstajícím atmosférickým tlakem. [3] Pokles světelného výtěžku v čase. Bylo vědecky ověřeno, že postupem času probíhá degradace scintilačních vlastností plastového scintilátoru. [3] Mechanické vlastnosti. I když je plastový scintilátor chemicky stabilní tak co se týká mechanických vlastností je to materiál poměrně křehký. Pokud se se scintilátorem neadekvátně nakládá potom může dojít k vnitřním prasklinám. Praskliny uvnitř scintilátoru potom výrazně zhoršují jeho optické vlastnosti. [3] Náchylnost na radiační poškození. Plastové scintilátory jsou značně náchylné na radiační poškození. Odolnost polymerů vůči působení radiačního záření záleží především na chemických vlastnostech. Pokud je známo přesné složení materiálu potom je možno předpovědět jeho chování při působení ionizujícího záření. Polymery, které ve své struktuře mají obsaženy aromatické uhlovodíky vykazují nižší citlivost na působení ionizujícího záření. 174

175 Polymery obsahující C-F, C-Si nebo C-O vazby jsou výrazně citlivější na působení ionizujícího záření. [7] Johnson zjistil, že standardní plastový scintilátor, který je zahřátý předtím, než je vystaven radiačnímu záření vykazuje větší známky radiačního poškození v porovnání s plastovým scintilátorem, který je vystaven radiačnímu záření při pokojové teplotě (25 C). [8] ZÁVĚR Plastové scintilátory vykazují různé detekční vlastnosti především v závislosti na jejich chemickém složení, rozměru a tvaru. Tento typ detektorů je tak optimální pro aplikace, kde právě tvar a velikost detektoru jsou klíčovými parametry. Existuje navíc široká škála plastových scintilátorů v závislosti na jejich chemickém složení, kde si cílový uživatel může vybrat optimální variantu pro konkrétní aplikace použití. Obecně lze však říci, že plastové scintilátory nevykazují dokonalé spektrometrické vlastnosti, avšak tento typ detektorů se jeví jako optimální například pro mobilní systémy pro detekci ionizujícího záření, které vyžadují detektory s velkou citlivou detekční plochou a cenovou dostupností. Použitá literatura [1] Gerndt, J a Průša, P. Detektory ionizujícího záření. Praha: Nakladatelství ČVUT, ISBN [2] Chen, Qi. Polymer Composites for Radiation Scintillation. escholarship University of California. [Online] [Citace: 14. Duben 2016.] [3] Ahmed, S,N. Physics and Engineering of Radiation Detection. Second Edition. Waltham : Elsevier Inc., ISBN: [4] Birks, J, B. The Theory and Practice of Scintillation Counting. London : Pergamon Press Ltd., ISBN 10: , ISBN 13: [5] Particle Data Group. [Online] University of California, 14. Červen [Citace: 20. Září 2015.] [6] L`Annunziata, F, Michael. Hanbook of radioactivity analysis. Second Edition. San Diego : Academic Press, ISBN: [7] Ivanov, V,S. Radiation chemistry of polymers. First Edition. Utrecht : CRC Press, ISBN: [8] Sauli, Fabio. Instrumentation in high energy physics. Singapore : Utopia Press, ISBN:

176 VELENÍ, LEADERSHIP A MANAGEMENT: DŮSTOJNÍKOVA TROJICE COMMAND, LEADERSHIP AND MANAGEMENT: THE OFFICER S TRIAD Petra HURBIŠOVÁ 82 Abstrakt Příspěvek je zaměřen na problematiku velení, leadershipu a managementu. Toto spojení pojmů je ve světové literatuře označováno jako důstojníkova trojice. Cílem je definovat jednotlivé pojmy a analyzovat takzvané rozdíly mezi nimi. Úvodní část práce je věnována terminologii v rámci NATO a České republiky. Článek tak může pomoci důstojníkům v chápání a vykonávání jejich role kreativně a efektivně a podnítit snahu o vytvoření příručky či jiné publikace zaměřené na všechny tři oblasti v podmínkách Armády České republiky. Každý důstojník by měl praktikovat všechny tři komponenty trojice. Klíčová slova: velení, leadership, management, důstojník, lídr Abstract The paper focuses on the issues of command, leadership and management. This combination of three concepts is in the world's literature known as the officer s triad. This article aims to define the terms and analyze the so-called differences between them. Opening part is devoted to the terminology in the framework of NATO and the Czech Republic. Article can help officers to understand and perform their roles effectively and encourage efforts to create handbook or other publications focused on these components in the conditions of the Czech Armed Forces. Every officer should practice all three components of triad. Key words: command, leadership, management, officer, leader ÚVOD Velení, leadership a management (v angl. Command, Leadership and Management, CLM) je široce diskutované téma, jak v armádním tak v podnikatelské oblasti. Nicméně v civilní sféře se debata zaměřuje na rozdíly mezi managenetem a leadershipem, zatímco velení je odloženo bokem jako čistě vojenská věc. Na druhou stranu, ve světě vojenství převládá velení a leadership a management je vnímán, jako něco co vzniklo z korporátního světa a je pro něj primárně určeno [1]. Z analýzy dostupných materiálů vyplývá, že jak se povaha konfliktů a podnikatelské prostředí vyvíjeli, studium CLM se také rozšiřovalo. Postupně v dnešní době vojenští teoretici začleňují aplikaci managementu do vojenské oblasti. Studie o vztahu CLM s vojenským prostředím jsou relativně nové a s ohledem na manažerskou dovednost jako funkci, velení či leadership vytváří paradigma. Tento zapeklitý problém je výsledkem určitých společných hodnot či zdůrazňování atributů při definování CLM [2]. 1 TERMINOLOGIE V NATO A ČR Terminologii v Severoatlantické alianci upravuje publikace AAP-6 Slovník termínů a definic NATO (anglicky a franouzsky). Tento slovník jež je základním terminologickým dokumentem NATO, je přejímán standardizační dohodou STANAG 3680 od roku Základem standardizace terminologie v NATO jsou obecné výkladové slovníky, anglický Concise Oxford English Dictionary a francouzský 82 Ing. Petra Hurbišová, Katedra ekonomie (K-102), Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, , hurbisova@gmail.com. 176

177 Le Petiti Robert. V AAP-6 jsou uváděny ty vojenské termíny, které se odlišují ve svých definicích od těchto výkladových slovníků [3]. V České republice byl STANAG 3680 zaveden v roce 1999, přistoupeno bylo v roce Obranná standardizace v ČR je realizována na základě zákona č. 309/200 Sb. A usnesení vlády č ze dne 27. listopadu Terminologický program rezortu MO navazuje svým obsahem na Terminologický program NATO a rozpracovává jeho požadavky do podmínek ČR. V současné době je spuštěn projekt Česká vojenská encyklopedie (ČVE), který je novelizovanou verzí původní Vojenské encyklopedie z roku ČVE obsahuje vojenské termíny použivané v oblasti výstavby a výcviku ozbrojených sil a ve vojenské operační praxi [3]. 2 VELENÍ Základní terminologický slovník NATO AAP-6 definuje velení (angl. Command) jako pravomoc stanovenou příslušníku ozbrojených sil pro vydávání nařízení, součinnost a kontrolu vojenských sil [4]. Doktrína Armády České republiky rovněž uvádí, že velení je pravomoc stanovená jednotlivci pro vydávání nařízení, koordinaci a řízení podřízených. Velení je vykonáváno veliteli nebo jejich zástupci. Zahrnuje tři blízce příbuzné prvky: vedení, rozhodování (včetně odhadu rizika) a řízení [5]. K velení patří i zmiňované řízení (angl. Control), které je popisováno jako pravomoc uplatňována velitelem nad částí činností podřízených složek nebo jiných součástí, které obvykle nejsou pod jeho velením, zahrnující odpovědnost za provádění rozkazů nebo nařízení [4]. 3 LEADERSHIP Leadership se opírá o schopnosti vůdce inspirovat k výkonu a žádoucí akci prostřednictvím přesvědčení, respektu, důvěry, inspirace, společných cílů, vize atd. [6]. Pro leadership je použiván překlad vedení nebo vůdcovství. Steigauf ve své publikaci popisuje vůdcovství jako souhrnný proces, prostřednictvím kterého osoba vůdce ovlivňuje k uskutečnění mise, úkolu nebo cílů a usměrňuje skupinu (v širším kontextu organizaci) k větší soudržnosti a provázanosti. Lídr provádí tento proces s využitím takových atributů, jako jsou znalosti, dovednosti, přesvědčení, hodnoty, morálka a charakter. Znalosti a dovednosti přímo přispívají k procesu vůdcovství, zatímco ostatní atributy dávají vůdci určitou charakteristiku, která ho dělá jedinečným. Znalosti, dovednosti a ostatní artributy vytvářejí vůdce, jenž je jedním ze čtyř faktorů vůdcovství [7]: 1. Vůdce (lídr) musí skutečně a upřímně porozumět tomu, kdo je, co ví a co může udělat. Rovněž je důležité uvést, že právě následovníci, nikoliv vůdce nebo někdo jiný, určují, zda je vůdce úspěšný. Pokud nedůvěřují svému veliteli nebo v něm ztratí důvěru, nebudou inspirováni. Pokud chce být důstojník úspěšný vůdce, musí přesvědčit své následovníky, ne sebe nebo svoje nadřízené, že je hoden toho být následován. 2. Následovníci různí lidé vyžadují různé styly vůdcovství. Dobrý vůdce zná své následovníky. Základním východiskem je proto pochopení lidské povahy potřeb, emocí a motivace. V tomto příspěvku je pro označení následovníka rovnoceně používán i výraz podřízený. 3. Komunikace lídr vede prostřednictvím dvoucestné komunikace, většinou neverbální. Pokud jde třeba důstojník příkladem, sděluje tím svým lidem, že od nich nežádá provést nic, co by nebyl ochoten udělat sám. Tedy platí, nejlepší lídři vedou zepředu. Důstojníci by neměli podcenit důležitost být na místě dění. 4. Situace nikdy není každá situace, která nastane stejná. Co jeden udělá v dané situaci, neudělá v jiné. Lídr proto musí použít úsudku, aby se rozhodl pro nejlepší postupy řízení a pro nejvhodnější vůdcovský styl potřebný v dané situaci. Leadership z vojenského hlediska je charakterizován jako proces ovlivňování lidí tím, že jim je poskytován účel, směr a motivace ke splnění cílů a zvýšení výkonnosti organizace [8]. V podmínkách Armády České republiky se pojem leadership objevil na počátku 90. let minulého století. Vychází z pojmu vojenský management, který zahrnuje i vedení lidí ve vojenském prostředí, jenž byl do té 177

178 doby definován s využitím pojmů velení a řízení. Začátkem 21. století se objevil pojem vojenský leadership, který byl rovněž implementován do názvu jedné z fakult Univerzity obrany v Brně. V podmínkách Armády České republiky a národního vojenského prostředí není pojem vojenský leadership vymezen a neexistuje žádná publikace či jiný materiál, který by uvedenou problematiku definoval a rozpracovával [9]. Proto je v současnosti možné využít pouze zahraniční publikace zabývající se touto problematikou. Mezi stěžejní literaturu pojednávající o problematice vojenského leadershipu, patří bezesporu Field Manual Ozbrojených sil USA s původním názvem Military Leadership a od roku 1998 známý jako Army Leadership pod označním FM FM je jediným referenčním zdrojem pro všechny armádní lídry. Jeho význam je trojí [10]: Poskytnout doktrínu leadershipu pro splění požadavků kladených na misi za všech podmínek. Vytvořit unifikovanou teorii leadershipu pro všechny armádní lídry, vojenské i civilní, v aktivních složkách i v záloze, důstojníky i brance. Poskytnout ucelený a přispůsobující se zdroj leadershipu pro armádu 21. století. Ozbrojené síly USA studovaly leadership do hloubky a důstojníci Armády České republiky mohou z publikovaných materiálů čerpat podnětné informace. Jedna z definic Ozbrojených sil USA charakterizuje leadership jako proces, který ovlivňuje druhé k doražení poslání (mise, úkolu) tím, že poskytuje smysl (účel) pro danou věc, směr a motivaci [10]. Při bližším rozevedení pojmů se skrývá pod poskytnutím smyslu, směru a motivace následující: Poskytnutí smyslu Smysl dává vojákům důvod, proč by měli dělat složité věci v nebezpečných, stresových situacích. Je nutné stanovit priority, vysvětlit význam misí, a směřovat vojenské profesionály k úkolům tak, že budou fungovat efektivně a disciplinovaně. Poskytnutí směru Směr dává vojákům orientaci v úkolech, které mají být prováděny na základě priorit stanovených velitelem. Standardy, které velitel stanovuje a prosazuje, jim dají řád, tvrdý výcvik jim dá důvěru v sebe sama, jejich velitele, mezi sebou navzájem a v jejich výstroj. Poskytnutí motivace Motivace dává vojákům vůli dělat vše, co jsou schopni udělat ke splnění mise. Způsobuje, že vojenští profesionálové používají jejich iniciativu, když vidí, že je třeba jednat. Velitel by měl motivovat své podřízené péčí o ně, postavit je k výzvám prostřednictvím zajímavých výcviků, učit je práci v týmu a soudržnosti, odměňovat úspěchy a svěřit jim veškerou zodpovědnost, kterou mohou zvládnout. Efektivní velitel využívá obojího přímého i nepřímého vlivu vést. Velitelé olivňují své následovníky zejména přímým způsobem, ale další jeho nadřízení v linii velení používají více nepříme metody. Vojenský leadership je vizionářský. Promítá se v něm osobnost a charakter za účelem inpirace těch, kterým důstojníci velí co udělat a co je od nich vyžadováno. Dovednost v technice vedení je především kvalita v umění velet a přispívá do značné míry k úspěchu operace. Neexistuje žádný předpis pro vedení a žádný předepsaný styl vůdce. Vojenský leadership je kombinací příkladu, přesvědčování a nátlaku v závislosti na situaci. Je třeba usilovat o transformaci, posilovat étos velení mise a vyvažovat vojenské kvality a dovednosti. Úspěšní vojenští vůdcové jsou ti, kteří pochopili sami sebe, organizaci, prostředí, ve kterém působí, a lidi, které mají tu čest vést [11]. 4 MANAGEMENT Management je aspektem vedení. Jedná se o alokaci a řízení zdrojů (lidské, materiální a finanční), aby bylo dosaženo cílů. Management vyžaduje schopnost nasadit celou řadu technik a dovedností ke zlepšení a usnadnění plánování, organizaci a realizaci obrany. Úspěšný velitel kombinuje tyto manažerské dovedností s těmi leadershipu k dosažení požadovaného výsledku [11]. 178

179 Leadership se managementu v něčem podobá a v něčem odlišuje. Oba termíny zahrnují ovlivňování lidí, vyžadují práci s lidmi, týkají se dosažení společných cílů. Přesto se vůdcovství a management spíše liší než shodují [7]. Oba jsou ve svých hodnotách a přínosu jedineční. Samozřejmě existuje zřetelná poptávka po obou manažerech i lídrech. Nabídka manažerů ovšem převyšuje poptávku. Oproti tomu lídry je těžší získat. Autorka článku se příklání k názorům Steigaufa, který uvadí tři nejdůležitější důvody proč tomu tak je [7]: I když toto stanovisko není populární, realitou je, že ne každý má na to, aby se stal vůdcem, platí tedy starý axiom rozený vůdce. Mnoho lidí, kteří mají vůdcovskou schopnost, nerozvíjí a nezušlechťuje své vůdcovské dovednosti do bodu, kde by se ve vedení lidí cítili komfortně. I když existuje mnoho manažerů, velitelů, kteří vlastní vysoce vybroušené vůdcovské dovednosti, mnozí z nich prostě nemají touhu být ve vůdcovské roli. Stávající diskuse o rozdílech mezi leadershipem a management jsou obvykle shrnuty v následující tabulce. Tab. 1 Rozdíly mezi leadershipem a managementem Lídr Manažer Inovuje Rozvíjí Je originál Zaměřuje se na lidi Inspiruje Širokoúhlá perspektiva Dělá správné věci Ptá se co a proč Má svou osobnost Zdroj: vlastní, [1, 11] Řídí Udržuje Je kopie Zaměřuje se na systém Kontroluje Malý rozsah pohledu Děla věci správně Ptá se kde a kdy Je klasický dobrý voják 5 DŮSTOJNÍKOVA TROJICE Souhra CLM, která je často označována v zahraničí jako důstojníkova trojice (v angl. The Officer s Trinity), je široce diskutována v armádě. Vzhledem k tomu, že se povaha hrozeb a koncepce pro použití vojenské síly neustále vyvíjí, je zde nepřeberné množství literární rešerše o vztahu CLM. Analýzy řady výzkumných pracovníků naznačují určité široce uznávané modely pro pochopení uvedeného vztahu ve vojenské organizaci [2]. Obr. 1 vyobrazuje klasický NATO model trojice CLM. Podle modelu NATO, velitel disponuje zákonnou pravomocí a je schopen vůdcovství a managementu v rámci organizace k dosažení zadaných cílů. 179

180 Obr. 1 NATO model CLM Zdroj: vlastní, [11] Žádný z prvků trojice není důležitější než druhý. Trojice popisuje typy prací, nikoliv typy lidí. Velení sedí na vrcholu trojice pyramidy, protože v případě špatného velení, vynikající výsledky v dalších dvou komponentech nemůže tento nedostatek kompenzovat. Oba faktory leadership a management jsou pro velení životně důležité a vzájemně se doplňují. Pokud z nich bude chybět byť jen jeden, velení se rozpadne [12]. Každý pracovník nebo manažer, který stoupá na vedoucí pozici bude muset dosáhnout určitou míru kompetence ve všech třech komponentech. Na začátku své kariéry, jakmile bude mít jeden nebo dva lidi podřízené, budou muset začít vést. Jakmile začnou růst hodnostmi, ve středním managementu, budou muset naučit, jak vykonávat velení [13]. Ačkoliv trojice nedefinuje různé lidi, definuje různé dovednosti a jejich schopnosti k jejich zvládnutí liší. Někteří inspirativní vůdci jsou špatnými manažeři, někteří brilantní velitelé jsou neefektivní lídři a někteří velmi efektivní manažeři nezvládají ani velet ani vést. Protože všechny tři sady dovednosti jsou stejně důležité, existují dva důsledky. To znamená, že ačkoliv se kruhy na Obr. 1 překrývají, musíme si být vědomi toho, v jakém režimu primárně působíme v jakémkoliv okamžiku; a to znamená, že musíme pozor na to, jak vybíráme naše lídry: velitele [13]. ZÁVĚR Leadership a management jsou klíčové komponenty v úspěšném uplatnění velení. Úspěšný management je snadno měřitelný opírajíce se o objektivní kritéria, ale velitelé nejsou lídři až doby, kdy jejich pozice byla ratifikována v srdcích a myslích těch, kterým velí. V současné, nestabilní době je nutné si vzít příklad ze zahrničních armád a jejich zpracování v oblasti velení, leadershipu a managementu. Je třeba, aby se vojenští velitelé a akademičtí pracovnici spojili dohromady a vytvořili spolu příručku či jiný materiál, který by danou problematiku jasně definoval a rozpracovával. Je potřeba definovat vojenský leadership v podmínkách Armády České republiky. Takový dokument v České republice chybí a vojenským profesionálům nezbývá nic jiného než čerpat ze zahraniční literatury, cizích armád a snažit se aplikovat poznatky na Českou republiku sám za sebe, bez podpory v podobě jedné příručky zabývající se všemi třemi složkami trojice. Použitá literatura [1] KHAN, Ahmed Iftikhar. Command, Leadership or Management? An Enigmatic Triad [cit ] Dostupné z: [2] AHSON, Virk. Command Leadership or Management [cit ] Dostupné z: [3] ZELA, Oldřich. Terminologie [cit ] Dostupné z: [4] AAP-6 Terminologický slovník pojmů a definic NATO (anglicky a francouzsky). Praha: OOS/Úř 180

181 OSK SOJ [5] Doktrína Armády České republiky. 3. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav Praha pro Centrum doktrín VeV - VA Vyškov, 2013, 156 s. ISBN S [6] Society pushes us to confuse commanding with leading. [online]. Bacal & Associates (Leadership Resource Center), 2015 [cit ]. Dostupné z: < [7] STEIGAUF, Slavomír. Vůdcovství, aneb, Co vás na Harvardu nenaučí. Praha: Grada, Finanční řízení. ISBN [8] FM 6-22, Army Leadership. Washington, DC: Department of the Army, 2015, 188 s. Dostupné také z: < [9] JAROŠ, Vítězslav. Vojenský leadership. In: Sborník mezinárodní konference Taktika Brno: Univerzita obrany, 2014, s ISBN [10] U.S. Army. Army Leadership. Field Manual Washington, DC: U.S. Government Printing Office, [11] HOWIESON W. B. a Howard KAHN. Leadership, Management and Command: the Officers' Trinity. P.W. Gray and S. Cox (eds), 'Air Power Leadership: Theory and Practice', Norwich:HMSO, 2002, s [12] FIELDER, Dave. Defining command, leadership, and management success factors within stability operations. Carlisle, PA: Strategic Studies Institute, U.S. Army War College, PKSOI papers. ISBN [13] BUNGAY, Stephen. The executive s trinity: management, leadership and command [cit ] Dostupné z: Library/Ashridge/PDFs/Publications/PerspectivesStephenBungay.pdf 181

182 IMPLEMENTACE MNOHONÁRODNÍCH ŘEŠENÍ PRO POKRYTÍ CHYBĚJÍCÍCH SCHOPNOSTÍ LOGISTIKY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY IMPLEMENTATION OF THE MULTINATIONAL SOLUTIONS FOR FULLFILMENT OF MISSING CAPABILITIES OF THE CZEECH ARMED FORCES LOGISTICS Jan HUSÁK 83 Abstrakt Autor se ve své práci zabývá problematikou implementace mnohonárodních řešení pro pokrytí chybějících schopností logistiky Armády České republiky (AČR), vyčleněnou ze širšího rámce mezinárodní spolupráce při rozvoji a udržování schopností AČR. V jednotlivých kapitolách je popsán stávající stav a analyzovány chybějící schopnosti a současně budou předestřeny možné zdroje pro jejich pokrytí (kontrahovaná řešení, projekty Smart Defence, Pooling & Sharing a regionální řešení). V závěrečné kapitole bude obsažen návrh možného řešení, včetně doporučení k efektivní implementaci v rámci AČR. Klíčová slova: logistika, podpora, spolupráce, logistické schopnosti, kontrahovaná řešení, projekty Smart Defence, Pooling & Sharing, regionální řešení, bojové zabezpečení Abstract The author is dealing in his paper with the issue of implementing multinational solutions for the CZE armed forces missing logistic capabilities coverage, extracted from wider framework of multinational cooperation in developing and sustaining the CZE armed forces capabilities. The paper is describing current status of logistic capabilities and analyzing missing capabilities, as well as there will be proposed possible resources to cover capability shortfalls (contracted solutions, Smart Defence projects, Pooling & Sharing and regional solutions). Possible solution in the scope of the CZE armed forces including recommendations for effective implementation will be discussed in the last chapter. Key words: logistika, podpora, spolupráce, logistické schopnosti, kontrahovaná řešení, projekty Smart Defence, Pooling & Sharing, regionální řešení, bojové zabezpečení ÚVOD Obrana ČR je zajištěna aktivní účastí státu v systému kolektivní obrany Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), opírající se o silnou transatlantickou vazbu, rozvojem schopností Evropské unie (EU) pro zvládání krizí, regionální spolupráci a spolupráci s partnerskými zeměmi. Armáda ČR se primárně připravuje na obranu území ČR v rámci kolektivní obrany NATO, plnění úkolů ve prospěch společné bezpečnostní a obranné politiky EU a Organizace spojených národů (OSN). V případě nutnosti může být zasazena i jako součást ad hoc vytvořené koalice. 84 Zapojení AČR do mezinárodního rozvoje schopností vyjadřuje mimo jiné i podíl ČR na sdílení břemene kolektivní obrany. Armáda ČR bude nabízet své unikátní schopnosti ve prospěch mezinárodních organizací a současně bude využívat potenciál těchto organizací a mezinárodní spolupráce k posilování schopností vlastních. Mezinárodní spolupráce tak umožní rozvíjet a využívat schopnosti, které AČR není schopna získat samostatně z technologických nebo zdrojových důvodů. 83 plk. gšt. Ing. Jan HUSÁK, Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky (MLCC), Vítězné náměstí 5, Praha 6, tel.: , husakj@army.cz, mlcc.husak@ .cz. 84 Koncepce výstavby Armády České republiky Praha: Ministerstvo obrany,

183 Logistická podpora je budována jako jeden ze základních systémů v rámci resortu obrany s cílem efektivně podporovat operační schopnosti ozbrojených sil (OS) ČR realizací úkolů v oblasti hospodaření s majetkem státu a zabezpečení logistických služeb. 85 Zpracovaná práce představuje východisko pro úvahy o budoucích možnostech a o vývoji použití mnohonárodních řešení pro pokrytí chybějících schopností logistiky AČR. Současně bude práce využitelná příslušníky rezortu obrany ČR v procesu tvorby dlouhodobých koncepcí a plánů v logistice, ve vazbě na orientaci spolupráce členských států NATO a EU. 1 POPIS STÁVAJÍCÍHO STAVU LOGISTICKÝCH SCHOPNOSTÍ ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Logistika AČR a ani resort obrany ČR v současné době nemá dostatečné síly a prostředky k úplnému zabezpečení nezbytného materiálu a služeb pro pokrytí požadavků na schopnosti vyplývajících z Procesu výstavby schopností NATO (NATO Defence Planning Proces - NDPP), ani pro nasazení vlastních jednotek v expedičních operacích. Největší nedostatky AČR jsou zejména v oblasti zajišťování funkcí třetí úrovně logistického zabezpečení jako příjem, soustředění a následný přesun jednotek (Reception, Staging and Onward Movement - RSOM), zajištění zásobování pitnou vodou, potravinami, zásobování a skladování paliva, zabezpečení elektrické energie, budování a provozu základen, strategické přepravy a dopravy v krátkém čase na velké vzdálenosti v prostoru s chybějící, nebo málo rozvinutou infrastrukturou. Uvedené nedostatky jsou u čistě vojenských schopností v operacích řešeny cestou dohody o porozumění (Memorandum of Understanding MoU) k zajištění mnohonárodní logistiky třetí úrovně (jednotky v rámci skupiny společné logistické podpory ) a u schopností, které mohou být plněny civilními subjekty cestou outsourcingu. Takto je dosaženo redukce vojenských zdrojů, které mohou být zaměřeny na plnění operačního úkolu a na dostatečně robustní, flexibilní, a přitom ekonomicky efektivní přímou podporu nasazovaných jednotek. V oblasti strategické přepravy je AČR omezena vlastnictvím pouze limitovaných prostředků pro přepravu osob (letouny A-319) a omezených možností přepravy materiálu na krátké vzdálenosti (letouny C-295) s omezením přepravovaného nákladu (objem/hmotnost). Další možností strategické letecké přepravy je využití stávající programu SALIS koordinované cestou NSPA, která je diskutabilní v případě větší krize řešené NATO nebo EU. Přepravní prostředky kontrahované cestou SALIS jsou sdíleny řadou států aliance a EU, kde ČR má kontrahován pouze malý podíl celkových schopností s nejistotou jejich dosažitelnosti při probíhajícím konfliktu většího rozsahu případně velmi závislou na dosažitelnosti z politických důvodů (SALIS GMBH je dislokováno ve Spolkové republice Německo, ale letouny v celkovém počtu devíti AN 124 a osmi IL 76 působí ze základny na Ukrajině). Současně SALIS GMBH využívá dalších letounů dislokovaných v Ruské federaci (RF). Servis a údržba těchto letadel je závislá na dodávce náhradních dílů z RF, která v současné době napjatých vztahů mezi RF a Ukrajinou není garantována a jeví se více než problematickou. Z dalších možností strategické přepravy je nutno zmínit námořní přepravu zabezpečovanou Koordinačním centrem pro námořní přepravu (Sealift Coordination Centre), které je součástí Koordinačního centra pro přepravu Evropa (Movement Coordination Centre Europe MCCE) a Mnohonárodní centrum pro koordinaci námořní přepravy Athény (Athens Multinational Sealift Coordination Centre AMSCC). Dále je v současné době připravována zakázka na strategickou kombinovanou přepravu. Všechny tyto další možnosti nejsou ale použitelné v iniciační fázi operací z důvodu jejich časové náročnosti (nesplňují nejvyšší normy pohotovosti). Armáda ČR je schopna zabezpečit své kontingenty potravinami, palivem a náhradními díly ve větších operacích na evropském kontinentu a v severní Africe. V operacích mimo tuto oblast musí spoléhat na podporu aliančních partnerů, případně na kontrahovaná řešení 85 Ibid. 183

184 v souladu s alianční koncepcí především za využití programu Logistické operační partnerství pro podporu (Operational Logistics Support Partnership OLSP). Armáda ČR nedisponuje schopnostmi RSOM, jejich výstavba se v omezeném rámci rozbíhá a je ve větším rozsahu plánována v období po roce 2018, tento rozsah ale stále neposkytne zabezpečení schopností požadovaných ze strany aliance ani potřebných pro možnost samostatného nasazení sil a prostředků AČR. V této oblasti bude ČR stále závislá na spolupráci s partnery v rámci NATO a EU. Je tedy možné konstatovat, že AČR v současné době nedisponuje dostatečnými logistickými jednotkami a prostředky pro pokrytí plného spektra závazků vůči NAT, ani k podpoře vlastních jednotek v plném rozsahu požadovaných schopností. Kapacity logistiky AČR se kvalitativně i kvantitativně zlepší po dokončení výstavby 143. praporu logistiky (prlog), ale i po té zůstanou nenaplněny požadavky aliance na jednotky třetí úrovně logistiky bojiště (zejména požadované jednotky RSOM) a strategickou přepravu. 2 CÍL Cílem práce je návrh možného řešení pro pokrytí chybějících (nedostatečných) schopností logistiky AČR za využití kontrahovaných řešení a schopností dosažených v rámci spolupráce na bilaterální, případně multilaterální úrovni. 3 VĚDECKÉ METODY VYBRANÉ K ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY Pro řešení dané problematiky byly vybrány následující metody: analýza současného stavu požadavků v dokumentech NATO, zhodnocení rozsahu přijatých požadavků v armádách NATO s důrazem na stav implementace, stanovení chybějících schopností AČR. Dále bude použita komparace, syntéza, indukce a dedukce. Provedení dotazníkového šetření (kvantitativní), rozhodovací a SWOT analýza, doplněná analýzou nedostatků (gap analysis). Pro hodnocení kritérií efektivnosti bude využito vícekriteriální hodnocení faktorů efektivnosti mnohonárodní logistiky, případně faktorové analýzy, výběr variant a návrh varianty řešení (na modelovém příkladu). 3.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ Pro získání potřebného setu dat jsou plánována dvě dotazníková šetření jedno uvnitř Armády České Republiky a druhé s využitím znalostí a zkušeností vrcholných představitelů logistik členských a partnerských zemí aliance. Dotazníková šetření poskytnou odpovídající množství dat pro zpracování následné analýzy nedostatků a SWOT analýzy. 3.2 ANALÝZA NEDOSTATKŮ A SWOT ANALÝZA Data získaná z dotazníkových šetření budou využita pro analýzu nedostatků (Gap Analysis) a případně pro obsahovou analýzu vstupních podkladů. Následně bude v rámci SWOT analýzy zpracována vnitřní analýza - silné a slabé stránky a vnější analýza příležitostí a hrozeb. Tímto způsobem bude zabezpečena možnost vytvoření matice SWOT včetně generování alternativ strategií Definovat strategický/é cíl/e a specifické cíle k vybrané strategii splňující zásadu SMART. 3.3 VÍCEKRITERIÁLNÍ HODNOCENÍ FAKTORŮ EFEKTIVITY Při posuzování jednotlivých variant bude využito vícekriteriální hodnocení faktorů efektivity dle celkových nákladů, časové závislosti a spolehlivosti s následnou aplikací kompromisní varianty (variant). 184

185 4 PŘEDPOKLÁDANÉ VÝSLEDKY ZKOUMÁNÍ A KONKRÉTNÍ ZÁVĚRY PRO TEORII A PRAXI Návrh modelu kompletujícího nedostatkové logistické schopnosti s ekonomicky efektivním řešením ve formě metodického listu či směrnice mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky. 4.1 PRO TEORII Zobecnění rozhodovacího procesu použití nejvhodnějšího řešení na základě modelu vytvořeného pro hodnocení možných variant. Možné využití ve výuce vyšších kurzů na UO. 4.2 PRO PRAXI Podpora rozhodovacího procesu při plánování logistické podpory operací. Podklad pro hodnocení efektivnosti mnohonárodní logistiky, především nákladovosti a dlouhodobé kalkulace potřeby finančních zdrojů ZÁVĚR Armáda České republiky nedisponuje v současné době logistickými jednotkami a prostředky pro plné pokrytí závazků vzhledem k alianci. Po dosažení plných operačních schopností (Full Operational Capabilities FOC) 143. záspr dojde ke kvalitativnímu i kvantitativnímu zlepšení, ale i po té zůstanou nenaplněny požadavky aliance na jednotky třetí úrovně logistiky bojiště (zejména požadované jednotky RSOM) a strategickou přepravu. Armáda České republiky bude muset stále spoléhat na kontrahovaná řešení a schopnosti dosažené v rámci spolupráce na bilaterální, případně multilaterální úrovni. Projekty SD a P&S jsou stále v rozvojové fázi a nelze na ně v současné době příliš spoléhat. Bilaterální a multiraterální řešení jsou velmi dobře použitelná na regionální bázi, zejména pokud k nim jeden ze států přistupuje z pozice vedoucí země a řídí rozvoj spolupráce s dostatkem teoretických znalostí a praktických zkušeností podepřených silnou materiální základnou. Obecně lze předpokládané možnosti řešení shrnout nutností vyváženého řešení při ekonomickém využití všech dostupných zdrojů. To znamená pro strategickou přepravu využít všech druhů přeprav dle požadavků na časové limity a efektivitu jednotky na první a druhé úrovni logistiky z vlastních zdrojů AČR a třetí úroveň a udržitelnost kombinací HNS, kontraktorů a pro speciální techniku a v místě nedostupné rezervy a náhradní díly zásobovat z republiky. Použité zdroje GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., ŘEHÁK, D. Analýza podniku v rukou manažera. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2010, 325 s. ISBN KONCEPCE VÝSTAVBY ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Praha: Ministerstvo obrany, AJP-4 Logistická doktrína NATO (NATO Logistic Doctrine), STANAG 2182, ed3, Brusel: NSO, AJP-4.4 Spojenecká doktrína NATO pro přesun a přepravy (ALLIED JOINT MOVEMENT AND TRANSPORTATION DOCTRINE) STANAG 2506, ed3, Brusel: NSO, AJP-4.5 (B) Spojenecká doktrína pro poskytování podpory hostitelskou zemí (ALLIED JOINT DOCTRINE FOR HOST NATION SUPPORT), STANAG2234, ed B, Version 1, Brusel: NSO, AJP-4.6 (B) Spojenecká doktrína pro JLSG (JOIN LOGISTICS SUPPORT GROUP DOCTRINE), Brusel: NSO, under promulgation, (C) under development. 185

186 ZHODNOCENÍ MOŽNOSTÍ NÁKUPU INTELIGENTNÍ MUNICE PRO MODERNIZOVANOU 152MM SHKH VZ. 77 POSSIBILITIES OF ARTILLERY INTELLIGENT AMMUNITION PURCHASE FOR MODERNIZED 152 MM SELF PROPELLED HOWITZER M-77 Jan IVAN Abstrakt Článek pojednává o možnostech nákupu inteligentní munice pro původní a modernizovanou 152mm samohybnou kanonovou houfnici vz. 77 s cílem naplňovat požadavky stanovené strategickými dokumenty o obraně ČR. Na základě parametrů stávajícího hlavního zbraňového systému dělostřelectva AČR jsou charakterizovány možnosti použití ruské, laserem naváděné střely Krasnopol-M. Klíčová slova: dělostřelectvo, inteligentní munice, 2K25, 3OF39, Krasnopol, laserový značkovač Abstract The article discuss possible options of artillery intelligent ammunition purchase for standard and modernized 152 mm self propelled howitzer M-77 according to main goals set in strategic defence documents of the Czech Republic. Options of use of russian, laser guided artillery shell Krasnopol-M are characterized based on parameters of current standard artillery weapon system of Czech armed forces. Key words: artillery, intelligent ammunition, 2K25, 3OF39, Krasnopol, laser designator ÚVOD Dělostřelectvo je stále klíčovým prvkem při poskytování palebné podpory vojsk. Vzhledem k neustálému zvětšování vzdáleností na bojišti však vyvstává potřeba většího dostřelu a přesnosti palby dělostřeleckých jednotek. Zbraňové systémy zavedené do výzbroje dělostřelectva AČR před několika desítkami let již dávno dosluhují a nenaplňují vlastnosti, odpovídající požadavkům soudobého boje. Řešením je především nákup nové, případně alespoň modernizace stávající výzbroje a zavedení munice, která by dělostřeleckým jednotkám AČR umožnila vedení paleb na velké vzdálenosti a s velkou přesností a zabezpečila tak přesné vyřazení cíle bez rizika zasažení vlastních vojsk, nezúčastněných osob nebo důležitých objektů. 1 PLÁNOVANÁ MODERNIZACE ZBRAŇOVÝCH SYSTÉMŮ Hlavní zbraňový systém dělostřelectva AČR 152mm ShKH vz. 77 je téměř na hranici životnosti. Jedním z hlavních nedostatků je malý dostřel, který činí pouze m. 152mm ShKH vz. 77 rovněž nedisponuje vybavením moderních houfnic, například automatizovaným systémem řízení palby nebo autonomním pozičním systémem. Proces přípravy střelby proto vyžaduje poměrně dlouhou dobu. V květnu 2011 byla vládou České republiky schválena Bílá kniha o obraně. [1] V tomto strategickém dokumentu byly budoucí úkoly a schopnosti dělostřelectva definovány v odstavcích a Klíčový požadavek z těchto odstavů zní: Palebné prostředky dělostřeleckých oddílů zajišťují přesně naváděnou a účinnou palebnou podporu na vzdálenost až do 40 km za všech povětrnostních podmínek. Požadavek na dostřel dělostřelectva byl poté blíže specifikován v dokumentu Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 vydaném v roce [2] V tomto dokumentu jsou podrobněji 186

187 stanoveny schopnosti, které by jednotlivé druhy vojsk měly dosahovat do roku Pro dělostřelectvo AČR se zde mimo jiné uvádí: dělostřelectvo dosáhne schopnosti přímé a všeobecné palebné podpory vojsk na požadovanou vzdálenost dostřelu 40 km a přesného koncového navedení střel na cíl. Úkoly AČR v následujícím období, podle strategických a obranných dokumentů, spočívají v zajištění obrany svrchovanosti a územní celistvosti České republiky. Předpokládá se působení AČR v rámci NATO a EU jakou součásti mnohonárodních sil v operacích komplexního charakteru, zahrnujících vedení intenzivního a asymetrického boje. Pro dělostřelectvo AČR z toho vyplývá nutnost vyřazování jak skupinových (plošných) cílů, tak ničení jednotlivých cílů vedením paleb na velkou vzdálenost a s vysokou přesností. Právě požadavek přesné palby na jednotlivé cíle se v rámci zahraničních operací ukázal jako klíčový, z důvodu eliminace rizika zasažení nezúčastněných osob. Přestože podle střednědobého plánu činnosti a rozvoje rezortu MO v letech počítalo s pořízením nových děl ráže 155 mm, bylo od tohoto záměru již po několikáté z finančních důvodů upuštěno a místo nákupu nového zbraňového systému bude provedena pouze další modernizace současně používaných houfnic. Výsledným produktem by se tak měla stát modernizovaná houfnice, jejíž ráže 152 mm, však neodpovídá standardu NATO. U modernizované 152mm ShKH vz. 77 se předpokládá vybavení autonomním elektronickým systémem řízení palby a inerciálním navigačním systémem. Z porovnání záměru modernizace dělostřelectva AČR s požadavky na jeho budoucí schopnosti, stanovenými strategickými koncepčními dokumenty, je zřejmé, že dělostřelectvo AČR nadále nebude stanovené požadavky splňovat. Dílčí modernizace 152mm ShKH vz. 77, v současné době provádí pouze firma Tatra Trucks. Modernizovaná houfnice s označením DANA M1M konstrukčně navazuje na již v minulosti modernizovanou 152mm houfnici označenou jako DANA M1 CZ. Maximální dostřel s nově vyvíjenými náboji ráže 152 mm, označenými jako DN1CZ (HE ER BB) je m. Požadovaného dostřelu se proto ani zdaleka nepodaří dosáhnout. Dalším požadavkem je schopnost vyřazovat cíle střelami s koncovým navedením. Možnosti nákupu této inteligentní munice pro zbraňové systémy ráže 152 mm jsou ve srovnání s ráží 155 mm značně omezené. 2 INTELIGENTNÍ DĚLOSTŘELECKÁ MUNICE DOSTUPNÁ NA SOUČASNÉM TRHU Moderní inteligentní munice pozemního dělostřelectva nejčastěji využívá dvou typů naváděcích systémů družicového a laserového. Družicové navádění využívá systému GPS k přesnému navedení podle souřadnic vyřazovaného cíle. Střele se před vlastním výstřelem digitálně předávají informace potřebné k přesnému navedení. Výhodou tohoto systému je absence dělostřeleckého návodčího, nezbytného ke koncovému navedení. Postačuje mít k dispozici přesné souřadnice cíle, zjištěné libovolným, dostatečně přesným průzkumným prostředkem (UAV, Targeting Pod aj.). Nevýhodou systému je jeho relativní zranitelnost. Systém GPS pracuje na základě sestavy satelitů, konstantně obíhajících Zemi. Pro jeho vyřazení v určité oblasti postačuje zničení dostatečného množství satelitů. Typickým představitelem kategorie inteligentní munice s GPS navedením je americká střela M982 Excalibur. Laserové navádění se používá především u dělostřelecké munice východní provenience. Využívá laserového paprsku vyzařovaného laserovým značkovačem (Laser Designator). Nevýhodou tohoto systému je nutnost přímé viditelnosti na cíl, zejména pak ve finální fázi letu střely. Moderní vozidla, která obvykle disponují detektory laserového záření, proto mohou okamžitě uskutečnit odpovídající opatření a zároveň detekovat pozici dělostřeleckého návodčího. Při navádění na pohybující se cíle se kromě toho může stát, že cíl vyjede z přímé viditelnosti a nebude jej možné dále označovat pro již vystřelenou střelu. Typickým představitelem inteligentní munice s laserovým naváděním je ruská střela 3OF39 Krasnopol. 187

188 Dalšími, méně používanými typy navedení jsou například radarové (detekční) a jiné systémy, využívané především u inteligentní submunice. Typickým zástupcem této kategorie je například submunice SADARM MM INTELIGENTNÍ DĚLOSTŘELECKÁ MUNICE Standardní ráže dělostřeleckých zbraňových systémů NATO je 155 mm. Touto ráží disponuje většina dělostřelectva aliančních armád. Ráže 155 mm je zároveň nejčastější ráží, kterou trh s dělostřeleckou inteligentní municí nabízí. Inteligentní munici pro ráži 152 mm, která představuje východní standard dělostřeleckých zbraní, vyrábí pouze několik firem. Základním a nejčastěji používaným typem inteligentní dělostřelecké munice pro 152mm zbraňové systémy je ruská, laserem naváděná, střela 3OF39 Krasnopol. Kopie této střely (bez licence) vyrábí ukrajinská firma CDPTOT pod označením Kvitnyk-E a v licenci, pod označením GP-6, také čínská firma Norinco. Krasnopol je laserem naváděná tříštivotrhavá střela s maximálním dostřelem 20 km. Tato střela je součástí uceleného dělostřeleckého systému, jehož hlavní části tvoří: laserový značkovač (1D15, 1D20 nebo 1D22 Malakhit); palebný synchronizační systém 1A35K (u palebných jednotek); palebný synchronizační systém 1A35I (u dělostřeleckého průzkumu). Vývoj střely Krasnopol probíhal v 80. letech 20. století podle zadání sovětské armády, která na základě zkušeností z tehdejších konfliktů, zejména války v Afghánistánu začala po dělostřelectvu vyžadovat schopnost přesné palby na jednotlivé cíle. Do výzbroje vojsk byla střela poprvé zavedena v roce Celkem byly vytvořeny 3 verze střely Krasnopol: 3OF39 Krasnopol; 3OF39 Krasnopol-M; 3OF39 Krasnopol-M2. Důvodem pro modernizaci střely Krasnopol na verzi Krasnopol-M byla nemožnost použití prvotní verze v automatickém nabíjecím systému 152mm houfnice 2S19 Msta-S. Z tohoto důvodu byla střela zkrácena o 30 cm. Verze Krasnopol-M2 vychází ze standardní střely 3OF39 Krasnopol-M, která je pro vývoz upravená pro použití i u děl ráže 155 mm. Vzhledem k tomu, že pro 152mm zbraňové systémy je na současném trhu dostupná pouze tato varianta inteligentní munice, nemá dělostřelectvo AČR při plnění záměrů strategických dokumentů jinou možnost, než zvažovat nákup tohoto typu inteligentní munice. 4 MOŽNOSTI POUŽITÍ STŘELY KRASNOPOL-M Základem použití laserem naváděné střely Krasnopol-M by mělo být vhodné rozdělení tohoto typu munice mezi palebné jednotky. V současné době je základním prvkem dělostřelectva, jímž se posilují úkolová uskupení na bázi mechanizovaných brigád, dělostřelecký oddíl. Z tohoto důvodu jsou možnosti použití střel Krasnopol-M definovány právě pro dělostřelecký oddíl. V současné době lze definovat dvě varianty použití střely Krasnopol-M u dělostřeleckého oddílu: varianta 1: úpravou zásoby vezené munice u každého děla; varianta 2: vyčleněním palebné čety, určené pro střelbu inteligentní municí. 4.1 VARIANTA 1 Varianta 1 spočívá v distribuci stanoveného počtu střel Krasnopol-M všem dělům. Úpravou zásoby vezené munice tak, aby každé dělo disponovalo střelami Krasnopol-M bude možné realizovat přesnou dělostřeleckou palbu na jednotlivé cíle všemi děly. Výhodou této varianty je zvýšení schopností každé 188

189 palebné jednotky a eliminace rizika ztráty schopnosti přesné dělostřelecké palby, v případě vyřazení jednotky, která by jako jediná touto municí disponovala. 4.2 VARIANTA 2 Varianta 2 spočívá v distribuci stanoveného počtu střel Krasnopol-M jedné palebné četě v rámci dělostřeleckého oddílu, která bude primárně vyzbrojena touto inteligentní municí. Nevýhodu této varianty je snížení schopností dělostřelectva tím, že jedna palebná četa dělostřeleckého oddílu je určena pouze pro střelbu inteligentní municí. Při velké šířce operačního prostoru to může znamenat například snížení schopnosti dělostřelectva podporovat mechanizované jednotky dělostřeleckou palbou z důvodu nepokrytí stanoveného prostoru střelbou konvenční municí. Místo řízení palby každé palebné baterie bude vybaveno palebným synchronizačním systémem typu 1A35K, který zabezpečí komunikaci a předávání dat o použití inteligentní munice mezi palebnou jednotkou a jednotkami dělostřeleckého průzkumu. 5 DĚLOSTŘELECKÝ PRŮZKUM Pro efektivní vedení palby laserem naváděnou inteligentní municí je klíčovým prvkem dělostřelecký pozorovatel. Čety dělostřeleckého průzkumu působící ve prospěch jednotlivých praporů úkolového uskupení musí být vybaveny laserovými značkovači (1D15, 1D20, nebo 1D22) a palebným synchronizačním systémem 1A35I. Laserovým značkovačem bude v rámci čety dělostřeleckého průzkumu disponovat vždy jedno průzkumné dělostřelecké družstvo tak, aby byla zabezpečena schopnost podporovat každý mechanizovaný prapor střelbou inteligentní municí. I při tomto rozložení laserových značkovačů však nemusí být pokryta celá šířka prostoru bojové činnosti mechanizovaného praporu, především pak v případech, kdy je rozvinut na maximální možnou šířku, tj. 15 km. V ideálním případě budou vybavena laserovými značkovači všechna průzkumná dělostřelecká družstva. To by však vyžadovalo značné finanční prostředky a další navýšení požadovaných schopností na příslušníky průzkumných dělostřeleckých družstev. Pro efektivní vyřazování cílů střelami Krasnopol-M je nezbytný kvalitní výcvik všech prvků, jež se podílí na použití tohoto druhu munice, zejména pak průzkumných dělostřeleckých družstev. ZÁVĚR Laserem naváděná střela Krasnopol je typ inteligentní munice která zabezpečuje přesné vyřazování jednotlivých cílů dělostřeleckou palbou. Bohužel to je jediný dostupný typ inteligentní munice pro zbraňové systémy ráže 152 mm. Pro naplnění jednoho z požadavků stanovených strategickými dokumenty o obraně ČR znamená pořízení tohoto typu inteligentní munice pro dělostřelectvo AČR jedinou možnost. Ačkoliv by nákupem inteligentní munice došlo ke splnění požadavku přesného vyřazování cílů municí s koncovým navedením, stanoveným strategickými dokumenty, dělostřelectvo AČR stále nebude splňovat požadavek maximálního dostřelu 40 km. K naplnění tohoto požadavku a dosažení unifikace ráže je nezbytný nákup nové dělostřelecké výzbroje ráže 155 mm. Použitá literatura Bílá kniha o obraně [online] vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - odbor komunikace a propagace. ISBN Dostupné z: 189

190 Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 [online] vydání. Praha: Ministerstvo obrany ČR [cit ]. Dostupné z: R_ve ejn verze.pdf Krasnopol: Guided weapon system for 152/155 mm artillery [online]. [cit ]. Dostupné z: Malakhit: Portable automated artillery fire control system [online]. [cit ]. Dostupné z: SENGUPTA, Prasun. Truth about Krasnopol-M firing trials [online]. [cit ]. Dostupné z: WILIAMS, Walter. Threat Update Krasnopol: A Laser-Guided Projectile for Tube Artillery [online]. [cit ]. Dostupné z: 101/sys/land/row/krasnopol.htm Modernizovaná samohybná houfnice DANA M1M - nová houfnice pro AČR? [online]. [cit ]. Dostupné z: WILLIAMS, Anthony G. IHS Jane's weapons. Ammunition Coulsdon, Surrey: IHS Jane's, IHS Global Limited, ISBN

191 VÝSLEDKY PŘEDVÝZKUMU K VÝBĚRU POZOROVACÍHO STANOVIŠTĚ DLE PŘEDEM ZVOLENÝCH KRITÉRIÍ RESULTS OF PRE-RESEARCH FOR SELECTION OF AN OBSERVATION POST ACCORDING TO PRESELECTED CRITERIONS Roman JERSÁK Abstrakt Článek stručně popisuje a hodnotí předvýzkum, jenž byl proveden za účelem analýzy možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR a určení možných kritérií pro výběr pozorovacího stanoviště v prostředí informačních systémů. Článek, který vychází z názorů odborníků na problematiku průzkumu a výsledky provedené analýzy ukazují rozdílnost pohledů na potřebná kritéria a způsob výběru pozorovacích stanovišť. Klíčová slova: pozorovací stanoviště, výběr, kritérium, analýza Abstrakt This article briefly describes and assesses pre-research which was conduct as an analysis of possibilities of selection of observation posts in the Czech army and determination of possible criterions for selection of an observation post in an environment of information system. The article proceeds from reconnaissance experts opinions and the results of analysis displays different points of view on necessary criterions and methods of selection of observation points. Key words: Observation post, selection, criterions, analysis ÚVOD Pro zjištění možností provádění výběru pozorovacího stanoviště z více kritérií byl uskutečněn předvýzkum s cílem provést analýzu současného stavu možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR na různých úrovních velení a řízení a rozdílných úrovních přístupu k tomuto problému a zjištění možných kritérií, podle kterých by bylo možné provést výběr pozorovacího stanoviště podle více kritérií v prostředí informačního systému podpory rozhodovacího procesu velitelů. Tuto možnost v současné době nenabízí žádný ze zavedených informačních systémů podpory rozhodovacího procesu velitele např. Operačně taktický systém velení a řízení pozemních sil (dále OTS VŘ PozS ), žádný ze simulačních systémů OneSAF Testbed Baseline (OTB), OneSAF, ani vyvíjený systém např: Systém podpory rozhodování velitelů na taktickém stupni velení a řízení, vyvíjeném na Katedře taktiky Univerzity obrany. 1 VÝBĚR REFERENČNÍHO VZORKU Výzkumný vzorek byl zvolen tak, aby byly získány relevantní informace z různých úrovní velení a řízení a rozdílných úrovní přístupu k tomuto problému a tím naplnil jeden z cílů této práce. Tento výzkumný vzorek se skládal ze dvou důstojníků štábu 42. mpr, kteří provádějí výběr pozorovacích stanovišť v procesu plánování boje, jsou přímo odpovědni za kvalitu podkladů pro kvalitní rozhodovací proces velitele. Dalšími dvěma účastníky výzkumu byly dva příslušníci praporčického sboru, kteří jsou příslušníky úseku přípravy průzkumu a elektronického boje Velitelství výcviku Vojenské akademie ve Vyškově. Tito praporčíci provádějí teoretickou a praktickou přípravu specialistů průzkumu. Poslední dva účastníci výzkumu byly příslušníci průzkumného týmu velitelské roty 42. mpr, kteří v rámci vlastního výcviku a výcviku praporu provádějí konkrétní výběr pozorovacích stanovišť na mapách a v terénu. 191

192 2 SHROMÁŽDĚNÍ DAT Pro shromáždění relevantních dat potřebných k provedení analýzy současného stavu možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR byla použita metodu řízeného rozhovoru kombinovaná s dotazníkovým šetřením. Řízený rozhovor byl zaměřen na metody - nástroje, které používají příslušníci AČR pro výběr pozorovacích stanovišť, na jejich četnost, na vhodnost rozdělení výběru stanovišť pro pěší hlídky, vozidla. Pro dotazníkové šetření byla využita obecná kritéria pro výběr pozorovacích stanovišť. Pro možnost vyjádření vlivu daného kritéria pro možnou variantu řešení byla jednotlivá kritéria převedena do tabulky, do které jednotliví účastníci šetření mohli zaznamenat četnost výskytu jednotlivých kritérií vyjádřenou v procentech a zároveň mohli k jednotlivým kritériím doplnit slovně odůvodnění případné poznámky. Pokud by množství mnou zvolených kritérií bylo nedostatečné, měli účastníci výběru možnost doplnit dotazník o vlastní kritéria. Protože vícekriteriální rozhodování je složité a není dáno jen počtem kritérií, ale také jejich vzájemnou závislostí, způsobem vyjádření a ve většině případů i nemožností jejich kvantitativního sčítání, tak je možné tato kritéria pouze slovně popsat. Prakticky jde o vyjádření subjektivního přesvědčení jaká je míra pravděpodobnosti projevení se nebo vlivu daného kritéria, míry rizika, pro danou možnou variantu řešení, například krajně nepravděpodobné"- nanejvýš pravděpodobné" VYHODNOCENÍ SHROMÁŽDĚNÝCH DAT Data z řízeného rozhovoru a dotazníkového šetření poskytla podklady pro provedení kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvalitativní analýza vycházela z dat získaných v průběhu řízeného rozhovoru a z doplňkových informací, kterými účastníci studie doplnili či odůvodnili procentuelní hodnocení jednotlivých kritérií. Z provedených řízených rozhovorů vyplynula rozdílnost v náhledu na problematiku z různých úrovní velení a řízení a rozdílných možnostech přístupu k prostředkům. Důstojníci štábu praporu a jeden z instruktorů používají kromě mapy i další prostředky pro výběr, jakými jsou softwarové aplikace na vyhodnocování terénu, letecké snímky a geografické systémy, zatímco ostatní účastníci výzkumu používají jen mapové podklady a vlastní zkušenost. Tento rozdíl je dán především možnostmi přístupu k jednotlivým prostředkům. Taktéž využití zavedených informačních systémů podpory rozhodovacího procesu velitele (zejména OTS VŘ PozS) je omezeno možnostmi přístupu k tomuto systému jen na jednoho příslušníka výzkumu. Téměř všichni účastníci šetření se shodli na nutnosti omezit výběr pozorovacího stanoviště pro pěší hlídku a pro vozidlo z důvodu jiných zásad a jiných možností sledování. Kvantitativní analýza vychází z dat získaných dotazníkovým šetřením, ve kterém účastníci studie vyjadřovali četnost výskytu předložených kritérií vyjádřenou v procentech. Kdy hodnota 0% znamená, že k tomuto kritériu není vůbec přihlíženo a naopak hodnota 100% znamená, že uvedené kritérium je zvažováno vždy. V následující tabulce je v procentech uvedeno, jak často účastníci studie (označeni čísly 1-6) zvažují jednotlivá kritéria při výběru pozorovacího stanoviště. Výsledky se od sebe v některých kritériích téměř neliší, naopak některá kritéria se liší diametrálně. Tento rozdíl je dán zejména úrovní velení a řízení na kterých se jednotlivý účastníci nacházejí a rozdílnými úrovněmi přístupu k tomuto problému. Poslední kritérium je vyznačeno samostatně jen u 1. účastníka studie, neboť toto kritérium bylo jím doplněno do jeho dotazníku. V posledním sloupci je zobrazena hodnota Aritmetický průměr v procentech, která bude do budoucna sloužit jako podklad pro dále rozpracovávaná kritéria pro výběr. 86 ZŮNA, Pavel. Vojenský rozhodovací proces a pokročilé metody manažerského rozhodování. Vojenské rozhledy č. 2/2010, str, 23. Praha, ISSN

193 Tab. 1 Výsledky dotazníkového šetření v procentech Kritérium / účastník studie Průměr Výhled na objekt pozorování Čas potřebný pro dosažení stanoviště Pravděpodobnost styku s nepřítelem Možnost skrytého zaujetí a opuštění Možnost budování Přístupová komunikace Možnost nouzového opuštění - komunikace Kryt Skryt Spojení se základnou / nadřízeným stupněm Vzdálenost od významných bodů 30 5 Zdroj: vlastní Na základě kvalitativní analýzy dat získaných v řízeném rozhovoru vyplynul zásadní problém v možnosti používání informačních prostředků při plánování a přípravě podkladů pro kvalitní rozhodovací proces velitele. Prostředky informační podpory jsou částečně využívány zpravodajskými orgány až od stupně prapor, přestože zákres situace a jeho on-line přenos je možný z každého vozidla vybaveného systémem BVIS (Bojový Vozidlový Informační Systém). Tyto problémy nejsou způsobeny jen minimálním používání informačních prostředků, ale i jejich závislostí na rozvinutí prostředků hlavního místa velení, umožňujících přenos dat. Data z kvantitativní analýzy, která byla provedena jako předvýzkum, jednoznačně ukázala, která kritéria považují účastníci šetření za naprosto prioritní (výhled na objekt pozorování 98%, možnost skrytu 95%, možnost spojení se základnou 81% a možnost skrytého zaujetí a opuštění 80%) naopak některá kriteria se ukázala jako téměř nepotřebná (nutnost přístupové komunikace 11% a možnost budování krytu 14%). Hodnocení ostatních kriterií se pohybovalo v rozmezí 40 50%, zejména z důvodu nejednoznačnosti těchto kriterií a tím možnosti rozdílného výkladu v různých úrovních velení a řízení a rozdílných úrovních přístupu k tomuto problému. ZÁVĚR Z výše uvedených výsledků z primárního sběru dat se jeví metody řízeného rozhovoru v kombinaci s dotazníkovým šetřením nejvhodnějším způsobem k získání informací o současném stavu možností výběru pozorovacích stanovišť v AČR. Otázky a kritéria uvedené v řízeném rozhovoru a dotazníkovém šetřením byly použity jako předvýzkum. Z jejich analýzy vyplynula nutnost zaměřit samotný výzkum na úroveň štábů praporů a výše. Jelikož nižší úrovně velení a řízení nepoužívají informační systémy podpory rozhodovacího procesu velitelů. Použitá literatura ZŮNA, Pavel. Vojenský rozhodovací proces a pokročilé metody manažerského rozhodování. Vojenské rozhledy č. 2/2010, str, 23. Praha, ISSN

194 ZÁKLADNÍ ODBORNÉ ASPEKTY STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY OPERÁTORŮ RENTGENOVÝCH ZAŘÍZENÍ PROVÁDĚJÍCÍCH DETEKČNÍ KONTROLY V CIVILNÍM LETECTVÍ THE BASED PROFESSIONAL ASPECTS OF THE STANDARDIZED IMAGE INTERPRETATION TEST OF THE X-RAY OPERATORS PROVIDED SCREENING IN THE CIVIL AVIATION Jitka JOHANIDESOVÁ 87 Abstrakt Sdělení popisuje a hodnotí Standardizovanou zkoušku operátorů rentgenových zařízení (RTG) provádějících detekční kontroly v civilním letectví. Porovnává legislativní parametry Standardizované zkoušky v podmínkách Evropské unie s legislativními parametry v rámci České republiky, zabývá se možnou korelaci těchto parametrů se skutečnou odbornou kvalifikací přezkušovaných RTG operátorů a představuje jejich výhody, nevýhody a rezervy. Klíčová slova: Standardizovaná zkouška, legislativní parametry, operátor rentgenových zařízení, kvalifikace operátorů. Abstract The article describes and evaluates the Standardised image interpretation test of the X-Ray operators performing screening in the Ciivil Aviation. It compares legal parameters of the the Standardised image interpretation test under the European Union conditions with legal parameters of the Czech Republic, it discusses the potential correlation of this parameters with real professional qualification of the testing screeners and introduce their advantages, disadvantages and reserves. Key words: Standardised image interpretation test, legal parameters, X-ray operator, qualification of operators. ÚVOD Jedním ze základních prvků podmiňujících úspěšnost detekční kontroly prováděné s využitím RTG zařízení je kvalitní a odpovídající výcvik pracovníka provádějícího analýzu obrazových výstupů RTG zařízení, RTG operátora. [2] Kriteriem posouzení efektivity výcviku, schopností operátora disponovat předanými znalostmi je přezkoušení na závěr tohoto výcviku. Faktory podílejícími se na efektivitě výcviku jsou: Schopnosti školené osoby správně vnímat a následně aplikovat získané znalosti a, v případě operátorů RTG zařízení, praktické dovednosti a vnímání RTG detekční kontroly v celkovém kontextu ochrany subjektu, v jehož prospěch je kontrola prováděna; Kvalita výše uvedeného výcviku: Schopnosti školitele správně interpretovat předávané znalosti a dovednosti a zejména samotná disponibilita těmito znalostmi školitelem a jeho schopnost správně s těmito znalostmi pracovat, nikoli je pouze předávat již jako hotový produkt školeným RTG operátorům. Jinými slovy, fakt že školitel sám je či byl aktivním RTG operátorem není garancí schopností školitele tyto v praxi bez problémů využívané dovednosti předat dalším školeným osobám. Autorka článku dále záměrně ponechává stranou variantu, kdy školitelem operátorů RTG zařízení nebo dokonce posuzovatelem legislativních limitů je osoba, která tyto kontroly nikdy v praktickém provozu nevykonávala. 87 Mgr. Jitka Johanidesová, katedra vojenského leadershipu, Univerzita Obrany, Kounicova 65, , johsec@centrum.cz 194

195 Samostatnou otázkou je legislativní nastavení problematiky vlastní odbornosti RTG operátorů, tj. jejich schopnosti správně vyhodnocovat obrazové výstupy RTG zařízení. V těchto normách je uvedeno, že operátor má mít potřebné znalosti. Nikde není touto legislativou stanoveno, jak má být dosaženo daného cíle výcviku, tj. schopnosti a znalostí správného vyhodnocování snímků RTG zařízení. Autorka si v tomto případě dovoluje nabídnout premisu, že oním důvodem je tak ryzí unikátnost know how analýzy RTG snímků a jeho bezpečnostní citlivost, že žádný ze subjektů zabývajících se tímto výcvikem jej není ochoten poskytnout subjektům dalším, včetně normotvorné moci státu. [2] Cílem tohoto sdělení je poskytnout informaci o základních aspektech nastavení tzv. Standardizované zkoušky vyhodnocování snímků, odborných rezervách této zkoušky a navrhnout řešení těchto rezerv tak, aby do praktického provozu k výkonu detekčních kontrol nemohl být odborně způsobilý operátor, který propustí (neidentifikuje) zjevnou palnou zbraň či zjevné výbušné zařízení. Autorka článku si na tomto místě dovoluje doplňující informaci, že při aplikaci pouze legislativních limitů Standardizované zkoušky je tato varianta povolená. 1 STANDARDIZOVANÁ ZKOUŠKA VYHODNOCOVÁNÍ SNÍMKŮ Standardizované zkouška vyhodnocování snímků je definována jako praktické přezkoušení osob provádějících detekční kontrolu formou vyhodnocování snímků bezpečnostních zařízení (RTG zařízení, EDS, bezpečnostní scanner atp.) za účelem ověření jejich schopnosti detekce zakázaných předmětů. Legislativaní limity stanovované ke standardizované zkoušce lze rozdělit do následujících základních kategorií: 4 parametry průběhu zkoušky: Minimální počet vyhodnocovaných obrázků v rámci jedné zkoušky je 100 obrázků. Podíl obrázků, které obsahují zakázané předměty v rámci jedné zkoušky je 35 % až 65 %. Obrázky musí být zobrazovány nahodile. Limit pro vyhodnocení jednoho zobrazeného obrázku nesmí být delší než 30 sekund. [1] 3 limity podmiňující úspěšné absolvování zkoušky, tzn. připuštění operátora RTG zařízení k samostatnému výkonu detekční kontroly: Pro zvládnutí zkoušky musí uchazeč na každém snímku rozhodnout, zda daný snímek obsahuje zakázané předměty či nikoliv. Pro úspěšné zvládnutí zkoušky musí uchazeč správně vyhodnotit nejméně 80 % obrázků, které obsahují zakázaný předmět a současně 80 % obrázků, které zakázaný předmět neobsahují. [1] Aktualizační školení a zkouška rozpoznávání snímků u osob provádějící detekční kontroly s využitím RTG zařízení je dále legislativou Evropské Unie[3] rozčleněno na 2 následující alternativně stanovené způsoby: 1. výuka v učebně a/nebo s pomocí počítače nebo 2. odborná praxe týkající se obrazového promítání nebezpečných předmětů (TIP) Ke každému z uvedených způsobů jsou stanoveny následující parametry: Výuka v učebně a/nebo s pomocí počítače: Musí být prováděno každých 6 měsíců školení a zkouška týkající se rozpoznávání snímků v délce nejméně 6 hodin. Ke školení musí být použita (alternativně): Knihovna zobrazení obsahující stanovený počet zobrazen alespoň obrazů obsahujících zobrazení min. stanoveného počtu různých nebezpečných předmětů, včetně zobrazení součástí nebezpečných předmětů, přičemž každý předmět je zachycen z řady různých 195

196 směrů, a uspořádané tak, aby poskytovala během školení i zkoušky nepředvídatelný výběr zobrazení z knihovny, nebo Nejčastěji přehlédnutá zobrazení TIP z knihovny TIP v kombinaci se zobrazeními nedávno zachycených nebezpečných předmětů relevantních pro typ detekční kontroly a zahrnujících všechny druhy relevantních nebezpečných předmětů použitých pouze jednou pro odbornou přípravu daného kontrolního pracovníka v průběhu tří let. Předností, resp. správnými limitem je dle názoru autorky v tomto případě stanovený počet obrazů minimálně nutných ke školení a zkoušce. Velkou rezervou tohoto nastavení je však povinnost školitele využívat během školení nepředvídatelný výběr zobrazení z knihovny, protože tento způsob ve své podstatě vylučuje možnost seznamovat operátory v rámci aktualizačního školení cíleně se snímky hodnocenými školitelem jako výukově prioritní (zajímavé záchyty, způsoby skrytí zakázaných předmětů, rizikové příznaky atp.) V podstatě jedinou reálnou alternativou je v tomto případě navýšení časové dotace školení, které je však z pochopitelných důvodů využitelné jen velmi, velmi omezeně. Odborná praxe týkající se obrazového promítání nebezpečných předmětů (TIP): V případě odborné praxe týkající se obrazového promítání nebezpečných předmětů (TIP) obsahuje knihovna TIP stanovený počet zobrazení nejméně stanoveného počtu obrazů různých nebezpečných předmětů, včetně zobrazení součástí nebezpečných předmětů, přičemž každý předmět je zachycen z řady různých směrů. Výsledky zkoušky jsou sděleny dotyčné osobě a jsou zaznamenány a může k nim být přihlédnuto v rámci postupu pro opětovné vydání osvědčení nebo schválení. Samostatnou problematikou je zařazení instruktora operátorů v procesu vyhodnocení Standardizované zkoušky: V případě provádění zkoušky s využitím simulátoru CBT instruktor nutně nemusí materiálně disponovat kvalifikovanou znalostí problematiky vyhodnocování obrazových výstupů RTG zařízení, resp. nemá prostor jejímu využití a je tak (respektive může být) pouze administrátorem zpracování výsledků produkovaných simulátorem. 2 ZÁKLADNÍ REZERVY NASTAVENÍ LIMITŮ STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY Z výše uvedených informací jsou zřejmé dvě základní rezervy nastavení limitů zkoušky[2]: 1. Pouze početní nastavení limitů standardizované zkoušky: 20% tolerance k podhodnocení snímků (absentující identifikaci zakázaných předmětů ve snímcích) bez ohledu na důvod tohoto podhodnocení (Pokud operátor propustí např. zjevné výbušné zařízení nebo i několik takových výbušných zařízení, zjevnou zkompletovanou palnou zbraň atp. a nepřekročí limit 20% tolerance, smí být, při reflexi pouze legislativních požadavků, zařazen k výkonu detekční kontroly). 2. Problematika zpřísnění nastavených limitů školitelem: Jestliže provozovatel či školící subjekt zpřísní legislativní požadavky, např. nastaví limit přezkoušení tak, že navíc k nutným 80% statistické úspěšnosti vyhodnocení požaduje nulovou toleranci k propuštění identifikovatelného IED, pak je výsledek případného právního sporu, jehož předmětem je oprávněnost či neoprávněnost nepřipuštění takového operátora k výkonu detekční kontroly velkou neznámou. Zjednodušeně řečeno, pokud operátor při zkoušce propustí zjevné výbušné zařízení, avšak nepřekročí legislativní limit 20% tolerance a v důsledku toho nebude připuštěn k výkonu detekční kontroly, přičemž se proti tomuto opatření bude bránit právní cestou, jistě nelze vyloučit verdikt takového sporu v neprospěch školitele. Právní analýza tohoto faktoru by však překračovala rámec tohoto sdělení. [2] 196

197 3 NÁVRH ŘEŠENÍ LEGISLATIVNÍCH REZERV STANDARDIZOVANÉ ZKOUŠKY OPERÁTORŮ RTG ZAŘÍZENÍ Práce operátora se stávajícím nastavení limitů standardizované zkoušky: Při současném nastavení standardizované zkoušky je úkolem přezkušovaného operátora vystihnout 2 základní limity zkoušky: Správně zachytit zakázané předměty v 80% snímků; Neoznačit jako obsahující zakázaný předmět více než 20% snímků, které jej neobsahují. Základní rezervou tohoto nastavení z hlediska operátora jsou rizikové příznaky a skrytí zakázaných předmětů, situace, kdy ze snímku v daném úhlu a módu zobrazení nelze určit, zda obsahuje zakázaný předmět či nikoli. Dle odborného názoru autorky článku se v průměru jedná o min. 50% vyhodnocovaných obrazů. Základní rezervou tohoto nastavení z hlediska zajištění potřebné ochrany civilního letectví před protiprávními činy však je možnost, resp. otázkou je, zde ne povinnost školitele propustit k výkonu detekční kontroly operátora, který splní nastavený % limit zkoušky, avšak propustí k letecké přepravě např. zjevné, identifikovatelné a neskryté (jasně viditelné) výbušné zařízení. Možné úhly pohledu na preference výstupů standardizované zkoušky. Preference výstupů standardizované zkoušky lze rozčlenit do 2 základních kategorií: 1. Preference požadavku zachycení maximálního počtu zakázaných předmětů [2]: Při preferenci požadavku zachycení maximálního počtu testovacích zakázaných předmětů jsou operátoři nuceni označovat jako threat (hrozba) i snímky obsahující pouze rizikové markanty, resp. odhadovat počty snímků tak, aby správně splnili limity standardizované zkoušky při současné absentující možnosti konkrétní identifikace zakázaného předmětu. (zjednodušeně řečeno, operátor označuje či je nucen označovat jako obsahující zakázané předměty i ty snímky, o kterých ví, že nevidí vše, co potřebuje vidět k dokončení analýzy snímku, tzn. označení obsahu jako rizikového či bezrizikového). Důvodem tohoto postupu operátorů je právě skutečnost, že žádná nástraha nesmí projít, být neidentifikována. Aby k průniku nástrahy nemohlo dojít ani v případě, že operátor objektivně nevidí to, co vidět potřebuje, operátor volí variantu výsledku testu snímek obsahuje zakázaný předmět i v případě, že daný předmět neidentifikuje. Tak však může vzniknout ve finálním výsledku skóre operátora vysoký počet tzv. nadhodnocených zavazadel (zavazadel označených operátorem jako obsahující zakázaný předmět, ač jej ve skutečnosti neobsahují nebo jej obsahují, ale operátor jej objektivně nemůže identifikovat). 2. Návrh řešení: Správná preference výsledků, preference určování pouze identifikovatelných zakázaných předmětů. Základním požadavkem v tomto případě musí být požadavek absence propuštění zjevného zakázaného, identifikovatelného předmětu zejména 1. a 2. kategorie priorit operátorem. Legislativní limity standardizované zkoušky je navrhováno upravit následujícím způsobem: Limity podmiňující úspěšné absolvování zkoušky upravit následovně: 3 limity podmiňující úspěšné absolvování zkoušky, tzn. připuštění operátora RTG zařízení k samostatnému výkonu detekční kontroly: Pro zvládnutí zkoušky musí uchazeč na každém snímku rozhodnout, zda daný snímek obsahuje zakázané předměty, rizikové příznaky nebo nebo snímek zakázané předměty ani rizikové příznaky neobsahuje. 197

198 Pro úspěšné zvládnutí zkoušky musí uchazeč správně vyhodnotit nejméně 80 % obrazů, které obsahují zjevný a identifikovatelný zakázaný předmět s výjimkou předmětů uvedených v následujícím odstavci, 80 % obrazů, které obsahují rizikový příznak a 80% obrazů, které zakázaný předmět ani rizikový příznak neobsahují. Pro úspěšné zvládnutí zkoušky uchazeč musí dále správně vyhodnotit 100% obrazů obsahujících zjevné a identifikovatelné výbušné zařízení a palnou zbraň. ZÁVĚR Uvedené rezervy standardizované zkoušky je možné eliminovat stanovením požadavků, které správně reflektují smysl a význam detekční kontroly. Průnik zakázaného předmětu skrz stanoviště detekční kontroly je jedním z nejnebezpečnějších incidentů, se kterými se můžeme při zajišťování objektové ochrany obecně a v oblasti ochrany civilního letectví, ale i dalších specifických oblastí zvláště setkat. Je proto zřejmé, že zabraňování těmto průnikům není jen cílem detekční kontroly, ale musí být připravováno ještě před jejím samotným zahájením: V rámci výcviku a přezkušování operátorů, kteří následně detekční kontroly provádějí. Potřebnou změnou je změna legislativy vztahující se minimálně k nastavení limitů standardizované zkoušky tak, aby tyto limity neumožňovaly propustit k výkonu detekční kontroly operátora, který v rámci zkoušky podhodnotí obrazový výstup konkrétně identifikovatelného IED. Pokud bude tato legislativní část dané problematiky uspokojivě vyřešena, půjde o významný příspěvek ke zvýšení efektivnosti detekčních kontrol prováděných s využitím RTG zařízení. To budiž závěrem tohoto sdělení. [2] Použitá literatura Národní program bezpečnostního výcviku v civilním letectví ČR, účinnost Johanidesová, J. Rezervy systémů CBT a TIP při jejich využití k výcviku a kontrole RTG operátorů v civilním letectví. In : Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu, Univerzita Obrany, Brno 2016 Nařízení Komise EU 1998/2015, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti Tureček, J. a kol. Policejní pyrotechnika. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN

199 KRÁTKODOBÁ A ZVLÁŠTNÍ OCHRANA OSOB V ČESKÉ REPUBLICE SHORT AND SPECIAL PROTECTION OF PERSONS IN THE CZECH REPUBLIC Lucie KADLECOVÁ 88 Abstrakt Článek poukazuje na dlouhodobý výzkum autorky v oblasti ochrany osob v České republice, se zaměřením na ochranu osoby svědka v procesním řízení i mimo něj. Článek rozebírá možnosti ochrany osob, jako jsou krátkodobá ochrana osob, zvláštní ochrana chráněných osob, ochrana zajišťovaná mezinárodními neziskovými organizacemi a jejich spolupráce s Policií České republiky. Příspěvek rozebírá praktickou zkušenost a aktuality z praxe. Článek se dotýká také současné judikatury Evropského soudu pro lidská práva z pohledu kontradiktornosti procesu při dokazování utajovaným svědkem jako jediným a rozhodným důkazem a zamyšlením se nad jejím dopadem na zachování ochrany předmětné osoby. Klíčová slova: Česká republika, Evropský soud pro lidská práva, institut zvláštní ochrany osob, krátkodobá ochrana osob, neziskové organizace, svědek, trestný čin, trestní právo, výpověď svědka. Abstract The article points out the author's long-term research in the field of protection of persons in the Czech Republic, focusing on the protection of personal witness in/out of process control. Article discusses the protection of persons, such as short-term personal protection, special protection of protected persons, the protection provided by international non-profit organizations and their cooperation with the Police of the Czech Republic. The article analyzes the practical experience and news from practice. The article also affects the current jurisprudence of the European Court of Human Rights from the perspective of contradictory process by protected witness evidence and decisive proof and maintaining the security of the person. Key words: Czech Republic, European Court of Human Rights, Institute special protection of persons, short-term protection of persons, non-profit organizations, witness, crime, criminal law, witness testimony. ÚVOD Článek rozebírá možnosti ochrany osob v podmínkách České republiky (dále jen ČR ), zejména možnost ochrany svědků trestných činu. Za ochranu považuje autorka jak procesní formu ochrany před soudy či jinými institucemi, tak fyzickou ochranu jako takovou. Článek přehledně rozebírá veškeré formy ochrany od základních až po specifické, kdy poukazuje i na možnosti jejich kombinací. Autorka využívá vlastního výzkumu k disertační práci, kdy otázkou možností forem ochrany svědka se zabývá již několik let. Pro účely 12. ročníku doktorandské konference pořádané na Fakultě vojenského leadershipu Univerzity obrany, by autorka ráda přehledně popsala aktuality na půdě ochrany svědka v podmínkách ČR a dotýkající se také Evropské unie (dále jen EU ). Autorka spolupracuje na uceleném popisu možností ochrany svědka jak s neziskovými organizacemi, tak např. s Útvarem speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování, či jinými specialisty v oboru. 88 Mgr. Lucie Kadlecová, katedra trestního práva, fakulta bezpečnostně právní, Policejní akademie České republiky v Praze, Lhotecká 559/7, , Praha 4, tel / , kadlec.lucie@ .cz/hruskova@polac.cz 199

200 Článek poukazuje na širokou škálu možností ochrany, ale také rozebírá i některá uskalí spojená s ochranou osob, jako je chybné vyhodnocení možnosti udělení ochrany Policií České republiky (dále jen Policie ČR ), či stálé posuzování kontradiktornosti procesu při užití výpovědi utajeného svědka jako jediného a rozhodného důkazu u soudu. 1 LEGISLTATIVNÍ MOŽNOSTI OCHRANY SVĚDKA V RÁMCI ČR V tuzemských podmínkách evidujeme několik forem ochrany osoby svědka, a to jak procesní, tak i fyzické, kdy nejčastěji je užíván tzv. institut utajeného (anonymního) svědka vedle tzv. institutu zvláštní ochrany svědka. Vedle těchto institutů je další možností ochrany institut tzv. krátkodobé ochrany osob, který byl do české právní úpravy zaveden ust. 50 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Policii ) [1]. Možnosti ochrany osob svědka přehledně znázorňuje ilustrační obrázek: Běžná policejní činnost Zvláštní ochrana a pomoc Utajení totožnosti svědka tzv. utajený svěděk Krátkodobá ochrana osob Obr. 1 Zdroj: autorka příspěvku Výše zmíněné instituty slouží podobnému účelu, liší se však svou zákonnou úpravou i mírou zásahu do života svědků. K ochraně svědka můžeme počítat i běžnou policejní činnost, neboť se jedná o základní a nejširší způsob zajišťování bezpečnosti osob a jako takový je podstatou policejní činnosti v podobě služby veřejnosti. K přímé ochraně osob přispívají například hlídková činnost, předcházení trestné činnosti, nebo specializované instituty jako vykázání ze společného obydlí. Lze ji využít společně s krátkodobou ochranou, kdy např. policejní hlídka projíždí pravidelně každou hodinu kolem obydlí chráněné osoby. Tento typ ochrany je zařazován mezi fyzickou ochranu. K fyzické ochraně dále patří i ostatní formy ochrany, které se odlišují zejména svoji mírou zásahu do života svědků a celkovou délkou poskytnutí ochrany. Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování, který jako jediný samostatný celorepublikový útvar Policie ČR, provádí zvláštní ochranu a pomoc, současně také metodicky dozoruje nad krátkodobou ochranou osob. Provázanost a kvalita fyzické ochrany je tedy po praktické stránce zajištěna, neboť specialisté na ochranu osoby svědka jsou pravidelně školeni a vzájemně si předávají tzv. case studies. Institut utajeného svědka je využíván jako procesní forma ochrany, kdy se anonymizují identifikační údaje svědka či utajuje jeho podoba. Dle výše uvedeného mohou nastat i následující variace ochrany: 200

201 1. Běžná policejní činností spojená s krátkodobou ochranou Běžná policejní činnost Krátkodobá ochrana Fyzická ochrana svědka Obr. 2 Zdroj: autorka příspěvku 2. Krátkodobá ochrana spojená s utajením totožnosti svědka Krátkodobá ochrana Utajení totožnosti svědka Fyzická i procesní ochrana svědka Obr. 3 Zdroj: autorka příspěvku 3. Běžná policejní činnost spojená s krátkodobou ochranou a utajením totožnosti svědka Běžná policejní činnost Krátkodobá ochrana Utajení totožnosti svědka Fyzická i procesní ochrana svědka Obr. 4 Zdroj: autorka příspěvku 4. Zvláštní ochrana a pomoc spojená s utajením totožnosti svědka Zvláštní ochrana a pomoc Utajení totožnosti svědka Fyzická i procesní ochrana svědka Obr. 5 Zdroj: autorka příspěvku 2 INSTITUT UTAJENÉHO SVĚDKA Institut utajeného svědka byl do zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TŘ ) [2], zaveden jeho novelou provedenou zákonem č. 292/1993 Sb., s účinností od V současnosti je tento nejběžnější způsob ochrany svědka uveden v ust. 55 odst. 2 TŘ: 201

202 Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob uvedených v 102a. Výše uvedené možnosti se netýkají utajování totožnosti a podob osob uvedených v ust. 102 a) TŘ: 1. Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v policejním orgánu nebo je policistou jiného státu, a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný převod, nebo b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení předstíraného převodu, je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny. 2. Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru. Je také pravděpodobné, že může dojít k situaci, kdy se svědek dožaduje k utajení jeho osoby, ovšem policejní orgán neshledá, že zde existují důvody opravňující k využití daného institutu. V daném případě musí policejní orgán předložit věc státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu, a nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě vyslechne svědka a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena. V hlavním líčení je samotný průběh výslechu svědka stanoven v ust. 209 TŘ: 1. Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena ( 55 odst. 2), učiní předseda senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka. 2. Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena ( 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti. Výše uvedený institut je jako procesní forma ochrany osoby svědka často využíván. Oproti institutu zvláštní ochrany zde není zásah do soukromí chráněné osoby, jedná se výhradně o utajení totožnosti příp. podoby svědka. Z praktického pohledu však musí předmětná úprava korespondovat s minimalizací zásahu do práva obviněného na obhajobu a práva na spravedlivý proces. Toto činí v praxi problémy zejména u případů svědecké výpovědi v podobě jediného a rozhodného důkazu. 202

203 K podmínkám užití daného práva ochrany se několikrát vyjadřoval Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP ) v otázce kontradiktornosti řízení. 89 Rozhodovací praxe ESLP aktuálně dle názoru autorky není jednotná. Pro celistvý obraz autorka v krátkosti uvádí vlastní názor ESLP na postup zjišťování zachování práva na spravedlivý proces při užití výpovědi utajeného svědka jako jediného a rozhodného důkazu: 1. Vždy musí existovat zásadní důvod pro utajení totožnosti svědka. 2. Výpověď svědka představuje jediný a rozhodný důvod. 3. Vždy musí být zajištěny dostatečně vyvažující opatření proti zásahu do práv obhajoby. I. Existence dobrých důvodů pro utajení totožnosti svědka a jeho neúčasti před soudem II. Výpověď utajovaného svědka představuje jediný a rozhodný důkaz III. Platí li zásada II.) je nezbytné zajistit dostatečná vyvažující opatření proti zásahu do práv obhajoby Obr. 6 Zdroj: autorka příspěvku Pokud nebyly výše uvedené kroky v nalézacím řízení splněny, nebylo zachováno právo na spravedlivý proces pro stranu obhajoby. Tento pohledu činí v praktickém pohledu úskalí v samotné fyzické ochraně osob při užití výpovědi utajeného svědka jako jediného a rozhodného důkazu, neboť je třeba někdy odhalit svědkovu totožnost či charakterem otázek ze strany obhajoby může být jeho totožnost také fakticky prozrazena. Z praxe je zřejmé, že v podmínkách ČR se používá také zvláštní typ ochrany, který sice spadá pod dikci ust. 55 odst. 2 TŘ, ale z důvodu spravedlivého procesu a obav o ochranu života svědka, je známa totožnost svědka (tak aby v procesním řízení bylo dostáno kontradiktornosti procesu), ale jeho fyzická podoba je utajena, skryta či modifikována. 3 INSTITUT ZVLÁŠTNÍ OCHRANY SVĚDKA Institut zvláštní ochrany svědka, byl v ČR zaveden zákonem č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (dále jen zákon o ZOS ) [3]. Jeho ochrana je pojímána jako nestandartní způsob zajištění bezpečnosti osob a je také poskytována pouze cca deseti ohroženým osobám ročně. [4] Uvedený zákon poskytuje ohroženým osobám zvláštní ochranu a pomoc spočívající ve výkonu uvedených opatření jako osobní ochrana, přestěhování ohrožené osoby, pomoc při jejím sociálním začlenění v novém prostředí, zastírání skutečné totožnosti aj. Zákon o ZOS zahrnuje daleko více osob, které je možné chránit a uvádí jako jednu ze skupin, osoby, jež vypovídaly či mají vypovídat jako obviněný. Tímto se rozumí spolupachatelé závažné trestné činnosti, kteří spolupracují s orgány činnými v trestním řízení při jejich objasňování. Z praktického 89 Např. článek autorky: MEISNEROVÁ, L. Zachování práva na spravedlivý proces při výslechu utajovaného svědka v kauze Pesukic proti Švýcarsku. EPRAVO.CZ [online] Dostupné z: ISSN ISSN X, aj., 203

204 pohledu jsou chráněnými osobami zejména osoby s kriminální minulostí či osoby, které se podílí na trestné činnosti. Zvláštní ochrana a pomoc je soubor opatřeních, která jsou uvedena v ust. 3 ZOS a zahrnují: 1. Osobní ochranu, 2. Přestěhování chráněné osoby včetně příslušníků její domácnosti a pomoc chráněné osobě za účelem jejího sociálního začlenění v novém prostředí, 3. Zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby, 4. Prověřování dodržování podmínek poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Zákon o ZOS nabízí nestandartní způsob ochrany tam, kde utajení identity osoby svědka dle TŘ není dostatečné. Z hlediska zajištění bezpečnosti obyvatelstva v podobě svědků organizované trestné činnosti, by se měl změnit přístup státu, aby kategorii těchto svědků bylo nabídnuto poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci. Rozhodování u udělení předmětné ochrany, by dle názoru autorky nemělo být nikterak závislé na nákladovosti způsobu ochrany. Praktickou otázkou v rámci dané ochrany je, že je považována za nejvyšší možný zásah do soukromého života chráněné osoby. V rámci procesní ochrany vystupuje osoba před OČvTŘ pod svým vlastním jménem, pokud nepodléhá procesní ochraně utajeného (anonymního) svědka. Osoba tak v případě opatření v podobě zastírání skutečné totožnosti, získá novou identitu do svého soukromého a profesního života, avšak před soudem velmi často vystupuje pod pravou identitou. ČR je pochopitelně malá k realizaci některých výše uvedených opatření zejména ve smyslu přestěhování chráněné osoby, proto je z praktického pohledu velmi často realizováno do zahraničí. Největším úskalím celé ochrany z praktického pohledu jsou samotné chráněné osoby. Zásah ochrany do jejich života je dramatický a osoby často nedodržují ujednané podmínky. Ročně je chráněno kolem deseti osob, kdy celkové náklady na poskytování zvláštní ochrany a pomoci jsou odhadovány na 52 milionů Kč [5]. Po praktické stránce se chrání zejména tzv. nukleární rodina, kdy průměr vychází cca na 1,5 chráněné osoby/případ INSTITUT KRÁTKODOBÉ OCHRANY Krátkodobá ochrana osob je vymezena ust. 50 zákonem o Policii ČR a závazným pokynem policejního prezidenta č. 11/2011, o provádění krátkodobé ochrany osob (dále jen pokyn PP ) [6]. Ochrana je určena pro vymezený okruh osob, kterému hrozí závažné riziko. V případě bezprostředně hrozícího útoku poskytne kterýkoliv policista ohrožené osobě fyzickou ochranu do doby, než budou přijata další opatření. Chráněny mohou být i osoby blízké, kterým zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Krátkodobou ochranu lze aplikovat prakticky okamžitě a rozhoduje o ní ředitel krajského ředitelství Policie ČR na základě návrhu svého odborného aparátu - služby kriminální policie a vyšetřování krajského ředitelství Policie ČR. Posuzovatelem v dané věci může být také Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen ÚOOZ ). Při rozhodování o poskytnutí ochrany se vždy posuzuje, zda nelze existující riziko eliminovat použitím běžné policejní činnosti nebo zda je nutné použít specializovaný institut krátkodobé ochrany. V odůvodněných případech lze krátkodobou ochranu poskytnout i osobám blízkým osobě, které závažné riziko hrozí. Formy krátkodobé ochrany mají čtyři podoby: 1. Fyzická ochrana Jedná se o ochranu bezpečnosti osoby zajištěním přítomnosti policisty v místech, kde existuje závažné riziko osobě, které je poskytnuta krátkodobá ochrana nebo odvracení bezprostředně hrozícího útoku na život nebo na zdraví osoby. 2. Dočasná změna pobytu osoby 90 Poznámka autora vychází z výzkumné činnosti autorky s relevantními subjekty zapojených do ochrany svědka. 204

205 Jedná se o přemístění osoby, které je poskytnuta krátkodobá ochrana, na místo, které bylo Policií ČR vyhodnoceno jako místo bezpečné z hlediska hrozícího nebezpečí nebo místo, které je pod její kontrolou. 3. Použití zabezpečovací techniky Považováno za podpůrný operativně pátrací prostředek blíže upravený v ust. 76 zákona o Policii. Zabezpečovací technikou se rozumí technické prostředky, zařízení a jejich soubory používané za účelem předcházení nebo odstranění ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Může tím být tedy cokoli, co může splnit tento účelu. 4. Poradensko preventivní činnost Souhrn opatření a doporučení směřujících k odvracení rizika hrozícího osobě. Dle pokynu PP se krátkodobá ochrana poskytuje na dobu 60 kalendářních dnů a lze ji opakovaně prodloužit. Stejně jako v případě zvláštní ochrany svědka platí, že na poskytnutí krátkodobé ochrany není právní nárok. Podmínkou k realizaci krátkodobé ochrany je souhlas ohrožené osoby či osoby blízké. Krátkodobou ochranu pak realizuje útvar nebo organizační články Policie ČR podřízené řediteli krajského ředitelství policie nebo Útvar pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby (dále jen ochranná služba ). Praktické využití krátkodobé ochrany je dle doktorandského výzkumu autorky nejvíce využíváno u násilných trestných činností, jako je nebezpečné pronásledování, vydírání či domácí násilí. Průměrná délka ochrany se v praxi pohybuje řádově okolo jednoho měsíce na případ, avšak záleží na kriminologickém typu trestné činnosti. Např. ÚOOZ danou ochranu využívá méně (spíše využívá institut zvláštní ochrany svědka) než služba kriminální policie a vyšetřování. 4.1 PŘÍPAD MANŽELŮ MALHOCKÝCH Z praktického pohledu autorky je nejdůležitějším a zásadním krokem správné vyhodnocení rizikovosti případu a zvážení možnosti ochrany osob. Jako příklad autorka uvádí případ vraždy rodiny Malhockých, který se udál v Českých Budějovicích dne 10. února Podle soudního rozsudku k případu, policista neprověřil řádně předmětné sdělení, nevyhodnotil jeho závažný obsah, aby mohlo být přijato opatření k ochraně rodiny oznamovatele. V případu je zarážející, že operační důstojník Policie ČR přijal telefonické oznámení pana Pavla Malhockého na tísňovou linku 158 o předchozím útoku se zbraní na jeho osobu ze strany nevlastního syna Jana Heidingera. Zanedbal informaci o duševně nemocném, jež ohrožoval rodinu, a nepřistoupil k lustraci jeho osoby v policejní databázi. Pana Malhockého tak operační důstojník přepojil na podřízeného dozorčího obvodního oddělení Pavla Zemana. Pan Zeman na místo vyslal bez bližších instrukcí hlídku, jež se dostavila cca za 35 minut, protože mezitím řešila krádež na vlakovém nádraží. Ačkoliv ho následně telefonicky informovala, že oznamovatel má obavy z dalšího napadení, že pachatel na něho mířil něčím, co připomínalo zbraň, že okno do přízemí je nízko a že pachatel trpí závažným duševním onemocněním a již v minulosti ho opakovaně napadl, případ vyhodnotil jen jako možný přestupek proti občanskému soužití. Na dotaz hlídky k nabídnutí poskytnutí ochrany volajícím řekl, že se poskytuje jen při nejzávažnějších případech. Zlehčoval informaci o údajné střelné zbrani útočníka a Malhockého prostřednictvím hlídky nechal poučit, že pro případ dalšího napadení se má opět spojit s policí. Syn Heidinger se kolem h vrátil, po rozbití balkonových dveří vnikl do bytu a několika výstřely z pistole patřící jeho otci usmrtil manžele Malhockých. 5 NEZISKOVÉ ORGANIZACE Důležitou součástí v rámci ochrany osob hrají i neziskové organice, které působí na území České republiky i mimo ni. Autorka osobně na své disertační práci spolupracuje se dvěma neziskovými organizacemi LaStrada Česká republika o.p.s. (dále jen LaStrada ) a Rosa centrum pro týrané a osamělé ženy (dále jen Rosa ). Obě zmíněné organizace pomáhají chránit osoby podobně jako výše 205

206 uvedené programy dle svého zaměření. Organizace LaStrada působí v oblasti obchodování s lidmi a Rosa pomáhá týraným ženám a dětem. Co mají společné? Kromě jasného záměru chránit lidi, nabízí dané organizace např. ubytování v anonymních azylových domech, což je do jisté míry podobné některým krokům výše uvedených možností ochrany Policií ČR. Z výzkumu autorky vyplývá, že i Policie ČR často spolupracuje s předmětnými organizacemi, neboť oběti se často nachází ve stádiu, kdy je nutné jim poskytnout i jinou formu ochrany či např. učinit kroky k zahájení trestního stíhání. Rosa tak poskytuje ženám: Ochranu a bezpečí před napadením násilným partnerem. Odborné poradenství s cílem pochopení cyklu násilí a sociálně právní podporu pro uplatnění zákonných nároků. Podporu a posílení formou skupinových setkání. Přípravu na návrat do života bez násilí a posilování klientek, aby nalezly sílu a pomalu vlastními silami dokázaly svou situaci změnit. ZÁVĚR Článek poukazuje na možnosti ochrany osob v podmínkách ČR, se zaměřením na ochranu osoby svědka. Článek rozebírá jednotlivé formy ochrany a možnosti jejich využití včetně poukázání na praktickou část či jednotlivá uskalí předmětné ochrany. Většina popsaných situací, uvedených počtů chráněných osob či poukázání na praktickou část je výstupem z vlastního výzkumu autorky v rámci doktorského studia. Autorka vede řízené rozhovory s relevantními osobami Policie ČR, které po praktické stránce vykonávají výše uvedené typy ochrany chráněných osob na různých úrovních, spojených s jednotlivými charaktery trestných činů. Z výzkumu autorky je zřejmé, že ČR disponuje propracovaným systémem ochrany osob, kdy dle názoru autorky v programech nic nechybí ani nepřebývá a mohou tak konkurovat programům v zemích EU. Je však vždy diskutabilní, zda je chráněn optimální počet osob či nikoli, kdy tento počet nelze z praxe jednoznačně ověřit a je nutné se spoléhat na rady specialistů, kteří vykonávají fakticky jednotlivé typy ochrany osob či zpřístupněné statistické údaje porovnané s jinými zeměmi. Hlavním úskalím každé ochrany je možnost odhalení chráněné osoby, které je do jisté míry ohroženo názorem ESLP na kontradiktornost procesu. Z praxe je zřejmé, že utajení osoby v procesním řízení při zachování práva na spravedlivý proces, dělá orgánům činným v trestním řízení obtíže, kdy na jedné straně stojí vždy ochrana života svědka a na druhé veškerá procesní práva obviněného. Útvar speciálních činnosti služby kriminální policie a vyšetřování zaštiťuje zvláštní ochranu osob a metodicky dozoruje nad krátkodobou ochranou. V praxi toto znamená, že např. předmětný útvar svolává, specialisty krátkodobé ochrany na tzv. case studies, aby si předali jednotlivé zkušenosti a rozebírali palčivé body ochrany. Při zmíněné chybě u případu manželů Malhockých, považuje autorka tento krok za klíčový z pohledu předávání know-how u specialistů, jež vykonávají danou formu ochrany a k ucelenému pohledu na věc. Použitá literatura Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, v platném znění. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění. Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, v platném znění. Důvodová zpráva k Zákonu č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. [ASPI]. Praha: ASPI, [cit ]. RA

207 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu Zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., tisk poslanecké sněmovny č. 783/0. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 11/2011, o provádění krátkodobé ochrany osob, v platném znení. 207

208 PROBLEMATIKA HODNOCENÍ ŠKODLIVIN VE VZDUCHU POMOCÍ VYBRANÝCH DETEKČNÍCH METOD THE ISSUE OF EVALUATION OF POLLUTANTS IN THE AIR WITH SELECTED DETECTION METHODS Eva KELLNEROVÁ 91 Abstrakt Práce se zabývá problematikou detekčních metod škodlivin ve vzdušných aerosolech (především v uzavřených prostorech). Význam této problematiky roste, vzhledem k tomu, že řada škodlivin je zpravidla vysoce reaktivní, snadno se dostává do ovzduší a následně respiračním systémem do organismu. Příspěvek se zaměřuje především na škodliviny, které bývají rozptýleny ve vzdušných aerosolech (mívají velikost od 10 nm do 10 µm) a mají nejsnadnější prostupnost dýchacím systémem. Cílem práce je popsat význam této problematiky a podat výčet nejběžnějších detekčních metod nebezpečných látek. Klíčová slova: Nebezpečná látka, aerosol, nanočástice Abstract The contribution deals with the issue of detection methods of pollutants in aerosols (particularly in confined spaces). Importance of this issue is high, because many pollutants are generally extremely reactive, easily gets into the atmosphere and subsequently entry into the respiratory system of the organism. The paper particularly focuses on the pollutants in the form of airborne aerosols (in the size from 10 nm to 10 microns) that have the easiest permeability into the respiratory system. The aim is to describe the importance of this topic and submit a list of the most common detection methods of hazardous substances. Key words: Hazardous substance, aerosol, nanoparticles ÚVOD Škodliviny přítomné v ovzduší se řadí mezi chemické, fyzikální nebo biologické ukazatele, které mění přírodní vlastnosti zemské atmosféry. V posledních letech se problematika polétavých částic ve vzduchu (v podobě plynů, par a aerosolů), dostává do popředí zejména z důvodu potenciálně negativního vlivu vdechování škodlivin na zdraví osob. Spekuluje se o tom, že častá inhalace a setrvání v zamořeném ovzduší může být příčinou vzniku onemocnění dýchacích cest, srdečních onemocnění, rakoviny a dokonce i úmrtí. Diskutované téma se dostává do popředí rovněž z důvodu rychlého rozvoje nanotechnologií, jakožto významných antropogenních zdrojů atmosférických částic v řádech nanometrů. Ačkoliv existuje řada přirozených zdrojů nanočástic v ovzduší (sopečná činnost, lesní požáry apod.), antropogenní zdroje nad nimi v současnosti značně dominují (například spalovací motory, tepelné elektrárny, spalovací procesy, včetně výroby nanomateriálů). Nanostrukturované materiály, včetně nanočástic, jsou definovány jako částice mající nejméně jeden rozměr < 100 nm. Fyzikální vlastnosti takových látek jsou obvykle závislé na jejich struktuře. Průmyslové nanomateriály mají typické unikátní vlastnosti (např. chemické, mechanické, elektrické, optické, magnetické nebo biologické), pro něž jsou natolik žádány v komerčních či medicínských aplikacích [1]. Nanotechnologie patří mezi hlavní předmět zájmu v mnoha oborech při výzkumu nových materiálů a přístrojů, což je příčinou jejího 91 Mgr. Eva Kellnerová, Katedra krizového řízení K106, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 156/65, Brno, telefon: , eva.kellnerova@unob.cz 208

209 masivního rozvoje v posledních letech. Ultrajemné vzdušné částice (pod 10 µm v průměru), které vznikají při průmyslové výrobě nanomateriálů patří do specifické sféry vědeckého bádání, neboť velice snadno prostupují do organismu plícemi. Výzkum potenciální zdravotní zátěže zaměstnanců pracujících ve sféře výzkumu, výroby nebo vzniku nanočástic a pohybujících se ve zvýšené míře v zamořeném prostředí, patří mezi rozvíjející se vědní oblasti. Sem částečně spadají rovněž některé obory armádních profesí Armády České republiky (AČR) specializujících se v oborech mechanizace, tankové a dělostřelecké odbornosti a rovněž práce se zbraněmi (především chemickými). Z tohoto důvodu byla provedena řada epidemiologických, patologických a toxikologických studií posuzujících plicní nemoci vyvolané přílišnou inhalací aerosolů a hodnotících příznaky pozorované u postižených osob. Stejně tak bylo snahou objasnit specifický mechanismus vzniku onemocnění, vztah dávky a reakce organismu a rovněž charakteristiku částic, která ovlivňuje jejich toxicitu. Z tohoto hlediska se uvažovalo především o velikosti, povrchu a reaktivitě částic, jejich chemickém složení, rozpustnosti nebo tvaru částic. Vedle toho nelze opomenout potenciální zvýšení či snížení zdravotního rizika v souvislosti s povahou expozice vzdušným nanostrukturovaným částicím (například vliv způsobu vzniku nanočástic a jejich disperze, transformace a kontroly na pracovištích) [1]. Studie zaměřená na srovnání nanočástic přirozeně přítomných v atmosféře a těch, které byly průmyslově vyrobeny odhalila, že inhalace průmyslově vyrobených nanočástic je dominantní cestou expozice běžné populace nanočásticím. Situace je komplikována také tím, že celosvětové regulatorní standardy pro kontrolu atmosférických nanočástic v ovzduší nebo uvnitř budov jsou extrémně vzácné. Během výzkumu bylo zjištěno, že průmyslově vyrobené nanočástice vykazují oproti těm atmosférickým drobné odlišnosti, které nejsou dostatečně zřetelné, aby pomocí nich bylo možné jednoznačně nastavit regulatorní rámec. Rozdíly byly zřetelné v mnoha aspektech. Nejzřetelněji se rozdíly projevovaly především u těchto parametrů: poměr stran, velikostní distribuce, chemické složení, homogenita nebo heterogenita nanočástic [2]. Kontrolní metody vzdušných aerosolů nebyly dosud uspokojivě charakterizovány pro polétavé částice v nanoměřítku. Současný stav informací poskytuje pouze částečné preventivní doporučení jak nakládat s nanomateriály při jejich průmyslové výrobě. Nicméně zásadní kritické otázky související s toxicitou nanočástic u profesně zatížených osob v rámci AČR, zůstávají dosud nezodpovězeny. Toto jsou hlavní důvody proč je dnes zvýšený zájem o vývoj spolehlivějších a přesnějších metod pro detekci škodlivin v ovzduší, které zároveň musí splňovat náročné požadavky na detekční limit, možnost použití v terénu, jednoduchý odběr vzorků a pokud možno rychlé vyhodnocení výsledků. 1 IDENTIFIKACE ŠKODLIVIN V OVZDUŠÍ Ke zjištění a prevenci kontaminace je nutné zavést tři operace: detekci, identifikaci a dekontaminaci. Metodologie tvorby aerosolu má významný vliv na detekční metodu [3]. Chemický průzkum představuje soubor činností, vedoucí k detekci, charakterizaci, identifikaci nebo stanovení nebezpečných chemických látek (NCHL) a bojových chemických látek (BCHL). Takové postupy jsou v případě jejich úniku do životního prostředí realizovány v terénních podmínkách. Naměřené údaje, včetně případných dalších zjištěných okolností, jsou interpretovány s cílem identifikovat charakteristická nebezpečí, navrhnout postupy pro zamezení šíření hrozby, snížení míry rizika ohrožení a rovněž zabezpečit ochranu zasahujících osob [4]. Jak je patrno z definice chemického průzkumu, jde o velmi náročnou činnost, která klade velké nároky jak na detekční techniku, tak i na obsluhu této techniky. Tyto činnosti v působnosti resortu Ministerstva obrany a resortu Ministerstva vnitra ČR plní mimo jiné také úkoly v rámci ochrany obyvatelstva (např. dekontaminaci) [4]. 209

210 Vzorkovací technika by měla být schopna zabezpečit dostatečně reprezentativní vzorky aerosolu v jeho původní podobě, neovlivněné vzorkovacím procesem. Charakteristiky jako jsou hmotnostní a početní koncentrace a velikostní distribuce by měly zůstat nepozměněné až do okamžiku měření. Nutno podotknout, že je velmi obtížné se vyhnout změnám v charakteristice aerosolu během vzorkovacího procesu. Kvalita získaných vzorků aerosolu závisí především na [5]: účinnosti nasávání a depozice aerosolu na vstupu vzorkovače nebo během jeho transportu vzorkovačem; extrémně nehomogenní aerosolové koncentraci; shlukování nebo velké lokální depozici částic během transportu vzorkovačem, což omezuje průtok nebo může být příčinou ucpávání vzorkovače; opětovném strhávání již zachyceného aerosolového materiálu zpět do proudu vzorku; odpařování anebo kondenzaci aerosolového materiálu během jeho transportu vzorkovačem. Moderní trend vývoje analytických metod pro detekci energetických materiálů v AČR se ubírá směrem detekce par výbušných látek v okolním ovzduší, jenž je kontaminován neznámou chemickou látkou ve formě par a aerosolů. V současné době se tyto aerosoly, ať už tuhé či kapalné označují jako částicový materiál (particulate matter PM) [6]. Parametry dosud běžně využívané k popisu aerosolů (koncentrace, chemické složení apod.) se rozšiřují o další hodnoty, jako je počet aerosolových částic, jejich velikost a tvar. Pro měření ultrajemných částic dosud neexistuje metoda, kterou by bylo možno měřit částice v celém spektru jejich velikostí. Dokonce neexistuje ani jediný princip měření, na jehož základě by všechny potřebné parametry byly získány. K odhadu polutantů ve vzduchu jsou v současnosti často používány aerodynamické čítače částic (APC). Zachycené částice mohou být v pevném nebo kapalném stavu [3]. Největší perspektivou je v současnosti využívání okamžitého třídění částic (tzv. real-time sizing), v rámci kterého jsou využívány jak setrvačné síly částic a jejich optické vlastnosti, tak měření chování částic v elektrickém poli. 2 VYBRANÉ METODY DETEKCE NANOČÁSTIC ZE VZDUCHU Metody ke kontrole expozice vzdušným nanostrukturovaným částicím nebyly dostatečně charakterizovány u částic o malých průměrech. Teorie a omezená experimentální data naznačují, že obvyklá ventilace, průmyslová kontrola a filtrační přístupy by měly být aplikovatelné pro částice v řádech několika nanometrů a větší. Výjimky vzniknou pravděpodobně v okamžiku vzniku působení elektrostatického, magnetického a termálního pole, což může silně ovlivňovat pohyb částic [1]. Ačkoliv výběr ideálního parametru (např. počtu, povrchové plochy, hmotnostní koncentrace) vhodného k popisu a hodnocení aerosolů je stále předmětem debat, řada výzkumů je orientována na oblast měření koncentrací aerosolových částic v reálném čase. V současnosti je zaznamenávána potřeba rozvoje znalostí o schopnostech přístrojů používaných k zaznamenávání aerosolových částic menších než mikrometr [7]. V koncentračních metodách může být částicový materiál posuzován z hlediska hmoty (m), počtu (N) a povrchové oblasti (S) částic. Měřicí přístroje jsou založeny na rozdílných měřicích principech a mohou být založeny na principu gravimetrickém, optickém, mikrovážném nebo elektrickém [8]. Měření velikostní distribuce vzdušných nanočástic v reálném čase může být provedeno elektrickými analyzéry pohyblivosti částic (například skenovacím třídičem pohyblivosti částic - SMPS) nebo v menší míře kaskádními impaktory (například elektrickým nízkotlakovým impaktorem), které poskytují nižší rozlišení velikosti částic [7]. 2.1 GRAVIMETRICKÁ METODA V gravimetrické metodě je koncentrace částicové hmoty stanovena zvážením filtrů před a po vzorkovací periodě. Základní metodou pro měření off-line hmotnostní koncentrace ve spalinách je gravimetrické vzorkování filtrů. Filtr obvykle sbírá částicový materiál ve všech granulometrických frakcích (nukleační, akumulační a hrubozrnné), v případě, že vzorek neprochází cyklónem nebo impaktorem k odstranění větších částic. Vzorkování částic filtry ve výsledku zvyšuje čas stanovení 210

211 o 15 minut a více, a proto není identifikace rychlých procesů možná. Částice zachycené na filtrech bývají následně stanoveny chemicky. Gravimetrická metoda je založena na filtrech a kaskádových impaktorech. Ty dokážou sbírat částice, hodnotit jejich koncentraci a dle některých studií jsou doporučovány pro měření hmotnostní velikostní distribuce částic. Pokud je však nutná více podrobná analýza, je třeba využít jiné techniky (například SEM) [8]. 2.2 OPTICKÉ METODY Optické přístroje používané pro měření koncentrace částic v reálném čase mohou být založeny na principech rozptylu světla, absorpce záření nebo pohlcení záření. Rozptyl světla je klasifikován jako disperze záření způsobená jednotlivými částicemi (rozptyl fotometrem je disperze záření způsobená shlukem částic). Mezi nejpoužívanější přístroje měřicí na tomto principu patří například optický čítač částic (Optical Particle Counter OPC), vedle toho lze rovněž jmenovat kondenzační čítač částic (Condensation Particle Counter CPC) jako variantu vhodnou pro měření malých částic [8]. Naproti tomu měřicí přístroje založené na principu absorpce světla jsou využívány k měření koncentrace uhlíku (sazí) přítomného v aerosolu, který silně pohlcuje záření. Měřicí přístroje jsou v tomto případě založeny na více typech zpracování signálů. Může se jednat o [8]: diferenční metodu, při níž je absorpce získána z rozdílu mezi pohlceným a rozptýleným zářením (například spotmetr); metodu založenou na filtrech, které měří útlum světla způsobený částicovým materiálem zachyceným na filtru (etalometr, absorpční fotometr částic sazí PSAP apod.); částice absorbující světlo obsažené ve vzorcích aerosolu. Tyto částice jsou periodicky zahřívány absorpcí světla s modulovanou amplitudou (zástupcem je fotoakustický senzor sazí PASS); laserově indukované spalování tímto způsobem je krátkými laserovými pulzy částicím dodávána tepelná energie až do teploty sublimace uhlíku. Jakmile jsou částice spáleny, jejich rozklad je analyzován fotonásobičem. Na základě intenzity a rychlosti spalování částic je zjištěn počet a průměrná velikost částic a následně objem sazí. Aparatury pracující na principu pohlcování záření v aerosolech zahrnují tzv. Cavity Ring Down metodu (CRD), v níž jsou aerosoly uměle vytvářeny atomizací a sušením. Vysušené částice bývají tříděny diferenciálním třídičem pohyblivosti částic (Differential Mobility Analyzer DMA) a následně v CRD přístroji počítány s využitím čítače kondenzujících částic [8]. 2.3 SKENOVACÍ ELEKTRONOVÁ MIKROSKOPIE Standardní technika k detekci primární velikosti částic je skenovací elektronová mikroskopie (SEM). Získání a analýza uspokojivých obrázků za účelem dosažení statisticky významné analýzy je nicméně značně časově náročná. K tomu se obvykle přidává i dlouhé trvání vzorkování a rovněž účinnost vzorkovacích přístrojů by měla být definována s velkou péčí k poskytnutí uspokojivých vzorků. Navíc, SEM není časově rozlišená, což neumožňuje identifikaci zdroje nanoaerosolu nebo definici emisních úrovní nebo specifických kroků na pracovištích [7]. 2.4 SKENOVACÍ TŘÍDIČ POHYBLIVOSTI ČÁSTIC (SMPS) Nejčastějším odběrem plynných látek bývá odběr vzorku vzduchu, který je kontaminovaný neznámou chemickou látkou (např. energetickými sloučeninami ve formě par nebo aerosolů). U klasických postupů jsou chemické sloučeniny ve vzduchu prekoncetrovány absorpcí v tzv. impingerech (přístrojích na absorpci prašných látek ze vzduchu) nebo jsou shromažďovány na speciálních filtrech. V současné době lze zachytit plyny i aerosoly chemických látek v denuderech tenkých trubicích, jejichž vnitřní stěna je pokryta sorbentem zachycujícím plynné složky, přičemž jsou částice aerosolu unášeny vně zařízení. Denudery se využívají jak v analytice stopových koncentrací polutantů v ovzduší, tak při separaci plynných znečišťujících látek ze vzduchu od látek v kondenzované fázi. Při realizaci analýzy touto metodou je po odebrání vzorků sorbent skladován a přepravován k analýze v laboratoři. Analyt je následně v laboratoři po tepelné desorpci nebo extrakci analyzován plynovou chromatografií nebo kombinací plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie [9]. 211

212 Tento spektrometr je složen z několika součástí: dodavače částic, třídicí kolony a sady detektorů. Existuje mnoho verzí SMPS, které jsou schopny zaznamenat nanočástice od velikosti 1 mikrometru. Jedná se o nejpřesnější nástroj pro citlivé rozlišení velikostní distribuce aerosolů z výfukových plynů dopravních prostředků [8]. SMPS je obvykle užíván jako měřicí přístroj pro měření počtu a velikostní distribuce jak atmosférických tak průmyslově vyrobených nanočástic. Detekuje částice na základě jejich ekvivalentního průměru elektrické pohyblivosti (tzn. průměru sférické částice, která má stejnou elektrickou pohyblivost jako příslušná nepravidelná částice. Používání takových měřicích přístrojů nebo jiných pracujících na podobném principu vzbuzuje mnoho dalších otázek týkajících se elektrického náboje průmyslově vyrobených nanočástic, které mají rozdílnou fyzikální a chemickou charakteristiku než atmosférické nanočástice [2]. ZÁVĚR Výroba antropogenních částic emitovaných do ovzduší se v posledních letech dramaticky zvýšila. Tyto látky mají nepříznivé dopady na zdraví člověka. Nanočástice a částice menší než 1 mikrometr nemají tendenci dopadat na zem a jsou snadno prostupné respiračním systémem. Ultrajemné nanočástice (menší než 100 nm) jsou nanočástice o stejné velikosti jako je velikost molekul vzduchu. Takové látky mohou procházet buněčnou membránou a dostat se do krve, kde mohou ohožovat další orgány. Tyto aerosoly jsou nejnebezpečnější formou znečištění ovzduší, a proto jsou velmi škodlivé pro lidské zdraví. Vědecká literatura naznačuje, že neexistuje žádné bezpečné množství těchto částic v ovzduší. Problematika se dostává do popředí především v souvislosti se zvýšeným rozvojem nanotechnologií. Specifickou oblastí výzkumu je potom profesní zatížení zvýšenou inhalací nanočástic, nevyjímaje některé armádní obory. Příspěvek podává stručný přehled nejtypičtějších detekčních metod, které mohou být využity za účelem charakteristiky chemických škodlivin přítomných ve vzdušných aerosolech. Částice o velikostech v řádech nanometrů jsou hlavním předmětem zájmu, zejména pro značné obtíže popisu jejich fyzikálně-chemických vlastností během jejich detekce. Použitá literatura [1] MAYNARD, A., D.; KUEMPEL, E., D. Airborne nanostructured particles and occupational health. Journal of Nanoparticle Research. 2005, vol. 7, p [2] KUMAR, P.; FENNELL, P.; ROBINS, A. Comparison of the behaviour of manufactured and other airborne nanoparticles and the consequences for prioritising research and regulation activities. Journal of Nanoparticle Research. 2010, vol. 12, p [3] PAZIENZA, M.; BRITTI, M., S.; CARESTIA, M.; CENCIARELLI, O.; D'AMICO, F.; MALIZIA, A.; BELLECCI, C.; FIORITO, R.; GUCCIARDINO, A.; BELLINO, M.; LANCIA, C.; TAMBURRINI, A.; GAUDIO, P. Use of Particle Counter System for the Optimization of Sampling, Identification and Decontamination Procedures for Biological Aerosols Dispersion in Confined Environment. Microbial & Biochemical Technology. 2014, vol. 6, no. 1, p [4] Česká republika. Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR ze dne , kterým se vydává Řád chemické služby Hasičského záchranného sboru České republiky. Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV-GŘ HZS ČR 2006, částka 30. [5] ABDEL-SALAM, M. Aerosol Sampling Methods in Workplace and Ambient Environments. Journal of Aerosol Medicine. 2006, vol. 19, no. 4, p [6] LI, CH.; MAO, CH. An Empirical Research on the Impacts of Haze Governance on Overinvestment of Heavy Air Pollution Enterprises of China. Chemical Engineering Transactions. 2015, 46, [7] BAU, S.; WITSCHGER, O.; GENSDARMES, F.; THOMAS, D. Determining the count median diameter of nanoaerosols by simultaneously measuring their number and lung deposited surface area concentrations. Journal of Nanoparticle Research. 2013, vol. 15, no. 2104, p

213 [8] AMARAL, S., S.; CARVALHO, J., A.; COSTA, M., A., M.; PINHEIRO, C. An Overview of Particulate Matter Measurement Instruments. Atmosphere, 2015, vol. 6, p [9] VEČEŘA, Z.; MIKUŠKA, P.; KELLNER, J.; NAVRÁTIL, J.; LANGEROVÁ, A. Application of Portable Continuous Aerosol Concentrator. In: Mathematical Methods and Techniques in Engineering & Environmental Science, Proceedings of the 4th WSEAS Conference on Sensors and Signals (SENSIG 11). Catania, Sicily, Italy: WSEAS Press, 2011, p ISBN

214 LEGAL PROBLEM WITH BINDING DEFINITIONS ILLUSTRATED WITH EN EXAMPLE OF EXTRAORDINARY MEASURES Malwina Ewa KOLODZIEJCZAK 92 Abstract In this article the author presents some binding definition occurring in Polish legal acts, but also in the wider context. As for terms such as aggression, state of war, martial law but also entities in public international law etc. Furthermore, the author refers to the hierarchy of sources of law in the Republic of Poland, indicating where a lack of definitions is, and where it seems that they are unnecessary according to the rules of legislative technique. Finally, the author also refers to the presence of the definitions in legal regulations which are related to extraordinary measures in the Republic of Poland. The last point is important because the correct interpretation of some key definitions, depends on the possibility of introducing one of the extraordinary measures. Keywords: Binding definitions, Polish legal acts, extraordinary measures, martial law. INTRODUCTION The failure to identify of legal definitions it is a problem not only in international public law acts but also in the Polish law. In domestic legal acts there are expressions, words, synonyms, whose use is unclear. This is due to the fact that there are do not exist legal definitions of some basic terms. This makes it difficult not only for their use, but, what it is even more important, in the interpretation. In the presentation and article, the author wants to show some examples of these definitions (which exist in public international and domestic law), because the correct interpretation is important for security (and) law. According to international public law, it will be a terms: entities and actors, recognition, aggression, war and armed conflict. Under Polish law it will be: the war, a state of war, "a time of war" and hybrid war. But, for issues such as extraordinary measures, discuss are required only some of the abovementioned definitions, which in this topic seem to be crucial, e.g. state of war, martial law, entities, and additionally cyber attacks. 1 WHY BINDING DEFINITIONS ARE SO IMPORTANT? On the one hand, the Polish law the absence of the basic definitions, which could be called binding (legitimate). S. Kazmierczyk assumes that binding definition is "the definition in the text of the legislative act, usually at the beginning. It has the form of a legal provision. It is in force as a legislative act. which means that the introduction of terms, which would be contrary to the meaning set out in the legal definition it is tantamount to violation of the law. The legislator formulates legal definitions in cases where a term is ambiguous, vague in meaning or there is a need to introduce a new meaning (...). They are not the subject of behavior governed by the standard, but the meaning of words used in the text of the legislative act (...)" 93. On the other hand, it can be indicated that some important definitions like "time of war" (sometimes is using term "period of war") appear in the records, which are non-binding documents. The definition of these terms is in the dictionary project, prepared by the National Security Bureau. Also, some descriptions can be found in the National Security Strategy LL.M, MA, Malwina Ewa Kolodziejczak, Institute of Law and Administration Defensive, Faculty of National Security, War Studies University, Chrusciela Montera 103, Warsaw, malwina.mali@gmail.com. 93 (tr. MK), Wprowadzenie do nauk prawnych. Leksykon tematyczny, red. nauk. A. Bator, Wyd. LexisNexis, Warszawa 2008, p

215 Another important aspect concerns the definition, which can be found in the legal acts, but this, in turn, there are other problems. Firstly, these definitions are amplified, which is not consistent with the principles of legislative techniques and stigmatized by lawyers constitutionalists. And in a legal opinion A. Szmyt indicates that each repetition seems excessive 95. It's not just "copy" the rules of the Constitution, but essentially place the same definitions of the different expressions in different laws. Another problem concerns the indication of the specific situation, and yet in a dynamically changing reality of the legislature can not anticipate every situation. Linked to this is another problem, namely a number of amendments to legislation that specifically indicate the inventory situation. This in turn often leads to the creation of the laws of directories enclosed with bullets, the formation may be simply dangerous. 2 POLISH LEGAL ACTS Currently, in accordance with the highest legal act in force in Poland, which is the Constitution of the Republic of Poland hierarchy acts is strictly defined [Kolodziejczak, 7]. CONSTITUTION of the Republic of Poland STATUTES RATIFIED INTERNATIONAL AGREEMENT REGULATIONS art. The agreement (89) in the event of conflicts of law takes precedence over the statutes. prior consent granted by without consent grantem by art. Fig. 1 Hierarchy of Polish legal acts Source: Own work, based on Constitution RP As shown above, the Constitution takes precedence and all other acts must be consistent with it and its subordinate. In accordance with art. 87 next are statutes, then ratified international agreements and regulations. It should be noted, that in case of ratified international agreements way of ratification is very important. If the ratified international agreements require the prior consent granted by statute by the Sejm and the Senate (Parliament), they have the force of law. Then, in the case of conflict of laws between these international agreements and statutes primacy granted to the regulations of ratified international agreements on intrastate laws 96. In Poland there are also other documents, which, however, have no legal force and the rank of legislation generally applicable. Strategy it can be given as en example here. There are many proposed definitions. As in the same National Security Strategy (2014) stated: the implementation of new solutions integrating the national security management may require changes in the legislation which would precisely determine the role of authorities and state institutions in the national security system, means they have at their disposal and rules for the coordination of activities 97 [10]. 95 A. Szmyt, Opinia prawna do przedstawionego przez Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej projektu ustawy o zmianie ustawy o stanie wojennym oraz o kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych i zasadach jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych innych ustaw, Druk sejmowy nr 4355, Warszawa The Constitution of the Republic of Poland of 2 nd April, 1997 (Journal of Law from 1997, No. 78, item 483), art National Security Strategy of the Republic of Poland, point 114, p

216 It should be agreed that "security strategies - as documents widely available - are an important instrument for the legitimacy of policy and external actions of the state (instrument of diplomacy, prevention and deterrence)" 98 [Kupiecki, 8], however, should not only give rise to action. It cannot be that the issues discussed strategies - whether it's security and defense - are not implemented as specific provisions in acts universally applicable. It also seems that, despite the conclusions and recommendations prepared within eg. Security Strategic Review majority is not legally sanctioned or practically implemented. Perhaps, therefore, one should consider the creation of a single, comprehensive law on security issues eg. in the context of states of emergency. 3 PROBLEMATIC DEFINITIONS IN EXTRAORDINARY MEASURES REGULATIONS The extraordinary measures in the Republic of Poland introduced in certain situations, if ordinary constitutional measures are inadequate. According to the Polish Constitution currently in Poland there are three states: the state of natural disaster, the state of emergency, and the martial law 99 [2, 3, 4]. Separately should be discussed the state of war and a time of war, which can be related to the martial law, but it is not obligatory 100. Although both the Constitution as well as three separate laws regulate them in detail, there are still difficulties in terms of legal interpretation and - importantly - to define and assign the appropriate individual cases, which of the states should be introduced [Kolodziejczak, 5]. According to the Constitution of the Republic of Poland, a state of natural disaster can be introduced in order to prevent the effects of natural disasters or technical failures and to remove them (art. 232). Statutory definition has been expanded to include the possibility of introducing a state of natural disaster, if these effects were caused by a terrorist attack or attack in cyberspace. On the other hand, President can introduce a state of emergency in the event of threats to the constitutional order of the state, public safety or public order (art. 230). Just as in the state of natural disasters, statutory definition allows to enter a state of emergency, if these situations are caused by a terrorist attack. Martial law to be introduced in the case of external threats to the state, an armed attack on the territory of Poland or when an international agreement the results of commitment to the common defense against aggression (art.229) 101. The laws are defined key terms "external threat", and given reasons for entering specific conditions. According to author, these definitions provide too much detail evidence, creating a closed list, which in the face of recent events related to the terrorist attacks appears to be inadequate. The legislator did not also referred to the cases where would be entered all states. Above all, however, it is difficult to distinguish, that state would be appropriate at a terrorist attacks [Kolodziejczak 6]. It should be noted that a detailed definition of de facto narrows its validity. On the one hand, the precise indication of the actions or situations when you can make martial law seem right, however, to the rapidly changing circumstances may prove to be inadequate and require from time to time make corrections. For the original version of the introduction of martial law by pointing to an external threat to the state in addition to the activities of a terrorist nature also added activities in cyberspace. Furthermore, in the art. 2 paragraphs. 1a, the legislature decided to put the definition of external threats to the State, which should be understood as deliberate actions that threaten the 98 R. Kupiecki, Strategia Bezpieczeństwa Narodowego RP 2014 jako instrument polityki państwa. Uwarunkowania zewnętrzne i aspekty procesowe, Bezpieczeństwo Narodowe 2015 /I, s Ustawa z dnia 18 kwietnia 2002 r. o stanie klęski żywiołowej, (Dz. U. z 2014, poz. 333, 915), ustawa z dnia 21 czerwca 2002 r. o stanie wyjątkowym, (Dz. U. z 2014 r. poz. 1191) oraz ustawa z dnia 29 sierpnia 2002 r. o stanie wojennym i kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych oraz jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej (Dz. U. z 2015 r., poz. 529). 100 M. Kołodziejczak, Różnica pojęć: wojna, konflikt zbrojny, kryzys, zagrożenie występujących w naukach o bezpieczeństwie ujęcie prawne, [w:] Zagrożenia bezpieczeństwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej w XXI wieku. Pojecie, zakres i kwalifikacja, pod. red. W. Sójka, M. Kołodziejczak, Wyd. AON, Warszawa Ustawa o stanie wojennym i kompetencjach Naczelnego Dowódcy (Dz. U. z 2014, poz. 1815), art. 2 ust

217 independence and the integrity of the territory or important economic interests. They also aim to prevent the disruption of normal functioning of the state by external entities. And according to author here s the biggest problem occurs with the word "entities". Under international law, the public will either state - the original entity or international organization the entity secondary, which received subjectivity. In addition to states and selected international organizations to subjects of international law, which is not a closed list, also includes: physical persons, war criminals, nations, the Holy See and the Sovereign Order of Malta. The doctrine, this classification still causes controversy. It is therefore difficult to imagine that the actors of international relations, such as terrorist groups and armed gangs, indigenous groups, tribes and even regional political groups could in the future be even partially recognized. It is also important to precisely define terms related to security and defence. War should be equated with actual military action, but it should be distinguished from a state of war an institution of international law to amend the relations between the two countries, but also related to the rupture of diplomatic or economic relations. Importantly, war or a state of war concerns only and exclusively the original entities of public international law like states! The conflict is a broader concept than war, applies to a variety of activities, which, however, may attend the other actors, not only of the states. Aggression was fairly exhaustively defined in the Resolution of the General Assembly 3314 (XXIX) Definition of Aggression, 14 December 1974, but it should be emphasized that this is not legally binding definition! Basically we can say that any military attack will be one of example of aggression, but not every aggression is associated with an armed attack. This is particularly important in the context of art. 5 of NATO, which is spoken only of an armed attack [Kolodziejczak 6]. CONCLUSION First of all, binding definitions have huge influence on (inter) national law. It is extremely important that these definitions should be in order, perhaps even redefined. It cannot be, on the one hand, that there are no binding definitions of most important expressions. On the other hand, the creation of overly detailed definitions and closed lists also for the law is not favorable phenomenon. It should be definitively added that the lack of legal regulations causes chaos, and chaos could cause conflicts. Therefore, the author, is of the opinion that it is necessary to formulate binding definitions in the form of legislation generally applicable legislation, which will have the force of law, eg. in the form of legal definitions. References [1] The Constitution of the Republic of Poland of 2 nd April, 1997 (Journal of Law from 1997, No. 78, item 483). [2] Ustawa z dnia 18 kwietnia 2002 r. o stanie klęski żywiołowej, (Dz. U. z 2014, poz. 333, 915). [3] Ustawa z dnia 21 czerwca 2002 r. o stanie wyjątkowym, (Dz. U. z 2014 r. poz. 1191). [4] Ustawa z dnia 29 sierpnia 2002 r. o stanie wojennym i kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych oraz jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej (Dz. U. z 2015 r., poz. 529). [5] Malwina Kołodziejczak, Różnica pojęć: wojna, konflikt zbrojny, kryzys, zagrożenie występujących w naukach o bezpieczeństwie ujęcie prawne, [w:] Zagrożenia bezpieczeństwa narodowego Rzeczypospolitej Polskiej w XXI wieku. Pojecie, zakres i kwalifikacja, pod. red. W. Sójka, M. Kołodziejczak, Wyd. AON, Warszawa

218 [6] Malwina Kołodziejczak, Analiza pojęcia wojny, agresji i napaści zbrojnej oraz przykłady ich użycia w aktach prawnych obowiązujących w Rzeczypospolitej Polskiej, Obronność. Zeszyty Naukowe WZiD AON 2(14)/2015, Warszawa [7] Malwina Kołodziejczak, The Commander-in-Chief in legal system of the Republic of Poland, W. Feichtinger, B. Hensellek (eds.), Schriftenreihe der Landesverteidigungsakademie, 27/2015, Vienna 2016, p [8] Robert Kupiecki, Strategia Bezpieczeństwa Narodowego RP 2014 jako instrument polityki państwa. Uwarunkowania zewnętrzne i aspekty procesowe, Bezpieczeństwo Narodowe 2015 /I. [9] Andrzej Szmyt, Opinia prawna do przedstawionego przez Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej projektu ustawy o zmianie ustawy o stanie wojennym oraz o kompetencjach Naczelnego Dowódcy Sił Zbrojnych i zasadach jego podległości konstytucyjnym organom Rzeczypospolitej Polskiej oraz niektórych innych ustaw, Druk sejmowy nr 4355, Warszawa [10] National Security Strategy of the Republic of Poland. 218

219 ANALÝZA POVSTALECKÉHO BOJE A JEHO DOPAD NA PŘÍPRAVU JEDNOTEK AČR THE ANALYSIS OF THE INSURGENCY AND ITS IMPACT TO THE CZECH ARMY TRAINING Roman KOPŘIVA Abstrakt Povstalecké a protipovstalecké operace jsou známy jako lidstvo samo. Proto je cílem tohoto článku provést analytickou studii řešení příčin povstaleckého boje a poukázat na nedostatky v přípravě jednotek AČR na tento druh konfliktu. Pomocí Ishikawova diagramu zdůraznit příčiny povstaleckého boje a provést analýzu zainteresovaných stran vzhledem k vyjádření jejich míry a vlivu. Stanovením klíčového problému reagovat na doporučení pro jednotky AČR, které povedou k získání dalších schopností vedení protipovstaleckých operací. Klíčová slova: povstalectví, protipovstalectví, analýza, Česká armáda, výcvik, schopnost Abstract Insurgency and counterinsurgency operations are known as humanity itself. As a result of it, the aim of this article is to perform an analytical study of the insurgency cause and point out the shortcomings in the preparation of the CZECH ARMY units in this kind of conflict. By using Ishikawa diagram to underline causes of guerrilla fighting, and by the analysis of the stakeholder conduct the expression of their extent and influence. By determining the key issue to respond to recommendations for the CZECH ARMY units that will lead to obtain the other abilities to carry out a counterinsurgency operations. Key words: insurgency, counterinsurgency, analysis, czech army, training, ability ÚVOD Pro současné vojenské operace je charakteristická vysoká dynamika, rychlé a netradiční změny operačního prostředí, ve kterém se operace odehrávají především s použitím menších, dobře vycvičených a vyzbrojených jednotek. Příští ozbrojené konflikty se s největší pravděpodobností budou odehrávat v zastavěných oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva (např: ve městech, na pobřežích, v povodích řek) za účasti státních a nestátních aktérů (ozbrojené skupiny, kriminální gangy, média ). Příklady současných a i budoucích operací jsou konflikty vedeny například na Ukrajině [1],v Sýrii či Iráku [2]. Také spektrum konfliktů se od konce studené války značně rozšířilo. Vedle stabilizačních nebo humanitárních operací, to jsou tzv. protipovstalecké operace [3], pro které se vžila zkratka COIN (z anglického counterinsurgency ). V operacích COIN je méně pravděpodobné v masivní míře nasadit organické jednotky, např. velikosti divize, jako ve standartním konvenčním konfliktu. Zpravidla se bude jednat o menší, flexibilní účelová uskupení, přizpůsobena konkrétním podmínkám operačního prostředí. Autor vychází především z poznatků a zkušeností, které byly identifikovány nejen v ozbrojených konfliktech v Iráku, Afghánistánu nebo Mali, ale rovněž dávno předtím ve Vietnamu a Malajsii. Cílem článku je tedy analyzovat příčiny povstaleckého boje a najít odpověď na výzkumnou otázku a to Jaký je klíčový problém v přípravě jednotek AČR a MO s ohledem na provádění protipovstaleckých operací. Na základě této výzkumné otázky definovat klíčový problém v přípravě jednotek pro vedení protipovstaleckých operací. Tyto potom budou základním aspektem k řešení problému. Výsledkem je stanovení návrhů, doporučení, které by jednotky v rámci přípravy mohly aplikovat. 219

220 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ K jednoznačnému vysvětlení a pochopení dané problematiky je nutné vydefinovat některé pojmy, které se budou několikrát prolínat tímto příspěvkem. Povstalectví (IN jako insurgency) je akce organizovaná často ideologicky motivovanou skupinou nebo hnutím, které se snaží ovlivnit nebo zabránit politickým změnám vládnoucích autorit v rámci regionu. Akce jsou zaměřené na přesvědčení nebo vynucení poslušnosti populace s využitím násilí a podvratné činnosti [4]. Protipovstalecký boj (COIN jako Counterinsurgency) je kombinace opatření prováděná vládou k poražení povstání. Efektivní protipovstalecký boj integruje a synchronizuje politický, bezpečnostní, právní, ekonomický vývoj a psychologické činnosti, které mají vytvořit komplexní přístup, jehož cílem je oslabit povstalce, zatímco vláda posiluje legitimitu v očích obyvatel [5]. 1.1 MÍSTO PROTIPOVSTALECKÝCH OPERACÍ Charakter a obsah vojenských operací vedených k stabilizaci bezpečnostní situace v krizových oblastech mimo území NATO, případně EU, se v posledních desetiletích vyvíjí, stejně, jako se mění charakter globálních bezpečnostních hrozeb a pravděpodobného operačního prostředí. Dokladovat to lze i na spektru vojenských operací, které se mimo jiné člení na operace bojové, protipovstalecké (COIN), stabilizační (operace na podporu míru) a humanitární -vojenské mírové zapojení [6]. Protipovstalecké operace se mohou prolínat celým spektrem konfliktů, mohou být jejich součástí, nicméně probíhají i samostatně jak to dokazují operace v Iráku, Sýrii či Afghánistánu. Protipovstalecké operace budou jednou ze součástí spektra konfliktu a jejich místo vždy bude záležet na stupni použitých sil a prostředků. V podmínkách AČR je ovšem tato oblast nedoceňována. Jak ukáže výzkum níže, je nutné znásobit úsilí k vysvětlení pojmu povstalectví, protipovstalecké operace, ke zpracování dalších publikací. Příslušníci armády tedy musí být připraveni na řešení takových operací. Bojové operace Protipovstaleck é operace Stabilizační operace Humanitární operace Spektrum konfliktu Obr. 1 Členění spektra ozbrojených konfliktů Zdroj: vlastní 1.2 PŘÍČINY POVSTALECKÝCH OPERACÍ V rámci AČR existuje pouze několik dokumentů a odborných publikací, které se zabývají povstaleckým a protipovstaleckým bojem. Především neznalost povstaleckého boje jsou příčinou nedostatečného povědomí jednotek o této problematice. Rozhodl jsem se tedy zpracovat analýzu příčin a následku [7] někdy také nazýván Ishikawův diagram nebo i diagramem rybí kosti. Jeho účelem je stanovení nejpravděpodobnější příčiny problému, který řešíme. Povstalectví je díky technologiím (twitter, facebook, internet, mobilní síť) modernější a přizpůsobuje se. Personálně je více propracováno, využívá geopolitické situace a psychologické operace k přesvědčení nerozhodných obyvatel. V článku Principles, Imperatives and Paradoxes of Counterinsurgency (NAGL, 2006, s. 1) autor upozorňuje na fakt, že každý protipovstalecký konflikt je jiný (kvůli odlišnostem prostředí, podstatě příčiny a kultuře), ale vždy platí stejné principy a přikázání COIN. I když jsou tyto principy naplňovány, nemusí to vždy vést ke kýženému vítězství, avšak pochopení těchto principů může napomoci k tvorbě úspěšné COIN kampaně. Jinými slovy, jestliže se mění taktiky povstaleckého boje, musí se měnit 220

221 i taktiky protipovstaleckých operací a tedy to má dopad na principy protipovstaleckých operací. Na obrázku níže jsou popsány příčiny a důsledky povstaleckých operací. Příčiny Důsledky Obr. 2: Diagram příčin a důsledků (Ishikawův diagram) Zdroj: vlastní Identita-Identita má sociální a kulturní charakter. Určité silné pocity mohou být v rozporu s oficiální politikou domácí. Pocit vlastního národa (viz Arabové a Syket Picotova linie [8]) může vést k tendencím o odtržení, změnám hranice nebo přímo politickému svržení legální vlády. To vše je umocněno tlakem zvenčí zájmových skupin, které mají stejné cíle (např. silné imigrantské skupiny). Víra, náboženství-může být jádrem problému, často bývá podporován blízkými pohledy na víru jiných zájmových skupin. Ekonomika-Zoufalá chudoba často posiluje a podporuje rozšířenou veřejnou nespokojenost. Mladí lidé bez práce a bez naděje jsou ideálním cílem náborových aktivit povstalců. Nespokojení obyvatelé často vnímají rozdíl mezi chudobou a bohatstvím. Nedovedou si odpovědět na otázku, proč se nemají tak dobře jako ti, co pracují podstatně méně. Korupce- Korupce zvolených politiků, představitelů samosprávy a národních společností se ukazuje jako jeden z důvodů nespokojenosti. Nepotrestání a neřešení nezákonných akcí jen umocňuje pocit křivdy. Politická korupce je dysfunkce politického systému. Například korupce v programech vládních rozvoje může způsobit nelibost uvnitř poškozeného skupiny. Korupce vede ke ztrátě oprávněnosti vlády a je často klíčovým jádrem nespokojenosti. Represe- Represe může mít mnoho podob, například porušování práva nebo policejní brutalita. V konečné důsledku to vede ke snížení legitimity vlády. 221

222 Okupace-Pokud skupina obyvatelstva má vůli bojovat pro změnu režimu nebo povolání, mohou tvořit hnutí odporu. Služby-neschopnost zabezpečit základní potřeby obyvatelstva jako např. potraviny, vodu elektřinu, zdravotnickou péči a podobně, to jsou faktory, které jednoznačně vedou k nespokojenosti obyvatelstva. Nedostatečné zabezpečení infrastruktury je důležitým faktorem nespokojenosti. Vždyť většin povstání je právě v těch oblastech světa, kde vlády nejsou schopny infrastrukturu zabezpečit.(tma často vytváří podmínky ke kriminalitě, zločinu, korupci, čili faktorům, které podněcují násilí a nespokojenost obyvatelstva). Zneužívání-Vláda se příliš podbízí cizím investicím, podnikatelům a vlivným organizacím. Jestli zahraniční společnost diktuje podmínky v regionu, je vnímána jako vykořisťovatel. Obyvatelé mají pocit, že jsou vykořisťováni. Zahraniční vojenská přítomnost, byť je na pozvání legálně zvolené vlády nebo vojenská smlouva, může také urazit národní cítění. A konečně, pouhá přítomnost nebo specifické činnosti cizinců nezřídka uráží náboženské nebo kulturní cítění. Všechny specifikované příčiny nemusí být konečné. Jak již bylo uvedeno v úvodu, každý povstalecký boj je jiný a mění se. Co je ale pro každý povstalecký boj společné jsou tkz. posilující nástroje, které povstalcům umožňují vést úspěšný boj. 1.3 POSILUJÍCÍ NÁSTROJE POVSTALCŮ Posilující nástroje jsou nástroje, které napomáhají povstalcům prosadit jejich cíl a to je přetrhnout spojení mezi vládou a obyvatelstvem, v konečném důsledku svržení vlády. Vůle: Ideologické podstata a pocit křivdy má často za následek že povstalci mají silnou kolektivní vůli. Tento smysl pro kolektivní vůli je často relativně mnohem větší než u vlád nestabilních států. Povstalci se proto snaží, aby se boj zpomalil, zmrazil a přeměnil se v "soutěž vůle". Čas: Vzhledem k jejich relativní silné vůli, si mohou povstalci dovolit být trpělivý. Když to jejich relativní slabost vyžaduje, mohou povstalci narušit vůli svých protivníků "různými prostředky, jako je podvratná činnost, terorismus a propaganda. Povstalci, pokud jsou schopní a efektivní, využívají svůj čas jako prostředek k prosazování svých zájmů na všech úrovních, zejména na strategické úrovni. Prostor: Podobně jako jejich využití času, mohou povstalci využít prostor udolat vůli svých protivníků. Jak je tomu u běžných operací, snaží se napadnout relativně slabé oblasti. Nicméně, schopní povstalci budou jako tekutina. Budou bojovat na základě jejich výběru a udolávat své protivníky, ale vyhnou se rozhodujícím bitvám či střetnutím aby nebyli zničeni. Tímto způsobem se budou snažit donutit soupeře reagovat na jejich úsilí. Útočiště a příhraniční regiony také nabízejí povstalcům, únikové cesty, výcvikové tábory, ve kterých se mohou zotavit, cvičit a plánovat budoucí operace. 2 ANALÝZA ZAINTERESOVANÝCH STRAN Z hlediska řešení klíčové otázky Jaký je klíčový problém v přípravě jednotek AČR a MO s ohledem na protipovstalecké operace jsem se rozhodl provést analýzu zainteresovaných stran. Zainteresovaná strana je každý jedinec, skupina či organizace, která je povstaleckým a následně protipovstaleckým bojem ovlivněna, ať pozitivně, negativně, přímo, nepřímo, záměrně či nezáměrně, nebo nějakým způsobem ovlivňuje vývoj událostí. Vyhodnotil jsem si, že nejlepším začátkem pro provedení analýzy zainteresovaných stran je jejich identifikace. Grasseová v publikaci 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení [7] definuje zainteresované strany následovně: Zainteresovanou stranou (stakeholder) rozumíme osobu nebo skupinu, která má zájem na nebo která může ovlivnit úspěch nebo výkonnost organizace. Hlavní zainteresovanou stranou jsou extérní zákazníci, kterým je primárně určen výrobek nebo poskytovaná služba stanovená v poslání organizace. Pokud je tato definice ve spojení s povstaleckým a protipovstaleckým bojem, jsou externím zákazníkem jednotky a představitelé vlády, které se tohoto boje účastní. Podle autorů Jaromíra PITAŠE a Huberta ŠTOFKA [9] je rychlá analýza zainteresovaných stran zahájena rámcovou 222

223 formulací problému nebo cíle. Následně jsou identifikovány jednotlivé zainteresované strany (organizace, skupiny osob, jednotlivé osoby) s jejich klasifikací (např. primární, sekundární). Pro účely této práce je zvolena matice analýzy vlivu zainteresovaných stran. Cílem analýzy prováděné pomocí matice vliv x zájem je identifikovat klíčové zainteresované strany (vysoký zájem i vliv) s následným definováním zapojení zainteresovaných stran. Tab. 1 Zainteresované strany Zainteresovaná strana Jejich zájem Ministerstvo zahraničních Uklidnění situace znamená zabránit humanitární katastrofě, nešíření věcí konfliktu, prosazovat zájmy státu. Ministerstvo vnitra Zabezpečit fungování státu v problémových oblastech v souladu s platnou legislativou, zabezpečit dodržování zákonů. Ministerstvo obrany Zabezpečit plnění úkolu, získat popřípadě zdokonalit schopnosti armády řešit vzniklé problémy v krizových oblastech. NGŠ AČR Zabezpečit výcvik, zdokonalit schopnosti jednotek, připravit vojáky na řešení konfliktů; SOC MO Splnit úkol, zabezpečit přípravu vojsk, řídit proces přípravy jednotek Velitel PoS, VzS Připravit proces přípravy vojsk, začlenit specifika COIN do přípravy vojsk, plnit úkoly v souladu s legislativou; navrhovat, přijímat a realizovat nápravná opatření k zavádění nových poznatků a odstraňování nedostatků v procesu přípravy vojsk. Velitel ÚU Zefektivnit proces přípravy vojsk, vytvářet podmínky pro práci orgánů pověřených stanovenými úkoly, Vojenské školství Zodpovídat za administraci a ukládání získaných poznatků a identifikovaných zkušeností, zaměřit se na rozvoj teorie přípravy vojsk; příprava osob odpovědných za plnění úkolu COIN u jednotlivých organizačních celků. Zabezpečit výuku procesu IN a COIN v rámci školních osnov, akreditovaného studia a kariérních kurzů. Populace Přežít v relativně uspokojivých podmínkách, případně zlepšit životní standart. Povstalci Přetrhnout spojení mezi vládou a populací; ospravedlnit své požadavky na úkor popularity legálně zvolené vlády; přežít v podmínkách Zbrojní firmy Účelně reagovat na vývojové trendy operací zaváděním nových technologií a zbraňových systémů ovlivňující taktické činnosti jednotek HN (Host Nation) Uklidnění situace v rámci prostoru odpovědnosti, získání zpětné kontroly nad daným územím; zabezpečení základních potřeb pro obyvatelstvo Sekundární Vojáci z povolání a Přispívat poznatky do procesu ze své práce. Využívat zpracované zaměstnanci AČR zkušenosti pro efektivní plnění v rámci své působnosti a plnění úkolů. Odborná veřejnost Inspektorát NGŠ Poskytovat právní podporu, dohlížet na dodržování zákonů a nařízení Inspekce MO Zdroj: vlastní Jak vyplývá z tabulky hodnocení míry vlivu a zájmu, nejvíce vlivu a zájmu na řešení dané problematiky musí mít personál, zaměstnanci MZV a MV, kteří plní úkoly v součinnosti s MO a velitelé úkolových uskupení. Také velitelé a štáby pozemních a vzdušných sil v součinnosti s vojenskými školami musí implementovat problematiku povstaleckého a protipovstaleckého boje do velitelské přípravy. Graficky lze analýzu zainteresovaných stran vyjádřit následovně: 223

224 Vysoká Osoby: Vojáci z povolání, účastníci MZV a; zbrojní firmy Klíčový hráči: Velitelé PoS, VzS; velitelé ÚU; HN; MO; Vojenské školství; SOC; Míra zájmu Nízká Dav: povstalci; Inspektorát MO Tvůrci: MZV, MV Zaměstnanci Nízká Vysoká Míra vlivu 2.2 KLÍČOVÝ PROBLÉM Obr. 3 Grafické vyjádření míry a vlivu zainteresovaných stran Zdroj: vlastní I když zkušenosti z operací jednotek AČR jsou dobré, stále se principy protipovstaleckých operací neimplementují dostatečně. V mnoha případech, alespoň v počátcích operací AČR v Afghánistánu (2004), si týmy představitelů ČR a velitelé v prostoru operace neuvědomili, co přesně a jak naplnit úkoly protipovstaleckých operací. Skutečností je fakt, že ve zmíněném období bylo úsilí soustředěno na stabilizační operace a nebylo dostatek zkušeností reagovat na zásady povstaleckého boje. Pro vlastní identifikaci problému jsem tedy použil metodu stromu problému, která odpovídá na výzkumnou otázku a to: Jaký je klíčový problém v přípravě jednotek AČR a MO s ohledem na provádění protipovstaleckých operací. Obr. 4 Strom problému přípravy jednotek AČR na protipovstalecké operace Zdroj: vlastní Klíčovým problémem, jak vyplývá z Obr. 4, je neznalost principů a nedostatek implementace zkušeností z protipovstaleckých operací jednotkami AČR. 224

225 2.3 NEDOSTATKY V PŘÍPRAVĚ AČR V podmínkách AČR neřeší žádná studie principy protipovstaleckého boje (COIN), ty jsou popsány pouze jako charakteristické rysy ve Vojenské doktríně AČR. O různém výkladu problematiky protipovstaleckého boje svědčí i to, že v Aliančních doktríně AJP byly principy COIN charakterizovány a schváleny až v roce I přesto je doporučováno při přípravě jednotek vycházet právě z těchto stanovených principů. Stejně tak občas převládá názor, že protipovstalecké operace jsou záležitostí speciálních sil. Je to především výsledek mylné představy spojené s působením speciálních sil v protiteroristických operacích EF (Enduring Freedom) v Afghánistánu. Podle výše uvedené analýzy zainteresovaných stran vyplývá, že důraz na výcvik a přípravu by měl přicházet především ze strany představitelů MO a představitelů MZV a dále jiných civilních příslušníků státní správy a nevládních organizací. Vzájemná spolupráce v přípravě povede nejen ke sladění činností ale také poznání osobních charakterových vlastností, které jsou pro splnění stanoveného cíle neméně důležité. Jestliže velitelé a jejich podřízení přináší do procesu plnění úkolů vojenskou sílu, taktiku a ochranu celého týmu, civilní členové přináší znalost kulturních a náboženských zvyků, schopnosti vyjednávat, politickou kulturu a možnosti další civilní spolupráce. 3 DOPORUČENÍ PRO AČR Ozbrojené síly ČR musí být schopny působit v celém spektru možných operací, včetně klasických konvenčních operacích vysoké intenzity. Konečně, aktuální vývoj bezpečnostního prostředí, i v souvislosti s ukrajinskou krizí, to jen potvrzuje. Bylo by však nešťastné, kdyby došlo k dalšímu extrému potlačení schopností působit v protipovstaleckých operacích. Týká se to zejména přípravy (výcviku a vzdělávání) a materiálního zabezpečení vojsk. Je nutné pokračovat v realizaci opatření, které vyplynuly z poznatků a zkušeností, které by měly přispět k rozvoji následujících schopností. Schopnost spolupracovat s představiteli civilní státní správy. Pravidelná školení vybraných příslušníků úkolových uskupení a představitelů státní správy se zaměřením na legislativní podmínky státu možného působení. Intenzivní spolupráce uvnitř jednotky a to vzájemným poznáváním charakterových a odborných schopností. Vzájemná pomoc při tvorbě operačního rozkazu. Nedostatkem může být prověření civilních zaměstnanců (požadavek na příliš vysoký stupeň prověření NBÚ). Schopnost spolupracovat s představiteli nestátní sféry (má se na mysli humanitární organizace, soukromé organizace atd). Jejich spolupráce s vámi jako protipovstaleckými jednotkami může být vnímána jako spolupráce s okupanty. Výsledkem může být zvýšení bezpečnostního rizika pro tyto organizace a v konečném důsledku ukončení spolupráci s těmito jednotkami. Tyto organizace mohou tedy být využívány, ale nesmí být zneužívány provládními jednotkami. Naleznutí konsensu je tou správnou cestou spolupráce a prosazování zájmu. Schopnost mediálně se vyjadřovat a spolupracovat s médii v místě operace, které mohou ovlivnit veřejná mínění. Určením předem vybraných představitelů úkolového uskupení ale především školením všech příslušníků kontingentu připravit příslušníky kontingentu na možnost komunikace před televizními kamerami. Ukázat možnosti místní mediální sítě. Pravidelná školení za účasti expertů na problematiku získávání si veřejného mínění a vystupování před kamerou může napomoci získání si srdcí a myslí obyvatelstva daného státu. Práce s informacemi patří k nejdůležitějším schopnostem všech příslušníků úkolového uskupení. Zpravodajská činnost a jednotlivé operace jdou ruku v ruce. S nadsázkou můžeme tvrdit, že jeden bez druhého se neobejde. Pokud chceme úspěšné operace, musíme se na ně důkladně připravit. A to si vyžaduje dokonalé zpravodajské informace. Pokud bude operace úspěšná, přináší další nové informace a skutečnosti, které jsou podnětem k plánování další operace. Čím větší je možnost informace sbírat, shromažďovat, analyzovat a šířit, tím větší je pravděpodobnost úspěšnosti operace. V přípravě tedy položit důraz (formou krátkodobého kurzu, který ale bude nedílnou součástí přípravy úkolového uskupení) na všechny fáze zpravodajské přípravy bojiště a to řízení, shromažďování, zpracování a šíření informací. 225

226 Navrhnout pro zabezpečení přípravy jednotek kurz protipovstaleckých operací, který může být proveden Ad-hoc ( na vyžádání dle situace). Jednodušší a účinnější ovšem bude začlenit problematiku povstaleckých a protipovstaleckých operací do modulů výuky na UO Brno a velitelské přípravy štábů a jednotek AČR. Důsledně implementovat zkušenosti (leassons learn) do programu výcviku jednotek. Na základě daných principů COIN uvedených v AJP provádět přípravu jednotek nejen na nejnižších stupních velení a řízení ale také na úrovni štábů úkolových uskupení. V součinnosti s určenými představiteli civilních institucí připravovat operační plán, neboť plnění úkolů protipovstaleckých operací je především politická záležitost. ZÁVĚR Cílem studie bylo zanalyzovat povstalecký boj a na základě této analýzy poukázat na nedostatky a navrhnout řešení pro přípravu jednotek AČR. Neznalost principů a nedostatek implementace zkušeností z protipovstaleckých operací jednotkami AČR jsou odpovědí na výzkumnou otázku. Podrobnou analýzou příčin povstaleckého boje, jeho vlivem na provádění protipovstaleckých operací a v souvislosti se zkušenostmi a schopnostmi jednotek AČR lze konstatovat, že chybí expertní diskuse, publikace a dostatečné množství zpracovaných dokumentů ve formě Lessons learn či metodiky, skript, knih, odborných analýz v podmínkách AČR. Jako důsledek těchto aspektů je nedostatek odborného výcviku, nedostatek výcvikových programů v otázkách protipovstaleckého boje. I když byla studie zaměřena především na vojenské aspekty, je potřeba zdůraznit, že protipovstalecké operace jsou především politickým bojem. Na civilní aspekty je vhodné poukázat. Především je třeba zohlednit politickou vůli a vynaložit komplexní úsilí, jehož součástí je princip jednoty úsilí. Velitelé, jednotky a vojáci v místě operace musí cítit politickou podporu nejen vlastní vlády ale také představitelů a státních aktérů hostitelské země (HN). Analytická studie je vhodným základem pro další zkoumání protipovstaleckého boje. Tento se bude přizpůsobovat jak operačnímu prostředí, tak technickým prostředkům, které budou mít vliv na změnu taktických činností AČR. Především tady je prostor pro další zkoumání a odborné analýzy. Použitá literatura POPESCU, Nicu. Hybrid tactics: Russia and the West.. Institute for Security Studies [online]. Brusel: European Union Institute for Security Studies, 2015 [cit ]. Dostupné z: GAUB, Florence. Hybrid tactics: ISIL & Co.. Issue Alert [online]. Brusel: European Union Institute for Security Studies, 2015, (47), s. 2 [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: Pub Vojenská doktrína-protipovstalecký boj. Vyškov: Institut doktrín VeV VA, AJP Allied Joint Doctrine For Counterinsurgency: Alliedf Joint Doctrine For Counterinsurgency. 1.st edition. Brusel: NATO Standardization Agency, Dostupné také z: Guide to the Analysis of Insurgency. Washington,DC: Published by the US Government, Dostupné také z: SOJKA, Milan a Oldřich SOCHA. Vojenské operace. 1. Vyškov: Doktríny Vyškov, GRASSEOVÁ, Monika. Analýza podniku v rukou manažera. 2 vydání. Brno: BizBooks, ISBN ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. První. Praha: Grada Publishing, ISBN

227 PITAŠ, Jaromír a Hubert ŠTOFKO. Analýza a zapojení zainteresovaných stran při řešení nestrukturovaných problémů. První. Brno, GRASSEOVÁ, Monika, Radek DUBEC a Roman HORÁK. Procesní řízení ve veřejném sektoru: teoretická východiska a praktické příklady. Vyd.1. Brno: Computer Press, ISBN GRASSEOVÁ, Monika. Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1.vydání. Brno: Edita, ISBN

228 ŽENIJNÍ ROBOTICKÉ SYSTÉMY A JEJICH VLIV NA SPOLEČNÉ FUNKCE ENGINEER ROBOTIC SYSTEMS AND THEIR IMPACT ON JOINT FUNCTIONS Michal KOPULETÝ 102 Abstrakt Práce pojednává o dopadu aplikace ženijních robotických systémů na společné funkce operací. První část se zabývá definováním základní terminologie a souvislostí. Hlavní část práce je pak věnována robotickým systémům a jejich vlivu na společné funkce z ženijní perspektivy a to především zpravodajství, velení a řízení a ochraně vojsk. Cílem práce je poskytnout náhled do problematiky, definovat základní pojmy a souvislosti a především pak zdůraznit hlavní potenciální přínosy ženijních robotických systémů z pohledu podpory společných funkcí. Práce je především určena pro ženijní odborníky, studenty ženijních oborů a ostatní akademické pracovníky. Klíčová slova: ženijní práce, společné funkce, robot, velení a řízení Abstract The thesis discusses the impact of engineer robotic systems application on Joint Functions. The first part deals with the definition of basic terminology and context. Main part is devoted to robotic systems and their impact on Joint Functions from engineer perspective, namely intelligence, command and control and force protection. The aim is to provide an insight into the problematics, define elementary terms and context and especially to highlight main potential benefits of engineer robotic systems from the perspective of Joint Functions. The thesis is primarily intended for military engineers, students of military engineering and other academics. Key words: mlitary engineering, joint functions, robot, command and control ÚVOD S pokračováním informační revoluce bude pronikat a dramaticky růst role bezosádkových, autonomních a inteligentních systémů. Tyto systémy budou představovat široké spektrum od malých senzorů a personifikovaných robotů, kteří budou replikovat lidské chování a vzhled, až po kooperativní množství inteligentních sítí nebo rojů, které budou jednat bez lidského řízení či autorizace [1]. Z národních i aliančních publikací vyplývá, že ženijní práce jsou realizovány všemi druhy vojsk. Představují multioborovou činnost a jejich realizací jsou podporovány všechny společné funkce na všech úrovních operace. Předpokladem pro efektivní realizaci ženijních prací je však i funkční ženijní podsystém velení a řízení. Vyvstává však mnoho otázek, jakým způsobem mohou robotické systémy přispět k fungování ženijního podsystému velení a řízení a jak robotické systémy mohou ovlivňovat společní funkce, co by rámec aktivit a schopností ve společných operacích. Cílem práce je tak vytvořit určitý náhled do problematiky, naznačit možné přínosy ženijních robotických systémů z perspektivy společných funkcí a definovat základní pojmy a souvislosti, které jsou nezbytné pro pochopení problematiky. 102 Ing. Michal Kopuletý, 153. ženijní prapor Olomouc, Libušina 648/111, Olomouc , , kopulety.michal@gmail.com 228

229 1 ZÁKLADNÍ POJMY Robotické a autonomní systémy (RAS) jsou považovány za jednu z nejprogresivnějších technologií budoucnosti. Díky dynamickému technologickému rozmachu a aplikací pokročilých technologií do vojenství se RAS staly součástí standardní výbavy moderních armád. Progresivní vývoj a integrace těchto systémů do vojenství způsobuje také změny ve vojenské terminologii a vytváří mnoho názvoslovných novotvarů, které často nejsou standardizovány ani trvale zakotveny v armádních normách či publikacích. Pro pochopení této práce je nezbytné alespoň velice stručně definovat základní názvosloví z problematiky RAS. Uvedené pojmy jsou vlastními návrhy autora, které respektují aktuální národní, zahraniční i standardizační normy a současné chápání pojmů odbornou veřejností. Robotizace je nevyhnutelný a nezvratný proces, který souvisí se zaváděním vojenských robotů do praxe s cílem nahradit vojáka. Robot je pak mechanické, dálkově ovládané nebo automatické zařízení, které nahrazuje nebo podporuje člověka. Robotický systém (Robotic system) je tak pro účely této práce definován jako systém, který se skládá z programového a technického vybavení robota, jež obsahuje zdroj energie, manipulátor (efektor), řídicí systém a komunikační prostředky, které jsou určeny k jeho ovládání a monitorování. Ve vojenství je robotický systém často definován jako bezosádkový systém (Unmanned System). Robotické a autonomní systémy (RAS) je obecně přijatý pojem v rámci akademické a vědecko-výzkumné komunity a zdůrazňuje fyzické (robotické) a kognitivní (autonomní) aspekty těchto systémů. RAS může být vnímán jako rámec popisující systémy, které mají robotický element, autonomní element nebo obojí. S rozvojem technologií existuje více robotických systémů se schopností autonomie [2]. Vojenský robot (Military robot) je mechanické zařízení, které je autonomní nebo vojákem ovládáno na dálku, může nahradit nebo posílit/podpořit člověka a jeho činnost se vztahuje k vojenským aktivitám. Ženijní robot (Engineer robot) je vojenský robot, který je předurčen k plnění úkolů v rámci ženijních prací. Umělá inteligence (Artificial intelligence) je schopnost robotického systému uvažovat, učit se a sebezdokonalovat se obdobně jako člověk. Automatizaci (Automation) lze chápat jako schopnost robotického prostředku, který je předem naprogramován, k logickému postupu, reagovat na vstupy z jednoho nebo více senzorů a směřovat činnost k výstupu, který je předvídatelný. Automatizovaný robotický systém se neřídí sám a hlavně nemá rozhodovací schopnost. Tento systém postupuje pouze krok po kroku a nezbytností je lidský dozor. Autonomie (Autonomy) je nejen schopnost jednat zcela svobodně a nezávisle, ale také schopnost komplexního vnímání prostředí a jeho porozumění, schopnost výběru varianty činnosti z několika alternativ bez nutnosti lidského dozoru and řízení. Autonomní systém je systém, který je nejen schopen jednat zcela svobodně a nezávisle, ale také schopen komplexního vnímání prostředí a jeho porozumění, výběru varianty činnosti z několika alternativ bez nutnosti lidského dozoru a řízení. Autonomní systém tak v podstatě emuluje lidské myšlení. Mezi automatizovaným a autonomních systémem tak existuje především kvalitativní rozdíl. Robotické a autonomní systémy (RAS) můžeme dělit podle mnoha kritérií. V odborné praxi se používá zpravidla dělení podle jejich využití na průmyslové a servisní. Vojenští roboti jsou považováni za servisní roboty podporující oblast bezpečnosti. Vojenští roboti jsou v rámci NATO obvykle definovány jako bezosádkové prostředky/systémy. Tyto systémy zpravidla dělíme podle operační domény na: Bezosádkové pozemní systémy (Unmanned Ground Systems UGS); Bezosádkové vzdušné systémy (Unmanned Aerial Systems UAS); Bezosádkové vodní/námořní systémy (Unmanned Maritime Systems UMS); 229

230 Vojenští roboti však mohou být děleni i podle účelu na zdravotnické, logistické, chemické, průzkumné, bojové nebo ženijní. V literatuře se také setkáváme s pojmem Multi-robotické systémy (MRS), které představují fúzi bezosádkových systémů v rámci různých operačních domén. Ženijní robotické systémy se dále mohou podle charakteru činnosti dělit na: Ženijní bojové roboty určené k plnění úkolů přímé/bojové ženijní podpory. Ženijní podpůrné roboty určené k plnění úkolů všeobecné ženijní podpory. Ženijní průzkumné roboty, určené k plnění úkolů ženijního průzkumu. 2 VLIV ROBOTIZACE ŽENIJNÍCH PRACÍ NA SPOLEČNÉ FUNKCE Z kontextu dokumentů NATO vyplývá, že ženijní práce, jako specifická činnost, jsou v obecné podobě předmětem procesů velení a řízení vojsk, které jsou uskutečňovány orgány velení a řízení v rámci podsystémů C2. [3] Zastřešujícím pojmem ženijní problematiky jsou ženijní práce (Military Engineering - MILENG). Tento pojem prošel určitou genezí, přičemž jeho definice se v jednotlivých aliančních dokumentech ustálila. Ženijní práce utváří fyzikální operační prostředí bez ohledu na prvek nebo druh vojska. Realizací ženijních prací jsou podporovány všechny společné funkce na všech úrovních operace. Společné funkce (Joint Functions - JFs) poskytují rámec propojující jednotlivé schopnosti a aktivity, které společně pomáhají veliteli integrovat, synchronizovat a řídit různorodé schopnosti a aktivity ve společných operacích. Jednotlivé JFs tvoří podoblasti, dle kterých můžeme kategorizovat jednotlivé úkoly v rámci ženijních prací. Ve všech společných operacích a na všech úrovních existují tyto JFs - velení a řízení (Command and Control, C2), manévr a ničivé účinky (Manoeuvre and Fires), zpravodajství (Intelligence), ochrana vojsk (Force protection), informační operace (Info Ops), CIMIC (Civil-Military Cooperation) a udržitelnost (Sustainability). Plnění jednotlivých úkolů v rámci ženijních prací podporuje všechny JFs na všech úrovních operace, i když se primárně zaměřují na funkce manévru a paleb, ochrany vojsk a udržitelnosti [4]. Ženijní role (Engineer roles) přímo navazují na ženijní práce. V aliančních dokumentech se také setkáváme s přívlastkem tradiční. Alianční dokumenty ženijní role rozdělují shodně na: Podporu pohybu (Mobility); Opatření k omezení pohybu protivníka (Counter-Mobility); Schopnost přežít (Survivability); Všeobecnou ženijní podporu (General Engineer Support). Z odborných publikací a norem vyplývá, že aplikace (ženijních) robotických systémů k plnění úkolů v rámci ženijních prací má vliv na všechny společné funkce vojenských operací. Konflikty posledních deseti let ukázaly na rozmach UAS, které primárně provádí zpravodajské, sledovací a průzkumné (ISR) úkoly. Jejich význam taktéž roste i v jiných operačních doménách. Zvyšování počtů robotických (bezosádkových) systémů se očekává napříč všemi doménami. Tyto prostředky potvrdily, že mohou zvýšit povědomí o situaci (SA), redukovat lidskou práci, zvýšit výkon vlastních sil při plnění úkolů, minimalizovat riziko pro civilní osoby a vojáky a celkově snížit náklady. Bezosádkové (robotické) systémy poskytují perzistenci, univerzálnost, schopnost přežití a redukci rizik, ohrožujících lidský život. V mnoha případech jsou tak preferovanou alternativou k právě k plnění úkolů jako 3D [5]. Současné ženijní robotické systémy díky svým vlastnostem mohou podporovat všechny společné funkce, a z nich především velení a řízení, zpravodajství a ochranu vojsk. Tyto funkce však nelze od sebe jednoznačně vyhranit a je nutné je chápat jako provázaný komplex navzájem se ovlivňujících komponentů. Aplikované robotické systémy obvykle podporují dvě a více těchto funkcí zároveň a tím jsou logicky podporovány i procesy v rámci ženijního podsystému velení a řízení. Smyslem definování vlivu ženijních robotických systémů na společné funkce je zejména určení toho, jakým způsobem tyto systémy mohou přispívat k vedení současných i budoucích vojenských operací. 230

231 2.1 SPOLEČNÉ FUNKCE VELENÍ, ŘÍZENÍ A ZPRAVODAJSTVÍ Orgány velení vojskům ženijní specializace, jež jsou součástí ženijního podsystému velení a řízení, potřebují k procesům velení a řízení relevantní ženijní informace, které zjišťuje ženijní průzkum. Získávané informace jsou nezbytné k získání přehledu o situaci, jejího hodnocení a dosažení stavu pochopení situace. Poté jsou vytvořeny podmínky pro poskytování ženijního poradenství, rozhodování, plánování, koordinaci a řízení ženijních prací na jednotlivých úrovních velení [6]. V rámci ženijního podsystému velení a řízení (C2) jsou požadovány takzvané ženijní relevantní informace (Engineer Relevant Information ERI). Jedná se o důležité informace, související s problematikou ženijních prací. Z hlediska potřeb orgánů a procesů velení a řízení v rámci ženijního podsystému velení a řízení jsou všechny ERI součástí společného ženijního obrazu o situaci (Common Engineer Operational Picture CEOP) a ty nejdůležitější z nich by měly být neoddělitelnou součástí společného obrazu operační situace (COP). Aby však informace mohly být považovány za relevantní, musí být přesné, včasné, úplné a spolehlivé. Procesům rozhodování předchází určité stavy myšlení, jako jsou znalost a porozumění situaci. Znalost situace (Situational Awareness SA), která je zpravidla založena na její vizualizaci v určité formě společného obrazu operační situace (Common Operational Picture COP), hodnocení velitele nebo náčelníka a porozumění situace velitelem (Situational Understanding SU) jsou základními předpoklady (myšlenkovými procesy) nezbytnými k provedení rozhodnutí velitelem. V podmínkách ženijního podsystému C2 by měla být dosahována znalost ženijní situace na základě společného ženijní obrazu operační situace. Základ pro tvorbu tohoto obrazu by měl tvořit sdílený ženijní znalostní systém, založený na příslušném systému ženijních informací, zpráv a hlášení a jejich správě. Ženijní podpora zpravodajství se zaměřuje na rozvoj znalostí (Knowledge Development - KD), řízení, sběr, zpracování a šíření ženijních informací/ženijních zpravodajských informací. Dále se pak zaměřuje na geomatické/geoprostorové činnosti a komplexní ženijní informační management (Engineer Information Management). Ženijní podpora zpravodajství funguje v rámci zpravodajského cyklu (Intelligence Cycle). Obr. 1 Zpravodajský cyklus Zdroj: vlastní K integrujícím prvkům celé oblasti, související s funkcí ženijního podsystému velení a řízení patří problematika informačního managementu [6]. Ženijní informační management podporuje rozvoj znalostí (KD) a ve svém rozsahu je to velice komplexní pojem. Zaměřuje se na operační schopnosti vlastních sil a sil protivníka, terén, počasí, geografické informace, informace o infrastruktuře, službách a zdrojích, které jsou nezbytné pro vedení operace. Ženijní informační management je považován za proces i produkt, který podporuje [4]: Generování sil (Force Generation); Zpravodajskou přípravu bojiště (Intelligence Preparation of Battlefield); Pochopení situace (Situation Understanding); Společný targetingový proces (Joint Targeting Process); Ochranu vojsk (Force Protection). 231

232 Mezi klíčový úkol spektra ženijních prací úzce spojený s funkcí zpravodajství patří získávání ženijních informací prostřednictvím ženijního průzkumu. Ženijní informace jsou nezbytné pro tvorbu ženijních zpravodajských informací, které jsou zase nezbytným předpokladem pro rozhodování velitele. Kvalitní ženijní průzkum je jedním ze základních předpokladů pro efektivní systém velení a řízení (C2), respektive ženijní podsystém velení a řízení. Právě v procesech ženijního zpravodajství hraje ženijní průzkum zcela klíčovou roli ve shromažďování informací a robotické systémy tak mohou především rozšířit jeho schopnosti. RAS jsou v současné době již neodmyslitelnou součástí systémů velení a řízení vyspělých armád. Nejdůležitější ženijní potřebou je pozorování a získávání komplexních informací [6]. Ženijní průzkum je základní ženijní schopností, která poskytuje nezbytné informace a umožňuje včasné varování. Ženijní průzkum plní zpravidla úkoly, související s řešením informačních potřeb ženijních orgánů velení a řízení, které jsou dále rozpracovávány a konkretizovány prostřednictvím ženijního zpravodajství. Zaměřuje se zejména na problematiku zjišťování, shromažďování a zpracování specifických ženijních informací. Technologie UAS umožňují shromažďování velkého množství informací na dálku (v reálném čase) a tím podporují předávání včasných a přesných informací o přirozeném i umělém prostředí, o ženijních silách a prostředcích nepřítele a jejich záměru [4]. Obr. 2 Zpravodajský a průzkumný cyklus Zdroj: [9] Americký dokument Robotic Strategy White Paper (RSWP) řadí sběr informací v rámci robotizace ženijních prací k ženijním potřebám nejvyšší priority. Robotické prostředky jako prostředek průzkumu mohou rozšířit možnosti ženijních průzkumných orgánů především v rámci sběru informací. K tomu musí směřovat i senzorické vybavení těchto systémů. Mezi základní požadavky na tyto prostředky patří schopnost shromažďovat informace pro velitele a náčelníky, které se týkají výše zmiňovaných (terénních) aspektů prostředí, dále pak automatizovaná detekce a identifikace výbušného materiálu a improvizovaných výbušných zařízení a identifikace ZHN v prostoru operace. Má-li být ženijní průzkum včasný, musí tomu odpovídat i vlastnosti RAS. Mimo odpovídající senzorické vybavení je nutné, aby informace byly odesílány okamžitě v reálném čase ke zpracovateli. Právě požadavek na online přenos informací je zcela klíčový a je to vůbec elementární požadavek na efektivní fungování všech systémů velení a řízení, ten ženijní nevyjímaje. Přenos videozáznamů ve vysoké kvalitě, pořízení fotografických a ostatních materiálů a jejich odesláním k prvku ženijního zpravodajství může být vytvořen předpoklad k včasnosti a aktuálnosti ženijního průzkumu. Výdrž těchto prostředků zase může přispět k nepřetržitosti sběru ženijních informací nezbytných k rozhodnutí velitele/náčelníka. Největší přínos současných RAS je především v prvotních informačních procesech zpracování dat na vyšší formy informací. Tento fakt je demonstrován na obrázku pod textem. 232

233 Obr. 3 Působnost ženijních průzkumných robotických systémů v rámci managementu informací Zdroj: vlastní Bylo identifikováno, že právě robotické systémy všech druhů mohou mimo jiné značným způsobem přispívat k situační znalosti/znalosti bojiště a jeho celkovému pochopení (Situational Awareness and Situational Understanding) tím, že mohou eliminovat/redukovat mezery v poznání velitele. Situační znalost je průřezová společná schopnost (Joint Capability Area JCA). To především znamená, že přímo ovlivňuje všechny ostatní společné funkce operací. Robotické prostředky přispívají v rámci této činnosti mimo jiné tím, že budou [7]: Zpracovávat/překládat velké množství dat ze senzorů tak, aby byly relevantní a pomohly tak velitelům ke znalosti/pochopení situace; Umožňovat samostatně zpracovávat větší množství dat; Umožňovat nepřetržité shromažďování informací ze všech domén; Poskytnou systému jejich vlastní organické vnímání pomocí senzorů a tím budou přispívat ke znalosti bojiště; Umožní schopnější kognitivní funkce a kolaborativní pochopení situace. Obr. 4: Multi-robotické systémy (MRS) při plnění průzkumného úkolu Zdroj: [2] Aby mohly robotické systémy přispívat k vizualizaci dat a tím pádem ke znalosti a porozumění situace velitele, musí být zákonitě integrovány do zpravodajského a průzkumného cyklu. Z rozhovorů s odborníky z oblasti ženijní podpory zpravodajství však robotické systémy mohou podpořit plnění úkolů ženijního průzkumu tím, že mohou mimo jiné: Ušetřit čas průzkumným orgánům při plnění úkolů ženijního průzkumu; 233

234 Urychlit plnění úkolů ženijního průzkumu, což může mít vliv na včasnost dodání požadované informace k žadateli; Zlepšit přehled o situaci ženijních průzkumných a zpravodajských orgánů; Umožnit sběr informací pomocí přesných senzorů a jejich okamžitý přenos k operátorovi, tím umožnit rychlejší aktualizaci COP/COEP; Částečně vyřešit kritický nedostatek ženijních průzkumných orgánů ve vojenských operacích tím, že mohou nahradit průzkumné orgány v rámci sběru informací při vybraných činnostech; Plnit perzistentně úkoly nejen povšechného, ale i podrobného ženijního průzkumu; Mít podstatný vliv na minimalizaci lidských ztrát při plnění úkolů ženijního průzkumu; Být využity v rámci multi-robotických systémů (MRS) a tím umožnit získávání požadovaných dat v komplexním měřítku; Moderní technologie tak nabízejí značné výhody v poskytování situačního povědomí, které se okamžitě a přesně odráží do kompletního, vševojskového společného obrazu [4]. 2.2 SPOLEČNÁ FUNKCE OCHRANY VOJSK Ženijní podpora ochrany vojsk (MILENG support to Force Protection) zahrnuje zodolňování zařízení, opravy letišť a cest, zřizování zátarasů, poskytování krytů a maskovacích opatření, určování odstupných vzdáleností, čištění cest, letišť a přístavů (od výbušnin), opatření k podpoře mobility a omezení pohybu protivníka, podporu C-IED aktivit stejně jako koordinaci palebné ochrany a podporu EOD aktivit [8]. Z národních strategických dokumentů však vyvstávají požadavky na robotické prostředky a to zejména z perspektivy odolnosti/ochrany sil (Force Protection) a jejich udržitelnosti (Sustainment). Tyto požadavky jsou spojené s minimalizací ztrát ozbrojených sil na bojišti a s udržitelností ozbrojených sil v rámci operace. Minimalizace ztrát ve vojenských operacích je vždy jedním z hlavních úkolů nasazených jednotek. Vysoké ztráty mohou mít pro vlastní vojska významně negativní důsledky. Odolnost a ochrana sil k minimalizaci účinků jakékoliv nepříznivé/nepřátelské akce jsou proto důležité pro minimalizaci ztrát na živé síle a materiálu a tím zachování bojové síly ozbrojených sil. Ochrana sil je velice komplexní společná funkce, která zasahuje do mnoha oblastí vojenství, přičemž jedním z požadavků na minimalizaci ztrát je mimo jiné snižování podílu lidské obsluhy v používání zbraňových a dalších systémů. Aplikace RAS má v rámci společné funkce ochrany vojsk dva rozměry: Prevence útoku (Attack prevention); Zmírnění účinků působení protivníka (Effects mitigation). Neustálým sběrem informací pomocí RAS bude možné lépe předvídat možnosti působení protivníka na vlastní síly. Velitel se tak bude moci na základě těchto informací lépe rozhodnout a vyhnout se tak účinkům působení protivníka např. protitankovému minovému poli. Prevence útoku jako rozměr ochrany vojsk je zabezpečena především včasným sběrem relevantních informací (RI) a poskytnutím včasného varování viz. předchozí podkapitola. Zmírnění účinků působením protivníka lze dosáhnout substitucí klasických osádkových prostředků a jejich nahrazením robotickými systémy. Robotické systémy umožňují schopnost odstupného plnění úkolů (standoff capability), tedy schopnost plnit úkoly z takové (odstupné) vzdálenosti, aby nebyly ohroženy lidské životy. Tím je redukováno vystavení vojáků působením protivníka a minimalizována reálná možnost lidských ztrát při plnění úkolu. Typickým příkladem může být odstupná likvidace IED pomocí EOD robota z relativně bezpečné vzdálenosti. Robotické systémy však mohou ovlivňovat ochranu vojsk i tím, že budou schopny podporovat ženijní opatření k uchování bojeschopnosti/přežití vojsk v poli např. budováním ochranných staveb, které zvýší přímou ochranu vlastních sil. Současné robotické prostředky, které jsou zavedeny v organických strukturách ženijního vojska AČR, jsou určeny k plošnému odminování či odstupné likvidaci IED, UXO apod. Výhradně tedy podporují funkci ochrany vojsk a to především v dimenzi zmírnění účinků působení protivníka na vlastní síly tím, 234

235 že jsou schopny plnit úkol z bezpečné vzdálenosti pro člověka (tzv. standoff capability). Současným technologickým omezením je však nedokonalá umělá inteligence, která omezuje spektrum možných plněných úkolů v rámci ženijní podpory ochrany vojsk. Jakmile však umožní budoucí technologie vyšší automatizaci navigace a manipulace, bude robotickým systémům umožněno vykonávat úkoly jako hašení požárů, dekontaminace, zřizování překážek, ražení průchodů v zátarasech, likvidace výbušného nebezpečí apod.[5] ZÁVĚR Robotické technologie jsou dnes již bezesporu důležitou součástí všech vyspělých armád. Jejich přínos má mnoho úrovní a zasahuje do mnoha oblastí vojenství. Jednou z těchto oblastí jsou i ženijní práce. Aplikace RAS může mít dramatický dopad na celý ženijní podsystém velení a řízení a to hned v několika dimenzích. RAS mohou z ženijního pohledu ovlivňovat společné funkce zpravodajství, velení a řízení, ale i ochranu vojsk. Sběr relevantních ženijních informací a jejich prvotní zpracování a vizualizace téměř v reálném čase představuje jeden z fundamentálních předpokladů pro funkční systémy velení a řízení. RAS mohou tyto procesy nejen poměrně radikálně ovlivňovat, ale i podporovat za dodržení principu minimalizace ztrát. Největší přínos RAS tak z ženijního pohledu směřuje především do podpory oblasti vybraných procesů velení a řízení. Práce pojednává o problematice robotizace ženijních prací a jejím vlivu na společné funkce operací. Představuje jakousi obecnou přehledovou studii poskytující náhled do tohoto komplexního problému a to v souladu se současně používanou terminologií v rámci NATO. Použitá literatura Strategic Trends Programme: Global strategic trends - out to 2040 [online]. Dostupné z: v9_feb10.pdf Robotic and Autonomous Robots Strategy. U.S. Army Training and Doctrine Command, MAZAL, Jan. Spojenecká společná doktrína pro problematiku ženijních prací a ženijní podpory podle AJP-3.12(B). Brno: Univerzita obrany, ISBN ATP Allied doctrine for Military Engineering. Brusel: NSA, US DEPARTMENT OF DEFENSE. Unmanned Systems Integrated Roadmap Washington, D.C.: Government Printing Office, MAZAL, Jan. Ženijní průzkum: studijní text. Brno: Univerzita obrany, ISBN A Roadmap for U.S. Robotics: From Internet to Robotics [online] [cit ]. Dostupné z: goo.gl/afqirf AJP-3.14: Allied Joint Doctrine for Force Protection [online] Dostupné z: AJP_3_14_Force_Protection_Secured.pdf AJP-2.7: Allied Joint Publication for reconnaissance and surveillance [online]. NSO,

236 ROLE INTUICE, ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ V PROCESU ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ A VYUŽÍVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ THE ROLE OF INTUITION, KNOWLEDGE AND EXPERIENCE IN THE LESSONS LEARNED PROCESS Janka KOSECOVÁ 103 Abstrakt Článek v první částí pojednává o způsobu zpracování znalostí v podmínkách rezortu Ministerstva obrany s využitím specifického procesu získávání poznatků a využívání zkušeností, který je jedním z nástrojů znalostního managementu v tomto prostředí. Intuice v procesu získávání poznatků a využívání zkušeností může sehrávat důležitou roli, ale zcela jistě není jediným nebo hlavním nástrojem, který velitel neboli manažer používá při svém rozhodování. Využívání znalostí, zkušeností a intuice jako jednoho celku, umožňuje širší možnosti promyšlených inovativních postupů při řešení problémů. Článek popisuje proces získávání poznatků a využívaní zkušeností, dále definiční pojetí intuice, charakteristiku znalostí, zkušeností a jejich vzájemných vazeb. Cílem dotazníkového šetření, jehož výsledky jsou prezentovány v příspěvku, je identifikace míry využívání intuice právě při řešení úkolů ve vojenském prostředí se zaměřením na roli intuice v jednotlivých fázích procesu získávání poznatků a využívání zkušeností. Klíčová slova: proces, znalostní management, poznatek, zkušenost, intuice Abstract The first part of the article deals with how to work with knowledge in the military. The Lessons Learned process is used as one of the important tools of Knowledge Management. Intuition plays an important role in the Lessons Learned Process. However, it is neither the only nor the main tool used by commanders in their decision-making process. The use of knowledge, experience and intuition, as a whole, lets us use a wide range of coherent, progressive procedures within the problem solving process. The article describes a definitional concept of intuition, knowledge and experience characteristics, and their mutual relationships. Being able to carry out tasks and solve problems effectively and creatively is a dream of every The aim of the questionnaire survey, results of which are presented in the article, is to identify the degree of the use of intuition during problem solving processes in the military environment. The article also focuses on the role of intuition in individual phases of the Lessons Learned Process. Key words: process, knowledge management, observation, practice, intuition ÚVOD Znalosti jsou strategicky důležitým zdrojem schopností každé nejenom komerční organizace. Cílem uplatnění znalostního managementu v rezortu Ministerstva obrany je vytvořit prostředí, ve kterém se efektivně identifikují, analyzují, zpracovávají a sdílejí zkušenosti a znalosti. Cílovým stavem pro rezort Ministerstva obrany je naplnění nejenom koncepce učící se organizace, ale dosažení 103 Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Unvierzita obrany, Brno, Tučkova 23, tel , janka.kolacnakosecova@unob.cz. 236

237 statutu tzv. znalostní organizace. Toto pojetí znalostního managementu je přínosem pro organizace, kde již tradiční metody řízení jsou nedostačující. Do tohoto konceptu musí aktivně vstupovat veškeré složky a jednotlivci dané organizace. Jedním z důležitých zdrojů znalostí a částí znalostního managementu v rezortu Ministerstva obrany je i proces získávání poznatků a využívání zkušeností (ZPVZ). 1 PROCES ZÍSKÁVÁNÍ POZNATKŮ A VYUŽÍVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ JAKO PRVEK ZNALOSTNÍHO MANAGEMENTU A ROLE INTUICE V rezortu Ministerstva obrany je proces ZPVZ (viz. Obr. 1) identifikovaný jako podpůrný, nicméně velmi důležitý proces. Obecným cílem tohoto procesu je uchovat znalosti organizace, tj. přeměnit individuální zkušenosti ve znalosti organizace tak, aby mohly být získané zobecněné zkušenosti využívány organizací. Specifickým cílem procesu ZPVZ je, aby se zjištěné nedostatky a navržená nápravná opatření dostaly k těm stupňům velení a řízení, které mají v dané oblasti příslušnou působnost a odpovědnost, a aby tyto stupně velení a řízení zjištěné nedostatky učiněním příslušných opatření odstraňovaly. Dalším specifickým cílem tohoto procesu je sdílet identifikované a zobecněné zkušenosti mezi příslušnými uživateli, což urychluje proces adaptace celé organizace na změněné podmínky. Pro naplnění stanovených cílů procesu je nutné nepřetržitě pracovat se znalostmi a právě zde se otvírají možnosti využití intuice, která patří mezi základní mechanismy poznávání. Pro objasnění procesu ZPVZ je nutné se seznámit se základní terminologií používanou v daném procesu: Poznatek je identifikovaný problém, který vyžaduje přijetí opatření pro zlepšení stavu nebo stanovení nejlepšího postupu pro opakované použití. Jde o přesný popis faktu, události, zásadního tvrzení, faktografického sdělení založeného na vyhodnocení informací kterými je popsána předmětná činnost jednotek AČR, její bezprostřední příčiny, účinky, projevy a efekty. Zkušenost je možné charakterizovat jako soubor poznatků získaných před dobou samotného rozhodování. Zkušenosti jsou důležitou devízou každé organizace a cílem využívání zkušeností je poučení se z vlastních chyb. V procesu ZPVZ se k termínu zkušenost vážou dva definiční pojmy: Identifikovaná zkušenost (Lesson Identified LI) je výsledkem analýzy poznatku. Kromě popsání daného jevu, jeho příčin a důsledků v sobě zahrnuje návrh nápravných opatření a konkrétní velitelské a odborné orgány s odpovídající působností a odpovědností pro realizaci těchto opatření. Zobecněná zkušenost (Lesson Learned LL) je zkušenost, která je po prokázání účinnosti realizovaných opatření přijata všeobecně za platnou zkušenost a promítne se do vnitřních předpisů nebo vojenských doktrín, organizační struktury, výzbroje, výcviku atd. Je výsledkem realizace nápravných opatření, která přinesla zvýšení výkonu nebo zvýšení schopnosti daného prvku. 237

238 Obr. 1: Proces získávání poznatků a využívání zkušeností Zdroj: vlastní, upraveno z Vojenské doktríny ZPVZ [1] Jednotlivé subprocesy pro celkové pochopení jsou popsány následovně: Pozorování subproces je spouštěný získáním výsledků (tzv. poznatků) z hodnocení, vyhodnocení, rozborů z různých aktivit. Cílem subprocesu je vytvoření souboru relevantních čili zhodnocených poznatků. Analýza v průběhu tohoto subprocesu dochází k potvrzení problému, pochopení a popisu problému a jeho podstaty, identifikace kořenových příčin a návrh opatření k nápravě (odstranění) nedostatků (k zavedení nejlepších postupů). Cílem subprocesu je definování identifikovaných zkušeností a vytvoření souboru identifikovaných zkušeností. Schvalování a úkolování v tomto subprocesu jsou schválené závěry analýzy velitelem, do jehož kompetence daná identifikovaná zkušenost patří a vydání úkolů k implementaci čili k odstranění nedostatků, včetně vyčlenění potřebných zdrojů. Cílem subprocesu je vydání úkolů pro odstranění nedostatků. V případě překročení pravomoci odpovídajícího velitele dané jednotky je nutné žádat o poskytnutí pomoci služebním postupem, což bývá poměrně i časově zdlouhavé. Implementace a monitoring v subprocesu probíhá implementace navržených opatření a odstranění nedostatků pod dohledem odpovědného orgánu, který úkol vydal. Cílem subprocesu je splnění vydaných úkolů pro odstranění nedostatků. Ověřování subproces ověření zahrnuje i dodatečnou analýzu, zda opatření přinesla požadovaný výsledek, nebo je třeba vrátit identifikovanou zkušenost zpět do procesu ZPVZ. V subprocesu probíhá proces transformace identifikované zkušenosti do zobecněné. Cílem subprocesu je vytvoření souboru zobecněných zkušeností. Tento subproces je velmi důležitý, neboť hodnotí výsledky implementace a potvrzuje úspěšnost implementace jednotlivých identifikovaných zkušeností. 238

239 Sdílení a šíření subproces sdílení slouží k tomu, aby byly zobecněné zkušenosti využity, v co nejširším okruhem potenciálních uživatelů. Využívá se centrální databáze ZPVZ, vydávání publikací, sdílení na webových stránkách apod. Cílem subprocesu je distribuce a sdílení zobecněných zkušeností a nových osvědčených postupů. 1.1 VŠEOBECNÉ VYMEZENÍ POJMU INTUICE A JEJÍ VZTAH KE ZNALOSTEM V dnešní době mnoho autorů vymezuje znalosti v rámci hierarchie, a to data informace znalosti. [2], [3]. Navíc Tobin tuto hierarchii rozšiřuje o konečný stupeň, tedy moudrost [2]. S odkazem na tyto autory, je nutné pochopit i poznávací hierarchii znalostí (viz Obrázek 2), kde je objasněné místo a role dat, informací, znalostí a moudrosti. Otázkou ovšem zůstává, kde v této poznávací hierarchii má své místo právě intuice a proces ZPVZ. V současném dynamicky se rozvíjejícím světě je definování intuice cílené i pro její užití ve vojenském prostředí. Již v dávné historii stratégové, jako Clausewitz, Jomini a Sun Tzu, identifikovali potřebu využití intuice zejména u generálů, vůdců k jejich úspěšnému tažení. V jejich pojetí je válka uměním a nikoli vědou. Do umění náleží i intuitivní řešení nenadálé situace, která je ovlivněna širokou škálou faktorů, jež velitel (vůdce) adekvátně zpracuje v celek a k čemuž využívá i intuici. I Napoleon Bonaparte, jakožto vzdělaný vůdce, při svém rozhodování využíval instinkt, fakta a intuici [4]. V rámci vzdělávacího procesu a výchovy současných i budoucích velitelů je prioritní a zcela evidentní nabídka inovativních přístupů. Intuice je vhodným podpůrným prostředkem v rozhodovacím procesu a také v procesu řízení rizik. Motyčková na základě provedeného výzkumu zjistila, že u příslušníků rezortu obrany existují značné rozdíly v míře využívání intuice v rozhodovacím procesu [5]. V návaznosti na tyto výsledky se jeví jako vhodné komplexní nastavení podmínek pro zlepšení využívání výsledků procesu ZPVZ, intuice a racionální analýzy v rozhodovacím procesu s ohledem na kompetentnost i vyškolenost personálu. Obr. 2: Poznávací hierarchie Zdroj: vlastní, [6, s. 26] 239

240 Znalost jak je chápana v procesu ZPVZ je informace s přidanou hodnotou, ať už ve formě poznatku, identifikované nebo zobecněné zkušenosti. Znalosti mají pro uživatele individuální hodnotu odpovídající jeho vzdělání, zkušenostem z daného oboru a informovanosti. Rozdělení znalostí je členěno do více úrovní a proudů, pro potřeby role znalosti v procesu ZPVZ je nejvhodnější rozdělení znalostí na explicitní, implicitní a tacitní [7]. Dílčím cílem procesu ZPVZ je zpracování i tacitních čili osobních znalostí vznikajících vzájemným působením osobních zkušeností, myšlenek, intuice a představivosti konkrétního jedince nebo skupinou lidí, i přesto, že tyto znalosti se velmi těžce formalizují. Úroveň znalostí je u jednotlivých příslušníků rezortu Ministerstva obrany velmi rozdílná. Tento faktor je důležitý i pro volbu odpovídajícího způsobu rozhodování. Intuice je subjektivním prvkem v rozhodování. Intuitivní rozhodování je spíše preferované při nedostatku času, zkušeností a znalostí k racionálnímu rozhodování. Transparentnost intuitivního rozhodování je slabinou, ovšem mnohá rozhodnutí s využitím právě intuice mohou být správná. Definování pojmu intuice je velmi komplikované a i ve vědeckém světě neexistuje jednotný přístup k využívání intuice jako vědecké metody. Základní princip vědy spočívá v pokusech o vysvětlení za pomoci aplikování vědeckých metod práce, mezi které rozhodně patří pozorování, popis probíhajícího děje, ale i intuitivní zásah. Intuici nepovažujeme jen za jeden z klíčových prvků poznání, ale za jev, který je svojí mystičností přístupný i k hlubšímu poznání. Intuice je termín označující subjektivní poznání na rozdíl od rozumového zkoumání. Náhledem do různých filozofických slovníků lze konstatovat, že pojem intuice je řešen po mnoho staletí, a to zejména ve filozofii. Latinský výraz intuitio, z něhož vznikl český překlad pojmu, pochází ze staršího slova intuitus, což lze přeložit jako pohled, zahledění do sebe neboli vzhled až později se začal používat i ohled [8]. Intuice je vymezena i jako schopnost bezprostředního postižení pravdy bez předešlého vhledu a zření, kdy se objeví náhle v lidském nitru jádro problému [9]. Intuice v současnosti je definovaná jako vnuknutí, tušení, vžívání nebo událost bezprostředního vhledu a zření, kdy se objeví náhle v lidském nitru jádro problému [10, s. 101]. Z vybraných definic lze analyzovat, že intuice nemá žádný metodologický postup, věci; cítí a vidí a lze tvrdit, že je podobná instinktu, ovšem v základním pojetí se liší. Instinkt podrobněji rozebírá Bergson [11, s. 243]. Ve své knize Vývoj tvořivý uvádí, že Instinkt je sympatie. Do samotného nitra života zavedla by však nás intuice, řekl bych instinkt, který se stal nezištným, sebe sama vědomým a schopným reflektovati o svém předmětu i nekonečně jej rozšířiti. Podle jeho filozofie je možné shrnout, že intuice je reflektovaným instinktem. Ve své knize Myšlení a pohyb Bergson dochází k závěrům, že intuice je vybavena dvěma nároky, které jí mají dávat prioritní postavení, a to že je chápana jako poznání bezprostřední a jako poznání absolutní, ovšem má iracionální stránku [12, s. 34]. Intuice znamená tedy především vědomí, avšak vědomí bezprostřední, nazření, které se téměř nerůzní od nazíraného předmětu, poznání, které je dotykem, ba shodou. Intuici v určitém slova smyslu můžeme chápat jako bodový poznatkový svitek vědomě i bezděčně nakupené znalostní báze [13, s. 69]. Z tohoto pohledu je více než nutné hledat ideální propojení a následné využívání získaných zkušeností, znalostí a intuice pro podporu a další rozvoj organizace. V systémovém myšlení se integruje rozum a intuice, což umožňuje vidět vlastní propojenost se světem a vnímat tak více spojitostí mezi svými činy a svou skutečností, rozvíjet soucit a empatii spolu s tím, jak je možné poznávat systémy a oddat se celku, tedy konkrétní vizi [14, s ]. Intuice hraje velkou roli na jakémkoli pracovišti, a tudíž představuje významný pojmem i pro organizaci jakou jsou ozbrojené síly [15]. Carl von Clausewitz v knize O válce, používá k popisu intuice termín coup d oeil. Výrazem coup d oeil nemíní pouze fyzický zrak, záblesk neboli pohled, nýbrž i zrak duchovní, což dokládá tvrzením Zbavíme-li tento pojem toho, v čem mu výraz dává příliš obrazný a omezený význam, pak to není nic jiného než rychlé postižení pravdy, kterou obvyklý pohled ducha vůbec nevidí anebo je postřehne teprve po dlouhém zkoumání a uvažování [16, s. 52]. Závěrem lze shrnout, že na pojem intuice je možné nahlížet ze třech různých uhlů. První úhel pohledu je vysvětlován jako nezprostředkovaný akt mysli, rychlý vjem a jedná se tedy o stav vědomí. Druhý náhled na intuici je brán jako na iracionální stránku lidského vědomí, což je nejvíce rozšířené pojetí ve východních kulturách a náboženství (např. kabala, meditace, čínská filozofie atd.) O intuici se pojednává i jako o nástroji, který byl dán lidem darem a otvírá vstup do duchovního světa [17]. Třetím pohledem lze intuici vnímat i jako složku procesu při řešení nestrukturovaných problémů, 240

241 kde je doplňující metodou v kombinaci s použitím racionální analýzy. Intuici lze využívat spontánně a kdykoliv v případě, že se mozek nesoustředí. Existují však i různá meditativní cvičení, která umožňují proces intuice spustit. Tím se otevírají možnosti správného využití intuice i ve vojenském prostředí. 1.2 VYUŽÍVÁNÍ INTUITIVNÍHO PŘÍSTUPU VE VOJENSKÉM PROSTŘEDÍ Při hledání řešení různorodých problémů se v současnosti ve vojenském prostředí velmi často využívá racionální analýza. Intuici lze považovat za protiklad racionálního přístupu. V nedávné minulosti intuici nebyl přikládán velký význam, a to zejména při hledání řešení špatně strukturovaných problémů. Nicméně v poslední době se možnost využití intuice v manažerském rozhodování dostává do popředí zájmu. Znalosti jsou velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu. Pro rozhodnutí, zda si na dovolenou jednotlivec vezme lyže a za předpokladu, že jede do zimního lyžařského areálu v období sezóny, mu postačí jeho osobní zkušenosti, znalosti a rozhodnutí, zda chce použít vlastní lyže, anebo si je zapůjčit. Ovšem při rozhodování o nákupu vojenské techniky osobní znalosti nepostačují a je nutné problém koncepčně řešit. Rozhodování tohoto typu vyžaduje angažovanost všech zainteresovaných stran s využitím výsledků zpracovaných analýz pomocí vědeckých metod práce, nalezení souvislostí a dalších možných problémů. Důležitým klíčovým faktorem při tomto rozhodování je zhodnocení rizik a hrozeb, paralelní zpracování požadavků na cílovou orientaci, vizi a strategii organizace a samotný účel využití nakupované techniky. Pro naplnění výše popsaného úkonu jednoznačně znalosti organizace sehrávají významnou roli. I zde je již možné podvědomě využít při rozhodování intuici. Navíc je zapotřebí provést identifikaci hrozeb a měření rizik. I v této fázi se nabízí intuitivní způsob řešení nestrukturovaného problému. Intuice napovídá, že riziko je v určitých situacích větší než v situacích jiných. [18, s. 105]. Zcela nepochybně je pro organizaci velkou výzvou naučit se využívat znalosti komplexně a umět využít racionální i intuitivní přístup pro zpracování znalostí a jejich převedení do praktického použití s využitím všech dostupných nástrojů znalostního managementu. Při řešení špatně strukturovaných problémů, u kterých chybí dostatek informací, anebo i u těch problémů, které vyžadují nové a neobvyklé řešení a nelze vystačit pouze s logickými postupy, využití myšlenkových procesů lze označit za intuitivní. Na základě vlastní zkušenosti z období působení v zahraniční operaci v Iráku může autorka konstatovat, že na rozdíl od některých jiných národů je u českého národa poměrně vyvinutá schopnost improvizace a využívání intuice. Důsledkem čehož je určité množství špatně strukturovaných problémů vyřešeno velmi kreativním způsobem. Zajímavé upozornění na schopnost využívat intuici při plnění bojových úkolů bylo možné najít i v denním tisku: Hrdinou týdne se rotmistr Ernst stal nejen za vynikající odvedenou práci při zneškodnění několika nástražných systémů v provincii, ale také za vlastní nález a zneškodnění RC-IED (Remote Control Improvised Explosive Device), tedy dálkově ovládané improvizované výbušné zařízení, a to díky použití vlastní intuice, analýze terénu a využití detektoru kovů [19]. Jen zkušený a vycvičený odborník (pyrotechnik) může intuitivně vyřešit popsaný úkol. Neodborník nemůže využít svoji intuici, protože nemá žádné tušení, jak v dané situaci postupovat. V rozhodování se velmi projevuje využívání zkušeností. Zde se zdá, že zkušenosti jsou skutečně součástí intuitivního přístupu k rozhodování a nejedná se o zkušené využívání racionálních metod [5]. 2 METODA VÝZKUMU Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit míru využívání intuice při hledání řešení špatně strukturovaných problémů a možnost jejího využití v procesu ZPVZ. Dotazníkovým šetřením, uskutečněným v měsících leden až duben roku 2016, bylo osloveno 94 osob z rezortu Ministerstva obrany. Výzkumný vzorek respondentů byl získán metodou účelového výběru a byli osloveni respondenti z řad vysokoškolsky vzdělaných vojáků z povolání, kteří slouží déle než 12 let, zároveň dosáhli hodnosti v rozmezí kapitán až major a jsou příslušníky kariérových kurzů. Návratnost vyplněného dotazníku byla vysoká, a to v počtu 86 platných dotazníků, což představuje cca 91,5 %. Cílem dotazníkového šetření bylo nalézt odpověď na výzkumnou otázku: 241

242 Jakým způsobem je využívána intuice při řešení problémů a ve které fázi ji nejlépe využít v procesu ZPVZ? Vytvořený dotazník byl rozdělen do tří podoblastí A, B, C pro nalezení odpovědí na níže uvedené otázky a tvrzení: A Způsob, jakým řešíte problém. 1. Problémy řeším především racionálně na základě dokumentovaných postupů. Spoléhám čistě na dostupné informace. 2. Problémy řeším především na základě svých získaných zkušeností a své logiky. 3. Problémy řeším s využitím výsledků získaných v procesu ZPVZ (získané zobecněné zkušeností našeho útvaru, celorezortní databáze DbLL apod.). 4. Problémy řeším rozumově a někdy se objeví náhle intuitivní řešení. 5. Problémy řeším především intuitivně, jelikož na jejich racionální řešení nemám čas. 6. Problémy řeším především intuitivně, jelikož na jejich racionální řešení nemám dostatek informací. 7. Problémy řeším především intuitivně, jelikož na jejich racionální řešení nemám odpovídající znalosti. B Za jakých okolností nejčastěji nacházíte intuitivní řešení neboli záblesky pro řešení problému. 1. Zkušenost intuitivního poznání neboli záblesku je pro mě zcela neznámá. 2. Při usilovném intelektuálním řešení problému nacházím i intuitivní řešení. 3. Po usilovném intelektuálním řešení problému, v době když ho již neřeším, přichází intuitivní řešení. 4. Intuitivní řešení přichází samo bez zjevné souvislosti s předchozí snahou o řešení problému. 5. Intuitivní řešení neboli záblesky využívám zcela běžně. C Ve které fázi procesu ZPVZ lze nejlépe využít intuitivní řešení. 1. Intuitivní řešení lze nejlépe využít v analytické fázi. 2. Intuitivní řešení lze nejlépe využít ve fázi nápravných opatření. 3. Intuitivní řešení lze nejlépe využít ve fázi sdílení a šíření. 2.1 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Dotazník byl tvořen z patnácti uzavřených otázek neboli tvrzení rozdělených do tří částí, jak je uvedeno výše, s možností dopsat svůj komentář, což i několik respondentů využilo. Odpovědi na položené otázky byly definované v pětibodové škále (rozhodně souhlasím, spíše souhlasím, spíše nesouhlasím, rozhodně nesouhlasím a ani nesouhlasím, ani souhlasím). Po provedení vlastního dotazníkového šetření byla realizována sumarizace odpovědí a jejich utřídění tak, jak je uvedeno ve statistickém vyhodnocení viz Tabulka 1 a znázorněno na Obrázku 3. Tab. 1 Statistické vyhodnocení odpovědí Dotazníkové tvrzení Rozhodně souhlasím Spíše souhlasím Spíše nesouhlasím Rozhodně Nesouhlasím Ani nesouhlasím, ani souhlasím Průměr MEDIÁN MODUS SMODCH Rozptyl A , ,61 0,363 A , ,86 0,739 A ,98 0,976 A , ,64 0,409 A , ,90 0,816 A , ,74 0,

243 A , ,92 0,853 B , ,02 1,045 B , ,61 0,383 B , ,91 0,829 B , ,70 0,496 B , ,86 0,755 C ,37 2 (2,3) 0,98 0,977 C ,69 2,5 2 1,00 1,001 C , ,99 0,999 Zdroj: vlastní, 2016 V části A Způsob, jakým řešíte problém téměř 87 % respondentů uvádí, že problémy řeší především racionálně s využitím dostupných informací. 90% respondentů řeší problémy s využitím svých získaných zkušeností a své logiky. Tyto výroky jsou podpořeny mediánem a modusem, a to hodnotou 2. Pouze 41% respondentů udává, že využívají zpracované výsledky z procesu ZPVZ. Toto tvrzení je podpořeno i mediánem (hodnota 3 ), i když modus hodnoty 2 uvádí, že 40% respondentů jednoznačně označilo tvrzení spíše souhlasím. Negativním zjištěním je zcela nepochybně i fakt, že pouze jeden respondent rozhodně souhlasí s tvrzením, že výsledky procesu ZPVZ využívá při řešení problémů. Až 88% respondentů se přiklání k tvrzení, že problémy řeší především rozumově, ale nepopírá možnost i náhlého intuitivního řešení. Naopak respondenti uvádí, že intuitivní řešení problémů i v případě nedostatku času, informací nebo odpovídajících znalostí, využívá spíše okrajově, což je potvrzeno výslednou hodnotou mediánu a modusu (hodnota 3 ). Rozhodně souhlasnou reakci na tvrzení, že problémy respondenti řeší především racionálně na základě dokumentovaných postupů ověřených metod, označilo celkově 20 respondentů. Dalších 26 respondentů výrazně souhlasnou reakcí podpořilo tvrzení, že problémy řeší především na základě svých získaných zkušeností a své logiky a 20 dotázaných rozhodně souhlasilo s tvrzením, že problémy řeší rozumově a někdy se objeví náhle intuitivní řešení. Celkem 12 respondentů upřednostnilo kombinaci jednoznačné podpory pro dvě tvrzení, a to že řeší problémy na základě svých získaných zkušeností a logiky i s možností náhlého intuitivního řešení. Jednoznačnou podporu tvrzení rozhodně souhlasím a souhlasím v této části dotazníkového šetření zvolili respondenti v položkách A2, A4 a A1 i v takto uvedeném pořadí. Z čehož vyplývá, že respondenti problémy řeší především na základě svých získaných zkušeností a své logiky, ovšem připouští, že někdy se objeví i intuitivní řešení a dále silně podpořili tvrzení, že problémy řeší především racionálně na základě dokumentovaných postupů a spoléhají pouze na dostupné informace. Na základě tohoto výsledku lze identifikovat, že se jednalo o výraznou převahu v preferování racionálního přístupu a respondenti nejvíce důvěřují využívání svých zkušeností. Lze prokazatelně identifikovat, že příslušníci rezortu Ministerstva obrany preferují racionální rozhodování před možností intuitivního rozhodování a spoléhají se zejména na vlastní zkušenosti a zdokumentované postupy a doporučení, i když se potažmo nebrání hledání intuitivního řešení. V části B Za jakých okolností nejčastěji nacházíte intuitivní řešení neboli záblesky pro řešení problému bylo zjištěno, že až 81% respondentů má zkušenosti s intuitivním poznáním. Možnost, že při usilovném intelektuálním řešení problému respondenti nacházejí i intuitivní řešení, je hodnocena mediánem a modusem hodnoty 2. Pouze 29% respondentů uvádí, že intuitivní řešení využívá ve své praxi zcela běžně. Naopak hodnotou modusu 2 lze prokázat, že většinová odpověď respondentů spíše souhlasím potvrzuje, že po usilovném intelektuálním řešení problému, v době když již daný problém neřeší, přichází intuitivní řešení. Tato část výzkumu prokazuje, že intuitivní řešení není využívané běžně, nepřichází samovolně a bez zjevné souvislosti s předchozí snahou o řešení problému. V části C Ve které fázi procesu ZPVZ lze nejlépe využít intuitivní řešení na základě získaných dat lze vyhodnotit, že v procesu ZPVZ nejlepší využití intuitivního řešení je ve fázi analýzy, kde toto tvrzení je podpořeno i nejvyšším počtem respondentů výrokem souhlasím. Provedení analýzy může být jednoduchou, ale i příliš komplikovanou činností v procesu ZPVZ, a to v závislosti na řešené problematice. Výsledkem tohoto subprocesu musí být stanoveno jakým způsobem, s jakými náklady a v jakém časovém horizontu se bude problém řešit a v neposlední řadě i kdo jej bude řešit. Souhrn odpovědí na tyto otázky je následně zpracován do Plánu realizace opatření. Nesporně lze intuici 243

244 ve fázi analýzy využít, ale je nutné mít na zřeteli, že podle intuice mohou plnit činnosti v tomto subprocesu pouze lidé s rozsáhlými a mnoholetými zkušenostmi z vojenského prostředí. Pro začátečníky je stěžejním bodem rozhodování využití racionální analýzy, neboť hledání řešení na základě intuice je příliš vysokým rizikem celého procesu. V této fázi kromě provedení samotné analýzy je zařazen i subproces pozorování, ve kterém se provádí sběr poznatků. Tyto poznatky jsou vstupy do procesu ZPVZ a po zhodnocení vhodnosti poznatku je dále řešen, anebo vyřazen z procesu. Pokud je poznatek vhodný k dalšímu řešení zpracovává se analýza. Při výběru vhodného poznatku určitě sehrává intuitivní rozhodování zpracovatele významnou roli. Naopak nejvíce respondentů odmítá roli intuitivního řešení ve fázi sdílení a šíření zobecněných zkušeností, což je podpořeno mediánem a modusem hodnoty 3 a výrokem spíše nesouhlasím. Vzhledem k tomu, že tato fáze slouží k tomu, aby byly zobecněné zkušenosti využity, co nejširším okruhem potencionálních uživatelů je k zabezpečení této role vybudovaná celorezortní databáze DbLL a portál ZPVZ. Kromě tohoto nástroje, fáze sdílení a šíření zahrnuje celou škálu dalších nástrojů, jako je zasílání zpráv, vydávání publikací apod. I z role této fáze vyplývá, že zde je důležitější způsob nastavení vhodných podmínek pro šíření získaných zkušeností a role intuice zde nesehrává téměř žádnou roli, což je potvrzeno i výrokem 50 respondentů. 3 DISKUZE Obr. 3 Vyhodnocení výsledků dotazníkového šetření Zdroj: vlastní, 2016 Z provedeného výzkumu vyplývá, že příslušníci rezortu obrany nejvíce využívají své vlastní zkušenosti a jednají především racionálně na základě dokumentovaných postupů. Na doplňující otázku, zdali respondent má osobní zkušenosti s náhlým intuitivním poznáním neboli zábleskem při řešení určitého problému, 52 respondentů vyjádřilo souhlasnou reakci, což tvoří 60,5% procenta osob z výzkumného vzorku a je prokázáno, že v rezortu Ministerstva obrany možnost rozvíjení intuitivního hledání řešení je otevřenou výzvou. Negativní stránkou, která byla identifikovaná, je poměrně nízké využívání samotných výsledků procesu ZPVZ při řešení problémů. Možnost intuitivního řešení vzniklé situace ve prospěch procesu ZPVZ je respondenty shledána jako nejreálnější ve fázi analýzy, ale i ve fázi nápravných opatření (viz Obrázek 4). V obou fázích je řešení ovlivněno týmem a velitelem, který daný problém řeší. Výsledek ve velké míře záleží na jejich zkušenostech a schopnostech. I zde je jednoznačně možné identifikovat tenkou vazbu mezi zkušenostmi, znalostmi a intuicí, a proto i respondenti vyjádřili souhlasnou reakci nad možností využití 244

245 intuice právě v těchto tvořivých částech procesu ZPVZ. V této fázi procesu ZPVZ zkušenosti a dříve získané poznatky jednotlivce můžou ovlivnit jeho náhled na danou situaci, navíc při provedení samotné analýzy lze použít šestý smysl při hledání řešení získaného poznatku. Na druhou stranu respondenti výrazně nesouhlasí s možností využívání intuice ve fází sdílení a šíření zpracovaných zobecněných zkušeností. V rezortu obrany MO je nutné se zaměřit na zpracování nejenom explicitních, ale i implicitních a zejména tacitních znalostí k čemu právě slouží i proces ZPVZ. Pro úspěšné fungování procesu ZPVZ je nezbytná podpora vrcholových manažérů a velitelů na všech úrovních a správné nastavení zpracování a následné využívání znalostí. K naplnění této strategie kromě vzdělávání personálu je nutné umět využít i inovativní postupy a rozvíjet i možnost využívání vlastních zkušeností a intuice Využívání intuice v procesu ZPVZ analytická fáze fáze nápravných opatření fáze sdílení a šíření soulasná reakce nesouhlasná reakce Obr. 4 Využívání intuice v procesu ZPVZ Zdroj: vlastní, 2016 ZÁVĚR Uvedené informace se nepokouší objasnit veškeré aspekty intuice, ale poukazují na potřebu komplexního využívání dostupných znalostí, zkušeností a intuice. Intuici lze považovat za jeden z důležitých aspektů poznání a z hlediska její mystičnosti i za prvek, který napomáhá rozšířit obzory při hledání řešení špatně strukturovaných problémů. Přijetí určitého rozhodnutí je významným výsledkem, který odráží úroveň získaných znalostí, zkušeností, poznatků, vzdělání, ale i osobního talentu jednotlivce a jeho schopnosti vnímat události intuitivním způsobem. Z výsledků provedeného dotazníkového šetření s 86 respondenty, příslušníky rezortu obrany ČR, lze vyhodnotit, že při řešení problémů jsou výsledky z procesu ZPVZ využívány v menší míře, než by se dalo očekávat. Naopak respondenti preferují hledání řešení za použití kombinace více metod, a to zejména spojení využití vlastních zkušeností a intuitivního vnuknutí, což je i nejvíce preferovanou možností. Příslušníci rezortu Ministerstva obrany ovšem nepopírají, že mají osobní zkušenost s náhlým intuitivním poznáním. Na základě vyhodnocení dotazníkového šetření a s výhledem do budoucna, za vhodné a cílené, lze považovat zoptimalizování nastavení procesu ZPVZ, a to takovým způsobem, aby příslušníci rezortu Ministerstva obrany mohli více využívat výsledků z tohoto procesu při řešení problémů. Použitá literatura Pub Získávání poznatků a využívání zkušeností v Armádě České republiky: Vojenská doktrína. 1. Vyškov,

246 TOBIN, Daniel R. Transformational learning: renewing your company through knowledge and skills. 1. New York: John Wiley, 1996, xx, 283 p. ISBN GÁLA, Libor, Jan POUR a Prokop TOMAN. Podniková informatika: počítačové aplikace v podnikové a mezipodnikové praxi, technologie informačních systémů, řízení a rozvoj podnikové informatiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 482 s. Management v informační společnosti. ISBN DUGGAN, William R. Napoleon's glance: the secret of strategy. New York: Thunder's Mouth Press/Nation Books, ISBN MOTYČKOVÁ, Monika a Jiří RICHTER. The Role of Intuition in Problem Solving in the Department of Defence of the Czech Republic. Lisbon: Academic Conferences and Publishing International Limited, ISBN ISSN X. BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění: průvodce pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 212 s. Management v informační společnosti. ISBN Str. 64. NONAKA, Ikujiro a Hirotaka TAKEUCHI. The knowledge - creating company: how japanese companies create the dynamics of innovation. 1. New York: Oxford University Press, 1995, xii, 284 s. ISBN KÁBRT, Jan. Latinsko-český slovník. 4. vyd. Praha: SPN, 1996, 483 s. Střední slovníky jednostranné (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN Filozofický slovník. 1. Praha: Svoboda, 1976, 557 s. Str OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filozofických pojmů současnosti. Vyd. 3., V nakl. Grada 1. Praha: Grada, 2011, 333 s. ISBN Str BERGSON, Henri. Vývoj tvořivý. 1. Praha: Jan Laichter, 1919, 498 s. Str BERGSON, Henri. Myšlení a pohyb. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003, 279 s. Myšlenky (Mladá fronta). ISBN VANĚK, Jiří (ed.). Intuice ve vědě a filozofii: Intuice a fantazie. In: STACHOVÁ, J. Intuice ve vědě a filozofii: Sborník sest.z příspěvků přednesených na mnohooborovém semináři, který k tématu Itnuice ve věde a filozofii uspoř.ve dnech 3.-5.listopadu 1992 v Praze Filoz.úst.ČSAV. 1. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993, s SENGE, Peter M. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. Praha: Management Press, Knihovna světového managementu. ISBN KLEIN, Gary A. Intuition at work: why developing your gut instincts will make you better at what you do. 1st ed. New York: Currency/Doubleday, 2003, xxiii, 311 p. ISBN CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. Vyd. 2., v nakl. Bonus A 1. Brno: Bonus A, 1996, 749 s. ISBN Str.52. OSHO,. Intuice - vědění, jež přesahuje logiku. 1. Nakladatelství a distribuce knih: Eugenika, ISBN SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2013, 483 s. Expert (Grada). ISBN ŠTENCLOVÁ, Miroslava. Příslušník jednotky EOD byl v Lógaru vyhlášen Hrdinou týdne. Army.cz [online]. 1. Praha, 2013 [cit ]. Dostupné z: 246

247 FORMOVÁNÍ NOVODOBÝCH TRENDŮ V OBLASTI VEDENÍ LIDÍ V RESORTU OBRANY FORMING FUTURE TRENDS IN THE AREA OF LEADERSHIP IN ARMED FORCE Eva KOZÁKOVÁ 104 Abstrakt Článek se zabývá formováním novodobých trendů v oblasti vedení lidí v resortu obrany. První část se zaměřuje na současný světový rámec leadershipu v resortu obrany a jeho klíčové otázky a rozvíjí na ně odpovědi. Další část je zaměřena na soudobé trendy vedení lidí, vzhledem k měnící se technologii a objasňuje dostupné modely stylů vedení. Dále jsou popsány trendy při práci v nestabilních situacích. Klíčová slova: trendy, leader, styly vedení, technologie, kompetence Abstract The article deals with forming future trends in the area of leadership in armed forces. First section is focused on nowadays worldwide frame of leadership and its main questions and answers of them in armed forces. The other part describes new trends of style of leadership in influence of changing technology, than it clarifies available models of style of leadership. Next it describes trends in work in unstable situations. Key words: trends, leader, styles of leadership, technologies, competence ÚVOD Leader vede, rozhoduje o směru dalšího postupu a řídí činnosti a aktivity ostatních. S lídry se setkáváme v každé oblasti lidského snažení. Představuje ovlivňování lidí tak, aby byli prospěšní organizaci a napomáhali dosahování skupinových cílů. Umění vést efektivně podřízené spočívá ve schopnosti pružně přizpůsobovat styl vedení konkrétní situaci. V praxi se někdy objevuje, že vedoucí uplatňuje určitý styl vedení ve všech situacích. Mladí lidé přicházejí do armády ze společnosti, v níž převládá demokratický způsob jednání, jsou na něj zvyklí a nejsou schopni aplikovat jiné styly vedení v různých situacích. Tito lidé si často vynucují styl jednání, na který jsou zvyklí z civilního prostředí. Důležité je si uvědomit, že v podmínkách armády odpovědnost za přijaté rozhodnutí má pouze velitel a proto je důležité klást důraz, aby byl seznámen se všemi styly vedení a jejich aplikací v různých situacích. Podstatou umění motivovat podřízené je schopnost velitele působit na ně takovými stimuly, které u nich vyvolají žádoucí chování. Řízení lidí v armádách vyspělých států lze charakterizovat jako velení orientované na člověka. Vyznačuje se tím, že velitel usiluje o co nejhlubší znalost osobnosti svých podřízených, projevuje skutečný zájem o své podřízené a o jejich problémy, účinně komunikuje s podřízenými a informuje je o všem, co by měli vědět, uváženě používá odměn a trestů má důvěru svých podřízených, kterou získává především svou odbornou způsobilostí - důvěryhodným jednáním a lidským přístupem - svými pracovními výsledky - svým příkladným chováním - svou péčí o podřízené. Je podstatné pochopit působení leadera v kontextu jeho činností v prostředí, v němž se odehrává a kterým je svět globální konkurence. 104 Ing. Eva Kozáková, Katedra taktiky (K-110), Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany Kounicova 65, Brno, kozakovae@unob.cz 247

248 1 SOUČASNÝ RÁMEC LEADERHIPU V RESORTU OBRANY Vědecky a systematicky se řízením odborníci zabývají teprve od konce 19. století. Systém řízení obsahuje tvrdé prvky řízení, jedná se o proces řízení zaměřený na řešení potřeb zákazníka, organizaci firmy - zajištění dobré kooperace, komunikace, strategii - zaměřující se na hlavní směry v podnikání a sílu firmy Dále jsou to měkké prvky sestávající z hodnot způsobu řízení, které jsou závislé na kvalifikaci a odpovědnosti vedoucích pracovníků a osobnostního rozvoje zaměstnanců. Vedení probíhá v rámci interakce mezi zaměstnancem nebo skupinou zaměstnanců a vedoucím pracovníkem. Úroveň této interakce je závislá na kvalifikaci a chování vedoucího pracovníka a na kvalifikaci a motivaci zaměstnance. Zaměstnanci, jako lidský kapitál organizace, jsou kombinací inteligence, dovedností a zkušeností a jsou schopni učení se, změny, inovace a kreativního úsilí. Vedoucí pracovníci, řádně motivující toto úsilí, tak zabezpečují dlouhodobé přežití organizace. [1] Současný světový rámec leadershipu v armádě se zabývá následujícími otázkami: Jací lídři jsou? (hodnoty a normy), Co lídři znají? (profesní kompetence), Co lídři dělají? (rozvíjení, tvoření týmů, dosahují výsledků). Otázky jací lídři jsou a co dělají, jsou všeobecné stejné pro všechny oblasti, ale prostřední složka profesní kompetence je to co dělá vojenský leadership specifický. [2] HODNOTY A NORMY PŘÍKLADY (ZODPOVĚDNÝ VLIVNÝ) PROFESIONÁLNÍ KOMPETENCE (inteligence, bystrost) TVOŘENÍ TÝMŮ DOSÁHNOUT VÝSLEDKY Obr. 1 Rámec leadershipu Zdroj: [2] ROZVÍJET (sám sebe, ostatní) Ve vojenském prostřední neznalost velitele může mít negativní důsledky. Aby bylo možné jim zabránit, je nutné, aby velitelé byli seznámeni s detailními aspekty jejich profese. Studium vojenské historie umožňuje velitelům se učit od ostatních, aby se vyvarovali chybám svých předchůdců. V současné době existuje nepřeberné množství teorií v oblasti vedení lidí. Pochopení těchto teorií umožnuje velitelovi si najít a osvojit vlastní styly vedení, které jsou efektivní při jeho každodenních činnostech. Důležitou stránkou je osvojení základních znalostí psychologie, které přispívají k fungování týmové 248

249 dynamiky a zlepšení výkonu podřízených. Posláním a důležitou funkcí vojenské psychologie je přispívat ke zvyšování účinnosti velení vojskům. Vojenské prostředí často vyžaduje rychlé rozhodování. V praxi se stává, že velitelé rozhodují na základě intuice a svých předešlých zkušenosti. Je nutné informace stále zhodnocovat dle aktuálních problémů a klást důraz na důkladnou analýzu problému. V armádě se vyskytují odlišné standardizační postupy, které uvádí potřebné informace pro řešení a provádění různých aktivit. Vojenská rozhodnutí mají etické a právní důsledky a závisí na nich lidské životy. Proto je důležité eliminovat předsudky a stereotypy, aby se neprojevily na rozhodování. Rozvíjející se řízení skrz technologie poskytuje vůdci rozsáhlé toky informací. Díky tomu je možné komunikovat i na dálku. Například, může být v konfliktu samostatná provozní místnost, ve které se bude vykonávat velení a řízení. [2] 2 TRENDY A SIGNÁLY PRO LEADERSHIP Velitelé jsou zodpovědní za svou vlastní odbornou a osobní způsobilost a za rozvíjení svých podřízených. Vyčerpávající konflikty jsou konstantním tématem po dlouhá staletí, ale v poslední době objevuje nový aspekt: vliv technologického pokroku na organizace a populaci. Přestože se vojenští velitelé musí stále zabývat novými technologickými výzvami, tyto změny se liší od předchozích. Tvarují je ke změně myšlení. Moderní velitelé musí zůstat v obraze s novými technologiemi a naučit se jejich aplikaci, výhody a požadavky na použití. Správná technologie, která je vhodně začleněná, může mít dopad na růst efektivity operací, přežití a snížení úmrtnosti. [3] Nové technologické výzvy, kterým čelí vojenský leadership zahrnují: 1. Určení silných a slabých stránek různých technologií, které podporují tým a jejich mise. 2. Jak pracovat s ostatními organizacemi, které jsou více nebo méně technicky zabezpečené. 3. Zvážení dopadů technologie na časové možnosti řešení problému, rozhodování a další činnosti. 4. Využití technologie ovlivňuje virtuální týmy vzhledem ke zvyšující se dostupnosti a nutnosti použití k vybavování jednotky. Virtuální tým je definován jako tým, jehož interakce jsou zprostředkovány v čase, vzdálenosti nebo využitím techniky. [3] Technologie mohou být užitečné v provozních činnostech, pokud je s nimi správně zacházeno. Od té doby Desert Storm éry, kdy se snížil důraz na lidské orientační schopnosti v oblasti trénování a začal růst spoleh na nové globální navigační systémy (GPS), se síly činí zranitelnější, pokud tato technologie selže nebo je špatně naprogramovaná. Část vedení se snažilo zjistit jak využít GPS technologie ve chvíli střežení, aby bylo zamezeno selhání technologie. Odpovědí na jejich bádání bylo zlepšit trénink, který zahrnuje opětovné zavedení orientaci v prostoru (bez GPS), klást důraz na dostatek zásob baterií a nastudování návodu na údržbu a provoz systému. Leadeři nesmí podceňovat strach vojáků, který se může objevit. Velitelé, kteří nečelí stejným rizikům jako jeho podřízení, může jednoduše špatně rozhodnout a ovlivnit tím psychický stav vojáků. Proto by se měli snažit získat co nejpřesnější informace od vojáků nebo svých podřízených a jiných velitelů, kteří jsou blíže k akci. Technologie mění prostředí vedení v mnoha ohledech, zejména v oblasti dostupnosti informací, které jsou klíčové pro rozhodování. Ačkoli pokrok v oblasti elektronického zpracování dat umožňují moderním lídrům zpracovávat velké množství informací snadněji než kdykoli předtím, objevuje se negativní aspekt, která je pojmenován jako přehlcení informacemi. Lídři musí být schopni projít a analyzovat veškerá data, která jim byla poskytnuta a předávat dál jen ty důležitá. Spoléhají na své podřízené, kteří jim poskytují informace, a tím nezapojuje vlastní kritické zhodnocení. Lídři by měli být schopni navrhnout a zaimplementovat proces, jak bude fungovat zpracování informací, aby přecházel zbytečnému zatížení. Velitelé vždy musí upřednostnit důležité příchozí zprávy a umět je rychle zpracovat. Množství informací, které poskytují současné technologie, činí tuto činnost velice náročnou a je nutné, aby si lidská mysl přivykla takovému množství informací. Někdy netechnický přístup může pomoct veliteli zpracovat proud informací lépe. [3] Současní velitelé musí mít technické a taktické dovednosti více než kdy předtím. Přizpůsobivý vůdce zná možnosti a nedostatky vyspělé technologie a zajišťuje, aby jeho podřízenými měli stejné znalosti. Všichni velitelé musí zhodnotit systém v jejich organizaci, jak dohromady pracuje, dopady, a jak získat 249

250 úspěšný výkon jednotky. Je nutné, brát jednotku jako celek, který ovlivňuje další jednotky a tvoří všechny dohromady tým. Technologie mění rychlost operací. Díky celosvětové komunikaci se zrychluje tempo vojenských akcí. GPS a noční vidění funkce znamenají, že armáda může bojovat v noci a během období snížené viditelnosti - podmínek, které dříve činnost zpomalovaly. Moderní technologie zvyšuje požadavky na armádu. Velitelé musí udržet leadership v rovnováze, zdatně ovládat personální management a zajistit vhodné pracovní podmínky podřízeným. Soudobým obecným trendem, zejména v moderních organizačních strukturách, inovace systému metod a nástrojů managementu tzv. měkkými či jemnými faktory zdokonalování řízení a vůdcovství znamená mnohem více budovat zejména image, goodwill, dosahovat vysokou manažerskou kulturu, etiku, etiketu, důvěryhodnost a spolehlivost vztahů. [4] Budoucnost patří online světu, který dokázal nesporně svoji sílu. Svým způsobem racionalisticky laděné argumenty amerických leaderů počítačového a internetového průmyslu jsou pro evropské leadery málo pochopitelné. Podle autorů Dana Senora a Saula Singera konstatují, že v tajemství úspěchu světových špiček se skrývá nejen v nadání a schopnosti leaderů. Jejich oporou jsou informační technologie. Souvislost leadershipu a využití informačních technologií výstižně vyjadřuje například Curtis Carlson z Stanford Research Institutu: Technologie ne samy o sobě, ale leadeři, schopní vést a ovládat jejich celky, jsou jako vlna tsunami, která nás brzo zaplaví. Důkazem důvěry v leadershipu našich manažerů i vysokou odbornost lidí v informatice potvrzuje společnost DHL, která k nám před časem přesunula centrum informačních technologií. Již je rozhodnuti, že v České republice bude sídlo evropské agentury GSA, tedy projektu Galilelo, družicového naváděcího systému. Ve všech těchto projektech zdaleka nebudou jenom čeští manažeři ale i zaměstnanci a manažeři ze zahraničí. Multikulturní týmy ovládají planetu. Tím spíše se jedná o vyrovnání se světovým know-how, inovacemi, procesními a projektovými systémy řízení a samozřejmě právě s leadershipu. [5] 2.1 LEADERSHIP NESTABILNÍCH SITUACÍ Cílové oblasti kam bude ekonomika předně směřovat své úsilí, budou zřejmě: role a nová úloha podnikání, zejména spolupráce v podobě nejrůznějších forem organizačního sdružování, hledání nových forem business to business, formování prostředí pro nové inovace a ekonomika globálních inovací, vzdělávání a rozvoj talentů a leader, vytváření kohezních politik a strategií, investice do sociálních sítí. [6] Leadership nestabilních situacích má v organizacích vysokou tržní hodnotu. Stává se nejen způsobem předvídání výskytu a řešení kritických situací, důkazem schopnosti zvládání a řízení změn, ale také šanci k prokázání kvalit. Leadership kritických situací se musí orientovat především na budoucí investice. Jak přistupovat ke zvládání nových, navíc mnohdy neočekáváných situací? Univerzální návody neexistují. V řadě názorů leaderů lze přesto najít společného jmenovatele pro účinná doporučení: analyzovat konkrétní situace a zjistit data, stanovit postup, strategii, jak danou situaci nejlépe řešit, definovat očekáváné výsledky a učit kritéria jejich posuzování, vést podřízené směrem ven z kritické situace, korigovat odchylky v realitě řízení od plánované strategie, nastolit co nejdříve rovnovážný stav, odstranit příčiny vzniku krizového jevu, oceňovat i drobné úspěchy v dosažených výsledcích. [1] Leadership se v nestabilních situacích projevuje zejména schopností aktivizovat ostatní pro jejich zvládnutí, připraveností poskytovat pracovníkům informace, probudit a získat jejich nadšení, přesvědčit je o smysluplnosti a důležitosti přijímaných opatření. [7] Zdravé sebevědomí podložené předchozímu zkušenostmi a dobrými výsledky jsou v daných situacích to nejsprávnější siločarou leadershipu. Leadership v nestabilních situacích vyžaduje řadu potřebných kompetencí, schopností, nutných k jejich zvládnutí. Velmi dobře je vystihuje například Lombardův model, který nabízí jejich poměrně univerzální a všeobecně akceptované pojetí. Stojí za to uvést, alespoň některé z nich: 250

251 nápaditost a vynalézavost, schopnost reagovat za nejednoznačně definovaných podmínek a při nestrukturovaných problémech, zvládnutí úkolů v komplexnosti, rychlé čerpání nových vědomostí a znalostí, schopnost rychle se učit, vytváření rozvojového prostředí, týmová orientace a získávání nových talentů. [8] Leadership ve smyslu empatie, posilování mezilidských vztahů a formování kvality kompatibility firemní kultury. Pro řešení nestabilních situací doporučuje tento model další způsobilosti leaderů: Orientaci na cíl směřování k hlavnímu cíli, snaha o rychlé překonání krize a omezení negativních dopadů na tým. Orientace na výkon- uplatňování přímého stylu vedení, prosazování způsobu řešení kritických situací. Schopnost řízení změn-důraz na inovace, vytváření fungujícího klimatu firmy a vztahů mezi zaměstnanci. Zvládání a řízení interakcí- identifikace mít vznikajících problémů, zlepšování firemních procesů, motivace zaměstnanců. Schopnost řízení koncepcí - využíváme vznikajících příležitostí, řešení neočekávaných situací, řešení situací pod tlakem. Leaderovi přináší využití poznatků z modelu možnost sebereflexe, schopnost rozpoznat silné a slabé stránky, označit projevy chování a jednání jako vhodné a nevhodné. Důležitým přínosem modelu je možnost sebehodnocení očekáváného chování a vývoj v konkrétní situaci. [9] ZÁVĚR Článek popisuje současný rámec leadershipu a jeho klíčové otázky. V procesu zvyšování účinnosti řízení vojsk jak v mírových podmínkách, tak i ve válce hrají významnou úlohu velitelé, důstojníci štábu a náčelníci různých odborností. [10] Veliteli je svěřena veškerá výchova a výcvik vojáků v jejich přípravě k obraně státu. Žijeme uprostřed éry budoucnosti na třetí. Třemi dimenzemi se rozumí prostředí podmíněné a ovlivněné globalizací, rychlostí a kvalitou. Svět se mění překotným tempem a šanci povstat budou mít jen ti, kteří se umějí odpoutat od zaběhlých stereotypů. Technologie předbíhají dobu. Ani technologie ani rychlost jednání, však sami o sobě ještě nic nezaznamenají. Musí být spojovány s individualitou a emocionální kvalitou lidí. V leadershipu je nutné vyvolat citové zaujetí a nadšení. V současných podmínkách mohou svoji vůdčí úlohu plnit pouze takoví jedinci, kteří se dovedou rychle adaptovat, předvídat budoucí dění a prokazují schopnost řídit a vést. Použitá literatura ŠVEJDAR, A.: Kompetence krizových manažerů. Diplomová práce VŠFS. Praha, THE ROYAL MILITARY ACADEMY SANDHURST. Developing leaders a british leaders guide. The Sandhurst Collection, The Royal Military Academy Sandhurst, DEPARTMENT OF THE ARMY WASHINGTON. Army Leadership Competent, Confident, and Agile, 2006, FM MANAGEMENT teorie a praxe ve vojenském prostředí. Sborník. Brno: Univerzita obrany, ISBN: MCKENNA, Patrick J. a David H. MAISTER. Efektivní leader. Praha: Alfa Publishing, Management studium. ISBN STÝBLO, Jiří. Leadership: realita nebo vize. Praha: Professional Publishing, ISBN STEIGAUF, Slavomír. Vůdcovství, aneb, Co vás na Harvardu nenaučí. Praha: Grada, Finanční řízení. ISBN WOOLFE Lorin. The Bible on leadership. AMACOM, 2002 ISBN

252 GIBSON, Rowan. Nový obraz budoucnosti: přední osobnosti světového managementu a sociálního myšlení o budoucnosti podnikání, konkurence, řízení a trhu. 3., dopl. vyd. Praha: Management Press, Knihovna světového managementu. ISBN ZELENÝ. M. Čas vůdců už byl. Moderní řízení. 2005, roč. XIL, č. 10, ISSN

253 HODNOCENÍ TECHNOLOGICKÝCH RIZIK VE VÝROBNÍM PODNIKU NAKLÁDAJÍCÍM S NEBEZPEČNÝMI LÁTKAMI TECHNOLOGICAL RISKS ASSESSMENT IN MANUFACTURING COMPANY HANDLING WITH DANGEROUS SUBSTANCES Jaroslav KRÁSNÝ 105, Magdaléna NÁPLAVOVÁ 106, František BOŽEK 107 Abstrakt Článek v podobě případové studie je orientován na hodnocení technologických rizik jednotek/zařízení, v nichž jsou zpracovávány nebo skladovány nebezpečné látky. Smyslem je minimalizovat náklady výrobního podniku nakládajícího s nebezpečnými látkami spojené s analýzou rizik. Je aplikována metoda, která umožní rozhodnout, zda je pro analyzovanou jednotku/zařízení nutné realizovat sofistikovanou a nákladnou kvantitativní analýzu rizika. Klíčová slova: analýza rizik, metoda výběru, nebezpečné látky, technologické riziko Abstract The paper in form of case study is aimed at the technological risks assessment of units/devices in which are processed or stored dangerous substances. The goal is to mitigate operational costs connected by risk analysis in manufacturing facility handling with dangerous substances. The method which enables to simplify decision making process in relation with necessity to carry out the sophisticated and cost demanding quantitative risk analysis is applied. Key words: risk analysis, CPR 18E method, dangerous substances, technological risk ÚVOD Ochrana obyvatelstva v souvislosti s možným výskytem závažných havárií ve výrobním procesu při nakládání s nebezpečnými látkami, je zakotvena ve směrnici EU [1], která byla inkorporována do národního zákonodárství v roce 2015 [2-4]. Aby výrobní podniky naplnily jeden ze základních požadavků zmíněné legislativy, musí obvykle realizovat analýzu rizik značného počtu jednotek/zařízení s nebezpečnými látkami v procesu, nebo v nichž jsou nebezpečné suroviny či produkty skladovány. Analýzu rizik, která bývá často relativně složitým procesem, lze uskutečnit řadou metod [5, 6], od čehož se odvíjí i související náklady. Výše výdajů je funkcí především typu analýzy. Kvalitativní metody (screening) vyžadují pro svoji rychlost, jednoduchost, nižší nároky na personální a materiálové zdroje a jednoduchost výpočtů relevantně nižší potřebu finančních prostředků ve srovnání s kvantitativní analýzou (scooping) [7]. Existují i hybridní techniky, které však bývají složité vzhledem k jejich charakteru ad hoc, což zabraňuje jejich širšímu užití v praxi [8]. Smyslem předkládaného příspěvku je předložit v podobě případové studie postup užití metody CPR 18E Purple Book [9], jejíž výstupy umožní na úrovni dostatečné spolehlivosti rozhodnout, zda je či není nutné pro zkoumanou jednotku/zařízení s obsahem nebezpečných látek provést v další fázi kvantitativní analýzu rizika. Tím se proces posuzování rizik nejen zrychlí, ale současně zajistí jeho 105 Jaroslav Krásný M.Sc., Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, jaroslav.krasny@seznam.cz 106 Ing. Magdaléna Náplavová, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, magdalena.naplavova@unob.cz 107 prof. Ing. František Božek, CSc., Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, frantisek.bozek@unob.cz 253

254 ekonomická efektivita ve smyslu plnění požadavků právní úpravy [2]. Metoda může být úspěšně využita i privátními a veřejnými subjekty, které sice z aspektu kvanta nebezpečných látek nespadají pod působnost legislativy [2-4], nicméně představují závažné riziko pro zaměstnance, okolní obyvatelstvo a životní prostředí [10]. 1 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU Právnické a podnikající fyzické osoby provozující jednotky/zařízení s přítomností toxických, hořlavých a výbušných látek by se měly aktivně podílet na prevenci vzniku závažných havárií a nést odpovědnost za jejich bezpečný provoz [11]. Provozovatel objektu zařazeného ve smyslu zákona do skupiny A nebo B musí zajistit efektivní plnění daného požadavku na základě posouzení rizik závažné havárie pro účely zpracování bezpečnostní zprávy, resp. programu [2]. V souladu s koncepcí ochrany obyvatelstva by analogicky měly postupovat společnosti, které sice nespadají do kompetence zmíněné právní úpravy [2-4], ale představují pro zaměstnance, obyvatelstvo a životní prostředí významné riziko z hlediska kombinace jejich lokalizace, kvanta a nebezpečnosti přítomných látek [10]. Jak je zřejmé z obr. 1 posouzení rizik závažné havárie obsahuje fáze [12]: 1. identifikaci zdrojů rizik; 2. analýzu rizik; 3. hodnocení rizik. Obr. 1 Risk management proces Zdroj: [12] Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti obsahu posuzování rizik závažné havárie, rozsah posouzení a způsob jeho provedení [2]. K identifikaci zdrojů technologických rizik, jejich analýze a hodnocení je v současné době k dispozici řada metod a softwarových nástrojů. Přehled v praxi neužívanějších je uveden v závěrečné zprávě [6] či jiné literatuře [5]. Techniky posuzování rizik jsou založeny na jednodušších či složitějších fyzikálních modelech, což determinuje nejen výdaje nýbrž rovněž exaktnost a správnost získaných výsledků. Proto musí každý uživatel nejprve vyhodnotit, zda jsou splněny předpoklady předmětné metody či software kladené na proces posouzení rizik aktuálně platnou legislativou, poté analyzovat, zda disponibilní datové soubory mají dostatečnou vypovídající hodnotu v relaci k havárii, rizika, jejíž iniciace jsou sledována. Paralelně je třeba učinit kalkul potřebných finančních zdrojů. Teprve poté je možné odhadnout a následně vyhodnotit rizika. 254

255 Interpretaci výsledků lze provést pouze v rozsahu, který je určen předpoklady metody a modelu, jež metodika předpokládá [13]. Obecně lze konstatovat, že náklady spojené s aplikací jednotlivých metod, stejně jako spolehlivost dosažených výstupů se výrazně zvyšují v řadě kvalitativní, semikvantitativní (rankingové) a kvantitativní metody [6]. Odtud je zřejmé, že zainteresované firmy budou stát před rozhodnutím, kterou z metod posouzení rizik užít, aby související náklady byly minimální a výstupy přitom dostatečně spolehlivé. Z tohoto pohledu se jeví jako vysoce efektivní použít metodu Purple Book CPR 18E, která dovolí rozhodnout, zda je nezbytné pro hodnocenou jednotku/zařízení realizovat vysoce nákladnou kvantitativní analýzu rizik [9]. V následujícím je předložena případová studie, aby subjekty nakládající s toxickými, hořlavými a explozivními látkami mohly snadno a lépe užít metodu Purple Book CPR 18E pro potřeby rozhodovacího procesu o nutnosti realizace kvantitativní analýzy rizik. 2 POUŽITÉ METODY A PŘÍSTROJE Užití metody Purple Book CPR 18E pro potřeby rozhodovacího procesu spočívá obecně v postupném uplatnění následujících kroků [8]: 1. rozdělení objektu na nezávislé jednotky nebo zařízení. 2. Kalkulace míry nebezpečnosti v souladu s rovnicí (1), v níž symbol T F E B, s, značí indikační číslo reprezentující míru reálného nebezpečí posuzované jednotky/zařízení v relaci k toxicitě T, hořlavosti F a výbušnosti E nebezpečné látce s, Qs [kg] množství nebezpečné látky s přítomné v jednotce/zařízení, O1 faktor typu jednotky/zařízení, O2 faktor charakterizující umístnění jednotky/zařízení, O3 faktor provozních podmínek, vyjadřující množství látky, které bude po úniku v plynné fázi a konečně T F E G, s, [kg] mezní hodnotu nebezpečné látky s stanovenou na základě fyzikálních vlastností a dat o její toxicitě T, hořlavosti F a výbušnosti E. T, F, E T, F, E T, F, E T, F, E T, F, E 1 B Q O O O ( G ) (1) s T F E O,, 1, s 1 T F E O,, 2, 2 T F E O,, T F E Hodnoty faktorů 3 a mezních hodnot, s se odečtou z příslušných tabulek manuálu nebo vypočítají postupem v tomto manuálu popsaným. 3 s G, 3. Stanovení hodnoty sumárních indikačních čísel B T pro toxicitu T ve shodě s rovnicí (2), B F pro hořlavost F dle rovnice (3) a B E pro výbušnost E užitím rovnice (4), kde symboly q r u N značí počet toxických, hořlavých, resp. výbušných látek umístěných v posuzované jednotce/zařízení a N je symbol pro množinu všech přirozených čísel. B B B T F E 4. Vymezení množiny bodů na hranici objektu v maximální vzdálenosti 50 m od sebe. 5. Identifikace rezidenčních oblasti v blízkém okolí jednotky/zařízení. 6. Výpočet hodnoty selektivních čísel S T pro toxicitu T ve shodě se vztahem (5), S F pro hořlavost F podle vztahu (6) a S E pro výbušnost užitím vztahu (7) ke každému bodu na hranici pozemku a každé identifikované rezidenční zóně. T S ( 100 L 2 T B (5) S S F E q s 1 r s 1 u s 1 B B B T s F s E s (2) (3) (4) 3 F ( 100 L 1 ) B (6) 3 E ( 100 L 1 ) B (7) 255

256 Symbol L [m] v rovnicích (5) - (7) představuje nejbližší vzdálenost jednotky/zařízení s obsahem nebezpečné látky k posuzovanému místu, přičemž vzdálenost od tohoto místa musí činit minimálně 100 m. 7. Jednotka/zařízení je vybrána pro kvantitativní analýzu rizika, jestliže je: selektivní číslo jednotky/zařízení větší než jedna v relaci k rezidenční oblasti; selektivní číslo jednotky/zařízení v určitém bodě na hranici objektu větší než jedna a větší než 50% maximálního selektivního čísla v posuzovaném bodě. Ke stanovení vzdáleností míst na hranici pozemku společnosti a nejbližších vzdáleností k obydleným oblastem od jednotky/zařízení, v níž se nalézala nebezpečná látka, byl užit laserový měřič Leica DISTO D810 touch (200 m), výrobce Leica Geosystems a elektronický teodolit Eth 2, výrobce Carl Zeiss Jena GmbH umožňující automatické odečítání a registraci úhlů. Z dalších metod byl při zpracování případové studie využit on-site interview a dokumentace rizikového objektu k získání nezbytných vstupních informací nutných k posouzení rizikovosti jednotky/zařízení. 3 VÝSLEDKY A DISKUZE Případová studie je prezentována na chladící výrobní jednotce potravinářské firmy X, která nespadá do kompetence zákona [2], nicméně v prvém přiblížení představuje významné riziko pro zaměstnance. 3.1 CHARAKTERISTIKA ZDROJE NEBEZPEČÍ Firma X se nachází na území o rozloze cca 6,5 ha na okraji průmyslového areálu, který navazuje na městskou část Staré Město. V provozu je přítomno cca 600 zaměstnanců. Provozní jednotka s nebezpečnou látkou je situována 153 m na jihovýchod od závodu na výrobu pečiva a zákusků (rezidenční zóna A) a 148 m na východ od budovy Policejního sboru (rezidenční zóna B). Severozápadně asi 251 m od jednotky jsou vystavěny rodinné obytné domy (rezidenční zóna C). Na západě od zdroje nebezpečí, zhruba ve směru objektu Policejního sboru se ve vzdálenosti 353 m nalézá střední škola (rezidenční zóna D), která však pro značnou vzdálenost od něj nebyla do hodnocení rizik zahrnuta. Převládajícím směrem proudění vzduchu převážně o rychlosti 2,9-3,3 m s -1 je jihozápad, takže nejbližší rezidenční zóny by byly případnou havárií pravděpodobně ohroženy. V objektu se nakládá s kapalným amoniakem v množství cca 2,06 t, jenž je v procesu zkapalněný tlakem, a představuje primární zdroj chlazení. Sekundárním zdrojem chlazení je netoxický, nehořlavý a nevýbušný propan-1,2-diol. Amoniak se nachází ve strojovně v tlakové nádobě znázorněné na obr. 2, jež je součástí chladicího systému, jak je patrné z obr. 3. Tlaková nádoba se doplňuje jednou ročně. Součástí strojovny jsou ocelové, bezešvé potrubní rozvody amoniaku, s maximálním provozním tlakem 1,6 MPa. Chladící okruh tvoří vysokotlaková část sestávající z tlakové nádoby, kompresoru a odlučovače kapaliny a nízkotlaká část, tvořená expanzní nádobou s kapacitní sondou k regulaci hladiny amoniaku. 256

257 Obr. 2 Tlaková nádoba na amoniak ve strojovně Obr. 3 Chladicí systém ve strojovně Revize tlakové nádoby se provádí jedenkrát ročně. Tlak i teplota se měří kontinuálně. Větrání ve strojovně funguje na přirozené bázi za pomocí havarijních ventilátorů, jejichž motory jsou nevýbušné. Ochrana chladicího systému je zabezpečena pojistnými ventily s odpouštěním amoniaku do volné atmosféry při překročení maximálního pracovního tlaku. K zajištění zvýšené bezpečnosti obsluhy a pracovního prostředí slouží detektory úniku amoniaku v prostoru strojovny. K likvidaci unikajícího amoniaku ze zařízení je k dispozici hadice o světlosti 3/4R, která se připojí na vodovodní přípojku nacházející se ve strojovně. V prostorách strojovny jsou pro případ vzniku požáru nebo jiné události k dispozici hasicí přístroje na bázi inertních plynů (inergen - 52 % N2, 40 % Ar a 8 % CO2), prášku, vodní pěny a mlhy. Objekt má vypracovaný havarijní plán pro případ úniku amoniaku, evakuační plán, místní provozní řád a plán záznamu činností v průběhu havárie. Každé oddělení má k dispozici plán, pro případ vzniku nebezpečné události. Ke zvýšení bezpečnost provozu se ve firmě organizují poplachová cvičení a jednou za pět let realizuje bezpečnostní audit. 3.2 ODHAD RIZIKA A ROZHODNUTÍ O NUTNOSTI REALIZACE NÁSLEDNÉ KVANTITATIVNÍ ANALÝZY Posuzovaný objekt provozuje výhradně jednu jednotku s jedinou nebezpečnou látkou, amoniakem. Protože amoniak je substance toxická, hořlavá a zároveň výbušná, bylo nezbytné v procesu hodnocení rizikovosti zvažovat všechny zmíněné efekty. V první fázi bylo nezbytné stanovit hodnoty indikačních čísel pro toxické 3, hořlavé E a explozivní BNH 3 účinky NH3 dle rovnice (1). K jejich výpočtu bylo třeba nejprve odečíst, resp. B T NH F BNH 3 kalkulovat, hodnoty všech potřebných vstupních parametrů v souladu s manuálem [9]. Množství NH3 v jednotce Q = kg. Pro toxické a hořlavé účinky NH3 je faktor typu jednotky O1 = 1, neboť NH 3 jde o procesní jednotku a faktor zohledňující umístění jednotky O2 = 0,1, jelikož je jednotka situována uvnitř budovy. Faktor zahrnující vliv provozních podmínek O3 = 10, protože při provozní teplotě 21 C dosahuje tlak par p 0,89 MPa 0,3 MPa (3 bary). Pro explozivní účinky NH3 platí v souladu 0, NH 3 s manuálem, že O1 = O2 = O3 = 1 [9]. Mezní hodnota toxicity z letální koncentrace 50, NH 3 T GNH 3 = kg, byla odvozena LC [rat, inh, 1h] = mg m -3 h -1 [10]. Mezní hodnota hořlavosti G 3 = kg stejně jako pro všechny ostatní hořlaviny [9] a konečně mezní hodnota výbušnosti F NH E GNH 3 = kg byla vypočtena na základě znalosti hodnoty energického tritolového ekvivalentu NH3 257

258 ve vzduchu Air ETFNH 3 = 0,23 [15]. Vstupní data k výpočtu indikačních čísel dle vztahu (1) jsou spolu s jejich hodnotou pro zkoumanou jednotku prezentovány v tab. 1. Tab. 1 Vstupní data k výpočtu indikačních čísel a hodnoty indikačních čísel posuzované jednotky Množství amoniaku v jednotce [kg] Faktory provozních podmínek O1 O2 O3 Mezní hodnota [kg] Hodnota indikačního čísla B ,0 0,1 10 1,0 0,1 10 1,0 1,0 1,0 T G 3 = B 3 0,687 T NH F G 3 = B 3 0,206 F NH E G 3 = B 3 0,474 E NH NH NH NH Výpočet selektivních čísel byl realizován v souladu s manuálem [9] jednak pro vybrané body na hranici objektu a jednak pro přilehlé rezidenční zóny, jak je zřejmé z obr. 4. Území a hranice pozemku firmy byly zaneseny do kartézského systému souřadnic, v němž abscisa je totožná se směrem sever - jih a ordináta se směrem západ - východ. Jednotka s NH3 byla lokalizována do počátku souřadnicového systému. Poté byly přiřazeny koordináty (x; y) každému z bodů 1-29 na hranici pozemku objektu, včetně bodů rezidenčních oblastí A, B, C reprezentujících nejkratší vzdálenost k jednotce. Nakonec byla pro jednotlivé body na hranici pozemku firmy a potenciálně ohrožená rezidenční pásma zjištěna vzdálenost L k jednotce a kalkulována selektivní čísla pro toxický, hořlavý a explozivní efekt dle rovnic (5) - (7). Hodnoty selektivních čísel jsou spolu se vstupními daty zaneseny v tab. 2. Obr. 4 Nejbližší okraje rezidenčních zón A, B, C od posuzované jednotky a hranice pozemku objektu s vymezenými body určenými k výpočtu selektivních čísel A = závod na výrobu pečiva a zákusků; B = budova Policejního sboru; C = okraj obytné zóny rodinných domků; J/Z (NH3) = procesní jednotka/zařízení s amoniakem; N = sever; S = jih; E = východ; W = západ. Vzdálenost L byla měřena laserovým přístrojem nebo vypočtena užitím kosinovy věty při známé velikosti úhlu, jenž byl zjištěn elektronickým teodolitem pro dva horizontální směry dané zvolenými body na hranici pozemku firmy, jejichž vzdálenost byla známa. 258

259 Hodnoty selektivních čísel nebyly kalkulovány pro body 27 a 28, neboť jejich vzdálenost L od jednotky byla menší než požadovaných 100 m. Protože hodnoty selektivních čísel S T NH 3 E F S NH 3 NH S 3 1, není nutné jednotku podrobit kvantitativní analýze rizika, čímž dotčený subjekt výrazně minimalizuje náklady. Bezpečná vzdálenost od zdroje nebezpečí vypočtená pomocí rovnice (5) za předpokladu, že S 3 = 1, činí zhruba 83 m, což byl důvod, proč nebyl objekt střední školy pro značnou vzdálenost T NH od jednotky L = 353 m do procesu hodnocení rizika zahrnut. Tab. 2 Hodnoty vypočtených selektivních čísel pro zkoumanou jednotku A = závod na výrobu pečiva a zákusků; B = budova Policejní sboru; C = okraj obytné zóny rodinných domků; B 3 0,687; B 3 = 0,206; B 3 0,474. Označení místa x [m] T NH Souřadnice y [m] F NH Vzdálenost L od jednotky [m] E NH T F E S NH 3 S NH 3 NH ,351 0,075 0, ,433 0,103 0, ,400 0,092 0, ,371 0,082 0, ,201 0,033 0, ,172 0,026 0, ,145 0,020 0, ,110 0,013 0, ,086 0,009 0, ,145 0,020 0, ,194 0,031 0, ,272 0,051 0, ,361 0,078 0, ,275 0,052 0, ,293 0,058 0, ,232 0,040 0, ,222 0,038 0, ,184 0,029 0, ,163 0,024 0, ,241 0,043 0, ,351 0,075 0, ,433 0,103 0, ,407 0,094 0, ,297 0,059 0, ,268 0, ,623 0,178 0, L nestanoveno nestanoveno nestanoveno L nestanoveno nestanoveno nestanoveno ,648 0,189 0,434 A ,293 0,058 0,132 B ,314 0,064 0,146 C ,109 0,013 0,030 S 3 259

260 ZÁVĚR V souladu s právní úpravou a koncepcí ochrany obyvatelstva byla řešena problematika zajištění adekvátní bezpečnosti provozů s výskytem nebezpečných látek. Implementaci efektivních preventivních opatření lze učinit jen na bázi předchozího posouzení rizika, které obvykle vyžaduje potřebu nemalého množství finančních zdrojů. S cílem minimalizace nákladů s procesem posuzování technologických rizik spojených se jeví účelné aplikovat metodu Purple Book CPR 18E. Její výstupy dovolují na úrovni dostatečné validity rozhodnout, zda je nutné provést pro posuzovanou jednotku/zařízení s přítomností nebezpečných látek kvantitativní analýzu rizik, která představuje enormní finanční zátěž. Formou případové studie byl předložen postup aplikace metody Purple Book CPR 18E na chladící jednotce potravinářské firmy využívající k chlazení v primárním okruhu tlakem zkapalněný amoniak a v sekundárním okruhu netoxický, nehořlavý a nevýbušný monopropylenglykol. Získané výstupy umožnily z procesu analýzy rizik vyřadit vysoce sofistikovanou a ekonomicky náročnou kvantitativní analýzu a případně ji nahradit některou z kvalitativních metod, což dovolí výrazně redukovat náklady provozovatele jednotky s nebezpečnou látkou. Předložená případová studie může být využita nejen právnickými a fyzickými osobami provozujícími jednotky/zařízení s přítomností hořlavých, výbušných a toxických látek spadajících do kompetence právní úpravy o prevenci závažných havárií. Může sloužit jako vzor také privátním a veřejným subjektům, které sice z množstevního aspektu nebezpečných látek nespadají pod působnost zákona, nicméně představují závažné riziko pro zaměstnance, okolní obyvatelstvo a životní prostředí. Použitá literatura Directive 2012/18/EU on the Control of Major-Accident Hazards Involving Dangerous Substances, Amending and Subsequently Repealing Council Directive 96/82/EC. Official Journal of the European Union, 2012, Vol. 55, pp. L 197/1-L 197/37. ISSN Vláda ČR. Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií). Praha: Ministerstvo vnitra ČR, s. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR). Vyhláška č. 225/2015 Sb., o stanovení rozsahu bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu zařazeného do skupiny A nebo skupiny B. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, s. Ministerstvo vnitra ČR. Vyhláška č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, s. Tichý, M. Ovládání rizika: analýza a management. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, s ISBN Božek, F. et al. Zvyšování environmentální bezpečnosti na úrovni vyspělých armád NATO a vytvoření předpokladů k řízení efektivní odpovědi na rizika. [Závěrečná zpráva dílčího výzkumného záměru VZ04-FEM-K06-06-BOZ]. Brno: Univerzita obrany, 2006, s Božek, F., Urban, R Management rizika - Obecná část. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, s ISBN Marhavilas, P. K., Koulouriotis, D., Gemeni, V. Risk Analysis and Assessment Methodologies in the Work Sites: On a Review, Classification and Comparative Study of the Scientific Literature of the Period Journal of Loss Prevention in the Process Industries, 2011, 24, (5), Committee for the Prevention of Disasters (CPD). Guidelines for Quantitative Risk Assessment Purple Book CPR 18E. The Hague: CPD, pp. ISBN

261 Božek, F., Hoza, I., Pawelczyk, A., Pondělíček, M., Náplavová, M., Zorvanová, A. Hodnocení technologických rizik regionu v relaci k ochraně obyvatelstva. The Science for Population Protection, 2016, 8, (1), ISSN X. Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (MV-HZS ČR). Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku Praha: (MV-HZS ČR), 2013, s. 19 a 39. ISBN International Organization for Standardization (ISO). ISO Risk Management Principles and Guidelines. Geneva: ISO, 2009, p. 6. Arendt, J. S., Lorenzo, D. K. Evaluating Process Safety in the Chemical Industry. New York: Center for Chemical Process Safety/American Institute of Chemical Engineers, ISBN Johns Manville. Superseal Edge Treatment. [on-line]. [ ]. Littleton: Johns Manville, Technical Center, URL: < s/superseal%20coating%20products/superseal %20Coating%20Products%20SDS.pdf>. Safirs, s.r.o. Havarijný plán. Ružomberok: Safirs s.r.o., 2006, s

262 BEZPEČNOSŤ A RIZIKÁ INTELIGENTNÝCH MIEST SAFETY AND RISKS OF SMART CITIES Maroš LACINÁK 108 Abstrakt V súčasnosti sme svedkami nástupu informačného veku, ktorý však so sebou prináša nielen nové možnosti, ale aj nové riziká. Trendom v rozvoji miest sa stáva Smart City inteligentné mesto, využívajúce moderné, hlavne informačno-komunikačné technológie. Prepájaním týchto technológií vzniká nový, rýchlo sa rozvíjajúci priestor, pre ktorý je potrebné zadefinovať spôsoby ochrany. Táto práca uvádza pohľad na termíny v oblasti inteligentných technológií a informačnej bezpečnosti, zaoberá sa priblížením niektorých rizík, ktoré technológie prinášajú mestám aj štátu a tiež stručne oboznamuje so systémom bezpečného mesta, ktoré by malo sumarizovať moderný prístup v dosahovaní bezpečnosti Inteligentných miest. Kľúčové slová: inteligentné mesto, informačná bezpečnosť, bezpečné mesto Abstract Currently, we witness the rise of an informational age, that brings along not only new possibilities, but new risks as well. The trend in urban development is transformation of the cities into Smart Cities, that use modern, mainly information and communication technologies. By connection of those technologies, there is new, rapidly growing space, for which it is necessary to define ways of protection. This work presents terms from the field of intelligent technologies and informational security, deals with introduction of some risks, brought to cities and state by technology and it it also briefly familiarize the reader with the system of Safe City, that should summarize the modern approach in achieving security within Smart Cities. Keywords: smart city, informational safety, safe city ÚVOD Technológia a hlavne informačné systémy sú na prelome veľkých zmien. Vzrastajúce možnosti internetu, internetu vecí a Cloudu prinášajú stále nové spôsoby komunikácie nielen osôb, ale aj prístrojov, často bez potrebného príkazu či súhlasu užívateľa. Zber dát sa zo všetkých strán tlačí do nášho súkromia a zdá sa byť čoraz nevyhnutnejší. Inteligentné, samostatne pracujúce informačné systémy sa stávajú základom samotných miest inteligentných miest, známych hlavne pod anglickým názvom Smart Cities. Napriek tomu, že v oblasti inteligencie svojich miest sú v Európe zatiaľ najúspešnejšie štáty Škandinávie, aj niektoré slovenské mestá ako Banská Bystrica, Nitra či Košice sa snažia napredovať využívaním inteligentných technológií. Čo vlastne inteligentné mestá a inteligentné technológie predstavujú je predmetom prvej kapitoly. Kedže tieto termíny nemajú dosiaľ odsúhlasenú presnú definíciu, priblížené sú z viacerých pohľadov, prípadne vlastným názorom autora. Kapitola tiež oboznamuje s hlavným záujmom inteligentných miest - s udržateľným rozvojom a tiež s významami kybernetického priestoru a bezpečnosti. Pokračujúci výskum sa však bude zaoberať hlavne otázkami bezpečnosti v inteligentných mestách, čo je témou druhej kapitoly. Upozorňuje na niektoré riziká, ktoré vývoj prináša, aby ilustrovala 108 Ing. Maroš Lacinák, Katedra technických vied a informatiky, Fakulta bezpečnostného inžinierstva, Žilinská Univerzita v Žiline, Univerzitná 8215/1, Žilina, Slovakia, , maros.lacinak@fbi.uniza.sk. 262

263 potrebu vnímania vývoja z viacerých strán. A ako systém na zaistenie bezpečnosti miest budúcnosti predstavuje termín bezpečné mesto. 1 DEFINÍCIE TERMÍNOV V OBLASTI INTELIGENTNÝCH TECHNOLÓGIÍ Termínom inteligentného mesta sa zaoberajú viacerí odborníci, avšak jednotná definícia stále neexistuje. Jedným z príkladov snahy o definíciu je Mohanty a kol. Inteligentné mesto charakterizujú ako miesto schopné dlhodobo udržateľného rozvoja, kde sa tradičné informačné siete a služby stávajú flexibilnejšími a hospodárnejšími a využíva znalosti, digitálne a telekomunikačné technológie na zlepšenie svojho fungovania a života svojich občanov. Inteligentné mestá dbajú na ekológiu, bezpečnosť občanov a rýchlosť svojich procesov. Autori tiež uvádzajú tiež viaceré z formálnych definícií inteligentného mesta, napríklad: je to mesto, v ktorom sa spája infraštruktúra fyzická, informačno-technologická, sociálna a podnikateľská na zvýšenie kolektívnej inteligencie mesta. Ako komponenty, ktorých inteligenciou sa mestá stávajú inteligentnými, vidia občanov a vzdelávanie, infraštruktúru, budovy,dopravu, energiu, zdravotníctvo, technológie a vedenie mesta [1]. Coelho a kol. považujú za úlohu inteligentných miest dosiahnuť harmóniu medzi udržateľným rozvojom mesta, socio-ekonomickým vývojom a bezpečnosťou obyvateľov [2]. V súvislosti s inteligentnými mestami sa často spomína ako jeden z hlavných cieľov dosiahnutie udržateľného rozvoja. Podľa Národnej stratégie trvalo udržateľného rozvoja Slovenskej republiky je udržateľným rozvojom rozvoj taký, ktorý "súčasným i budúcim generáciám zachováva možnosť uspokojovať ich základné životné potreby a pritom neznižuje rozmanitosť prírody a zachováva prirodzené funkcie ekosystémov [3]. Ciele udržateľného rozvoja úzko súvisia s bezpečnosťou, prevenciou a schopnosťou účinne pomáhať ľuďom v núdzi. Šimák uvádza nasledujúcich sedemnásť cieľov udržateľného rozvoja: odstrániť: chudobu vo všetkých jej formách všade na svete; hlad a dosiahnuť potravinovú bezpečnosť a zlepšenie výživy, presadzovať udržateľné poľnohospodárstvo; zabezpečiť: zdravý život a zvyšovať jeho kvalitu pre všetkých v akomkoľvek veku; rovnaký prístup k inkluzívnemu a kvalitnému vzdelávaniu a podporovať celoživotné vzdelávanie pre všetkých; všetkým dostatok vody a hygienických zariadení a udržateľné hospodárenie s nimi, všetkým prístup k cenovo dostupným, spoľahlivým, udržateľným a moderným zdrojom energie; udržateľnú spotrebu a výrobu; dosiahnuť rovnosť medzi pohlaviami a posilniť postavenie všetkých žien a dievčat; podporovať trvalý, inkluzívny a udržateľný hospodársky rast, plnú a produktívnu zamestnanosť a dôstojnú prácu pre všetkých; podporovať mierové a inkluzívne spoločnosti pre udržateľný rozvoj, zabezpečiť všetkým prístup k spravodlivosti a vytvoriť efektívne, odpovedajúce a inkluzívne inštitúcie na všetkých úrovniach; vybudovať odolnú infraštruktúru, podporovať inkluzívnu a udržateľnú industrializáciu a inováciu; znížiť nerovnosť vo vnútri krajín i medzi nimi; vytvoriť inkluzívne, bezpečné, odolné a udržateľné mestá a obce; prijať bezodkladné opatrenia na boj so zmenou klímy a zvládnuť jej dopady; chrániť a udržateľne využívať oceány, moria a morské zdroje na zabezpečenie udržateľného rozvoja; chrániť, obnovovať a podporovať udržateľné využívanie suchozemských ekosystémov, udržateľne hospodáriť s lesmi, potláčať rozširovanie púšti, zastaviť a následne zvrátiť degradáciu pôdy a zastaviť úbytok biodiverzity; oživiť globálne partnerstvo na podporu udržateľného rozvoja a posilniť prostriedky na jeho uplatňovanie [4]. 263

264 Hlavnými prostriedkami dosahovania cieľov inteligentného mesta budú inteligentné technológie. Týmito sú technologické zariadenia, ktoré sú automaticky, bez potreby priameho manuálneho príkazu alebo manuálnej zmeny nastavenia užívateľom, schopné na základe samostatného vnímania vonkajších podnetov vykonávať svoje funkcie alebo prispôsobovať svoje fungovanie pre maximalizáciu úžitku a pohodlia užívateľa. Na spĺňanie tejto charakteristiky je potrebná schopnosť získavať, ukladať a hodnotiť informácie z prostredia. Spomínané vnímanie podnetov pritom môže viesť ku učeniu zapamätávaniu si návykov používateľa. Niektorí autori - napríklad Rouse - ako podmienku inteligencie technologického zariadenia dodávajú jeho bezpečnosť, prístup na internet a prepojiteľnosť s inými inteligentnými zariadeniami [5]. Myslím však, že aj domáci systém prepojenia senzorov pohybu s osvetlením izieb alebo dvier, alebo fotoaparát schopný nastaviť najlepší režim fotografie na základe prostredia môžu byť pokladané za inteligentné, aj bez pripojenia na internet. Napriek čoraz častejšiemu používaniu označenia inteligentný v oblasti technológií je potrebné si uvedomiť, že stále ešte nehovoríme o inteligencií v pravom zmysle slova. K plnej inteligencií strojom stále chýba schopnosť zapájania emócii, sympatií, prepájania priamo nesúvisiacich skúseností či nálady do procesu rozhodovania, ktoré môžu u človeka skutočne inteligentnej bytosti - vyústiť do rozličných rozhodnutí v zdanlivo totožných situáciách. Rozhodovanie technológie je stále závislé na počiatočnom vloženom algoritme, ktorý prístroju predpisuje spôsob vyhodnocovania situácií a rozsah údajov, ktorými sa riadi. Aj preto považujem za potrebné, aby sme boli pri inteligentných systémoch opatrní a vždy umožniť užívateľovi prebrať riadenie technológie. Už aj dnes sa stretávame s príkladmi, kedy sa systémy, napríklad mailové schránky, považujú za inteligentnejšie ako sám užívateľ a neakceptujú jeho hlúpe požiadavky, čo v konečnom dôsledku zhoršuje skúsenosti používateľa zatiaľ našťastie iba pri bezpečnostne nezávažných prípadoch. V oblasti informačnej, respektíve kybernetickej bezpečnosti Slovenská republika nemá ustálenú terminológiu. Do roku 2013 túto oblasť riešila Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť, v súčasnosti je aktuálna Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky (ďalej Koncepcia). Rozdiely medzi kybernetický a informačný teda stále nie sú ujasnené, napriek tomu sa Koncepcia snaží uviesť aspoň vysvetlenia termínov kybernetický priestor a kybernetická bezpečnosť, ako sú chápané pre jej účely. Kybernetický priestor je podľa Koncepcie priestor ohraničený používaním elektroniky a elektronického spektra na vytvorenie, uloženie, modifikovanie, výmenu a využívanie dát prostredníctvom vzájomne závislých a prepojených sietí [6]. Kybernetická bezpečnosť je systém nepretržitého a plánovitého zvyšovania politického, právneho, hospodárskeho, bezpečnostného, obranného a vzdelanostného povedomia, ktorý zahŕňa aj zvyšovanie účinnosti prijatých a aplikovaných technicko-organizačných opatrení riadenia rizík v kybernetickom priestore za účelom jeho transformácie do dôveryhodného prostredia, ktoré umožnia bezpečné fungovanie spoločenských a hospodárskych procesov pri zaistení akceptovateľnej úrovne rizík v kybernetickom priestore [6]. Na národnej strategickej úrovni však problematika kybernetickej bezpečnosti nie je dosiaľ vyriešená uceleným a konzistentným spôsobom [7]. 2 RIZIKÁ A BEZPEČNOSŤ INTELIGENTNÝCH MIEST Viaceré z opisov inteligentných miest zabúdajú na dôležitý prvok každého mesta bezpečnosť. Popri zvyšovaní bezpečnosti voči rizikám, ako sme ich poznali doposiaľ, je potrebné chrániť obyvateľstvo aj pred samotnou inovačnou a ochrannou technológiou. Napriek nesporným prínosom, ktorými sa jednotlivé prvky inteligentných miest snažia zjednodušiť život svojim obyvateľom, prinášajú technológie aj svoje vlastné riziká a nevýhody. 264

265 Jedným z rizík sa stáva dôsledok zvyšovania automatizácie procesov mesta. Nespornou výhodou pre vedenie mesta je šetrenie času a nákladov. Nespornou nevýhodou pre bývalých zamestnancov, ktorí boli automatizáciou nahradení, je strata ich pracovného miesta. Týmto spôsobom rozvoj prináša zvyšovanie nezamestnanosti. Tento jav vytláčania živých zamestnancov z pracovných miest sa bude s najväčšou pravdepodobnosťou šíriť vo všetkých oblastiach automatizovanej práce, ktorá nebude potrebovať kreativitu.tento trend sa teda dotýka najmä oblasti priemyselných procesov. Zvyšujúce sa nároky na výrobu, vyplývajúce z technologického pokroku znamenajú aj zvyšovanie objemov hmôt a energií v procesoch. Tým rastú aj riziká krízových javov a nároky na pracovníkov, ktorých zlyhaním vzniká približne 80 % krízových javov a pracovných úrazov. Nahrádzanie zamestnancov technológiami je teda z mnohých pohľadov výhodné [8]. Príkladom ďalšieho kontroverzného prvku sú bezpečnostné kamery, ktoré sú inštalované v uliciach miest na zvýšenie bezpečnosti a zníženie mestskej kriminality. Na druhej strane znamenajú pre obyvateľov čoraz väčšiu stratu súkromia. Je teda vhodné nájsť správnu mieru medzi monitorovaním obyvateľstva a ponechaním priestoru na súkromie. Vhodne zvolené miesta, ktoré budú pokryté kamerovým systémom sú aj ekonomicky výhodnejšie, ako plošné pokrytie celého mesta, ktoré by mohlo vyvolať negatívne ohlasy obyvateľov [9]. Zo súkromia si však dobrovoľne uberáme aj my sami, prostredníctvom inteligentných zariadení, ktoré sa čoraz viac stávajú súčasťou každodenného života a ktoré postupne analyzujú náš život. Presun väčšiny komunikácie a informácií na elektronické nosiče a dátové servery má viaceré dôsledky. Dáva možnosť rýchleho presunu veľkého množstva informácií, ľahko prehliadnuteľných úprav, dostupnosti na diaľku. Spôsobuje, že informácie nie sú viazané na materiálny nosič. Tieto dôsledky prinášajú možnosti jednoduchšej krádeže informácií, sabotáže či zneužitia, spôsobujú problémy pri identifikácii používateľa. Všetky tieto riziká patria do oblasti informačnej bezpečnosti, ktorú by mal na Slovensku na národnej úrovni zabezpečovať Národný bezpečnostný úrad [7]. Ďalšou hrozbou, tentoraz priamo pre ľudské zdravie, je takzvaný elektronický smog. Tento termín označuje preťaženie prostredia, v ktorom každodenne žijeme elektronikou a elektromagnetickým žiarením, ktoré moderné technológie pri svojej činnosti vyžarujú. Na ľudskom zdraví sa účinky prejavujú rôzne: zvýšením teploty, chronickým syndrómom únavy, znížením imunity, poruchami spánku a podobne. Proti tomuto javu sú používané nálepky na technologické zariadenia, ktoré slúžia na rušenie žiarenia [10]. Tieto, ale aj iné riziká vývoja potrebujú dnešné mestá aj štát vziať do úvahy pri svojom napredovaní. Napriek spomenutému zanedbaniu oblasti bezpečnosti vo viacerých zdrojoch, zaoberajúcich sa inteligentnými mestami, môžeme povedať, že bezpečnosť je nutnou súčasťou každého mesta, ktoré sa chce považovať za inteligentné. Je teda vhodné ju zaradiť ku Mohantyho komponentom inteligentného mesta ako samostatnú jednotku: bezpečné mesto. Takéto mesto predstavuje inteligentný prístup k vývoju miest v oblasti zaisťovania ich bezpečnosti. Termín bezpečného mesta je menej rozšírený, ako termín inteligentného mesta, no nie je úplne neznámy. Jeho úlohy zhrnul Fedorov a kol. (2012): znižovanie kriminality, mestského násilia a teroristických hrozieb a zrýchľovanie schopnosti reakcie na mimoriadne udalosti a taktiež vytvoriť jednotný plán reakcie na krízové javy [9]. Tvorbu bezpečných miest na Slovensku čakajú ešte mnohé výzvy. V súčasnom bezpečnostnom systéme stále nie je dopracované Stále situačné centrum Slovenskej republiky (SITCEN SR), integrovaný informačný a komunikačný systém riadenia štátu v krízových situáciách ani otázka spolupráce spravodajských služieb [11]. Do budúcnosti bude pri ďalšom rozvoji potrebné charakterizovať jednotlivé oblasti, ktoré robia mesto bezpečným. Jednak pre teoretické mesto, ohrozené všetkými reálnymi druhmi krízových javov. Následne pri každom reálnom meste, ktoré sa bude chcieť stať bezpečným, je potrebné prihliadať na výsledky analýzy rizík a riešiť v prvom rade relevantné oblasti jeho bezpečnosti. ZÁVER Na samotnú implementáciu nových riešení do praxe je potrebné poznať nielen zámery inteligentného a bezpečného mesta, ale aj identifikovať zodpovedné inštitúcie a orgány štátnej správy, prípadne 265

266 iných hlavných partnerov, ktorí sú ochotní a schopní podporiť transformáciu miest. Na implementáciu komponentov, ktoré budú v danom meste využiteľné a naozaj prinesú zvýšenie bezpečnosti, je potrebné poznať lokálne problémy v danom meste. Tento článok sa zaoberá len niektorými z rizík, ktoré môžu onedlho spôsobovať problémy v každom meste. Tak, ako sa treba zaoberať miestnymi podmienkami pri analýze rizík, vhodný je pohľad na ostatné mestá, nevynímajúc zahraničné, pre získanie prehľadu o možnostiach spôsobov riešení. Pri nových informačných riešeniach však treba dbať aj na bezpečnosť samotných systémov. V súčasnom svete informatizácie predstavuje informačná bezpečnosť veľmi podstatný prvok národnej bezpečnosti a preto je potrebné nepodceňovať spĺňanie cieľov, stanovených v tejto oblasti. Grantová podpora Príspevok vznikol ako jeden z výskumných výstupov projektu VEGA č. 1/0749/16 Posudzovanie a riadenie rizík priemyselných procesov z pohľadu integrovanej bezpečnosti v podprahových podnikoch. Použitá literatúra [1] MOHANTY, S., P., (2016). Everything You Wanted to Know About Smart Cities. DOI: /MCE [2] Coelho, J., Cacho, N., Lopes, F., Loiola, E., Tayrony, T., Andrade, T., Mendon ca, M., Oliveira, M., Estaregue, D., Moura, B., (2016). ROTA: A Smart City Platform to Improve Public Safety. [3] Národná stratégia trvalo udržateľného rozvoja, [on-line]. Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky, [cit ]. Dostupné na: [4] ŠIMÁK L., Krízový manažment vo verejnej správe. 2. prepracované vydanie. Žilina: vydala Žilinská univerzita, strán, ISBN [5] ROUSE, M., 2016, intelligent system, [on-line], [cit ], Dostupné na: [6] Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky (Návrh) [on-line]. Národný bezpečnostný úrad, [cit ]. Dostupné na: [7] OLEJÁR, D., 2014, Informačná bezpečnosť, [on-line] [cit ], Dostupné na: islativy.pdf [8] MORICOVÁ, V.; HOLLÁ, K.; RISTVEJ, J. Špecifiká posudzovania rizík v priemyselných podnikoch so zameraním na psychosociálne riziká. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2016, roč. 9, speciální č. Bezpečnost práce a kvalita života. Dostupný z: ISSN [9] FEDOROV, V., ANA, R., TEREKHOV, A., (2012). "Safe City" an Open and Reliable Solution for a Safe and Smart City. Elektrotechnický vestník 79(5): , [10] SKALOVÁ, M., Elektromagnetický smog a zdravie človeka, [on-line] [cit ], Dostupné na: [11] ŠIMÁK, L., RISTVEJ, J., (2009) : The Present Status of Creating the Security System of the Slovak Republic after Entering the European Union, Journal of Homeland Security and Emergency Management: Vol. 6 : Iss. 1, Article 20, ISSN: DOI: / [on-line] [cit ], Dostupné na: 266

267 ÚZEMNÍ NÁROKY A PRÁVO NA SECESI TERRITORIAL CLAIMS AND RIGHT TO SECEDE Hana LIPOVSKÁ 109 Abstrakt Klíčovými válkami, které formovaly západní společnost, vždy byly války secesní. Také současná Evropská unie je předmětem četných secesionistických studených válek. Ty vedou separatistická politická hnutí, která usilují o získání větší míry autonomie v rámci existujícího státu či dokonce o získání plné nezávislosti. Secesí svého druhu je také Brexit. Cílem tohoto příspěvku je proto definovat secesi z hlediska vlastnických práv a vymezit okolnosti, za kterých může být smluvní řešení secese efektivnější než ozbrojený konflikt. K tomuto účelu je vytvořen základní model secese, který dokazuje, že pokud jsou jasně vymezena vlastnická práva, je domluva pro obě strany secesního konfliktu výhodnější. Ozbrojený konflikt je méně efektivní, neboť vede ke znehodnocení secesního území i k vysokým vojenským výdajům mateřského regionu. Klíčová slova: Grossman-Kimův model, ozbrojené konflikty, secese, územní princip, vlastnická práva Abstract The key wars, which formed the Western society, were the secessionist wars. Recent European Union is also the subject to numerous secessionist cold-wars of the political forces and national movements seeking either to reach the greater autonomy within the existing state or to gain the full independence. Secession in kind is also Brexit. The aim of this contribution is therefore to define the secession in terms of the property rights and to prove where and when the bargaining approach can offer better solution in comparison to the armed conflicts. The basic secessionist model is developed and it is proved that if the territory rights are clearly recognized, it is effective for both regions to solve the secessionist question by the means of trade. The armed conflict is less effective as it leads to the depreciation of the secessionist s territory as well as to the high military expenditures of the maternal region. Key words: armed conflicts, Grossman-Kim model, secession, property rights, territorial principal INTRODUCTION The history of mankind is a history of war. However, the history of war is also history of numerous secessionist and separatist tensions, movements and successful as well as unsuccessful attempts to gain independence and establish new state. The key wars, which changed the Western society American Civil War ( ) as well as the World War I ( ), were the secessionist wars, whatever they reached or missed their aim. 110 Large majority of all recent European states drawed (or many times redrawed) their borders after the secessionist wars (compare [1]): e.g. Swedish- Norwegian War (1914) or Estonian, Latvian and Lithuanian Wars of Independence ( ). All wars in the post-cold war Europe were and still are secessionist [2]: Yugoslav Wars ( ), Kosovo War ( ), Russo-Georgian War (2008) as well as the recent War in Donbass (b. 2014) 109 Ing. Hana Lipovská, Department of Economics, Faculty of Economics and Administration, Masaryk University, Lipová 41a, Brno, Czech Republic, , lipovska@mail.muni.cz. 110 Although it is not being mentioned in the secessionist literature, we could claim, with a great deal of precaution, that even the first total war [3], Napoleonic Wars ( ), were unfortunate legacy of the secessionist movements. In 1769 Corsica was conquest by France. In the very same year Napoleon Bonaparte was born in capital Ajaccio. At the beginning of his career, young Napoleon cared strong sentiments towards the Corsican independence. In his Letters on Corsica he wrote: Corsica's history is nothing but a perpetual struggle between a small nation who wants to live in freedom and its neighbours who want to dominate it. [4]. 267

268 are all based on the effort of one group to receive autonomy or full independence. Moreover, the recent European Union is subject to numerous secessionist cold-wars of the political forces and national movements seeking to reach the greater autonomy within the existing state or to gain the full independence: there were independence referenda in Scotland, Catalonia and Venetia, secessionist and separatist movements are successful in Flanders, Basque Country, Navarra, Corsica, Sardinia, Aosta Valley or South Tyrol [5]. On top of that, the secession sui generis is also Brexit as well as all other further attempts of exit of the current member states from the European Union. Secessions have been largely discussed from the ethical, legal, philosophical, ethnographic, geographic, linguistic or fiscal point of view. However, the nature of secession is economic. Economic in terms of the allocation of the scare resources, in terms of the negotiation over the property rights and in terms of the searching and finding the effective long-run equilibrium. The aim of this contribution is to define the secessions in terms of the property rights and to prove where and when the bargaining approach can be better solution in comparison to the armed conflicts. The rest of the paper is organised as follows. Firstly, the territorial principal of secession is introduced and the property rights and territorial claims are discussed. In the following part the basic secessionist model, based on the Grossman-Kim s model, is built. 1 PROPERTY RIGHTS AND THE TERRITORIAL PRINCIPAL Since the United Nations General Assembly Resolution 1514: Declaration on the Granting of Independence to Colonial Countries and Peoples the international law uses term right to selfdetermination 111 [6]. Traditionally, the roots of this approach are being sought in the Woodrow Wilson s Fourteen Points Speech [7]. However, President Wilson in his speech did not use term right to self-determination and with the exception of Poland, he did not promote independence but only the autonomy of individual regions. 112 Right to self-determination cannot be equated with the right to secession. While the international community has a certain understanding for the secession of the former colonies and annexed areas [8], secessionist movements are being taken with clear disapproval. As Brilmayer mentioned, principle of self-determination, suggesting that every people has a right to its own nation-state, is contrary to principle of international law, which upholds territorial integrity of existing states [9]. While standard analysis deals with the ethnical dimension of secession, there is a small and very heterogeneous group of scholars who highlight territorial principal in the secessionist movements. According to Wellman [10], primary question in a secessionist conflict concerns the territory contested. Self-determination in his point of view necessarily involves a claim to territory. Knight [11] developed concept of the group territorial identity, claiming that the concept of selfdetermination is at once legal and geographical. Knight also defines territorial principal in terms of property rights when he regards territory as space to which identity is attached by a distinctive group who hold or covet that territory and who desire to have full control of it for the group s benefit [12]. Brilmayer [9] clearly states that secessionist claims involve disputed claims to territory. Secession is for her relationship between people, states and territory where territory is the key factor. Therefore, secessionists need to establish a claim to the territory to be able to found the new secessionist state. This approach bring into the focus property rights and the resulting territorial claims. Pipes [13] quotes Harrington, who claims that each government is expression of the property rights. The proprietor who holds majority of the land determines the nature of government. Similarly according to the physiocrats the country should be governed by the landowners as they are the ones who own 111 Careful attention should be paid to the fact that the Declaration deals with the right of people to self-determination, but not with the right of nations to self-determination. 112 The peoples of Austria-Hungary, whose place among the nations we wish to see safeguarded and assured, should be accorded the freest opportunity to autonomous development. (Point X.) 268

269 their homeland 113 [13]. In short, who owns the land, he has the freedom to dispose with it and he is able to decide if his part of the land (and therefore part of the country) should secede or should stay a part of the existing state. Consider schematic Fig. 1. On the left side there is homogenous division of the country R lend. Landowners E, F, G and H depicted in grey want to secede and found their new country S. Landowners A, B, C, and D are satisfied with the existing country R. If the territorial property rights are clearly defined and recognized by all the citizens A, B, and H, the land can be easily divided into two following states. Problem arises in case, that citizens A, B, C and D do not recognize property rights of owners E, F, G and H and consider their land as part of the whole indivisible country. In that case the diplomatic, economic or even armed conflicts arise. On the right side of the Fig. 1 the land distribution between the pro-secessionist and anti-secessionist landowners is heterogeneous. Pro-secessionist landowners A, D, E and H do not have common borders they simply cannot easily claim their lands as the new country S. However, if the territorial property rights are well-defined, it is possible to exchange e. g. land A for land F and land D for land G to receive the homogenous area. If the landowner D values his land more than land G, he could be paid the compensation. Such purchases of land for a purpose of the state formation were not rare in the history. Even the boarders of the Czech lands were often formed not only by the conquests or marriages, but also by purchases and sales. For example Brandenburg, which was part of the Czech lands since 1373, was sold by King of Bohemia Sigismund of Luxemburg in 1415 to the House of Hohenzollern for florins [15], which made Brandenburg the part of Germany (nowadays being one of the sixteen federal states). Similarly, the former Czech Duchy of Siewierz was sold by duke Wenceslaus I of Cieszyn to Zbigniev Olesnicki, Bishop of Kraków in 1443 for groschen [16], being the part of Poland, with short breaks, until now. Fig. 1 Division of property Source: Own diagram. The real problem lies precisely in recognition of the territorial claims. Brilmayer [9] states that such claims usually have historical origins. The land in question used to belong to the secessionist group, which lost it in favour to the existing state by some unjustifiable historic event. Pipes [13] recalls the historic way of property rights recognition. So called seisin (seizin) postulated that the land belongs to the man or nation who proved that he (or his ancestors) stayed there and cultivated for longer period than other parties interested in it. For the aim of next part we will take the existence of clearly defined property rights as given, although we are well aware, that the property rights are the crucial question of the law and economic consideration. 113 This idea of property rights is embedded already in the etymology: Latin phrase for homeland is patrie, while patrimony is patrimonie. Similarly even in the Czech language vlast (patrie) has the common etymological roots with vlastnictví (patrimonie): vlast is developed from government, power, while vlastnictví meant something, that belongs to someone dominion (compare with [14]). 269

270 2 BASIC SECESSIONIST MODEL If the property rights are clearly defined and recognised by all (key) agents, secession can be understood as simple trade. However, if the property rights are not defined or are not accepted, the predation model can be used. For the aim of modelling the armed solution of secession, the Grossman and Kim s predator-prey model [17] is useful. Grossman-Kim s model is two-agent model of the general equilibrium for one period. Each agent (prey as well as predator) uses its endowment to defend its property (e. g. for the fortification), which reduces the wealth (endowment) of the agent, but only the predator allocates part of endowment to gain prey s property. Each agent also decides, how much of the endowment use to defence and how much to attack. Predation is destructive which results in solution in which predator gains less than was the loss of prey. Non-aggressive equilibrium occurs, if the resources allocated to the predation are less effective than the defensive fortification of the prey or if the predation would be too destructive. Using this initial setting of Grossman-Kim s model we develop the basic secessionist model. Consider the state which contains the secessionist group. To secede or to maintain the status quo the full ownership of the land is needed. Lets suppose that part of the land is owned by pro-secessionists and part is owned by anti-secessionists who prefer the existing state. To reach the secession, the prosecessionist can either buy the missing land in case that the territorial rights are defined and accepted, or they can use the armed power if the territorial rights are not defined or not accepted. Formal model presumes land T governed by state R, which part T S, T S T belongs according to the property rights to the group S. Initially, state R owns its own territory which it values of w R, w R > 0 as well as the territory of group S which state R values of v R, v R > 0. Secessionists S are therefore not entitled their property rights to territory T S which they values of v S, v S 0. Firstly lets assume that state R wants to protect the indivisibility of the whole territory T (including T S ) and that it is willing to buy from the secessionists S the property rights to the territory T S for price p such that v S p v R ; p > 0. In that case the state R holds the property in value of w r + v R p, while secessionists gain price p. However, it might be also possible, that the state R appreciates the property rights to the region T S less than the secessionists (v R < v S ). In that case price p, which is offered by the state R is lower than the price demanded by the secessionists and the trade is not effected. According to the conditions of this model, state R recognize property rights of secessionists, which means that it agrees with the secession. Then the state R has the property of value w R while the new region S has the property which it values of v S (see Tab. 1, Appendix). Secondly, let s assume that state R wants to protect the indivisibility of the whole territory T, however unlike the previous case, it does not recognize the property rights of the secessionists to the territory T S. If the secessionists declare independence, the situation results in the armed (or diplomatic) conflict. To protect territory T S the secessionist allocate δ of their endowment. Those costs depreciate the value of territory T S regardless of who wins and who loses. To conquer the territory T S region R needs to allocate endowment θ. If the costs of predation are higher than the costs of defence (θ > δ), territory T S is conquest by region R. Region R then has the wealth in the value of w R + v R δ θ and the secessionists has wealth in the value of 0. Otherwise (θ < δ) territory T S remains in the hands of secessionists. Region R has then the wealth in value of w R θ and secessionists have wealth in the value of v S δ. It is clear that the cost of defence cannot be higher than the value v S which the territory T S has for the secessionists (therefore δ v S ). Similarly, the predatory costs cannot be higher than the value v R which territory T S has for the predator R (θ v R ). If the state R appreciate region T S more than secessionists (v R > v S ), than the outputs (sorted by efficiency) are v 1 > v 2 > v 3 > v 4. Otherwise, if secessionists appreciate region R more than the state R (v R < v S ), effective order of the results is v 2 > v 1 > v 4 > v 3. In both cases is the system with recognized and accepted property rights (cases v 1 and v 2 ) more efficient than the system with unrecognised or unaccepted property rights (cases v 3 and v 4 ). 270

271 Region R gains territory T S if and only if θ > δ, which equals to v R > v S. If this condition is not met, region R will not fight for the territory T S. Secessionists therefore should demonstrate, that their highly appreciate the territory T S. Finally lets consider the extreme case in which δ = v S and θ = v R. If region R wins the conflict (i.e. θ > δ), it gains w R + v R v S v R, while secessionists S gain 0. Otherwise, if secessionists protect their region T S successfuly, region R receives w R v R and region S gains v S v S = 0. In both cases secessionists might end up with the zero gain. Region R win, if w R v S > w R v R and so v S < v R θ > δ. In the extreme case, secessionists always prefer recognition of the property rights to the conflict. On the other hand, region R prefer recognition of the property rights if and only if w R + v R p > w R + v R δ θ and so p < δ + θ. Or, in the very extreme case, p < v R + v S. However, this condition is always met if the regions are trading the territory T S because v S p v R p v R and then for v S 0 there is p < v R + v S. To sum up, secession is most effective (the least harmful), in case of the trade between both regions. Trade requires recognition and enforcement of the property rights. Armed conflict is less effective solution for both regions. Prospect theory as part of the young but progressive discipline Behavioural International Law and Economic suggests that it is far easier to prevent a state from taking something it does not already possess than to induce it to give something up [18]. In other words, there is such situation, when the region R values territory T S more when it faces the danger of secession than in the initial peace situation. It means that in case of the secessionist threat, the value increases to v R = v R + τ which makes the secession more costly and less attractive. CONCLUSION Increase in the secessionist tensions in the recent Europe is connected to the end of the Cold war. As Baev [2] mentions, most of the conflicts emerged on the periphery of the European integration as there is the gravity field centred on Brussels and gradually subsidising towards the Central Asia. European integration accelerated disintegration tensions which are being solved either by the negotiation between secessionists and the centre, or by the armed conflicts. In this study we suggest that the armed conflicts emerged if the property rights are not recognised and (or) accepted. We have shown that the most effective solution is the bargaining between the secessionist region and the centre based on the territorial rights. Such bargaining reflects the real value that independence has for the secessionists as well as the real value the indivisibility of the state has for the centralists. On the other hand, the armed conflicts harm the whole land, regardless it is won by secessionists or by the central power. That is why the secessionists conflicts in the previously annexed lands (as the Baltics countries) are usually solved with lower costs and with international agreement. Such bargaining agreements may be illustrated by the secessionist negotiations of Slovenia, which promised in 1991 to pay $1.4 billion of Yugoslavia s debt as well as its share of the army s costs [19] or by the historical examples from the Czech lands as mentioned in the first chapter. This contribution is by definition just a brief introduction to the crucial issue of the secessions in light of the property rights and territorial claims. The further and deeper analysis must deal with the question how the property rights of disputed territories should be recognized, when and whether should be the secessionists negotiations moderated by the international community and how the costs of secession can be minimised. Nevertheless, even our recent findings suggest, that on the field of secession are the ploughshares considerably more effective than the swords. 271

272 Appendix Tab. 1 Gains of the region R and secessionists S recognized and accepted Property right unrecognized/ unaccepted Source: Author R Region S Total wealth (R+S) R purchases property right from S (v R v S ). w R + v R p p v S ; v R w R + v R v 1 R do not purchase property right from S (v R < v S ) secession. w R v S > 0 w R + v S v 2 Conflict won by R (θ > δ). w R + v R δ θ 0 w R + v R δ θ v 3 Conflict won by S (θ < δ). w R θ v S δ w R + v S δ θ v 4 case 272

273 Acknowledgements This contribution was written thanks to the support by project of No. MUNI/A/1003/2016 funded by the Masaryk University. The author would like to express her most sincere gratitude to Dr. J. Šedová, head of Department of Law, for her inspiration and kinds advices. References VAUBEL, Roland. Secession in the European Union. Economic Affairs. 2013, 33(3), ISSN BAEV, Pavel K. External Interventions in Secessionist Conflicts in Europe in the 1990s. European Security. 1999, 8(2), BELL, David Avrom. The First Total War: Napoleon's Europe and the Birth of Warfare as We Know it. Houghton Mifflin Harcourt, s. ISBN KRAJEWSKA, Barbara. Napoleon and the Corsican Dilemma. Revue du Souvenir Napoléonien. 2005, 457, LIPOVSKÁ, Hana. Evropská secese: Ekonomická integrace na cestě k politické desintegraci? Současná Evropa. 2016, 21(1), United Nations General Assembly Resolution 1514 (XV): Declaration on the Granting of Independence to Colonial Countries and Peoples. 14 December WILSON, Woodrow. Fourteen Points speech to Congress. 8 January BUCHANAN, Allen. Theories of Secession. Philosophy and Public Affairs. 1997, 26(1), BRILMAYER, Lea. Secession and Self-Determination: A Territorial Interpretation. Faculty Scholarship Series. Paper WELLMAN, Christopher, H. A Defense of Secession and Political Self-Determination. Philosophy and Public Affairs. 1995, 24(2), KNIGHT, David, B. Territory and People or People and Territory? Thoughts on Postcolonial Self-Determination. International Political Science Review. 1985, 6(2), KNIGHT, David, B. Identity and territory: Geographical perspectives on nationalism and regionalism. Annals, Association of American Geographers. 1982, 72(4), PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Přeložil L. Bednář. Praha: Argo, s. ISBN REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Praha: Leda, s. ISBN VOKÁČ, Petr. Země v srdci Evropy: české země do roku 1526 v kontaktu s ostatní Evropou. Praha: Baronet Publishers, s. ISBN ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, s. ISBN GROSSMAN, Herschel, I., KIM, Minseong. Swords or Ploughshares? A Theory of the Security of Claims to Property. Journal of Political Economy. 1995, 103(6), AAKEN, van Anne. Behavioral International Law and Economics. Harvard International Law Journal. 2014, 55(2), BOHLEN, Celestine. Slovenia is moving to independence. The New York Times. 1991, 6 th June. 273

274 SCHOPNOSTI VÍME, CO SKUTEČNĚ POTŘEBUJEME? CAPABILITIES DO WE KNOW, WHAT WE REALLY NEED? Josef MELICHAR 114 Abstrakt Autor se v článku zabývá postupy a metodami, které je třeba implementovat, aby v procesu obranného plánování České republiky bylo možné stanovit požadavky na schopnosti reflektující bezpečnostní zájmy, a aby bylo možné plánovat jejich rozvoj. V návaznosti na způsob stanovení požadavků NATO je v článku naznačen možný postup pro Českou republiku. Jsou zde také diskutovány vybrané prognostické metody vhodné pro přípravu kontextu pro stanovení a testování požadavků na schopnosti. Autor v článku také naznačuje možný způsob hodnocení operačních rizik a možný způsob hodnocení schopností. Článek tak přináší krátkou diskuzi o chybějících segmentech procesu obranného plánování, které mohou přispět ke smysluplné práci s požadavky na schopnosti a k efektivnímu využívání finančních prostředků na obranu. Klíčová slova: schopnosti, scénář, proces, plánování, posuzování rizik, hodnocení schopností Abstract The author is dealing in the article with methods that are necessary to implement in order to identify within the Defence planning process of the Czech Republic capabilities requirements reflecting security interests, and to be able to plan capabilities development. There is indicated possible procdure ofidentifying capabilities requirements for the Czech Republic in connection with the way capabilities requirements are identified in NATO. There are as well discussed selected prognostic method suitable for preparing the context for identifying and testing capabilities requirements. The author also indicates possible way of operational risks assessment and capabilities assessment in the article. The article brings short discussion about missing segments of the Defence planning process that may contribute to dealing sensibly with capabilities requirements and to efective defence budget treatment. Key words: capabilities, scenario, process, planning, risk assessment, capabilities assessment ÚVOD Rezort obrany České republiky se již řadu let potýká s každoročním problémem, jak co nejúčelněji utratit peníze ze státního rozpočtu vyčleněné na obranu. Jednou ze zásadních příčin tohoto stavu je neexistence standardizovaného postupu stanovení a hodnocení požadavků na schopnosti. K tomuto stavu dále přispívá neexistence standardizovaného postupu hodnocení rizik souvisejících s nedostatky ve schopnostech a neexistence zavedeného způsobu prioritizace těchto nedostatků. Při současném stavu bezpečnostního prostředí, kdy se dynamika vývoje a změn ve světě neustále zvyšuje, se rizika spojená s dopady jednotlivých krizí na Českou republiku zvyšují. Současně nabývá na významu způsob, jakým jsou využívány finanční prostředky určené k zajištění obrany státu a skutečnost jak umíme stanovit schopnosti, které k zajištění obrany potřebujeme. Článek se bude zabývat problematikou schopností zejména ve vztahu k NATO. Česká republika se od svého vstupu do NATO v roce 1999 podílí na obranném plánování NATO a na stanovení požadavků na schopnosti, které probíhá v rámci procesu obranného plánování NATO. Česká republika se tak podílí na zajišťování kolektivní obrany podle svých možností. V současné době 114 Ing. Josef MELICHAR, Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 65/ Brno, , josef.melichar@unob.cz. 274

275 však účast na procesu obranného plánování Aliance a přijímání závazků k budování schopností pro NATO nestačí. Je třeba najít způsob, jak stanovit požadavky na schopnosti, které reflektují celé spektrum bezpečnostních hrozeb pro Českou republiku tak, jak jsou zakotveny v Bezpečnostní strategii České republiky a v návazných dokumentech. Požadavky na schopnosti stanovené v průběhu procesu obranného plánování Aliance přidělené jednotlivým zemím reflektují potřeby Aliance jako celku a neodrážejí bezpečnostních hrozeb specifické pro jednotlivé státy. Při obranném plánování státu tedy nelze vystačit pouze s procesem obranného plánování Aliance a s požadavky na schopnosti identifikované tímto procesem. 1 SCHOPNOSTI A JAK NA NĚ Nedávný vývoj bezpečnostního prostředí, zejména vývoj událostí souvisejících se vznikem teroristické organizace Islámský stát a vývoj událostí na Ukrajině, mohl sloužit jako zrcadlo pro schopnosti, které Česká republika má a které buduje. V tomto zrcadle bylo možné vidět, jak jsme připraveni na to čelit výzvám vyplývajícím z těchto krizí v případě, že by se dopady těchto krizí na Českou republiku projevily razantněji, než tomu bylo ve skutečnosti. Schopnosti je možné definovat různými způsoby, NATO definuje schopnost jako Schopnost provést specifický postup nebo dosáhnout určitého výsledku (The ability to execute a specified course of action or achieve a certain effect) 115. (Concept Development and Experimentation Handbook). EU definuje schopnost jako Schopnost naplnit specifický úkol nebo dosáhnout určitého výsledku (Ability to fulfil a specified task or to achieve specified effects) 116. (Capability Related Terminology in the Framework of the EU Capability Development Process). RMO č. 66 ze dne 5. prosince 2012 definuje schopnost jako soubor nezbytných vlastností jednotlivce, organizačního celku, úkolového uskupení nebo charakteristik systému (např. zbraňového) k vytvoření požadovaného efektu, (např. splnění bojového úkolu, dosažení cíle). 117 Pro úplnost a pro porovnání lze uvést definici schopnosti uvedenou v některém z výkladových slovníků, např. The Newbury House Dictionary of American English 118 definuje schopnost jako schopnost, nebo moc něco dělat, jako synonymum uvádí kompetenci. Pro dosažení možnosti účelně kvantifikovat schopnosti pro účely obranného plánování a smysluplným způsobem je uspořádat do určité hierarchie, je možné využít existujících nástrojů. Jedním z takových nástrojů, využívaných v Alianci, jsou NATO odsouhlasené popisy schopností a kódy schopností. 119 Popis schopnosti představuje požadavek na kvalitu schopnosti, tedy požadavek na to, čeho má být určitý organizační celek schopen. Kód schopnosti představuje unikátní alfanumerický kód, který znamená zkratku označení organizačního celku, ke kterému se váže popis schopnosti. Výše uvedené definice pojmu schopnost korespondují s pojmem popis schopnosti standardizovaném v dokumentech NATO. 120 RMO č. 66/2012 tedy uvádí pouze obecnou definici pojmu schopnost bez uvedení vazby na standardizovanou terminologii schopností používanou Aliancí. Nabízí se zde otázka, z jakého důvodu nebyla tato terminologie přijata a kodifikována v situaci, kdy Česká republika s těmito pojmy pracuje v rámci procesu obranného plánování NATO. V článku nebudeme hledat odpovědi na tuto otázku, budeme se soustředit na to jak přistupovat ke schopnostem potřebným pro současné a pro budoucí bezpečnostní prostředí. 115 NATO, Concept Development and Experimentation Handbook 116 EU, Capability Related Terminology in the Framework of the EU Capability Development Process 117 Rozkaz Ministra obrany č. 66 ze dne 5. prosince 2012, Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha: MO ČR, Heinle&Heinle,The Newbury House Dictionary of American English, Boston, USA, ISBN , dostupné také na: BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/ BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/

276 Při stanovování požadavků na schopnosti a při následném plánování jejich rozvoje nebo budování, budeme vždy pracovat se vstupy, jakými jsou bezpečnostní hrozby a scénáře. Podle charakteru bezpečnostního prostředí můžeme některý z těchto prvků upřednostňovat. V průběhu studené války byly pro účely obranného plánování upřednostňovány hrozby, což bylo dáno jejich enormností, bi-polárním rozdělením světa, relativně vysokým stupněm jistoty toho, co se může stát a relativně vysokou předvídatelností. Se změnou geopolitického charakteru světa a se zvyšující se dynamikou a nepředvídatelností bezpečnostního prostředí, zejména po jedenáctém září 2001 se změnily požadavky na obranné plánování a na schopnosti, které mohou obstát v tomto prostředí. Pro takovéto prostředí se ukazuje jako vhodnější soustředit se na schopnosti potřebné pro adekvátní reakci na různé typy hrozeb a různé alternativy projevu těchto hrozeb a jejich kombinací. Vhodnější než plánování podle hrozeb používané v době studené války je tedy plánování podle schopností popsané již řadou autorů SCHOPNOSTI A PROGNOSTIKA Schopnosti v kontextu obranného plánování jsou spojovány se současnými a zejména budoucími bezpečnostními hrozbami. Vývoj bezpečnostních hrozeb do budoucnosti, jejich kombinace a možné projevy však nelze jednoznačně a s jistotou popsat. Pro identifikaci možných alternativ budoucnosti slouží prognostické metody, z nichž lze uvést jako příklad historickou analogii, metodu Delfskou, metodu scénářů, nebo metodu her. 123 Prognostické metody je vhodné využívat v kombinaci s analytickými metodami, které mohou vytvořit základ, ze kterého je možné vypracovat prognózy alternativ budoucího vývoje. Analytickými metodami využitelnými pro stanovení požadavků na schopnosti se jeví například analýza trendů nebo systémová analýza použitá vhodným způsobem. Využití analýzy trendů pro obranné plánování můžeme vidět například v dokumentu Strategic Forsight Analysis (Analýza strategického výhledu), který je zpracován v Alianci a aktualizován v souladu s procesem obranného plánování NATO v pravidelných časových intervalech. Analýza trendů vývoje v hlavních oblastech, jakými jsou například globalizace, technologie, urbanizace nebo demografie, umožňuje vytvořit základ pro prognózu jejich budoucího vývoje. Kombinací jejich možného vývoje je možné vytvořit základy pro představu o alternativních budoucnostech. Prognózou možných kombinací trendů vývoje a jejich projevů jsou vytvářeny tzv. situace nestability, na základě kterých jsou posouzeny strategické perspektivy, které stojí před vojenskými organizacemi z hlediska zajištění obrany Aliance v budoucím bezpečnostním prostředí. Z toho jsou následně vyvozovány vojenské implikace, které jsou kategorizovány do hlavních oblastí schopností. Situace nestability představují možné scénáře budoucnosti v obecné rovině a ve velmi hrubých rysech. Strategické vojenské perspektivy představují hlavní směry vojenského zaměření Aliance. Navazující Vojenské implikace jsou vyjádřené v hlavních oblastech schopností a naznačují zaměření potřeby rozvoje schopností indikované v situacích nestability. Framework for Future Alliance Operations (FFAO) 124, jehož součástí je Strategic Forsight Analysis (SFA), sám o sobě neposkytuje dostatečně do detailu propracovaná východiska pro stanovení požadavků na schopnosti. Tento dokument však slouží jako účelný a propracovaný rámec, který naznačuje možný vývoj bezpečnostního prostředí do budoucna a zároveň vymezuje oblasti pro potřebný rozvoj schopností. Na tento dokument lze navázat rozpracováním situací nestability do scénářů v míře detailů a s vnitřní strukturou, které umožňují stanovení požadavků na schopnosti. Pro stanovení požadavků na schopnosti poskytuje Alianci analytickou podporu Komunikační a informační agentura NATO, která k tomuto účelu využívá zejména analytický nástroj J-DARTS, který umožňuje zpracování velkých objemů dat, analýzu scénářů, analýzu typů misí (operací) a analýzu schopností. 121 DAVIS, Paul. Analytic architecture for capabilities-based planning, mission-system analysis, and transformation. 1. Santa Monica, California, USA: Rand, 2002, 74 p. ISBN HASALA, Radek, Teorie a praxe plánování na základě schopností, Brno 2012, Ev.č. 3986/ ŠULC, O., PROGNOSTIKA OD A DO Z, Praha, 1987, SNTL, Typové číslo L31-E1-IV-31/32449, Vydání první, 210 s. 124 NATO, Framework for Future Alliance Operations, Norfolk, Virginia, USA 2015, dostupné na: 276

277 Obrázek 2 SFA a FFAO - využití analytických a prognostických metod pro přípravu podkladů pro stanovení požadavků na schopnosti Zdroj: vlastní Uvedené dokumenty a navazující scénáře ukazují na praktický význam analytických a prognostických metod pro obranné plánování a specificky pro stanovení požadavků na schopnosti. Výše uvedené skutečnosti vypovídají o využití analytických a prognostických metod nejen k vypracování alternativních obrazů budoucnosti a jejich možných dopadů na bezpečnost Aliance, ale také k identifikaci způsobů a schopností, které bude Aliance potřebovat k tomu, aby tyto dopady dokázala odvrátit nebo zmírnit. V případě České republiky jsou východiska pro identifikaci potřebných schopností tvořena soustavou dokumentů, mezi které patří Bezpečnostní strategie České republiky, Obranná strategie České republiky, Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 nebo Audit národní bezpečnosti z roku Tyto dokumenty spolu s dokumenty Aliance zaměřené na obranné plánování vymezují základní rámec pro identifikaci schopností, které Česká republika potřebuje k zajištění svojí obrany. Schopnosti požadované jako příspěvek k zajištění kolektivní obrany Aliance jsou identifikovány a odsouhlaseny Českou republikou v průběhu procesu obranného plánování NATO, k identifikaci schopností potřebných k pokrytí ostatních bezpečnostních hrozeb zakotvených v národních dokumentech však chybí potřebné nástroje a postupy. Potenciál obranného plánování České republiky je tak omezen na plánování rozvoje schopností, které představují požadavky NATO, EU a ostatních organizací (OSN, OBSE, ), jichž je Česká republika členem. 3 JAKÉ SCHOPNOSTI ČESKÁ REPUBLIKA POTŘEBUJE Odpověď na otázku jaké schopnosti Česká republika potřebuje, zdánlivě poskytují cíle výstavby schopností přijaté Českou republikou v průběhu procesu plánování NATO a obdobné požadavky z Evropské Unie, OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací. Závazky vůči mezinárodním organizacím ve formě cílů výstavby schopností se ukazují v současné době jedinými schopnostmi, které Česká republika buduje a rozvíjí. Česká republika participuje na procesu obranného plánování NATO, podílí se na stanovení požadavků na schopnosti a na jejich rozdělení mezi jednotlivé státy. 277

278 Následně, po odsouhlasení svého podílu na požadovaných schopnostech Aliance tento svůj podíl přijme jako svůj závazek vůči NATO ve formě cílů výstavby schopností. Tyto cíle se promítají do střednědobého a ročního plánování rozvoje rezortu obrany. V rámci NATO, EU a ostatních mezinárodních organizací to postačuje k plnění závazků vůči těmto organizacím. Pokud však akceptujeme fakt, že jsme suverénní stát, chybí nám schopnosti, které by zohledňovaly národní zájmy a potřeby. A k tomu, abychom věděli, jaké tyto schopnosti jsou, nám chybí potřebné nástroje a postupy, které nám umožní zjistit, jaké schopnosti, kromě těch, které po nás požadují mezinárodní organizace, vlastně potřebujeme. Proces obranného plánování NATO, zejména krok 2 stanovení požadavků na schopnosti, může sloužit jako použitelný příklad pro aplikaci takových postupů a nástrojů do národního prostředí. 4 RIZIKA SPOJENÁ SE SCHOPNOSTMI Při plánování schopností pro zajištění obrany státu a pro plnění úkolů vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích je třeba identifikovat a vyhodnotit rizika spojená s nedostatky ve schopnostech. To umožní rizika zvládat a řídit plánovitě a v maximální možné míře se vyhnout nepředvídaným projevům rizik. Pro identifikaci, hodnocení rizik a pro jejich zvládání existují postupy a metody popsané řadou autorů Při analýze nedostatků ve schopnostech je vhodné tyto postupy a metody využít k vytvoření podkladů pro rozhodování o tom, jaké schopnosti bude stát rozvíjet nebo budovat k zajištění své obrany. Následující obrázek naznačuje možnou strukturu přehledu vyhodnocených rizik spojených s jednotlivými nedostatky ve schopnostech a celkových rizik spojených s jednotlivými variantami požadavků na schopnosti. Obrázek 3 Hodnocení rizik spojených s nedostatky ve schopnostech Zdroj: vlastní Jednotlivé varianty požadavků na schopnosti (první sloupec zleva) v sobě zahrnují vždy určitou kombinaci nedostatků ve schopnostech (druhý sloupec zleva), u kterých se předpokládá, že nebudou odstraněny. Tyto varianty jsou testovány na jednotlivých scénářích (třetí až osmý sloupec zleva) 125 PRITCHARD, C., L., Risk Management Concepts and Guidance, Fifth Edition, CRC Press, Taylor & Francis group, USA 2015, ISBN GARVEY, P.,R., Analytical Methods for Risk Management: A Systems Engineering Perspective, Chapman and Hall/CRC; 1st edition (1601), USA 2008, ISBN SMEJKAL, v., RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. čtvrté, aktualizované a rozšířené vydání Praha: Grada publishing, a.s., 2013, 483 s., ISBN

279 a jsou vyhodnocena rizika spojená s jednotlivými nedostatky ve schopnostech. Následně nebo zároveň jsou hodnocena celková rizika jednotlivých variant (poslední sloupec vpravo). Hodnocení rizik umožní vyhodnotit stupeň úspěšnosti při dosahování stanovených cílů v jednotlivých scénářích pro jednotlivé varianty požadovaného souboru schopností. Na základě vyhodnocení rizik je možné stanovit priority jednotlivých variant požadavků na schopnosti z hlediska potenciálu splnit úkoly stanovené pro jednotlivé scénáře a dosáhnout stanovených cílů. Scénáře pro testování schopností reflektují bezpečnostní hrozby pro stát a testují potenciál jednotlivých variant požadavků na schopnosti (souborů schopností) naplnit požadavky na zajištění obrany státu nebo k nim aspoň přispět. Identifikace a hodnocení rizik při stanovení požadavků na schopnosti je jedním z nezbytných předpokladů realizace smysluplného rozvoje schopností a plánovitého, systematického a dlouhodobého čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu. 5 HODNOCENÍ SCHOPNOSTÍ Při hodnocení schopností je třeba vycházet z několika základních předpokladů: Schopnosti jsou popsány standardizovaným způsobem Pro popis skutečného i cílového stavu schopností jsou použity identické nástroje a postupy Pro hodnocení milníků mezi skutečným a cílovým stavem jsou používány stejné nástroje jako pro popis skutečného a cílového stavu Zachování těchto předpokladů vytváří podmínky pro měření a vyhodnocování postupu od skutečného stavu ke stavu cílovému, tedy postupu rozvoje schopností. Vzhledem k tomu, že Česká republika je členskou zemí NATO, a že v Alianci je zaveden standardizovaný popis schopností, 128 možnost využívat již zavedený popis se nejen nabízí, ale stává se nutností, která umožňuje plánování schopností v rámci Aliance. K využívání terminologie schopností standardizované v NATO přistoupila také Evropská Unie. 129 Pro hodnocení schopností, tedy i pro popis skutečného a cílového stavu schopností jsou vhodnými nástroji Funkční oblasti ve struktuře DOTMLPFI 130 a Hlavní oblasti schopností. Hlavní oblasti schopností 131 slouží k popisu toho, čeho mají být síly a prostředky, nebo organizační celky schopny, ve struktuře sedmi hlavních oblastí schopností. Funkční oblasti slouží k popisu toho, co je potřeba vytvořit, aby schopnosti mohly plnit svoje poslání. Pokud si jako schopnost představíme například tankový prapor na T-72, tak z hlediska funkčních oblastí je třeba mít k dispozici v oblasti Doktríny řadu předpisů, doktrín a další dokumentace, ve které je například popsáno, jak používat T-72, jakými pravidly se řídit za přesunu, při bojové činnosti atd. V oblasti Výcvik musí být vytvořeny podmínky pro realizaci výcviku tankových jednotek a obdobně to platí i v ostatních funkčních oblastech. Pro popis současného a cílového stavu schopností je vhodné použít kombinaci Funkčních oblastí a hlavní oblastí schopností. Kombinace obou nástrojů umožní získat komplexní obraz o stavu schopností. Pro samotné sledování a hodnocení stupně dosažení cílového stavu je potřebné stanovit si indikátory, které budou sledovány a vyhodnocovány, vytvořit měřítko a stanovit odpovídající počet milníků mezi skutečným a cílovým stavem. Přitom je vhodné pro zachování kompatibility rovněž vycházet ze způsobu hodnocení schopností zavedeného v Alianci. 6 DISKUSE Česká republika se jako členská země Severoatlantické aliance podílí na jejím procesu obranného plánování. S výstupy z tohoto procesu, což jsou zejména požadavky na schopnosti ve formě cílů výstavby schopností, dále pracuje tak, že je zapracovává do plánovacích dokumentů (střednědobých a ročních plánů). Z pohledu Aliance proti tomu nelze nic namítat, co však je nutné zohlednit, je skutečnost, že Česká republika stejně jako ostatní členské země je suverénním státem s národními zájmy, které je třeba promítnout do stanovení požadavků na schopnosti a do cílů výstavby schopností. 128 BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/ BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/ DOTMLPFI: Doctrine, Organisation, Training, Material, Leadership, Personnel, Facilities and Interoperability. 131 Hlavní oblasti schopností: Příprava, Nasazení, Zasazení, Udržitelnost, Velení, řízení a konzultace, Ochrana, Informovanost. 279

280 K tomu je však nutno naplnit základní předpoklady, kterými jsou zejména zavedený národní proces obranného plánování provázaný a synchronizovaný s procesem obranného plánování NATO a s obranným plánováním EU, zavedené postupy a nástroje k analýze hlavních úkolů, scénářů a schopností. Při zvažování přístupu k zajištění obrany státu do budoucna existuje několik možností: pokračovat v pouhé participaci na obranném plánování NATO a EU, vytvořit si vlastní národně specifický proces obranného plánování, vlastní způsob přístupu ke schopnostem počínaje terminologií schopností, přes způsob stanovení požadavků na schopnosti a jejich hodnocení, aplikovat do národního prostředí to, co je z NDPP aplikovatelné, zavést proces obranného plánování s důrazem na postup při stanovení požadavků na schopnosti a využívat existující nástroje (např. J-DARTS) pro analýzu hlavních úkolů, scénářů a schopností. Jakou možnost si zvolíme, ovlivní schopnost České republiky zajistit vlastní obranu v budoucích desetiletích. Změna charakteru bezpečnostního prostředí naznačuje, jakou možnost bychom měli zvolit. Jak se s touto volbou vypořádáme, bude závislé zejména na odborné erudici personálu podílejícího se na obranném plánování a na plánování schopností a na vůli vrcholových manažerů realizovat změny. Abychom odpověděli na otázku v titulu článku, můžeme konstatovat, že víme, co potřebujeme pro naplnění požadavků NATO, EU, OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací, jichž jsme členy. Nicméně, co (jaké schopnosti) skutečně potřebujeme k zajištění obrany státu z hlediska národních potřeb, již tak jasně nevíme, a bez zavedení potřebných postupů a bez využívání nástrojů, které umožňují zjistit, co potřebujeme, tedy stanovit požadavky na schopnosti zohledňující národní zájmy a potřeby, to ani vědět nebudeme. ZÁVĚR Charakter současného a pravděpodobného budoucího prostředí naznačuje potřebu změnit přístup k plánování schopností. Schopnosti potřebné pro zajištění obrany státu mají dlouhodobý charakter a není reálné je kompletně budovat v časových horizontech ročního a střednědobého plánování. Neexistence standardizovaného postupu pro stanovení požadavků na schopnosti České republiky přispívá k přílišné závislosti na kolektivní obraně NATO a ke každoročnímu problematickému využívání rozpočtu na obranu. Článek naznačuje potřebu používat standardizovanou terminologii schopností, která umožní komunikovat požadavky na schopnosti napříč zejména NATO a EU. Článek přináší příklad využití analytických a prognostických metod ve vybraných dokumentech NATO a naznačuje jejich možné využití pro zpracování scénářů pro účely stanovení požadavků na schopnosti. Autor v článku přináší krátké uvedení významu a využití FFAO a poukazuje na chybějící postupy a nástroje potřebné ke stanovení požadavků na schopnosti v rámci České republiky. Autor také poukazuje na skutečnost, že obranné plánování České republiky je do značné míry omezeno pouze na plánování rozvoje schopností v rámci plnění závazků vůči mezinárodním organizacím. Článek ukazuje na význam hodnocení rizik spojených s nedostatky ve schopnostech a naznačuje možný přístup k hodnocení schopností. Použitá literatura NATO, Concept Development and Experimentation Handbook. EU, Capability Related Terminology in the Framework of the EU Capability Development Process. Rozkaz Ministra obrany č. 66 ze dne 5. prosince 2012, Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany. Praha: MO ČR, Heinle&Heinle,The Newbury House Dictionary of American English, Boston, USA, ISBN , dostupné také na: BI-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, vydaný pod evidenčním číslem SHAPE/CPPCAMFCR/JM/ GRASSEOVÁ, Monika a kolektiv, Efektivní 280

281 rozhodování analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. I. vydání Brno: Edika, 2013, 392 s. ISBN DAVIS, Paul. Analytic architecture for capabilities-based planning, mission-system analysis, and transformation. 1. Santa Monica, California, USA: Rand, 2002, 74 p. ISBN HASALA, Radek, Teorie a praxe plánování na základě schopností, Brno 2012, Ev.č. 3986/12G. ŠULC, O., PROGNOSTIKA OD A DO Z, Praha, 1987, SNTL, Typové číslo L31-E1-IV-31/32449, Vydání první, 210 s. NATO, Framework for Future Alliance Operations, Norfolk, Virginia, USA 2015, dostupné na: PRITCHARD, C., L., Risk Management Concepts and Guidance, Fifth Edition, CRC Press, Taylor & Francis group, USA 2015, ISBN GARVEY, P.,R., Analytical Methods for Risk Management: A Systems Engineering Perspective, Chapman and Hall/CRC; 1st edition (1601), USA 2008, ISBN SMEJKAL, v., RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. čtvrté, aktualizované a rozšířené vydání Praha: Grada publishing, a.s., 2013, 483 s., ISBN

282 SOUČASNÉ ZMĚNY V TRADIČNÍM POJETÍ ZPRAVODAJSKÝCH DISCIPLÍN CURRENT CHANGES IN THE TRADITIONAL CONCEPT OF INTELLIGENCE DISCIPLINES Luděk MICHÁLEK 132 Abstrakt Příspěvek popisuje současné změny v tradičním konceptu zpravodajských disciplín (HUMINT, IMINT, OSINT, SIGINT, MASINT), zvláště z pohledu jejich provázanosti se získáváním informací z otevřených zdrojů. Představuje také nový zpravodajský obor, který lze považovat za samostatnou, rovnocennou, šestou zpravodajskou disciplínu Social Media Intelligence (SOCMINT) a možnosti jeho využití v bezpečnostní praxi. Příspěvek byl zpracován v rámci dílčího vědeckovýzkumného úkolu Kriminální zpravodajství jako nástroj predikce, prevence, odhalování a objasňování trestné činnosti a zajišťování vnitřní bezpečnosti. Klíčová slova: zpravodajské disciplíny, OSINT, IMINT, HUMINT, SOCMINT Abstract The paper describes the changes in the concept of traditional intelligence disciplines (HUMINT, IMINT, OSINT, SIGINT, MASINT), especially in view of their significant connections with information getting from open source. It also presents new intelligence discipline, sometimes given on a par with traditional and posed as an additional, sixth intelligence discipline - Social Media Intelligence (SOCMINT) and possibility of its usage in the area of security. An article was prepared in the framework of the research project Criminal Intelligence as a Tool of Prediction, Prevention, detection, and Investigation of Crimes and Safeguarding of Internal security. Key words: intelligence disciplines, OSINT, IMINT, HUMINT, SOCMINT ÚVOD Moderní technologie a zejména nové možnosti v oblasti otevřených zdrojů a sociálních médií s sebou přinášejí i některé významné změny v tradičně pojímaných zpravodajských disciplínách a vztazích mezi nimi. Záměrem příspěvku je naznačit čtenáři podle autora nejzásadnější změny v této oblasti a poskytnout mu podklady pro další případné studium v dané oblasti. Za nejvýznamnější považuje autor změny v následujících oblastech: 1. V oblasti získávání dat a informací dochází k výraznému nárůstu dat a informací dostupných v prostoru otevřených zdrojů. Dochází tak ke sbližování nebo prolínání zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT) s dalšími zpravodajskými obory - zejména obrazovým zpravodajstvím (IMINT) a zpravodajstvím z lidských zdrojů (HUMINT). 133 Nové možnosti získávání zpravodajsky zajímavých a hodnotných informací pak poskytují sociální média v tomto ohledu se etabluje nová specifická zpravodajský disciplína - zpravodajství sociálních médií (SOCMINT - Social Media Intelligence). [2] 2. Současné technologie v oblasti IT přinášejí nové možnosti nejen v oblasti získávání dat a informací, ale také v jejich analytickém zpracování. V prostředí NATO se tento trend názorně projevuje v etablování nové funkční oblasti zpravodajství - Identification Intelligence (I2). [3] 132 Ing. Bc. Luděk Michálek, Katedra kriminální policie, Fakulta bezpečnostně právní, Policejní akademie v Praze, Lhotecká 559/7, P.O. BOX 54, Praha 4, telefon , michalek@polac.cz. 133 K členění zpravodajských disciplín více např. v [1], s

283 3. Rozšíření prediktivních možností. Množství dat dostupných zejména z otevřených, ale také z neveřejných zdrojů umožňuje provádění sofistikovaných prediktivních analýz týkajících se jak chování jednotlivců nebo malých sociálních skupin (zákazníci, specifické malé sociální skupiny), tak i větších státních či nestátních subjektů (firmy, velké sociální skupiny či organizace, státní struktury). 4. Kontrazpravodajství. V současnosti dostupné obrovské množství dat a informací z otevřených zdrojů na jedné straně poskytuje nové možnosti pro činnost v oblasti kontrazpravodajství, na druhé straně však představuje pro tuto oblast zpravodajské činnosti nové hrozby a výzvy. 5. Kybernetické zpravodajství je jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících se nových oblastí zpravodajství. Možnosti spojené s využitím kyberprostoru a zejména se zajištěním jeho bezpečnosti lze v současnosti považovat za svébytnou oblast zpravodajské činnosti. V České republice nese celkovou odpovědnost za bezpečnost kyberprostoru Národní centrum kybernetické bezpečnosti 134 jako součást Národního bezpečnostního úřadu. Problematika kybernetické obrany by měla po přijetí příslušných zákonných norem připadnout do odpovědnosti Vojenského zpravodajství. 135 Z důvodu omezeného rozsahu se příspěvek bude zabývat pouze aspektem uvedeným v bodu 1, tedy změnami ve vztahu OSINT a ostatních zpravodajských disciplín a také náhledem na možnosti nově etablované zpravodajské disciplíny SOCMINT.. 1 ROZŠÍŘENÍ MOŽNOSTÍ OSINT V oblasti získávání dat a informací lze sledovat několik nejvýznamnějších trendů, které ovlivňují zpravodajskou činnost: výrazný nárůst dat a informací dostupných v prostoru otevřených zdrojů; sbližování nebo prolínání zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT) s dalšími zpravodajskými obory, zejména obrazovým zpravodajstvím (IMINT) a zpravodajstvím z lidských zdrojů (HUMINT); nárůst významu sociálních médií a informací z nich získávaných - etablování nové specifické zpravodajské disciplíny zpravodajství sociálních médií (SOCMINT - Social Media Intelligence). Podle některých zdrojů je až 95% informací v oblasti zpravodajství získáváno z otevřených zdrojů. V současnosti je oblast OSINT považována za plně samostatnou a svébytnou zpravodajskou disciplínu a s tím, jak dochází k rozšiřování množství takto dostupných dat a informací se mění i vztah této disciplíny a dalších specializovaných zpravodajských disciplín zejména se jedná o IMINT a HUMINT. Za nejpodstatnější přínos takového sbližování lze považovat zejména snadnou a rychlou dostupnost dat a informací dříve buď nedostupných vůbec, nebo dostupných pouze za využití specifických prostředků získávání informací (zpravodajských). Takto získaná data a informace byla zpravidla utajována v rámci příslušných režimů utajení, zatímco data získaná z otevřených zdrojů umožňují z tohoto pohledu mnohem snadnější manipulaci Oblast obrazového zpravodajství (IMINT) Zpravodajská disciplína IMINT je tradičně spojována se získáváním a využíváním obrazového materiálu získaného pomocí specializovaných platforem průzkumných letounů, satelitů a v poslední době zejména za využití bezpilotních prostředků. Tato specializovaná a vysoce sofistikovaná oblast zpravodajství je samozřejmě stále velmi významná a mnoha ohledech nenahraditelná, zároveň však moderní technologie umožňují přístup k mnoha aplikacím, které poskytují dříve nedostupné obrazové materiály využitelné pro zpravodajské účely. 136 Jako příklady možností spojení IMINT a OSINT lze uvést následující aplikace a webové stránky (služby): 134 Více na oficiální webové stránce [4]. 135 Více např. v [5]. 136 Další možností získávání obrazového zpravodajského materiálu jsou komerčně dostupné služby tohoto typu a to jak za využití satelitního snímkování, tak v současnosti stále populárnějšího využití bezpilotních letadel. 283

284 Google Earth, která poskytuje zeměpisné informace z celého světa, umožnuje vyhledávání míst, budov i firem, poskytuje jak letecké, tak i 3D pohledy. [6] Google Street View, která umožňuje vyhledávání a následný pohled a virtuální procházení ulicemi a místy, která byla do databáze zařazena. [7] Katastr nemovitostí 2.0 představuje propojení katastru nemovitostí a leteckých snímků. [8] Uvedené aplikace umožňují velmi efektivní vyhledávání konkrétních lokací, jejich zobrazení a případné propojení s navigačními prostředky. Takové nástroje zásadně usnadňují plánování nejen zpravodajských operací, ale jakýchkoliv činností vyžadujících geografické informace (např. plánování přesunů). Propojení geografických služeb, které lze zařadit do kategorie IMINT a dalších informací lze demonstrovat také na dalších dvou oblastech sledování pohybu letadel a lodí. Příslušné aplikace, např. Flightradar24 [9] a Shipfinder [10] umožňují online sledování pohybu lodí a letadel po celém světě Oblast zpravodajství z lidských zdrojů (HUMINT) Internet a zejména sociální sítě poskytují obrovské množství konkrétních osobních informací a zároveň poskytují široké možnosti využití těchto médií pro potřeby získávání informací o osobách a od osob (tedy pro HUMINT). V současnosti se v této souvislosti začínají používat termíny jako Virtuální HUMINT, WEB HUMINT nebo Open Sorce HUMINT a vedou se diskuse o přesném zařazení těchto aktivit do systému zpravodajských činností. Stručně lze říci, že se jedná o zpravodajství z lidských zdrojů prováděné ve virtuálním prostoru Internetu, zejména pak za využití sociálních sítí, které má velmi široké spektrum uplatnění. Konkrétní možnosti lze popsat následovně: získávání informací o zájmových objektech; navazování kontaktu se zájmovými objekty a pronikání do zájmových skupin; pátrání po osobách (zejména) a věcech; ověření informací získaných z jiných zdrojů. Tato forma HUMINT nachází využití v mnoha bezpečnostních oblastech (organizovaný zločin, terorismus, extremismus). Zároveň je však třeba říci, že kromě výše zmíněného problematického zařazení do zpravodajských oborů s sebou nese také jisté etické a právní aspekty např. možnost zneužití pro kontrolu opozičních politických aktivit Competitive Intelligence / Konkurenční zpravodasjtví Konkurenční zpravodajství 137 je jednou z funkčních oblastí zpravodajství, která je zaměřena na získávání a zpracování informací v prostředí podnikání a obchodu. Oficiálně se jedná pouze o činnosti, které jsou v souladu se zákonnými a etickými normami. Spojuje a rozvíjí všechny dostupné metody a možnosti práce s informacemi. V současnosti se tato oblast velmi intenzivně rozvíjí a to jek technologicky, tak i metodologicky, přejímá všechny úspěšné a efektivní zpravodajské metody a postupy a vyvíjí nové. Jako příklady kvalitních informačních zdrojů v oblasti konkurenčního zpravodajství lze uvést následující internetové aplikace: CRIBIS. Informace o firmách; [13] Bisnode MagnusWeb komplexní informace o firmách v ČR a SR; [14] Administrativní registr ekonomických subjektů ARES představuje oficiální přehled ekonomických subjektů provozovaný státními institucemi. [15] 137 Více o problematice Competitive Intelligence např. v [11] a [12]. 284

285 1.1.4 RESINT a šedá literatura Významným zdrojem informací jsou také další veřejně dostupné dokumenty, zejména komplexní analytické zprávy různých think tanků, výsledky výzkumných aktivit (zejména financovaných z veřejných prostředků), akademické práce a studie. Práce s takovými zdroji informací se někdy označuje jako RESINT (Research-originating Intelligence). 138 Výše uvedené informační zdroje lze souhrnně označit jako tzv. šedou literaturu. Jedná se o informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí jak v elektronické tak v tištěné podobě, které neprošly standardním vydavatelským procesem či nejsou distribuovány do standardní prodejní sítě, tj. jsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost. Např. zprávy (výzkumné, technické, výroční), vysokoškolské kvalifikační práce, konferenční materiály (sborníky, příspěvky, postery), firemní literaturu (katalogy), preprinty a další typy (více viz typologie dokumentů). Pro vyhledávání a distribuci šedé literatury existují specializované informační systémy (např. databáze SIGLE). V České republice existuje Národní úložiště šedé literatury [17] jako centrální databáze tohoto typu publikací, které provozuje Národní technická knihovna. 2 SOCMINT SOCIAL MEDIA INTELLIGENCE Jedná se o oblast zpravodajství, kdy informace jsou získávané z a prostřednictvím sociálních médií. Mezi sociální média lze zahrnout následující internetové aplikace a programy: sociální sítě (otevřené typu Twitter nebo soukromé typu Facebook); aplikace pro IM (Instant Messaging); blogy; ; wiki aplikace a další. Grafická ilustrace jednotlivých typů sociálních médií a závislosti počtu jejích uživatelů na způsobu využití je zobrazena na obrázku 1. Obrázek 1. Graf vztahu mezi účelem využívání sociálních médií a počtem uživatelů. Zdroj: [18] 138 Více k problematice RESINT např. v [16]. 285

286 V současnosti je vedena diskuse o zařazení SOCMINT jako samostatné zpravodajské disciplíny. Autor se domnívá, že takové zařazení, vedle tradičních zpravodajských disciplín HUMINT, IMINT, SIGINT 139, OSINT a MASINT 140 je možné a oprávněné. Důvody mohou být zejména následující dva: 1. Zdrojem (nositelem) informací jsou specifické subjekty, které vyžadují specifický přístup a metody k získávání informací z těchto zdrojů. 2. Informace ze sociálních médií jsou jak veřejně dostupné, což je může řadit do kategorie OSINT, tak i neveřejně dostupné, které musí být získány specifickými metodami a prostředky vyvinutými právě pro tuto zpravodajskou disciplínu. Možnosti využití SOCMINT lze shrnout do několika oblastí: Crowd-sourcing; pasivní (sentiment monitoring); aktivní (wiki, dopravní aplikace); výzkum a porozumění různým fenoménům; téměř okamžitá informace o aktuální situaci; vhled do zájmových skupin; identifikace kriminálních záměrů nebo kriminálních elementů v oblasti prevence nebo vyšetřování trestné činnosti (nebo monitorování jakékoliv jiné zájmové činnosti). [1] Potenciál SOCMINT se zřejmě budou do budoucna dále rozšiřovat a je pravděpodobné, že informace získané touto cestou budou nacházet velmi široké uplatnění jak v komerčním sektoru 141, tak v oblasti zajišťování bezpečnosti. ZÁVĚR Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že problematika využívání otevřených zdrojů informací nabývá v současné společnosti výrazně na významu. OSINT se nejen stal svébytnou, samostatnou a respektovanou zpravodajskou disciplínou, ale v některých oblastech výrazně rozšiřuje možnosti ostatních zpravodajských oborů. Možnosti získávání a využívání dat a informací z otevřených zdrojů je tedy obrovskou výzvou jak pro oblast technologických řešení, tak také pro vylepšení metodologických postupů a nástrojů v analytickém zpracování získaných dat a informací. Pokud se týká oblasti SOCMINT, jedná se v současnosti o velmi novou a extenzivně se rozvíjející oblast zpravodajství, která na pevné ukotvení v systému zpravodajských disciplín teprve čeká. Je však velmi pravděpodobné, že v budoucnosti, v souvislosti s nárůstem dat a informací obsažených ve všech typech sociálních médií, dojde k jeho etablování jako samostatné zpravodajské disciplíny, včetně svébytné metodologické a technologické základny. POUŽITÁ LITERATURA MICHÁLEK, L., POKORNÝ, L. STIERANKA, J. a M. MARKO. Zpravodajství a zpravodajské služby. Plzeń, Aleš Čeněk, ISBN OMAND, D.; BARLETT, J. and C. MILLER. Introducing Social Media Intelligence (SOCMINT), Intelligence and National Security, Vol. 27, Issues 6, [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Concept for Identity Intelligence (I2). Working Draft #2, SHAPE, Národní centrum kybernetické bezpečnosti. Oficiální webová stránka. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: SIGINT signálové zpravodajství 140 MASINT měřící a znakové zpravodajství 141 V komerční oblasti lze informace získané ze sociálních využít v mnoha oblastech např. se jedná o již zmíněné konkurenční zpravodajství, dále pak v oblasti marketingu, cílené reklamy, vyhodnocování sentimentu ve vztahu ke konkrétní společnosti nebo výrobku. 286

287 Kyberochranu Česka bude hlídat Vojenské zpravodajství. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Google Earth. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Google Street View. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Katastr nemovitostí 2.0. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Flightradar24. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Shipfinder. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: MOLNÁR, Z. Competitive Intelligence aneb jak získat konkurenční výhodu. Praha: Oeconomica ISBN BARTES, F. Competitive Intelligence - základ pro strategické rozhodování podniku. Brno: Key publishing, ISBN CRIBIS.cz. Informace o firmách. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Bisnode MagnusWeb komplexní informace o firmách v ČR a SR. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Administrativní registr ekonomických subjektů. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: SVEDSEN., A. D. M. Introducing RESINT: A Missing and Undervalued INT in All-Source Intelligence Efforts. In International Jornal of Intelligence and Counterintelligence [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: Národní úložiště šedé literatury. Oficiální webové stránce [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: TREVERTON, G. F.; MILES, R. Social Media and Intelligence. [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: /Social%20Media%20and%20Intelligence.pdf 287

288 CHARAKTERISTIKA KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY CHARACTERISTICS OF CYBER SECURITY OF SLOVAK REPUBLIC Michaela MLYNÁROVÁ 142 Abstrakt Cieľom článku je charakterizovať kybernetickú bezpečnosť v Slovenskej republike. Tejto problematike sa ešte donedávna nevenovala veľmi veľká pozornosť. Prvá zmena prišla v roku 2008 s prijatím Národnej stratégie pre informačnú bezpečnosť a Akčného plánu jej implementácie v rokoch Národná stratégia predstavovala v tomto období významný míľnik aj z pohľadu kybernetickej bezpečnosti pretože špecifikovala strategické ciele a priority pre túto oblasť. Ďalším významným krokom v tejto oblasti bolo schválenie koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky Koncepcia je základným a východiskovým dokumentom pre následnú tvorbu právnych predpisov, štandardov, metodických pokynov, pravidiel, bezpečnostných politík a iných nástrojov potrebných k zabezpečeniu kybernetickej bezpečnosti. Kľúčové slová: informačná bezpečnosť, kybernetická bezpečnosť, hrozba, riziko Abstract Aim of the article is to characterise cyber security in Slovak Republic. This topic hasn t paid recently so much attention. First change came in 2008 when National Strategy for Information Security and Action Plan for its implementation for years were passed. National Strategy presented important milestone from the cyber security point of view that time because it specified strategic goals and priorities for this area. Another significant step in this area was ratification of Cyber Security Concept of Slovak Republic for years Concept is fundamental and basic document for subsequent creation for legal legislations, standards, methodical guidelines, security politics and other legislations necessary to ensure cyber security. Key words: information security, cyber security, threat, risk ÚVOD Informačné a komunikačné technológie (IKT) ovplyvňujú vývoj ľudskej spoločnosti. Vzájomne poprepájané informačné a komunikačné systémy tvoria informačnú a komunikačnú infraštruktúru, v rámci ktorej sa realizujú takmer všetky operácie v oblastiach života spoločnosti. Problematike kybernetickej bezpečnosti sa aktívne začala venovať pozornosť len v posledných desiatich rokoch. Prvý dokument v tejto oblasti Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť v SR bol vydaný v roku 2008 a jeho cieľom bolo vytvoriť základný rámec informačnej bezpečnosti Slovenskej republiky. Tento dokument bol východiskom pre koncepčné riešenie nielen informačnej bezpečnosti ale aj kybernetickej bezpečnosti. V tomto období boli v platnosti aj iné strategické dokumenty, ktoré sa len okrajovo dotýkali problematiky kybernetickej bezpečnosti. Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť predstavovala významný míľnik pre kybernetickú bezpečnosť, kedže vymedzila ciele a priority aj z pohľadu kybernetickej bezpečnosti. Najnovší dokument schválený vládou Slovenskej republiky je Akčný plán realizácie Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky Materiál nadväzuje na Koncepciu 142 Ing. Michaela Mlynárová, Katedra bezpečnosti a obrany štátu, Akadémia ozbrojených síl Gen. M.R. Štefánika, Liptovský Mikuláš, , mlynarova193@gmail.com 288

289 kybernetickej bezpečnosti na roky , ktorá vznikla na základe spolupráce Národného bezpečnostného úradu, Úradu vlády SR a Národnej agentúry pre sieťové a elektronické služby. 1 NÁRODNÁ STRATÉGIA PRE INFORMAČNÚ BEZPEČNOSŤ V SLOVENSKEJ REPUBLIKE Národná stratégia pre informačnú bezpečnosť v Slovenskej republike ( ďalej len NSIB) bola schválená uznesením vlády Slovenskej republiky (ďalej len uznesenie vlády ) č. 570 zo dňa 27. augusta Návrh legislatívneho zámeru zákona o informačnej bezpečnosti je koncipovaný v súlade so stavom a vývojom informačných a komunikačných technológií, reflektuje zmeny v organizácii štátnej správy a územnej samosprávy a zohľadňuje smernice a odporúčania Európskej únie, ako aj ďalšie materiály schválené uzneseniami vlády, napríklad uznesenia vlády č. 283/2009, č. 391/2009 a č. 479/2009. Na Slovensku majú informačnú bezpečnosť na starosti rôzne orgány: ochranu utajovaných skutočností zastrešuje Národný bezpečnostný úrad a ochranu všetkých ostatných údajov (tzv. neutajovaných) a celého elektronického prostredia spravuje Ministerstvo financií SR. Okrem uvedených ešte existujú špecifické oblasti (akou je napr. ochrana digitálnych autorských práv alebo ochrana osobných údajov), ktoré kompetenčne spadajú pod ďalšie orgány (v uvedených prípadoch sú to Ministerstvo kultúry SR a následne Úrad na ochranu osobných údajov) - tieto sa môžu prelínať s kompetenciami podľa základného rozdelenia. Cieľom informačnej bezpečnosti je minimalizovať možnosti uplatnenia sa hrozieb a v prípade vzniknutých následkov minimalizovať ich vplyv, čo je nevyhnutnou podmienkou tak pre verejnú správu, súkromnú sféru a obzvlášť pre kritickú informačnú infraštruktúru Slovenskej republiky. Nezabezpečenie informácií môže mať za následok nenahraditeľné straty a narušenie dôveryhodnosti organizácie a štátu. Vzhľadom na to, že štát je garantom kritických procesov, má úlohu starať sa o celkovú úroveň konkurencieschopnosti spoločnosti, a tým chrániť národné bohatstvo, ktorého súčasťou sú aj znalosti a informácie, a preto si nemôže dovoliť mať nízke kritériá úrovne bezpečnosti. Slovensko sa v rámci svojich možností zapája do medzinárodnej spolupráce v informačnej bezpečnosti; je zastúpené v agentúre ENISA, pracovných skupinách EÚ (v pracovnej skupine pre informačnú bezpečnosť OECD, pracovné skupiny pre certifikáciu prostriedkov a akreditáciu systémov a sietí určených pre bezpečné a prenos dát v elektronických a komunikačných systémoch EÚ a pod.), v pracovných skupinách NATO, združení FESA a má prístup k pripravovaným informačno-bezpečnostným normám ISO. NSIB je trojúrovňový dokument. Prvá úroveň predstavuje strategické ciele v informačnej bezpečnosti, ktoré majú dlhodobý charakter a pokrývajú všetky relevantné problémy, ktoré SR v tejto oblasti potrebuje riešiť. Druhú úroveň predstavujú strategické priority, kde sa strategické ciele premietajú do špecializovaných oblastí a v rámci nich následne NSIB na tretej úrovni definuje najdôležitejšie problémy, ktoré sú premietnuté do kľúčových úloh. Na zabezpečenie a udržanie potrebnej úrovne informačnej bezpečnosti v zmysle uvedenej stratégie sú stanovené nasledujúce strategické ciele: 1. prevencia; zaistenie adekvátnej ochrany digitálneho priestoru Slovenska, aby sa v maximálnej možnej miere predchádzalo bezpečnostným incidentom v ňom, 2. pripravenosť; zaistenie schopnosti efektívne reagovať na bezpečnostné incidenty, minimalizovať ich dosah a čas potrebný na obnovu činnosti informačných a komunikačných systémov po bezpečnostných incidentoch, 3. udržateľnosť; dosiahnutie, udržiavanie a rozširovanie kompetencie Slovenska v oblasti informačnej bezpečnosti. 289

290 2 COMPUTER SECURITY INCIDENT RESPONSE TEAM SLOVAKIA Slovenská republika predstavovala v tejto problematike do roku 2009 biele miesto na mape. V rámci Európy sme patrili medzi posledné krajiny, ktoré nemali útvar typu CERT/CSIRT zriadený. U nás vznikol na základe požiadavky EÚ za účelom zabezpečenia komplexnej ochrany celého EÚ priestoru proti počítačovým útokom, ako aj vytvorenia kontaktného bodu na národnej úrovni. V roku 2000 sme mali veľké šťastie, že sme sa stali členskou krajinou OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) bez existencie tohto útvaru v SR. Pre lepšiu názornosť, Organizácia pre hospodársku spoluprácu a rozvoj je medzivládna organizácia tridsiatich štyroch ekonomicky najrozvinutejších štátov sveta, ktoré prijali princípy demokracie a trhovej ekonomiky a podmienkou prijatia do nej v súčasnosti je mať nielen zriadený, ale v prvom rade aj funkčný tím odborníkov CERT/CSIRT. CSRIT bol zriadený Ministerstvom financií SR s cieľom zabezpečiť primeranú úroveň ochrany národnej informačnej a komunikačnej infraštruktúry NIKI a kritickej informačnej infraštruktúry. Tím zabezpečuje služby spojené so zvládnutím bezpečnostných incidentov, odstraňovaním ich následkov a následnou obnovou činnosti informačných systémov v spolupráci s vlastníkmi a prevádzkovateľmi NIKI, telekomunikačnými operátormi, poskytovateľmi internetových služieb (ISP) a inými štátnymi orgánmi (napr. polícia, vyšetrovatelia, súdy), podieľa sa na budovaní a rozširovaní poznania verejnosti vo vybraných oblastiach informačnej bezpečnosti, aktívne kooperuje so zahraničnými organizáciami a reprezentuje SR v oblasti informačnej bezpečnosti na medzinárodnej úrovni. V roku 2015 CSIRT.SK prijal viac ako hlásení o možnom výskyte škodlivej aktivity z IP adries v Slovenskej republike. Hlásenia boli spracovávané denne špecializovanými automatizovanými systémami a po vyhodnotení ich závažnosti boli postupované poskytovateľom internetových služieb a inštitúciám, ktorých IP adresy boli podozrivé zo škodlivej aktivity. Zastúpenie jednotlivých typov incidentov je podobné ako v prípade verejnej správy. Najviac bol nahlasovaný výskyt botov, následne zraniteľností prostriedkov IKT a potom výskyt rôznych rodín malvéru. Graf. č. 1 Typy incidentov hlásených v ip adresnom priestore sr v roku 2015 Zdroj: [ 3 KONCEPCIA KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY NA ROKY Až donedávna nemala kybernetická bezpečnosť na Slovensku jasne stanovených zodpovedných aktérov. V oblasti sa prelínala činnosť Ministerstva financií SR, Ministerstva obrany a Národného bezpečnostného úradu. Niektoré činnosti boli duplicitné, iné sa podceňovali. Situáciu dobre ilustruje aj to, že doteraz pre túto oblasť chýba jednotná terminológia. V rôznych dokumentoch označujú rovnaké 290

291 skutočnosti rôzne názvy. Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky , ktorú vláda schválila v polovici júna, už obsahuje jasnú organizačnú štruktúru. Koncepcia kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky definuje východiská a ciele Slovenskej republiky v oblasti kybernetickej bezpečnosti. Koncepcia je v súlade s Bezpečnostnou stratégiou Slovenskej republiky a je základným a východiskovým dokumentom pre následnú tvorbu právnych predpisov, štandardov, metodických pokynov, pravidiel, bezpečnostných politík a iných nástrojov potrebných k zabezpečeniu kybernetickej bezpečnosti. Podľa koncepcie je informačná bezpečnosť súhrn opatrení na zabezpečenie integrity, dôvernosti a dostupnosti informácií, sietí a informačných a komunikačných systémov. Kybernetická bezpečnosť je podľa koncepcie súhrn právnych, organizačných a technických prostriedkov na zaistenie ochrany kybernetického priestoru. Koncepcia navrhuje Národný bezpečnostný úrad za ústredný orgán štátnej správy pre kybernetickú bezpečnosť s vymedzenými kompetenciami, čím vytvára predpoklady na zamedzenie duplikácii úloh a prelínaniu zodpovedností viacerých štátnych inštitúcií. Strategickým cieľom kybernetickej bezpečnosti v Slovenskej republike je otvorený, bezpečný a chránený národný kybernetický priestor, t.j. vybudovanie dôvery v spoľahlivosť a bezpečnosť najmä kritickej informačnej a komunikačnej infraštruktúry, ako aj istoty, že táto bude plniť svoje funkcie a slúžiť národným záujmom aj v prípade kybernetického útoku. Kybernetická bezpečnosť je jedným z určujúcich prvkov bezpečnostného prostredia Slovenskej republiky a podsystémom národnej bezpečnosti. Na úrovni štátu, predstavuje systém nepretržitého a plánovitého zvyšovania politického, právneho, hospodárskeho, bezpečnostného, obranného a vzdelanostného povedomia, ktorý zahŕňa aj zvyšovanie účinnosti prijatých a aplikovaných technicko-organizačných opatrení riadenia rizík v kybernetickom priestore za účelom jeho transformácie do dôveryhodného prostredia, ktoré umožnia bezpečné fungovanie spoločenských a hospodárskych procesov pri zaistení akceptovateľnej úrovne rizík v kybernetickom priestore. Kybernetická bezpečnosť je vzhľadom na svoj globálny charakter celospoločenským fenoménom. Kybernetická bezpečnosť musí byť založená na komplexnom prístupe, čo vyžaduje intenzívne spoločné využívanie informácií a koordináciu aktivít na národnej, ako aj medzinárodnej úrovni. Pri budovaní kybernetickej bezpečnosti je potrebné presadzovať spoluprácu medzi civilnými a bezpečnostnými zložkami štátu, verejným a súkromným sektorom, ako aj medzi národnými a medzinárodnými inštitúciami. Slovenská republika sa stotožňuje s princípmi kybernetickej bezpečnosti uvedenými v strategickom dokumente Stratégia kybernetickej bezpečnosti Európskej únie, ako aj s princípmi uvedenými v Posilnenej politike kybernetickej obrany NATO. Koncepcia určuje hlavné ciele pre oblasť kybernetickej bezpečnosti na Slovensku. Cieľom koncepcie je dosiahnutie stavu, kedy: Ochrana národného kybernetického priestoru je systémom fungujúcim koncepčne, koordinovane, efektívne, účinne a na právnom základe, Bezpečnostné povedomie všetkých zložiek spoločnosti sa systematicky zvyšuje, Súkromný a akademický sektor, ako aj občianska spoločnosť sa aktívne zúčastňujú na formovaní a realizácii politiky Slovenskej republiky v oblasti kybernetickej bezpečnosti, Je zabezpečená efektívna spolupráca na národnej, ako aj medzinárodnej úrovni, Prijaté opatrenia sú primerané a rešpektujú ochranu súkromia a základné ľudské práva a slobody. 291

292 4 AKČNÝ PLÁN REALIZÁCIE KONCEPCIE KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI SLOVENSKEJ REPUBLIKY NA ROKY Budovanie národných kybernetických spôsobilostí bolo charakterizované intenzívnymi aktivitami v oblasti prípravy, tvorby a predkladania strategických a koncepčných materiálov pre oblasť kybernetickej bezpečnosti v SR. Tieto aktivity vyvrcholili prijatím Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky (ďalej len Koncepcia ), ktorá bola schválená uznesením vlády SR č. 328 zo 17. Júna Uznesením bola riaditeľovi Národného bezpečnostného úradu uložená úloha B.3. pripraviť a predložiť na rokovanie vlády SR návrh Akčného plánu realizácie Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky Gestorom Akčného plánu je Národný bezpečnostný úrad ako ústredný orgán štátnej správy pre kybernetickú bezpečnosť podľa 34 zákona č. 575/2001 Z. z. o organizácii činnosti vlády a ústrednej štátnej správy v znení neskorších predpisov, pričom plnenie úloh uvedených v Akčnom pláne sa zveruje do zodpovednosti aj iným ministerstvám v rozsahu ich vecnej pôsobnosti a kompetencií. Strategickým cieľom kybernetickej bezpečnosti v Slovenskej republike je otvorený, bezpečný a chránený národný kybernetický priestor a vybudovanie dôvery v spoľahlivosť a bezpečnosť infraštruktúry, koncepcia navrhla prijať a prioritne riešiť sedem opatrení: 1. Vytvorenie inštitucionálneho rámca riadenia kybernetickej bezpečnosti. 2. Vytvorenie a prijatie legislatívneho rámca kybernetickej bezpečnosti. 3. Rozpracovanie a aplikácia základných mechanizmov zabezpečenia správy kybernetického priestoru. 4. Podpora, vypracovanie a zavedenie systému vzdelávania v oblasti kybernetickej bezpečnosti. 5. Stanovenie a aplikácia kultúry riadenia rizík a systému komunikácie medzi 6. zainteresovanými stranami. 7. Aktívna medzinárodná spolupráca. 8. Podpora vedy a výskumu v oblasti kybernetickej bezpečnosti. V rámci jednotlivých oblastí Akčný plán uvádza návrh úloh, spôsob ich realizácie, určuje zodpovedný orgán (prípadne súčinnostný orgán), ako aj časový rámec (termín, príp. časové obdobie) ich realizácie. Úlohy sú rozpracované tak, aby sa jednotlivé strategické ciele stanovené v akčnom pláne mohli naplniť. Jednou zo zásadných úloh Úradu vlády SR a NASESu bude zriadiť Národný portál pre kybernetickú bezpečnosť ako súčasť Ústredného portálu verejnej správy a vytvoriť a implementovať systém včasného varovania a reakcie na incidenty. Schválením Akčného plánu realizácie Koncepcie kybernetickej bezpečnosti Slovenskej republiky na roky urobila vláda SR zásadný krok pri zabezpečení primeranej ochrany kybernetického priestoru štátu pred potenciálnymi hrozbami, ktoré môžu spôsobiť Slovenskej republike významné alebo nenahraditeľné škody. ZÁVER Kybernetická bezpečnosť je vzhľadom na svoj globálny charakter celospoločenským fenoménom. Kybernetická bezpečnosť musí byť založená na komplexnom prístupe, čo vyžaduje intenzívne spoločné využívanie informácií a koordináciu aktivít na národnej, ako aj medzinárodnej úrovni. Slovenská republika ako členská krajina NATO a EÚ sa podieľa aj na tvorbe medzinárodných strategických a koncepčných dokumentov, medzinárodných politík a štandardov a prijaté dokumenty musí implementovať a prevziať do národnej legislatívy. 292

293 Slovenská republika je aktívna v medzinárodnej spolupráci, má svojich zástupcov v mnohých medzinárodných organizáciách, ako aj v orgánoch EÚ a NATO. Aktívne v nich presadzuje svoje záujmy v tejto oblasti. Pravidelne sa zúčastňuje na kybernetických cvičeniach (CyberCoalition, LockedShields, CyberEurope, a iné), ktoré každoročne preverujú schopnosti a reakcie Slovenskej republiky na kybernetické útoky. Na základe skúseností vyplývajúcich z medzinárodnej spolupráce, z členstva v medzinárodných organizáciách, ako aj skúseností iných krajín je základným predpokladom na efektívny výkon opatrení kybernetickej bezpečnosti širokospektrálna spolupráca nielen štátnej správy a územnej samosprávy, ale aj akademickej obce, vedeckých kruhov a súkromnej sféry. Aj napriek skutočnosti že Slovenská republika v posledných rokoch pokročila v oblasti kybernetickej bezpečnosti v porovnaní s ostatnými krajinami európskej únie stále zaostávame. Kybernetický priestor je strategickou oblasťou tzv. veľkej politiky. Slovensko má predpoklady a možnosť na to, aby si podobne ako iné malé štáty EÚ našlo svoje miesto za stolom svetovej bezpečnostnej komunity ako rešpektovaný významný hráč v oblasti kybernetickej bezpečnosti. Zoznam použitej literatúry [1] Úrad Vlády Slovenskej republiky, Akčný plán realizácie koncepcie kybernetickej bezpečnosti slovenskej republiky na roky , 2015, dostupné na: [2] Koncepcia kritickej infraštruktúry v Slovenskej republike, [3] Koncepcia kybernetickej Bezpečnosti Slovenskej republiky , [4] Narodná stratégia pre informačnú bezpečnosť, [5] Zákon NR SR č. 45/2011 Z.z. o Kritickej infraštruktúre, [6] Zámer zákona o informačnej bezpečnosti, [7] CSIRT.SK, CSIRT.SK, dostupné na: ( ). [8] CSIRT.SK, CSIRT.SK Report 2015, dostupné na: Report-2015.pdf ( ). [9] Informačná bezpečnosť, Národná a medzinárodná spolupráca, dostupné na: ( ). [10] Národný bezpečnostný úrad, Strategické dokumenty, dostupné na: ( ). [11] Úrad Vlády SR, Akčný plán pre kybernetickej bezpečnosť počíta s aktívnou účasťou úradu vlády a NASES, dostupné na: uradu- vlady-a-nases/ ( ). 293

294 VYSÍLAČE ZÁKLADNOVÝCH STANIC MOBILNÍCH SÍTÍ JAKO ZDROJ NEIONIZUJÍCÍHO ELEKTROMAGNETICKÉHO ZÁŘENÍ VE ŠKOLNÍCH BUDOVÁCH TRANSMITTERS OF MOBILE PHONE BASE STATIONS AS SOURCE OF NON- IONIZING ELECTROMAGNETIC RADIATION IN SCHOOL BUILDINGS Roman MUSELÍK 143, František BOŽEK 144 Abstrakt S rozvojem bezdrátových sítí mobilních telefonů se zvyšuje počet základnových stanic s anténními soustavami vysílačů umístěnými na školních budovách nebo v jejich blízkosti. To může představovat nezanedbatelné zdravotní riziko pro děti a mládež vzhledem k jejich vyšší zranitelnosti vůči neionizujícímu elektromagnetickému záření. Proto byla měřena intenzita vysokofrekvenčních elektromagnetických polí ve školních zařízeních pomocí spektrálního analyzátoru Spectran. Získaná data byla v prvé řadě porovnána s platnými limity pro neionizující elektromagnetická pole, založenými výhradně na modelu akutních tepelných účinků vysokofrekvenčního záření. Následně byla rizika hodnocena námi navrženou metodou akceptující princip předběžné opatrnosti vzhledem k přetrvávajícím vědeckým nejistotám ohledně existence netepelných a dlouhodobých biologických účinků elektromagnetických polí, byť relativně nízké intenzity. Bylo zjištěno, že naměřené intenzity elektromagnetických polí jsou podle očekávání výrazně pod platnými limity a při akceptaci výhradně termických efektů představují zanedbatelné riziko z pohledu ochrany dětí a mládeže. Byl-li však při hodnocení rizik zohledněn princip předběžné opatrnosti a zahrnuty biologické efekty, některé měřené objekty vykázaly již zvýšené riziko. Klíčová slova: neionizující elektromagnetické záření, vysokofrekvenční elektromagnetické pole, základnová přenosová stanice, mobilní telefon, zdravotní rizika Abstract With the growth of mobile phone wireless networks increases number of base stations with transmitter antenna arrays located on school buildings or in their vicinity. This can mean significant health risk for children and adolescents due to their higher vulnerability to non-ionizing electromagnetic radiation. Therefore, it was measured intensity of high-frequency electromagnetic fields in schools using a spectrum analyzer Spectran. Obtained data were basically compared with the valid limits for non-ionising electromagnetic fields, based solely on the model of acute thermal effects of high-frequency radiation. Subsequently, risk was assessed using our proposed method accepted precautionary principle regarding the continuing scientific uncertainties about the existence of non-thermal and long-term biological effects of electromagnetic fields, even at relatively low intensity. It was confirmed that the measured levels of electromagnetic fields occur as expected significantly below the applicable limits and in case of solely thermal effects represent a negligible risk in the point of children and youth protection. However, if the risk assessment admits the precautionary principle and includes biological effects, some of the measured objects show increased risk. Key words: non-ionizing electromagnetic radiation, high-frequency electromagnetic field, base transceiver station, mobile phone, health risks 143 Mgr. Roman Muselík, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Brno, tel , muselik@wo.cz. 144 prof. Ing. František Božek, CSc., Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Brno, tel , frantisek.bozek@unob.cz. 294

295 ÚVOD Bezdrátová mobilní komunikace představuje v poslední době rapidně rostoucí technologickou a komerční oblast se zjevnými sociálními a jinými dopady. Zavádění nových technologií je vždy spojeno se zvýšenými riziky, které se mohou v populaci negativně projevit až za řadu let, zatímco široká veřejnost po dlouhou dobu vnímá pouze jejich uživatelské klady a přínosy. V České republice byl v roce 2014 počet mobilních účtů 13,5 milionu, tedy více než je obyvatel. Obyvatelé ČR přitom ve srovnání s ostatními zeměmi EU mobilní telefony výrazně upřednostňují na úkor pevných linek a počátek užívání bezdrátových technologií se posunuje stále více do útlejšího věku. Úměrně s tímto rozvojem roste v ČR počet (asi ) základnových stanic mobilních sití (BTS), které zajišťují nepřetržité pokrytí signálem pro provoz mobilů, čímž se zvyšuje intenzita vysokofrekvenčního elektromagnetického záření v životním prostředí. To se tak stává jedním z nových druhů environmentálního znečištění, stejně jako jiné již obecně uznávané faktory - chemické polutanty, biologické a jiné fyzikální činitele. Na základě omezených, ale faktických výsledků některých výzkumů vlivu mobilů na určité typy nádorů, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) při WHO zařadila v r vysokofrekvenční elektromagnetická pole (VF EMP) vzhledem k limitovaným důkazům do střední kategorie karcinogenního rizika 2B možná karcinogenní pro člověka. Toto kompromisní zařazení sice umožňuje oboustrannou interpretaci, nicméně lze jej chápat spíše jako mírný příklon směrem k uznání zvýšeného rizika VF EMP na úrovni WHO [1]. Mezi skupiny obyvatelstva, u nichž se předpokládá vyšší zranitelnost vůči působení elektromagnetických polí (EMP), patří i děti a mládež. To je dáno rozdílnými anatomicko-biologickými charakteristikami jejich organismu a tkání (rozdílná velikost, složení tkání, obsah vody, minerálů, kmenových buněk apod.) a jejich neukončeným vývinem [2]. Budovy škol jsou přitom z technicko-ekonomických důvodů častou lokací, kam bývají umísťovány BTS mobilních sítí, což může představovat významné zdravotní riziko. Jelikož intenzita elektromagnetického záření klesá se čtvercem vzdálenosti od antény, bývá expozice přes vyšší vstupní výkon BTS ve srovnání s mobilním telefonním přístrojem u hlavy ve vzdálenějším okolí menší, ale je časově nepřetržitá a nelze ji omezit. Platné limity, které mají zajišťovat ochranu obyvatelstva před účinky neionizujících elektromagnetických polí, jsou nastaveny na relativně vyšší úroveň záření tak, aby jim vyhovělo užívání mobilů u hlavy v horších podmínkách příjmu signálu. Tomu odpovídá i zdánlivě racionální přijetí technicistního a lehce měřitelného modelu výhradně termických a krátkodobých účinků vysokofrekvenčního záření (zvýšení teploty tkáně v důsledku absorbce VF EMP), na němž jsou platné limity založeny. Dlouhodobé biologické účinky, které jsou uváděny a řadou studií doloženy [3] [4] rovněž při podlimitních hodnotách (netermické efekty) nejsou brány v potaz, jak ostatně explicitně uvádí i příslušná evropská směrnice EU 2013/35/ES [5]. V souvislosti s tím byl od prvopočátku na úrovni orgánů EU rovněž zamítnut princip předběžné opatrnosti [6]. Z těchto důvodů jsme vedle srovnání naměřených dat s platnými limity provedli vyhodnocení rizik námi navrženou metodou akceptující princip předběžné opatrnosti vzhledem k přetrvávajícím vědeckým nejistotám ohledně existence a vlivu netepelných a dlouhodobých biologických účinků elektromagnetických polí. 1 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU Při zkoumání biologických účinků neionizujícího záření a stanovení jeho rizik nelze dnes vycházet pouze ze zkušenosti existence TV a rozhlasu v minulých desetiletích. Nové bezdrátové technologie posledních let přinášejí změny v charakteristikách využívaných EMP, které by se mohly odlišně projevit v účincích na člověka. Je to především ústup od analogových technologií a jejich nahrazení digitálními, které s sebou přinášejí použití pulzně modulovaných polí, kde dochází k náhlým a absolutním změnám průběhu signálu. Otázka větší biologické účinnosti pulzně modulovaného záření je kontroverzně diskutována delší dobu a nezdá se být dosud přesvědčivě vyřešena [7]. Z medicínské oblasti je znám výraznější biologický efekt pulzních magnetických polí ke krátkodobé stimulaci ozdravných tělesných procesů při některých onemocněních, kde jsou ovšem v praxi pozorovány u části pacientů vedlejší nepříznivé účinky, které nelze vysvětlit tepelnými účinky pulzního pole [8]. 295

296 Nevyjasněn dosud rovněž zůstává nový závažný fenomén tzv. elektromagnetické přecitlivělosti (EHS), což je syndrom nespecifických příznaků, které bývají dávány do souvislosti s působením EMP [9]. Dalším závažným faktorem svědčícím o rozdílnosti nové situace oproti minulosti je skutečnost, že narůstá počet různorodých zdrojů VF EMP s možností nepříznivých interferencí a multiplikovaných účinků, jejichž výzkum je velmi složitý a zatím zaostává. Zdroje záření a jejich antény jsou stále blíže lidskému tělu, ať už v bezprostředním okolí budov (základnové stanice) nebo přímo v nich (WLAN-routery, bezšňůrové telefony DECT, smart systémy,..). Všesměrové (izotropní) antény jsou nahrazovány směrovými, u nichž je vyzářený výkon koncentrován do užšího svazku s různými specifickými důsledky. Je také zjevná tendence používat stále vyšší pásma frekvencí. Větší počet, násobné působení a blízkost zdrojů VF EMP s relativně nižším výkonem s sebou přináší nejen relativně vyšší intenzity VF záření v životním prostředí, ale i větší míru tělem absorbované elektromagnetické energie, vyjádřené v hodnotě specifické míry absorpce (SAR), ve srovnání s jedním výkonnějším, ale vzdáleným vysílačem, což bylo typické v dřívějších dobách [10]. 1.1 ZÁKLADNOVÉ PŘENOSOVÉ STANICE Základnové přenosové stanice (BTS) se soustavou antén, které tvoří základní element vytváření bezdrátových sítí pro provoz mobilních telefonů, jsou pro své okolí vzhledem k většímu odstupu zdrojem nepoměrně menší intenzity neionizujícího záření (NIZ) než mobilní telefony provozované přímo u hlavy, avšak z hlediska časové expozice prakticky nepřetržitě po dobu 24 hodin. Expozice od BTS se může jevit jako poměrně nízká, ale vzhledem k vědeckým nejistotám a kontroverzím různých studií nelze dosud vyloučit možnost odlišných či dosud neznámých mechanismů působení nízkých intenzit záření v dlouhodobém časovém horizontu. Studie z Holandska využívající dozimetrického 24hodinového monitorování zátěže stovky osob VF EMP při běžných denních činnostech uvádí, že 12,7 % celkové expozice tomuto záření pocházelo ze základnových stanic (37,5 % z mobilních telefonů ostatních lidí hlavně v důsledku silné koncentrace uživatelů mobilů ve městě). Denní sumy expozic přitom byly 4krát větší než noční [11]. Nejnovější švýcarská studie uvádí podíl expozice z BTS ještě vyšší 19,8 % [12]. Procento zátěže od BTS může být samozřejmě podle specifických podmínek konkrétní země i jiné. Věže BST jsou v městských aglomeracích rozmísťovány poměrně hustě podle potřeb signálového pokrytí a kapacity daného území (tzv. buňky), většinou v převýšené pozici na střechách obytných a kancelářských budov. Kvůli šíření signálu je převýšení nad okolním terénem výhodné, a to je pravděpodobně jeden z důvodů, že se často BTS umísťují na budovy škol, jež bývají nejvyšší v okolí. Při umísťování BTS se vychází z teoretického předpokladu, že majákovitá vyzařovací charakteristika směrové antény jednoho sektoru BTS s horizontálním vyzařovacím úhlem 120 o vede při určité orientaci hlavní osy k vyzáření hlavního proudu energie mimo budovu, která ve srovnání s okolními objekty není zářením zasažena. Podle zahraničních měření to tak může být často, nikoliv však paušálně [13]. Charakteristiky antén BTS rovněž vykazují různou míru přítomnosti zadních laloků, které mohou při nepříznivém umístění ovlivnit prostor pod nimi. Z hlediska ochrany zdraví obyvatelstva před působením NIZ se k umístění BTS na území ČR víceméně formálně vyjadřuje v rámci stavebního povolovacího procesu příslušná hygienická stanice na základě teoretického výpočtu intenzity elektromagnetického pole podle vstupních výkonových parametrů antén, který předkládá subjekt zastupující operátora. Není požadováno následné ověření výpočtu měřením, ani se na rozdíl od jiných zemí se stejnými standardy v ČR neprovádí systematické monitorovací měření záření z BTS aj. zdrojů pro zjištění skutečné úrovně expozice, což je neopomenutelným základem pro komunikaci rizik s veřejností. Např. na zakázku jednoho z mobilních operátorů bylo u nás v letech provedeno pouhých 12 měření BTS [14], zatímco např. v sousedním Rakousku sdružení operátorů nechalo v r změřit 52 míst a v r míst [15]. Vypovídá to také o tom, jak se v jednotlivých zemích cítí být operátoři ohroženi tlakem otázek a obav veřejnosti. Hraje v tom roli i vědomí, že poměrně vysoká úroveň platných limitů je v současnosti v běžných podmínkách expozice osob stěží překročitelná, takže výdaje na měření jsou vlastně zbytečné. 296

297 Vědci se na mezinárodní vědecké konferenci v roce 2011, pořádané z iniciativy orgánů EU, shodli, že kvalitativně hodnotný výzkum je rozhodujícím faktorem pro zhodnocení rizik EMP, exaktní dozimetrie a vyhodnocování expozice jsou jeho podstatnou součástí a epidemiologie je nejdůležitějším pramenem pro poznání případných zdravotně nepříznivých účinků EMP [16]. 1.2 LIMITY PRO NEIONIZUJÍCÍ ZÁŘENÍ Limity pro elektromagnetická pole v pásmu GHz jsou v ČR aktuálně obsaženy v Nařízení vlády č.291/2015 o ochraně zdraví před neionizujícím zářením [17]. Současné limity v ČR jsou shodné stěmi, které platí od počátku milénia ve většině států Evropy a jsou založeny na směrnicích vědecké komise ICNIRP, jejíž členové striktně považují u VF EMP (frekvence 100 khz 300 GHz) za bezpečně ověřené pouze krátkodobé, akutní a tepelné účinky [18]. Výše platných limitů dle těchto směrnic se jeví jako reálně vstřícná ke komerčním zájmům a současnému i budoucímu neomezenému rozvoji bezdrátových technologií bez ohledu na jejich rizika. Neadekvátnost platných limitů vzhledem ke zdravotním rizikům a výsledkům některých studií o netepelných účincích VF záření v podlimitních úrovních kritizují v posledním desetiletí v zahraničí některé vědecké skupiny či jednotlivci a požadují jejich snížení. Jedná se zejména o tzv. Bioinitiative Report (2007, 2012), která vyhodnotila řadu studií o účincích EMP v oblasti genových a proteinových projevů, genotoxicity, stresové odezvy, imunitních a metabolických funkcí, neurologie a neurologických onemocnění (Alzheimerova choroba, autismus), chování, mozkových nádorů, vlivu na hematoencefalickou bariéru, signální soustavu, plodnost a reprodukci, dětskou leukémii a produkci melatoninu. Na základě toho považuje zpráva platné limity za neadekvátní a vidí bezpečný limit pro venkovní kumulativní expozici pulzně modulovaných VF EMP na úrovni 1000 µw/m 2 (=0,6 V/m), pro vnitřní prostory 100 µw/m 2 (=0,2 V/m) [3]. Přes řadu těchto odborných kritických hlasů upozorňujících na zdravotní rizika EMP není momentálně zásadní legislativní vůle limity v EU a tím i v ČR snížit. Jedním z důvodů je také to, že k jejich naplnění prozatím obecně dochází jen zčásti. Avšak do budoucna se může vzhledem k nevratnosti procesu pokračující bezdrátové technologizace tento přístup ukázat jako krátkozraký a zavádějící, pokud by se potvrdilo, že dochází k nepříznivým účinkům záření na úrovni pod dnešními platnými limity. Některé evropské země si přes evropské unifikační procesy v rámci principu předběžné opatrnosti buď ponechaly individuálně nižší limity nebo uplatňují určitá restriktivní omezení předpisů (Polsko, Itálie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Bulharsko). Ve většině zemí se současnými mezinárodními limity také zodpovědné úřady ochrany veřejného zdraví vydávají alespoň preventivní doporučení k obezřetnému zacházení s prostředky mobilní komunikace (mobily, Wi-Fi, ) a jejich střídmému užívání a zavádění, zvláště ve vztahu k dětem a mládeži. V ČR lze přístup orgánů ochrany veřejného zdraví v tomto bodě ve srovnání s vyspělými okolními zeměmi označit jako zaostalý až nekompetentní, protože žádná obdobná doporučení ani ve vztahu k citlivým skupinám nebyla vydána. 2 POUŽITÉ PŘÍSTROJE A METODY Na území města Brna bylo vybráno 15 školských zařízení s instalovanými BTS na střechách nebo v jejich těsné blízkosti. V interiéru těchto objektů bylo v místech obvyklého pohybu osob provedeno selektivní měření intenzity elektrického pole E ve frekvenčních pásmech sítí mobilních telefonů standardů GSM 900, GSM 1800 a UMTS za použití příručního spektrálního analyzátoru SPECTRAN HF 6080 se směrovou logaritmicko-periodickou anténou HyperLOG 6080, která disponuje frekvenčním rozsahem 700 MHz 8 GHz [19]. Citlivost přístroje je -90 dbm a typická přesnost je podle údajů výrobce ± 3dB. Přístroj byl zkalibrován. 3 VÝSLEDKY A DISKUZE Cílem bylo ověřit, jak se projeví umístění základnových stanic na daném objektu nebo v jeho bezprostřední blízkosti na úrovni záření v interiéru, kde se často pohybují nebo tráví hodně času děti a mládež. Výsledky měření pro sledované frekvence (FR) ve středních a maximálních hodnotách 297

298 elektrického pole jsou zaznamenány v tab.1. Naměřené intenzity v pásmu GSM 900 pro střední / maximální hodnoty se pohybovaly v rozmezí min. 0,080 / 0,136 V/m až max. 0,391 / 0,784 V/m, v pásmu GSM 1800 hodnoty střed / max variovaly od 0,010 / 0,014 V/m do 0,640 / 1,002 V/m. V technologii UMTS se hodnoty měnily mezi 0,012 / 0,024 V/m až 0,447 / 0,718 V/m. Soubor dat je charakteristický velkým rozptylem intenzit, z toho důvodu má větší vypovídací hodnotu medián, který činí: GSM 900 střed / max 0,160 / 0,364 V/m, GSM 1800 střed / max 0,045 / 0,104 V/m, UMTS střed / max 0,086 / 0,154 V/m. Sumarizace intenzit měřených sítí mobilních telefonů v jednotlivých objektech se typicky pohybovala v poměrně širokém rozmezí středních a maximálních hodnot 0,09 / 0,15 0,79 / 1,26 V/m (medián 0,197 / 0,430 V/m). Z uvedeného je zjevné, že relativně největší emisní zátěž ve svém okolí působí vývojově nejstarší síť mobilních telefonů GSM 900, která je v městské zástavbě hojně používána. To ostatně potvrzují také výsledky zahraničních měření. Z hlediska intenzit pak výrazně méně zatěžují vývojově mladší technologie o vyšších frekvencích GSM 1800 a UMTS. Je patrné, že samotný technologický vývoj může být do určité míry zdrojem snížení emisí. Na druhé straně se dá odhadovat, že případné snížení emisí v jedné technologii či kategorii (např. hlasové služby), je postupně nahrazeno zvýšením jinde (technologie LTE pro rychlý přenos dat, aj.). Nikdy rovněž nelze vyloučit rizika nové technologie, vyplývající např. z odlišných charakteristik záření, pokud by se tyto ukázaly být v biologických účincích směrodatné (závislost efektu na frekvenci apod.). Tab.1 Výsledky měření sítí mobilních telefonů ve školních objektech (MŠ=mateřská škola, ZŠ=základní škola, VŠ=vysoká škola) 3.1 HODNOCENÍ RIZIK Při hodnocení rizik byly v prvé řadě srovnány naměřené hodnoty s platnými limity (referenčními Limit E FR úrovněmi), které vycházejí výhradně z jasně technicky prokazatelných termických efektů vysokofrekvenčního záření a jsou funkcí frekvence [16]. Při tomto postupu hodnocení podle očekávání naměřené hodnoty tvořily jen nepatrnou procentuální část platných limitů (viz tab.1), což vyplývá z jejich výše, založené na omezeném modelu účinků. V pásmu GSM 900 to bylo pro střední / maximální hodnoty od 0,09 / 0,15 % až 0,43 / 0,87 % limitu platného pro dané frekvenční pásmo 900 MHz (90 V/m). V pásmu GSM ,01 / 0,01 % až 0,5 / 0,79 % příslušného limitu 127 V/m. V technologii UMTS 0,01 / 0,02 % až 0,33 / 0,52 % limitu 137 V/m. Za předpokladu, že jsou platné limity s jasnou tendencí navyšování dostatečné pro ochranu osob před působením neionizujícího záření, můžeme vzhledem k nízké míře jejich naplnění (v rozmezí od 0,01 až 0,87 %) konstatovat zanedbatelné riziko plynoucí z provozu základnových stanic zkoumaných sítí mobilních telefonů. 298

299 Vzhledem k tomu, že výše uvedený postup nebere v potaz dlouhodobé biologické efekty a nejistoty, byl doplněn druhý, jenž akceptuje princip předběžné opatrnosti, existující nejistoty a vychází z metodiky hodnocení zdravotních rizik U.S. EPA [20]. Zde jsou referenční hodnoty limitů upraveny dle vzorce (1) pomocí faktoru nejistoty UF=10 x a modifikačního faktoru MF 1; 10 zahrnující nejistoty neobsažené v UF, přičemž přičemž x N je počet nejistot a N je symbol množiny všech přirozených čísel. E Limit Mod ( FR) E Limit FR UF 1 MF Hodnota takto získané modifikované referenční úrovně intenzity elektrického pole analogicky jako v předchozím případě srovnána s naměřenými hodnotami EFR 1 Limit E Mod ( FR) (1) E FR Limit E Mod ( FR) byla, přičemž zdravotní riziko je považováno za přijatelné, jestliže. Vzhledem k tomu, že platné limity neberou v úvahu dlouhodobé expozice a rozdílnou zranitelnost jedinců lidské populace vůči účinkům VF EMP, byl zvolen UF=10 2 a hodnota MF=3 z důvodu převážné extrapolace toxikologických dat ze zvířat na člověka a získaných ze studií trvajících kratší dobu než inkubační doba řady onemocnění, u nichž mohou hrát EMP roli. Za tohoto předpokladu je podle vztahu (1) Limit E Mod ( GSM 1800) Limit E Mod ( UMTS) Limit E Mod ( GSM 900) = 0,30 V/m, = 0,42 V/m a = 0,47 V/m. Získané výstupy jsou v relaci se závěry a doporučeními vědců skupiny Bioinitiative [3]. Pro srovnání v rámci hodnocení rizika jsme po posouzení relevance v tomto případě zvolili max. hodnoty jakožto scénář typu worst case. Při aplikaci uvedeného postupu jsme došli k závěru, že 9 z 15 objektů objektů vykazovalo zvýšené riziko z pohledu ochrany dětí a mládeže před účinky EMP, a to převážně díky expozici sítě GSM 900 (viz tučně zvýrazněné hodnoty v tab. 1). Bude záležet na dalším zavádění a posilování bezdrátových aplikací poblíž a uvnitř školských zařízeních, jež mohou riziko dále navyšovat nebo měnit tam, kde se nachází v hraničních hodnotách. Je jasné, že ne každý biologický efekt se projeví na zdravotní úrovni. Může však v dlouhodobém hledisku znamenat snížení kvality života postupným vyčerpáním kapacit opravných a rebalančních mechanismů lidského organismu, jimiž se tělo brání působení akutních škodlivin a jsou podmíněny individuálními genetickými předpoklady. Naznačuje to řada reportů nespecifických příznaků nelineárního působení nízkých úrovní EMP. I relativně slabý podnět má potenci spustit kaskádovité procesy, v jejichž průběhu může např. dojít k chybám v dělení buněk nebo se nepřímo připravují podmínky pro působení dalších koincidenčních nebo náhodných činitelů (kofaktory). U dětí, kde není fyziologický vývoj ukončen, může nepříznivě zasáhnout přímo do vývojových procesů. ZÁVĚR Základnové stanice (BTS) představují pro své okolí permanentně aktivní zdroj vysokofrekvenčního (radiofrekvenčního) neionizujícího záření, které v místně a časově proměnlivých intenzitách podle vytížení sítě tvoří územní signálové pokrytí mobilní telefonie. Jsou dnes častou součástí školských objektů a zařízení u nás, kde ovšem nevzbuzují z určitých důvodů u obyvatel tolik obav jako v zahraničí. Z hlediska limitů, které v ČR více než desetiletí platí v legislativně navýšené míře, je úroveň vyzařování BTS zanedbatelná a neměla by tedy představovat žádné riziko pro zdraví obyvatel, potažmo jejich citlivých skupin (dětí a mládeže). Avšak je třeba připomenout, že legislativně zakotvené hygienické limity jsou jen odrazem dočasného poznání, příp. mohou nekontrolovaně podléhat vnějším vlivům. Limity tak nutně nemusí vyjadřovat míru rizik, proto nabývají na významu preventivní doporučení v zacházení s bezdrátovými prostředky a respektování emisně šetrných přístupů při umísťování BTS. Při hodnocení zdravotních aspektů nelze rozhodně opomenout faktory, které vnášejí do poznání prvek nejistoty. Při implementaci principu předběžné opatrnosti v posouzení zdravotních rizik, který je v takovém případě velmi vhodný, ale v praxi aplikován není, se ukazuje, že jistá část naměřených intenzit vysokofrekvenčního neionizujícího záření u zkoumaných objektů nepředstavuje zcela zanedbatelné riziko a bude třeba věnovat problematice nadále zvýšenou pozornost v rámci ochrany obyvatelstva. To platí zejména v situaci pokračující expanze v zavádění nových bezdrátových technologií. 299

300 Použitá literatura International Agency for Research on Cancer (IARC). IARC Classifies Radiofrequency Electromagnetic Fields as Possibly Carcinogenic to Humans. 2011, Geneva: IARC [online]. [ ]. URL: < Belyaev, I., Markova, E., Malmgren, L. Microwaves from Mobile Phones Inhibit 53BP1 Focus Formation in Human Stem Cells Stronger than in Differentiated Cells: Possible Mechanistic Link to Cancer Risk. Environmental Health Perspectives, 2010, 118, (3), Bioinitiative. A Rationale for a Biologically-based Public Exposure Standards for Low-Intensity Electromagnetic Radiation. [Bioinitiative Report], [online]. [ ]. URL: < Bozek, F. et al. Radars and Health Risk Assessment. In Bris, R. et al. (Eds.) Proceedings of ESREL Conference on Reliability, Risk and Safety: Theory and Applications. Volume 1. London: Taylor & Francis Group, 2009, Evropský parlament a Rada. (EPR). Směrnice 2013/35/EU o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí rizikům spojeným s fyzikálními činiteli. (EMFs) [online]. [ ]. URL: < Implementation Report on the Council Recommendation Limiting the Public Exposure to Electromagnetic Fields (0-300 GHz) [online]. [ ]. URL: < Gepulste Felder. [Monograph], 2008 [online]. [ ]. URL: < Novák, J. Elektromagnetické pole a zdravotní rizika I-VI [online]. [ ]. URL: < Genuis, S.J., Lipp Cht.T. Electromagnetic hypersensitivity: Fact or fiction? Science of the Total Environment [online]. 2012(1), [ ]. URL: < Streckert, J. Exposition der Allgemeinbevőlkerung durch Hochfrequenz-Sender. EMF- Spectrum, 2012, (2), [online]. [ ]. URL: < Bolte, J., Eikelboom, T. Personal Radiofrequency Electromagnetic Field Measurements in the Netherlands: Exposure Level and Variability for every Days Activities, Times of Day and Types of Area. Environment International, 2012, 48, (11), Roser, K. et al. Personal radiofrequency electromagnetic field exposure measurements in Swiss adolescents. Environment international [online]. 2017, 99, (2), [cit ]. URL: < IMST GmbH. Untersuchung der Immissionen durch Mobilfunk-Basisstationen [online]. [ ]. URL: < NRW.pdf>. Vodafone. Nezávislé měření sítě [online]. [ ]. URL: < FMK - Forum Mobilkommunikation. Mobilfunk - Messreihe [online]. [ ]. URL: < >. European Commission International Scientific Conference on EMF and Health, Brussels [online]. [ ]. URL: < 300

301 Ministerstvo zdravotnictví ČR. Nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením [online] [ ]. URL: < International Committee of the Non-Ionizing Radiation Protection (ICNIRP). ICNIRP Statement on the Guidelines for Limiting Exposure to Time-Varying Electric, Magnetic and Electromagnetic Fields (up to 300 GHz) [online]. [ ]. URL: < Aaronia AG. Spektrumanalysatoren, SPECTRAN HF - Handbuch Manual. Strickscheid: Gewerbegebiet Aaronia AG, s. U.S. EPA. Risk Assessment Guidance for Superfund. Volume 1. Human Health Evaluation Manual. Part A. Washington, D.C.: U.S. EPA, 1989, p

302 PŘÍVĚSNÉ SOUPRAVY PROVIANTNÍ VÝSTROJE TRAILER SETS OF FOOD EQUIPMENT Martin NOVOTNÝ 145 Abstrakt Článek popisuje přívěsné soupravy proviantní výstroje, které v současné době používá AČR pro přípravu stravy v poli. Poukazuje na jejich fyzickou a morální zastaralost, zároveň nastiňuje možnou variantu jejich modernizace či obměny, s cílem jejich dalšího využití ve prospěch jednotek AČR. Klíčová slova: proviantní výstroj, stravování v poli Abstract The article describes trailer sets of food equipment, which currently uses the ACR for food preparation in the field. They point to their physical and moral obsolescence, while outlining the possible option of upgrading or renewal, in order to further their use in favor of ACR units. Key words: the food equipment, eating in field ÚVOD Zabezpečení stravování je nedílnou součástí materiálního zabezpečení ozbrojených sil, uskutečňujícího se denně a majícího přímý vliv na fyzický, zdravotní a morální stav vojáků a tím i na kvalitní plnění úkolů. Hlavním úkolem stravování je soustavné a včasné zabezpečení vojáků hodnotnou, kvalitní a zdravotně nezávadnou stravou při všech činnostech vojsk a za všech podmínek. Splnění požadavku je možné realizovat kvalitním zabezpečením proviantní výstroje. [1] Strava v polních podmínkách je připravována především v polních kuchyních. Inovace polní proviantní výstroje je velmi časově i finančně nákladná, a proto se s novinkami v této oblasti setkáme pouze zřídka. 1 SOUPRAVY PROVIANTNÍ VÝSTROJE POUŽÍVANÉ V AČR Na útvarech je v užívání mnoho rozdílné proviantní výstroje, jejichž druh a množství stanoví tabulky počtů. Problémem je, že většina proviantní výstroje je v užívání několik desítek let, a proto musí být věnována značná pozornost pravidelnému ošetřování. Za řádné používání a ošetřování proviantní výstroje je odpovědna obsluha. Za provádění kontrol odpovídá Velitel hospodářského družstva. Zabezpečení proviantní výstrojí zahrnuje několik opatření: ošetřování proviantní výstroje, shromažďování a odsun poškozené proviantní výstroje, opravy proviantní výstroje, vrácení opravené proviantní výstroje, zásobování náhradními díly a novou proviantní výstrojí. [2] Proviantní výstroj zahrnuje materiál a techniku, kterou příslušníci proviantní služby používají k zabezpečení stravování vojsk v polních podmínkách. Proviantní výstroj je uvedena 145 mjr. Ing. Martin NOVOTNÝ, Katedra logistiky, Fakulty vojenského leadershipu, Univerzity obrany, Kounicova 65, Brno, tel , martin.novotny5@unob.cz. 302

303 v předpise Prov-51-2/1 a Prov-51-2/2 z poloviny 80. let ( ), kde jsou podrobně popsána Takticko-technická data (TTD) a jejich používání. [3] Polní proviantní technika je převážně na úrovni 70. a 80. let minulého století, kdy byla do armády zavedena a konstrukčně vychází z osvědčených prostředků používaných k přípravě stravy ve 2. světové válce. V provozu je udržované pouze středními a generálními opravami. [1] Soupravy proviantní výstroje Převozné (přenosné) soupravy proviantní výstroje pro přípravu stravy a stolování mimo posádku: varnička 54 (dále jen Va 54 ); polní kuchyňka 12 (dále jen PK 12 ); polní kuchyňka 50 (PK 50). Přívěsné soupravy proviantní výstroje pro přípravu stravy a stolování mimo posádku: polní kuchyně 26 s naftovým topením (dále jen PK 26-H ); polní kuchyně 60 (dále jen PK 60 ). Automobilní soupravy proviantní výstroje pro přípravu stravy a stolování mimo posádku: polní kuchyně automobilní 3/1 (dále jen POKA 3/1 ); polní kuchyně automobilní 4 (dále jen POKA 4 ). [1] 2 PŘÍVĚSNÉ SOUPRAVY PROVIANTNÍ TECHNIKY Přívěsné soupravy proviantní techniky slouží k zabezpečení stravování malých jednotek a jednotek do 150 osob v poli. Jejich využití je závislé na technice, která je musí dopravit na místo určení. 2.1 POLNÍ KUCHYNĚ 26 S NAFTOVÝM TOPENÍM (PK 26-H) PK 26-H je souprava proviantní techniky určená k přípravě a přísunu stravy pro 50 až 150 osob. Přiděluje se hospodářským družstvům (HD) jednotek. Používá se při stravování v poli, výjimečně může velitel útvaru povolit použití v mírové posádce. [2] Obr. 1:Polní kuchyně 26 s naftovým topením (PK 26-H) Zdroj: vlastní 303

304 Soupravu PK 26 - H tvoří krb upevněný na jednonápravovém podvozku, příslušenství a spotřební materiál. PK 26-H se převáží v závěsu za nákladným automobilem, ostatní časti na úložné ploše automobilu. K vytápění se používají tekutá nebo tuhá paliva. [2] Příslušenství kuchyně nám umožňuje předběžnou přípravu pokrmů, nápojů a tepelné zpracování potravin vařením, dušením a smažením po rozvinutí na místě. Přípravu stravy za přesunu, výdej teplé a studené stravy, úschovu a přesun teplé stravy odloučeným skupinám, nejdéle do 2 hodin od její přípravy, vytvoření zásob pitné vody a její skladování maximálně po dobu 72 hodin. [2] Při přípravě stravy se souprava rozvinuje pod stanovým přístřeškem, který chrání proti povětrnostním vlivům. Zásobník na vodu a příslušenství zůstává na vozidle. Při přípravě stravy za přesunu se kuchyně převáží v závěse za vozidlem, nebo se krb sejme z podvozku a upevní na korbu automobilu. Tato varianta se bude využívat jen v nutných případek a se souhlasem velitele. [2] Soupravu PK 26-H tvoří: základné příslušenství (krb k PK 26-H a podvozek k PK 26-H), příslušenství k přípravě stravy, ostatní příslušenství, spotřební materiál POLNÍ KUCHYNĚ 60 (PK 60) PK 60 je souprava proviantní techniky určená k přípravě a přísunu stravy pro 50 až 150 osob. Přiděluje se hospodářskému družstvu jednotky. Používá se při stravování v poli, výjimečně může velitel útvaru povolit použití v mírové posádce. [2] Obr. 2: Polní kuchyně 60 (PK 60) Zdroj: vlastní Soupravu PK 60 tvoří krb upevněný na jednonápravovém podvozku, příslušenství a spotřební materiál. PK-60 se převáží v závěsu za nákladným automobilem, ostatní časti na ložné ploše automobilu. K vaření se používá tekuté anebo tuhé palivo. [2] Příslušenství kuchyně nám umožňuje předběžnou přípravu pokrmů, nápojů a tepelné zpracování potravin vařením, dušením a smažením po rozvinutí na místě. Přípravu jednoduché teplé a studené stravy její výdej, úschovu a přesun teplé stravy odloučeným skupinám, nejdéle do 2 hodin od její přípravy, vytvoření zásob pitné vody a její přepravu a skladování maximálně po dobu 72 hodin, částečnou preventivní ochranu proti ZHN. [2] Při přípravě stravy se souprava rozvinuje pod stanovým přístřeškem, který chrání proti povětrnostním vlivům. Zásobník na vodu a příslušenství zůstává na vozidle. [2] 304

305 Při přípravě stravy za přesunu se kuchyň převáží v závěsu za vozidlem, anebo se krb sejme z podvozku a upevní na korbu automobilu. Podvozek se dá pomocí karosérie přestavět na krytý valník a použít na přepravu materiálu. [2] Soupravu PK 60 tvoří: základní příslušenství (krb k PK 60 a podvozek PK 60) příslušenství k přípravě stravy, ostatní příslušenství, spotřební materiál. Krb PK 60 má svařovanou konstrukci, která je složená s krbové plotny s komínem, boky, topeništěm a palivovou soustavou na tekutá paliva. Krbová plotna obdélníkového tvaru má tři výřezy pro kotle a další dva výřezy pro záložní nádoby na vodu a otvor pro komín Do výřezů se ukládají dva jednoplášťové kotle z nerez oceli o objemu 75 l a jeden dvouplášťový kotel z nerez oceli o objemu 50 l a čtyři záložní nádoby na vodu. Kotle se dají vybrat a nahradit kastrolem z nerez oceli nebo poklicí na zakrytí otvoru krbu. Okraje krbové plotny se dají využít pro zavěšení kuchyňského náčiní. [2] Topeniště je upraveno pro spalování pevných i tekutých paliv. Ve spodní části se nachází rošt se sklopným popelníkem, kterým se reguluje přívod vzduchu při topení. [2] 3 MOŽNÁ VARIANTA MODERNIZACE STÁVAJÍCÍ PROVIANTNÍ VÝSTROJE Stav a stáří stávající proviantní techniky AČR vedou k myšlenkám na její modernizaci. Jedním z hlavních sledovaných kritérií bude snížení nákladů na opravy a provoz, za současného splnění přísných hygienických a bezpečnostních požadavků. Přívěsné stravovací systémy od firmy Karcher slouží pro přípravu stravy v polních podmínkách při cvičení nebo při humanitárních krizích při využití orgány integrovaného záchranného systému. 3.1 TAKTICKÁ POLNÍ KUCHYNĚ (TFK 250) Taktická polní kuchyně TFK 250, je vlastně terénní 1-osý návěs pro přípravu stravy pro až 250 osob, v případě přípravy jednoduchých pokrmů pro až 600 osob. Díky variabilitě oje, je přívěs je možno táhnout téměř všemi vozidly logistických jednotek. Obr. 3: Taktická polní kuchyně (TFK 250) Zdroj: [6] 305

306 Obr.4: Taktická polní kuchyně (TFK 250) Zdroj: [6] Rozsah základní dodávky: Terénní 1- osý návěs Povětrnostní ochrana s maštěným rounem 2 x tlakový varný kotel 150 l, 2 plášťový 2 x tlaková jednotka na pečení a smažení 50l/78l 2 x přípravna teplé vody 28 l Povinné příslušenství pro provoz: 4 x hořák Obr. 5: Taktická polní kuchyně přístřešek Zdroj: [6] Přípravu pokrmů na TFK 250, lze realizovat vařením, tlakovým vařením, dušením, napařováním, restováním, smažením, tlakovým pečením a pečení. Lze zde připravovat 250 menu nebo až 600 jednoduchých pokrmů. Tlakový hrnec je pevně zabudovaný v TFK, a proto nelze provozovat jako samostatnou varnou jednotku. Díky tlakovému vaření lze dobu přípravy redukovat až o 50 %. Snížení spotřeby energie a vody při zachování vitamínů, chuti a živin. Příprava teplé vody pomocí odpadního tepla z hořáků, nachází se mezi kotli na tlakové vaření a pečení. Odběr vody se provádí pomocí vypouštěcího kohoutu. Pro přípravu stravy ve špatných povětrnostních podmínkách slouží: sklápěcí integrovaná ochrana proti povětrnostním vlivům; postranní plachta. 306

307 Sériové vybavení: Integrovaná ochrana proti povětrnostním vlivům, sklápěcí Obr. 6: Integrovaná ochrana TFK 250 Zdroj: [6] Doplňkové vybavení: Postranní plachta Obr. 7: Postranní plachta TFK 250 Zdroj: [6] Mezi největší výhody TFK 250 patří především snadná a rychlá možnost přepravy. Díky kompaktním rozměrům je zde možnost vysoké mobility a to i ve volném terénu. Díky variabilitě tažného oje lze TFK 250 táhnout většinou vozidel AČR neboť přívěs disponuje robustním podvozkem, speciálně upraveným pro jízdu v terénu. Díky propracované ergonomii TFK 250 poskytuje velkou pracovní plochu a splňuje současné požadavky na hygienu. Díky použití nerezu, lze veškeré příslušenství snadno a rychle čistit 3.2 MODULOVÁ POLNÍ KUCHYNĚ (MFK) Modulová polní kuchyně je 1-osý přívěs, který slouží pro přepravu varných modulů nebo pro přípravu stravy přímo na přívěsu. Na přívěs lze naložit maximálně 4 varné nebo chladící moduly. 307

308 Obr. 8: Modulová polní kuchyně (MFK) Zdroj: [6] Provoz jednotlivých modulů je možný přímo na přívěsu nebo v samostatném stavu, tzv. Stand-alone. Obr. 9: Varné moduly stand-alone Zdroj: [6] Návěsový podvozek s komínovým modulem složí k přepravě varných modulů a příslušenství na místo nasazení. Lze doplnit těmito moduly: Tlakový varný modul 125 l, 2stěnný Varný modul 125 l, 1stěnný Varný modul 125 l, 2stěnný Modul na pečení 70 l Modul na pečení a smažení25l/78 l Konvektomat KCS 15 MF Chladicí modul 400 l Mrazicí modul 400 l Skladovací modul Postranní úložné boxy 308

309 Obr. 10: Návěsový podvozek MFK Zdroj: [6] Modulová polní kuchyně díky modulární konstrukci umožňuje flexibilní použití a velkou rozmanitost přípravy stravy podle lokálních zvyklostí. Umožňuje snadnou a rychlou přepravu a díky kompaktním rozměrům i vysokou mobilitu. Provoz varných a chladících modulů je možný na návěsu nebo i samostatně. 4 MODERNIZACE PŘÍVĚSNÝCH SOUPRAV PROVIANTNÍ VÝSTROJE Vzhledem k tomu, že v předchozí dekádě nebyly v AČR téměř žádné investice do obměny proviantní výstroje, převážná část polní proviantní výstroje je zastaralá nebo za hranicí své životnosti. Přívěsné soupravy proviantní výstroje, charakterizuje přídomek zastaralost. V řadě případů se jedná o několik desetiletí staré proviantní prostředky, které jsou vybaveny nevyhovujícími technologiemi a nedisponují moderními prostředky pro přípravu stravy, jako jsou konvektomaty, tlakové kotle, pečící pánve atd. Vzhledem ke stáří a typu materiálů je při práci na těchto prostředcích velmi těžké dodržovat předepsané hygienické normy. Všechny kotle a hořáky fungují opět pouze na tuhá paliva nebo na naftu. Vzhledem k finanční náročnosti a budoucí užitné hodnotě, modernizace těchto prostředků pravděpodobně nepřipadá do úvahy. Řešením stávající situace by mohlo být zavedení nových prostředků pro přípravu stravy v poli. Zde by bylo vhodné zmínit výrobky firmy Karcher - Taktickou polní kuchyni TFK 250 a Modulovou polní kuchyni MFK. Obě tyto přívěsné kuchyně mají ve výzbroji německé a rakouské armáda, díky čemuž jsou uvedené kuchyně prověřené vojenským prostředím. V současné době na ředitelství Agentury logistiky ve Staré Boleslavi probíhá zpracování projektové dokumentace pro nákup nových přívěsných polních kuchyní. Výrobky firmy Karcher zde slouží jako možný vzor. Jejich nespornou výhodou, je použití moderních materiálů a technologií, velká mobilita a variabilita. Koncový uživatel není omezen pouze na aktuálně dodané příslušenství, naopak v závislosti na typu zabezpečované akce nebo na národních zvyklostech lze jednotlivé komponenty měnit a doplňovat a různě kombinovat. Z těchto důvodů jsou uvedené kuchyně využitelné, jak při vojenských cvičení, tak i v civilním sektoru při akcích Integrovaného záchranného systému. ZÁVĚR V úvodní části příspěvku popsány jsou jednotlivé druhy proviantní výstroje využívané v AČR, s orientací především na přívěsné soupravy proviantní výstroje. Většina těchto prostředků je bohužel zastaralá a už dávno překročila doporučenou dobu užívání, proto je třeba přemýšlet o jejich modernizaci nebo náhradě. 309

310 Alternativu pro jejich nahrazení ukazuje část, ve které jsou popsány proviantní prostředky firmy Karcher. Zde se jedná se pouze o možnou variantu nahrazení současné proviantní výstroje. Pro jejich nahrazení hovoří i to, že tyto prostředky už využívají některé armády sousedních státu. Výhodou je především využití moderních materiálů, variabilita a mnohem jednodušší a rychlejší příprava stravy. V uvedených prostředcích se jako topné medium využívá nafta v kombinaci s elektřinou. Použité nerezové materiály umožňují snadnější a rychlejší čištění. V závěrečné části se ukazuje možná využitelností těchto popsaných prostředků pro využití nejen v AČR, ale i při řešení různých humanitárních krizí nebo přírodních katastrof. Použitá literatura MO. Zabezpečení stravování v Armádě České republiky (Prov-1-5). Praha: MO MNO. Nauka o proviantní výstroji, I. díl. Proviantní výstroj útvaru a svazku (Prov-51-2/1). Praha: MNO MO. Všeob-P-4. Hospodaření s majetkem státu v resortu MO. Praha, PELOUŠEK, J. Technické prostředky vojenského stravování. I. Přehled proviantní výstroje AČR. Vyškov, POKA 4 konečný projekt, VOP Šternberk, identifikační číslo 10/61/06/012-9, Vyškov, Karcher. Karcher [online]. Německo:,2016 [cit ]. Dostupné z: 310

311 EVROPSKÉ SANKCE UVALENÉ NA RUSKO V DŮSLEDKU UKRAJINSKÉ KRIZE A JEJICH VLIV NA VZÁJEMNÝ OBCHOD A SPOLUPRÁCI EUROPEAN SANCTION AGAINST RUSSIA OVER URAINE CRISIS AND ITS INFLUENCE ON BUSINESS COOPERATION AND EXCHANGES Veronika PASTOROVÁ 146 Abstrakt V reakci na anexi poloostrova Krym a snahy o destabilizaci sousedního, suverénního státu, Evropská Unie uložila omezující opatření vůči Ruské federaci. Tato opatření cílí na deeskalaci krize na Ukrajině a na pomoc při zajištění její stabilní budoucnosti. V březnu 2014 se Evropská rada shodla na prvním diplomatickém opatření. V červenci 2014 pak, s ohledem na pokračující akce Ruska na východní Ukrajině, Evropská unie uvalila sankce ekonomické. V reakci na to v srpnu 2014 prezident Putin podepsal dekret "o používání konkrétních ekonomických opatření", která nařizují jednoleté embargo na dovoz většiny zemědělských produktů měla, jejichž země původu buď přijala rozhodnutí o zavedení ekonomických sankcí, pokud jde o ruské právní a (nebo) fyzické osoby, nebo se k nim připojila. Následující text bude věnován vlivu těchto akcí, stejně jako důsledkům následných protiopatření, na vzájemný obchod a spolupráci. Klíčová slova: obchod Evropské unie s Ruskem, obchodní vztahy Evropské unie a Ruska v souvislosti s ukrajinskou krizí, sankce proti Rusku Abstract In response to the annexation of Crimean Peninsula and destabilization of a neighboring sovereign country, the European Union has imposed restrictive measures against the Russian Federation. These measures are focusing on de-escalating the crisis in Ukraine and on assisting Ukraine in ensuring a stable future. In March 2014, the European Council agreed the first diplomatic measures. In July 2014, In view of continuing Russia's actions in eastern Ukraine, the EU imposed economic sanctions. As an reaction, in August 2014, president Putin signed a decree "On the use of specific economic measures", which mandated an effective embargo for a one-year period on imports of most of the agricultural products whose country of origin had either "adopted the decision on introduction of economic sanctions in respect of Russian legal and (or) physical entities, or joined same. The following pages will be dedicated to the influence of those actions as well as counter-actions mentioned above on business cooperation and exchanges. Key words: cooperation and exchanges between European Union and Russian Federation, European sanction against Russia over Ukraine crisis ÚVOD Omezující opatření různého charakteru, pro něž se v poslední době vžil termín sankce, jsou nezbytným nástrojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Tato opatření jsou používána jako součást integrovaného a komplexního politického přístupu, jenž zahrnuje politický dialog, doplňkovou činnost a využívání dalších nástrojů. Představují způsob dosažení cílů zahraniční politiky. Cílem přijímání těchto opatření je chránit hodnoty, základní zájmy a bezpečnost, zachovávat mír, upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost. 146 Ing. Veronika Pastorová, vedoucí starší důstojník ekonomické služby, VZ 7979, studentka doktorského studia, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, pastorova.veronika@centrum.cz 311

312 K zavedení těchto opatření bylo přistoupeno v reakci na protiprávní anexi Krymu a úmyslnou destabilizaci Ukrajiny. Realizace různých druhů opatření probíhá od března Vzhledem k tomu, jak významné jsou, a v minulosti byly, obchodní vztahy a spolupráce zemí Evropské unie a Ruska, je bezpochyby vhodné pozastavit se nad jejich vývojem po uvalení omezujících opatření. V tomto příspěvku jsou představena omezující opatření uvalená Evropskou unií na Ruskou federaci. V první části je popsán nejprve charakter těchto opatření a poté jejich chronologický vývoj. Ve druhé části je prostřednictvím dostupných dat o vzájemném obchodě představen vliv těchto opatření na obchod. 1 EVROPSKÉ SANKCE UVALENÉ NA RUSKO V DŮSLEDKU UKRAJINSKÉ KRIZE Cílem Evropské unie je deeskalace krize na Ukrajině a na pomoc této zemi při zajišťování stabilního, prosperující a demokratického režimu. Jelikož Evropská unie podporuje územní celistvosti a svrchovanosti této země, na jaře 2014 Evropská rada přistoupila na první diplomatická opatření v reakci na ruské akce na území Ukrajiny. Evropské sankce uvalené na Rusko v důsledku ukrajinské krize se projevují v několika oblastech. Jedná se o 147 : 1. politický rozměr; 2. diplomatický rozměr; 3. ekonomický rozměr. Politický rozměr vystihuje například to, že namísto summitu zemí G8 v Soči, se G7 setkání se konalo v Bruselu, bez účasti Ruska. Dvoustranné rozhovory s Ruskem o vízových otázkách, stejně jako o dohodě o mezi zeměmi Evropské unie a Ruskem byly pozastaveny. Dalším projevem je i skutečnost, že členské státy Evropské unie podpořily pozastavení jednání o zapojení se Ruska do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a členství v Mezinárodní agentuře pro energii. Diplomatický rozměr představuje zejména zmrazení aktiv nežádoucích subjektů uložených v zahraničí a zákaz udělování víz některým osobám. Jedná se o osoby a subjekty odpovědné za boj proti územní celistvosti a svrchovanosti Ukrajiny, osoby poskytující podporu ruským činitelům působícím na Krymu a v Sevastopolu. Ekonomický rozměr se projevu jak z hlediska státního hospodářství, tak soukromého podnikání. Například je evropským subjektům zakázáno kupovat nebo prodávat nově vydané ruské finanční produkty s dobou splatnosti delší než 30 dnů, vydané pěti hlavními státními ruskými bankami, třemi hlavními ruskými energetickými společnostmi, třemi hlavními ruskými obrannými firmami, či jejich dceřinými firmami. Dále je zakázáno poskytovat úvěry s dobou splatnosti delší než 30 dnů subjektům zmíněným v odstavci výše. Uvaleno bylo embargo na dovoz a vývoz zbraní a souvisejícího materiálu z i do Ruska, pokrývající všechny položky na společném vojenském seznamu Evropské unie. Platí také zákaz vývozu zboží a technologií dvojího užití. Vývoz určitého zařízení a technologií souvisejících s energetikou podléhá předchozímu povolení ze strany příslušných orgánů členských států. Vývozní licence není udělena, pokud jsou produkty určeny pro průzkum a těžbu ropy ve vodách o hloubce větší než 150 metrů nebo v oblastech severně od polárního kruhu, a pro projekty, které mají potenciál produkovat oleje ze zdrojů nacházejících se v břidlicových formací prostřednictvím hydraulických štěpení. Provádění programů bilaterální a regionální spolupráce bylo do značné míry pozastaveno. Projekty, které se zabývají výhradně přeshraniční spoluprací a občanskou společností však zůstávají zachovány. 147 EU sanctions against Russia over Ukraine crisis. European Union: NewsRoom [online]. Brussels: European Union, 2016 [cit ]. Dostupné z: 312

313 1.1 ČASOVÁ OSA OMEZUJÍCÍCH OPATŘENÍ V REAKCI NA KRIZI NA UKRAJINĚ První omezující opatření Evropské unie proti Rusku v souvislosti s krizí na Ukrajině se datují k 3. březnu 2014, kdy mimořádně zasedala rada pro zahraniční věci. Evropská unie a její členské státy, které jsou členy skupiny G8, se rozhodly pozastavit přípravy na červnový summit skupiny G8 v Soči a uvážily možné dopady na dvoustranné vztahy mezi EU a Ruskem. Rada pro zahraniční věci rozhodla, že bude urychleně pracovat na přijetí omezujících opatření ke zmrazení a zajištění majetku osob, jež byly určeny jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků. O tři dny později proběhlo v této věci další mimořádné zasedání, tentokrát hlav států a předsedů vlád zemí Evropské unie. Hlavní představitelé odsoudili akce Ruska na Ukrajině a rozhodli se zahájit přípravu omezujících opatření vůči subjektům reprezentujícím režim. Potvrdili pozastavení dvoustranných rozhovorů s Ruskou federací o vízových otázkách a o nové dohodě. K zavedení prvního souboru omezujících opatření vůči 21 ruským a ukrajinským činitelům ohrožujícím územní celistvost Ukrajiny bylo přistoupeno v polovině března 2014, ale hned za několik dní byl jmenný seznam osob se zákazem cestování do zemí Evropské unie a zmrazením majetku rozšířen o další osoby. S cílem zvýšit tlak na ruskou stranu se situace opakovala znovu v počátku dubna. Diplomatické sankce byly rozšířeny o sankce ekonomické poprvé v červnu 2014, kdy Rada pro zahraniční věci rozhodla o zákazu dovozu zboží z oblasti původu Krym a Sevastopol. Hospodářská spolupráce s Ruskem byla omezena rozhodnutím Evropské rady v červenci Evropská investiční banka také pozastavila podpis nových finančních operací v Ruské federaci a členským státům bylo uloženo koordinovat své kroky s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj s cílem zaujmout podobný postoj. Evropská komise pozastavila provádění dvoustranných a regionálních programů spolupráce s Ruskem. Cílené hospodářské sankce jsou vešly poprvé v platnost rovněž v červenci Jednalo se o zákaz obchodu s finančními produkty ruských bank vlastněných státem, uvalení embarga na import a export zbraní a zbraňových systémů, stejně jako zboží a technologií duální použití. Nicméně opatření se nevztahovalo na dohody uzavřené před 31. červencem Vzápětí bylo přistoupeno k posílení restrikcí. Ruské banky se státní podílem tak přišly o přístup na evropské kapitálové trhy. Rozšířil se i seznam osob zasažených diplomatickými sankcemi. V závěru roku 2014 na tento seznam poprvé přibyli i separatisté na východě Ukrajiny. Na počátku roku 2015 byla všechna dosud přijatá diplomatická opatření zhodnocena a bylo přistoupeno k jejich prodloužení do září Stejný postup se týkal i sankcí ekonomických, ty byly prodlouženy nejprve do ledna, s ohledem na vývoj situace vzápětí až do července 2016 a později do 31. ledna Diplomatické sankce zasáhly ústavní činitele v listopadu 2016, kdy Evropská unie doplnila na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření v souvislosti s činnostmi narušujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, šest členů Státní dumy Ruské federace zvolených za nezákonně anektovanou Autonomní republiku Krym a město Sevastopol. Posledním krokem ve věci restriktivních opatření vůči Rusku je prodloužení hospodářských sankcí. Rada prodloužila jejich uplatňování vůči určitým odvětvím ruského hospodářství až do 31. července VÝVOJ OBCHODNÍCH VZTAHŮ EVROPSKÉ UNIE A RUSKA Prvních jednání dnešní Evropské unie a rozpadajícího se Sovětského svazu v roce 1989 vyústila v Dohodu o obchodní a hospodářské spolupráci, která byla podepsána 18. prosince 1989 mezi SSSR a Evropskými společenstvími, v níž obě strany vyjádřily svůj zájem rozvíjet vzájemnou spolupráci. Nicméně počátek vzájemné hospodářské spolupráce mezi dnešní Evropskou unií a Ruskem se datuje až k 24. červnu 1994, což je datum přijetí Dohody a partnerství a spolupráce. Tento základní 313

314 dokument rusko-unijních vztahů se věnuje nejen rozvoji obchodu, ale je zaměřen na širokou škálu oblastí spolupráce včetně politiky nebo právních i humanitárních otázek. 148 Tato dohoda, účinná od počátku roku 1997 a platná v následujících deseti letech, není důležitá jen z pohledu evropských podniků, ať už pro obchod nebo pro přímé zahraniční investice, ale vytváří celkový rámec pro ekonomické, politické a kulturní vztahy mezi oběma stranami. 149 Jednání o nové strategické smlouvě s Ruskem byla obnovena až v listopadu 2008, nicméně odložena kvůli konfliktu v Gruzii. Předchozí jednání byla blokována především vzájemnými antipatiemi mezi Ruskem a Polskem, pobaltskými státy a též jednáním Ruska v energetických otázkách. V unijních plánech je dlouhodobě zakotvena hlubší ekonomická integrace s Ruskem, a to zvlášť poté, co tato země vstoupila do Světové obchodní organizace. 150 Tyto snahy vyústily v roce 2003 do dohody o vytvoření Společného hospodářského prostoru, v jejímž rámci by mělo docházet ke vzájemnému zlepšování podmínek pro všechny subjekty na trhu. Cílem dohody je ekonomická integrace, odstraňování překážek obchodu, slaďování regulací, otevření trhů, budování infrastruktury a vzájemná výměna informací. Obchodní vztahy Evropské unie a Ruska doznaly zásadních změn po roce 2013, kdy na Ukrajině propukly koncem listopadu 2013 nepokoje mezi zastánci a odpůrci prounijního směru. Napětí se postupně stupňovalo až počátkem března ruské jednotky obsadily Krym. Krymská autonomní vláda přijala rozhodnutí o referendu za vyhlášení nezávislé Krymské republiky, která by se mohla připojit k Ruské federaci, v němž se 96,8 % lidí se vyslovilo pro připojení k Rusku. Evropská unie hlasování neuznala za legitimní a požadovala stažení ruských vojenských jednotek z poloostrova. S cílem ovlivnit počínání ruské strany ve věci konfliktu na Ukrajině v první fázi Evropská unie přerušila rozhovory o jednání o vízové liberalizace a nové smlouvě o partnerství a spolupráci. Ve druhé fázi přistoupila k uvalení diplomatických sankcí, na vrcholné představitele ruského režimu. Třetí fáze zahrnovala i sankce obchodní. 151 Zatímco v roce 1994 tedy byla vzájemná obchodní výměna minimální, význam vzájemného obchodu s následujících letech významně rostl. Do roku 2014 bylo Rusko pro Evropskou unii třetím největším obchodním partnerem. Evropská unie hrála roli především jako hlavní importér ruských energetických zdrojů a také jako odběratel největší části ruského zemního plynu. 2.1 OBCHOD EVROPSKÉ UNIE A RUSKA Zejména kvůli závislosti na importu energetických surovin, je obchod Evropské unie s Ruskem deficitní. Struktura hlavních oblastí obchodu Evropské unie a Ruska v roce 2015 je představena v následující tabulce. 148 Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Ruskou federací na straně druhé, s ᅠ ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii /* COM/2014/0101 final /0052 (NLE) */. 149 Omezující opatření EU v reakci na krizi na Ukrajině. Evropská rada, Rada Evropské unie [online]. Brusel: Generální sekretariát Rady Evropské unie, 2016 [cit ]. Dostupné z: Vztahy Evropské unie a Ruska. EurActiv.cz: Zprávy z EU v českých souvislostech [online]. Praha: EU-Media, 2014 [cit ]. Dostupné z: Vztahy Evropské unie a Ruska. EurActiv.cz: Zprávy z EU v českých souvislostech [online]. Praha: EU-Media, 2014 [cit ]. Dostupné z: 314

315 Tab. 1 Struktura vzájemného obchodu Evropské unie a Ruska v roce 2015 Import Export Objem v miliardách eur Podíl na celkovém obchodě Ropa a ropné produkty 93,1 68,5 %Strojírenské výrobky Zboží různého charakteru Běžné kovy a kovové sloučeniny Objem v miliardách eur Podíl na celkovém obchodě 23,7 9,1 % 16,4 12,0 %Výrobky chemického průmyslu 13,2 88,7 % 9,9 7,3 % Dopravní zařízení 8,8 12,0 % Výrobky petrochemie a chemického průmyslu Vzácné kovy a jejich sloučeniny 5,1 3,8 %Výrobky z gumy a umělé hmoty 3,0 2,2 %Běžné kovy a kovové sloučeniny 4,3 5,9 % 3,7 5,0 % Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 152 Struktura importu a exportu vypovídá o předmětu obchodních vztahů Evropské unie a Ruska. Hodnoty zobrazené ve výše uvedené tabulce jsou pro přehlednost zaneseny do grafu níže , ,5 0 Předmět importu 0 Předmět exportu Ropa a ropné produkty Zboží různého charakteru Běžné kovy a kovové sloučeniny Výrobky petrochemie a chemického průmyslu Vzácné kovy a jejich sloučeniny Strojírenské výrobky Výrobky chemického průmyslu Dopravní zařízení Výrobky z gumy a umělé hmoty Běžné kovy a kovové sloučeniny Obr. 1 Grafické znázornění struktury importu a exportu Ruska a Evropské unie v milionech eur Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 153 Jak vyplývá z tabulky zobrazené výše, hlavní podíl na dovozu Ruska do Evropské unie tvoří z více než 90 % ropa a její produkty. Surové materiály a produkty těžařského průmyslu, popřípadě na něj navazujícího chemického zpracovatelského průmyslu, patří mezi pět nejvýznamnější oblastí dovozu do Evropské unie. Naopak vývoz států Evropské unie do Ruska je z největší části tvořen výrobky sofistikovaného chemického průmyslu, výrobky jemné mechaniky a technologicky pokročilými řešeními v oblasti strojírenských a dopravních zařízení. 152 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit ]. Dostupné z: Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit ]. Dostupné z: 315

316 Výše v textu již bylo zmíněno, že bilance vzájemného obchodu od roku 1994 je deficitní na straně Evropské unie. Z důvodu názorné ilustrace je tato bilance za posledních deset let zachycena v následujících dvou tabulkách. První z nich je věnována evropskému vývozu do Ruska, druhá shrnuje statistiky ruského vývozu do zemí Evropské unie. Země Evropské unie v posledních letech z hlediska zahraničního obchodu vykazují vůči světu kladnou i zápornou bilancí. Například roce 2015 export překonal import v objemu více než 64 miliard eur, zatímco v roce 2012 se jednalo o - 113,5 miliard eur. Hlavním importérem zboží a služeb do zemí Evropské unie byla Čínská lidová republika s importem v hodnotě 350,5 miliard eur, následovaná Spojenými státy americkými s hodnotou importu 249 miliard eur, a právě Ruskou federací, jejíž import je vyjádřen hodnotou 135, 9 miliard eur. Pro Evropskou unie byly hlavním obchodním partnerem, co se exportu týče, Spojené státy americké reprezentující 20 % celkového unijního exportu v roce 2015, o poznání menším odběratelem unijních produktů byla Čína s 9,5 % celkového exportu a Švýcarsko s 8 %. Rusko v roce 2015 představovalo jen 4 % unijního vývozu. Z hlediska celkového salda vzájemného obchodu je Ruská federace čtvrtým nejdůležitějším partnerem EU. Jejich vzájemný obchod dosáhl hodnoty téměř 209,9 miliard eur a představuje 6 % celkového obchodního styku Evropské unie. Tab. 2 Zboží exportované Ruskem do Evropské unie Období Objem v miliardách eur Meziroční vývoj Podíl na celkovém exportu Evropské unie ,981-9,6 % , ,0 % 10,5 % ,734 +2,9 % 10,2 % , ,1 % 11,4 % ,569-33,7 % 9,7 % , ,6 % 10,6 % , ,2 % 11,7 % ,124 +6,9 % 12,0 % ,957-3,8 % 12,3 % ,430-11,9 % 10,8 % ,867-25,5 % 7,9 % Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 154 Artiklem, který se nejvýznamněji podílí na ruském importu do zemí Evropské unie, je již od počátku vzájemných obchodních vztahů nerostné bohatství, zejména ropa a její produkty. V roce 2013, před zavedením obchodních sankcí dosahovala hodnota importu ruských ropných produktů 161,7 miliard eur, po uvalení sankcí v roce 2014 jen 137,8 miliard eur a v roce 2015 dokonce 93,1 miliard eur. Uvalením sankcí a následných protisankcí byl zasažen i export. Patrné je to zejména na produktech strojního inženýrství a technologií export těchto položek v roce 2013 dosahoval hodnoty 38,7 miliard eur a v roce 2015 klesl k hranici 23,7 miliard eur. Podobná tendence nastala i případě zemědělské produkce, jež v roce 2013 činila 119,5 miliard eur a v roce 2015 jen 73,9 miliard eur. 154 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit ]. Dostupné z: 316

317 Tab. 3 Zboží importované Evropskou unií do Ruska Období Objem v miliardách eur Meziroční vývoj Podíl na celkovém importu Evropské unie Podíl na celkovém exportu Ruska ,690-5,4 % 29,5 % , ,7 % 6,3 % 31,1 % , ,2 % 7,2 % 34,7 % , ,7 % 8,0 % 33,6 % ,697-37,4 % 6,0 % 32,2 % , ,4 % 6,4 % 30,6 % , ,8 % 7,0 % 30,5 % , ,7 % 7,3 % 30,2 % ,451-3,2 % 6,9 % 30,1 % ,202-13,6 % 6,1 % 27,6 % ,920-28,4 % 4,1 % 23,9 % Zdroj: vlastní dle dat uveřejněných Evropskou komisí 155 I přes obchodní sankce uvalené Evropskou unií a následující vlnu ruských protisankcí představuje Evropská unie pro Ruskou federaci nejdůležitějšího obchodního partnera. Vzájemný obchod dosáhl hodnoty 212,5 miliard eur, tedy téměř 45 % ruského zahraničního obchodu. Pro srovnání uvádím i druhého nejvýznamnějšího obchodního partnera Ruska, Čínskou lidovou republiku, s niž obchod dosáhl hodnoty jen 57,3 miliard eur, tedy 12 % celkové mezinárodní obchodní výměny. Obchodní vztahy Evropské unie a Ruska byly po roce 2013 poznamenány propadem ruské ekonomiky a dopady sankčních opatření a poklesu cen ropy na světových trzích, jak je potvrzují statistická data o vzájemném obchodě. ZÁVĚR Omezující opatření nepředstavují trest, nýbrž nástroj cílový donucující subjekt ke změně svého jednání či ke změně své politiky. Není možné přesně určit, do jaké míry za situaci, v níž se momentálně nachází Ruská federace, lze vinit uvalení sankcí Evropské unie, nebo tato omezující opatření jen zapadla do mozaiky faktorů ovlivňující kondici ruské ekonomiky, jako je prudce klesající cena ropy a strukturální ekonomické problémy Ruska. Ruská federace se potýkala se strukturální a dalšími problémy daleko dříve, než ukrajinská orientace směrem k Evropské unii podráždila představitele Kremlu. Nicméně lze soudit, že omezující opatření k prudkému znehodnocení rublu přispěla, ovšem mnohem menší měrou než pokles cen ropy na světových trzích. Uvalená omezující opatření působí na Ruskou federaci i nepřímo, země se v důsledku politického sporu s Evropskou unií stává pro investory méně přitažlivou. V roce 2014 země zaznamenala největší odliv soukromého kapitálu od roku, jehož pokles lze podle některých odhadů meziročně vyčíslit na téměř 155 miliard amerických dolarů. 155 Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit ]. Dostupné z: 317

318 Na základě výše uvedených faktů je zřejmé, že sankční politika Evropské unie vůči Ruské federaci přináší hospodářský dopad. Nicméně zasaženi jsou nejvíce obyčejní ruští lidé, a to zejména kvůli omezujícím opatřením uvaleným na zemědělskou produkci. Postiženi jsou z hlediska kvantity i kvality zemědělské výroby. Program nahrazení importu ruskou produkcí vyhlášený Kremlem může v některých oblastech fungovat, ale pokud by ruští výrobci byli schopni vyrábět v takové kvalitě a takovém množství i před uvalením omezujících opatření, poptávka po tuzemské produkci by byla větší a trh by nežádal produkci importovanou. V takovém případě vyvstává jiná otázka, a to, zda sankce mohou opravdu přimět Moskvu ke změně chování. Z hlediska Evropské unie mají na obchodní vztahy členských zemí s Ruskou federací vliv spíše ruská protiopatření než samotná opatření vydaná Bruselem. Postiženy jsou výrazněji jen státy orientované především na export zemědělských produktů, jako je Španělsko či Polsko. Podstatně škodlivější vliv na fungování Evropské unie, ze společenského hlediska, přináší populistická prohlášení nacionálně orientovaných představitelů členských zemí se silnějšími socioekonomickými vazbami na Rusko, například maďarského premiéra Viktora Orbána, který označuje evropská omezující opatření za střelbu do vlastních řad. Použitá literatura EU sanctions against Russia over Ukraine crisis. European Union: NewsRoom [online]. Brussels: European Union, 2016 [cit ]. Dostupné z: Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření jménem Evropské unie a jejích členských států Protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Ruskou federací na straně druhé, s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii /* COM/2014/0101 final /0052 (NLE) */ Omezující opatření EU v reakci na krizi na Ukrajině. Evropská rada, Rada Evropské unie [online]. Brusel: Generální sekretariát Rady Evropské unie, 2016 [cit ]. Dostupné z: Přehled sankcí. Ministerstvo financí České republiky [online]. Praha: Ministerstvo financí České republiky, 2016 [cit ]. Dostupné z: Trade. European Commission [online]. Brussels: European Commission, 2017 [cit ]. Dostupné z: Vztahy Evropské unie a Ruska. EurActiv.cz: Zprávy z EU v českých souvislostech [online]. Praha: EU-Media, 2014 [cit ]. Dostupné z: 318

319 KONFLIKT V SÝRII CONFLICT IN SYRIA Peter POLJAKOVIČ 156 Abstrakt Cieľom článku je charakterizovať situáciu v Sýrii a na základe zosumarizovaných poznatkov navrhnúť možné riešenie konfliktu. Článok pozostáva zo štyroch teoreticky formulovaných základných častí a záveru. V prvej časti práce je popísaný stručný vývoj krajiny až do jej dnešnej podoby. Druhá a tretia časť práce je venovaná zúčastneným stranám konfliktu so zameraním sa na organizáciu Islamský štát. Aké následky má konflikt na súčasný vývoj v krajine je uvedené v poslednej zo štyroch častí. Výsledkom práce je záver, ktorý pozostáva najmä z predložených návrhov a postrehov autora. Kľúčové slová: Sýria, Islamský štát, koalícia, Baššár al-asad, konflikt Abstract The aim of the article is to define the situation in Syria and based on this knowledge summary suggest a possible solution of the confict. The framework of the article consists of four theoretically formulated parts followed by the conclusion. The first part briefly describes the developement of the country up to its present state. The second and the third are dedicated to the participants of the conflict with the focus on the Islamic State organization. The fourth part is dealing with the possible impact of the conflict on the current developement in the country. The conclusion brings predominantly the sugestions and the observations of the author. Key words: Syria, Islamic state, coalition, Bashar al-assad, conflict ÚVOD Sýria počas celej svojej existencie stála v centre geopolitických záujmov množstva krajín. Jej triumfom je strategická poloha, ktorá sa podpísala pod množstvo nepokojov. Tieto neprestali ani po získaní nezávislosti v roku Sýria má pocit, že ju zo všetkých strán obklopujú krajiny alebo národy, ktoré ju buď nemajú radi, alebo figurujú ako ich nepriatelia. Sýria sa tak stala obeťou, ale zároveň aj hrozbou. Okrem toho zo Sýrčanov robí obeť aj samotný režim Baššára al-asada, ktorý je prezidentom od roku Od začiatku svojho pôsobenia si udržal moc aj napriek tomu, že patrí k alawitom, jednej z vetví utláčanej šiitskej menšiny [1]. Pre udržanie režimu sa opiera o rozvetvenú štátnu bezpečnosť, ktorej značné právomoci poskytoval výnimočný stav, zavedený od roku Povolené je len jedno politické hnutie, ktoré je súčasťou Arabskej socialistickej strany obrody Baas. Jej politickí oponenti sú buď väznení, mŕtvi alebo sú v exile. Táto koncentrácia moci viedla v krajine ku korupcii, zlým ekonomickým podmienkam, nezamestnanosti a potláčaniu slobôd. Spomenuté faktory vyústili do nespokojnosti občanov a prostredníctvom impulzu Arabskej jari sa krajina dostala do občianskej vojny. Vojna sa stala príležitosťou pre teroristické organizácie, spoločenstvá, krajiny a národy, ktoré sa už dlhodobo snažia v regióne presadiť svoje záujmy. 25 štátov, viac ako 250 bojových skupín podieľajúcich sa na bojoch sú dôvodom protichodných postojov k otázke vyriešenia momentálnej patovej situácie. Aktéri konfliktu svojou intervenciou a ďalším vojenským pôsobením ešte zhoršujú vzniknutú situáciu. Krajina sa tak dostala do humanitárnej katastrofy, ktorej najväčšou obeťou je civilné obyvateľstvo. 156 Ing. Peter Poljakovič, katedra bezpečnosti a obrany, Akadémia ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika, Demänová 393, Liptovský Mikuláš, , poljakovic.peter@gmail.com. 319

320 1 HISTÓRIA KRAJINY Sýrska arabská republika, ako ju poznáme dnes, si prechádza veľmi zložitou transformáciou už od čias staroveku. Prešla si obdobiami vpádov, vojen, okupácie, kolonializmu a bola súčasťou Macedónskej, Rímskej a Osmanskej ríše. Sýria sa dočkala svojej samostatnosti až v roku 1944 a úplnú suverenitu získala v roku , kedy krajinu opustili posledné francúzske jednotky [2]. Ani nezávislosť nepriniesla pre Sýriu pokoj a jednotu. Po politických a vojenských prevratoch sa v roku 1970 k moci v krajine dostal Hafiz al-asad otec dnešného prezidenta Baššára al-asada, ktorý sa vďaka zmenám v Ústave Sýrskej republiky dostal v roku 2000 k moci [3]. Tú si od začiatku svojho pôsobenia udržal aj napriek tomu, že patrí k alawitom 158, jednej z vetvy utláčanej šiitskej menšiny, ktorá je podľa niektorých zdrojov považovaná za sektu. Alawiti sú relatívne malou, historicky utláčanou skupinou ľudí, ktorých politická budúcnosť závisí od toho, či Sýria zostane jednotnou, alebo sa rozpadne na menšie etnické a náboženské subjekty [4, 5]. Autoritatívna forma vlády Baššára al-asada postupne dohnala obyvateľstvo k nespokojnosti s režimom z dôvodu zlých životných podmienok, vysokej miery korupcie a nezamestnanosti. To viedlo k protestom, ktorých cieľom bolo dosiahnuť odstúpenie prezidenta, zmenu ústavy, zrušenie výnimočného stavu, ekonomické reformy, potlačenie korupcie a ďalšie. Aj napriek ústupkom, ktoré bol prezident ochotný prijať sa situáciu nepodarilo upokojiť [6]. Impulzom pre začiatok nepokojov sa stali masové protesty obyvateľov severnej Afriky a arabskej časti Blízkeho východu. Takzvaná Arabská jar začala v Tunisku v roku 2010 a postupne sa rozšírila aj do Egypta, Alžírska, Jemenu, Jordánska, Bahrajnu, Líbye a Sýrie. Priebeh bol v jednotlivých krajinách rôzny, no využitie sily pri potlačení nepokojov viedlo k eskalácii napätia. V Líbyi a Sýrii dokonca k občianskej vojne, ktorej následky pociťujú postihnuté krajiny do dnešných dní [7,8]. Urovnanie nepokojov sťažovali vzťahy medzi nejednotnou opozíciou, nevyriešená otázka Kurdov na severe Sýrie a zložité náboženské vzťahy. Niektorí vládni predstavitelia považujú za príčinu vojny práve náboženské rozkoly medzi sunnitskou väčšinou a šiitskou menšinou. Historický rozkol hlavného prúdu islamu na dva smery skutočne spôsobuje v islamských krajinách množstvo nepokojov. Sunniti predstavujú väčšinu a to 85% moslimov vo svete. Medzi krajiny, ktoré obýva väčšina šiitov patria Irán, Irak, Azerbajdžan, Bahrajn. Dôležité minority sú aj v Indii, Jemene, Pakistane, Afganistane, Saudskej Arábii a Libanone. Okrem týchto hlavných vetiev existujú aj menšinové viery. Práve Sýria je príkladom, kde vládnuca strana Baas vyznáva alawitské náboženstvo. Dôsledky sa prejavujú tak, že sunniti uznávajú jednotu náboženstva a politiky v jednej osobe, zatiaľ čo šiiti velebia oddelenosť týchto funkcií. Šiiti sa nachádzajú v otvorenom konflikte so sunnitmi a považujú ich za skazených západným vplyvom. Avšak politické ciele prekračujú náboženskú ideológiu. Ako príklad možno uviesť podporu Hamasu (sunniti), Baššára al-asada (alawit), Arménska (kresťania) Iránom, ktorý je šiitsky. IS vyznáva sunnitský smer a snaží sa o vytvorenie hlavnej sunnitskej politickej organizácie spájajúcej Irak a Sýriu [5, 9]. Za príčiny dnešnej situácie v Sýrii možno okrem Arabskej jari a náboženských nezhôd považovať najmä boj o politickú moc, ktorá viedla k destabilizácii centrálnej vlády v Damasku opozičnými silami, ktoré s podporou Turecka, Saudskej Arábie, USA, Veľkej Británie, Francúzska a Izraela, vytvorili relevantnú ozbrojenú rezistenciu [10]. Postoje krajín k súčasnému konfliktu vychádzajú z ich vzájomnej historickej skúsenosti a nevysporiadaných sfér vplyvu predovšetkým Turecka, Saudskej Arábie a Iránu. V Turecku stále existujú revizionistické snahy o obnovu vplyvu nad stratenými územiami, ktoré jej podliehali v časoch Osmanskej ríše. Aj to je jeden z dôvodov, prečo Turecko podporuje vybrané opozičné sýrske skupiny. Táto podpora nepriamo prospieva aj k oslabeniu Kurdskej menšiny, s ktorou Turecko už dlhodobo bojuje. Saudská Arábia vytvára priestor pre podporu wahábistického islamu, čo sa odráža v expanzii Islamského štátu, ktorý sa k tomuto odkazu hlási. Irán ako bývala Perzská ríša bola dlhodobým sokom Osmanskej ríše v boji o moc nad Blízkym východom. V súčasnosti sa snaží o udržanie vplyvu v regióne a to podporou vlády v Iraku a Sýrii. Okrem toho bola baštou šiitskeho islamu a prirodzene odporcom expanzionistických snáh sunnitského islamu Saudskej Arábie [11]. 157 Za oficiálny dátum nezávislosti Sýrie sa považuje 17. apríl V Sýrii je iba 12% zastúpenie alawitiov. Pre porovnanie: v krajine žije až 74% sunnitov. 320

321 So Sýriou je veľmi spätá aj situácia v Iraku. Destabilizácia Iraku, chabý a nemožný pokus o vytvorenie demokratickej vlády sa po odchode vojsk USA podpísali pod tvorbu silných teroristických organizácií a rôznych odnoží, ktoré využili nestabilnú situáciu v regióne. 2 ISLAMSKÝ ŠTÁT A JEHO ĎALŠIE ODNOŽE Islamský štát (IS) je pre niektorých teroristickou organizáciou, iní ju považujú za stelesnenie islamu. Islamský štát prešiel viacerými transformačnými procesmi a s tým spojenými zmenami cieľov a názvov (Jama at Tawhid wal Jihad /JTJ: 2002/; Al-Káida v Iraku /AQI: 2004/; Islamský štát v Iraku /ISI: 2006/; Islamský štát Iraku a Levanty /ISIL alebo ISIS: 2013) až po dnes známy IS (od roku 2014). Jeho spojenci sa verejne hlásia k zriadeniu univerzálneho wahábistického kalifátu, do ktorého majú za cieľ importovať všetkých sunnitských moslimov [11]. História IS siaha až do obdobia rokov 1979, kedy Sovietsky zväz napadol Afganistan, kde sa hlavnými odporcami sovietskych vojsk stali vodcovia Usáma bin Ládin a Abú Musab al-zarkáwí [12]. Táto vojna prispela k ich neskoršej radikalizácii a vyprofilovaniu ich cieľov. Zarkáwiho skupinu JTJ začala podporovať teroristická organizácia Al-Káida. Aj napriek Zarkáwiho odmietavému stanovisku v otázke pripojenia sa JTJ k Al-Káide, dochádzalo k značnej finančnej i personálnej podpore JTJ zo strany Al-Káidy. 159 Skupina začala naberať na sile najmä po tom, čo v roku 2003 podnikli USA inváziu do Iraku. V roku 2004 sa skupina pod vedením Zarkáwiho oficiálne pripojila ku skupine Al-Káida a zmenila svoj názov na Al-Káida v Iraku (AQI). Po politickom zlyhaní USA v Iraku začali obyvatelia sunnitskej menšiny v Iraku prejavovať sympatie ku skupine AQI, ktorej cieľom boli koaličné jednotky v Iraku a predstavitelia šiitskej majority 160 [11]. Za ďalší rast vďačí AQI aj islamistickým skupinám, ktoré boli včlenené do štruktúr AQI. Po smrti Zarkáwiho sa jeho nástupcom stal Abu Ayub al-masri, neskôr Abu umar al-baghdadi a AQI sa premenovala na ISI, aby vyjadrila svoj postoj k cieľom, ktoré mali byť zamerané prevažne na oblasť Iraku. Neskôr sa ale ISI začal pod vedením Abu Bakr al-baghdadiho sústreďovať aj na oblasť Sýrie, kde vycítil príležitosť, ktorá sa mu naskytla vplyvom arabskej jari. Zrodila sa tak príležitosť pre ďalšiu expanziu s využitím priestoru Sýrie, ako zóny pre výcvik. Rozšírením svojej pôsobnosti došlo k ďalšej zmene názvu na ISIS alebo ISIL. Pre operácie v Sýrii bola vytvorená odnož ISIS pod názvom Front al-nusra (Jabhat al-nusra), ktorej operačné činnosti sa sústreďovali výlučne na územie Sýrie. Al-Káida žiadala, aby Abu Bakr al-baghdádi sústredil svoju činnosť len na územie Iraku. Ten však všetky požiadavky a neskôr aj varovania ignoroval, čím dochádzalo ku stretom medzi islamistickými skupinami, ktoré pôsobili na území Sýrie. Skupina si vyslúžila vlnu kritiky aj zo strany irackých sunnitov z dôvodu silného zradikalizovania sa. Z toho istého dôvodu došlo vplyvom nezhôd v roku 2014 k úplnej separácii ISIS od Al-Káidy, ktorá označila ISIS za extrémistov a začala sa dištancovať od akejkoľvek ich činnosti. [13, 14]. Stratou vplyvu ISIS aj nad Frontom al-nusra sa skupina premenovala na IS, ktorého cieľom je vytvorenie kalifátu. 161 Separácia skupín vyústila do bojov medzi Frontom al-nusra a IS. V Júli 2016 sa odštiepením Frontu al-nusra (ten sa v premenoval na Jabhat al-sham) 162 od Al-Káidy vytvorili tri silné skupiny, ktoré bojujú v regióne s víziou dosiahnutia vlastného cieľa. Podľa expertov z inštitútu Study of War a American Enterprise sa súčasná stratégia boja prioritne zameraná na boj s IS môže v budúcnosti vypomstiť. Väčšou hrozbou je podľa nich prehliadaný Front al-nusra, ktorého značná časť bojovníkov pochádza zo zahraničia. Medzi jeho príležitosti patrí fakt, že sa dokáže jednoducho integrovať medzi sýrskych občanov a hovorí sa o ňom ako o tichom nástupcovi IS. Medzi jeho hlavných nepriateľov patrí vláda Baššára al-asada a IS [15]. 159 Abú Musab al-zarkáwi odmietal pripojenie sa ku skupine Al-Káida z dôvodu rozdielnych cieľov, ktoré obe skupiny sledovali. Zarkáwi uprednostňoval útoky na blízke ciele (v Izraeli, Jordánsku a na ciele v Iraku), zatiaľ čo Al-Káida sa sústreďovala na ďaleké ciele (USA). Okrem toho Zarkáwi poukazoval na nenávisť voči šiitom, s čím Usáma bin Ládin nesúhlasil. 160 Rozpustením bývalej Irackej armády sa približne vojakov stalo nezamestnanými. Išlo o ľudí s praxou a výcvikom, ktorí sa postupne začali pridávať k rôznym povstaleckým skupinám. Niektorí z nich sa pripojili k organizácie IS. Časť velenia pozostáva z bývalých veliteľov Husajnovej Republikánskej gardy. Z tohto dôvodu sa úroveň velenia vyznačuje profesionalitou pri vedení partizánskych vojen. 161 Kalifát: Islamská náboženská forma vlády, ktorá spája v jednej osobe politického a náboženského vodcu (kalifu), ktorý je politickým a náboženským nasledovníkom proroka Mohameda. 162 Aj napriek zmene názvu je v článku v spojitosti s touto organizáciou stále používaný pôvodný názov Front al-nusra. 321

322 V súčasnosti sa k IS hlási aj niekoľko ďalších organizácií z rôznych krajín, ako Boko Haram v Nigérii a viaceré islamistické skupiny v Sýrii, Somálsku, Líbyi, Jemene, Egypte a Malajzii [13]. 3 STRANY KONFLIKTU V SÝRII Konfliktu sa zúčastňuje viac ako 250 bojových skupín a 25 štátov. V priebehu bojov sa však vyprofilovalo niekoľko hlavných frakcií. Islamský štát Front al-nusra Táto silne extrémistická skupina háji iba svoje záujmy a bojuje proti IS (aj napriek podobnej ideológii s IS) a režimu Baššára al-asada. Koalícia Irán, Irak a Sýria Táto koalícia operuje pod vedením Teheránu z dôvodu, že Irán považuje územie Sýrie a Iraku za svoju 35. provinciu, ktorú sa aj takýmto spôsobom snaží udržať. Koalícia tvorí náboženskú protiváhu wahábistického a salafistického sunnitského islamu tzv. Šiitsky republikánsky islam. Irak po prechode vojakov na stranu IS v roku 2013 dokázal operovať aj vďaka podpore Iránu. Ten okrem vysielania vojenských poradcov organizuje šiitske milície, kurdský odpor a poskytuje svoje špeciálne jednotky na boj proti IS. Sýria v rokoch 2010 až 2011 prišla o 1/3 armády, ktorá prešla na stranu vojenskej opozície. Kvalitatívny stav armád bol poznačený masívnou dezerciou k IS. Táto koalícia je podporovaná Libanonskou šiitskou politickou a vojenskou organizáciou Hizballáh a Ruskom, ktoré do konfliktu prispieva vyvážením síl. Kurdi Aj napriek veľkému počtu bojovníkov nedochádzalo k želanému efektu v boji proti ich hlavnému nepriateľovi, ktorým je IS a Front al-nusra. Dôvodom bolo rozptýlenie kurdských bojovníkov na nezvládnuteľne veľkom území. Napriek tomu sú najlepšou možnou alternatívou pre pozemný boj vedený proti IS a Frontu al-nusra. Sú využívaní ako súčasť regionálnej mocenskej hry najmä zo strany Iránu. Na druhej strane sú tŕňom v oku rebelov, ktorí sa snažia o potláčanie kurdských ambícii vytvoriť autonómnu oblasť [16]. Prozápadná koalícia na čele s USA Koalícia sa zameriava na viacero cieľov. Tým, že bojuje na oboch frontoch, konflikt umelo predlžuje. Na jednej strane je v jej záujme odstrániť režim prezidenta Baššára al-asada, na strane druhej bojuje s IS, ktorý získal bojovníkov aj z radov sýrskej opozície, ktorá bola vyzbrojovaná a podporovaná USA. Dá sa povedať, že nastal podobný scenár ako v Iraku, kedy USA bojovali proti vojakom vyzbrojeným ich zbraňami a vycvičeným ich personálom. Na strane prozápadnej koalície stojí Veľká Británia, Francúzsko, Nemecko, Kanada, Katar, Austrália, Belgicko, Dánsko, Taliansko, Holandsko, Libanon, Jordánsko, Turecko 163, Saudská Arábia a ďalšie. Saudská Arábia má v tomto konflikte špecifické postavenie, keďže predstavuje wahábistický sunnitský islam, ale napriek tomu odcudzuje IS. Súčasne podporuje IS materiálne a personálne z dôvodu oslabenia vplyvu Teheránu a Damasku [6, 11, 17, 18]. Tieto hlavné frakcie sa počas rokov konfliktu postupne transformujú a pod pojmom koalícia tak mnohokrát vystupujú rozdielne krajiny, či skupiny. Je neprípustné, no bohužiaľ reálne, že každá zo spomenutých skupín sa snaží presadiť v oblasti svoje vlastné záujmy. Týmto postojom prispievajú k posilneniu IS a Frontu al-nusra. Dnešná podoba frakcií vznikala postupne a simultánne s eskaláciou konfliktu. Na začiatku sa proti vláde Baššára al-asada postavilo sýrske obyvateľstvo, na ktorého stranu sa pridala nespokojná časť sýrskej armády, ktorá sa začala nazývať Slobodná sýrska armáda. V roku 2012 sa ku skupine rebelov pridružil Front al-nusra a pohltil ich do jednej skupiny, čím ju zradikalizoval. Kurdská menšina vycítila príležitosť a tak sa začala formovať skupina na boj proti rebelom. Taktiež Irán začal podporovať režim Baššára al-asada a to formou dodávok zbraní a personálu. V tej istej dobe skupina arabských krajín a Turecko začali finančne podporovať skupinu bojovníkov proti režimu Baššára al-asada. Konflikt sa rozrástol o aktérov a to príchodom Hizballáhu, 163 Turecko lavíruje medzi frakciami s cieľom ovplyvňovať smerovanie konfliktu iba vo svoj prospech. 322

323 ktorý bojuje na strane sýrskeho režimu. Rozrastaním sa počtu vojakov bojujúcich na strane Baššára al-asada sa zvyšoval finančný objem na podporu rebelov zo strany arabských krajín. Týmto sa v roku 2013 vytvorili dve veľké frakcie s náboženským podtónom. Išlo o konflikt medzi skupinou šiitov a sunnitov. Do konfliktu nepriamo vstúpilo USA a to tréningom rebelov zo strany CIA. Neskôr aj priamo a to leteckými útokmi na ciele v Sýrii. V roku 2014 došlo k nečakanému oddeleniu rebelov a vytvoreniu organizácie IS. IS spočiatku neútočil na Baššára al-asada, ale na skupinu rebelov a Front al-nusra, od ktorého sa oddelila. Taktiež aj na Kurdov. V roku 2015 sa Turecko zapojilo do bojov proti Kurdom. Všetky tieto okolnosti prispeli k zostupu IS, pretože neexistovala relevantná koalícia s jasným a jednotným cieľom. Vzhľadom na situáciu sa do bojov v septembri 2015 zapojilo Rusko, ktoré ako jediné smerovalo svoje útoky správnym smerom a to na organizáciu IS. 4 SÝRIA DNES Konflikt v Sýrii má ďalekosiahlejšie následky, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Okrem zničenej infraštruktúry, hospodárstva, množstva mŕtvych, zranených a utečencov, priniesla vojna rozdelenie, v určitých momentoch aj zblíženie svetových mocností a prinútila ich tak sadnúť si k jednému stolu [19]. Je vysoko pravdepodobné, že obyvatelia západných krajín by konflikt nevnímali tak citlivo, nebyť množstva utečencov prúdiacich do Európy v snahe ujsť pred vojnou. Od roku 2011 klesol počet obyvateľov Sýrie o 4,6 až 4,8 milióna 164 a ďalších 6,6 milióna sa presídlilo v rámci krajiny. V snahe uniknúť pred vojnou svoje domovy opustila takmer polovica populácie tejto krajiny [20]. Najväčší počet registrovaných sýrskych utečencov je v Turecku, Libanone, Jordánsku a Iraku. Z Európskych krajín prevažuje Nemecko, Srbsko, Švédsko, Dánsko, Rakúsko a Holandsko [21, 22]. K dispozícii je veľké množstvo zdrojov, ktoré poskytujú markantne rozdielne hodnoty. Získať relevantné informácie je veľmi zložité. Z dôvodu nefunkčnosti štátnej správy vplyvom konfliktu sú štatistiky tvorené odhadom. 165 Vnútorne presídľujúci sa obyvatelia sa sťahujú z veľkých miest na vidiek a do prímestských častí. Najväčší odlev obyvateľov pocítilo mesto Aleppo, Damašk, Homs, Raqqa a Deir ez-zur [22]. Viac ako päť rokov vojny spôsobilo škody na hospodárstve vo výške 225 miliárd dolárov. Najväčšie škody utrpelo poľnohospodárstvo, na ktorom je Sýria závislá. Nezamestnanosť stúpla zo 14% (2011) na 50% (2016). Sú ničené nemocnice (58% z nich funguje čiastočne, alebo je úplne zničených), zdravotnícky personál je prenasledovaný (v krajine klesol ich počet na 55% v porovnaní s rokom 2011) [23, 24]. Všetky tieto faktory sa podpísali pod humanitárnu katastrofu, v ktorej obyvateľom chýbajú základné potraviny, lekárska starostlivosť a príjem potrebný na zabezpečenie základných ľudských potrieb. Potraviny sa stávajú ďalšou zbraňou vo vojne. Humanitárna pomoc určená pre obyvateľstvo častokrát končí na čiernom trhu. Z dôvodu nedostatku potravín stúpli ich ceny o tisíce percent. Najhoršie sú na tom oblasti okupované IS a ďalšími mimovládnymi ozbrojenými jednotkami. Baššár al-asad sa v oblastiach, nad ktorými má kontrolu snaží pomocou importu múky z Ruska a Ukrajiny udržať ceny potravín na čo najnižšej možnej úrovni. Kolabuje aj školský systém. Počet školopovinných detí klesol o 1 milión. Z tých, ktoré zostali v krajine, takmer 40 % už nenavštevuje školu, pretože štatisticky je každá štvrtá škola zničená, chýba dostatočný počet pedagogického personálu, alebo deti nemajú bezpečný prístup do školy [23]. Obyvateľstvo, ktoré v Sýrii zotrvalo nemá svetlú budúcnosť a každým dňom musí čeliť veľkému nebezpečenstvu. Od začiatku konfliktu prišlo o život, alebo bolo zranených 11,5 % populácie krajiny. Približne 400 tisíc prišlo o život útokom a ďalších 70 tisíc sa stalo obeťou sekundárneho dôsledku vojny (nedostatočná lekárska starostlivosť, nedostatok potravín atď.) [25]. Vplyvom pokračujúceho konfliktu nie sú uvedené čísla konečné a s vysokou pravdepodobnosť budú všetky ukazovatele pesimistickejšie. Boje stále pokračujú a ich intenzita sa v poslednom období stupňuje najmä v útokoch na mestá, ktoré má pod svojou správou IS. Väčšia kooperácia a postupné vytvorenie si spoločného nepriateľa (IS) môžu priniesť určitú nádej pri riešení konfliktu. 164 Ide o desaťnásobný nárast v porovnaní s rokom Taktiež organizáciu SOHR (Syrian Observatory For Human Rights), ktorá mapuje situáciu v Sýrii, mnohé média označili za nedôveryhodný zdroj, nakoľko informácie podávané zo Sýrie sú neoverené a jej vedenie pôsobí mimo územia Sýrie. 323

324 Pohľad na konflikt v Sýrii je rozdielny v závislosti od pôvodu získaných zdrojov. Ruskí prívrženci tvrdia, že za destabilizáciou dnešnej Sýrie stojí západ, ktorý zámerne podporuje opozíciu v krajine. Títo prívrženci obhajujú vládu Baššára al-asada. Tvrdia, že práve jeho vojská im poskytujú ochranu pred niečím, čo tu predtým nebolo. Naopak, pro západne orientované obyvateľstvo vníma konflikt ako cestu Sýrie k lepšej budúcnosti, od ktorej očakávajú zvrhnutie vlády Baššára al-asada a zavedenie umelo presadzovanej demokracie západným svetom [26]. ZÁVER Sýria ako štátne zriadenie zlyhala, čím priviedla veľkú časť domáceho obyvateľstva k pochybnostiam o ďalšom smerovaní ich krajiny. Napätú situáciu využili skupiny a krajiny, ktoré majú záujem oslabiť režim Baššára al-asada. Zosumarizovaním poznatkov možno konštatovať, že konflikt v Sýrii sa v súčasnosti nachádza v patovej situácii. Nečinnosť svetových organizácii, respektíve kontraproduktívna činnosť zúčastnených krajín nevedie k stavu, ktorý by napomohol k vyriešeniu okolností, v ktorom by boli spokojné viaceré zúčastnené strany. Na základe získaných informácií by sa ako možné relevantné riešenie konfliktu mohla osvedčiť kombinácia postupov a opatrení prijatých v zodpovedajúcom poradí. Momentálny boj o moc zúčastnených krajín sa musí skončiť. Je nevyhnutné, aby primárne došlo k vytvoreniu silnej multinacionálnej koalície, ktorá si stanoví jednotný cieľ. Politické ciele prekračujúce náboženskú ideológiu by mohli byť pri jej tvorbe prospešné. Vytvorením veľkej koalície a zlúčením niekoľkých menších frakcií by vznikla dostatočná sila, schopná poradiť si s IS a Frontom al-nusra. Či si to chceme pripustiť, alebo nie, bez podpory Baššára al-asada sa tento konflikt vyriešiť nedá. V ďalšom poradí by malo dôjsť k rokovaniam a dohodám o zrušení sankcií voči Sýrii, čím by došlo k odbremeneniu krajiny [27]. Od roku 2011 trvajúce represie iba sťažujú boj sýrskej armády, ktorá by sa tak mohla naplno zapojiť do ofenzívy voči organizáciám ako IS, alebo Frontu al-nusra. Simultánne s týmito opatreniami by malo dôjsť k uvaleniu sankcií voči krajinám, ktoré akoukoľvek formou podporujú IS, alebo Front al-nusra. Hovoríme najmä o Saudskej Arábii a Turecku. Turecko obchodovaním a otváraním svojich hraníc pre podporu extrémistov, Saudská Arábia financovaním wahábizmu. Tieto krajiny zásadným spôsobom predlžujú konflikt v regióne. Západné krajiny sú voči ich konaniu nečinné a danú skutočnosť sa snažia prehliadať [28,29,30,31]. Keďže sa konfliktu prevenciou voči zlyhávajúcim štátom nepredišlo, je ďalším z ponúkaných možných riešení intenzívnejšie zaangažovanie Kurdov do konfliktu. Ide o jeden z najväčších národov na svete (odhadom 30 miliónov), ktorý nemá vlastný štát. Pojem národ však nevystihuje charakter tejto indoeurópskej etnickej skupiny, pretože Kurdi sú nejednotní a poväčšine u nich prevláda kmeňová a náboženská identita. Kurdi nie sú vhodným partnerom, ale vďaka finančnej podpore a podpore vo forme zbraní a spravodajského prieskumu by dokázali vytvoriť silnú protiváhu k IS. Kurdi sú najefektívnejšou skupinou v konflikte, ktorá dokáže pozemnými operáciami vydobyť stratené sýrske a iracké územia spod okupácie IS. Nanešťastie ich prioritou nie je boj proti samotnému IS, ale vytvorenie vlastného štátu Kurdistanu [32,33,34]. Táto paradigma pomoci Kurdmi sa zakladá na podmienke prijatia ústupkov zo strany Sýrie, Iraku, Iránu a Turecka. Situácia si vyžaduje popri vojenskom riešení aj diplomatické riešenie. Bývalý ruský prezident Michail Gorbačov tvrdí, že vyriešenie konfliktu mierovou cestou je dosiahnuteľné [35]. Táto vojna je aj o kompromisoch, ktoré momentálne žiadna zo zúčastnených strán nie je ochotná prijať. Po oslabení spomínaných skupín by sa mali spoluúčastníci konfliktu podieľať na rokovaniach o budúcom smerovaní regiónu a obnove krajiny. V prípade, ak by takýto moment nastal, išlo by o veľmi zložité rokovania s nutnosťou prijať ústupky najmä zo strany západných krajín na čele s USA. Na ústupky zo strany USA nie sme zvyknutí, no mali by sa prestať snažiť o získanie vplyvu nad regiónom a prenechať túto úlohu Rusku, ktoré sa roly ujalo prirodzenou cestou. Situácia v Sýrii je závislá a úzko prepojená s dianím v Iraku. Západné krajiny sa stále nepoučili z neúspešného nastolenia demokracie v Iraku a Líbyi, ktoré viedli k ešte väčšej nestabilite v oblasti. Model demokracie v týchto krajinách nebude nikdy fungovať, respektíve nebude fungovať ešte niekoľko generácii. Kultúra týchto národov sa formovala stovky 324

325 rokov a uberala sa diametrálne odlišným smerom, než by si západná spoločnosť želala. Nie je možné presadiť model, ak s ním nesúhlasí nielen vláda, ale ani samotní občania krajiny. Ako príklad možno uviesť slová pápeža Františka, ktorý citoval líbyjského občana sťažujúceho sa na vzniknutú situáciu vo svojej krajine. Predtým sme mali jedného diktátora Kaddáfího, teraz ich máme 50 [36]. Ide o národy, ktoré potrebujú vodcu schopného udržať jednotu krajiny aj za cenu obmedzenia určitých práv občanov. V opačnom prípade nastane chaotická a nezvládnuteľná situácia, ktorej sme svedkami dnes. Nesústredením sa a podceňovaním Frontu al-nusra, môže v budúcnosti dôjsť k eskalácii teroristických útokov a vyostreniu situácie v regióne. S veľkou pravdepodobnosťou by zánikom IS došlo k posilneniu a rozpínaniu Frontu al-nusra, ktorý vyčkáva na svoju príležitosť. V snahe efektívneho boja by v oblasti vojenskej taktiky v súčasnom konflikte bolo vhodné popri leteckých útokoch zintenzívniť pozemné operácie. Veľa krajín sa od tejto formy intervencie dištancuje z nepochopiteľných dôvodov. V tomto konflikte niet inej cesty ako si dopomôcť pozemnou ofenzívou. Tá by priniesla želaný efekt a umožnila by lepší kontakt s domácim obyvateľstvom, ktorému by vďaka tomu bolo možné poskytnúť potrebnú humanitárnu pomoc. Občania západných krajín iba veľmi ťažko chápu situáciu, v ktorej sa sýrske obyvateľstvo nachádza. Je však pochopiteľné, že sa stretávame s nevôľou prijať týchto občanov do Európy z dôvodu obáv domáceho obyvateľstva o svoju bezpečnosť. Väčšina z množstva migrantov smerujúca do Európy sleduje ekonomický prospech. Ľudia, ktorí skutočne potrebujú pomoc sú stále v Sýrii a nemôžu opustiť svoje domovy. Títo ľudia skutočne bojujú o svoje životy a nachádzajú sa medzi mlynskými kameňmi. Na jednej strane utláčaní vládou Baššára al-asada na strane druhej prenasledovaní rôznymi teroristickými organizáciami operujúcimi v oblasti. Tie využívajú ľudí ako živý štít, znásilňujú ženy a deti, habú im majetky a na výstrahu zabíjajú ľudí hneď po príchode do okupovanej oblasti. Týmito činmi šíria medzi obyvateľmi strach a beznádej a posilňujú tak svoje postavenie. V závere spomenuté navrhované postupy a riešenia konfliktu je v praxi veľmi zložité uplatniť, nakoľko postoje krajín k súčasnej situácii vychádzajú zo vzájomných nevysporiadaných sfér vplyvu a momentálne nie je žiadna zo strán ochotná prijímať ústupky. Množstvo mierových rokovaní a prijatých opatrení bolo do dnešnej doby len fraškou s predstieraním záujmu o vyriešenie situácie. Každé a jedno z opatrení je potrebné hlboko zvážiť a pristupovať k nemu citlivo. Pretože akákoľvek podpora jednej z bojujúcich strán narúša budúcu rovnováhu ďalších zúčastnených strán, čím sa môže situácia v regióne ešte skomplikovať. Použitá literatúra Syrie parties d échecs aux frontiéres Amal Hamelin des Essarst /Documentarie/ [online]. Dostupné na internete: < Infoplease - Syria [online]. Dostupné na internete: < The world factbook - Syria [online]. Dostupné na internete: < Alawiti v Sýrii bojujú o holé prežitie [online]. Dostupné na internete: < Sunniti a Šiiti [online]. Dostupné na internete: < wisnizg6yfnahvesbqkhw8tdo4qfggcmaa&url=http%3a%2f%2fwww.koran.sk%2ftemy_ suvisiace_s_islamskym_pravom%2fsunniti%2520a%2520siiti.pdf&usg=afqjcnhoxtgsmkdn2 Y5vEBvw_Ejs1bCXMQ&sig2=v7nZEiOWDr8YQfV7q70Dkw&bvm=bv ,d.bGs> MATYÁŠ, F Vojenská osveta - Sýria ako geopolitický problém. Liptovský Mikuláš: Personálny úrad OS SR, Prvé vydanie, 84 s. ISBN

326 Syria: The story of the conflict [online]. Dostupné na internete: < Co předcházelo sýrskerevoluci [online]. Dostupné na internete: < Sunniti a Šiiti osudný rozkol islamu [online]. Dostupné na internete: < Sýrčan: Vo vojne v Sýrii ide o moc, nie o náboženstvo [online]. Dostupné na internete: < Analýza vojenskej situácie na území Iraku a Sýrie v rokoch [online]. Dostupné na internete: < The rise of ISIS explained in 6 minutes [online]. Dostupné na internete: < _minutes_2015/> Mapping militant organizations: The Islamic State [online]. Dostupné na internete: < Šéf al-kajdy Zavahrí označil Islamský štát za extrémistov [online]. Dostupné na internete: < An-Nusrá je větší hrozbou než Islamský stát, tvrdí bezpečnostní experti [online]. Dostupné na internete: < /zahranicni.aspx?c=a160126_103314_zahranicni_ert> Kurdi nie sú žiadne neviniatka, vraždia, unášajú, zastrašujú, vysvetľuje analytik [online]. Dostupné na internete: Countries involved in Syria s war [online]. Dostupné na internete: < Syria s war: 5 minute history [online]. Dostupné na internete: < Rusko navrhlo USA spoločné nálety v Sýrii [online]. Dostupné na internete: < Syria IDP Figures Analysis [online]. Dostupné na internete: Syrian regional refugees [online]. Dostupné na internete: < Syria and climate change: did the media get it right? [online]. Dostupné na internete: < change?gclid=cj0keqjwvts6brc8pckn8oxig_wbeiqaqtpiz- D0dNyUbsGz37btXmUXRuHtfdZs81g6kXn3MJYph2AaAk8k8P8HAQ> Life and death in Syria [online]. Dostupné na internete: < Snajper zastrelil v obkľúčenom meste Zabadání posledného lekára [online]. Dostupné na internete: < Report on Syria conflict finds 11,5% of population killed or injured [online]. Dostupné na internete: < 115-of-population-killed-or-injured> 326

327 The Syrian Diary Russian Documentary From Tv Rossiya 24On Events In Syria English Subtitles [online]. Dostupné na internete: < EÚ predĺžila sankcie voči sýrskemu režimu [online]. Dostupné na internete: < ISIS stvorila aj Saudská Arábia. Západsa jej ani nedotkne [online]. Dostupné na internete: < Most smuggled ISIS oil goes to Turkey, sold at low prices Norwegian report [online]. Dostupné na internete: < Deal With the devil: Turkey Props Up ISIS by Buying Its Stolen Oil [online]. Dostupné na internete: < Israeli defence minister accuses Turkey of buying IS oil [online]. Dostupné na internete: < Kurdi 26 miliónový národ bez štátu [online]. Dostupné na internete: < Who are the Kurds? [online]. Dostupné na internete: < The Time of the Kurds [online]. Dostupné na internete: < Gorbachev warns world of cult of force, says all recent conflicts could have had peaceful solution [online]. Dostupné na internete: < Pápež: Nie je možné otvárať hranice migrantom dokorán [online]. Dostupné na internete: Quelles sont les différenees entre sunnites et chiites [online]. Dostupné na internete: < Control of Terrain in Syria: December 23, 2015 [online]. Dostupné na internete: < Who Are the Kurds? [online]. Dostupné na internete: < 327

328 PRÁVNÍ ASPEKTY VÝSLUHOVÝCH NÁLEŽITOSTÍ VZNIK NÁROKU NA VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK A JEHO VELIKOST LEGAL ASPECTS OF THE SERVICE ALLOWANCES - ENTITLEMENT TO SERVICE PENSION AND ITS SIZE Martin POP 166 Abstrakt Výsluhové náležitosti související s ukončením služebního poměru vojáka vycházejí ze zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Tyto specifické náležitosti jsou kompenzací za dlouholetou a náročnou službu státu v ozbrojených silách, spojenou s rizikem ohrožení života a zdraví a celou řadou omezení, která ostatní zaměstnanci nemají. Jedná se například o časovou náročnost či služební kázní. Poskytnutí výsluhových náležitostí, stejně jako jejich výše, je závislé na době trvání služebního poměru a na důvodu zániku služebního poměru. Jednou z výsluhových náležitostí je výsluhový příspěvek. Klíčová slova: služební poměr, voják, výsluhový příspěvek, zákon Abstract Retirement formalities connected with the end of professional soldiers service is based on the Act no. 221/1999 Coll., on professional soldiers. These specific requirements may be considered as a compensation for long and demanding state service in the armed forces, associated with the risk of the life or health endangering and with a wide range of restrictions that other employees do not have. Granting of service requirements, as well as their amount is dependent on the duration of the service and the reason for its dissolution. One of the requirements on service is service pension. Article will deal with the issue of the service pension. Key words: service, soldier, service pension, act ÚVOD Kompenzací za dlouholetou a náročnou službu státu v ozbrojených silách jsou výsluhové náležitosti. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání v souvislosti s ukončením služebního poměru profesionálního vojáka zahrnuje tyto výsluhové náležitosti: 1. výsluhový příspěvek, 2. odbytné, 3. odchodné a 4. úmrtné. Důvodem pro poskytnutí výsluhových náležitostí je charakter služby mnohdy spojené s rizikem ohrožení života a zdraví a celou řadou dalších omezení, která ostatní zaměstnanci nemají. Jedná se například o časovou náročnost služby či služební kázeň. Poskytnutí výsluhových náležitostí, stejně jako jejich výše, je závislé na době trvání služebního poměru a na důvodu zániku služebního poměru. Jednou z výsluhových náležitostí je výsluhový příspěvek, kterým se článek bude dále zabývat. 166 Ing. Martin POP, Katedra ekonomie, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, tel.: , martin.pop@unob.cz 328

329 1 VZNIK NÁROKU NA VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK Nárok na výsluhový příspěvek vznikne vojákovi, jehož služební poměr trvající alespoň 15 let zanikl: a) uplynutím stanovené doby, b) ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise. Problematikou přezkumných komisí se zabývá 36 zákona č. 218/1999 Sb. o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon). Paragraf 36 se skládá ze sedmi odstavců.: (1) Při přezkumném řízení se posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců vojáků k vojenské činné službě na základě závažných změn jejich zdravotního stavu, které vedou ke změně schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu. Zdravotní způsobilost se zjišťuje při lékařské prohlídce podle potřeby doplněné o odborné vyšetření. (2) K provádění přezkumného řízení se zřizují přezkumné komise u územních vojenských správ, u vojenských nemocnic a u Ústavu leteckého zdravotnictví. (3) Přezkumná komise u územní vojenské správy posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců, vojáků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba, a vojáků v záloze; působí ve složení a) předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený, b) členové - 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí ředitel krajského úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy. (4) Přezkumná komise u vojenské nemocnice posuzuje zdravotní způsobilost vojáků v činné službě kromě vojenského leteckého personálu; působí ve složení a) předseda - ředitel vojenské nemocnice nebo zástupce jím určený, b) členové - 2 lékaři vojenské nemocnice určení ředitelem vojenské nemocnice. (5) Přezkumná letecká komise u Ústavu leteckého zdravotnictví posuzuje zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu; působí ve složení a) předseda - ředitel Ústavu leteckého zdravotnictví nebo zástupce jím určený, b) členové - 2 lékaři Ústavu leteckého zdravotnictví určení ředitelem Ústavu leteckého zdravotnictví. (6) Členem přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky. (7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců a vojáků k vojenské činné službě při přezkumném řízení, stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro přezkumné řízení., c) omezením svéprávnosti, d) propuštěním se služebního poměru z důvodu, že voják: dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, konkrétně 32 odst. 2 a 3, splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního předpisu ( 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 134/1997 Sb.), přičemž dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu ( 32 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím, nebo podle zvláštního právního předpisu (Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení a není pro něho jiné služební zařazení, není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení, byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil, podle závěrů dvou služebních hodnocení není způsobilý pro další výkon služby, stal se členem politické strany, politického hnutí nebo odborové organizace, vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů 167, 167 Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 329

330 je členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad, podal žádost o propuštění ze služebního poměru, pominuly důvody přerušení služebního poměru podle 11 (1) Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu a) funkce podle zvláštního předpisu, 168 b) funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna, c) trestu odnětí svobody. (2) Služební poměr se přerušuje podle odstavce 1 písm. a) a b) dnem zvolení a podle odstavce 1 písm. c) dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody. (3) Vojákovi lze přerušit služební poměr z důvodu přerušení studia nebo pro výkon funkce v zahraničí v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. (4) Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Důvody přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.) a voják ve služebním poměru nepokračuje podle 12 odst. 2 Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly. Tímto dnem se voják služebně zařazuje podle 6. Není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, určí se do dispozice podle 10 odst. 2 písm. a). Zánik důvodů přerušení služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně., uplynula rozhodná doba ve služebním zařazení, podle zvláštního právního předpisu není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení, přičemž tuto nezpůsobilost zavinil svým jednáním. 2 VÝŠE VÝSLUHOVÉHO PŘÍSPĚVKU Po 15 letech služby základní výše výsluhového příspěvku činí 5 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu. Tato výše se pak za šestnáctý a každý další ukončený rok služby zvyšuje o 6,2 %, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2,5 %. Za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu. Pro přehledné znázornění výše výsluhového příspěvku autor přikládá následující tabulku: Tab. 1 Procentní výše výsluhového příspěvku v návaznosti na dobu trvání služebního poměru Doba trvání služebního poměru Procentní výše výsluhového příspěvku 15 roků 5 16 roků 11,2 17 roků 17,4 18 roků 23,6 19 roků 29,8 20 roků roků 38,5 22 roků roků 43,5 24 roků

331 25 roků 48,5 26 roků roků roků roků roků a více 55 Zdroj: vlastní Pro účely stanovení výše výsluhových náležitostí se za průměrný měsíční hrubý služební plat považuje průměrný hrubý služební plat poskytovaný za předchozích 5 kalendářních roků přede dnem skončení služebního poměru 169. Do průměrného měsíčního hrubého služebního platu se nezapočítávají odměny poskytnuté vojákovi podle 68g, za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu lze vojákovi poskytnout odměnu. Při výpočtu výsluhových náležitostí se dále nepřihlíží ke snížení služebního platu při dočasném zproštění výkonu služby a v důsledku uložení kázeňského trestu snížení služebního platu, k příplatku za službu v zahraničí, ke služebnímu platu za nevyčerpanou řádnou dovolenou, ke služebnímu platu poskytnutému místo volna za nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky, nebo k doplatkům a přeplatkům služebních platů vyúčtovaných za období předcházející rozhodnému období. Maximální výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu. V případě, že byl voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek, může výše výsluhového příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého služebního platu. ZÁVĚR Výsluhový příspěvek vychází ze zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a je jednou z možných forem kompenzace za dlouholetou a náročnou službu státu v ozbrojených silách. Důvodem pro poskytnutí výsluhových náležitostí je charakter služby mnohdy spojené s rizikem ohrožení života a zdraví a celou řadou dalších omezení, která ostatní zaměstnanci nemají. Jedná se například o časovou náročnost služby či služební kázeň. Poskytnutí výsluhových náležitostí, stejně jako jejich výše, je závislé na době trvání služebního poměru a na důvodu zániku služebního poměru. Použitá literatura [1] Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. [2] Zákon č. 218/1999 Sb. o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon). [3] Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 169 V případě, že služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, spadá již tento rok do období 5 kalendářních roků podle první věty. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 5 kalendářních roků přede dnem skončení služebního poměru podle věty první, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý služební plat z celé doby trvání služebního poměru. Za dobu dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, dobu, po kterou voják nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle zvláštních právních předpisů nebo po kterou je vojákovi nařízena izolace, a další dobu, po kterou byly vojákovi poskytovány dávky nemocenského pojištění, se průměrný měsíční hrubý služební plat zjišťuje ze služebního platu přiznaného rozhodnutím platným v den předcházející dni vzniku neschopnosti ke službě, dni nařízení karantény či izolace, nebo dni počátku poskytování dávek nemocenského pojištění. Doba vyslání k výkonu služby v zahraničí, po kterou je vojákovi poskytován plat z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu, a doba určení do dispozice podle 10 odst. 2 písm. e) a g), se z doby, za kterou se zjišťuje průměrný měsíční hrubý služební plat, vylučuje. Nelze-li v důsledku vyloučené doby průměrný měsíční hrubý služební plat zjistit, stanoví se průměrný měsíční hrubý služební plat z kalendářního roku předcházejícího vyloučené době. 331

332 VYUŽITÍ OPERAČNÍ ANALÝZY V OBLASTI PLÁNOVÁNÍ OCHRANY OBYVATEL USE OF OPERATIONAL ANALYSIS IN PLANNING FOR PROTECTION OF POPULATION Radka PRÍVAROVÁ 170 Abstrakt V příspěvku uvádím metody operační analýzy a vybírám takové, které jsou použitelné v krizovém řízení a při plánování ochrany obyvatel. Uvádím příklady použití některých metod při krizovém plánování. Na konkrétních příkladech ukazuji využití znalosti teorie grafů a také dopravních úloh. Konkrétní příklady jsou zpracovány v programu Expert Choice a také v tabulkovém procesoru Excel. Snahou je ukázat praktický přínos operační analýzy v praxi krizového manažera. Klíčová slova: operační analýza, plánování, krize, manažer Abstract This paper presents methods of operational analysis and selects those that are useful in crisis management in planning and protection of the population. I give examples of the use of certain methods in crisis planning. With specific examples showing the use of the knowledge of graph theory and traffic problems. Specific examples are processed in Expert Choice and the spreadsheet Excel. The aim is to demonstrate the practical benefits of operational analysis in practice crisis manager Key words: operational analysis, planning, crisis, manager ÚVOD Multidisciplinární obor operační analýza je využíván v mnohých odvětvích. V krizovém plánování a plánování ochrany obyvatel se s použitím metod operační analýzy setkáváme při řešení rozhodovacích problémů, optimalizaci činností, dopravní optimalizaci apod. Klasickými úkoly operační analýzy, které lze výhodně využít při krizovém plánování jsou problémy související s úkoly optimálního přiřazení objektů na místa určení, optimálního použití sil a prostředků, optimální rozmisťování zdrojů apod., které souhrnně nazýváme distribuční problémy. V oblasti krizového řízení mají metody operační analýzy význam hlavně v oblasti prevence a plánování. Některé úlohy můžeme řešit manuálním výpočtem, avšak pokud se jedná o úlohy s velkým množstvím vstupních dat, pak je jednodušší použít program, který nám data zpracuje v krátkém čase a pomůže zajistit přesné výpočty rozsáhlého charakteru. Základní nástroj, který můžeme použít je tabulkový procesor MS Excel. Můžeme řešit pomocí vzorců, nebo pomocí vlastního optimalizačního modulu funkcí řešitel. Dalším možným nástrojem na řešení úloh operační analýzy je např. program WIN QSB a program Expert Choice. Existuje však celá řada dalších řešitelských programů. Ekvivalentem pojmu operační analýze je kvantitativní rozhodování. Pomocí metod kvantitativního rozhodování je možné řešit rozhodovací problémy v různých oblastech společenského života, tedy aj řešení krizových jevů. Pracovní postupy krizového manažera musí zaručovat kvalifikované a přiměřeně správné rozhodování a proaktivní řízení, které by mělo být nejlepším nástrojem pro zajištění ochrany, bezpečnosti a rozvoje státu, regionu či organizace. 170 Ing. Radka Prívarová, katedra Katedra technických vied a informatiky Fakulty bezpečnostného manažmentu Žilinskej univerzity v Žiline, Ul. 1. mája č.32, Žilina, tel.: 041/ , Radka.Privarova@fbi.uniza.sk. 332

333 1 METODY OPERAČNÍ ANALÝZY PRO VYUŽITÍ V KRIZOVÉM PLÁNOVÁNÍ Cílem operační analýzy je vytvořit model (formální popis) dané situace a následně provést jeho optimalizaci, tedy nalezení hodnot parametrů modelu, pro které dosahuje sledovaný výstup modelu extrému. Pro analýzu a hodnocení rizik existuje celá řada metodik a nástrojů k řešení rozhodovacích problémů [2,3]. Každá z metod pro stanovení rizik je vhodná na specifický problém. Kvůli složitosti a dynamice procesů a dějú žádná univerzální metoda pro práci s rizikem neexistuje. Často mohou konfigurovatelné a obměnitelné modely a postupy operační analýzy posloužit i jako efektivní nástroje pro řešení široké škály problémů z oblasti krizového řízení. Mezi základní metody operační analýzy řadíme: 1. matematické programování (lineární, nelineární, dynamické), 2. úlohy distribuční (dopravní úkoly, přiřazovací úlohy), 3. úlohy teorie grafů (cesty na grafech, kostra grafu, toky na grafech), 4. síťovou analýzu (metoda CPM, CPM - GE, MPM, PERT) 5. teorii hromadné obsluhy, 6. teorii zásob, 7. teorii obnovy, 8. teorii spolehlivosti, 9. teorii her a další. Nejvíce rozšířeným a využívaným způsobem řešení jsou metody lineárního programování. Lineární programování umožňuje vybudovat teorii a vypracovat výpočetní postupy, které nám slouží k určení úloh s různými formulacemi. Formulace úloh je složena ze soustavy rovnic a nerovnic, které nám vyjadřují podmínky úlohy a z lineární funkce, udávající hledaný cíl. Funkce, jejíž extrém hledáme, se nazývá účelová funkce. Při úlohách lineárního programování jde v podstatě o řešení soustavy lineárních rovnic a nerovnic. [2] Velmi dobře použitelnou metodou jsou distribuční úlohy. Zahrnují celou řadu optimalizačních úloh ať už z oblasti zásobování (např. skladů CO), tak i z oblasti výběru nejvhodnější cesty (např. pro přesun záchranného vozidla) apod. Další rozšířenou oblastí využití je vícekriteriální rozhodování. Rozhodování je potřebné na každé úrovni řízení a řešení problémů. Rozhodovací problém, který má více jak jeden vstup a více jak jednu možnost řešení, spadá do oblasti vícekriteriálního rozhodování. Složitost úlohy je pak dána množstvím variant a podmínek. Existuje větší počet různých metod, které mají v podstatě stejný princip, tzn. posouzení několika variant řešení zadaného problému podle zvolených kritérií. Jednotlivé metody se liší podle toho, jak se určuje tzv. váha jednotlivých kritérií a jak se číselně hodnotí stupeň naplnění zvoleného kritéria pro jednotlivé varianty řešení. Za základní metodu vícekriteriálního rozhodování je možné považovat tzv. metodu rozhodovací matice (Decision Matrix Method - DMM). Při její aplikaci se hodnotí váha jednotlivých kritérií i stupeň, jak jednotlivé varianty řešení vyhovují zvoleným kritériím číselnou stupnicí (např. 1 až 10). Za výsledné kritérium pro volbu vítězného variantu se volí přitom největší vážený součet (součet součinů míry splnění kritérií a jejich váhy). Při tomto přístupu jsou sporné dva aspekty: vysoký podíl subjektivity v hodnocení jako jednotlivé varianty řešení vyhovují zvoleným kritériím a subjektivní určení váhy jednotlivých kritérií. [3] 1.1 PŘÍKLADY POUŽITÍ METOD OPERAČNÍ ANALÝZY V KRIZOVÉM ŘÍZENÍ V krizovém manažmentu můžeme využít úlohy operační analýzy hlavně v krizovém plánování, identifikaci a kvantifikaci rizik, optimalizaci realizace řídicích a výkonných procesů, časové, nákladové nebo zdrojové analýze jednotlivých etap a procesů krizového manažmentu. 333

334 1.1.1 ANALÝZA GRAFŮ Formát Síťová analýza využívá graficko-analytické metody pro plánování, řízení a kontrolu složitých návazných procesů. Tyto procesy se dají rozložit na dílčí a organizačně spolu související činnosti. V síťové analýze se nazývají projekty. Matematický základ síťové analýzy tvoří teorie grafů. [2] Jedním z nástrojů na realizaci rozhodovacích problémů je aj tabulkový procesor MS Excel. Můžeme řešit pomocí vzorců, nebo pomocí vlastního optimalizačního modulu funkcí řešitel. Optimalizační modul řešitel (solver) není sice v MS Excelu automaticky nainstalovaný, avšak jeho instalace jejednoduchá. V hlavním menu MS Excelu zvolíme položku nástroje. Po rozvinutí nabídky vybereme položku doplňky. Po výběru položky doplňky se zobrazí okno s dostupnými doplňky. Zaškrtnutím zvolíme doplněk řešitel. Nainstalovaný řešitel se zobrazí v nabídce nástroje. Teorie grafů je využitelná jako nástroj pro určení nejkratší možné trasy pro záchranné vozidlo (vychází z místa A, směřuje do místa B). Příklad na hledání nejkratší možné cesty můžeme v krizovém manažmentu aplikovat např. pro záchranná vozidla. V příkladu řeším nejkratší možnou cestu z východiskového do koncového uzlu za předpokladu, že východiskový uzel je Node 1 a koncový uzel je Node 8. Tento příklad je řešení v programu WIN QSB. Zadání: Najděte nejkratší možnou cestu z východiskového uzlu 1 do koncového uzlu 8. Definujte také jednotlivé vzdálenosti z uzlu 1 do všech ostatních uzlů. Jsou dány vzdálenosti mezi jednotlivými uzly tak, jak jsou uvedeny v tabulce 1. Tab. 1 Vzdálenost mezi uzly uzly: z - do km node 1 - node 2 50 node 1 - node 3 29 node 1 - node 4 82 node 2- node 5 54 node 2 - node 6 62 node 3 - node 7 15 node 4 - node 7 25 node 4 - node 8 25 Řešení: Hodnoty, které jsou uvedeny v tabulce, zapíšeme jako vstupní hodnoty pomocí oken programu WinQSB. Získáme tabulku na obr. 1. Obr. 1 Vzdálenost mezi uzly specifikovaná v programu Win QSB Při řešení vybereme počáteční a koncový uzel (Obr. 2) ze zadaných hodnot. Program je i zpětně modifikovatelný, takže je možné na příkladu dělat obměny. 334

335 Obr. 2 Zadání vstupního a výstupního uzlu Pro vyřešení příkladu zvolíme funkci řešit a získáme tabulku na obr. 3. Pro zobrazení vzdálenosti z uzlu 1 do ostatních uzlů zvolíme řešení po krocích a jejich zobrazení. Obr. 3 Vygenerované řešení zadané úlohy Z tabulky na obr. 3 plyne, že nejkratší možná vzdálenost mezi uzly 1 a 8 povede přes uzly 3,4 a 7 a bude mít vzdáleost 94 km. Uplatnění takového příkladu v krizovém manažmentu je např při hledání nejkratší možné cesty pro záchranné vozidlo, které potřebujeme přesunout z bodu A do bodu B. Na obrázku 4 vidíme, jak se dá zobrazit grafické řešení pomocí funkce zobrazení výsledků. Velkou výhodou programu WINQSB je možnost různého zobrazení výsledků, ať už ve formě tabulek, nebo i grafického řešení. Tabulky mohou být zobrazeny včetně celého postupu řešení i s mezivýpočty. Grafické znazornění pak zobrazuje složitost a postoupnost kroků, kterých jsme řešením dosáhly. Mezi další výhody patří konfigurovatelnost a obměnitelnost vstupních dat. Při vytvoření postupu řešení problému pak můžeme snadno zadávat konkrétní data pro danou situaci. Příklady se dají ukládat pro pozdější využití. Na obrázku 4 je grafické znázornění řešeného příkladu, kde šipky ukazují směr cesty. 335

336 1.1.2 DOPRAVNÍ ÚLOHY Obr. 4 Grafické znázornění řešeného příkladu Dopravní úlohy slouží na sestavení optimálního plánu rozvodu např. materiálu od dodavatelů k odběratelům. V krizovém plánování můžeme dopravní úlohy použít v oblasti zásobování. V následujícím příkladu 3 uvádím dopravní distribuční úlohu řešenou v MS Excelu. Zadání: V jednom okrese jsou k dispozici tři dodavatelé zásob pro 4 evakuační střediska. V prvním dodavatelském podniku se denně vyrobí 200ks zásob určených pro evakuační střediska, v druhém 260ks, ve třetím 220ks. Je potřebné dodat do 1. střediska 100ks zásob, do druhého 160ks, do třetího 240ks a do čtvrtého 180ks zásob. Přepravní náklady závisí od vzdálenosti jednotlivých středisek a podniků. Podnik vyčíslil náklady na přepravu 1ks zásob mezi každou dvojicí středisko - podnik. Úlohou je naplánovat přepravu tak, aby celkové přepravní náklady byli minimální. Jednotkové náklady v Eurech jsou uvedeny v tabulce 2. Tab. 2 Vstupní hodnoty zadaného příkladu Střediska podniky P1 P2 P3 P4 S S S bj Řešení: V programu MS Excel nadefinujeme tabulku 3 takto: Před použitím řešitele zadáme vstupní data na pracovním listě MS Excelu, se kterými budeme dále pracovat. V příkladu celkem vystupuje 12 nezáporných proměnných xij (i= 1,2,3; j = 1,2,3,4), které reprezentují hodnotu přepravy od i-tého dodavatele do j-tého střediska. Hodnoty těchto proměnných budou uvedené v bloku B9:E11, a jejich začáteční hodnota bude 0. Omezující podmínky respektující celkovou vyskladněnost skladů dodavatele jsou uvedené v G2:G4 a omezující podmínky zabezpečující ai 336

337 úplné uspokojení požadavků středisek jsou uvedené v B6:E6. Na základě ohraničení úlohy můžeme tyto podmínky zadat funkcí SUM. V buňce B7 je definovaná hodnota účelové funkce (ÚF) jako součin dvou polí ( B2:E4 a B9:E11) funkcí SUMPRODUCT. Tab. 3 Vstupní hodnoty a nadefinované buňky pomocí vzorců P1 P2 P3 P4 produkce přeprava S S S požadavky přeprava UF 0 Proměnné Pro další řešení a dopočítání potřebných údajů použijeme funkci řešitel (solver)(obr.5,6). Nastavená cílová buňka je hodnota účelové funkce v buňce B7. Protože řešená úloha je minimalizační, nastavíme kritérium Minimum. Měněné buňky jsou proměnné řešené úlohy (blok B9:E11). Následně je potřebné definovat omezení přes tlačítko přidat. Jedná se o ohraničení řešené úlohy. Následně ohraničení týkající se dodavatelů zadáváme takto: odkaz na buňku představuje levou stranu ohraničení, tedy buňky G2:G4 (B6:E6). Protože úloha je vybilancovaná, tyto buňky jsou relací = porovnávané s pravou stranou omezení, které představují vložené konstanty v F2:F4 (B5:E5). Kromě uvedených parametrů je potřebné požitím tlačítka možnosti nastavit předpokládat lineární model a předpokládat nezáporná čísla. Celkový výpočet spustíme použitím tlačítka vyřešit. Konečné řešení úlohy je uvedené v tabulce 4. Obr. 5 Řešitel programu MS Excel 337

338 Obr. 6 Řešitel programu MS Excel Výsledek se automaticky zobrazí v základní zadané tabulce. Tab. 4 Řešení vygenerované po výpočtu úlohy pomocí funkcí řešitele P1 P2 P3 P4 produkce přeprava S S S požadavky přeprava UF 2140 Proměnné Výsledkem je následující struktura rozvozu: Je potřeb rozvést 200ks z S1 do P3, 100ks z S2 do P1, 160ks z S3 do P2, 40ks z S3 do P3 a 20 ks z S3 do P4. Hodnota celkového rozvozu je Eur. ZÁVĚR Použití metod operační analýzy v praxi nám může pomoci k zefektivnění a objektivizaci činnosti. Použitelných nástrojů na řešení úloh operační analýzy je celá řada a záleží na jejich dostupnosti a výhodnosti pro námi řešený problém. MS Excel a jeho nástavby nám mohou v mnohém nahradit dražší licencované programy. Důležité je, aby používaný program byl konfigurovatelný, protože každá z úloh operační analýzy vycházející z praxe je jedinečná a má svá specifika. Použitá literatura [1] BANASINSKÝ, V.: Obec a krizové řízení. Rožnov pod Radhoštěm: Vydavatelství ROVS s. [2] BREZINA, IVANIČOVÁ, PEKÁR.: Operačná analýza. Bratislava: Vydavatelství lura s. [3] MÁCA, J. LEITNER, B. : Operačná analýza I. Učebnica. FŠI ŽU, Žilina [4] MALÁ,H.: Lineární programování. Diplomová práce, Masarykova Univerzita v Brně s. [5] Unčovský,L., Stochastické modely Operačnej analýzy, ALFA, Bratislava, pp. Příspěvek vznik za podpory grantové agentury VEGA prostřednictvím řešeni projektu VEGA č. 1/0240/

339 CHARAKTERISTIKA TOKU INFORMACÍ (NAŘÍZENÍ, HLÁŠENÍ), ROZSAHU A OBSAHU ZPRACOVÁVANÉ DOKUMENTACE K ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU CHARACTERISTIC OF INFORMATIONAL FLOW (ORDERS, REPORTS), RANGE AND CONTENT OF DOCUMENTATION MADE FOR CONTROL OF ENGINEER MOBILITY SUPPORT Ota ROLENEC 171 Abstrakt Příspěvek se zabývá dokumentací zpracovávanou příslušníkem ženijní specializace ve štábu úkolového uskupení k plánování a řízení ženijní podpory pohybu a informačními toky (vazbami) mezi místy velení a ženijními úkolovými uskupeními pro podporu pohybu. K hodnocení poznatků získaných studiem odborné literatury bylo použito metod analýzy a dedukce. Metody syntézy a indukce byly využity ke znázornění informačních toků a k formulaci závěru práce. Výsledkem příspěvku je uvedení souhrnu dokumentace potřebné pro plánování a řízení ženijní podpory pohybu a popsání vazeb mezi prvky velení a řízení a ženijními jednotkami na úrovni praporního a brigádního úkolového uskupení v rámci současného uspořádání jejich míst velení. Příspěvek uvádí, která dokumentace se z uvedeného souhrnu již téměř nezpracovává, a také naznačuje, jak by vypadaly vazby v případě vytvoření střediska ženijní podpory na základě ženijních doktrín. Klíčová slova: brigádní úkolové uskupení, místa velení, řídící vazby, ženijní podpora pohybu Abstract The article deals with the documentation made by a member of engineer specialization for planning and controlling of engineer mobility support in a staff of task force and with informational flow (relations) among command posts and engineer task forces for mobility support. To assess knowledge gained by studying of literature were used methods of analysis and deduction. Methods of synthesis and induction were used to depict informational flow and to formulate a conclusion. The result of this article is a summary of documentation necessary for planning and controlling of engineer mobility support and describing of relations among command and control elements and engineer units on battalion and brigade task force level under the current organization of its command posts. The article states which documentation from the summary is not almost made and also suggest how would looks relations in case of engineer support center creation based on engineer doctrines. Key words: brigade task force, command posts, controlling relations, engineer mobility support ÚVOD Velitel svým podřízeným velitelům zpravidla vydává operační (bojový) rozkaz s cílem účinně splnit úkoly operace ve vzájemné součinnosti. Jedná se o nařízení, které je zpravidla zpracováváno v písemné podobě. Řízení je založeno na informacích o operační situaci a úkolu, nepříteli, terénu, vlastních jednotkách, čase (Mission, Enemy, Terrain, Troops and Time available METT-T) a dalších informacích od všech zdrojů. Zahrnuje jejich sběr, zpracovávání, zobrazení, uchovávání a předávání za účelem vytvoření společného operačního obrazu situace a využívání těchto informací především štábem v průběhu vedení operací. [1] 171 Ing. Ota Rolenec, K-203, Fakulta vojenských technologií, Univerzita obrany, Šumavská, , ota.rolenec@unob.cz. 339

340 K předávání informací jako jedna z forem slouží hlášení. Je to formalizovaná zpráva informující o situaci. V rámci severoatlantické aliance (North Atlantic Treaty Organization NATO) byl vytvořen katalog zpráv pod označením STANAG ZPRACOVÁVANÁ DOKUMENTACE K PLÁNOVÁNÍ A ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU Řešení ženijních opatření nemají charakter složitých matematických vztahů, převážně se jedná o určitý myšlenkový proces (postup), zpravidla o porovnávání dvou veličin. Na jedné straně to jsou požadavky vyjádřené potřebou plnit úkoly a realizovat opatření ženijní podpory, vyplývající z konkrétní činnosti vojsk při plnění úkolů stanovených rozkazem nadřízeného. Na straně druhé je to množství ženijních sil a prostředků a jejich možnosti plnit tyto požadavky v daných časových relacích a v konkrétních podmínkách. [2] Rozsah, obsah a výstupy řešení úkolů při plánování ženijní podpory boje jsou ovlivněny druhem boje (činností vojsk), záměrem velitele jak plnit úkoly útvaru, závěry z hodnocení situace a požadavky na rozsah (podrobnost) zpracovávané dokumentace řešící úkoly a opatření ženijní podpory. [2] Jedná se většinou o orientační řešení realizace ženijních opatření, které slouží příslušníkům štábu útvaru při tvorbě a posuzování (hodnocení) variant činnosti vlastních vojsk v rámci přípravy návrhu rozhodnutí velitele. Orientační řešení realizace ženijních opatření jsou také podkladem pro rozdělení ženijních sil a prostředků, které jsou k dispozici a ke stanovení reálných úkolů pro podřízené stupně velení. [2] V rámci ženijních opatření k podpoře pohybu vlastních vojsk řeší příslušníci ženijní specializace ve štábu mechanizovaného útvaru především otázky týkající se: [2] úpravy a údržby cest; překonávání zátarasů; překonávání různých, zejména vodních překážek. K výstupům úpravy a údržby cest řešení zpravidla patří: [2] kalkulace potřeby ženijních sil a prostředků s ohledem na možný výskyt překážek a časové relace úpravy cest vzhledem k předpokládanému pohybu vojsk; návrh průběhu brigádní (praporní) cesty na mapě; návrh zabezpečení úpravy a údržby cest vyčleněnými silami; návrh složení, vybavení, začlenění a zabezpečení odřadu zabezpečení pohybu (OZP) brigádního úkolového uskupení (BÚU) nebo skupiny zabezpečení pohybu (SkZP) praporního úkolového uskupení; příspěvek do rozkazu velitele (přílohy Ženijní podpora ). K výstupům překonávání zátarasů zřízených nepřítelem na předním okraji, ale i v hloubce jeho obrany zpravidla patří: [2] kalkulace potřeby průchodů v zátarasech, doby potřebné na jejich zřízení a ve kterém období plnění úkolů se mají zřídit; požadavky na odminování za přesunu a přidělení odminovačů; návrh překonávání zátarasů nepřítele; rozdělení (přidělení) odtarasovacích prostředků; příspěvek do rozkazu velitele (přílohy Ženijní podpora ). Při překonávání vodní překážky se řeší především možnosti překonávání vodní překážky jednotlivými prvky bojové sestavy útvaru, možnosti zřizování jednotlivých druhů přepravišť vzhledem k charakteristice vodní překážky, okolního terénu a vlastního průběhu přepravy. K výstupům zpravidla patří: [2] kalkulace doby na zřízení přepravišť, doby přepravy, počtu a doby koloběhů, potřebného množství a druhu přepravních prostředků; podklady do Grafikonu přepravy (Plánu přechodu vodní překážky); návrh překonávání vodní překážky; 340

341 rozdělení (přidělení) přepravních prostředků; příspěvek do rozkazu velitele (přílohy Ženijní podpora ). Dále se může důstojník ženijní specializace zařazený ve zpravodajském středisku spolupodílet na vyhodnocení průchodivosti terénu v prostoru operace. Bude se jednat o vyznačení na mapovém podkladu s parametry průchodný (go area), obtížně průchodný (slow go area) a neprůchodný terén (no go area). Z výše uvedených výstupů jsou v současné době při cvičeních nejčastěji požadovány výstupy v oblasti úpravy a údržby cest. Je to dáno především dostupnými ženijními prostředky, a také jednou verzí rozkazu obranné operace Grim Campaigner, který vznikl ještě za existence Společných sil v Olomouci. Řešení úkolů v rámci tohoto rozkazu jsou pravidelně procvičována na Centru simulačních a trenažérových technologií v Brně většinou útvarů Armády České republiky (AČR) přibližně od roku Od té doby se útvary AČR začínají opět více orientovat na procvičování defenzivních a ofenzivních činností oproti činnostem ve stabilizačních operacích nebo operacích na podporu míru. Požadavky na výstupy v oblasti překonávání vodních překážek a překonávání zátarasů se dají předpokládat zejména na zahraničních cvičeních v rámci ofenzivních operací. Mohou být požadovány výstupy uvedené výše nebo zabezpečení součinnosti a spolupráce s jinou (zahraniční) ženijní jednotkou (např. pontonovým plukem), která provede výstavbu určitého druhu přepraviště nebo zřízení průchodů v zátarasech. Nejméně je v současné době používán Grafikon přepravy. Jeho obsah a zpracovávání již není vyučováno ani na Univerzitě obrany v Brně a schopnost tento dokument řádně zpracovat se již u ženijních důstojníků téměř vytratila. Podoba tohoto dokumentu je navíc ještě ve špatné kvalitě uvedena jako příloha v předpise Vševojsk-2-3 Násilný přechod vodních překážek z roku Jedná se přitom ale o důležitý dokument, jehož zpracování může být vyžadováno hlavně v ofenzivních operacích. Výše uvedené skutečnosti vychází ze zkušeností zpracovatele této práce při přípravě na výuku do předmětu Ženijní podpora pohybu. Mezi další úkoly ženijní role podpory pohybu patří: budování, úprava a údržba předsunutých přistávacích ploch; činnost proti minám; management výbušných hrozeb (úkoly pyrotechnických jednotek); čištění cest od výbušných zařízení; čištění prostorů od výbušných zařízení; vojenské prohledávací činnosti. Tyto úkoly se budou zpravidla plnit zejména ve stabilizačních operacích a operacích na podporu míru. K výstupům budou zpravidla patřit: návrhy plnění určených úkolů; časové plány provedení úkolů; vyčleňování jednotek do pohotovostí (zejména pyrotechnické jednotky); synchronizační tabulky s ostatními druhy vojsk. Výše uvedené výstupy se týkají plánování ženijních opatření pro podporu pohybu. K řízení ženijní podpory pohybu je třeba další zpracovávaná a vedená dokumentace. Bude se zpravidla jednat o: oleátu zpracovávanou ručně nebo v systému ASVŘ s aktuální situací vlastních vojsk a vojsk nepřítele; aktuální přehled ženijních sil a prostředků v záloze (k dispozici k plnění dalších úkolů nebo k doplňování ztrát); záznamník přijatých a odeslaných zpráv. 2 VAZBY PRVKŮ VELENÍ A ŘÍZENÍ ŽENIJNÍ PODPORY POHYBU Důležité a včasné informace musí být dostupné na všech stupních velení v dostatečné míře podrobnosti. Výměna informací ve vertikální rovině bude podporovat velení a řízení a urychlovat 341

342 velitelský cyklus rozhodnutí činnost. V horizontální rovině bude umožňovat jednotnou znalost situace. [1] Vzájemné vazby jsou nezbytné jak mezi ženijními jednotkami, tak především směrem k podporovaným silám. Na Obrázku 1 jsou znázorněny vazby mezi OZP, ženijní zálohou (ŽZ) a hlavními místy velení BÚU a ženijním praporem (žpr). Legenda: řídící vazby zpětné vazby vazby součinnosti MV místo velení SD starší důstojník VSD vedoucí starší důstojník ŽP ženijní podpora Obr. 1 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni BÚU Zdroj: vlastní Mezi ŽZ a OZP musí proběhnout součinnost v případě rozhodnutí velitele BÚU o vyčlenění části sil a prostředků z ŽZ k doplnění ztrát nebo k posílení OZP k plnění nepředvídaného úkolu. Je to z důvodu odlišných míst soustředění těchto jednotek a rozdílné velitelské podřízenosti. Nejdříve by se situace řešila mezi místy velení BÚU a žpr a poté by část sil a prostředků z ŽZ přešla pod brigádní rádiovou síť k provedení spojení s OZP. Na úrovni mechanizovaného (tankového, motorizovaného) praporu (mpr) je situace obdobná (viz obr. 2). Zpravidla se vyčleňuje pouze jedna SkZP. Zároveň by se měla vytvořit ŽZ. 342

343 Obr. 2 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni praporu Zdroj: vlastní Mechanizované (tankové, motorizované) roty mohou v případě potřeby vyčleňovat doprovodné skupiny (DS) k podpoře pohybu. Do těchto skupin se mohou také začlenit prostředky ženijní čety praporu. Vazby mezi prvky na úrovni praporu směrem k rotě a DS jsou znázorněny na obrázku 3. Obr. 3 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni praporu směrem k rotě a DS Zdroj: vlastní Spojením obrázku 2 a 3 se získá kompletní přehled vazeb prvků velení a řízení podpory pohybu v rámci praporu (viz obr. 4). Síly a prostředky ŽZ mohou být vyčleňovány jak pro SkZP, tak pro DS. 343

344 Obr. 4 Sloučené vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu na úrovni praporu Zdroj: vlastní OZP se bude v případě ofenzivních činností vytvářet zpravidla ve všech fázích operace, protože pro tyto činnosti je charakteristický manévr silami a prostředky. U defenzivních činností je také důležitý pohyb v prostoru obrany, nicméně se OZP zpravidla vytváří až ve dni D po fázi přípravy k obraně. Ve fázi přípravy obrany velí všem ženijním uskupením (i uskupením pro údržbu a úpravu cest) velitel ženijního praporu. Vazby prvků velení a řízení jsou na úrovni BÚU znázorněny na obrázku 5. ZÁVĚR Obr. 5 Vazby prvků velení a řízení ženijní podpory pohybu ve fázi přípravy obrany BÚU Zdroj: vlastní Příspěvek popisuje dokumentaci zpracovávanou a vedenou pro plánování a řízení ženijních úkolových uskupení pro podporu pohybu. Zkušenost zpracovatele při přípravě výuky do předmětu Ženijní podpora pohybu odhaluje téměř vytracenou schopnost důstojníků ženijní specializace zpracovat Grafikon přepravy. Dále zde byly znázorněny informační toky (vazby) mezi jednotlivými prvky velení a řízení při podpoře pohybu úkolového uskupení. Informační toky ukazují nezastupitelné místo důstojníka ženijní specializace v systému velení a řízení při řešení ženijních prací. Dle aliančních doktrín (AJP-3.12(B) Spojenecká společná doktrína 344

345 pro problematiku ženijních prací a ženijní podpory) by ale mělo být ve štábu BÚU vytvořeno středisko ženijní podpory pod vedením ženijního náčelníka (ŽN). Při zřízení tohoto střediska by byly informační toky podobné s tím, že by byly vytvořeny vazby mezi velitelem a ŽN a součinnostní vazby mezi náčelníkem štábu BÚU a ŽN. ŽN by prostřednictvím příslušníků ženijního střediska na základě rozhodnutí velitele velel a řídil ženijní úkolová uskupení. Použitá literatura Pub : Velení a řízení v operacích. Praha: ŘeVD, ZELENÝ, Jaroslav. Ženijní zabezpečení boje - II. Brno: Vojenská akademie v Brně,

346 VYUŽITÍ VYBRANÝCH VÝZKUMNÝCH METOD PŘI ANALÝZE KARIÉROVÝCH KURZŮ VYŠŠÍCH DŮSTOJNÍKŮ THE USE OF SELECTED RESEARCH METHODS FOR ANALYSIS OF SENIOR OFFICER CAREER COURSES Richard SAIBERT 172 Abstrakt Cílem článku je za použití vybraných výzkumných metod analyzovat současnou podobu přípravy vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR v kariérových kurzech zajišťovaných Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. Výchozí premisou pro zahájení výzkumu byla existence výhrad k formě a obsahu kurzu generálního štábu. V rámci použitých výzkumných metod pro formulaci a analýzu problému byl proveden předvýzkum, jehož cílem bylo ověřit připravený nástroj pro sběr dat. Klíčová slova: kariérové vzdělávání, kariérové kurzy, výzkumné metody, dotazník, analýza problému, strom problému, diagram příčin a důsledku (diagram rybí kosti) Abstract The main goal of this article is to analyze current form of senior officer career courses provided by the Centre for Security and Defence Studies at the University of Defence. The underlying premise for the launching this research was the existence of objections to the form and content of the General Staff Course. As part of the research methods used for the formulation and analysis of the problem was a pilot study verifying the prepared tool for data collection. Key words: career education, career courses, research methods, questionnaire, problem analysis, problem tree, cause and effect diagram (fishbone diagram) ÚVOD Kariérové vzdělávání důstojníků ozbrojených sil ČR je jedním ze základních předpokladů jejich dalšího profesního a zejména kariérového růstu. Tvoří jednu z forem celoživotního učení, přestavující kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností nad rámec počátečního vzdělávání. Reaguje na potřebu přizpůsobit se neustálým změnám ve společnosti, zejména v profesní oblasti. Celoživotní učení předpokládá formování člověka prostřednictvím cíleného vzdělávání během celého života [1]. Dynamika současného vývoje bezpečnostního prostředí, jeho nepředvídatelnost, sociální, kulturní či technologické změny, to všechno jsou faktory, které kladou čím dál tím vyšší nároky na důstojníky ozbrojených sil. S těmito rychle se měnícími požadavky na úroveň kompetencí, obecných či odborných znalostí a dovedností vojenských leaderů poroste i tlak na neustálou adaptaci systému jejich celoživotní přípravy. 1 KARIÉROVÉ VZDĚLÁVÁNÍ V REZORTU MO Přístup ke vzdělání a systému přípravy důstojníků ozbrojených sil ČR prochází neustálou adaptací a vývojem. Stejně jako v ČR, tak i v zahraniční lze vysledovat podobné trendy. Ačkoliv většinou vychází modely přípravy vojenského personálu z národních tradic a zkušeností, lze vysledovat snahy o 172 Ing. Richard Saibert, Centrum bezpečnostních a vojensko strategických studií, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, , richard.saibert@unob.cz. 346

347 určitou jejich unifikaci, která by měla být mimo jiné i zárukou porovnatelnosti kritérií vzdělání důstojníků [2]. 1.1 VÝVOJ KARIÉROVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ OD ROKU 1989 Systém kariérového vzdělávání důstojníků ozbrojených sil ČR prošel po roce 1989 určitým vývojem. Po postupném ustálení byl až do roku 2004 praktikován koncept tří 11- měsíčních akademických kurzů, které se lišily obsahem definovaným v závislosti na stupni velení a řízení, na který se připravovali jejich účastníci. Důstojníci štábu jednotlivých stupňů velení se pak připravovali v účelových štábních kurzech v trvání od 2 do 5 měsíců [3]. K další změnám došlo po roce 2004 se vznikem Univerzity obrany. Postupně byla upravována jak náplň, tak délka těchto kariérových kurzů. Byl zaveden systém tří kurzů, které byly koncipovány pro konkrétní hodnosti, resp. hodnotní sbory. V roce 2014 byl pak zaveden současný 5 - stupňový systém kariérových kurzů, který odráží systém přípravy k výkonu funkcí dle konkrétních stupňů velení a řízení. Vývoj systému kariérových kurzů důstojníků ozbrojených sil ČR od roku 1989 po současnost a jejich uspořádání lze vidět na obrázku č.1. Příčiny tohoto postupného vývoje celoživotního vzdělávání důstojníků ozbrojených sil ČR lze rozdělit na příčiny externí a interní. Ke vnějším příčinám lze přiřadit dynamiku současného vývoje bezpečnostního prostředí, sociální, kulturní či technologické změny, pokračující globalizace či nové bezpečnostní výzvy a hrozby. Ke vnitřním faktorům patří především dlouhodobá neujasněnost a nekoncepčnost v řízení ozbrojených sil, resp. AČR, absence dlouhodobé strategie či vize na základě studií a analýz současných trendů či v neposlední řadě dlouho odkládané zavedení systému řízení kariér vojáků z povolání. Mimo to také dochází i k promítání zkušeností a poznatků v kariérovém vzdělávání z obdobných zahraničních vojenských institucí. po od Druh kurzu Délka prez. formy Předpoklad vzdělání pro zastávanou funkci Štábní kurzy Druh kurzu Délka prez. formy v týdnech Předpoklad vzdělání pro hodnosti Druh kurzu Délka prez. formy v týdnec h Předpoklad vzdělání pro hodnosti/ úroveň řízení Akadem. kurz Vyšší akadem. kurz Akadem. kurz gen. štábu 11 měs. 11 měs. 11 měs. velitel. funkce útvar (prapor) štábní a odborné funkce štáb svazků (brigád) velitel., štábní a odborné funkce svazek (brigáda) některé funkce vyšší vel. svazky vybrané velitel., štábní a odborné funkce svaz (sbor) a vyšší vel. stupně 2-5 měsíců Důst. kurz Kurz pro vyšší důst.* Kurz gen. štábu (nebo ekvivale nt zahr. kurzu) 16, 29 nebo 36 dle specializace por. kpt. Základní důst. kurz Kurz pro nižší důst. Obr. 1 Přehled kariérových kurzů od roku 1989 po současnost Zdroj: [4] mjr. plk. plk. arm. gen. Kurz pro vyšší důst. Kurz gen. štábu Kurz pro generály por., npor. základní management kpt. nižší management mjr., pplk. střední management plk., brig. gen. vyšší management brig. gen., genmjr. vrcholový management 347

348 1.2 SOUČASNÁ PODOBA KARIÉROVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ Jak již bylo zmíněno, v roce 2014 byl zaveden současný 5 - stupňový systém kariérových kurzů, který odráží systém přípravy důstojníku k výkonu zastávané funkce dle konkrétního stupně velení a řízení (úroveň managementu). Základním cílem této revize systému kariérového vzdělávání bylo v souladu s konceptem přípravy personálu rezortu ministerstva obrany ve vojenských kariérových kurzech 173 mimo jiné: zkrátit dobu mezi jednotlivými kurzy tak, aby byl personál častěji vzděláván v návaznosti na rychlost změn v bezpečnostním a operačním prostředí; zajistit pravidelnou, soustavnou a průběžnou přípravu zavedením dvou kurzů, a to jak ve sboru nižších, tak i vyšších důstojníků; vytvořit samostatný kurz pro hodnosti brigádní generál, generálmajor a výše; definovat kratší a úžeji zaměřené kurzy na problematiku náležející k danému stupni řízení, obsah kurzů reagující na aktuální problémy a situace; vytvořit předpoklady pro snadnější provázání vojenských kariérových kurzů s národní soustavou kvalifikací; dosáhnout vyššího sepětí teorie s praxí větším zapojením velitelů, vojáků na štábních systemizovaných místech a významných odborníků z praxe na přípravě personálu; zavedením kombinovaných forem přípravy snížit náklady na jejich vzdělávání a současně zajistit přítomnost důstojníků u mateřských útvarů; využít efektivněji personál podílející se na vzdělávání; navázat na tématiku modulu v nižším vojenském kariérovém kurzu bez zbytečných duplicit se zabezpečením nezbytného množství informací pro danou úroveň managementu. Přípravu důstojníků ve vojenských kariérových kurzech zabezpečuje Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany (dále jen CBVSS), a to prostřednictvím jak vlastních lektorů, tak externích vyučujících z Univerzity obrany, jiných rezortních součástí či zařízení, včetně odborníků působících na zahraničních pracovištích, a dále pak specialisty z jiných civilních institucí. Výuka je zabezpečována v kurzech pro vyšší důstojníky (dále jen KVD) a kurzech generálního štábu (dále jen KGŠ). Studium v obou typech kurzů je organizováno jak prezenční formou studia, tak formou kombinovanou, která je kombinací prezenční a distanční forma studia. Pro absolventy kurzů v zahraničí, které jsou srovnatelné s KVD či KGŠ, jsou dle daného typu kurzu organizovány kurzy národního minima. Výuka v těchto kurzech probíhá v souladu se schválenou učební dokumentací. 2 VYUŽITÍ VÝZKUMNÝCH METOD Při přípravě a realizaci analýzy byl použit soubor metod k provedení primárního sběru dat, na který navazovala identifikace, analýza a hodnocení příčin a důsledků existence výhrad k formě a obsahu kariérových kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR. Pro úvodní vymezení vybraného rozhodovacího problému byla použita metoda stromu problémů a diagramu příčin a důsledku. Pro sběr byla využita v rámci předvýzkumu metoda dotazníkového šetření, jejíž respondenty byli akademičtí pracovníci CBVSS. 2.1 SBĚR A VYHODNOCENÍ PRIMÁRNÍCH DAT Pro sběr primárních dat byla použita metoda dotazníkového šetření. K sestavení dotazníku bylo využito jak uzavřených, tak polootevřených otázek. Respondenti byli vybráni z okruhu akademických pracovníků CBVSS, kteří se zabývají organizací a výukou v KVD a KGŠ. Celkem bylo distribuováno 10 dotazníků, návratnost byla 8 dotazníků. Pro účely testování výzkumného nástroje bylo dotazníkové 173 Dokument Příprava personálu rezortu ministerstva obrany ve vojenských kariérových kurzech" je dostupný na sekci personální MO a Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií UO. Materiál je neutajovaný. 348

349 šetření zúženo v rámci předvýzkumu pouze na KGŠ. Statistické údaje o respondentech, resp. jejich vzdělanostní struktuře, lze vidět na níže uvedeném obrázku. Obr. 2 Znázornění struktury respondentů dle vzdělání a dosažené vojenské hodnosti Zdroj: [4] Pro dotazníkové šetření byly zvoleny následující okruhy otázek: 1. Jsou dostatečně využívány možnosti informačních a komunikačních technologií (Moodle, e-learning, apod.) při přípravě studentů kurzů KGŠ? 2. Měly by i nadále zůstat obě formy kurzů KGŠ, tzn. jak prezenční, tak kombinovaná? 3. Odpovídá délka prezenční formy kurzu KGŠ nárokům kladeným na studenty a požadovaným výstupům? V případě odpovědi Spíše ne a Ne uveďte dle Vašeho názoru optimální délku tohoto kurzu v měsících. 4. Měl by být zaveden nějaký doplňkový kurz, který by řešil praktické záležitosti např. operačního stupně či jiný obdobný kurz? V případě odpovědi Ano a Spíše ano uveďte případně, o jaké kurzy se jedná. 5. Mělo by být do výuky KGŠ zařazeno více stáží, exkurzí či praktických ukázek? V případě odpovědi Ano a Spíše ano uveďte případně jaké. 6. Mělo by být do výuky kurzů KGŠ zapojeno více externích lektorů? Při odpovědi Ano a Spíše ano uveďte, o jaké experty se jedná, popř. v jakých předmětech či oblastech. 7. Odpovídá dosažená jazyková úroveň nastupujících studentů do kurzu KGŠ požadavkům na hodnost plk. a výše (STANAG 3333)? 8. Měla by být alespoň část přednášek kurzu KGŠ včetně seminářů a cvičení v anglickém jazyce? 9. Chybí nějaký předmět či problematika v rámci studia kurzu KGŠ, který byste zařadil do výuky? Při odpovědi Ano a Spíše ano uveďte konkrétně jaký. 10. Myslíte si, že by kurz KGŠ měl být certifikován/akreditován ministerstvem školství či jinou autoritou? 349

350 V následujícím grafu je uvedeno vyhodnocení dotazníkového šetření. Obr. 3 Znázornění odpovědí na otázky uvedené v dotazníku Zdroj: [4] 2.2 VYMEZENÍ A ANALÝZA PROBLÉMU V rámci modelování problému byl s využitím výsledků dotazníkového šetření a provedených analýz zkomponován strom problému. Jedná se o metodu sloužící k identifikaci klíčového problému v komplexní problémové situaci na základě negativních výroků, které jsou rozděleny do příčin a důsledků vztahujících se k identifikovanému problému [5]. Definované příčiny a důsledky jsou uspořádány ve vzájmené návaznosti do určitých skupin. Jako ústřední problém k řešení byla definována existence výhrad k formě a obsahové náplni kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR. Výsledné grafické znázornění stromu problému lze vidět na následujícím obrázku. 350

351 Obr. 4 Strom problému Zdroj: [4] Pro lepší pochopení problému a jeho příčin byl s využitím metody brainstorming ve skupině odborníků CBVSS zabývajících se kariérovými kurzy sestaven diagram příčin a důsledku nazývaný také diagramem rybí kosti. Hlavním účelem této metody je analyzovat problém nebo situaci, ve které jsou identifikovány klíčové příčiny (faktory) ovlivňující konečný negativní či pozitivní důsledek [6]. Výhodu této metody je, že umožňuje kategorizovat příčiny (faktory) dle hlavních oblastí (kategorií) vztahujících se k danému problému a jejich úplnou dekompozici na jednotlivé subfaktory, včetně jejich vzájemné kauzality. Základní kategorie byly vztaženy ke konkrétnímu analyzovanému výsledku problémové situace, resp. analyzované oblasti. Výsledkem diagramu je pak stanovení konečného pozitivního důsledku (cíle), tedy očekávaného výsledku provedené změny. Konkrétní zjištěné příčiny problému pak budou sloužit jako podklad do návrhu optimalizace kurzu tak, aby došlo k eliminaci ústředního problému, tedy výhradám k formě a obsahu kariérových kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR. Výsledný diagram můžeme vidět na obrázku č

352 Obr. 5 Diagram příčin a důsledku Zdroj: zpracováno s využitím [6] ZÁVĚR Použitím uvedených základních analytických metod společně s provedením sběru a vyhodnocení primárních dat získaných v dotazníkovém šetření byly identifikovány výhrady ke stávající formě a obsahové náplni KGŠ. Především s využitím diagramu rybí kosti se stanovením konečného pozitivního cíle se podařilo identifikovat všechny nám známé příčiny tohoto aktuálního stavu. Tyto zjištěné faktory budou v dalším kroku sloužit jako podklad pro návrhy dílčí optimalizace tohoto kurzu, spočívající zejména v úpravě učební dokumentace, plánu studia apod. Nicméně kariérové kurzy, včetně zkoumaného KGŠ, představují pouze jednu z oblastí přípravy vojenského personálu. Změny v mezinárodním bezpečnostním prostředí musí nutně vést i k odpovídající adaptaci přístupů k přípravě vojenských profesionálů, a to především z pohledu předpokládaného vývoje použití ozbrojených sil a s tím spojené výstavby vojenských schopností. Základním východiskem pro adaptaci systému přípravy vojenských profesionálů z pohledu budoucího vývoje bezpečnostního prostředí by mělo být nastavení odpovídajícího koncepčního pojetí, resp. strategického rámce jejich přípravy. Použitá literatura [1] PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J.A. Komenského, ISBN [2] ZONA, Pavel a Pavel ZŮNA. Příprava velitelského sboru v AČR. Vojenské rozhledy [online]. 2013, 2254(3), [cit ]. DOI: / ISSN Dostupné z: [3] VONDRÁŠEK, Václav, Sylvestr CHRASTIL a Petr NĚMEC. Příprava vyšších velitelů a štábních 352

353 důstojníků v čs. armádě v letech vyd. Brno: Vojenská akademie, ISBN [4] SAIBERT, Richard. Analýza a formulace problému existence výhrad k formě a obsahu kariérových kurzů vyšších důstojníků ozbrojených sil ČR. Brno, Analytická studie. CBVSS. [5] BRECHTA, Bohumil, Monika GRASSEOVÁ (ed.). Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1. vyd. Brno: Edika, ISBN [6] GRASSEOVÁ, Monika, Radek DUBEC a David ŘEHÁK. Analýza v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. Vyd. 1. Brno: Computer Press, ISBN

354 ZPRAVODAJSKÁ PŘÍPRAVA BOJIŠTĚ Z HLEDISKA ŽENIJNÍ PODPORY V PODMÍNKÁCH AČR INTELLIGENCE PREPARATION OF THE BATTLEFIELD IN TERMS OF ENGINEERING SUPPORT WITHIN THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC Pavel SKALICKÝ 174 Abstrakt Článek se zabývá procesem analýzy terénu v rámci zpravodajské přípravy bojiště. V textu jsou analyzovány zahraniční a národní dokumenty pojednávající o dané problematice. Dále jsou zde uvedeny praktické zkušenosti a definovány stávající nedostatky. Pomocí vědecké metody Impact mapping byly stanoveny zúčastněné strany a možné kroky, které by vedly k modernizaci procesu hodnocen terénu pro podmínky 21. století. Klíčová slova: zpravodajská příprava bojiště, ženijní zpravodajství, terén, svahová nestabilita, impact mapping Abstract The article deals with the terrain analysis process within intelligence preparation of the battlefield. There is analysis of national and international concerning texts in the article. Furthermore, there is mentioned real experience and current imperfection is determined. Using the science method Impact mapping were determined participation actors and possible steps which could lead to set modern tool for 21th century. Key words: intelligence preparation of the battlefield, engineering support, terrain, land slide, Impact mapping ÚVOD Porozumět prostředím, kde se v současnosti vedou operace, je složitý problém. Rychlá a spolehlivá analýza prostoru operace je jednou z klíčových informací, kterou velitel a jeho štáb využívá při plánování a vedení operace. Ženijní podpora se neustále vyvíjí a je obohacována o odbornosti a specializace, které jsou vyžadovány na základě poznatků a zkušeností ze soudobých operací. Společně s ženijní podporou se musí rozvíjet i ženijní zpravodajství a hlavně analytické nástroje, které se využívají k hodnocení zpravodajských informací. Naučit se správně zacházet s mapou a oleátami, by měla být základní dovednost každého štábního důstojníka. Nicméně v současné době existuje výkonná výpočetní technika, která je schopna shromáždit a vyhodnotit velké množství informací během zlomku sekundy. Z toho vyplývá, že budoucnost ženijního zpravodajství je ve výpočetní technice a softwaru, který nastaví požadované parametry. Proto ani ženijní vojsko AČR nesmí stát stranou a mělo by se vydat touto cestou. Cílem této práce je popsat současný stav hodnocení terénu a navrhnout další možnost rozvoje tohoto procesu pro podmínky 21. století. 174 Ing. Pavel SKALICKÝ, K-108, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Šumavská, , pavel.skalicky@unob.cz. 354

355 1 ŽENIJNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Ženijní podpora ve společných operacích zahrnuje rozsáhlou škálu činností a dovedností. Velitelé by měli ženijní odbornost využívat v průběhu celé operace napříč všemi úrovněmi činnosti vojsk. Pro představu širokého zaměření ženijní podpory uvádím obrázek 1, kde jsou naznačeny ženijní práce a úlohy ve vztahu ke společným funkcím dle ženijní doktríny NATO. Jednou ze společných funkcí je i zpravodajství, kde má ženijní odbornost svoje zastoupení. Požární ochrana Obr. 1 - Systémový základ ženijních rolí a úkolů Zdroj: [1] Rozsah a podrobnost informací, které ženijní vojsko poskytuje ve prospěch aliančních nebo národních aktivit, musí korespondovat s úrovní vojenské činnosti (strategická, operační, taktická úroveň). To znamená, že na strategické úrovni budou informace spíše obecného charakteru a budou sloužit pro koncepční nastínění plánované operace. Pokud budeme postupovat směrem dolů, po pomyslné hierarchické stupnici činnosti vojsk, budou informace stále přesnější dle požadavků příslušných velitelů a budou napomáhat k dosažení stanovených cílů jak na operační tak taktické úrovni. V praxi se ženijní zpravodajství uplatňuje v rámci Společné zpravodajské přípravě bojiště. Tuto problematiku podrobně řeší Pub Ženijní podpora ve zpravodajském zabezpečení společných operací. Společná zpravodajská příprava bojiště (JIPB) je nepřetržitý systematický proces hodnocení nepřítele a vlivu prostředí ve vymezené geografické oblasti. Jedná se o produkt, při jehož zpracování sehrávají zpravodajské, geografické, hydrometeorologické, ženijní a další příslušníci štábu významnou úlohu. Cílem společné zpravodajské přípravy bojiště, je poskytnout komplexní a dílčí zpravodajská hodnocení, která slouží jako podklad pro přípravu rozhodnutí velitele, jeho realizaci a upřesňování v průběhu operace. Představuje důležitý koordinační nástroj pomáhající v rozhodovacím procesu veliteli a štábu při plánování a řízení boje (operace) [2]. 355

356 Daný proces zahrnuje zejména [2]: definování celkového prostoru bojové činnosti; popsání vlivů daného prostoru na bojovou činnost; hodnocení protivníka; určování a popsání potenciálních způsobů COA (Course of Action způsob činnosti). Nedílnou součástí tohoto procesu je ženijní podsystém, který je organizován a řízen ženijním zpravodajstvím. Ženijní zpravodajské hodnocení v rámci společné zpravodajské přípravy bojiště (Joint Intelligence Preparation of the Battlespace JIPB) má za cíl napomáhat veliteli při ujasnění jeho požadavků na informace, identifikovat hlavní otázky pro rozhodování a poskytovat informace do procesu operačního plánování [2]. Veškeré ženijní informace musí z odborného hlediska napomáhat k plnění společných funkcí (Velení a řízení; Manévr a palebná podpora, Zpravodajství Ochrana vojsk; Udržitelnost; CIMIC; Informační operace). Pro potřeby této práce se zaměřím na oblast související s hodnocením vlivu daného prostoru na bojovou činnost. Zjednodušeně můžeme zkoumaný objekt nazvat jako hodnocení terénu. 2 HODNOCENÍ TERÉNU Již od nepaměti se ženijní vojsko zabývalo hodnocením terénu a informací, které s touto problematikou souvisí. Také v soudobých operacích, ať již mírových nebo válečných, se ženisté zabývají shromažďováním a vyhodnocováním prostoru operace. Publikace Pub uvádí seznam oblastí, které jsou v gesci ženijního vojska. Jedná se zejména o následující informace, rozpracované do podrobnějších detailů [2]: a. geografické informace: přírodní krajinné rysy (nadmořská výška, vegetace, prostupnost terénu, ) umělé krajinné rysy (zastavěné oblasti, umělé kanály, historické památky, ) poškození krajiny způsobené jak vojenskou činností, tak přírodními katastrofami; b. geologické informace: druhy hornin nacházejících se v prostoru bojiště (těžba stavebního materiálu) půdní typy (stanovení vhodných pracovních postupů pro úpravu bojiště) geologické vrstvy (struktura podloží, vrtání studní); c. silnice (cesty): technické parametry komunikací a objektů na nich nacházejících se v prostoru operace; d. vodní toky (cesty): detaily o vodních tocích (hloubka, šířka, stav břehů, stavby na toku, ) přístaviště (stav, vybavení, kapacity ) přepraviště (síla proudu, možnosti překonání vodního toku); e. železnice: železniční tratě (rozchod kolejí, stav a druh železničního vršku, ) železniční zařízení (rozmístění stanic, výhybek, rozvoden, skladišť, ) možnosti napojení na jiný druh přepravy (vodní, silniční, letecká, ); f. letiště a místa přistáni: stálé letiště (poloha, typ a stav povrchu vzletové plochy) polní letiště, místa vhodné pro přistání (závisí na typu používaných letadel, četnosti použití přistávacích ploch, ); 356

357 g. informace o zátarasech: nevýbušné zátarasy (typ, rozměry a technické parametry zátarasu) výbušné zátarasy (typ, rozměry a technické parametry zátarasu) jiné výbušné hrozby (počet nálezů a možný výskyt ERW, IED v prostoru operace); h. zdroje pro zásobování vodou: rozvinuté, nerozvinuté zdroje vody (typ vodního zdroje, vydatnost, kvalita vody, ); i. ženijní zdroje výrobní kapacity (továrny, stavební firmy, pily, ) sklady a zásoby (stavebniny, kamenolomy, ostatní zásoby, ) stavební stroje a ženijní technika (zemědělská družstva, stavební firmy, ); j. zařízeni místní infrastruktury dostupné na bojišti: elektrárny, vodárny, místa likvidace odpadů, čističky odpadních vod, ; k. schopnosti sil: hodnocení ženijních schopností vlastních sil hodnocení ženijních schopností hostitelského státu hodnocení ženijních schopností nepřátelských sil. Informace, které se vyhodnocují v rámci ženijního zpravodajství, můžeme rozdělit do dvou specifických oblastí, a to na informace velitelské (pro bojovou činnost) a podpůrné. Velitelské informace obsahují data, která jsou klíčové pro přímé vedení bojové operace. Patří sem přehled všech přírodních anebo umělých jevů, které představují překážky pro naše vojska nebo mohou identifikovat možný manévr nepřítele. Podpůrné informace jsou důležité hlavně pro ženijní štábní důstojníky, jsou zde obsaženy zdroje surovin, energií, možné výrobní kapacity nebo možné zásobovací trasy. Obecně řečeno, patří sem veškeré informace důležité pro udržitelnost a podporu našich jednotek. Dále jsem se zaměřil na velitelské informace a na to, jakým způsobem vznikají výstupy pro rozhodovací proces velitele. Na obrázku 2 je naznačen zjednodušený proces analýzy terénu. Na každé jednotlivé vrstvě (X1, -, n) se samostatně vyhodnocuje určitý typ překážky nebo jevu, který v terénu způsobuje omezení průchodnosti (vodní toky, lesy, svahovitost, únosnost terénu atd.). Vyhodnocování se provádí buď přímo do mapy, na oleáty nebo pomocí digitální mapy. Po ukončení vyhodnocování jednotlivých jevů se vrstvy sečtou, převrství a tím vznikne ucelený obraz průchodnosti terénu, který slouží jako samostatná vrstva ve společném obrazu operace. V podmínkách pozemního vojska neexistuje jednotný vzor pro provádění hodnocení terénu. Výstupy z tohoto procesu se mohou podobat, ale jejich podrobnost a přesnost se u útvarů pozemního vojska liší. Na základě zkušeností ze zahraničních operací je zřejmé, že současný model hodnocení terénu není úplně ideální. Ze zahraničního nasazení našich vojáků máme celou řadu negativních zkušeností, které souvisejí s hodnocením terénu, nicméně se tyto zjištění v dalším působení plně nevyužívají. 357

358 Xn X4 X3 X2 X1 X0 X1+X2+X3+X4+Xn+X0 = Průchodnost terénu Obr. 2 Terén zasažený přírodní katastrofou Zdroj: vlastní Data, která se shromažďují o terénních charakteristikách v prostoru operace se musí neustále revidovat a aktualizovat. Ženijní hodnocení terénu je nepřetržitý cyklický proces. Byla by chyba domnívat se, že terén je jen statický prostor, který postačuje vyhodnotit jen v plánovacím období operace. Činitelů, které se podílí na dynamickém vývoji reliéfu terénu je hned několik. Za nejmarkantnější můžeme považovat: bojovou činnost (zničené domy, hráze, mosty, komunikace ); působení přírodní a přírodní katastrofy (záplavy, sesuny půdy, písečné bouře, ); roční období a klimatické podmínky (sníh, měnící se vegetace, ); podzemní prostory; svahové nestability. 3 PŘÍRODNÍ DĚJE A JEJICH VLIV NA ZMĚNU TERÉNU V předcházející kapitole byly uvedeny změny, které budou hrát významnou úlohu při vedení operací. Níže budou představeny praktické příklady změn terénu, způsobených přírodními silami, které mohou ovlivnit plnění některých společných funkcí Manévr, Ochrana vojsk a další. Místa zasažená přírodními ději mohou být zamořená splavenou nebo sesunutou municí (miny, nevybuchlá munice UXO) z okolních prostor. Pokud byl zasažený prostor dříve vyhodnocen jako průjezdný a bezpečný, po účinku přírodního děje musí být znovu prověřen ženijním průzkumem a případně musí být odstraněny následky. Na fotografiích ze Sinajského poloostrova (obrázek 3) jsou zobrazeny některé změny prostoru po zasažení přírodními silami. Stejný účinek může vykonat například silný vítr nebo sněhová bouře. Obr. 3 Terén zasažený přírodní katastrofou (a průtrž mračen, b písečná bouře) Zdroj: vlastní 358

359 Dalším přírodním činitelem změn terénu mohou být svahové pohyby, které vznikají v důsledku účinků gravitace, která působí na svahový materiál [4]. Svahové pohyby jsou geology klasifikovány do následujících kategorií [4]: ploužení - rychlost ploužení se pohybuje od 1 mm do 10 m za rok; sesouvání - rychlost tohoto pohybu se měří řádově v jednotlivých metech za hodinu, den (podobný děj jako ploužení); tečení - jedná se o rychlý pohyb, který může dosahovat rychlosti desítky až stovky km za hodinu (do této kategorie patří například sněhové laviny a splavovaná zemina); řícení nejrychlejší svahový pohyb, který se pohybuje rychlostí volného pádu (do 9,81 metrů za vteřinu). Naštěstí nezasahuje velké prostory, ale v blízkosti klíčových staveb nebo komunikací může mít tento svahový pohyb negativní vliv na vedení operace. a b c Obr. 4 Svahové pohyby (a ploužení, sesouvání; b tečení; c řícení) Zdroj: [4] Svahové pohyby se nejčastěji vyskytují v hornatém a kopcovitém terénu. Pro představu je uvedena mapa Itálie s rizikem svahových pohybů (obrázek 5). K této problematice je nutné připomenout katastrofu, která se odehrála v roce 2007 v Afghánistánu, kdy jeden voják AČR zahynul při sesunu půdy během plnění operačního úkolu. 359

360 Obr. 5 Mapa rizik svahových pohybů Itálie Zdroj: [5] Se svahovými nestabilitami jsme se setkávali před mnoha lety v Kosovu, kdy v hornatých oblastech docházelo k přerušování zásobovacích tras. Dalším uvedený příklad není z vojenského prostředí, ale naznačuje závažnosti tohoto děje. Jedná se o sesuv zeminy na dálnici D8 ze srpna 2016 poblíž obce Litochovice (obrázek 6). Obr. 6 Dálnice D8 Sesuv půdy Zdroj: [6] Dalším jevem, který se do značné míry opomíjí, jsou například podzemní prostory. Ty je možno rozdělit do dvou kategorií: - přírodní podzemní prostory (jeskyně, jeskyní komplexy) - umělé podzemní prostory (tunely, důlní díla, vrty, skladovací objekty atd.). I tyto podzemní prostory nebo objekty budou mít velký dopad na vedení pozemních operaci. Budou přímo ovlivňovat únosnost terénu, dále mohou být využívány nepřítelem jako skrýše v rámci IED řetězce anebo se může jednat o další rozměr bojiště (například tunely ve vietnamské válce nebo jeskyní komplexy v Afghánistánu.) Pokud by se v místě operace vyskytoval nějaký podzemní prostor, byly by vytvořeny další hladiny pro analýzu prostoru, které by zpřesnily skutečnou průchodnost terénu. 360

361 Zjištěné poznatky jsem konzultoval s kolegy z VGHMÚř (Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad) Dobruška, bylo my potvrzeno, že standardní mapové podklady obsahují pouze informace, které jsou zjevné z vnějšího pohledu, to znamená, že je možný 3 D pohled na krajinu, ale už žádné bližší informace o výše uvedených jevech nebo informacích, které se skrývají pod povrchem (X-1, -n) (podzemní prostory, geologické podloží atd.). V současné době je podle pracovníků z VGHMÚř Dobruška, možné tyto informace získat od Českého geologického ústavu a doplnit k určitým mapovým listům pouze ve zvláštních případech, na vyžádání příslušného velitele. Pro velitele a jeho štáb je velice důležité uvědomit si prostorovou hloubku terénu a to směrem nad povrchem i pod povrchem. Xn X4 X3 X2 X1 X0 X-1 X-2 X-n X1+X2+X3+X4+Xn+X-1+X-2+X-n+X0 = Průchodnost terénu Obr. 7 Model hodnocení průchodnosti terénu Zdroj: vlastní V reálné praxi záleží na zkušenosti analytiků štábních důstojníků, jakým způsoben hodnocení terénu provádí a jaké informační výstupy předkládají. V podmínkách AČR se velké množství cvičení provádí v rámci štábních cvičení a nácviků s využitím simulačních technologií. Toto je sice užitečné pro výcvik systému velení a řízení v rámci útvarů a úkolových uskupení, ale má i svoje nedostatky v podobě absence náhod a nečekaných událostí z běžného života. Je nutno zdůraznit, že manuální vyhodnocování terénu může být ovlivněno jednak osobní zkušeností, pečlivostí analytika a je také poměrně časově náročné. 4 NÁVRH VLASTNÍHO ŘEŠENÍ Nejvhodnější alternativa pro 21. století se jeví speciální software buď pro podporu, nebo přímo pro analyzování terénu. Princip by byl podobný jako je zavedená praxe. To znamená hladiny pro jednotlivé jevy a jejich výsledné překrývání. Výsledný obraz průchodnosti terénu by byl rozdělen na stávající prostory GO, SLOW GO, NO GO 175, a navíc by vykresloval oblasti s potenciálními hrozbami popsanými v předcházejících kapitolách. Zobrazení na mapě s textovým doprovodem by byl vstup do rozhodovacího procesu velitele. Takový nástroj by zkrátil dobu celého procesu a do jisté míry by odstranil i možné opomenutí nezkušeného analytika. Samozřejmě celkovou kontrolu a poslední slovo by měl lidský faktor. Do celého procesu by vstupovaly i praktické zkušenosti ze systému LL (Lessons Learned) 175 Způsob členění terénu dle ATP (A), Allied Tactical Doctrine For Military Engineering, GO zcela průchodný terén, SLOW GO terén průchozí s obtížemi, NO GO zcela nedostupný terén. 361

362 Jak ale celý problém řešit, aby byl proveditelný v podmínkách AČR a aby výsledek vedl k dosažení výhodnějšího a efektivnějšího stavu? Výhodnou metodou pro tento úkol je vědecká metoda Impact Mapping. Na počátku stanovíme konečný stav nebo požadovaný cíl a následně, pomocí jednoduchých otázek, definujeme zainteresované strany a jejich možnosti přispět ke konečnému požadavku. Obr. 8 Impact mapping automatizované hodnocení terénu Zdroj: vlastní Při návrhu řešení, byla provedena konzultace s celou řadou specialistů od různých vojenských odborností. Pracovník VGHMÚř Dobruška mi potvrdil, že možnosti geografických systémů jsou široké a návrh podobného softwaru je reálny. Příslušník štábu 7. mechanizované brigády (NO2) by takovýto analytický nástroj uvítal, ale samozřejmě původní dovednost hodnocení terénu dle map nesmí být zapomenuta. Praktická implementace by mohla být využita jako mapový podklad. ZÁVĚR Na soudobém bojišti je nejúčinnější zbraní informace. Jen ucelené a propojené informace o hodnoceném terénu mohou poskytnout reálný obraz o situaci v zájmovém prostoru a přispět k dosažení stanoveného cíle. Cílem tohoto článku bylo popsat a navrhnout možný model hodnocení terénu. V prvním kroku byla provedena analýza aktuálních dokumentů. Teoretické závěry z analýzy byly konzultovány s kolegy od vojsk, kteří se touto problematikou zabývají a následně byl navržen možný model řešení. Určitou možností pro implementaci by bylo doplnění této aplikace do systému PASVŘ II v rámci mapového podkladu. Informace o analyzovaném terénu by se aktualizovaly cestou ženijního podsystému. Analytický software s pokročilými funkcemi a N počtem zobrazovaných hladin podle reálných jevů v prostoru operace by významně zpřesnil a urychlil vytváření podkladů pro rozhodovací proces velitele. 362

363 Použitá literatura [1] NSO - NATO Standardization Office. ATP (A), Allied Tactical Doctrine For Military Engineering. Brusells : NSO - NATO Standardization Office, ATP (A). [2] Pub , Ženijní podpora ve zpravodajském zabezpečení společných operací. Vyškov : Odbor doktrín VeV - VA Vyškov, [3] Masarykova univerzita. Přírodní katastrofy a environmentální hazardy. [Online] Masarykova univerzita. [Citace: ] [4] Highland, Lynn a Johnson, Margo. Geology.com. [Online] Geiscience News and Information, [Citace: ] [5] Hervás, Javes. Guidelines for Mapping Areas at Risk of Landslides in Europe. Isora : Joint Researche Centre (JRC), EU, [6] Angermannová, Andrea. Další sesuv dálnice D8 je jen otázkou času a místa, varují geologové. idnes.cz. [Online] 20. červen [7] Department of the Army. FM , Intelligence Preparation Of The Battlefield. Waashington, DC : Department of the Army, FM

364 SUSTAINABILITY AND SOCIETAL RESILIENCE A HOLISTIC APPROACH TO PREVENT AND COUNTER THE HYBRID WARFARE STRATEGIES (1 volný řádek) (1 volný řádek) Drazen SMILJANIC 176 (1 volný řádek) (1 volný řádek) Abstract The Hybrid Warfare may, arguably, be seen as the concept of the future warfare. The Hybrid Warfare as the manifestation of belligerent politics should rather be considered a strategy that may be used by different types of actors who exploit the complexity of contemporary Western societies and global security environment to achieve their goals. While the traditional means (conventional armed forces) are still valid as an instrument for ensuring national security, they are not enough, neither to deter not to adequately respond to or to counter the Hybrid Strategies. Almost as a rule, hybrid strategies focus first on societal vulnerabilities. The paper examines two concepts: sustainability and societal resilience as part of holistic approach to countering hybrid strategies in an agile way. (1 volný řádek) Key words: hybrid threats, sustainability, resilience INTRODUCTION The notion of national security evolves with the everlasting changes in the security environment. The trends in the security environment also affect the priorities of what should be protected and how. George Kennan [1] described, in 1948, national security as "the continued ability of the country to pursue the development of its internal life without serious interference, or threat of interference, from foreign powers." This real-politics perspective, that includes the sense of confidence and freedom of strategic choice, dominated until the end of the Cold War period, more precisely until the end of the 1990s. The most obvious paradigm change happened with the September 11 terrorist attack and the subsequent anthrax mailings, on the USA soil. These events changed the United States calculus of national interests and led to the establishment of the Department of Homeland Security [2]. The changed Post-Cold War security environment, with new threats and challenges, necessitated an additional focus on the internal security, involving, consequently, the crisis management concept. As the threats became more challenging the response model started to evolve from departmental towards the interagency model. In 2014, with the outburst of the Ukraine crisis, the Western community recognised a new form of threat that extends more broadly the notion of national security and the ways and means for its protection. The traditional paradigm of institutional response has suddenly become obsolete since the new threats and challenges very often provoke the basic fundaments of the Western societies (e.g. the rule of law, social cohesion, economic stability, freedom of information). Known currently as the Hybrid Warfare, this manifestation of belligerent politics should rather be considered a strategy which can be used by different types of actors who exploit the complexity of contemporary Western societies and global security environment to achieve their goals. While the traditional means (conventional armed forces) are still valid as instruments for ensuring and maintaining national security, they are not enough, neither to deter not to adequately respond to or to counter the Hybrid Strategies. Even though the tactics of using different means in achieving political goals are well known in the course of history, the Hybrid Warfare or the applications of the Hybrid strategies are relatively new - as they first seek to create instabilities and exploit societal vulnerabilities, and then, potentially, use the hard (kinetic) power. As the traditional notion of the centre of gravity shifted from the centres of 176 Drazen SMILJANIC, PhD student, Croatian Defence Academy, Ilica 256b, Zagreb, Croatia, smiljanic.drazen@gmail.com, cell:

365 power to the societal, and therefore, state s sources of power, and its stability, we agree that the Hybrid Warfare concept, in its broadest sense, is the concept of the future warfare [3][4]. Being a complex phenomenon, the Hybrid Warfare and related strategies represent the type of threats that require holistic approach in conceptualisation, planning, organising and exercising the response to them. 1 THEORETICAL FRAMEWORK We argue that the most efficient response to Hybrid Warfare strategies applied by an adversary lies in building societal resilience. It is, actually, the key factor for mitigating societal vulnerabilities [5]. Another concept, the sustainability, is, arguably, the most efficient way to prevent Hybrid Warfare strategies to be effective. These two concepts, societal resilience and sustainability should, therefore, be used complementary and upgrade the traditional notion of deterrence (sustainability) and defence (resilience). 1.1 THE HYBRID WARFARE CONCEPT Hybrid threats, hybrid warfare, ambiguous warfare, shadow war or the grey-zone wars 177 [6] are just some of the recently formulated expressions for an approach or concept that the Western countries observe as a new trend 178 [7], used by potential adversaries (the state and non-state actors). The main trigger for a discussion on the character of this new concept was the Ukraine crisis. Actually, the concept of hybrid warfare has been usually revived in relation to Russia s engagement in Ukraine, in 2014 [8]. Prior to Ukraine crisis, the hybrid warfare was generally described as the conflict involving a combination of conventional military forces and irregulars (guerrillas, insurgents and terrorists), which could include both state and non-state actors aimed at achieving a common political goal [9]. In 2010, NATO developed the Bi-SC Input to a New NATO Capstone Concept for the Military Contribution to Countering Hybrid Threats [10]. The aim of the document was to articulate the parameters of hybrid threats facing NATO and identify areas that might drive the development of future capabilities. The intent was also to inform higher-level political authorities and lower-level military commands of the potential implications within their own domains. The document defines hybrid threats as those posed by adversaries, with the ability to simultaneously employ conventional and non-conventional means adaptively in pursuit of their objectives. The perception of the hybrid warfare s definition evolved by the time and was generally understood as applied by any adversary that simultaneously employs a tailored mix of conventional weapons, irregular tactics, terrorism, and criminal behaviour at the same time and battlespace to obtain their political objectives [11]. The Ukraine crisis had brought the new dimension in understanding the hybrid warfare s trend development. Namely, it involved the non-coercive dimension in the definition of hybrid warfare. EU has developed several policy documents that describe hybrid threats. In the beginning to support its Stratcom and EU Military Staff (MS), and later, to provide for the Joint Framework on countering Hybrid Threats. Some of the definitions are: Hybrid warfare can be more easily characterised than defined as a centrally designed and controlled use of various covert and overt tactics, enacted by military and/or non-military 177 Antulio Echevarria analyses Ukraine conflict and concludes that Russia exploited the ambiguity to accomplish its objectives outside the normal scope of what military strategists and campaign planners are legally authorised or professionally trained to address. He calls the new type of conflict the gray-zone wars, explaining that they would appear to take place within the space or gap that precedes traditional military campaigning. Moreover, they were likely designed this way intentionally. Nor are they wars, per se, as much as they are the outgrowth of strategies aimed at exploiting the West s legalist view of war and its inherent restraints (Echevarria, 2015). 178 Davis Barno claims that the conflicts occurred in Gaza, Iraq and Ukraine represent a new sort of clashes that may soon become the most common type of warfare in the future (Barno, 2013; Barno, 2014). 365

366 means, ranging from intelligence and cyber operations through economic pressure to the use of conventional forces. By employing hybrid tactics, the attacker seeks to undermine and destabilise an opponent by applying both coercive and subversive methods [12]. Hybrid threats can be characterised as a mixture of coercive and subversive activity, conventional and unconventional methods (i.e. diplomatic, military, economic, technological, information), which can be used in a coordinated manner by state or non-state actors to achieve specific objectives while remaining below the threshold of open organised hostilities. There is usually an emphasis on exploiting the vulnerabilities of the target and on generating ambiguity with the intention to hinder decision-making processes. Massive disinformation campaigns, using social media to control the political narrative or to radicalise, recruit and direct proxy actors can be vehicles for hybrid threats [13]. The former definition describes the aims of hybrid tactics as closely related to destabilisation and subversion while the latter articulates the tactics more precisely connected to its legal dimension (i.e. going below the threshold ) and non-coercive dimension (i.e. generating ambiguity ). As a rule hybrid strategies focus on previously identified societal vulnerabilities (e.g. weak/failed state, internal conflicts, divided society, lack of political consent about the future of the society, corruption, inefficient law enforcement, lack of natural resources and dependency of foreign states, etc.). The concept generally labelled as the Hybrid Warfare is, therefore, neither completely new nor as old or known as some authors claim. However, many of the current definitions lack comprehensiveness that goes beyond the symptoms itself. One of the most comprehensive descriptions of the warfare in the age of globalisation was made by two Chinese senior colonels, Qiao Liang and Wang Xiangsui, in 1999 [14]. Their main argument was that the warfare in the modern world will no longer be primarily a struggle defined by military means, even more; it may not involve the military at all. The instabilities in which hybrid warfare principles are implemented show the inadequacy of military as the exclusive instrument of national power able to respond to them. In hybrid conflicts, armed forces are not primary a tool to exert military force: they rather serve as a means to create a scenario of intimidation. The idea of war as a struggle between two armies does not apply here. Consequently, military responses exercised by NATO-forces are not the first or most appropriated security policy tool [15]. Military organisation as an instrument of the national power should, therefore, more and more be seen as a means that has to be integrated with other instruments of power in order to respond to challenges stemming from the hybrid strategies adequately. From the operational perspective, hybrid operations can be described as including a combination of two or more violent or nonviolent state means or power projection capabilities to achieve the desired political end state [16]. The means, however, in the case of Hybrid Warfare strategies may include diplomatic, political and economic tools, information campaigns 179, cyber-attacks, engagements of special operations forces but also the indoctrination of ethnic minorities with the goal to destabilise society. Liang and Xiangsui [17] acknowledged the new principles of war that was no longer about "using armed force to compel the enemy to submit to one's will," but rather are "using all means, including armed force or non-armed force, military and non-military, and lethal and non-lethal means to compel the enemy to accept one's interests. Without doubts, many scholars and researchers recognised the new trends in waging the warfare. 1.2 RESILIENCE 179 See, for example, MacFarquhar, N. (2016) A Powerful Russian Weapon: The Spread of False Stories. New York Times, 28th August Available from: [Accessed XXth January 2017]. 366

367 The concept of resilience was used to describe the preservation of systems in ecology and biology. By the time it has entered into the social sciences vocabulary. Its original meaning was to jump back (lat. resilio), but altered between and within disciplines to the point where the strict meaning does not exist. The concept of resilience can be approached from different perspectives, such as psychological, community, ecological and socio-ecological, organisational and institutional, critical infrastructure and/or societal [18]. Most definitions of resilience outline one or two perspectives, in general: (1) reactive recovery (e.g. the cyber-attack), and/or (2) stability after traumatic events (e.g. the natural disaster). We chose the description of Zebrowski [19], as the starting point: At its most general level, resilience is understood as the capacity to absorb, withstand and 'bounce back' quickly and efficiently from a perturbation. It is considered to be both a natural property and a quality which can be improved within a broad array of complex adaptive systems including critical infrastructures, ecosystems, societies and economies through good governance. This work is focused on the societal resilience which is not only a dynamic and relational concept but also a deeply political one. Resilience, as defined in the EUGS [20] is described as the ability of states and societies to reform, thus withstanding and recovering from internal and external crises. Moreover, building the state and societal resilience to our East and South is identified as one of the five key priorities for the EU s external action. References to resilience and to resilient societies, states and democracies, in the document, include also the resilience of critical infrastructure, networks and services and the resilience of the EU s democracies. When applied to societies and organisations, resilience acknowledges uncertainty and complexity as a contemporary condition but emphasises internal capacities and capabilities as the way to deal with these problems, rather than external intervention. Based on a critical review of the recently published literature on the issue, Keck and Sakdapolrak [21] propose to define social resilience as being comprised of three dimensions: 1. Coping capacities the ability of social actors to cope with and overcome all kinds of adversities; 2. Adaptive capacities the ability to learn from past experiences and adjust to future challenges in the everyday life; 3. Transformative capacities the ability to craft sets of institutions that foster individual welfare and sustainable societal robustness towards future crises. Above definition describes the meaning of societal resilience, currently, in the most comprehensive way. Keck and Sakdapolrak developed the concept that recognises uncertainty, change and crisis as normal, rather than exceptional. According to their approach, the world is conceived of as being in permanent flux and social resilience is perceived as a dynamic process. Their study emphasises the embeddedness of social actors in their particular time- and place-specific ecological, social and institutional environments. Finally, the social learning, participative decision-making, and processes of collective transformation are recognised as central aspects of social resilience. 1.3 SUSTAINABILITY Barry Buzan offered a broader framework of security incorporating concepts that were not previously considered to be part of the security framework - such as societal, economic and environmental sectors of security [22]. Obviously, these concepts represent a link to the sustainability concept 180. Sustainability, or "sustainable development is the holistic integration of economic, social, and environmental objectives in an approach to scientific analysis, governance, problem-solving, and 180 This concept was described more detailed in: Smiljanic, Drazen (2016) Sustainability and national security. Published in the conference proceedings of the 11 th PhD Conference New Approaches to the National Security, 3 rd February University of Defence, Brno, Czech Republic. ISBN:

368 human action" [23]. This concept, among other things, tends to reduce dependencies (energy), decrease negative side effects of economic development (pollution, climate changes) and ensure social stability (equality, living standards). 1.4 RESILIENCE VS. SUSTAINABILITY The concepts of resilience and sustainability are complementary. Anders Wijkman [24] compares sustainability and resilience stating that: Sustainability is a more dynamic concept. It is transformative in nature. Many of the problems we are facing can in no way be solved by incremental change something we have tried so far but will require transformation. Sustainability objectives are all the time challenged by shortterm considerations, often in the name of cost-efficiency. [ ] Resilience, on the other hand, is more about adaptation and about robustness - so that a system can meet shocks and stressors in an effective way. Sustainability, therefore, is more long-term, preventive and transformative whereas the resilience is more relevant in relation to the short-term considerations, responsiveness and adaptation. 2 MEASURING SOCIETAL RESILIENCE 2.1 RESILIENCE INDICATORS Figure 1. illustrates 13 indicators that should be assessed in identifying the level of organisational resilience 181. When it comes to a state or a society, some of the indicators may be found in the list below [25]: Assured critical government services Resilient energy supply Resilient food and water resources Resilient civil communication systems Resilient civil transportation systems Dealing with mass casualties Uncontrolled people movement 181 Source: 368

369 Figure 1: Resilience indicators. Source: Some nations developed their national security strategies focusing on the society and its vital functions [26]. The way how the national security strategy (NSS) of Finland, labelled Security Strategy for Society, describes threat scenarios and disturbances is very similar to the identification of indicators of resilience. The example of Finland may well represent the future trends in developing national security strategies. 2.2 AN ASSESSMENT OF THE RESILIENCE OF THE CROATIAN SOCIETY 182 (SWOT ANALYSIS) The results of the SWOT analysis that follows represent an assessment of the resilience of the Croatian society along with its capacity to counter Hybrid threats. Strengths: Membership in NATO and EU Relatively high level of national cohesion (no ethnic, religious or other tensions) Experienced Armed Forces Weakness: Lack of appropriate interagency cooperation at national level Lack of legal and political means for addressing Hybrid warfare Decreased living standard (significant level of emigration of the working population to the EU) Low national economic performance 183 (including high level of corruption) 182 Disclaimer: the views expressed here are solely those of author in his private capacity and do not in any way represent the views of the Croatian MoD, or any other entity of the Croatian government. 183 The Bloomberg s prediction Meet 2016's Worst Economic Performers, puts Croatia in a group of the 10 worst-performing economies in The fact that Japan, Finland and Switzerland are in the same group may sound soothing but doesn t change the fact that Croatian economy is far away from being exemplary. Source: Tartar, A., Saraiva, C. & Li, C. (2016) Meet 2016's Worst Economic Performers. Bloomberg, 11 January Available from: 11/meet-2016-s-worst-economic-performers-flirting-with-disaster 369

370 Dependence on natural resources Armed Forces dependent on the professionals (reserve forces not adequately maintained) Opportunities: National Security Strategy development undergoing (there is a national consensus about the need to develop the whole of the government approach) Threats: Political and societal tensions in the neighbourhood (Serbia, Bosnia and Herzegovina) Widening of the areas of societal vulnerabilities Inadequate and insufficient legal and doctrinal basis to counter hybrid strategies CONCLUSION - RECOMMENDATIONS Hybrid threats and the Hybrid Warfare are a complex phenomenon. It results from convergence and interconnection of different elements, which together form a more complex and multidimensional threat. The awareness rises among decision makers on the policy level that countering this type of threat requires different ways (strategies and concepts, structures and organisation) and means. While traditional instruments of national power still have their importance they should not be used in a traditional way (departmentalisation) nor they are always relevant in responding to the threats and challenges (due to lack of capabilities or authorities). The concept of sustainability and resilience represent a novel way of approaching new and complex threats and challenges. They represent a certain mixture of national orientation (protection of the own society) and international cooperation (to ensure long term survivability). Since the Hybrid Warfare strategies aim to exploit potential vulnerabilities of the state and a society as a whole the response must come from the integration of capabilities of the national power and from the resilient society as a whole. BIBLIOGRAPHY Kennan, G.F. (1948) Comments on the General Trend of U.S. Foreign Policy. George F. Kennan Papers, Princeton University, 20 August 1948; quoted in Ikenberry, G.J. & Slaughter, A. (2006) Forging a World of Liberty Under Law: U.S. National Security in the 21st Century. Princeton, Woodrow Wilson School of Public and International Affairs, Princeton University. Newmann, W. (2002) Reorganizing for National Security and Homeland Security. Public Administration Review. 62(Special Issue), Cederberg, A. & Eronen, P. (2015a) Wake up, West! The era of hybrid warfare is upon us. Available from: [Accessed 19th January 2017]. Barno, D. (2014) The shadow wars of the 21st century. The war on the rocks (blog). Available from: [Accessed 15 September 2016]. Cederberg, A. & Eronen, P., (2015a). Echevarria, A.J. (2015) How Should We Think about Gray-Zone Wars? Infinity Journal. 5(1), Barno, D. (2013) Silicon, Iron, and Shadow: Three wars that will define America's future. Foreign Policy. Available from: [Accessed 15 September 2016]. 370

371 Giles, K., Hanson, P., Lyne, R., Nixey, J., Sherr, J. & Wood, A. (eds.) (2015) The Russian Challenge. Chatham House Report. London, The Royal Institute of International Affairs. ISBN Mansoor, P. R. Introduction: Hybrid Warfare in History. In: Murray, W. & Mansoor, P.R. (eds.) (2012) Hybrid Warfare: Fighting Complex Opponents from the Ancient World to the Present. New York, Cambridge University Press, pp ISBN-13: NATO (2010) Bi-SC Input to a New NATO Capstone Concept for the Military Contribution to Countering Hybrid Threats. NATO SACEUR and SACT. Available from: [Accessed 10th January 2017]. Hoffman, F. (2014) On Not-So-New Warfare: Political Warfare vs. Hybrid Threats. The war on the Rocks (blog). Available from: [Accessed 12th November 2016]. EEAS - European External Action Service (2015) Food-for-thought paper Countering Hybrid Threats. EEAS(2015) 731. EC - European Commission (2016) Joint Staff Working Document EU operational protocol for countering hybrid threats 'EU Playbook'. SWD(2016) 227. Liang, Q. & Xiangsui, W. (1999) Unrestricted Warfare. Beijing, PLA Literature and Arts Publishing House. Available from: [Accessed 10th October 2016]. Edition in French: LIANG, Q. & XIANGSUI, W. (1999) La guerre hors limites. Paris, Editions Payot & Rivages pour l édition de poche, l édition ISBN: Major, C. & Mölling, C. (2015). A Hybrid Security Policy for Europe: Resilience, Deterrence, and Defense as Leitmotifs. SWP Comments No. 22. Stiftung Wissenschaft und Politik, German Institute for International and Security Affairs. Cederberg, A. & Eronen, P. (2015b) How can Societies be Defended against Hybrid Threats?. Strategic Security Analysis. 9(1). Geneva, Geneva Centre for Security Policy. Liang, Q. & Xiangsui, W., Juncos, A.E. (2016) Resilience as the new EU foreign policy paradigm: a pragmatist turn? European Security. Routledge, Taylor and Francis Group. Zebrowski, C. (2016) The Value of Resilience: Securing life in the twenty-first century. New York, Routledge. ISBN: (ebk). EUGS EU Global Strategy (2016) Shared Vision, Common Action: A Stronger Europe, A Global Strategy for the European Union s Foreign and Security Policy. Brussels, 28 June Available from: [Accessed 15 September 2016]. Keck, M. and Sakdapolrak, P. (2013) What is social resilience? Lessons learned and ways forward. Erdkunde. 67(1), Buzan, B., Wæver, O. & de Wilde, J. (1998) Security: A New Framework for Analysis. Boulder, CO: Lynne Rienner. Sachs, J. (2015) The Age of Sustainable Development. [Lecture] International Growth Centre, London School of Economics, 4 February Available from: [Accessed 12th November 2016]. Wijkman, A. (2015) An increasingly complex and vulnerable world. [Lecture] The conference Building resilience in a Globalised World, Brussels, 30th September Available from: Stoykov, M. (2016) Expert assessment: national capabilities for protecting societal resilience against hybrid threats. [Lecture] NATO CD&E Annual Conference, 16th November 2016, Sofia, Bulgaria. 371

372 MoD Finland (2010) Security Strategy for Society. Ministry of Defence Finland. Government Resolution Available from: 372

373 PŘECHOD OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY Z MÍROVÉ DO VÁLEČNÉ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY THE TRANSITION OF THE ARMED FORCES OF THE CZECH REPUBLIC FROM PEACEKEEPING TO WAR ORGANIZATIONAL STRUCTURE Jaroslav STANĚK Abstrakt V článku jsou prezentovány dílčí závěry šetření na téma Rozvinutí ozbrojených sil České republiky při přechodu z mírové do válečné organizační struktury. Jsou popsána teoretická východiska řešené oblasti, metody pro řešení problému a je uvedena metodika zpracování realizovaného dotazníkového šetření se zjištěnými výsledky. Dále jsou vyjmenovány a definovány principy, jako základní a obecné myšlenková východiska, která lze dále šířeji chápat nebo následně odvozovat další principy pro přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Klíčová slova: mobilizace, ozbrojené síly Abstract The article presents some of the findings on the topic "Development of the Armed Forces of the Czech Republic during the transition from peace to war organizational structure." Describes the theoretical bases of the area addressed, methods for solving the problem is the methodology implemented by processing questionnaire results are identified. The following are listed and defined principles as fundamental and general thinking behind that could be more widely understood and then derive other principles for the transition of the armed forces of peace to the war organizational structure. Key words: mobilization, armed forces ÚVOD Většina států má ve své legislativě povinnost přípravy státu, ozbrojených sil a občanů v případě možné budoucí bezpečnostní hrozby. Otázka výstavby ozbrojených sil v případě válečné hrozby patří mezi jednu z rozhodujících priorit a záležitostí každého státu. Bezpečnost našeho teritoria je dána vývojem samotného bezpečnostního prostředí. Nelze se odvolávat na čl. 5 Severoatlantické smlouvy, kdy ozbrojený konflikt proti kterémukoliv členskému státu NATO je považován za ozbrojený útok proti všem členským státům NATO[3]. Článek 3 Severoatlantické smlouvy, zavazuje všechny členské státy, aby individuálně i společně (např. V4), průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou pomocí udržovaly a rozvíjely svou individuální a kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku[7]. Očekávat možný ozbrojený útok na naše teritorium, Českou republiku, je zabezpečen v rámci zpravodajské činnosti vlastní i prostřednictvím sdělování informací mezi jednotlivými spolupracujícími zeměmi, v rámci jednotlivých bezpečnostních koalicí. Důvodem tomu zabývat se touto problematikou, tedy přechodu ozbrojených sil ČR z mírové do válečné organizační struktury, je zvýšená pozornost bezpečnosti v Evropě, jednak uvnitř, ale tak i na její vnější hranici. Východisko pro tuto analýzu mohou být následující teoretická východiska. 373

374 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA Hlavním posláním ozbrojených sil České republiky je a vždy bude co nejefektivněji a nejlépe zabezpečit obranu území České republiky s využitím zásad kolektivní obrany dle čl. 5 Severoatlantické smlouvy. Obrana státu je záležitostí všech státních orgánů, orgánů územní samosprávy, právnických osob a občanů, přičemž úkoly a odpovědnost některých subjektů při přípravě obrany státu před vnějším napadením v míru, za stavu ohrožení státu a za válečného stavu stanovuje legislativa. Jako za základní bezpečnostní záruku pro Českou republiku lze považovat tedy členství v Severoatlantické organizaci (NATO) a Evropské unii (EU). Příprava přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury (mobilizace) si vyžaduje přijetí řady legislativních, ekonomických, hospodářských, personálních a dalších opatření již v době míru. Tedy v dostatečném časovém předstihu ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu tak, aby bylo možno připravit osoby, vojenský materiál a majetek k plnění úkolů spojených se zabezpečením obrany státu. Zpracovaná Koncepce mobilizace ozbrojených sil České republiky[5] je výchozím zadáním pro mobilizační plánování a pro mobilizační přípravy. Stanovuje zásady, principy, postupy a pravidla pro postupné převedení ozbrojených sil ČR z mírové na válečnou organizační strukturu, jejich doplnění osobami, vojenským materiálem a majetkem i s využitím mobilizace. Řeší jak co nejefektivněji provádět způsob přípravy a zajištění mobilizace a její samotnou realizaci. Praktické dovednosti, znalosti a přípravy ukazují, že tato oblast se nachází na okraji zájmu hlavních představitelů útvarů, neboť se jedná o činnost, které může nastat v následné budoucnosti. Jde v současnosti o nehmatatelnost tohoto stanoveného strategického cíle. Teoretické a praktické zkušenosti ukazují, že problematika je chápána na různých úrovních velení a řízení v rámci její hierarchie odlišně, někdy až protichůdně. V resortu obrany ČR existuje dokument Zásady a normy mobilizační pohotovosti ozbrojených sil ČR, který zaplňuje mezeru ve smyslu, že není zpracován samostatný předpis, který by vymezoval úkoly, povinnosti a odpovědnost funkcionářů útvarů a zařízení. K řešení daného problému je nutná obecná znalost základních manažerských metod, jakými jsou plánování, organizování, personalistika, vedení a kontrola, ve kterých se průběžně prolíná analýza, rozhodování, implementace a koordinace. Dále je nutná odborná teoretická znalost a na ni navazující praktické znalosti. Danou oblast je nutno řešit komplexně v celé šíři hierarchické struktury resortu obrany, podpořenou rozdílnými či protichůdnými názory a zájmy, nikoliv jen z jedné úrovně manažerského řízení a rozhodování. Mezi silnou stránku systému mobilizace z pohledu právě strategického manažerského rozhodování je princip odložené potřeby, který je následně popsán v následující kapitole. Schopnost státu k nasazení sil a prostředků ozbrojených sil ČR v maximálním rozsahu bude dosažena, až po jejich doplnění a mobilizaci (Plán obrany ČR) a následné přípravě (vojenský výcvik), což vyžaduje dobu řádu let. Na základě analýzy těchto teoretických východisek a osobních zkušeností byl stanoven předpoklad, že v resortu obrany ČR nebyl v posledních pěti let prakticky řešen problém: částečné povolání vojáků ze zálohy k útvaru (mimo krajská vojenská velitelství, která povolávají příslušníky aktivních záloh na plánovaná cvičení); vystrojení vojáků v záloze; příjem věcných prostředků z civilního sektoru; zpracování mobilizačního plánu mobilizačního projektu[1]. Jak uvádí Huntington ve své knize Vojenská síla má čtyři dimenze: kvantitativní počet vojáků, zbraní, vojenského vybavení (materiálu) a zdrojů; technologické účinnost a úroveň zbraní a vojenského materiálu; organizační soudržnost, disciplína, výcvik a morálka vojska, účinnost rozkazů a kontrolních vazeb; společenskou schopnost a ochotu společnosti svou vojenskou moc efektivně uplatnit [4]. 374

375 K tomu, abychom mohli naplnit tyto čtyři dimenze, je možné dále specifikovat další principy, které jsou uvedeny v následující kapitole. 2 PRINCIPY PŘECHODU OZBROJENÝCH SIL ČR Z MÍROVÉ DO VÁLEČNÉ ORGANIZAČNÍ STRUKTURY Základní úkoly ozbrojených sil ČR, které se při mobilizaci plní, jsou propracovány do detailu a empirickými metodami je ověřena jejich použitelnost, dostatečnost a splnitelnost. Jednotlivé úkoly kontinuálně na sebe navzájem navazují a podmiňují se. Z vyhodnocování činností jednotlivých mobilizačních pracovišť, modelování komplexu jednotlivých činností v rámci cvičení a ukázek byly indukcí odvozeny obecné principy platné pro mobilizační rozvinování ozbrojených sil ČR. Tyto principy, jako základní teze použití sil a prostředků při mobilizaci, mohou být vodítkem pro praktickou činnost velitelů a vojsk k efektivnímu splnění úkolů přechodu z mírové do válečné organizační struktury. Princip jednoty úsilí Všechny síly a prostředky mající vztah k dosažení mobilizační připravenosti útvarů a zařízení jsou podřízeny v míru jednomu delegovanému veliteli, náčelníkovi Generálního štábu AČR, který má možnost soustředit a koordinovat činnost všech sil a prostředků, tím sjednocuje úsilí všech zainteresovaných stran na splnění stanoveného cíle. Přitom deleguje odpovědnost za plnění dílčích procesů na jednotlivé stupně velení. Princip ekonomie sil K provedení přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury bude omezený počet sil a prostředků. To vyžaduje koncentrovat úsilí k dosažení cíle (cílů) a vynakládat jen nezbytné prostředky k pokrytí nákladů. K hospodárnému využití sil a prostředků přispívá i vzájemně koordinovaná činnost všech vojenských i civilních zainteresovaných stran působících v systému rozvinování. Princip odložené potřeby Jde o odložení nezbytných nákladů na realizaci mobilizace do budoucnosti. To umožňuje minimalizovat vynakládání finančních prostředků státu na mobilizační přípravy v míru, jako je zejména nákup nového vojenského materiálu, jeho skladování a udržování a taky příprava osob. Provést jejich skutečné čerpání až do období, kdy potřeba nastane. Princip pevnosti velení a řízení Nepřetržitost velení a řízení zahrnuje stálou pohotovost informačních procesů již v míru, která je zabezpečena strukturou dozorčích orgánů. Pohotovostí rozhodovacích procesů v době míru a vytvoření plné struktury řídících orgánů určovaných v bojovém rozdílení zpracovávaném na jednotlivých stupních velení v průběhu přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Princip jednoduchosti Co nejjednodušší, včasná a důsledně provedená činnost je podmínkou úspěchu. Složitosti vyvolávají komplikace, které by celý proces přechodu mohly narušit. Uplatnění tohoto principu vyžaduje připravit jasné a jednoduché plány k přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury pro částečnou (výběrovou) a všeobecnou mobilizaci. Na základě obdrženého úkolu, s využitím těchto plánů, vydávat stručná a jasná rozhodnutí k přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury k naplnění stanoveného strategického cíle. Princip plánování Zahrnuje aktivity zabezpečující soustavné a reálné plánování přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury pro nejhorší možnou variantu, a to průběh všeobecné mobilizace. Po obdržení konkrétně stanoveného úkolu se velitelé na jednotlivých stupních velení rozhodují s využitím zpracovaných plánů a plánují splnění úkolu. Pro ověření naplánovaných činností je nutný průběžný sběr informací mající vliv na přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury, jejich následná analýza a na jejich základě přijímání adekvátních plánovaných opatření. 375

376 Princip součinnosti Zahrnuje aktivity směřující k vytvoření pevných vazeb mezi zainteresovanými stranami působícími a to jak uvnitř tak i vně. Tyto vazby zainteresovaných stran se navazují již v míru při plánování přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury, průběžně se udržují se a rozvíjejí. Princip vycvičenosti Zahrnuje komplexní přípravu sil a prostředků pro přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Příprava sil a prostředků se vyznačuje systematičností, postupností a diferencovaností v získávání teoretických vědomostí a praktických návyků. Dále k plnění odborných činností u předurčených funkcí v rámci válečné organizační struktury. Princip pohotovosti Zahrnuje aktivity k udržení nepřetržité akceschopnosti k přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. To vyžaduje vytvořit systém umožňující udržovat síly a prostředky připravené k splnění daného úkolu. Zabezpečit je základními teoretickými a praktickými znalostmi, materiálními, finančními a jinými prostředky umožňující splnit stanovený cíl (úkol). Princip připravenosti Zahrnuje stav, kdy jsou síly a prostředky ve válečné organizační struktuře a velitelé splnili úkoly v souladu s plánovaným přechodem ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Velitelé jsou připraveni plnit úkoly bojový úkol (operaci). Princip ochrany vojsk Představuje realizaci úsilí přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury při zachování vojenské (bojové) síly tak, aby tato mohla být použita k obraně teritoria. Jeho realizace zahrnuje soubor komplexních aktivních a pasivních opatření, jejichž cílem je čelit destruktivní činnosti nepřítele nebo dalším negativním vlivům[6]. 3 ZJIŠTĚNÉ VÝSLEDKY Abychom mohli v míru naplnit princip plánování a vycvičenosti byla zpracována prvotní analytická studie. K získání primárních dat bylo využito dotazníkové šetření s respondenty v rámci resortu obrany. Metoda dotazníkového šetření byla zvolena z důvodu zjištění názoru odborníků, kteří zabezpečují danou oblast v rezortu obrany. Tito respondenti byli vybráni na základě určeného výběrového souboru, který reprezentuje zejména teoretické a praktické znalosti napříč hierarchickou strukturou rezortu obrany. Limitní omezující podmínka, byla minimální funkční doba (3 roky) pro výběr oslovených respondentů (expertů) na zastávaném systemizovaném místě. Výsledkem bylo toto rozdělení: strategický stupeň - SRPS MO; operační velitelství, které v současnosti dnes neexistuje v rámci hierarchické struktury, nic méně bylo použito tohoto termínu - SPod MO, VeVzS, VePozS; taktická úroveň - 7.mb, 73.tpr., 15žpl., 21.zTL; správní úřad KVV; různé - UO, ÚVN Praha. S využitím uvedeného nástroje byla zjišťována současná úroveň plánování a realizace příprav v teoretické i praktické rovině. Pro prvotní výzkumné šetření, jako zdroje dat bylo osloveno celkem 14 respondentů, což činí 10% odborníků. Z oslovených 14 respondentů bylo zpět vráceno 10 vyplněných dotazníků. Do výzkumného šetření se zapojilo celkem 8 vojáků z povolání a 2 občanští zaměstnanci. Protože se jedná o dotazníkové šetření, byla pro jejich vyhodnocení použita kvantitativní metoda vyhodnocení dat, nástroj statistické analýzy, konkrétně pak analýza statistických četností (frekvencí) výskytu. Dále byla použita metoda indukce vzhledem k malému počtu dat získaných od respondentů, z kterého byl následně vyvozen obecný závěr[1]. 376

377 Souhrnné výsledky na otázku Praktické nácviky bojové a mobilizační pohotovosti na našem organizačním stupni jsou realizovány v kalendářním roce s možností odpovědi 1krát ročně 2 krát ročně více krát ročně - nejsou realizována jsou uvedeny v obr.1. 1 krát - ÚVN 2 krát - 73.tpr, 15.žpl více krát - KVV nejsou realizována (SRPS MO, VePozS, UO) Obr. 1 Praktické využívání mobilizačních příprav skutečnost. Zdroj: vlastní Z obr. 1 je patrné, že praktická činnost plánovaných opatření pro přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je realizována pouze na taktickém stupni a správních úřadech. Na vyšších stupních není realizována. Je to způsobeno současným dislokačním umístěním strategického stupně, na základě organizačních a dislokačních změn, které proběhly v roce Tyto prvky jsou součástí komplexního zabezpečení v případě přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury určeným prvkem, který realizuje veškeré jejich zabezpečení. Touto odbornou specifickou službou jsou prvky velení a řízení zproštěny plánovat a prakticky realizovat tuto činnost. Souhrnné výsledky na další otázku Prakticky ověřovat systém zabezpečení mobilizace u útvaru minimálně (početně) s možností odpovědi nerealizovat - 1 krát ročně 1 krát za 2 roky 1 krát za x let jsou uvedeny v obr.2. nerealizovat - ÚVN 1 krát ročně - SRPS MO, VePozS, 73.tpr 1 krát za 2 roky - KVV, 15.žpl 1 krát za x let - UO Obr. 2 Plánované využívání mobilizačních příprav předpoklad. Zdroj: vlastní Z obr. 2 je patrné, že plánování praktické činnosti pro prověření naplánovaných opatření k zabezpečení přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je uvedeno v úkolech na daný kalendářní rok. Jejich praktická realizace je ovšem jiná v porovnání s obr. 1. Další dílčí výsledky v rámci výzkumného šetření jsou uvedeny v analytické práci doktorandského studia z předmětu Management III[8]. 377

378 ZÁVĚR Klíčovým cílem realizovaného šetření bylo zjištění míry plánování a praktické realizace v oblasti zabezpečující přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury u jednotlivých útvarů. Na základě analyzovaných dat bylo zjištěno, že s nejvyšší intenzitou je věnována pozornost zabezpečení přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury na taktickém stupni, do kterého můžeme započítat i správní úřady. Nízká intenzita praktické činnosti v této oblasti je věnována na strategické úrovni, která je komplexně zabezpečena jiným zabezpečujícím útvarem. V rámci praktické činnosti u zabezpečujícího útvaru není plánována součinnost na strategickém stupně. Výše uvedené a popsané principy nemohou plně obsáhnout celou různorodost a mnohostrannost činnosti společnosti při přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Proto se výše uvedené principy na základě vojenské praxe budou neustále rozvíjet, doplňovat a vyvíjet se jejich obsah. Popis a tvorba principů se může dále na základě řešení daného problému rozvíjet a modifikovat, může měnit svůj obsah na základě analyzování a zavádění nových poznatků do procesu přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury. Očekávaným výsledkem přechodu ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je vytvoření válečné organizační struktury s útvary, zařízeními a svazky doplněnými zálohami a věcnými prostředky, které jsou srovnatelné se současnými profesionálními útvary zapojenými nyní v rámci jednotlivých operací. V rámci války v Zálivu (2003) byly povolány zálohy Velké Británie, které prokázaly nejvyšší kvality a oddanost a jejich důležitost se opět prokázala ve všech fázích operace. Pro potřeby této operace bylo zmobilizováno požadované množství záloh. Snahou bylo povolat druhý a třetí sled záloh. Ministerstvo obrany Velké Británie přehodnotilo mobilizační proces, včetně způsobu povolávání a definicí stavu pohotovosti. Neocenitelná byla podpora zaměstnavatelů[2]. V dnešní době je pojem mobilizace opět skloňován v souvislosti s novým velkým bezpečnostním rizikem, který se objevil a je tvořen zejména migrací osob z oblasti Blízkého východu a severu Afriky. Je zde určité bezpečnostní riziko, že by se válečné operace, které právě probíhají v oblasti Blízkého východu, mohli přesunout blíže našemu teritoriu. Proto současné vedení rezortu obrany začalo v roce 2016 realizovat a připravovat dílčí opatření, vedoucí k procvičení či oživení způsobu přechodu z mírové do válečné organizační struktury. V tomto roce je stanoven hlavní úkol, provést praktický nácvik přechodu vybraného útvaru v rámci resortu obrany z mírové do válečné organizační struktury. Provést činnosti s přijímáním osob (vojáci v aktivní záloze) a příjem věcných prostředků z civilního sektoru. Přechod ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury je dlouhodobý plánovaný proces, který je realizován prostřednictvím vlastních sil prostředků, ale také prostřednictví zainteresovaných stran uvnitř státu. Má li být beze zbytku naplněn potřebuje ke svému naplnění stanovit začátek, varovací čas a ten je realizován jinou složkou a to prostřednictví zpravodajských služeb. Systém je tedy závislý na schopnosti státu včas identifikovat hrozbu, respektive narůstající riziko vojenského ohrožení a včas se rozhodnout jaká nutná opatření přijmout, což je základním předpokladem a podmínkou úspěšného doplnění ozbrojených sil ČR. Zásadním nedostatkem je celá škála nezbytných opatření, o kterých by bylo vládou rozhodnuto a která by byla realizována v míru v dostatečném předstihu před případným vyhlášením stavu ohrožení státu, popř. válečného stavu. Cílem schopností ozbrojených sil ČR bude i nadále vyjadřovat, co ozbrojené síly se svými prostředky, kterými disponují, mají umět, znát a mají být schopny realizovat, v přípravě k nasazení v rámci obrany teritoria a plnění mezinárodních závazků. 378

379 Použitá literatura BRECHTA, Bohumil, Monika GRASSEOVÁ, ed. Efektivní rozhodování: analyzování, rozhodování, implementace a hodnocení. 1. vyd. Brno: Edika, ISBN ČÍŽEK, Zdeněk. BROZMAN, Miroslav. Informační analýza č.6/2004 Zobecnění zkušeností Velké Británie a USA z bojových operací v Iráku. ŘeVD Vyškov Čl.3 a čl.5 sdělení MZV č.66/1999 Sb., Severoatlantická smlouva. HUNTINGTON, Samuel P. Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. Vyd. 1. V Praze: Rybka Publishers, ISBN Koncepce mobilizace ČR. Praha NĚMEC, Ivan. Disertační práce Doplňování sil AČR výběrovým způsobem Obranná strategie České republiky: odpovědný stát a spolehlivý spojenec = The defence strategy of the Czech Republic : a responsible state and a reliable ally Praha: Ministerstvo obrany České republiky, Odbor komunikace a propagace (OKP MO). ISBN STANĚK, Jaroslav. Analytická studie

380 ANALÝZA HOSPODÁŘENÍ MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV PO PŘIJATÉ NOVELE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ ANALYSIS OF THE MANAGEMENT OF LOCAL AUTHORITIES AFTER RECEIVING THE TAX LAW AMENDMENT Miloslava ŠÍVROVÁ 184 Abstrakt Článek je zaměřen na hospodaření územně správních jednotek a s ním úzce související téma rozpočtového určení daní. Toto téma je stále aktuální a vede k řadě diskuzí jak na úrovni místních samospráv a i na vládní úrovni. Diskuze jsou směrovány hlavně k vytvoření optimálního a spravedlivého systému rozdělení daňových výnosů. Výsledkem by mělo být hlavně zjednodušení tohoto systému a zlepšení nastavení kritérií uvnitř systému rozpočtového určení daní. Schválená novela zákona o rozpočtovém určení daní vede k navýšení podílu sdílených daní pro obce a kraje a tím k navýšení daňových výnosů. Je to i jeden z pokusů k odstranění značných rozdílů v daňových příjmech stejně velkých obcí a k nalezení spravedlivějšího systému rozdělení daňových výnosů. Klíčová slova: daňové výnosy, sdílené daně, rozpočtové určení daní, rozpočty obcí a krajů Abstract The paper focuses on the management of administrative units and the closely related topic of budget tax determination. This topic is still relevant and leads to many discussions both at local government level and also at the government level. Forums are directed mainly to create an optimal and equitable system of revenue sharing. The result should be a major simplification of the system and improve the set criteria within the system, within the system budget tax determination. The approved amendment to the Act on budgetary allocation of taxes leads to an increase in the proportion of shared taxes to municipalities and regions, and thus to increase tax revenues. It is also one of the attempts to eliminate substantial differences in tax revenues equally sized municipalities and to find a more equitable system of revenue sharing. Key words: tax revenues, shared taxes, tax revenue, budgets of municipalities and regions ÚVOD Nejdůležitější zdrojem financování místních samospráv jsou daňové příjmy. Současný systém rozpočtového určení daní při přerozdělování mezi jednotlivé obce upřednostňuje princip solidarity před principem zásluhovosti. Většina daňových příjmů obce závisí na počtu obyvatel, její rozloze a případně dalších atributech. Vlastní rozhodování představitelů obce hraje minimální roli, stejně jako daňový výnos v určitém území. Díky novelizaci dochází k navýšení daňových výnosů do rozpočtů krajů a obcí. Poslední rozsáhlejší změna týkající se krajů proběhla před deseti lety, zatím co změny týkajících se rozpočtů obcí byly provedeny již dvakrát a to v rozmezí let a přinesly obcím zvýšení daňových výnosů o několik miliard. 1 NOVELIZACE ZÁKONA O ROZPOČTOVÉM URČENÍ DANÍ Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila novelu zákona 391/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům 184 Ing. Miloslava Šívrová, Katedra ekonomie, fakulta Vojenského leadrshipu Univerzita obrany, Kounicova 156/65, Brno; ; miloslava.sivrova@unob.cz. 380

381 a některým státním fondům (rozpočtové určení daní). Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne v částce 164. Ta část, která se týkala krajů, nabyla účinnosti k , část týkající se obcí, nabyla účinnosti od Se schválenou novelou došlo ke zvýšení podílu krajů na výnosu DPH ze 7,86 % na 8,92 %, a to od roku 2016 a zvýšil se podíl celkového inkasa DPH obcím z 20,83 % na 21,4 %. Ostatní podíly na daních zůstávají shodné s rozpočtovým určením daní za rok [1] Obr. 1 Schéma rozdělení rozpočtového určení daní od Zdroj: [2] 1.1 ZRUŠENÍ PODÍLU Z IKASA DANĚ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB Se schválenou novelou dochází i ke zrušení 30% podílu z inkasa záloh daně z příjmů fyzických osob placené na základě přiznání. Případný výnos z této daně byl velmi proměnlivý, špatně předvídatelný a proto i nevhodný pro rozpočtové účely obcí. Hlavním důvodem sdílení této daně měla být motivace obcí k tvorbě podmínek pro rozvoj podnikání. Díky různým daňovým legislativním změnám přestala tato daň motivační funkci plnit. Snížení tohoto podílu bude mít za následek snížení příjmu obcí o méně než jednu miliardu, ale díky navýšení podílu na inkasu DPH dojde k posílení jejich rozpočtů přibližně o dvě miliardy. V proběhu let dochází k výraznému poklesu inkasa daně z příjmu fyzických osob placené na základě přiznání. V roce 2005 se vybralo na této dani 9,8 miliard Kč. [3] V roce 2015 to bylo pouze 1,3 mld. Kč. Naproti tomu inkaso DPH v roce 2015 dosáhlo na úrovni státního rozpočtu 236,6 mld. Kč. Oproti rozpočtu je DPH vyšší o 7,3 mld. Kč, tj. o 3,2 %. (schválený rozpočet pro rok 2015 počítal s poklesem proti skutečnosti 2014 o 0,9 mld. Kč) a bylo tak meziročně vyšší o 6,4 mld. Kč. [4] 1.2 SDÍLENÉ DANĚ A JEJICH VÝVOJ V lednu roku 1993, po vzniku České republiky, byla zavedena nová soustava daní a s ní byl vytvořen mechanismus sdílení daní mezi státem a územní samosprávou, kterou tvořily zatím pouze města a obce. Důležitou úlohu měly okresní úřady, které byly mezistupeň převodu finančních prostředků ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí a měst. O výši přidělených financí ze státního rozpočtu se rozhodovalo nepřímo přes okresní shromáždění, které bylo tvořeno ze zástupců obcí. Toto rozhodování bylo neefektivní a to nejen kvůli navýšení počtů obcí, ale hlavně z důvodu, že řada obcí 381

382 se na rozhodování nepodílelo. V tomto období byla jediná sdílená daň a to daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Tím, že se výnos z vybrané dělil mezi okresní úřad a obce, tak byl naplněn princip zásluhovosti. Tento systém přinesl velké rozdíly v daňových výnosech pro jednotlivé okresy a obcích a řadu problémů a otázek spojených se spravedlností tohoto mechanizmu. Zavedly se nové daně a odhad vývoje daňových výnosů byl obtížný. V rámci reformy veřejné správy byla ukončena činnost okresních úřadů a jejich funkce byla převedena na kraje a na obce s rozšířenou působností. Zákon o rozpočtovém určení daní z roku 2000 se snažil vyřešit nestabilitu daňových příjmů obcí a to tím, že se uzákonilo dělení celostátního výnosu ze tří daní: z daní z příjmů fyzických a právnických osob a z daně z přidané hodnoty. Tím se zefektivnilo rozpočtování obcí díky snazšímu odhadování jejich budoucích výnosů. Rozdělování celostátního výnosu způsobilo větší stabilitu a větší prvek solidarity mezi obcemi s lepšími a horšími podmínkami. V roce 2013 přišla důležitá změně rozpočtového určení, která ovlivnila množství peněz pro obce. Tato změně měla za důsledek to, že došlo k výraznému sjednocení objemu peněz v přepočtu na obyvatele, které obce různé velikosti získávají v rámci sdílených daní. V roce 2011 dosahoval rozdíl mezi kategorií obcí s nejvyšším a nejnižším výnosem sdílených daní na obyvatele výše Kč, v roce 2015 to bylo již jen 514 Kč. [5] Obr. 2 Schéma rozdělení rozpočtového určení daní od Zdroj: [5] V roce v roce 2015 se výnos sdílených daní zvýšil o 3 %, v letošním roce 2016 se výnos sdílených daní pro obce zvýšil meziročně o 9 %, což je nejvíce za posledních pět let. Zásluhu na tom měl nejen ekonomický růst, nízká inflace, malá nezaměstnanost, ale v neposlední řadě i zefektivnění inkasa jednotlivých daní. Obr. 3 Vývoj objemu sdílených daní (v mld. Kč) stav po 9 měsících každého roku Zdroj: [5] 2 ANALÝZA VÝVOJE HOSPODAŘENÍ KRAJŮ A OBCÍ Kraje vykázaly v rámci analýzy vývoje hospodaření k , celkové příjmy ve výši 159,8 mld. Kč, což znamenalo o 9,0 mld. Kč více oproti stejnému období loňského roku. Snížil se objem výdajů, ten činil 146,0 mld. Kč. Výsledek hospodaření skončil přebytkem 25,5 mld. Kč. Proti stejnému období loňského roku byl objem příjmů vyšší o 9,0 mld. Kč a objem výdajů naopak nižší o 4,9 mld. Kč. Přebytek hospodaření činil 13,8 mld. Vlastní příjmy krajů činily 56,5 mld. Kč a proti listopadu minulého roku se zvýšily o 7,0 mld. Kč. Daňové příjmy krajů dosáhly 52,1 mld. Kč. 382

383 Obce zaznamenaly v tomto období přebytek rozpočtu 39,8 mld. Kč. Celkové příjmy byly 247,3 mld., proti stejnému období loňského roku to znamenalo zvýšení o 4,1 mld. Kč a objem výdajů se naopak snížil. Růst celkových příjmů obcí tvořily výhradně vlastní příjmy. Jejich objem byl 202,6 mld. Kč, to znamenalo zvýšení těchto příjmů o 17,6 mld. Daňové příjmy oproti listopadu minulého roku vzrostly o 13,6 mld. a dosáhly objemu 168,3mld Kč. [6] ZÁVĚR Obr. 3 Vývoj příjmů a výdajů územních rozpočtů od počátku roku Zdroj: [6] Novela zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, znamenala posílení daňových příjmů krajů a obcí formou zvýšení podílu na celostátním inkasu daně z přidané hodnoty. Daňové příjmy krajů a obcí vzrostly. Současně příznivá ekonomická situace v ČR má vliv i na zlepšení inkasa jednotlivých druhů daní. K lepšímu plnění přispělo hlavně zvýšení efektivnosti při výběru daní. Jedná se konkrétně o zavedení kontrolních hlášení DPH nebo o rozšíření režimu daňové povinnosti. Za zmínku stojí i zákon o prokazování původu majetku nebo zřízení centrální databáze základních informací o účtech fyzických a právnických osob. V neposlední řadě lze očekávat další nárůst daňového inkasa i v souvislosti se zavedením elektronické evidence tržeb. Toto vše by mělo mít pozitivní dopad na zvyšování daňových výnosů obcí a krajů a tím i na zlepšení celkového hospodaření samosprávných celků. Použitá literatura Zákon o rozpočtovém určení daní. In: CZ: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2015, ročník 2015, částka 164, číslo 391, Zákon o rozpočtovém určení daní. In: CZ: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2000, ročník 2000, číslo 243. Schéma rozpočtového určení daní k [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2016 [cit ]. Dostupné z: Podrobná informace o výsledku hospodaření státu v roce [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2006 [cit ]. Dostupné z: 383

384 Aktuální tiskové zprávy. [online]. CZ: Ministerstvo financí, 2015 [cit ]. Dostupné z: Sdílené daně obcí pohled do historie. In: [online]. CZ: Deník veřejné správy, 2017 [cit ]. Dostupné z: Zpráva o vývoji rozpočtového hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí, krajů a Regionálních rad regionů soudržnosti k Mfcr [online]. CZ: Ministertvo financí [cit ]. Dostupné z: 384

385 ÚDAJE O POČTU ŽADATELŮ O AZYL V ČR V LETECH DATA ON ASYLUM SEEKERS IN THE CZECH REPUBLIC IN Jan ŠMÍD 185 Abstrakt Přestože počet žadatelů o azyl v České republice ve sledovaném období kontinuálně narůstá, jeho porovnáním se zeměmi střední Evropy lze demonstrovat, že ČR je stranou hlavní trasy osob migrujících do Evropy, respektive není jejich cílovou zemí. Žadatelé o azyl i přes nárůst v absolutních číslech představují pouze malou část z celkového počtu cizinců v ČR. Klíčová slova: migrace, mezinárodní ochrana, azyl, azylant Abstract Although the number of asylum seekers in the Czech Republic was continually increasing in the set time-period, by comparing the data with other Central European countries it can be demonstrated that the Czech Republic is off the main route of persons migrating to Europe, in other words the Czech Republic is not their target country. Asylum seekers account for a minor part of the overall number of foreigners in the Czech Republic. Key words: migration, international protection, asylum ÚVOD Migrace je komplexním a dynamickým jevem, který má na Českou republiku společenské a ekonomické dopady. Vstup, pobyt a integrace byť omezeného počtu cizinců, a to především azylantů, na území České republiky jsou procesy s možnými pozitivními i negativními důsledky pro českou společnost procesy, které jsou do značné míry závislé na aktivním a flexibilním přístupu ČR. 1 PRINCIPY MIGRANČÍ POLITIKY ČR Migrační politika České republiky patří do oblastí, které jsou sladěny s právním rámcem politik Evropské unie. Do specifických oblastí nejvíce harmonizovaných na evropské úrovni patří zejména mezinárodní ochrana (azyl), ochrana vnější hranice EU a návratová politika EU (a to včetně vyhošťování). Na národní úrovni si česká republika sama reguluje zejména dvě oblasti legální migraci a integraci cizinců do většinové společnosti. Při řešení aktuální situace v oblasti migrace tak Česká republika musí zohledňovat nejen své vlastní možnosti a specifické potřeby, ale také situaci v Evropské unii. Zásady, na kterých Česká republika staví svou migrační politiku, v souladu se svými mezinárodně-právními závazky byly v roce 2015 shrnuty ve Strategii migrační politiky České republiky: zajistit občanům klidné soužití s cizinci, a díky účinné integraci zabránit vzniku negativních sociálních jevů; zajistit bezpečnost svých občanů a efektivní vynucování práva v oblasti nelegální migrace, návratové politiky a organizovaného zločinu spojeného s převaděčstvím a obchodováním s lidmi; dostát svým závazkům v oblasti azylu; pomáhat uprchlíkům v zahraničí a předcházet tak dalšímu rozvoji migrační krize; 185 plk. Mgr. Jan Šmíd, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, , jan.smid@army.cz. 385

386 udržet výhody volného pohybu osob v rámci EU a schengenského prostoru; podporovat legální migraci v souvislosti s potřebami trhu práce; dostát svým mezinárodním a evropským závazkům a aktivně podílet se na hledání společných řešení. [1] Migrační politiky EU včetně České republiky postupují zejména od roku 2015 zásadní zkoušku v souvislosti s enormním migračním tlakem na vnější jižní a východní hranici EU a vysokým počtem žadatelů o azyl především v některých členských státech. Jejich fungování bylo zatíženo i nedostatečným plněním povinností ze strany některých členských států a přetrvávající neshodou na základním konceptu rozdělení odpovědnosti a břemene mezi členskými státy. Vzhledem k v českých médiích často prezentovaným názorům na migraci, na žadatele o azyl zejména i na celkové počty těchto osob, zaměřuje se tato stať z celé široké problematiky migrace právě na tuto oblast a prezentuje oficiální údaje předkládané Ministerstvem vnitra ČR a Českým statistickým úřadem. Pro potřeby tohoto textu budeme za azylanta považovat osobu, které byl podle azylového zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Osobou požívající doplňkové ochrany je pak cizinec, který nesplňuje důvody pro udělení azylu podle výše uvedeného zákona, ale byla mu udělena doplňková ochrana, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany. 2 VÝVOJ OD VSTUPU DO EU Od vstupu ČR do EU v roce 2004 docházelo ke kontinuálnímu poklesu počtu žadatelů o azyl. Tento trend koresponduje s vývojem počtu žádostí o mezinárodní ochranu podaných na území většiny členských státí Evropské unie. S dramaticky se prohlubující krizí na Ukrajině a zintenzivňováním bojů v Sýrii, dochází od roku 2014 k opětovnému nárůstu počtu žadatelů Obr. 1 Graf mezinárodní ochrana vývoj počtu osob Zdroj: vlastní Doplňková ochrana udělena azyl udělen počet žadatelů o azyl počet azylantů V roce 2014 v České republice požádalo o udělení mezinárodní ochrany celkem osob, tj. o 449 (63,5 %) žádostí více než v předchozím roce. Hlavními zeměmi původu žadatelů o mezinárodní ochranu v roce 2014 byly Ukrajina (515 žadatelů), Sýrie (108 žadatelů), Vietnam (64 žadatelů), Rusko (43 žadatelů), a Kuba (42 žadatelů). [2] V roce 2015 v České republice požádalo o udělení mezinárodní ochrany celkem osob, tj. o 369 (31,9 %) žádostí více než v předchozím roce. Zeměmi původu žadatelů o mezinárodní ochranu v roce 2015 byly podle četnosti Ukrajina (694 žadatelů), Sýrie (134 žadatelů), Kuba (128 žadatelů) a Vietnam (81 žadatelů). [1] 386

387 Mezi žadateli o azyl jsou nejen v uvedených dvou letech, ale dlouhodobě nejpočetněji zastoupeni obyvatelé Ukrajiny, dále to jsou občané Ruska, Vietnamu, Běloruska a od roku 2012 trvale druhá nejpočetnější skupina migrantů ze Sýrie. Pro větší přehlednost a možnost porovnání uvedených údajů je vhodné zarámovat uváděné údaje i do středoevropského kontextu. Tab. 1 Srovnání počtu žadatelů o azyl v ČR a sousedících státech Cílová země ČR Německo Polsko Rakousko Slovensko Zdroj: [2] V uvedené tabulce je zjevný několikanásobně vyšší podíl žadatelů o azyl ve starých zemích EU, oproti zemím, které přistoupily k EU až v roce Ze všech sousedních zemí se Německo dlouhodobě drží v čele počtu žadatelů o azyl. V roce 2007 byl mezi ČR a SRN rozdíl pouze desetinásobný, v roce 2012 více než stonásobný a v roce 2015 dokonce více než třísetnásobný. V porovnání ČR s Rakouskem byl nejmenší rozdíl v počtu žadatelů o azyl v roce 2006, tehdy to bylo pouze zhruba čtyřikrát více, v roce 2015 pak už ale téměř šedesátkrát více. Mezi novými členskými zeměmi je ČR uprostřed. Počet žadatelů v Polsku byl původně pouze zhruba o 50% vyšší, ale například v roce 2013 byl již rozdíl 20násobný. Slovensko předčilo ČR v počtu žadatelů pouze v letech 2004 a Uvedené údaje tak demonstrují, že Česká republika zůstává ve středoevropském kontextu prosta dopadů tlaků hlavních migračních vln posledního desetiletí. V absolutních číslech se ČR v rámci Evropské unie řadí do druhé poloviny zemí s počtem žadatelů o azyl, a je tak zjevně zemí spíše tranzitní, nežli cílovou. 3 ÚDAJE O POČTU CIZINCŮ V ČR Důležitým údajem je rovněž celkový počet cizinců legálně se zdržujících v ČR. Lze je rozdělit do čtyř kategorií, a to na osoby s: trvalým pobytem; poskytnutou mezinárodní ochranou (azyl, doplňková ochrana); přechodným pobytem (občané členských států EU), nebo s dlouhodobým pobytem (ze třetích zemí); vízem nad 90 dní. [3] 387

388 Obr. 2 Graf vývoje počtu cizinců v ČR Zdroj: vlastní Víza nad 90 dní Přechodný/dlouhodobý pobyt Azyl Trvalý pobyt Uvedené údaje potvrzují dlouhodobý rostoucí trend počtu cizinců v ČR, a to v drtivé většině kategorie přechodného/dlouhodobého pobytu a trvalého pobytu. Držitelé víz nad 90 dní, respektive azylanti představují pouze marginální část celkového počtu osob legálně se zdržujících na našem území. ZÁVĚR Ačkoliv zejména v posledních třech letech čelila Evropa rostoucímu tlaku migračních vln, Česká republika zůstávala do roku 2015 na okraji zájmu migrantů. Celkový počet osob žádajících o poskytnutí azylu rostl pozvolna, nikoliv dramaticky. I přesto že se od roku 2012 objevuje nově mezi nejpočetněji zastoupenými zeměmi původu migrantů Sýrie, circa 100 osob ročně prozatím nesignalizuje radikální změnu. Použitá literatura Ministerstvo vnitra České republiky, Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce [online]. [cit ]. Dostupné z: aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D Ministerstvo vnitra České republiky, Zprávy o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce [online]. [cit ]. Dostupné z: Ministerstvo vnitra České republiky, Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce [online]. [cit ]. Dostupné z: aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D Český statistický úřad, Vývoj počtu cizinců v ČR v letech (stav k ) dle kategorií cizinců. [online]. [cit ]. Dostupné z: ciz_pocet_cizincu 388

389 NOVÉ PŘÍSTUPY V OBLASTI OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY NEW APPROACHES IN THE AREA OPERATIONAL PREPARATIONS OF THE STATE'S TERRITORY CZECH REPUBLIC Pavel ŠMÍDEK 186 Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou obranné infrastruktury. Jejím vymezením a objasněním v rámci opatření operační přípravy státního území České republiky jako nezbytné složky zajištění obrany České republiky. Příspěvek vyjmenovává nové základní dokumenty OPSÚ Koncepce operační přípravy státního území a Plán operační přípravy státního území České republiky, včetně nastínění jejich obsahu. Popisuje současné postupy v rozpracování stanovených opatření OPSÚ v dílčích plánech obrany. (1 volný řádek) Klíčová slova: obranná infrastruktura, Koncepce operační přípravy státního území České republiky, Operační příprava státního území, dílčí plán obrany, obranné plánování (1 volný řádek) Abstract The paper deals with the issue of defence infrastructure. Its definition and explanation as a basic issues in the process of security measures operational preparation the territory of the Czech Republic as an important element to ensure the defence of the Czech Republic. Contribution take out new essential paper OPSU conception military infrastructure and plan military infrastructure Czech republic for the summer 2017 as far as 2020, inclusive adumbration their content. It acquaints current procedures in development of operational preparation the territory measures in state defence subplanes and their performance. (1 volný řádek) Key words: defence infrastructure, Concept of operational preparation of the state territory, the operational preparing territory of the Czech Republic, partial defence plan, defence planning (1 volný řádek) (1 volný řádek) ÚVOD Jednotlivá opatření operační přípravy státního území (dále jen OPSÚ ) tvoří důležitou složku obranyschopnosti České republiky (dále jen ČR ) jako součásti příprav státu k obraně. Z hlediska obsahu se ve své podstatě jedná o opatření realizovaná v dlouhodobém horizontu v oblasti rozvoje obranné infrastruktury, jejichž cílem je s předstihem zajistit výstavbu a přípravu přesně stanovených prvků této infrastruktury k plnění úkolů vyplývajících z potřeb obrany státu, včetně potřeb ozbrojených sil. Právně je problematika OPSÚ zakotvena v zákonu č. 2 /1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů - kompetenční zákon a v zákonu č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem je OPSÚ zahrnuta do problematiky řízení a organizace obrany státu jako jedna z jejich činností. Z hlediska dalších dokumentů je podporována Bezpečnostní strategií ČR i Vojenskou strategií ČR, ve kterých zajištění svrchovanosti, územní celistvosti patří mezi hlavní úkoly zajišťování obrany ČR před vnějším ohrožením. 186 plk. Ing. Pavel Šmídek, Katedra krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, UO Brno, VÚ 1122 Praha, , smidekp@army.cz 389

390 OPSÚ je průřezovou oblastí a je jedním ze spojovacích článků mezi rezortem obrany a civilním sektorem v oblasti plánování a realizaci opatření směřujících k zajištění obrany z hlediska požadavků na obrannou infrastrukturu a služby spojené s jejím používáním. OPSÚ je nadresortní problematika, která se dotýká všech prvků bezpečnostního systému. (1 volný řádek) 1 KONCEPCE OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČR 2004 (1 volný řádek) Prvním dokumentem řešícím problematiku operační přípravy státního území ČR byla Analýza současného stavu OPSÚ [1], kde na základě vyhodnocení poznatků a zkušeností z její dosavadní realizace, byly vyvozeny závěry pro její další rozvoj a tím vytvořit předpoklady pro zpracování Koncepce OPSÚ. V materiálu je podrobně řešen vývoj OPSÚ jednak do roku 1989 a následně od roku 1990 až do roku Cílem Koncepce operační přípravy státního území ČR [2] bylo vymezit jednotlivé činnosti OPSÚ, které je nutno uskutečňovat jednak v době míru, ale také za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu v oblasti obranné infrastruktury. Koncepce vymezovala a následně koordinovala činnosti OPSÚ, které slouží k vytvoření nezbytných podmínek pro splnění úkolů Ozbrojených sil ČR a zabezpečení potřeb obyvatelstva, a které je nutno uskutečňovat v míru, za stavu ohrožení státu (dále jen SOS") nebo za válečného stavu (dále jen VS ) a sloužila jako podklad pro zpracování Plánu operační přípravy státního území ČR [3] jako součásti Plánu obrany ČR. Plán operační přípravy státního území ČR byla podkladem pro zpracování dílčích plánů obrany. Koncepce obsahovala: základní terminologii; hodnocení současné bezpečnostní situace ČR; analýzu stavu OPSÚ; hodnocení stavu v jednotlivých vojenských a nevojenských infrastrukturách; stanovení úkolů pro jednotlivá ministerstva, další ústřední správní úřady (dále jen ÚSÚ ), Českou národní banku (dále jen ČNB ), zpravodajské služby, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu Parlamentu ČR, Kancelář prezidenta republiky, Nejvyšší kontrolní úřad (dále jen NKÚ ), krajské úřady (dále jen KÚ ) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále jen OÚ ORP ). 2 KONCEPCE OPERAČNÍ PŘÍPRAVY STÁTNÍHO ÚZEMÍ ČR 2016 V souladu se schválením zákona č. 45/2016 Sb. o službě vojáků v záloze a s novelou zákona č. 585/2004 Sb., branný zákon, zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, novelou nařízení vlády č. 51/2004 Sb., o plánování obrany státu a zhoršením bezpečnostních rizik rozhodla Meziresortní odborná pracovní skupina zřízená usnesením Výboru pro obranné plánování z 12. prosince 2002 o aktualizaci Koncepce operační přípravy státního území ČC schválené vládou usnesením č. 569/2004. Aktualizovaná Koncepce operační přípravy státního území ČR je zpracována Ministerstvem obrany (dále jen MO ) na základě 16 odst. 2, písmeno b), zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR a v souladu s 3, zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, který stanovuje, že řízení a organizace obrany státu zahrnují výstavbu, přípravu a řízení ozbrojených sil, OPSÚ, plánování obrany státu a opatření v národním hospodářství a na všech úsecích veřejného života v zájmu zajišťování obrany státu. Cílem aktualizované Koncepce operační přípravy státního území ČR (dále jen Koncepce ) je vymezit a následně koordinovat činnosti operační přípravy státního území, které je nutno uskutečňovat v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Tyto činnosti slouží k zabezpečení nezbytných podmínek pro splnění úkolů ozbrojených sil ČR a ostatních součástí bezpečnostního systému ČR, 390

391 spojeneckých ozbrojených sil a zabezpečení potřeb obyvatelstva na území státu v oblasti obranné infrastruktury. V souladu s 2 odst. 6 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (dále jen zákon č. 222/1999 Sb. ), do doby jeho novelizace tyto činnosti slouží k zabezpečení nezbytných podmínek pro splnění úkolů ozbrojených sil ČR a zabezpečení potřeb obyvatelstva. Objekty, stavby a technologie k přípravě a přijetí hospodářských opatření pro krizové stavy jsou součástí obranné infrastruktury, pokud splňují ustanovení zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Koncepce vychází z právního řádu ČR a ze současného bezpečnostního systému ČR. Hlavní směry rozvoje a úkoly operační přípravy státního území jsou stanoveny v souladu s Bezpečnostní strategií ČR, Vojenskou strategií ČR a Koncepcí výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovanou na změněný zdrojový rámec a navazují na opatření operační přípravy státního území, která se realizovala do současné doby. Plánování a financování opatření operační přípravy státního území se realizují jako integrální součást procesů plánování obrany státu v působnosti jednotlivých ústředních správních úřadů. Přitom se vychází z příslušných ustanovení ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (dále jen zákon č. 110/1998 Sb.), zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 2/1969 Sb.), zákona č. 222/1999 Sb. a dalších souvisejících zákonů. Plánování a financování výstavby infrastruktury NATO se budou realizovat v rámci Programu bezpečnostních investic NATO (NSIP - NATO Security Investment Programme). Budou se přitom respektovat zásady, procesy a dokumenty obranného plánování NATO. Za základní úrovně plánování obranné infrastruktury se bude považovat: plánování obranné infrastruktury v působnosti jednotlivých ústředních správních úřadů při respektování požadavků ostatních součástí bezpečnostního systému ČR; plánování obranné infrastruktury NATO v ČR. Koncepce bude sloužit pro zpracování Plánu operační přípravy státního území ČR jako součásti Plánu obrany ČR. Plán operační přípravy státního území ČR bude podkladem pro zpracování dílčích plánů obrany, které budou zpracovávat jednotlivá ministerstva, další ústřední správní úřady, ČNB a krajské úřady za oblast své působnosti, a které se stanou součástí jejich krizového plánu. Finanční prostředky k realizaci úkolů operační přípravy státního území, stanovené v Plánu operační přípravy státního území ČR, budou uplatňovat jednotlivé subjekty podle působnosti k operační přípravě státního území ve své kapitole státního rozpočtu. Při zpracování aktualizované Koncepce bylo využito zkušeností a nových poznatků získaných získané z plnění úkolů OPSÚ v letech 2013 až 2016, zohledněny změny vyplývající z novelizace zákonů branného zákonodárství k 1. červenci 2016 a již přijaté a rozpracované dokumenty a materiály týkajících se problematiky OPSÚ. 3 NOVELA NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 51/ 2004 SB., O PLÁNOVÁNÍ OBRANY STÁTU Ministerstvo obrany předložilo do legislativního procesu návrh nařízení vlády o plánování, řízení a organizaci obrany státu č. 51/2004 Sb., a to na základě změn, které byly v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, provedeny s účinností od 1. července 2016 zákonem č. 47/2016 Sb. v oblasti plánování obrany státu, jež představuje podstatné zásahy do dosavadní praxe. Zákon č. 222/1999 Sb. byl jednak harmonizován s čl. 4 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (zajištění civilní kontroly ozbrojených sil), jednak byla provedena úprava zvyšující míru informovanosti prezidenta republiky jako hlavy státu a vrchního velitele ozbrojených sil a Parlamentu 391

392 ČR o připravenosti státu k zajišťování obrany a o stavu systému opatření směřujících k zajištění bezpečnosti ČR. Cílem nového návrhu nařízení vlády je nastavit efektivní proces plánování obrany státu v rámci celého systému obrany státu a vytvořit podmínky, které umožní vládě lépe koordinovat činnost státu v případě vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu. Věcně je cílem předkládaného návrhu nařízení vlády stanovit strukturu dokumentů, které jsou materiálními nosiči informací pro soubor činností označených jako plánování obrany státu. Tyto dokumenty se svým obsahem týkají obranného plánování, plánování operací, mobilizačního plánování a plánování připravenosti obranného systému státu. V souladu s úpravou obranného plánování provedenou zákonem č. 222/1999 Sb. a na základě dosavadní vyhovující praxe by plánování obrany státu mělo být prováděno na základě zejména Ústředního plánu obrany státu, plánu odpovídajících sil a prostředků nezbytných k zajišťování obrany státu za SOS nebo za VS, plánu doplňování sil a prostředků, plánů hospodářské mobilizace, plánu operační přípravy státního území ČR, předběžných operačních plánů, stálých obranných plánů, Seznamu opatření Národního systému reakce na krize pro potřeby řízení obrany státu, Katalogu opatření Národního systému reakce na krize a plánu přípravy občanů k obraně státu. Navrhovanou novelou nařízením vlády je stanovován obsah jednotlivých dokumentů plánování oblasti státu a pravidla pro jejich zpracovávání, popřípadě schvalování, a to především ve prospěch vytvoření zpracovatelských podmínek pro dílčí plány obrany, jejichž zpracovateli jsou ministerstva, další ústřední správní úřady, Česká národní banka, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Uvedené správní úřady, Česká národní banka a úřady územních samosprávních celků předkládají také Ministerstvu obrany podklady pro tvorbu Ústředního plánu obrany státu. Ústřední plán obrany státu obsahuje plán zajištění obrany státu, scénáře použití ozbrojených sil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, plány činnosti státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků zpracovaných v rámci systému obrany státu pro období míru, za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, plán nezbytných dodávek zpracovaný v souladu se zákonem č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů a základní organizační a komunikační vazby v rámci systému obrany státu. Návrhem nařízení vlády je stanovováno, že první Ústřední plán obrany státu podle návrhu nařízení vlády je povinno Ministertsvo obrany zpracovat a předložit ke schválení vládě do 6 měsíců od data nabytí účinnosti nařízení vlády. Návrh novely nařízení rovněž stanovuje doby životního cyklu jednotlivých dokumentů obranného plánování, a to především pro jejich aktualizace nebo celkové obměny a rovněž reaguje na nově koncipovanou povinnou přípravu občanů k obraně státu za stavu ohrožení státu a válečného stavu. ZÁVĚR Význam OPSÚ bude do budoucna narůstat. Z hlediska současné bezpečnostní situace je prvořadé plánovat a zabezpečovat rozvoj jednotlivých opatření OPSÚ s důrazem na alianční infrastrukturu podle požadavků NATO. Hlavní důraz při plánování a realizaci jednotlivých opatření v OPSÚ bude v budoucnu kladen na řešení bezpečnostně-rizikových infrastruktur, kterými jsou v rámci nevojenské infrastruktury: energetika, a v jejím rámci na skladování a dopravu plynu a ropy, výrobu a distribuci el. energie; vodní hospodářství, a v jejím rámci na přípravě a distribuci pitné vody; zdravotní péče, a v jejím rámci na dostupnosti minimální péče; doprava, a v jejím rámci na udržení požadovaných parametrů určených sítí; komunikační a informační systémy, a v jejím rámci tzv. Cyber Defence; veřejná správa, a v jejím rámci na krizová pracoviště. 392

393 Ve vojenské infrastruktuře musí být věnována mnohem větší pozornost vojenským objektům důležitým pro obranu státu. V této oblasti musí být přehodnocena dislokace jednotlivých prvků AČR, využití objektů v užívání AČR, vyřazení nepotřebných a jejich převedení mimo resort obrany a to v souvislosti s dalším rozvojem AČR a zejména z pohledu možného navýšení jejího počtu. Pokračování v důsledném vyhodnocování jednotlivých oblastí obranné infrastruktury ČR, vedení a aktualizace získaných údajů zůstane i v budoucnosti nezbytnou podmínkou pro rozhodování všech orgánů krizového řízení a velitelů všech stupňů v resortu MO. Problematika OPSÚ není záležitostí pouze Ministerstva obrany. Byla, je a musí to být záležitost všech prvků Bezpečnostního systému ČR, zejména jejich orgánů krizového řízení. Na těchto prvcích závisí další rozvoj jednotlivých opatření OPSÚ, za aktivní koordinace národního garanta, kterým je Ministerstvo obrany. Použitá literatura (1 volný řádek) Analýza současného stavu operační přípravy státního území ČR, schválená usnesením Bezpečnostní rady státu ze dne 11. února 2003 č. 43. Koncepce operační přípravy státního území ČR, schválená usnesením vlády č. 569, ze dne 2. června Plán operační přípravy státního území ČR na léta 2009 až 2012, schválený usnesení vlády č. 66 ze dne 12. ledna

394 VÝVOJ VOJENSKÉHO UMENIA OD PRVEJ GENERÁCIE VOJEN PO KONFLIKT NA UKRAJINE TRANSFORMÁCIA ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN EVOLUTION OF MILITARY ART FROM FIRST GENERATION TO CONFLICT IN UKRAINE TRANSFORMATION OF FORTH GENERATION OF WARFARE Jozef ŠVARNÝ 187 Abstrakt Predkladaný článok sleduje tri základné ciele. Prvým je identifikovať a definovať hlavné komponenty jednotlivých generácií vojen, tak ako sú definované v rámci konceptu štyroch generácií vojen, pričom hlavný dôraz bude položený na poslednú, štvrtú generáciu vojen. Práve v nej sa znovu objavuje vo zvyšujúcej sa intenzite fenomén pôsobenia neštátnych aktérov a to buď samostatne, alebo v rámci podpory štátmi, ktoré uvedeným spôsobom môžu presadzovať svoje národné záujmy. Súčasne bezpečnosť sa z dôvodu nárastu globalizácie a technologického pokroku začína významne premietať aj do sektorov, ktoré dovtedy mali minimálne postavenie pri vedení vojen. Druhým cieľom je sumarizovať hlavné komponenty vedenia vojen štvrtej generácie tak ako sú badateľné v konflikte na Ukrajine. V závere sa pokúsime načrtnúť strategické implikácie pre bezpečnosť štátov v strednodobom časovom horizonte z pohľadu pokračovania nárastu významu vybraných globalizačných trendov. Kľúčové slová: hybridná vojna, kríza legitimity, štvrtá generála vojen, vojenské umenie, Ukrajina Abstract The aim of this article is threefold. Firstly to identify and review main components of warfare as described within four generation warfare concept. Particular attention will be given to the last, forth generation of warfare which is trying to incorporate reoccurence of non-state actors as significant securitizing actors on international scene and globalization accelerated by technological innovation, which does broaden the definition of security also sectors like economic, societal and others. Secondly is to summarize selected components of forth generation warfare as they are visible in the Ukrajinian conflict. In the final part of this article we will define strategic implications for state actors in this new global security environment in the midterm while taking into accont ascending globalization trends. Key words: hybrid warfare, crisis of legitimity, forth generation of warfare, military art, Ukraine ÚVOD Vojenstvo sa neustále vyvíja. Ako sa v čase menili hlavní bezpečnostné aktéri a ako sa vyvíjali technológie využiteľné vo vojenstve, menilo sa a vyvíjalo aj vojenské umenie a vojenská veda. V implementačnej fáze vedenia vojny sa prispôsobovala taktika vojenským cieľom, ktoré v prevažnej miere reflektovali potrebu využiť vo vlastný prospech a naopak znemožniť využitie určujúcich dobových vojensko-bezpečnostných faktorov definovaným nepriateľom, proti ktorému sa viedol, alebo s ktorým sa plánoval ozbrojený konflikt. Kým v období pred Vestfálskym mierom (1648) mohli viesť legitímne ozbrojený konflikt aj neštátni aktéri v nasledujúcom období sa začal presadzovať medzinárodný systém, v ktorom sa štáty stali jedinými legitímnymi garantmi bezpečnosti 187 Ing. Jozef Švarný, Katedra bezpečnosti a obrany Akadémie ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika AOS, Demänová 393, Liptovský Mikuláš 6, jozef.svarny@gmail.com. 394

395 jako aj jedinými legitímnymi disponentmi organizovaného násilia v podobe budovania a kontroly využívania ozbrojených zložiek. Súčasne sa začalo rozlišovať ozbrojené násilie v čase mieru (prevažne smerom do vnútra štátu na potlačenie protištátnych aktivít) od ozbrojeného násilia v čase vojny (proti identifikovanému nepriateľskému štátu, a to buď priamo, alebo sprostredkovane v tretích krajinách alebo geografických priestoroch vitálneho záujmu oboch znepriatelených strán). V nasledujúcom príspevku sa budeme venovať definovaniu jednotlivých generácií vojen, tak jako boli koncom osemdesiatych rokov kategorizované vojenskými teoretikmi na čele s Wiliamom LINDOM. LIND hodnotí, že moderná vojna sa začala (podpisom) Vestfálskeho mieru v roku 1648, ktorý ukončil Tridsaťročnú vojnu. Napriek uvedenému hodnoteniu je potrebné hneď v úvode podotknúť, že vynechaním obdobia pred rokom 1648 z kategorizácie jednotlivých generácií vojen sice dochádza pri hodnotení prvých troch generácií vojen k odstráneniu prílišného množstva premenných (v šírke spektra bezpečnostných aktérov a v spôsobe vedenia vojen před týmto dátumom), súčasne však dochádza k rozšíreniu týchto premenných pri vyhodnocovaní poslednej, štvrtej generácie vojen a to z dôvodu návratu významu neštátnych aktérov na regionálnu a globálnu bezpečnostnú scénu. Uvedený trend je posilnený silným, exponenciálnym nárastom implementácie inovatívnej technologickej základne, ktorú neštátni aktéri v rámci vedenia ozbrojenej konfrontácie využívajú čím ďalej častejšie a jednoduchšie vo svoj prospech. Mnohé z toho s čím sa stretávajú ozbrojené sily v rámci štvrtej generácie vojen je jednoducho vojna, ktorá sa praktizovala pred Vestfálskym mierom. [1] Štvrtá generácia vojen sa vracia v základných črtách do obdobia před rok 1648, pričom v rámci nej je dominantný prvok zachovania ontologickej bezpečnosti, jako základného, morálneho komponentu vedenia moderných a postmoderných vojen VZNIK A DEFINOVANIE JEDNOTLIVÝCH GENERÁCIÍ VOJEN Vznik generačného delenia vojen koncom osemdesiatych rokov minulého storočia bol podmienený kombináciou viacerých faktorov, ktoré synergicky pôsobili na zmenu definovania pojmu vojna. Kým v rámci poslednej fázy globálnej konfrontácie dvoch ideových pólov bipolárneho sveta a síce idey individualizmu/postmodernizmu a idey kolektivizmu/tradicionalizmu dochádzalo k nárastu komplexity konfrontácie aj mimo získavanie vplyvu v štátoch, ktoré boli relatívne neutrálne 189, sa do popredia stále významnejšie čoraz viac dostávala otázka rozvoja informačných technológií, ktoré spolu s nastupujúcou globalizáciou pohybu tovarov, služieb, ľudí a kapitálu vytvorili nové hybné sily pre pôsobenie aj neštátnych bezpečnostných aktérov, s vlastnými postmodernými ideovými identitami, prípadne identitami, ktoré stavali na princípe vestfálskeho systému, avšak s novými pravidlami usporiadania vzťahov. Tieto trendy viedli k decentralizácii disponovania nástrojmi organizovaného násilia a súčasne k decentralizácii definície bezpečnosti, ktorá sa vymanila zo striktne vojenskobezpečnostného aj do sektora ekonomického, societálneho, technologického a iných. Nové operačné prostredie v ktorom sa štáty nachádzali donútilo teoretikov vojenského umenia a vedy pristúpiť k predefinovaniu termínu vojna. Významným myšlienkovým otcom, ktorý položil základy pre vytvorenie generačného konceptu vojen bol plukovník John BOYD. Ten ako základné teoretické prístupy, ktoré je pre budúce definovanie vojen nevyhnutné zohľadniť označil Gödelov teorém neúplnosti 190, Heisenbergov princíp neurčitosti 191 a druhý termodynamický zákon 192. BOYD, prakticky 188 Viac k ontologickej bezpečnosti vo všeobecnosti, ako aj v rámci aplikácie pre podmienky Ruskej federácie viď príspevok zo 7. Medzinárodnej vedeckej konferencie "NÁRODNÁ A MEDZINÁRODNÁ BEZPEČNOSŤ 2016" s názvom Zdroje ontologickej bezpečnosti a jej aplikácia na podmienky ruskej federácie (strana 506) Respektíve využívali túto konfrontáciu v prospech presadenia vlastných regionálnych záujmov. 190 V roku 1931 Gödel dokázal tzv. vetu o neúplnosti. Z filozofického hľadiska je to rozhodujúca veta o podstate matematiky a v prenesenom zmysle reality, ktorá je vo fyzickom svete skúmateľná. Veta o neúplnosti konštatuje, že v každom bezospornom formálnom systéme, ktorý obsahuje aspoň aritmetiku prirodzených čísiel, existujú výrazy (formalizované výroky), ktoré sa nedajú odvodiť v rámci výrokového počtu. To v konečnom dôsledku znamená, že existuje nekonečné množstvo významových útvarov, čo pre potreby skúmania vojenského umenia a vojenstva vo všeobecnosti implikuje nemožnosť úplného obsiahnutia determinantov pôsobiacich na bezpečnostné prostredie. Zakomponovaním tohto teorému BOYD prakticky spochybnil, že štáty sú jedinými sekuritizačnými aktérmi na medzinárodnej scéne a súčasne, že bezpečnosť je len otázkou vojensko-politickou. 191 Ide o jeden zo základných princípov kvantovej mechaniky. Podľa tohto princípu isté dvojice pozorovateľných veličín (jako napr. poloha a hybnosť alebo čas a energia) nemôžu byť súčasne známe s vyššou presnosťou než aká je daná hornou hranicou vyjadrenou pomocou Planckovej konštanty. Čím presnejšie zmeriame jednu veličinu, tým nepresnejšie zmeriame druhú veličinu. Súčasne princíp postuluje, že na potvrdenie pravdivosti uvedeného konštatovania je potrebný pozorovateľ. Týmto BOYD vnáša do teórie vojenskej vedy princíp subjektívnosti pri hodnotení činností, súvisiacich s otázkami vojenskej teórie 395

396 naznačil, že princíp prirodzenej selekcie je platný nielen v kontexte biologickom, ale aj v kontexte societálnom. [2] Societálny sektor bezpečnosti sa stáva významným komponentom vedenia poslednej generácie vojny 193. V nasledujúcej časti si rozoberieme definície, určujúce činitele, ciele a taktiky využívané v rámci jednotlivých generácií vojen. 1.1 PRVÁ GENERÁCIA VOJEN Podpisom vestsfálskeho mieru (1648) sa štáty stávajú jedinými legitímnymi disponentmi organizovaného násilia. 194 Nastupuje vedenie vojen štátmi a teda to, čo až do súčasnosti definujeme pojmom konvenčná vojna CHARAKTERISTIKA PRVEJ GENERÁCIE VOJEN Prvú generáciu vojen ( ) je možné definovať, ako generáciu vojen v ktorých sa formalizujú vojenské postupy vedenia bojovej činnosti medzi štátmi, buduje sa vojenská kultúra založená na poriadku, vojenských hodnostiach a rozlišovaní medzi vojakmi a civilmi, kde sa ozbrojený konflikt vedie medzi armádami s jasne identifikovanou príslušnosťou k jednej z bojujúcich strán. Hlavným predpokladom získania prevahy v prvej generácii vojen je budovanie fyzického komponentu vojsk 195 a získanie prevahy v kombinácii jednotlivých jeho parametrov, oproti definovanému nepriateľovi (viď obrázok 1). a praxe, ako aj s otázkami spojenými s výstavbou, prípravou a činnosťou ozbrojených síl štátu v čase mieru i vojny, vrátene prípravy civilného obyvateľstva. 192 Zákon postuluje, že entropia akéhokoľvek uzatvoreného systému má stále tendenciu sa zvyšovať a preto, jeho prirodzenou vlastnosťou je neustála zmena aj napriek tomu, že sa tomu budú časti systému snažiť zabrániť. BOYD týmto do teórie vojenskej vedy vniesol prvok permanentného prehodnocovania bezpečnostného prostredia a adaptácie zo strany štátu, ako aj akéhokoľvek iného sekuritizačného aktéra v reakcii na neustály nárast komplexity tak v horizontálnej ako aj vo vertikálnej rovine bezpečnosti. 193 Viac k societálnej bezpečnosti viď príspevok zo 6. Medzinárodnej vedeckej konferencie "NÁRODNÁ A MEDZINÁRODNÁ BEZPEČNOSŤ 2016" s názvom Zdroje ontologickej bezpečnosti a jej aplikácia na podmienky Ruskej federácie (strana 506) Predtým, armády a národy boli do vysokej miery kontrolované cirkevnými rádmi a dynastiami, pričom neboli stanovené presné pravidlá medzi vojnou a mierom a v rámci konfrontácie boli aj v čase mieru bežne využívané ozbrojené prepady, subverzia, vraždy konkurentov na objednávku apod. ktoroukoľvek záujmovou skupinou. 195 Fyzický komponent vojen v novodobej histórii pozostáva zo živej sily, výzbroje, interoperability, pripravenosti a udržateľnosti. V prvej generácii vojen je dominantná živá sila a výzbroj, avšak aj ostatné komponenty boli prítomné, aj keď nie explicitne vyjadrené v príprave vojsk. 396

397 1.1.2 ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY PRVEJ GENERÁCIE VOJEN Jedným z hlavných cieľov v prvej generácii vojen bolo vyčerpanie fyzickej zdrojovej (materiálnej) bázy nepriateľa prostredníctvom systémového zvyšovania asymetrie v prostriedkoch na vlastnej strane a stratách na strane nepriateľa. Interoperabilita, bojová pripravenosť a udržateľnosť sú v tejto generácii vojen viac menej marginalizované. Sprievodným prostriedkom naplnenia tohto cieľa bolo zavádzanie kultúry poriadku a centralizácie velenia pri snahe zvýšiť efektivitu činnosti vlastných vojsk oproti vojskám nepriateľa. Určujúcimi činiteľmi, ktoré umožnili transformáciu vojen od vysoko asymetrického a iregulárneho boja zahrňujúceho aj neštátnych aktérov k čisto štátnym aktérom a regulárnemu symetrickému boju boli najmä nárast finančnej náročnosti vedenia bojovej činnosti z dôvodu nárastu komplexnosti a technologickej bázy na jej vedenie, ako aj zmena paradigmy vedenia vojen, kde hlavným motívom sa stáva presadzovanie štátneho svetského raison d'être a nie náboženskej a inej identity. Hlavnou taktikou bolo využívanie veľkých lineárnych formácií jednotiek v radoch proti sebe stojacich jednotiek kvalitatívne s približne rovnakou výzbrojou. Základnou charakteristikou je vykonávanie pozičného vedenia bojovej činnosti s cieľom udržania, alebo získania priestoru. Medzi príklady prvej generácie vojen je možné zaradiť Anglickú občiansku vojnu ( ), Anglicko-Španielskú vojnu ( ), Americkú vojnu za nezávislosť ( ), napoleonské vojny ( ) a iné. 1.2 DRUHÁ GENERÁCIA VOJEN Nástup presnejších a letálnejších zbraní bol pozvoľný a preto jej časové ohraničenie nie je možné stanoviť fixne. Vo všeobecnosti je možné tvrdiť, že väčšina významných dobových mocností prešla od prvej generácie vedenia vojen k druhej generácii začiatkom druhej polovice devätnásteho storočia. Postupnou modernizáciou klasických muškiet na modely so záverovým nabíjaním, nástupom používania guľometov, delostrelectva a neskôr tankov a letectva sa uvedená taktika stávala čím ďalej menej únosnou a v konečnom dôsledku samo deštruktívnou. Zmenou operačného prostredia nevyhnutne začalo dochádzať k zmene a adaptácii vojenského umenia s postupným nástupom aplikácie princípov druhej generácie vojen CHARAKTERISTIKA DRUHEJ GENERÁCIE VOJEN Druhá generácia vojen je definične podobná prvej generácii vojen avšak s tým rozdielom, že sa znižuje početnosť jednotiek z veľkých na menšie, viac mobilné avšak stále silno centrálne riadené. Budovanie fyzického komponentu vojsk primárne v podobe zlepšovania výzbroje, interoperability, bojovej pripravenosti a udržateľnosti a ich vzájomná synchronizácia sú primárnym ukazovateľom sily štátu. Pokračuje budovanie kultúry poriadku so zameraním na plnenie rozkazov, dodržiavanie regulácií a procesov pri zachovaní centralizovaného rozhodovacieho procesu, ktorý je považovaný za rozhodujúci pre úspech v konfrontácii s nepriateľom. Poslušnosť bola viac dôležitá ako iniciatíva. V skutočnosti, iniciatíva bola nežiaduca, lebo ohrozovala synchronizáciu (jednotiek). [3] ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY DRUHEJ GENERÁCIE VOJEN Základným cieľom druhej generácie vojen bolo zvýšenie poriadku a organizovanosti po nastupe novej, deštruktívnejšej výzbroje, ktorá zvyšovala entropiu operačného prostredia aj celkové straty na bojisku. Podporovala sa systémovosť výcviku. Bojová činnosť je metodická a preto pripravené metodiky určujú výcvik a vzdelávanie, pričom hlavné úsilie je na detailné vykonanie nacvičených metodík. [4] Určujúcimi činiteľmi ktoré urýchlili zmenu paradigmy v prospech druhej generácie vojen bolo zvyšovanie masívnosti palebnej podpory bojujúcich strán počas prvej svetovej vojny a to hlavne formou nepriamej delostreleckej podpory a zavádzania obrnených jednotiek. Technologický pokrok prakticky diktoval zmenu pôsobenia jednotiek vo vojenských operáciách. Hlavnou taktikou druhej generácie vojen bolo okrem zvyšovania opotrebovania prostriedkov a síl nepriateľa prostredníctvom nepriamej delostreleckej podpory a použitia obrnenej techniky aj zlepšenie synchronizácie velenia a podriadených jednotiek, ktoré boli v záujme zníženia vlastných strát členené do menších zoskupení. Menšie jednotky boli lepšie manévrovateľné na bojisku, rýchlejšie sa presúvali, mali nižšie bojové straty a mohli využívať maskovanie na získanie prekvapenia pri útoku na nepriateľa. Napriek tomu, 397

398 dôraz je ešte stále položený na vykonávanie pozičného vedenia bojovej činnosti s cieľom udržania, alebo získania priestoru. V určitom zmysle sa koncepcia vedenia druhej generácie vojen aplikuje čiastočne v mnohých štátoch sveta aj v súčasnosti. Druhá generácia vedenia vojen je relevantná aj dnes... a ostáva súčasťou amerického spôsobu vedenia vojen ako je to viditeľné v Afganistane a Iraku. [3] Medzi príklady druhej generácie vojen je možné zaradiť okrem iných aj Krymskú vojnu ( ), Americkú občiansku vojnu ( ) a Prvú svetovú vojnu ( ). 1.3 TRETIA GENERÁCIA VOJEN Skúsenosti z prvej svetovej vojny viedli k zmene prístupu k bojovej činnosti. V Nemecku sa rodí koncepcia vedenia bleskovej vojny, ktorá je založená na rýchlom manévrovom vedení vojenských operácií. Tie slúžia na prekonanie kvantitatívnej a kvalitatívnej zaostalosti ozbrojených síl práve prostredníctvom použitia flexibilnejšej stratégie boja. Začína sa vo zvýšenej implementovať informačno-psychologický komponent na získanie momentu prekvapenia a dezorganizovanie činnosti nepriateľa. Využitie konceptu bleskovej vojny v počiatočných fázach druhej svetovej vojny potvrdilo, že dochádza k zmene paradigmy vedenia vojenských operácií CHARAKTERISTIKA TRETEJ GENERÁCIE VOJEN Dôraz v tejto generácií vojen je položený na nasadzovanie rýchlych, vysoko mobilných jednotiek a postupný ústup od pozičného vedenia vojen. Zvyšovanie využitia letectva a nástup využívania rakiet so schopnosťou penetrovať do hĺbky teritórium nepriateľa vo veľmi krátkom čase prispelo k ústupu od budovania kultúry poriadku a vertikálneho rozhodovacieho procesu v prospech zvýšenej iniciatívy manévrových jednotiek v teréne. Zvyšuje sa význam nižšieho dôstojníckeho zboru a znižuje sa mikromanažment rozhodovacích procesov nadriadenými stupňami velenia a riadenia ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY TRETEJ GENERÁCIE VOJEN Hlavným cieľom tretej generácie vojen je prostredníctvom rýchleho útoku s prvkom prekvapenia, útočením z bokov fyzicky a psychicky nalomiť nepriateľa. Fyzické nalomenie nepriateľa je v manévrovom boji dôležite, avšak začína dominovať prvok získania informačno-psychologickej nadradenosti a to tak v čase mieru ako aj v čase vojny (na obrázku 2 je graficky znázornené dominantné zložky bojového potenciálu v tretej generácii vojen). Už sa nejedná o vedenie vojny cielenej na jeho maximálne vyčerpanie ako tomu bolo v prvej a druhej generácii vojen, ktoré boli svojím charakterom skôr pozičného charakteru. Manévrové vedenie vojenských operácií má za cieľ vnútiť nepriateľovi svoj spôsob činnosti, vyhnúť sa rozhodujúcemu stretnutiu v boji, získať čas a zachovať maximálny bojový potenciál vlastných jednotiek. Dôraz je položený skôr na dosiahnutie 398

399 kapitulácie nepriateľa, ako na udržanie, alebo znovu dobytie územia. Práve v tejto oblasti dominuje využívanie nástrojov informačno-psychologického komponentu vedenia vojen. Určujúcimi činiteľmi zavedenia tretej generácie vojen je technologický pokrok zvyšujúci flexibilitu, rýchlosť a ničivosť útokov, ako aj všeobecné akceptovanie princípu, že psychologický element odolnosti, resp. labilnosti vojsk je primárnym faktorom pri vedení vojen. Začal sa narušovať dovtedajší spôsob vedenia vojenských operácií a vojenskej kultúry založenej na poslušnosti a centrálnom riadení vojenských operácií. Rýchlosť rozhodovania a moment prekvapenia sú primárnymi atribútmi úspešnosti vykonania vojenských operácií. V rámci manévrovej taktiky sa jednotky snažia vyhnúť rozhodujúcemu boju a súčasne vykonávajú údery do hĺbky nepriateľa s cieľom nalomiť jeho vôľu bojovať. Súčasne jednotky útočia na nepriateľa z bokov namiesto predchádzajúcej taktiky líniového boja proti sebe stojacich jednotiek. V útoku je obídenie nepriateľa a jeho kolaps z bokov kľúčovým komponentom manévrového vedenia vojenských operácií. V obrane je snahou odrezanie časti nepriateľa a jeho obkľúčenie. Tretia generácia vojen využíva moment prekvapenia, rýchlosť, a nelineárny prístup v používaní vlastných prostriedkov v boji s nepriateľom. Medzi príklady tretej generácie vojen je možné zaradiť okrem iných aj Druhú svetovú vojnu ( ), Kórejskú vojnu ( ), Vietnamskú vojnu ( ) a Druhú vojnu v Perzskom zálive ( ). 1.4 ŠTVRTÁ GENERÁCIA VOJEN Rozpad bipolárneho delenia sveta a pokračovanie procesu globalizácie podporenej technologickým pokrokom vrátili na medzinárodnú scénu neštátnych aktérov a celkovo zvýšili spektrum hrozieb voči jednotlivým štátom. Nárast pohybu ľudí, informácií, tovarov a služieb pri súčasnom znižovaní ceny a náraste dostupnosti nových technológií umožnil okrem pozitívnych aspektov globalizácie aj nárast aktivít neštátnych sekuritizačných aktérov, ktorí začali vytvárať nové a netradičné hrozby aj mimo vojenského sektora bezpečnosti. Do popredia sa dostáva povedomie o prepojenosti bezpečnosti s ekonomickým, societálnym, politickým a inými sektormi. Neštátni aktéri v takomto prostredí boli schopní spochybniť teorém, ktorý platil od roku 1648 a síce, že štáty sú jedinými nositeľmi práva na vedenie vojen. Novodobé vojny sa stávajú vysoko nelineárnymi a štáty v nich sú len jedným z bezpečnostných aktérov. Narastá entropia, asymetrickosť a nevypočítateľnosť úplného spektra nástrojov potrebných na potlačenie novodobých hrozieb. Tieto asymetrie sú primárne v oblasti asymetrii svetonázoru, asymetrii účelu, čo vedie k asymetrii akcií a asymetrii (použitých) prostriedkov. [5] Vzniká nová, štvrtá generácia vojen, ktorá je označovaná aj ako vojna hybridná, resp. vojna permanentná CHARAKTERISTIKA ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN V tejto generácii vojen štát stráca monopol na vedenie vojen. Dochádza k nárastu vedenia bojových operácií s neštátnymi aktérmi (Al-Kaida, Hamas, Islamský štát apod.) pričom štát nie je schopný vojensky týchto neštátnych aktérov eliminovať. Štvrtú generáciu vojen je možné definovať jako generáciu vojen v ktorých ozbrojený konflikt prebieha v morálnej rovine a vo všetkých sektoroch bezpečnosti paralelne. Hybridný charakter vedenia vojny znamená, že bez poznania komponentov, ktoré používa nepriateľ pri vedení hybridnej vojny (z čoho pozostáva hybridná hrozba), aký je jej rozsah a intenzita, je obrana voči nej zväčša neúčinná. [6] Nepriateľ sa v nich bude snažiť pôsobiť asymetricky, pôsobiť na slabiny štátneho aktéra v ktoromkoľvek sektore bezpečnosti a v tejto vojne novej generácie bude dominovať informačné a psychologické vedenie bojovej činnosti. [7] Informačný a hlavne kybernetický priestor sa bude využívať na ideologickú konfrontáciu so štátnymi aktérmi o srdcia a mysle verejnosti a pri vedení boja v meste nepôjde len o osvedčené taktické úlohy, ale pôjde aj o boj s mysľou civilného obyvateľstva. [8] Štvrtá generácia vojen tak označuje aj návrat konfrontácie civilizačných kultúr, kde ortodoxný islam a iné tradičné a konzervatívne hodnoty súperia s postmodernými, liberálnymi a globalizačnými hodnotami. Táto... generácia vojen sa priamo pokúša meniť mysle nepriateľských politikov. [9] Štáty sa v nich nachádzajú v konfrontácii, v ktorej ide o zachovanie ich legitimity a v ktorých vojenská sila a vysoká úroveň operačného umenia nie sú primárnymi predpokladmi získania výhody v boji proti neštátnym aktérom, prípadne štátnym aktérom, ktorí využívajú nevojenské sektory bezpečnosti na konfrontáciu s iným štátom bez hrozby prepuknutia priamej vojenskej konfrontácie (na obrázku 3 sú graficky znázornené dominantné zložky bojového potenciálu v štvrtej generácii vojen). Títo neštátni aktéri, prípadne konvenčne slabšie štáty využívajú pritom fakt, že ako nepriatelia 399

400 nemôžu byť prinútení do vedenia vojen tretej generácie, v ktorej dominujú USA; budú (skôr) bojovať v štvrtej generácii vojen, v ktorej otestujú slabiny USA. [9] Štvrtá generácia vojen je svojím charakterom globálna, permanentá, skladajúca sa z čoraz širšieho spektra malých neštátnych aktérov, ktorí morálne inšpirujú aj útoky osamelých vlkov, so zvyšujúcim sa spektrom slabín vznikajúcich v prostredí exponenciálnej implementácie použitia nových technológii aj v oblasti kritickej infraštruktúry. Súčasne je to vojna vysoko zosieťovaná so zapojením alternatívnych mediálnych platforiem a naratívov s cieľom útočiť na základné pudy prežitia, na vytvorenie nedôvery v štát a medzi ľuďmi, ako aj s cieľom výrazne zvýšiť neurčitosť, o čo v konkrétnom sekuritizačnom kroku ide a kto je jeho skutočným zadávateľom. Táto neistota je spôsobená práve tým, že vojna sa vyvíja rýchlejšie a na širšej škále (potenciálneho bojiska) ako kedykoľvek počas posledných 350 rokov. Čelíme nielen rýchlo meniacim sa spôsobom ako sa vedie vojna, ale aj s radikálnou zmenou toho kto bojuje a za čo bojuje. [1] V tomto konštatovaní je možné vidieť zásadnú bezpečnostnú dilemu, ktorej čelia všetky štáty v súčasnom globalizujúcom sa svete, v ktorom prestávajú byť jedinými sekuritizačnými a dominantnými aktérmi pri využívaní nástrojov technologického pokroku pri presadzovaní svojich národných záujmov ZÁKLADNÉ CIELE A METÓDY ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN Hlavným cieľom štvrtej generácie vojen je manipulácia s verejnou mienkou nepriateľa a podlomenie schopnosti politických predstaviteľov daného štátu vykonať efektívne protiopatrenia. Vojna sa presúva z fyzickej a informačnej roviny do roviny morálnej. Určujúcimi činiteľmi zavedenia štvrtej generácie vojen bol rozpad bipolárneho rozdelenia sveta podporený technologickým pokrokom, ktorý v čase exponenciálne zvyšuje svoju penetráciu do každodenného života ľudí pri znižujúcej sa finančnej náročnosti. Technologický pokrok súčasne dodatočne posilňuje globalizáciu a rozširuje spektrum potenciálnych aktérov, ktorí tieto nové technológie môžu využiť na vedenie vojny štvrtej generácie. Dopad globalizácie sa stáva čím ďalej viacej záležitosťou pôsobenia inštitucionálno-technologického trendu s proti stojacími lokálnymi silami. [10] Uvedené lokálne sily v prípade radikalizácie sa môžu za použitia novodobých inštitucionálno-technologických nástrojov stať relevantnými bezpečnostnými aktérmi s významnými nástrojmi na vedenie vojny mimo rámec jej konvenčného chápania. Taktikou je narúšanie morálneho kreditu štátov a to pôsobením na vôľu národnostných menšín, náboženských 400

401 skupín, širšej populácie, na ideové ukotvenie občanov štátov, na ich identitu s poukazovaním na historickú skúsenosť, pri zachovaní tlaku na bezpečnostné záujmy cieľových štátov a to formou využitia ich slabín aj v oblasti ekonomického, technologicko-informačného sektora, geografickej lokality s ambíciou synergického pôsobenia kombinácie týchto taktík tak do vnútra cieľového štátu, ako aj smerom k jeho potenciálnym spojencom. Vo zvýšenej miere sa používajú povstalecké skupiny a gerilový boj na presadzovanie vojensko-politických cieľov. Vojna štvrtej generácie je komplexná a dlhotrvajúca, pôsobia v nej štátni aj neštátni bezpečnostní aktéri a je vysoko decentralizovaná. Opätovne sa stiera rozdiel medzi vojakmi a civilným obyvateľstvom ako tomu bolo pred rokom Bojujúce jednotky sú malé, poprepájané a financované z rôznych na sebe nezávislých zdrojoch. Je priamo zameraná na útok proti kultúre nepriateľa, pričom využíva vysoko sofistikované nástroje psychologického boja a útočí naprieč všetkými bezpečnostnými sektormi politickým, vojenským, ekonomickým, societálnym a inými. 2 VEDENIE ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJNY NA UKRAJINE Od rozpadu bipolárneho rozdelenia sveta sa Ukrajina dostáva do stredobodu pozornosti tak Ruskej federácie, ako aj krajín transatlantického spoločenstva, primárne v podobe organizácii NATO a EÚ. Po získaní samostatnosti zdedila Ukrajina históriu, ktorá sa zakladala na dvoch základných kultúrnohistorických naratívoch. Prvý, s ktorým sa stotožňovala prevažne východná časť krajiny sa zakladal na ortodoxnom a pro-ruskom základe 196. Druhý naratív, s ktorým sa stotožňovala prevažne západná časť krajiny sa zakladal na historických skúsenostiach budovania európskej identity. Východná časť Ukrajiny pred revolúciou vo februári 2014 reprezentovaná vtedajším prezidentom JANUKOVIČOM bola Ruskou federáciou dlhodobo stimulovaná k pripojeniu sa k Euroázijskej ekonomickej únii. Naopak, Ukrajina sa pod vplyvom dominantne západnej časti krajiny odklonila od tejto myšlienky a po revolúcii deklarovala záujem o smerovanie svojej zahranično-politickej orientácie smerom k Európe a k širšiemu euroatlantickému spoločenstvu. 197 Ruská federácia po skúsenostiach s farebnými revolúciami 198 a vojne s Gruzínskom prichádza s ambíciou adaptovať sa na novodobé trendy vedenia moderného typu vojen, vojen štvrtej generácie. Začiatkom roku 2013 generál Gerasimov oficiálne predstavuje koncept tzv. permanentnej, nelineárnej vojny aj v podmienkach Ruskej federácie. Základnou myšlienkou tohto konceptu sa stáva preventívne použitie kombinácie vojenských a nevojenských nástrojov na dosiahnutie politických cieľov a to pôsobením naprieč všetkými sektormi bezpečnosti 199. V praxi sa presúva trend smerom k zvýšenému a synergickému pôsobeniu informačno-psychologických a morálnych komponentov vedenia vojny a to vo všetkých sektoroch bezpečnosti. Po revolúcii na Ukrajine vo februári 2014, Ruská federácia sa stala jedným z bezpečnostných aktérov, ktorí využívaním kombinácie vojenských a nevojenských nástrojov naprieč všetkými sektormi bezpečnosti sa rozhodla zvrátiť trend odklonu Ukrajiny smerom k EÚ a potenciálne NATO. Konflikt na Ukrajine bol ruskou geopolitickou školou definovaný ako boj medzi atlantickou, námornou civilizáciou a euroázijskou, kontinentálnou civilizáciou reprezentovanou Ruskou federáciou 200. Vnútorná kríza na Ukrajine nasledovaná anexiou Krymu bola definovaná v kontexte rivality medzi (týmito) dvoma civilizáciami. [11] Cieľom angažovania sa Ruskej federácie v štvrtej generácii vojny na Ukrajine je neumožniť jej efektívnemu odklonu smerom k atlantickej civilizácii. Určujúcimi činiteľmi sú kultúrna a historická afinita Ukrajiny, ktorá pôsobí ako umožňujúci faktor pre efektívnu aplikáciu morálneho komponentu vedenia vojny 196 Viac k uvedenej koncepcii viď príspevok z 9. ročníka medzinárodnej vedeckej konferencie BEZPEČNOSTNÉ FÓRUM 2016 s názvom Neoeurázianska geopolitická škola v podaní Alexandra Dugina a jej prejavy v zahraničnej politike ruskej federácie (strany ). 197 Revolúcii predchádzalo viacero protichodných rozhodnutí pro-ruského prezidenta JANUKOVIČA. V júli 2012 došlo k významným protestom potom, čo ukrajinský parlament schválil zákon o používaní ruského jazyka ako oficiálneho jazyka vo vybraných regiónoch Ukrajiny (vrátane Krymu). Neskôr potom, ako JANUKOVIČ nepodpísal asociačnú dohodu s EÚ dochádza k masívnym demonštráciám a úteku prezidenta z krajiny. Nastupuje otvorená fáza vedenia konfrontácie medzi novými predstaviteľmi Ukrajiny a Ruskej federácie. 198 Jednou z najvýznamnejších pre bezpečnosť Ruskej federácie bola Oranžová revolúcia na Ukrajine ( ) ako dôsledok podozrenia masívneho volebného podvodu v neprospech prozápadného prezidentského kandidáta JUŠČENKA. 199 Ako jeden z hlavných argumentov na prechod k tomuto vedeniu vojen malo byť doterajšia úspešná aplikácia v západných krajinách. Plne znenie článku v ktorom bol tento koncept tzv. Gerasimovej doktríny publikovaný: viď Hlavným ideológom Euroázijskej, konzervatívnej, neo-imperiálnej a konzervatívnej politiky je Alexander DUGIN, ktorý nadväzuje na teórie Leva Gumileva a iných dobových euroaziatov. 401

402 o identitu tohto geografického priestoru tak smerom do Ukrajiny, ako aj smerom ku krajinám tzv. atlantickej civilizácie. 2.1 SEKTOROVÝ PRÍSTUP RUSKEJ FEDERÁCIE K RIEŠENIU KRÍZY NA UKRAJINE Ruská federácia v reakcii na trend oslabovania svojho vplyvu v post sovietskom priestore pristupuje k aplikácii realizácie nelineárnej konfrontácie s nimi v takzvanej šedej zóne, kde identifikácia Ruskej federácie ako agresora je z formálno-právneho hľadiska prakticky nemožná. V prípade Ukrajiny sa jedná o aplikáciu informačno-psychologických nástrojov a formovania identity opierajúc sa o morálne aspekty, ktoré sú zdieľané oboma krajinami. V neskorších fázach otvorenej konfrontácie Ruská federácia pôsobí prostredníctvom informačno-psychologického odstrašovania a zvyšovania vojenskej prítomnosti na hraniciach s Ukrajinou. V politickom sektore sa v prvotných fázach snaží preukázať alternatívu k EÚ navršovaním poskytovanej ekonomickej podpory Ukrajine. V tejto fáze pristupuje k využitiu ekonomického sektora a prichádza okrem iného s návrhom poskytnutia finančnej pomoci Ukrajine v celkovej hodnote 15 miliárd dolárov. Následne v snahe deeskalovať rastúci protestný potenciál PUTIN oznamuje rozhodnutie znížiť ceny plynu pre Ukrajinu. Efekt týchto krokov Ruskej federácie je však opačný. Intenzita protestov narastá do otvorenej konfrontácie z bezpečnostnými zložkami Ukrajiny. V ďalšej fáze využívania ekonomického sektora Ruskej federácii zostali iba reštrikčné opatrenia vo forme možného odstavenia dodávok plynu pre Ukrajinu 201 (ku ktorej Ruská federácia v zásadnom meradle nepristúpila), prípadne na obštrukcie vo vzájomnej obchodnej výmene. V oboch prípadoch však sa jedná o kroky ktoré formalizujú a potenciálne urýchľujú odklon Ukrajiny od obchodnej previazanosti a závislosti od Ruskej federácie a preto k uvedeným reštrikčným opatreniam pristupuje Ruská federácia vysoko selektívne. Vo vojenskom sektore sa Ruská federácia rozhodla zabezpečiť čiernomorský prístav na Kryme a súčasne zablokovať ďalšie prozápadné smerovanie Ukrajiny anexiou Krymu a následnou podporou konfrontácie na východe Ukrajiny medzi ozbrojenými silami Ukrajiny a tzv. dobrovoľníckymi zbormi Donecka a Luhanska v prospech dobrovoľníckych zborov. V rámci štvrtej generácie vojen pôsobí Ruská federácia vo zvýšenej miere aj v societálnom sektore na podporu svojho morálneho naratívu a na demonizáciu morálneho naratívu, ktorú predstavuje nová prozápadná politická elita v KYJEVE: Ukrajina priateľská voči Západu sa stáva nepriateľom (Rukej federácie). [12] 2.2 MALÍ ZELENÍ MUŽI V OPERÁCII NA KRYME A NA DONBASE V noci z 26. na 27.februára 2014 sa na Kryme objavujú ozbrojení zamaskovaní malí zelení muži, eliminujú činnosť ozbrojených síl Ukrajiny, obsadia vládne budovy, prevezmú väčšinu komunikačnoinformačných prostriedkov na Kryme a následne participujú na zabezpečení referenda, v ktorom sa obyvatelia Krymu vyjadrujú k zjednoteniu s Ruskou federáciou. Podľa počiatočných vyjadrení ruského prezidenta išlo o pôsobenie jednotiek krymskej domobrany. Potom, čo prvotné psychologicko-informačné a dezinformačné pôsobenie splnilo svoj cieľ, PUTIN v dokumentárnom filme potvrdzuje ruské angažovanie sa na Kryme a konštatuje, že nariadenie na vykonanie potrebných opatrení v súvislosti s operáciou na Kryme vydal 22. februára Konfrontácia ohľadne morálneho ukotvenia identity Ukrajiny sa zameriava na útok hodnôt, noriem, postojov a správania sa Ukrajiny a atlantickej civilizácie, ktoré v súčasnej dobe definuje ako antagonistické k identite vlastnej. Po úspešnej anexii Krymu, dochádza k objaveniu sa malých zelených mužov na Donbase. 203 Následne dochádza k aplikácii podobného modus operandi ako na Kryme s tým rozdielom, že na Donbase je popri vojenskému komponentu vedenia vojen používaný primárne informačno-psychologický komponent s latentným morálnym prvkom vedenia vojny a to bez následnej snahy podporiť pripojenie tejto časti Ukrajiny k Ruskej federácii. Ruská federácia v oboch prípadoch aplikuje prvky konceptu Ruského sveta na budovanie svojho pozitívneho naratívu, ktorý má podporiť opodstatnenosť jej prístupu ku konfliktu na Ukrajine. 201 Ako tomu bolo v rokoch 2006 a Viď a

403 2.3 MORÁLNY KOMPONENT VEDENIA VOJNY NA UKRAJINE Koncept Ruského sveta sa začal budovať v prvej polovici deväťdesiatych rokov minulého storočia, avšak prominentným sa stal až v roku 2014 po revolúcii na Ukrajine. Koncept ruského sveta poskytuje vplyvný (nástrojový) repertoár: ide o geopolitickú predstavu, rozmazanú mentálnu mapu prostredníctvom ktorej môžu byť artikulované prepojenia z rôznych regiónov sveta na Ruskú federáciu fluidným (adaptívnym) spôsobom. Táto nejasnosť je z konceptu (inherentne) štrukturálne vágna a umožňuje koncept reinterpretovať v mnohých kontextoch. V prvom rade slúži na (argumentačné) opodstatnenie dohliadať na rozvoj svojich susedov a niekedy na (vykonanie) intervenčných politík. Po druhé, zdôvodňuje (potrebu) prepojenia Ruskej federácie so svojou pred sovietskou a sovietskou minulosťou prostredníctvom budovania prepojení s ruskou diaspórou v zahraničí. A nakoniec, je kritickým inštrumentom na budovanie identity Ruskej federácie na medzinárodnej scéne a na presadzovanie svojho hlasu vo svete. Ruský svet je tak vo svojej podstate fluidný koncept vytvorený rôznymi aktérmi z okolia Kremľu, (koncept) ktorý oslovuje rôznych poslucháčov a ktorý môže (morfovať) do rôznych podôb v závislosti od operačných požiadaviek v konkrétnom kontexte. [13] Koncept slúži na vytvorenie špecificky ruského civilizačného sveta v ktorom Ruská federácia je centrom a garantom tohto hodnotovo-normatívne a kultúrne špecifického sveta. Ukrajina z pohľadu tohto konceptu jednoznačne patrí do tohto civilizačného sveta. Ruská federácia v rámci morálneho komponentu vedenia vojny tento fakt v svojom naratíve smerom k občanom Ukrajiny jako aj k zahraničiu plne využíva. Ukrajina zdieľa rovnakú históriu, svoju identitu zakladá na Kyjevskej Rusi a na prijatí ortodoxie z čias kňaza Vladimíra na Kryme a významná časť jej obyvateľstva je ruskojazyčná. Hodnoty, normy, presvedčenia a správanie sa Ukrajiny a tým pádom jej kultúra je významne ovplyvniteľná naratívom konceptu Ruského sveta a to nielen u obyvateľstva ruského pôvodu. Koncept civilizačného stretu, kde na jednej strane sa nachádza ruský, konzervatívny civilizačný svet a na strane druhej západný, liberálny civilizačný svet významne rozdeľuje obyvateľov Ukrajiny a v praxi znižuje akékoľvek ambície centrálnej vlády efektívne meniť zahranično-politické a kultúrno-ideové smerovanie krajiny. 3 ŠTVRTÁ GENERÁCIA VOJEN V KONTEXTE HLAVNÝCH TRENDOV ROZVOJA ĽUDSTVA Konflikt na Ukrajine je v skutočnosti prejavom globalizačných trendov a z neho plynúceho nárastu determinantov pôsobiacich na bezpečnostné prostredie. Nemožnosť ich úplného popisu (Gödelov teorém neúplnosti), narastajúci komponent subjektívnosti pri hodnotení činností, súvisiacich s otázkami vojenskej teórie a praxe (Heisenbergov princíp neurčitosti) ako aj potreba permanentného prehodnocovania bezpečnostného prostredia a adaptácie zo strany štátu v reakcii na neustály nárast komplexity tak v horizontálnej ako aj vo vertikálnej rovine bezpečnosti podmienený exponenciálnym nárastom inovácií a ich implementácia do praxe (druhý termodynamický zákon) spôsobuje významný tlak na legitimitu všetkých štátov. Exponenciálny nárast používania a významu technológií pre každodenný život, pokračujúca liberalizácia obchodu, pohybu tovarov a ľudí vytvára vhodné prostredie na presadzovanie alternatívnych kultúrnych naratívov a legitimizovaniu prenášania konfrontácie z vojenskej a informačno- psychologickej medzi štátmi, do roviny kultúrnej a smerom k neštátnym aktérom. Decentralizácia moci a nástup technologickej singularity budú dominantné trendy rozvoja vojny štvrtej generácie, pričom štáty budú pod tlakom straty legitimity v morálnej rovine. 3.1 DECENTRALIZÁCIA MOCI A NÁRAST VPLYVU NEŠTÁTNYCH BEZPEČNOSTNÝCH AKTÉROV Globalizácia ovplyvňuje a bude ovplyvňovať ekonomický, politický a societálny sektor nezávisle od odstredivých síl, ktoré pôsobia v kontexte nárastu konzervatívnych a nacionalistických nálad štátov, pri snahe zachovať si vlastnú kultúru. Nárast decentralizácie ideológií a morálno-ideových identít celých spoločenstiev významne transformujú identity celých komunít, ktoré v mnohých prípadoch nemusia byť ani geograficky ohraničené a môžu vyvolávať sústredený tlak ako jednotná ideová komunita na vlastné štáty. Organizácie ako Greenpece, Anonymous, ale aj Islamský Štát, či Al-Kaida pôsobia v tomto transnacionálnom prostredí ako sekuritizační aktéri pričom ich členská základňa je zväčša tvorená geograficky nekohéznou skupinou ľudí avšak s deklarovaním spoločnej kultúrnej 403

404 identity. Transnacionálne organizácie pôsobia v cieľových štátoch na reprezentantov štátov a snažia sa o presadenie vlastných noriem, hodnôt a presvedčení, pričom sa snažia o zmenu správania sa občanov týchto štátov. Globalizácia tak efektívne formuje nielen koncepty ekonomického rastu ale aj (subjektívne) vnímanie vládnutia, úloh a funkcií vlád. [14] Neštátni aktéri získavajú výrazný vplyv v cieľových krajinách a tlačia na decentralizáciu moci štátu. Štáty efektívne postupne strácajú de facto suverénne právo rozhodovania, tak ako to bolo upravené vestfálskym systémom. Globalizácia nebývalo napáda a mení rozsah (chápania) tradičného občianstva, vzhľadom na kultúrnu a politickú emancipáciu, ktorá je poháňaná transnacionálnymi podmienkami [15] Súčasne v rámci globalizačnom procese dochádza ku globalizácii inovácií, ktorá spôsobuje narastajúci rozsah medzinárodného vytvárania a decentralizácie technológií. [16] Decentralizácia moci a decentralizácia technológii vedie priamo nielen k implementácii nástrojov vedenia štvrtej generácie vojen štátmi, ale aj významne ich oslabuje, lebo v rámci globalizácie a decentralizácie inovácii získavajú neštátni aktéri čím ďalej viac nástrojov na úspešne nelineárne vedenie konfrontácie so štátmi. Tento fenomén je o to zásadnejší, že pokiaľ medzi suverénnymi štátmi je možné v rámci štvrtej generácie vojen dôjsť ku kompromisu a k deeskalácii, pri konfrontácii s neštátnymi aktérmi ku kompromisom nieje možné dôjsť z dôvodu, že kultúrna identita týchto neštátnych aktérov je doktrinálna a preto absolútna. Jediná možná dohoda je akceptovanie ich hodnôt, noriem, presvedčení a v konečnom dôsledku aj správania sa. Je však potrebné zdôrazniť, že sila jednotlivých štátov pri udržiavaní si legitimity je rozdielna. Postmoderné štáty, ktoré majú otvorený inkluzívny demokratický systém sú vo výhode. V rámci (kultúrneho) kontextu... niektoré kultúry... disponujú väčším rešpektom ako ostatné. Tieto nadradené kultúry dominujú vzdelávaciemu systému. Globalizácia zväčšuje dilemu, akú rolu má zohrávať vzdelávací systém pri budovaní postojov a hodnôt globálneho občana, ktorý bude kompatibilný s rozvíjajúcou sa a komplexnou multikultúrnou dedinou. [15] Štáty, ktoré transformujú vzdelávací systém na otvorený a liberálny znižujú potenciálny nárast xenofóbie a vzniku nacionalistických a konzervatívnych vzorov správania sa. Hlavná dilema, ktorej tieto štáty v tomto globalizačnom prostredí však čelia je, ako si zachovať vlastnú postmodernú identitu pri náraste neštátnych a transnacionálnych alternatívnych identít, ktoré sú kultúrno-ideovom naratíve mnohokrát dogmatické a preto exkluzívne alternatívnym naratívom. Odpoveď na uvedenú odpoveď môže priniesť koncepcia tzv. technologickej singularity, ktoré vo svojej podstate postuluje, že pod vplyvom exponenciálneho rastu technologického progresu dôjde k bodu v čase, keď technologické zmeny budú tak rýchle, že ich efektívne riadenie bude možné len prostredníctom plného použitia umelej inteligencie. Ľudia ako sekuritizační aktéri v tejto koncepcii prestávajú po technologickej singularite zohrávať akúkoľvek rozhodovaciu rolu. 404

405 3.2 TECHNOLOGICKÁ SINGULARITA V KONTEXTE ŠTVRTEJ GENERÁCIE VOJEN Zásadným faktorom umožňujúcim vedenie štvrtej generácie vojen je technologický pokrok. Tenumocňuje globálnu transformáciu pričom tento proces transformácie je sprevádzaný skracovaním sa jednotlivých období rozvoja ľudskej civilizácie. Podľa HAWKINA je v histórii ľudstva takýchto období päť. A síce obdobie Chaosu trvalo rokov.... Nasledovalo obdobie mýtov a legiend.... Trvalo 3150 rokov. Nasledovalo obdobie poriadku, ktoré trvalo 1393 rokov (nasledovalo) obdobie revolúcie a trvalo 383 rokov, to následne viedlo k obdobiu vesmíru. [17] Uvedená kategorizácia je jednou z možných, každopádne jasne indikuje akceleráciu zmeny paradigmy vnímania dobových civilizácií. Zmeny paradigmy vo vnímaní sú minimálne od obdobia revolúcie aplikovateľné aj v rámci generačného chápania vedenia vojen. Od uvedeného obdobia dochádza k významu nárastu významu technológii. Posledné obdobie, ktoré HAWKIN uvádza ako obdobie vesmíru je súbežne aj s obdobím rozvoja komunikačných a neskôr informačno-komunikačných systémov, ktoré zásadne ovplyvnili rýchlosť šírenia informácií a umožnili exponenciálny rast technologického pokroku smerujúcej k technologickej singularite. Technologické singularita je obdobie, keď technologický pokrok bude tak rýchly, že bude prakticky okamžitý, pričom tento pokrok bude spôsobený exponenciálnym rastom umelej inteligencie. Koncepcia technologickej singularity je podporená historickým pozorovaním exponencionálneho nárastu technologického pokroku a projektuje tento pokrok aj do budúcnosti. Na základe uvedeného napríklad KURZWEIL 204 tvrdí, že funkčná simulácia ľudskej inteligencie prekoná Turingov test do roku [18] Inými slovami umelá inteligencia dosiahne ľudskú úroveň a bude schopná autonómne poznávať a reagovať na fyzické a virtuálne/kybernetické prostredie v ktorom sa bude nachádzať rovnako efektívne ako človek. Uvedený autor súčasne predpokladá, že k technologickej singularite dôjde okolo roku Nebiologická inteligencia vyprodukovaná v uvedenom roku bude miliardu krát väčšia ako celková inteligencia, ktorú vyprodukuje ľudstvo v súčasnosti. [18] Významné skracovanie nástupu nových etáp sa pri technologickej singularite zastaví podľa tejto prognózy v roku 2045, keď dosiahne prakticky nulovú hodnotu (na obrázku 4 je schematicky znázornené skracovanie jednotlivých etáp rozvoja ľudskej civilizácie s doplnením prognózy posledných dvoch etáp). Umelá inteligencia preberie riadenie všetkých aspektov existencie ľudskej civilizácie vrátane otázok súvisiacich zo sektorovým prístupom k bezpečnosti v rámci celej planéty. V uvedenom období pravdepodobne dôjde aj k ukončeniu platnosti poslednej štvrtej generácie vojen. ZÁVER Vojenské umenie sa v generačnom prístupe kategorizácie vedenia vojen vyvíjalo evolučne súbežne s vývojom technologického pokroku a rozvoja poznania základných komponentov, ktoré ovplyvňujú úspech pri vedení vojen. Prvá generácia vojen využívala prevažne fyzický komponent vedenia vojen a trvala približne 250 rokov. Vojna sa viedla medzi ozbrojenými silami štátov. Druhá generácia vojen v dôsledku technologického pokroku a implementáciou nepriamej streľby sa zameriava viac na udržateľnosť a interoperabiitu. Ozbrojené sily používajú menšie bojové jednotky a centrálne riadenie koordinuje ich súčinnosť. Druhá generácia vojen trvá približne rokov. V tretej generácii dochádza k rozšíreniu fyzického komponentu o komponent informačno-psychologický. Platnosť uvedenej generácie vedenia vojen vypršala pred koncom rozpadu bipolárneho rozdelenia sveta. Súčasne nastupuje implementácia štvrtej generácie vojen, ktorá v sebe okrem fyzického a informačno-psychologického komponentu operuje s komponentom morálnym, ktorý je obom vyššie uvedeným nadradený. 206 Súčasne vojna sa vedie vo všetkých sektoroch bezpečnosti nie iba v sektore vojenskom ako je to možné dokumentovať aj na konflikte ktorý prebieha na hraniciach EÚ a NATO, na Ukrajine. Technologický pokrok spôsobuje znižovanie významu štátov a oslabuje ich schopnosť udržať si dominantné postavenie pri formulovaní vlastného kultúrno-ideového naratívu a to v neprospech neštátnych aktérov. Štáty a to primárne štáty vestfálskeho systému budú pravdepodobne prechádzať čím ďalej výraznejšou krízou legitimity. Uvedený trend 204 Významný autor populárno-vedeckých publikácií o umelej inteligencii, vynálezca a jeden z hlavných architektov budovania systému umelej inteligencie v Google Inc. 205 Test pre hodnotenie úrovne jednotlivých systémov umelej inteligencie (AI). Pri prekonaní Turingového testu dochádza vtedy, keď človek z odpovedí systému AI nie je schopný rozlíšiť či ide o človeka alebo AI. 206 Uvedené generácie vojen sa prekrývajú so štvrtou až šiestou etapou rozvoja ľudskej civilizácie. Pri nástupe siedmej etapy je možné predpokladať ukončenie platnosti štvrtej generácie vojen, ktorí bude pravdepodobne aj poslednou generáciou v ktorej človek bol subjektom a objektom ozbrojeného konfliktu. 405

406 však bude podrývať legitimitu aj štátov postmoderných. Tento fenomén bude pravdepodobne v nasledujúcich rokoch narastať a s príchodom automatizácie a nástrojov založených na umelej inteligencii v kybernetickom priestore bude významne akcelerovať intenzitu a rozsah používania nástrojov štvrtej generácie vojen. Štáty v tejto vojne kultúrno-ideových naratívov budú súperiť s narastajúcim vplyvom neštátnych aktérov a ich mobilizačného potenciálu na vlastné obyvateľstvo. Súčasne ako štáty budú pokračovať v aplikácii implementácie automatizovaných systémov do celého spektra kritickej infraštruktúry a naprieč všetkými sektormi bezpečnosti bude súčasne ich zraniteľnosť voči neštátnym aktérom, jako aj nepriateľským štátom exponenciálne narastať. Najdynamickejšie štáty z atraktívnou populárnou a vysokou kultúrou podporenou inými nástrojmi mäkkej sily budú v tomto procese najstabilnejšie. Napriek tomu, obdobie tzv. farebných revolúcií bude pravdepodobne novým štandardom bezpečnostného prostredia prvej polovice 21. storočia a aj najdynamickejšie štáty budú postupne strácať spôsobilosť transformovať nástroje štátu pri vedení vojen štvrtej generácie s ambíciou uchovania a centralizovania moci a to v prospech alternatívnych naratívoch globálnych neštátnych aktérov. Použitá literatura [1] William LIND, Gregory Thiele. 4th Generation Warfare Handbook. Kouvola : Castalia House, ASIN: B017IP1JM2. [2] JERZ, John L. [Online] [Dátum: ] [3] LIND, W. SCRIBD. Understanding Forth Generation War. [Online] [Dátum: ] [4] FMFM-1A. Fourth Generation War. [Online] [Dátum: ] 09.pdf [5] PERLA, P. P., NOFI, A. A., MARKOWITZ, M. C. Center for Naval Analyses. Wargaming Forth- Generation Warfare. [Online] [Dátum: ]. [6] HANKO, Milan. Hybridná forma vedenia vojny. Vojenské reflexie 2/2015, s.l. : Liptovský Mikuláš, 2015, Vojenské reflexie, s [7] JOŠČÁK, Martin. Koncept hybridnej vojny v doktrinálnych dokumentoch Ruskej federácie. Národná a medzinárodná bezpečnosť , 6. medzinárodná konferencia o Národnej a medzinárodnej bezpečnosti, s [8] VARECHA, J. Akadémia ozbrojených síl gen. Milana Rastislava Štefánika. Možný pohľad na parametre bojového potenciálu. [Online] [Dátum: ] str [9] HAMMES, T., X. National Defense University. Insurgency: Modern Warfare. [Online] [Dátum: ] /Readings/Hammes.pdf [10] TOMLINSON, John. POLITY. Globalization and Cultural Identity. [Online] [Dátum: ] [11] DARCZEWSKA, J. The Anatomy of Russian Information Warfare. The Crimean Operation, A Case Study. [Online] [Dátum: ] str [12] McNAAB, D. E. Vladimir Putin and Russia s Imperial Revival. Raton : Taylor and Francis Group, s. str [13] LARUELLE, M. Center of Global Interests. The Russian World, Russia s Soft Power and Geopolitical Imagination. [Online] [Dátum: ] Laruelle.pdf 406

407 [14] G. SHABBIR CHEEMA, D. A. RONFDINELLI. The Brookings Institution. From Government Decentralization. [Online] [Dátum: ] [15] LATHI, J. Institute of Education Sciences. Globalization and the Nation-State: Sovereignty and State Welfare in Jeopardy. [Online] [Dátum: ] [16] D. ARCHIBUGI, S. IAMMARINO. Department of Geography & Environmental Studies. The Globalization of Technological Innovation: Definition and Evidence. [Online] [Dátum: ] str. 2. [17] G., S. HAWKINS. Mindsteps to Cosmos. Singapúr : World Scientific Publishing Co. Pte. Ltd., s. str ISBN [18] KURZWEIL, R. The Singularity is Near. London : Viking Penguin, Kindle edícia, lokácia ISBN

408 NÁVRH VRSTVENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU DESIGN THE LAYERING OF MILITARY CLOTHING BY TYPES OF CLIMATE Jana ŠVECOVÁ 207 Abstrakt Cílem článku je návrh vrstvení polních výstrojních součástek podle typů klimatu. Jako podklad při vytváření tříd klimatických podmínek pro použití výrobku slouží norma ČSN EN (038900). Pomocí teploty a vlhkosti vzduchu jsou definovány typy klimatu, reprezentující podmínky při používání, skladování, instalaci a přepravě výrobků. Rozdělení oblastí a návrh vrstvení je potřebné pro specifikaci nastavení výchozích hodnot teploty okolí pro simulaci reálných klimatických podmínek při měření na přístroji Win Therm 32 FOX 314 při zjišťování tepelně izolačních vlastností vojenských oděvů. Klíčová slova: typy klimatu, vrstvení vojenských oděvů, tepelně izolační vlastnosti, Win 32-Therm FOX 314 Abstract The aim of the article is a design the layering of military clothing by types of climate. As a reference when creating classes of climate conditions for the use of the product standard EN (038900). By using the temperature and humidity of the climate types are defined, representing the conditions for use, storage, installation and transportation of products. The distribution areas and design layering is necessary for the specification of ambient temperature settings of default values to simulate the real-world weather conditions when measuring on the machine the Win 32- Therm FOX314 in determining thermal insulating properties of military clothing. Key words: types of climate, the layering of military clothing, thermal insulating properties, Win 32-Therm FOX 314 ÚVOD Článek se zabývá vrstvením vojenských oděvů podle typů klimatu. O principu vrstvení oděvů bylo výrobci sportovních oděvů napsáno již mnoho. Všichni se však shodují na tom, že volba správného vrstvení oděvů vede k udržení optimálního komfortního pocitu člověka při jakékoliv aktivitě. Hlavním úkolem vrstvení oděvů je koordinace transportu tepla, vlhkosti a zabránění vzniku nepříjemných pocitů v podmínkách horka, chladu nebo vlhka. Z důvodu špatně zvolené vrstvy vznikne nefunkční vrstva, voják se cítí nekomfortně, nemůže plnit úkoly a může dojít až k ohrožení jeho zdraví. Aby vojenský oděv byl plně funkční, je nutné zabezpečit především dvě funkce oděvu. Rychlý odvod vodních par od těla ven, protože odpařování potu má vysoký ochlazující účinek. Druhou funkcí je dostatečná tepelná izolace zabezpečená zejména použitím vrstveného oděvu. Vlivem rozdílných teplot v různých oblastech světa je i vrstvení vojenských oděvů rozdílné podle klimatických podmínek. Vojenské oděvy jsou vyrobeny z různých druhů textilních materiálů, jako jsou vlákna, příze, nitě, tkaniny, pleteniny apod. Každý jednotlivý materiál má své ojedinělé vlastnosti, které je potřeba dobře znát, pro jejich správnou kombinaci ve vojenském oděvu. Výsledky předešlého výzkumu při měření 207 por. Ing. Jana ŠVECOVÁ, Katedra logistiky, Fakulty vojenského leadershipu, Univerzity obrany, Kounicova 65, Brno, tel , jana.svecova@unob.cz. 408

409 vlivu sendvičové struktury vojenského oděvu na fyziologický komfort dokázaly, že vrstvení vojenských oděvů má významný vliv na fyziologický komfort [1]. Fyziologický komfort souvisí s transportem vzdušné i kapalné vlhkosti a tepla přes jednotlivé vrstvy vojenského oděvu společně s vlivem proudění vzduchu. Fyziologické vlastnosti ovlivňují fyzikální procesy v oděvu a v okolí. Dále ovlivňují působení mezi oděvem a pokožkou. Konstrukční řešení vojenského oděvu ovlivňuje, jak se oděv přizpůsobuje při nošení a jak umožňuje volnost pohybu [2]. Mezi fyziologické vlastnosti patří mimo jiné tepelně izolační vlastnosti. Tepelně izolační vlastnosti jsou charakterizovány tepelnou vodivostí a tepelným odporem. Tepelná vodivost ʎ [W/(mK)] je schopnost textilie vést teplo. Tepelný odpor R [m 2 K/W] je schopnost textilie klást odpor proti průchodu tepla. Kvalitní tepelná izolace je charakterizována nízkou tepelnou vodivostí a vysokým tepelným odporem, přímo úměrným tloušťce textilního materiálu. Tepelně izolační vlastnosti se měří na přístroji Win Therm 32 FOX 314 dle normy ISO Tepelná izolace - Stanovení ustáleného tepelného odporu a souvisejících tepelně izolačních vlastností [3]. Win Therm 32 FOX 314 umožňuje měření deskovou metodou, při které lze navolit teplotu dle reálných klimatických podmínek v různých oblastech světa. Obr. 1 Přístroj Win Therm 32-FOX 314 Zdroj: [4] Článek se nebude zabývat dalšími výstrojními součástkami, jako jsou boty, ponožky, čepice, rukavice, stejnokroje služební 97 a večerní stejnokroje. Zabývá se pouze vojenskými oděvy, které se používají v polních podmínkách v zahraniční operaci. 1 CÍL A METODIKA Cílem článku je vytvořit návrh možného vrstvení vojenských oděvů pro vybrané klimatické oblasti a specifikovat vstupní hodnoty nastavení přístroje pro měření tepelně izolačních vlastností. Měření bude probíhat v dalším kroku výzkumu v laboratoři Katedry oděvnictví na Technické univerzitě v Liberci v rámci plnění dílčího cíle disertační práce na téma Fyziologický komfort výstrojních součástek v operacích AČR. V první řadě budou zjištěny typy klimatu podle normy ČSN EN (038900) Klasifikace podmínek prostředí - Část 2-1: Podmínka vyskytující se v přírodě - Teplota a vlhkost vzduchu s přihlédnutím na umístění aktuálních vojenských operací AČR [5]. Bude provedena analýza umístění aktuálních zahraničních vojenských operací a rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu. Komparace zjištěných výsledků z analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací, rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu a poznatků příslušníků AČR z dosavadních zahraničních operací umožní porovnání a identifikaci návrhů vrstvení vojenských oděvů a specifikaci výchozích hodnot nastavení přístroje pro simulaci reálných klimatických podmínek. 409

410 1.1 KLASIFIKACE TYPŮ KLIMATU Budeme-li uvažovat o možném nasazení vojenských jednotek AČR v různých oblastech světa s výjimkou polárních oblastí 208, budeme pracovat jen se čtyřmi klimatickými typy z normy ČSN EN (038900). Norma stanovuje pět typů klimatu, které jsou charakterizované hodnotami teploty a vlhkosti vzduchu. V tabulce č. 1 jsou znázorněny typy klimatu podle extrémů denních průměrných hodnot podle normy [5]. Tab. 1 Klasifikace typů klimatu Typ klimatu Průměrná hodnota ročních extrémů denních průměrných hodnot teploty a vlhkosti vzduchu Nejnižší teplota [ C ] Nejvyšší teplota [ C ] Nejvyšší absolutní vlhkost [g/m 3 ] Polární Chladný Mírný Aridní Tropický Zdroj: [5] U polárního typu klimatu je chladné klima se sněhovou pokrývkou. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci je nižší než 10 C. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci u chladného typu klimatu převyšuje 10 C a průměrná teplota v nejchladnějším měsíci je nižší než -3 C. V mírném typu klimatu může být deštivé klima, kdy průměrná teplota v nejchladnějším měsíci je mezi -3 C a +18 C. Aridní klima je suché klima s dešťovými srážkami pod 500 mm. U tropického deštného klimatu v nejchladnějším měsíci teplota převyšuje +18 C [5]. 1.2 ANALÝZA UMÍSTĚNÍ AKTUÁLNÍCH ZAHRANIČNÍCH VOJESKÝCH OPERACÍ PODLE TYPŮ KLIMATU V současné době se vojáci AČR nacházejí v deseti různých zemích světa. Na základě analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací podle normy ČSN EN (038900) byly jejich oblasti rozděleny do odpovídajících typů klimatu. Rozdělení oblastí je uvedeno v tabulce č. 2. Tab. 2 Rozdělení oblastí zahraničních vojenských operací podle typů klimatu Poř. č. Název země Oblasti Typ klimatu 1 Afghanistan Kábul, Parwan, mírné, aridní Bagrám 2 Bosna a Hercegovina Sarajevo mírné 3 Kosovo Šajkovac mírné 4 Itálie Řím mírné 5 Mali Bamako aridní, tropické 6 Somálsko Mogadišo aridní, tropické 7 Izrael Golan aridní 8 Egypt Sinaj aridní 9 Středoafrická republika Bangui tropické Demokratická republika Kinshasa tropické 10 Kongo Zdroj: vlastní Na obrázku č. 1 je přehled současných zahraničních operací na mapě typů klimatu v různých geografických oblastech světa. Čísla na mapě se shodují s označením pořadového čísla názvu země z tabulky č. 2. Některé typy klimatu se navzájem prolínají jako např. u Afghánistánu, kde v severní oblasti je mírný typ klimatu a v jižní je aridní typ klimatu. Je to způsobeno existencí velkých rozdílů 208 V polárních oblastech Arktidy, Antarktidy a Špicberků, které jsou podle mezinárodní konvence stanoveny k využití pouze pro vědecký výzkum, se nepředpokládá nasazení jednotek AČR. 410

411 podnebí a teplot mezi severní a jižní částí země. V oblastech, které ovlivňují Indické monzuny, se nejvyšší teplota pohybuje okolo 35 C a nejnižší do -8 C. Obr. 1 Přehled současných zahraničních operací na mapě typů klimatu Zdroj: vlastní, [5] 1.3 ROZDĚLENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU Pro zabezpečení vojáků při jejich činnosti v zahraničních vojenských operacích výstrojním materiálem je určena zvýšená výstrojní norma 2-1. Norma obsahuje polní výstrojní součástky svěřené k používání při činnosti za extrémních klimatických podmínek ve studených oblastech, horkých a suchých oblastech, horkých a vlhkých oblastech a podle služebního zařazení a tabulek počtů [6]. Stávající výstrojní součástky, které mají vojáci AČR k dispozici, se mohou používat do více typů klimatu. V tabulce č. 3 je uvedeno výsledné rozdělení vojenských oděvů, jejich materiálové složení a zařazení jejich použití do možných typů klimatu. Tab. 3 Rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu Název vojenského oděvu Fotografické zobrazení Materiálové složení Nátělník krátký rukáv Vhodný typ klimatu 100% bavlna mírný, tropický Nátělník dlouhý rukáv 82% bavlna, 18% polyamid mírný, aridní Lehké termo % polyester funkční s obsahem stříbrných iontů, 9 % antistatické vlákno, 6% polyamid tropický, aridní, mírný, chladný 411

412 Těžké termo % polyester - funkční s obsahem stříbrných iontů, 9 % antistatické vlákno aridní, mírný, chladný Košile % bavlna, 20% 50% polyester, 50% bavlna mírný, tropický Blůza 95 50% polyester, 50% bavlna tropický, aridní, mírný, chladný Blůza 95 ripstop letní 50% polyester, 50% bavlna tropický, aridní Svetr 95 30% vlna, 70% polyakrylnitril mírný, chladný Vložka termo 100% polyester mírný, chladný Bunda termo % polyester, 39% polyamid, 10% elastan mírný, chladný Kabát 95 51% polyester, 49% bavlna mírný, chladný Vložka do kabátu % polyester chladný ECWCS 2000 ECWCS 2012 Zdroj: vlastní vrchní vrstva 100% polyamid, klimamembrána 100% PTFE (polytetrafluoretylen), spodní vrstva laminát s vrstvou podšívkové pletáže ze 100 % polyamidu vrchní vrstva 100% polyamid, klimamembrána 100% PTFE (polytetrafluoretylen), spodní vrstva nepravidelný polymerický zátěr z 100% polyamidu mírný, chladný mírný, chladný 2 NÁVRH VRSTVENÍ VOJENSKÝCH ODĚVŮ PODLE TYPŮ KLIMATU Komparace zjištěných výsledků analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací a rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu umožnila porovnání a identifikaci 13. druhů vrstvení (dále jen sendvičů) stávajících polních stejnokrojů z toho dva typy sendvičů (č. 2 a č. 3) se dají použít pro chladný i pro mírný typ klimatu. Pro chladný typ klimatu byly určeny 3 druhy sendvičů. Pro mírný 412

413 typ klimatu bylo identifikováno 5 druhů sendvičů, pro aridní typ klimatu 2 druhy sendvičů a pro tropický typ klimatu 5 druhů sendvičů. Sendviče se skládají ze čtrnácti druhů vojenských oděvů, které se navzájem vrství na sebe dle potřeby pro danou klimatickou oblast. V tabulce č. 4 a č. 5 jsou návrhy vrstvení vojenských oděvů podle typů klimatu spolu s názvy vzorku materiálu a uvedením vrstvy v sendviči. Přitom vrstva materiálu označena č. 1 se nachází nejdále od pokožky. Nejvyšší číslo vrstvy v sendviči označuje vrstvu materiálu, která se bezprostředně dotýká pokožky vojáka. Tab. 4 Návrh vrstvení vojenských oděvů chladný a mírný typ klimatu Chladný typ klimatu Číslo Název Vrstva Název vzorku materiálu sendviče sendviče sendviče 1. Starý sendvič chladný 1 Kabát 95 2 Vložka do kabátu 95 3 Blůza 95 4 Svetr 95 5 Nátělník dlouhý rukáv 2. Nový sendvič chladný ECWCS Bunda termo Těžké termo Lehké termo Nový sendvič chladný ECWCS Vložka termo 3 Těžké termo Lehké termo 2012 Mírný typ klimatu Číslo Název Vrstva Název vzorku materiálu sendviče sendviče sendviče 2. Nový sendvič chladný ECWCS Bunda termo Těžké termo Lehké termo Nový sendvič chladný ECWCS Vložka termo 3 Těžké termo Lehké termo Sendvič s bundou termo Bunda termo Těžké termo Lehké termo Sendvič blůza + svetr 95 1 Blůza 95 2 Svetr 95 3 Nátělník dlouhý rukáv 6. Sendvič blůza 95+ termo Blůza 95 2 Těžké termo Nátělník dlouhý rukáv Zdroj: vlastní Tab. 5 Návrh vrstvení vojenských oděvů aridní a tropický typ klimatu Aridní typ klimatu Číslo Název Vrstva Název vzorku materiálu sendviče sendviče sendviče 7. Sendvič terma + ripstop 1 Blůza ripstop 2 Těžké termo Lehké termo

414 8. Sendvič terma + blůza 95 1 Blůza 95 2 Těžké termo Lehké termo 2012 Tropický typ klimatu Číslo Název Vrstva Název vzorku materiálu sendviče sendviče sendviče 9. Sendvič ripstop + nátělník 1 Blůza ripstop 2 Nátělník krátký rukáv 10. Sendvič ripstop + lehké termo 1 Blůza ripstop 2 Lehké termo Sendvič ripstop + košile 1 Blůza ripstop 2 Košile Sendvič blůza 95 + nátělník 1 Blůza 95 2 Nátělník krátký rukáv 13 Sendvič blůza 95 + lehké termo 1 Blůza 95 2 Lehké termo 2012 Zdroj: vlastní Za účelem srovnání hodnot tepelně izolačních vlastností starších a novějších výstrojních součástek, byl do návrhu vrstvení použit i první sendvič s názvem Starý sendvič chladný složený mimo jiné i z kabátu 95 a jeho vložky, která se již téměř nepoužívá ani v našich klimatických podmínkách. 3 SPECIFIKACE HODNOT PRO NASTAVENÍ PŘÍSTROJE FOX 314 Podle návrhu vrstvení vojenských oděvů a na základě normy ISO Tepelná izolace - Stanovení ustáleného tepelného odporu a souvisejících tepelně izolačních vlastností byly vyspecifikovány vstupní hodnoty teploty horní a spodní desky přístroje Win Therm 32 FOX 314 pro simulaci reálných klimatických podmínek. Jak již bylo řečeno v úvodu, měření tepelně izolačních vlastností bude prováděno deskovou metodou. Teplota spodní desky simuluje teplotu lidské pokožky a teplota horní desky simuluje teplotu prostředí dle klimatu. Interval nastavení teplot horní desky je omezen kapacitou přístroje. Nejnižší nastavitelná teplota je -20 C a nejvyšší možná hodnota je 20 C. Přístroj bude umístěn v klimatizované místnosti laboratoře s teplotou 20 C a relativní vlhkostí 65%. Měřený sendvič bude umístěn mezi dvěma deskami o stanovených teplotách a bude měřena hodnota tepelného toku procházející zkoušeným vzorkem. Teplota bude navolena dle konkrétní teploty v požadované oblasti světa podle specifikace základních oblastí typů klimatu. V tabulce č. 5 je výsledná specifikace hodnot nastavení teplot pro horní a spodní desku přístroje Win Therm 32 - FOX 314 pro konkrétní typ klimatu pro měření tepelně izolačních vlastností. Tab. 5 Hodnoty teplot pro měření tepelně izolačních vlastností pro typy klimatu Zdroj: vlastní Typ klimatu Teplota spodní desky [ C] Teplota horní desky [ C] Chladný Mírný 35 5 Aridní Tropický ZÁVĚR Cílem článku bylo vytvořit návrh vrstvení vojenských oděvů pro vybrané klimatické oblasti a specifikovat vstupní hodnoty nastavení přístroje Win Therm 32 FOX 314, který se používá pro měření tepelně izolačních vlastností. Vlivem rozdílných teplot v různých oblastech světa je i vrstvení vojenských oděvů rozdílné podle klimatických podmínek. Měření při simulaci reálných teplot ve vybraných klimatických oblastech zatím nebylo prováděno, a proto bylo vytvoření návrhu vrstvení vojenských oděvů ve vybraných typech klimatu a specifikace vstupních hodnot významným zdrojem 414

415 pro další postup při řešení dílčích úkolů disertační práce. V úvodu práce byly objasněny funkce vojenského oděvu a pojmy fyziologického komfortu a tepelně izolačních vlastností. Podkladem při vytváření tříd klimatických podmínek pro použití vojenského oděvu byla použita norma ČSN EN (038900). Pomocí teplot a vlhkostí vzduchu norma definuje pět typů klimatu. Z analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací a z rozdělení vojenských oděvů podle klimatu vyplývá, že pro měření tepelně izolačních vlastností budou použity čtyři typy klimatu, ve kterých se vojáci AČR v současné době nacházejí. Polární typ klimatu je využíván pouze pro vědeckou činnost, a proto byl z výběrového souboru vyloučen z důvodu nepředpokládaného výskytu vojáků AČR v dané oblasti. Komparace zjištěných výsledků z analýzy umístění aktuálních zahraničních vojenských operací, rozdělení vojenských oděvů podle typů klimatu a z poznatků příslušníků AČR s vrstvením vojenských oděvů umožnila porovnání a identifikaci návrhů vrstvení vojenských oděvů a specifikaci výchozích hodnot nastavení přístroje pro simulaci reálných klimatických podmínek. Celkem bylo identifikováno 13. druhů sendvičů, které se skládají ze čtrnácti druhů vojenských oděvů. Pro specifikaci výchozích hodnot nastavení přístroje byly použity teploty chladného, mírného, aridního a tropického typu klimatu. Nastavení teplot horní desky byl omezen kapacitou přístroje. Dalším krokem výzkumu bude měření tepelně izolačních vlastností při simulaci reálných teplot ve vybraných klimatických oblastech a vyhodnocení naměřených hodnot. Výsledkem by mělo být zjištění, jaký druh vrstvení vojenských oděvů se nejlépe hodí pro vybranou klimatickou oblast v závislosti na tepelné izolaci. Hodnoceny budou také další fyziologické vlastnosti, na které má vliv sendvičová struktura vojenského oděvu a to prodyšnost a paropropustnost. Použitá literatura Švecová J.: Vliv sendvičové struktury vojenského oděvů na fyziologický komfort. In: Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, ISBN Havelka A.: Transport properties of smart textiles. In.: the 13 th international conference Strutex. Faculty of Textile Engineering technical University of Liberec IBSN X. ISO 8301:1991. Thermal insulation Determination of steady state thermal resistance and related properties -- Heat flow meter apparatus. Dostupné z: TUL. Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace. Laboratoř pro výrobu vzorku a prototype výrobku. Dostupné z ČSN EN Klasifikace podmínek prostředí - Část 2-1: Podmínka vyskytující se v přírodě - Teplota a vlhkost vzduchu. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, s. Normativní výnos Ministerstva obrany č. 40 ze dne 30. listopadu 2009 ve znění ve znění NVMO č. 80/2010 Věstníku (1. změna), ve znění NVMO č. 64/2011 Věstníku (2. změna), ve znění NVMO č. 35/2012 Věstníku (3. změna), Výstrojní předpis. Praha: MO,

416 VÝŽIVA V RŮZNÝCH KLIMATICKÝCH PÁSMECH NUTRITION IN DIFFERENT CLIMATIC ZONES Jaroslav TALÁR 209 Abstrakt Článek pojednává o podnebných pásech a jejich působení na vojáka. Obsahuje krátký pohled na charakteristiku jednotlivých klimatických oblastí, jak by se měli vojáci chovat a stravovat, aby si co nejdéle udrželi svoji bojeschopnost. Klíčová slova: logistika, klimatické pásmo, region Abstract The article discusses the climatic zones and their impact on the soldier. It contains brief look at the characteristics of the different climatic zones, how should the soldiers behave and eat, to maintain their combat readiness as long as possible. Key words: logistics, climatic zone, region ÚVOD Pokud mluvíme o výživě, je nutné si uvědomit její spojitost s ekologií. V současné době se nejčastěji používána definice, kde je ekologie věda o vztazích mezi organismy a jejich prostředím. Zkoumá vzájemné vztahy mezi organismy a jejich prostředím, věda o souvislostech v přírodě, studiu vnitřní struktury a funkce přírody, nauka o ekosystémech [1]. Existuje mnoho různých přírodních ekosystému, které se mezi sebou liší. Každý tento ekosystém ovlivňuje vojáky různým způsobem. Voják musí dodržovat určité zásady chování a hlavně stravování aby plnil úkoly a byl plně bojeschopný. K efektivnímu plnění úkolů potřebují vojáci speciální výživu, kterou je třeba rozlišovat v závislosti na jednotlivých ekosystémech. K tomuto napomáhá rozdělení ekosystémů do jednotlivých podnebných pásem. Každý podnebný pás má svou originální charakteristiku. Pokud se budou tyto charakteristiky respektovat a v závislosti na nich se vyrobí adekvátní systém dávky potravin, zjednoduší se podmínky pro kvalitní práci. 1 KLIMATICKÉ OBLASTI Naše planeta obíhá kolem Slunce natočená. Natočení Země a jeho změna způsobuje různé rozložení slunečního záření a teplot na zemském povrchu, které zapříčinilo, že naše planeta je rozdělena do 4 podnebných pásů. Tropického, subtropického, mírného pásu a pásu polárního. Podnebné pásy se navzájem v mnoha ohledech od sebe liší. 209 Ing. Bc. Jaroslav Talár, katedra logistiky, Fakulty vojenského leadershipu, Univerzity obrany, Kounicova 65, Brno, tel , jaroslav.talar@unob.cz. 416

417 Obr. 1 Rozdělení Země podle teploty Zdroj: [2] 1.1 Klimatické systém Jednou z příčin, které ovlivňují globální procesy je klimatický systém. Jeho hlavní části tvoří oceány, ledovce, pevnina a biosféra. Uspořádání tvoří velké množství prvků v systému spojených velkým počtem vazeb daného klimatického systému. Podstatou každého systému je jeho stabilita, tedy schopnost odolávat vnějším vlivům, které jsou prokázané velkými změnami klimatu v minulosti. Informace o klimatu a jeho minulosti získáváme na základě přístrojových porovnání. Přístrojové porovnání má velkou historickou hodnotu, která existuje přibližně 300 let. Cyklické změny klimatických podmínek mají svoje důsledky ve vývoji různých procesů, jak v oblasti půdních podmínek a vegetace. Cyklické střídání různých podmínek má za následek i srážkovou a teplotní vývojový poměr. Složitost klimatického systému nedovoluje jednoznačné určit význam jednotlivých příčin faktorů klimatického vývoje. Nejčastěji uváděné příčiny klimatických změn jsou dány změnou klimatických poměrů na Zemi [3]. 1.2 Vliv klimatických podmínek na vojáky Základním klíčem k zachování sil je výživa. Jedním z hlavních požadavků je přísun ovoce a zeleniny. V určitých klimatických podmínkách je výskyt těchto potravin minimální a tam, kde se vyskytují běžně, je poměrně vysoká možnost nákazy. Důležitá je proto patřičná kontrola surovin dříve, než ji vojáci zkonzumují. Bezpečnější je proto konzumace konzervovaných potravin, i když je strava jednotvárná a nevyvážená. Abychom se vyvarovali výskytu nemocí, které jsou schopny vyřadit z boje celé armády, je třeba podniknout preventivní opatření. Nejdůležitější je čištění vody, sanitární opatření, podávání léků a očkování. Velké ztráty může způsobit dehydratace a úpal. Z tohoto důvodu velitelé pravidelně kontrolují, jaké množství vody vojáci spotřebují. V některých obzvláště náročných oblastech je nutná spotřeba 417

418 až devíti litrů vody na vojáka za den. To bývá velkou zátěží pro přesun v různých bojových situacích, kdy si voják nese munici a jiné prostředky. Opatření pro konzumaci dostatku vody je nezbytné. Bez pitné vody vojáci brzy ztrácí bojeschopnost [4]. 2 Logistické zabezpečení Logistické zabezpečení je velice důležité pro vykonávání úspěšných operací. Aby zásobovací základna fungovala správně, musíme nejdříve vybrat správné umístění. Vzhledem k tomu, že každý klimatický region je svým způsobem originální, není možné vytvořit přesné šablony, podle kterých by se logistické jednotky měli řídit. Základna musí být lokalizována do míst, kam je možné co nejsnadněji dopravit rezervy a vojáky. Neméně důležité je vybrání vhodných prostorů pro rozmístění skladování a rozdělování rezerv jednotkám. V různých klimatických oblastech je nutné klást zvýšenou pozornost např. na horko, zimu a vlhkost. Základny se soustřeďují do blízkosti velkých měst, které disponují přístavy a letišti a kam je možné dopravit techniku a rezervy. V případě zamezení přístupu logistické podpory způsobených bojem může samo město poskytnout rezervy. Při budování základny je důležité ovládnout klíčový terén a odstranit vegetaci, aby se eliminovala možnost nákazy potravin a byla dodržena hygienická opatření. Důležitou činností je sledování počasí a preventivní příprava na různé mimořádné a nečekané přírodní jevy. Druhy rezerv zahrnují vodu, potraviny, pohonné hmoty, munici, výstroj a jiné prvky pro zabezpečení činnosti vojsk. V minulosti potravinové dávky pro hlídky musely být lehké a výživné. Velké a těžké konzervované dávky byly nahrazeny dehydrovanými dávkami, aby ulehčili činnost vojáku při plnění různých bojových situací [4]. 2.1 Faktory zabezpečení Různé typy terénu a podnebí jsou velkým úskalím pro dopravu rezerv. V rovinatých oblastech, kde jsou cesty, je hlavním problémem působení nepřítele a špatné počasí. Na druhou stranu jsou oblasti plné strmých svahů, kde je mnohdy pozemní doprava omezena pouze na člověka či soumary. Velkou výhodou je využití řek jako dopravního uzlu. Říční plavidla jsou zranitelná léčkami, které mohou být nepřítelem nastraženy kdekoliv podél řek. Přeprava podél břehu nákladními a cisternovými loděmi je bezpečnější metodou hromadné dopravy. Přeprava zásob vzduchem je nejsnazší a nejrychlejší, pokud ji počasí umožňuje. Důležitým plánovacím faktorem je omezení v množství a hmotnosti. Horko a vlhkost v různých regionech vyžadují speciální uložení mnoha zásobovacích položek. Zkáze podléhající léčiva a potraviny musejí být chlazeny, což obvykle vyžaduje mnoho pohonných hmot. Nezbytné jsou speciální obaly a sklady, aby byl materiál udržen v suchu a chráněn před znehodnocením a plísní. Je nutno učinit opatření pro omezení škod způsobené hmyzem a hlodavci. Objektů pro dlouhodobé skladování je v oblastech nasazení málo. Musejí být proto stavěny nebo jinak připraveny k užívání. Dodávání rezerv jednotkám vyžaduje časový rozvrh a koordinaci různých prvků [4]. ZÁVĚR Různé klimatické oblasti ovlivňují vojáky při plnění úkolů v nasazených operacích. Každá oblast má však jiný vliv na bojeschopnosti vojáka. Proto je důležité definovat jednotlivé podnebné pásy. Největší problémy způsobuje vysoká teplota a vlhkost, které dokážou dostat vojáka do psychického a fyzického nepohodlí. Armáda České republiky by se měla více zaměřit na tuto problematiku. Měla by vycházet z poznatků o jednotlivých oblastech. Musíme však myslet na to, že Česká republika má odlišné stravovací návyky. Bude důležité, při přípravě stravních dávek pro české vojáky vyslané do extrémních klimatických oblastí, aby v obsahu dávek byl brán zřetel na jídla podobná domácí stravě. 418

419 Použitá literatura PŘÍRODA.CZ, Význam slova Ekologie [online] [cit ]. Dostupné z: PZMAPS, Animated global map of monthly long term mean surface air temperature [online] [cit ]. Dostupné z: KOPP, Jan a SUDA, Jiří. Vybrané kapitoly z fyzické geografie-klimatologie. Vyd. 1. Plzeň: 1998, 104 s. Vydavatelství Zapadočeské univerzity. ISBN Vojenský profesionál s ISSN

420 POSTAVENIE A KOMPETENCIE MIESTNEJ ŠTÁTNEJ SPRÁVY POSITION AND COMPETENCES OF LOCAL GOVERNMENT Zuzana VALÁŠKOVÁ 210 Abstrakt Krízový manažment je začlenený do všetkých úrovní verejnej správy, do špecializovaných organizácií, výrobných podnikov a na základe rozsahu pôsobenia je ho možné rozdeliť na úroveň medzinárodnú, národnú, regionálnu, miestnu a individuálnu. Každá z úrovní krízového manažmentu sa od seba odlišuje a obsah i rozsah plnených úloh je vymedzená kompetenciami ako aj vzťahom k jednotlivým druhom krízových javov. V príspevku budú definované úlohy krízového manažmentu všeobecne, ako aj úlohy a kompetencie miestnej štátnej správy na úseku krízového riadenia. Kľúčové slová: kompetencie, krízové riadenie, organizačná štruktúra Abstract Crisis management is integrated into all levels of government, to specialist organizations, production companies. Crisis management is devided into levels of international, national, regional, local and individual level and every by the coverage of where it operates. Each of the levels of crisis management are as diverse a range of content and fulfillment of the tasks defined competencies and relationship to different types of crisis events. This paper will define the main roles of crisis management in general, as well as the roles and responsibilities of local government in the field of crisis management. Key words: competences, crisis management, organizational strukture ÚVOD Orgány miestnej štátnej správy plnia okrem byrokratickej agendy aj množstvo ďalších úloh, ktoré súvisia s krízovým manažmentom. Do ich kompetencií patrí prevencia vzniku a riešenie krízových javov regionálneho rozsahu. Z dôvodu zmeny klímy, politických, ekonomických, ale i spoločenských zmien narastá počet krízových javov, a preto je potrebné hľadať spôsoby, ako sa krízovým javom vyhnúť a v prípade ak nastanú, odstraňovať ich negatívne dopady a minimalizovať škody. Základnou úlohou krízového riadenia na úrovni miestnej štátnej správy je vytváranie optimálnych podmienok pre život občanov a zabezpečovanie ich ochrany, ako aj ochrany majetku a životného prostredia pred účinkami krízových javov. 1 ÚLOHY KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU Teória krízového manažmentu je špecifická oblasť manažmentu, ktorá je založená na všeobecne platných princípoch a funkcií manažmentu a rešpektuje osobitosti krízových javov. Z hľadiska riadiacich procesov je krízový manažment chápaný ako špecifická činnosť konkrétnej skupiny ľudí zaoberajúcich sa analýzou možnosti vzniku a priebehu krízových javov, hľadaním opatrení a nástrojov slúžiacich na dosiahnutie požadovanej úrovne bezpečnosti a ochrany obyvateľov, ako aj ich majetku a životného prostredia proti pôsobeniu negatívnych účinkov kríz [1, 2]. 210 Ing. Zuzana Valášková, Katedra krízového manažmentu, Fakulta bezpečnostného inžinierstva, Žilinská univerzita v Žiline, Univerzitná 1, Žilina, Slovenská republika, , zuzana.valaskova@fbi.uniza.sk. 420

421 Hlavnou úlohou krízového manažmentu je dôsledná prevencia vzniku krízových javov a pripravenosť na zásah na všetkých jeho úrovniach. Ďalšou hlavnou úlohou je vytvorenie predpokladov na efektívne krízové riadenie. Z časového hľadiska a postupnosti plnenia úloh krízového manažmentu je možné úlohy rozdeliť na úlohy vykonávané v období prevencie a riešenia krízových javov. Na obrázku 1 je znázornený model krízového riadenia, ktorý je členený na prípravnú a vykonávaciu fázu. Obr. 1 Model krízového riadenia Zdroj: [1] Prípravná fáza sa skladá z prevencie a krízového plánovania. Vykonávacia fáza obsahuje reakciu na krízový jav, jeho riešenie a obnovu systému. V rámci jednotlivých činností v priebehu krízového riadenia sú vykonávané činnosti, pomocou ktorých sú navrhnuté potrebné opatrenia a postupy na vykonanie optimálnej realizácie na krízový jav, jeho riešenie a následnú obnovu systému. V rámci svojich úloh stanovenými právnymi normami musí manažment permanentne vykonávať komplexnú analýzu prostredia, vytvárať systém monitorovania a identifikáciu rizikových faktorov, aby bola zabezpečená dostatočná prevencia. Musí efektívne plánovať a pripravovať sa na všetky predvídateľné krízové javy [1]. 2 INŠTITUCIONÁLNE ČLENENIE KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU Na základe rozsahu pôsobenia je možné krízový manažment rozdeliť na úroveň medzinárodnú, národnú, regionálnu, miestnu a individuálnu. Jednotlivé úrovne sa od seba odlišujú rozsahom právomocí, obsahom a rozsahom plnených úloh. V tabuľke 1 je možné vidieť charakteristiku jednotlivých úrovní krízového manažmentu z pohľadu dosahovania cieľa, ako napríklad riešenie medzinárodnopolitických kríz, zaisťovanie vnútornej, ale i vonkajšej bezpečnosti štátu, riešenie dôsledkov živelných pohrôm, riešenie technických a technologických havárii a ich vplyvu na človeka, spoločnosť i životné prostredie, riešenia ekonomických kríz na makroekonomickej i mikroekonomickej úrovni. Každá z úrovní krízového manažmentu má svoje charakteristiky a odlišuje sa i nástrojmi a postupmi, ktoré používa na splnenie cieľov na úseku zvyšovania úrovne bezpečnosti. V tabuľke 2 je podrobnejšia charakteristika regionálnej úrovne krízového manažmentu, ktorá je zameraná na riešenie nevojenských krízových javov s regionálnym rozsahom a krízové riadenie je neoddeliteľnou súčasťou úloh miestnej štátnej správy. Miestnu štátnu správu tvoria okresné úrady 421

422 v sídle kraja a okresné úrady. Miestne orgány štátnej správy zabezpečujú, koordinujú a kontrolujú výkon štátnej správy v rozsahu svojej pôsobnosti a ich cieľom je hľadať také spôsoby riešenia krízových javov, ale aj prevenciu potencionálnych ohrození, aby bola zabezpečená komplexná ochrana spoločnosti. Tab. 1 Inštitucionálne členenie krízového manažmentu K R Í Z O V Ý M A N A Ž M E N T Medzinárodná úroveň Národná úroveň Regionálna úroveň Miestna úroveň Individuálna úroveň rieši krízové javy, ktoré ohrozujú územie viacerých štátov zaistuje vnútornú, ale aj vonkajšiu bezpečnosť štátu, jeho obyvateľov, materiálnych a kultúrnych hodnôt rieši krízové javy s regionálnym rozsahom a dopadmi rieši krízové javy s dôrazom na živelné pohromy a antropogénne krízové javy vznikajúce na území obce vyjadruje špecifické požiadavky vyplývajúce z reálneho stavu a uskutočnovaných činností konkrétnych organizácií, inštitúcií a subjektov, ako aj fyzických osôb Zdroj: [1] Tab. 2 Regionálna úroveň krízového manažmentu Úroveň KM Charakteristiky Popis Regionálna Zdroj: [1] Cieľ Inštitúcie a orgány Nástroje - Riešenie krízových javov s regionálnym rozsahom a dopadmi, ktoré môžu vzniknúť v mieri - Štátne inštitúcie: okresné úrady v sídle kraja a okresné úrady, odbory krízového riadenia, úrad samosprávneho kraja, krajské a okresné riaditeľstvá policajného zboru, krajské a okresné riaditeľstvá hasičského a záchranného zboru - Verejno-právne organizácie: Slovenský červený kríž, letecká záchranná služba, vodná záchranná služba, horská záchranná služba, dobrovoľný požiarny zbor - činnosť integrovaného záchranného systému, - opatrenia na uskutočňovanie záchranných prác, - hospodárske opatrenia na riešenie krízových stavov s dôrazom na prípravu zdrojov na obdobie vojny a vojnového stavu, - bezpečnostné opatrenia, - havarijné plánovanie, - opatrenia na ochranu životného prostredia, - sociálne opatrenia a rad ďalších. Väčšina úloh vykonávaných na regionálnej úrovni krízového manažmentu je spojená s prevenciou. Prevenciu ako súčasť krízového riadenia je možné rozdeliť na prevenciu vzniku krízových javov a prevenciu negatívnych dôsledkov krízového javu. V procese prevencie vzniku krízových javov je dôležité zvýrazniť význam posudzovania rizika, ktorého cieľom komplexne identifikovať a vyhodnotiť všetky riziká a uskutočniť opatrenia na predchádzanie vzniku krízových javov. V Slovenskej republike sa v rámci analýzy a hodnotenia rizík na úrovni miestnej štátnej správy 422

423 vypracúva analýza možného ohrozenia osôb a majetku na území každého okresu a kraja. Prevencia negatívnych dôsledkov krízových javov je zameraná na komplexné krízové plánovanie [1]. Orgány miestnej štátnej správy na úseku krízového riadenia taktiež prijímajú rozhodnutia o spôsobe kontrolnej činnosti, rozhodujú o sankciách na základe zistených nedostatkov, zabezpečujú a koordinujú činností kompetentných subjektov počas prevencie i riešenia krízových javov a ďalšie úlohy na zabezpečenie ochrany občanov a životného prostredia. Pri podrobnejšom skúmaní úloh, nástrojov a pôsobenia krízového manažmentu je možné konštatovať že regionálna úroveň krízového manažmentu plní rozhodujúcu časť úloh v období prevencie a väčšina jeho činností ma prípravný charakter. 3 ORGANIZAČNÁ ŠTRUKTÚRA KRÍZOVÉHO MANAŽMENTU NA ÚROVNI MIESTNEJ ŠTÁTNEJ SPRÁVY Miestna štátna správa v Slovenskej republike prešla viacerými organizačnými zmenami. V tabuľke 3 je komparatívny náhľad na vývoj štruktúry miestnej štátnej správy od roku 1990 až po poslednú reformu - efektívna, spoľahlivá a otvorená štátna správa (reforma ESO) prijatá v roku Tab. 3 Reformy miestnej štátnej správy prehľad Rok prijatia reformy Zdroj: vlastní Právna norma upravujúca reformu Zákon č. 472/1990 Zb. o organizácii MŠS Zákon č. 221/1996 Z. z. o územnom a správnom usporiadaní Zákon č. 222/1996 Z. z. o organizácii MŠS Zákon č. 302/2001 Z. z. o samospráve vyšších územných celkov Zákon č. 416/2001 Z. z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov ŠS na obce a vyššie územné celky Zákon č. 515/2003 Z. z. o krajských úradoch a obvodných úradoch Zákon č. 345/2012 Z. z. o niektorých opatreniach v MŠS Zákon č. 180/2013 Z. z. o organizácii MŠS Charakter a podstata reformy - Vznik systému 38 okresov a 121 obvodných úradov. - Zriadenie obvodných úradov a okresných úradov - vykonávanie MŠS na 1. stupni (obvody) a na 2. stupni (okresy). - Pôsobenie úradov v rámci integrovanej MŠS - plnenie úloh na viacerých úsekoch ŠS pod pôsobnosťou viacerých ministerstiev. - Existencia úradov špecializovanej ŠS. - Delenie SR na kraje, členenie krajov na okresy, členenie okresov na obce. - Zriadenie 8 krajských a 79 okresných úradov. - Rozpor medzi vytváraním špecializovanej MŠS s vlastnými úradmi a tendenciou posilňovať spoločenské úrady pre všetky alebo aspoň viaceré úseky činnosti. - Zrušenie obvodných úradov a zriadenie krajských a okresných úradov MŠS. - Vytvorenie druhej úrovne samosprávy. - Vznik 8 samosprávnych krajov. - Prebiehajúci proces decentralizácie. - Prechod niektorých kompetencií ŠS z krajských okresných úradov na samosprávu (obce a samosprávne kraje), tento proces prebiehal 2 roky ( ). - Zrušenie okresných úradov. - Vytvorenie špecializovaných obvodných úradov. - Veľká časť kompetencií prenesená na samosprávu. - Zrušenie niektorých orgánov špecializovanej MŠS. - Reforma ESO. - Zánik obvodných úradov a vznik okresných úradov. 423

424 Aj po roku 2013 sa miestna štátna správa ďalej vyvíjala. Prijatím zákona č. 180/2013 Z. z. o organizácii miestnej štátnej správy a o zmene a doplnení niektorých zákonov bola zrušená špecializovaná miestna štátna správa a vytvorená integrovaná miestna štátna správa so 72 okresmi. Tieto pôsobia aj na úsekoch civilnej ochrany, riadenia štátu v krízových situáciách, hospodárskej mobilizácie, obrane štátu a starostlivosti o životné prostredie. Ide skôr o štrukturálnu, nie kompetenčnú reformu vedenú rezortom Ministerstva vnútra Slovenskej republiky (MV SR). Na úseku krízového riadenia plnia okresné úrady v sídle kraja a okresné úrady rad úloh, ktoré im po poslednej reforme verejnej správy vyplývajú zo smernice MV SR č. 142 z 1. októbra 2013, doplnená 79. smernicou MV SR z 27. júna 2014, ktorou sa dopĺňajú a upravujú podrobnosti o organizácii miestnej štátnej správy. Na základe analýzy súčasného stavu miestnej štátnej správy na Slovensku a príslušných právnych predpisov upravujúcich kompetencie krízového riadenia bola časť kompetencií presunutá na orgány regionálnej a miestnej samosprávy. Organizačná štruktúra v krízovom riadení má svoju hierarchiu aj špecializáciu. V rámci štruktúry krízového riadenia je miestna štátna správa usporiadaná sústava rozhodovacích procesov, právnych, organizačných, rozpočtových a iných vzťahov a činností vykonávaných prostredníctvom kompetencií stanovených právnymi predpismi [1]. Právny rámec krízového manažmentu obsahuje širokú škálu zákonov, počnúc ústavou SR, zákonmi o civilnej ochrane, obrane štátu, vnútornej bezpečnosti, cez zákony a vyhlášky o organizácii a činnosti verejnej správy, prevencii priemyselných havárií, financovaní počas krízových javov až po vyhlášky či nariadenia vlády, ale aj interné predpisy orgánov verejnej správy, ktoré na úseku krízového riadenia pôsobia. Prijatím spomínanej reformy ESO bol rozšírený rámec kompetencií najmä na úseku civilnej ochrany. V organizačnej štruktúre miestnej štátnej správy sú rozčlenené zložky, ktoré sa zaoberajú komplexným posudzovaním rizík ohrozujúcich bezpečnosť príslušných regiónov, prevenciou vzniku krízových javov, ale aj ich riešením. Súčasťou okresných úradov v sídle kraja sú odbory krízového riadenia, ktoré zabezpečujú plnenie úloh na úseku obrany štátu, civilnej ochrany a krízového plánovania, ako aj príjem a vyhodnocovanie tiesňového volania koordinačným strediskom integrovaného záchranného systému. V rámci systému krízového riadenia okresné úrady v sídle kraja vytvárajú bezpečnostnú radu kraja a krízový štáb a koordinujú ich činnosť. V rámci kraja sa podieľa na príprave územia na obranu, zabezpečujú ochranu utajovaných skutočností súvisiacich s prípravou systému obrany, ochrany a vnútornej bezpečnosti [1]. Z analýzy kompetencií a úloh je možné za slabé stránky krízového riadenia na úrovni miestnej štátnej správy považovať nejasnosť medziodborových kompetencií v rámci krízového riadenia, spoluprácu a súčinnosť odborov na úrovni okresných úradov a neúplné hodnotenie preventívnych opatrení. ZÁVER Krízové riadenie na úrovni miestnej štátnej správy je súbor činností orgánov krízového riadenia počnúc komplexnou analýzou bezpečnostných rizík a ohrození, krízovým plánovaním, prijímaním preventívnych opatrení a stratégií, reakciou na krízové javy a kontrolou činností vykonávaných pri realizácii opatrení aj pri riešení krízových javov. Krízové javy sú súčasťou našich životov, preto do popredia sa dostáva potreba ochrany života, zdravia človeka, majetku a životného prostredia. Okrem toho existuje odôvodnený predpoklad, že počet negatívnych udalostí, ktoré bude musieť miestna štátna správa riešiť, bude vzrastať. Krízový manažment na úrovni miestnej štátnej správy a krízové riadenie ako proces je ovplyvnený radom faktorov, subjektami rozhodovania, ich vedomosťami, zručnosťami, osobnosťou a konkrétnymi vonkajšími a vnútornými podmienkami. Na efektívne vykonávanie úloh je potrebné poznať štruktúru a kompetencie orgánov krízového riadenia. Súčasťou procesu zdokonaľovania krízového riadenia na úrovni miestnej štátnej správy je skvalitňovanie prípravy ľudského potenciálu, zdokonaľovanie metód, nástrojov a postupov s cieľom dosiahnuť maximálny efekt z väzieb, vzťahov, kompetencií a efektívne plniť úlohy súvisiace s prevenciou i riešením krízových javov. 424

425 Použitá literatúra [1] ŠIMÁK, L. 2015: Krízový manažment vo verejnej správe - učebnica. 2. prepracované vydanie. Žilina: Žilinská univerzita v Žiline, s ISBN [online]. Katedra krízového manažmentu. [cit ]. Dostupné na: [2] REKTOŘÍK, J. a kol. 2004: Krízový management ve veřejné správě teorie a praxe. Praha: Ekopress s ISBN [3] GYARFÁŠOVÁ, O. MESEŽNIKOV, G Reformy a zodpovednosť: Aktéri, dopady, komunikácia. 1. vyd. Bratislava: IVO, ISBN [4] MARIŠOVÁ E., Vybrané aspekty reformy verejnej správy v SR a ČR. [online]. [cit ]. Dostupné na internete: [5] NIŽŇANSKÝ, V.: Koncepcia decentralizácie a modernizácie verejnej správy. [online]. [cit ]. Dostupné na: [6] VOLKO, V., KIŠ, M., 2007: Stručný prehľad vývoja územného a správneho členenia Slovenska. Bratislava: MV SR, Sekcia verejnej správy, [online]. [cit ]. Dostupné na: [7] Ústavný zákon č. 227/2002 Z. z. o bezpečnosti štátu v čase vojny, vojnového stavu, výnimočného stavu a núdzového stavu. [8] Zákon NR SR č. 369/1990 Z. z. o obecnom zriadení. [9] Zákon NR SR č. 472/1990 Zb. o organizácii miestnej štátnej správy. [10] Zákon NR SR č. 221/1996 Z. z. o územnom a správnom usporiadaní SR. [11] Zákon NR SR č. 222/1996 Z. z. o organizácii miestnej štátnej správy. [12] Zákon NR SR č. 42/1996 Z. z o civilnej ochrane obyvateľstva. [13] Zákon NR SR č. 302/2001 Z. z. o samospráve vyšších územných celkov (zákon o samosprávnych krajoch). [14] Zákon NR SR č. 416/2001 Z. z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov štátnej správy na obce a na vyššie územné celky. [15] Zákon NR SR č. 129/2002 Z. z o integrovanom záchrannom systéme. [16] Zákon NR SR č. 319/2002 Z. z. o obrane štátu. [17] Zákon NR SR č. 387/2002 Z. z. o riadení štátu v krízových situáciách. [18] Zákon NR SR č. 515/2003 Z. z. o krajských úradoch a obvodných úradoch. [19] Zákon NR SR č. 254/2007 Z. z. o zrušení krajských úradov. [20] Zákon NR SR č. 345/2012 Z. z. o niektorých opatreniach v miestnej štátnej správe. [21] Zákon NR SR č. 180/2013 Z. z. o organizácii miestnej štátnej správy. [22] Smernica Ministerstva vnútra Slovenskej republiky z 13. septembra 2013 č. SVS-OMSZV1-2013/022320, ktorou sa upravujú podrobnosti o vnútornej organizácii okresného úradu. 425

426 NEJASNOST VE VYMEZENÍ VZTAHU KRITICKÉ INFRASTRUKTURY A MĚKKÝCH CÍLŮ THE AMBIGUITY IN THE DEFINITION OF THE RELATIONSHIP OF CRITICAL INFRASTRUCTURE AND SOFT TARGETS Michaela VAŠKOVÁ 211, Petra BEŇOVÁ 212 Abstrakt Příspěvek se zabývá vymezením kritické infrastruktury a měkkých cílů, které se stále častěji stávají cílem násilných útoků. Vzhledem k definici kritické infrastruktury a měkkých cílů vzniká nejasnost ve vymezení jejich vztahu. Je to především u již zmíněných měkkých cílů, kdy většina prvků KI je v soukromém vlastnictví a stát nemůže zajistit jejich ochranu. O propojenosti měkkých cílů a kritické infrastruktury mluví hned několik útoků na mnohá veřejná místa, dopravní či letecké sítě aj. Klíčová slova: kritická infrastruktura, měkký cíl, bezpečnost Abstract The paper deals with the definition of critical infrastructure and soft targets, which have increasingly become targets of violent attacks. Given the definition of critical infrastructure and soft targets there is ambiguity in defining their relationship. It is especially for soft targets, where most of the elements CI is privately owned, and the state can not ensure their protection. The interconnectedness of soft targets and critical infrastructure speaks several attacks on many public places, traffic or air networks and others. Keywords: criticalinfrstructure, soft target, safety ÚVOD Problematika měkkých cílů a jejich ochrana je v poslední době předmětem mnoha diskusí. Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě, ať už z pohledu extremismu a terorismu, ale i jiných násilných útoků je důležité tato místa náležitě chránit. Měkké cíle jsou díky své charakteristice čím dál více vybírány jako cíl násilného útoku, především z důvodu vysoké koncentrace obyvatel, které se v nich nacházejí a jejich nízkému zabezpečení. Vymezení měkkých cílů úzce souvisí s kritickou infrastrukturou. Kritická infrastruktura i měkké cíle čelí široké škále hrozeb různého typu, ať už ze strany jednotlivců nebo různých skupin. Zvyšující se frekvence a intenzita především teroristických útoků vede k otázkám týkajících se zabezpečení těchto rizikových míst. Problematika ochrany KI je v legislativě řešena poměrně rozsáhle, a to jak na evropské úrovni, tak na české. Naopak problematika ochrany měkkých cílů se dostala do popředí teprve nedávno [1, 2]. 1 KRITICKÁ INFRASTRUKTURA A MĚKKÉ CÍLE 1.1 KRITICKÁ INFRASTRUKTURA Ze společenského hlediska se KI rozumí vzájemně propojené sítě či systémy, které obsahují různá odvětví, instituce, lidi a postupy, poskytující spolehlivý tok produktů a služeb, potřebných pro zajištění obrany a ekonomickou bezpečnost. Ekonomickou bezpečnost lze chápat jako konkurenceschopnost 211 Ing. Michaela Vašková, Katedra Krizového řízení, Fakulta ojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, 66210, michaela.vaskova@unob.cz Ing. Petra Beňová, Katedra Krizového řízení, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Kounicova 65, Brno, 66210, petra.benova@unob.cz 426

427 státu na globálních trzích. K ekonomické bezpečnosti se přidává i bezpečnost fyzická, která se týká zajištění ochrany fyzických aktiv, a kybernetická, jež se zabývá ochranou před neautorizovanými přístupy do počítačové sítě nebo před jejich poruchami [3]. KI se v jednotlivých zemích světa definuje různě. Záleží především na problémech, se kterými se jednotlivé země potýkají, na jejich historii a zvyklostech [3]. Společné všem definicím je důraz kladený na nutnost správného fungování KI a její důležitost pro chod společnosti. Výbor pro civilní ochranu NATO definuje KI jako zařízení, služby a informační systémy státu, které jsou natolik životně důležité, že jejich nefunkčnost nebo zničení by měly oslabující dopad na bezpečnost, ekonomiku, veřejné zdraví a obranu státu a na efektivní fungování vlády [4]. KI ČR je definována dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) jako prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, narušení jehož funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu [5]. V souvislosti s KI nejde pouze o výjimečné situace ohrožení státu, ale především o zachování běžného chodu společnosti. 1.2 MĚKKÉ CÍLE Problematika měkkých cílů a jejich ochrany je velmi aktuálním tématem. Představuje jednu z nejproblematičtějších bezpečnostních výzev současnosti. Odpovědět na otázku, co lze považovat za měkký cíl a co nikoliv, je předmětem mnoha diskuzí. Avšak jednotná definice a charakteristika měkkého cíle není prozatím legislativně vymezena. Obecně lze měkké cíle charakterizovat jako místa s vysokou koncentrací osob, nízkou úrovní zabezpečení a mnoha vstupy a výstupy. Díky této jejich charakteristice jsou v poslední době často vybírány jako cíl teroristických či jiných násilných útoků. [1, 2, 13]. Následující tabulka zahrnuje přehled měkkých cílů. Tab1 Přehled měkkých cílů Zdroj: [1, 2, 6 ]. sportovní stadiony a haly nemocnice, polikliniky koncertní sály, kina a divadla turistické památky, muzea, galerie církevní památky, kostely stanice metra, autobusová a vlaková nádraží, letiště supermarkety a hypermarkety obchodní centra školy, školské koleje shromáždění, průvody, demonstrace, poutě bary, kluby, diskotéky, restaurace hotely a penziony knihovny Opakem měkkých cílů jsou tzv. tvrdé cíle (hard targets), které jsou dobře chráněné a střežené, patří sem například vojenské objekty, elektrárny, objekty bezpečnostních složek atd. [1]. 427

428 2 PROPOJENOST KI A MĚKKÝCH CÍLŮ Česká republika, stejně jako jiné státy světa, věnuje zvýšenou pozornost prevenci násilných útoků na místech s vysokou koncentrací obyvatel. Dalšími místy, které mohou být napadeny, jsou prvky kritické infrastruktury (zdroje pitné vody, elektrárny apod.) Stát jako takový nemůže zajistit ochranu všech prvků KI. Je to především u již zmíněných měkkých cílů, kdy většina těchto prvků KI je v soukromém vlastnictví [13, 14]. Lze tedy říci, že s problematikou měkkých cílů úzce souvisí již zmíněná kritická infrastruktura. Jak již bylo zmíněno výše, KI ČR je definována dle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [7]. Prvky KI jsou určovány na základě odvětvových a průřezových kritérií. Kritická infrastruktura je definována dle odvětvových kritérií na odvětví energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, doprava, komunikační a informační systémy, finanční trh a měna, nouzové služby a veřejná správa. Jak lze vidět, mnohé z těchto odvětví se mohou stát potencionálním cílem teroristického útoku a zároveň sem zapadají místa s vysokou koncentrací obyvatel. Dle nařízení vlády České republiky je průřezovým kritériem pro určení prvku kritické infrastruktury následující hledisko: počet obětí s mezní hodnotou více než 250 mrtvých nebo více než 2500 osob s následnou hospitalizací po dobu delší než 24 hodin, ekonomický dopad s mezní hodnotou hospodářské ztráty státu vyšší než 0,5 % hrubého domácího produktu, nebo dopad na veřejnost s mezní hodnotou rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života postihujícího více než osob [8]. Na základě výše uvedených kritérií vzniká nejasnost v určování, co je a co není prvkem kritické infrastruktury. Zároveň není jasné, co považovat za měkký cíl a co již za prvek kritické infrastruktury. Důležité je také charakterizovat pojem veřejná infrastruktura. Definice uvádí, že veřejná infrastruktura se vztahuje jak ke specifickým funkcím dálnice, ulice, silnice a mosty; hromadná doprava, letiště a letecká síť; vodárny a vodní zdroje; čistírny odpadních vod; zpracování komunálního odpadu; výroba a přenos elektrické energie; telekomunikace a zpracování nebezpečného odpadu tak i ke složeným polyfunkčním systémům [13]. O měkkém cíli můžeme v tomto kontextu mluvit jako o specifickém prvku kritické infrastruktury i veřejné infrastruktury. Veřejná infrastruktura Kritická infrastruktura Měkké Cíle Obr 1 Vymezení pojmu měkký cíl z hlediska infrastruktury Zdroj: [13] O propojenosti měkkých cílů a kritické infrastruktury mluví také několik faktorů v podobě nejen řady pokusů, ale i dokonaných útoků na mnohá veřejná místa, dopravní či letecké sítě aj. [13]. 428

429 Na otázku zabezpečení měkkých cílů neexistuje jednoznačná odpověď. Zabezpečit taková místa proti násilnému útoku je zcela nemožné. Existuje však mnoho způsobů, jak protivníka včas identifikovat, odradit, případně chystaný útok zmařit dříve, než k němu dojde. Zpravidla se na těchto místech vyskytují bezpečnostní prvky, jako jsou kamery a bezpečnostní pracovníci. Další způsoby tzv. fyzického zabezpečení objektu jsou v kompetenci především majitele. Existují firmy, které na základě analýzy možných hrozeb nabízejí jistá řešení zpracovávaná pro konkrétní měkký cíl. Dalším opatřením proti násilným útokům je tzv. metodický rámec. Seznámení osob, které mohou být ohroženy, s problematikou terorismu, obeznámení s metodou detekce podezřelého chování, znaky, kterými útočníci mohou vynikat, postupy, pokud dojde k útoku, znalost únikových cest apod. [12]. 2.1 TERORISTICKÉ ÚTOKY NA KI A MĚKKÉ CÍLE Teroristické útoky na KI jsou v dnešní době horkým a nevyjasněným tématem. Terorismus lze definovat jako politicky, nábožensky či jinak ideologicky motivované násilí. Dle české trestní legislativy je pak definován paragrafem 311 Teroristický útok a paragrafem 312 Teror trestního zákoníku [6, 7, 10]. Příkladem aktuálnosti problematiky teroristických útoků směřovaných na KI a měkké cíle jsou útoky na letiště Zaventem a metro v Bruselu 22. března 2016 nebo útoky na dopravní infrastrukturu v Madridu (2004) a v Londýně (2005). Nejčastějším nástrojem používaným při teroristických útocích směřovaných na KI jsou nebezpečné výbušné látky a směsi zbraně nebo zápalná zařízení [9]. Podle záznamů o všech známých dokonaných i zmařených pokusech získaných z Globální databáze terorismu [11] došlo od roku 2000 do roku 2015 k útokům ve 175 zemích světa. Nejvíce zaznamenaných událostí se odehrálo v roce 2014, konkrétně útoků. Naopak nejméně teroristických útoků bylo v roce 2004, které se vyšplhaly na pouhých událostí. Z grafu lze vidět zvyšující se počet útoků na celém světě v závislosti na čase Počet teroristických útoků v jednotlivých letech Graf 1 Počet teroristických útoků v letech Zdroj: vlastní, [11] 429

430 Celkový počet obětí od roku 2000 dosáhl počtu lidí obyvatel a teroristů. Největší počet obětí bylo zaznamenáno v roce 2014 s celkovým počtem civilistů i teroristů. Zraněno bylo celkem civilistů. Následující graf zobrazuje cíle teroristických útoků od roku 2000 do roku Nejvíce útoků bylo provedeno právě na měkké cíle, konkrétně se jedná o útoků. Vzhledem k propojenosti měkkých cílů a KI byla pozornost věnována všem místům s vysokou koncentrací obyvatelstva a zbylé prvky kritické infrastruktury byly zařazeny zvlášť. Z toho důvodu je procento u KI relativně malé. Cíle teroristických útoků 3% 8% 44% 45% měkké cíle vládní objekty, policie a armáda kritická infrastruktura ostatní Graf 2 Cíle teroristických útoků Zdroj: vlastní, [11] ZÁVĚR Teroristické útoky na KI či na měkké cíle jsou v dnešní době aktuálním a nevyjasněným tématem. Příkladem aktuálnosti problematiky jsou útoky páchané především na dopravní infrastrukturu - Madrid (2004), Londýn (2005), Istanbul (2016). Z tohoto hlediska je důležité správně vymezit kritickou infrastrukturu a měkký cíl, aby byla dostatečně zajištěna jejich bezpečnost, která spadá buď do rukou státu, nebo majitele objektu. Z hlediska zvýšení bezpečnosti by bylo vhodné nejen posílit přítomnost bezpečnostních pracovníků a policie, ale také zvýšit povědomí jich i ostatních zaměstnanců o možnosti výskytu teroristického útoku. Důležité je také vyškolit ostatní personál na možnou mimořádnou událost, protože oni jsou první, kteří se na místě potencionálního útoku nacházejí, a je nezbytné, aby se podíleli na minimalizaci dopadů útoku. Komplexní kamerový systém sehrává důležitou roli při monitoringu celého objektu a sledování podezřelého chování. Tyto, plus mnohé další zabezpečení mohou výrazně snížit pravděpodobnost vzniku teroristického útoku a jeho případné dopady. Použitá literatura Ochrana měkkých cílů [online]. In: Ministerstvo vnitra České republiky [cit ]. Dostupné z: KALVACH, Zdeněk Základy ochrany měkkých cílů: Metodika. Praha. 430

431 MOZGA, Jaroslav, Miloš VÍTEK a František KOVÁŘÍK. Kritická infrastruktura společnosti. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, 156 s. ISBN LINHART, Petr a Radim ROUDNÝ. Ochrana obyvatelstva a terorismus: distanční opora. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009, 238 s. ISBN Kritická infrastruktura Ministerstvo vnitra České republiky. Ministerstvo Vnitra České Republiky. Úvodní strana Ministerstvo vnitra České republiky (online) (cit ). Dostupné z: MIKA, Otakar J. Současný terorismus: řešení krizových situací. Praha: Triton, ISBN Dostupné také z: Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Nařízení vlády č. 432/2010 Sb. o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. Dostupné z: VENUGOPALAN, S. a R. SIVABALAN. Demystifyingexplosives: concepts in highenergymaterials. Elsevier, ISBN ŠINDLEROVÁ, Barbora. Vedoucí oddělení krizového řízení, MV-GŘ HZS ČR. Oblasti kritické infrastruktury ČR. Praha, Globalterrorism database [online]. University of Maryland [cit ]. Dostupné z: Měkké cíle: proč jsme pro teroristy tak atraktivní? In: Security Outlines [online]. [cit ]. Dostupné z: Místa koncentrace velkého počtu osob z hlediska jejich bezpečnosti aneb koncept "crowded places" a jeho praktické využití. In: Středisko bezpečnostní politiky [online]. [cit ]. Dostupné z: Strategie České republiky pro boj proti terorismu: od r In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: 431

432 (1 volný řádek) (1 volný řádek) ANALÝZA REZERV PNEUMATIK U TECHNIKY TYPU TATRA ANALYSIS OF RESERVES TIRES ARMOURED VEHICLES TATRA Roman VOCHOZKA (1 volný řádek) (1 volný řádek) Abstrakt Článek pojednává o aktuálním stavu rezerv pneumatik resortu obrany v rámci běžných rezerv konkrétního typu techniky typu TATRA. Výchozím podkladem pro zpracování analýzy je současný stav evidence a dále pak další hodnotící atributy hospodaření s touto komoditou, zejména pak nákupy a spotřeby, které jsou dostupné v Informačním systému logistiky MO a AČR. Na základě analýzy je provedeno diferencované řízení rezerv pneumatik dle metody ABC a statistickou metodou analýza závislosti mezi spotřebou a nákupem. Předložené údaje jsou použity pro stanovení nákladovosti předmětné komodity. (1 volný řádek) Klíčová slova: analýza, nákup, pneumatiky, rezervy, spotřeba (1 volný řádek) Abstract The article discusses the current status of the reserves tires MoD within normal reserves particular type of armoured vehicles TATRA. The data used for analysis processing, the current state of evidence, and then further evaluation attributes the management of this commodity, especially purchases and consumption, which are available in the Information System of Logistics. Based on the analysis is done the differential allocation of reserves tires according to the ABC method and the statistical method of analysis of the dependence between consumption and purchase. The presented entries are used to determine the cost of commodity in question. (1 volný řádek) Key words: analysis, purchase, tires, reserves, consumption (1 volný řádek) (1 volný řádek) ÚVOD (1 volný řádek) Pneumatiky jsou komoditou, která je z účetního hlediska zařazena ke krátkodobému majetku a je náhradním dílem k technice. Obecně zaujímají přední místa v evidenci nákladových středisek z hlediska hodnoty skladovaných rezerv běžných potřeb. Největší podíl zaujímají pneumatiky určené pro automobilní nákladní a speciální techniku. Z této skupiny jsou významnou složkou pneumatiky pro techniku typu TATRA. (1 volný řádek) 1 ANALÝZA REZERV PNEUMATIK Z HLEDISKA EVIDENCE (1 volný řádek) Na základě údajů evidence z Informačního systému logistiky MO a AČR (dále jen ISL) bylo zjištěno, že v současné době resort obrany disponuje, tj. má ve skladech uloženo 671 typů pneumatik na všechny druhy techniky. Následující tabulka ilustrativně dokládá stav evidence pneumatik v celém resortu. Údaje jsou seřazeny sestupně podle hodnoty skladovaných pneumatik. 432

433 volný řádek) Tab. 1 Evidence pneumatik v resortu obrany Název Množství [ks] Celková cena [Kč] Typ techniky PNEU 15, PR ET ,84 T 815 (4x4, 6x6, spec.) PNEU 365/80 R20 152K M+S ,39 T-810, DINGO, PANDUR PNEU 445/65 R22.5 BS ,67 T 815 (CAPL16, jeřáb) PNEU R20 160G M+S ,17 T 815 (4x4, CAP6M) PNEU 12 R22,5 DM1 M+S ,38 T PNEU 15,00-21 MP ,05 T 813, T PNEU 11,00 R20 NR ,78 T 815 (nákladní) PNEU 365/80 R20 M+S ,23 PANDUR PNEU 12,00 R20 BS71 ROAD ,22 T 815 (CITRA-M) PNEU 12 R22,5 FM1 VECTOR ,21 T 815 (Multilift) Zdroj: Informační systém logistiky MO a AČR (1 volný řádek) Tabulka zachycuje pouze ty položky pneumatik, které svojí hodnotou zaujímají největší podíl v resortu obrany. Samotný přehled evidence dokládá pouze aktuální stav, neboť je zachycen v čase v určitou dobu (tj. právě teď). Diferencované řízení rezerv naopak vychází z historicky neměnných dat. Skladba rezerv uloženého majetku je značně rozsáhlá a je tvořena několika settisícovými položkami. Z tohoto důvodu není možné a ani účelné věnovat všem položkám rezerv stejnou pozornost. Je tedy nutné tyto položky rozdělit do skupin a věnovat jim pozornost odlišnou. K diferencovanému řízení rezerv je nejvíce využívána metoda ABC, která rozděluje majetek podle hodnoty sledovaného statistického znaku, např. hodnoty spotřeby. Metoda ABC vychází z tzv. Paretova pravidla, kde malá část počtu položek představuje většinu hodnoty spotřeby [1]. Skupina A reprezentuje velmi důležité položky rezerv, které tvoří asi 80% hodnoty spotřeby a je nutné tyto položky neustále sledovat. Z hlediska doplňování rezerv je žádoucí objednávat tyto položky za cenu vyšší frekvence dodávek. Skupina B zahrnuje středně důležité položky rezerv, které reprezentují dalších cca 15% hodnoty spotřeby. Dodávky u této skupiny jsou méně časté než u skupiny A. Kategorie C označuje nejméně důležité položky rezerv reprezentující pouze asi 5% hodnoty spotřeby. Z hlediska počtu položek je jich však nejvíce. Pro účely doplňování se používají odhady objednacího množství dle průměrné spotřeby v předchozím období. Uvedená metoda je aplikovatelná na celé spektrum skladových rezerv, v případě pneumatik je nutné brát v úvahu typ techniky, tzn. analyzovat stav pneumatik u jednotlivých skupin techniky. Tabulka č. 2 ukazuje rozdělení položek pneumatik T-815 do jednotlivých kategorií dle metody ABC za období dle spotřeby, respektive rušení. 433

434 1 volný řádek) Tab. 2 Analýza rezerv pneumatik pro T-815 metodou ABC Název Spotřeba (rušení) - množství [ks] Spotřeba (rušení) - hodnota [Kč] Kumulativní hodnota spotřeby [%] Kumulativní počet položek [%] Katagorie (skupina) PNEU 15,00-21 MP ,51 66,81 PNEU 18,00-22,5 NR ,73 75,35 13 A PNEU 15,00-21 MP ,14 80,16 PNEU 11,00 R20 NR ,42 84,25 PNEU R20 160G M+S ,15 88,32 44 B PNEU 15,00-21 TO4/3 PROT ,27 91,70 PNEU 15, PR T ,58 94,46 PNEU 12,00 R20 BS71 ROAD ,48 95,78 PNEU 12 R22,5 DM1 M+S ,72 96,82 PNEU 15,00-21 TO ,3 97,45 PNEU 15,00-21 TO3 PROTE ,88 98,06 PNEU 445/65 R22.5 BS ,65 98, C PNEU 15, PR ET ,00 99,25 PNEU 12 R22,5 FM1 VECTOR ,34 99,77 PNEU 11, PR NB ,1 99,95 PNEU 12 R22,5 152L FH ,02 100,00 CELKEM ,29 Zdroj: vlastní (1 volný řádek) Metodou ABC byly jednotlivé položky pneumatik zařazeny do kategorií. Z hlediska hodnot spotřeby ze 16 položek - 2 položky (13%) náleží do skupiny A, které tvoří 75% celkové spotřeby (14,52 mil. Kč), 5 položek (31%) do skupiny B s 19% (3,68 mil. Kč) a 9 položek (56%) do skupiny C s 6% celkové spotřeby (1,06 mil. Kč). Uvedené výsledky odpovídají základním tezím teorie předmětné metody. Pro skupinu A by byl aplikován systém řízení rezerv Q-systém, který je založen na principu pevných velikostí objednávek a dodávek, kdy jejich termíny nejsou pevně stanoveny. Ve skupině B by byl uplatněn P-systém řízení rezerv, kdy by se v pevně stanovených termínech realizovaly objednávky a dodávky o nestejné výši. Ve skupině C by se mohl použít P-systém řízení rezerv nebo systém dvou zásobníků, jehož principem je čerpání z jednoho zásobníku. Po jeho vyčerpání dochází k čerpání z druhého a zároveň se realizuje objednávka s dodávkou. Po dodávce je nejdříve doplněn ten zásobník, ze kterého se aktuálně čerpá a teprve pak je doplněn prázdný zásobník. Výhodou tohoto systému je jeho jednoduchost a nízké náklady na kontrolu stavu rezerv, než u předchozích systémů Q- a P-. Pneumatiky však jsou svým charakterem náhradním dílem, které s největší pravděpodobností by byly řízeny posledním z uvedených systémů, neboť v kontextu se strukturálním rozložením rezerv by náležely do skupiny C. V rámci resortu obrany jsou některé typy pneumatik pořizovány centrálním způsobem podle požadavků útvarů. Na základě tabulky č. 2 byl sestrojen graf (viz obr. 1), který ilustruje vztah mezi kumulativní hodnotou spotřeby [%] a kumulativním počtem položek [%]. 434

435 (1 volný řádek) Obr. 1 Vztah mezi kumulativní hodnotou spotřeby a kumulativním počtem položek Zdroj: vlastní Obrázek č. 1 dokladuje graficky aplikaci metody ABC na zvoleném příkladě hodnoty spotřeby pneumatik u T-815. Jedná se o Lorenzovu křivku, která ukazuje stupeň koncentrace spotřeby jednotlivých položek. Hodnoty v hranatých závorkách vycházejí z tabulky č ANALÝZA REZERV PNEUMATIK Z HLEDISKA HOSPODAŘENÍ (1 volný řádek) K hlavním atributům hospodaření s majetkem patři jeho pořízení na straně jedné a na straně druhé jeho likvidace. Pro účely analýzy spotřeby a nákupů pneumatik byly vybrány pouze pneumatiky k technice T-815. Vstupním podkladem jsou informace z ISL, sledovaným obdobím bylo období let Pro analýzu závislosti mezi spotřebou a nákupem byly použity metody statistické analýzy, zejména analýza závislosti. Předmětem této metody je zkoumání závislosti mezi dvěma a více jevy. V tomto případě mezi spotřebou a nákupy. Jsou použity metody korelační a regresivní analýzy Následující tabulka dokládá přehled položek pneumatik, které byly pořizovány a rušeny v daném období. 435

436 četnost nákupů (spotřeby) Tab. 3 Přehled hospodaření s vybranými pneumatikami pro T-815 P. č. Nákup Spotřeba (rušení) Název množství cena [Kč] četnost množství cena [Kč] četnost [ks] [ks] 1 PNEU 15, , , PR ET 2 PNEU 15,00-21 MP , , PNEU 445/ , ,65 4 R22.5 BS49 4 PNEU 12 R22, , ,72 6 DM1 M+S 5 PNEU 11,00 R20 NR , , PNEU 12 R22, , ,34 5 FM1 VECTOR 7 PNEU R , , G M+S 8 PNEU 12,00 R20 BS71 ROAD , , PNEU 12 R22, , , L FH1 10 PNEU 18,00-22, , ,73 16 NR PNEU 15,00-21 MP , ,14 17 CELKEM , ,16 Zdroj: Informační systém logistiky MO a AČR Tabulka obsahuje kromě údajů množství a finančního objemu nákupů a spotřeby rovněž i jejich četnost. Data jsou seřazena sestupně podle pořizovaného množství. Největší podíl v nákupu i spotřebě (rušení) zaujímá položka č. 2 PNEU 15,00-21 MP 913, kde zrušené množství odpovídá 96% množství nakoupenému. Uvedená položka byla metodou ABC zařazena do skupiny A spolu s položkou č. 10 PNEU 18,00-22,5 NR 15 - patří tedy k těm, které by bylo třeba sledovat permanentně. U této položky je však opačný poměr nákupů a spotřeby (rušení), kdy spotřeba převyšuje nákupy o více jak 3,5 násobek. Průběh četnosti nákupů a spotřeby za uvedené období ukazuje obrázek č položky pneumatik Obr. 2 Průběh četností nákupů a spotřeby vybraných pneumatik v letech Zdroj: vlastní nákup spotřeba Z obrázku vyplývá, že z celkového uvedeného počtu položek převyšuje spotřeba nákupy ve třech případech, tj. 27%. 436

437 množství [ks] Detailnější analýza byla provedena u PNEU 15,00-21 MP 913, která z uvedeného souboru převažuje četnostmi v nákupu a ve spotřebě (rušení). V období bylo provedeno celkem 48 nákupů 213, z toho 2 nákupy byly realizovány z centrální úrovně, tj. místem plnění byl sklad dnešního Centra zabezpečení majetkem technických služeb Štěpánov. Tyto nákupy byly realizovány v roce 2010 v počtu 70 ks v celkové hodnotě ,10 Kč a v roce 2014 v počtu 56 ks v celkové hodnotě ,- Kč. Nejvyšší průměrná cena dosažena v hodnotě ,- Kč za kus (asi 30% z celkového počtu nákupů této komodity) byla jednou z cen centrálních nákupů, zatímco nejnižší ceny se pohybovaly v rozmezí tis. Kč, což představuje asi 40% decentrálních nákupů. Poslední část 30% z celkového počtu nákupů se pak pohybovala v cenovém rozmezí tis. Kč za kus. Průběh vývoje rezerv předmětné položky ilustruje následující obrázek: Vývoj rezerv PNEU 15,00-21 MP 913 v letech období Obr. 3 Vývoj rezerv PNEU 15,00-21 MP 913 v letech Zdroj: vlastní (z údajů ISL MO a AČR) Obrázek ilustruje sestupnou tendenci rezerv předmětné komodity od roku 2010 do roku V tomto období byly provedeny dva nákupy z centrální úrovně (2010, 2014). Poslední nákup byl zrealizován v roce 2015, mírný vzrůst je příčinou hospodářských operací typu "Výměna materiálových rezerv kus za kus", kdy vyjmutím pneumatiky z techniky dochází k přírůstku ve skladové evidenci. Kromě vyřazení z evidence se na úbytku množství podílí odprodej (1 983 ks; 23,86 mil. Kč) nebo bezúplatný převod (159 ks; 1, 57 mil. Kč). Otázka závislosti spotřeby (rušení) a nákupu je nejprve řešena bodovým diagramem, tj. zobrazením datových dvojic [2]: 213 V roce 2016 nebyl zaznamenán žádný nákup 437

438 četnost nákupů Bodový diagram četnosti spotřeby a nákupů četnost spotřeby Obr. 4 Bodový diagram četnosti a nákupů Zdroj: vlastní (1 volný řádek) Graf neobsahuje extrémní hodnoty položek č. 2 a 9. Z uvedeného grafu vyplývá, že by mohlo jít o jistou formu nepřímé korelace. Regresní analýzou, která je dána vztahem y=kx + q, kde k xi n y xi xi y i i 2 2 xi, a q y k i n x i stanovíme regresi. Potřebné údaje jsou v tabulce: Tab. 4 Tabulka hodnot pro stanovení regresní analýzy Pořadové číslo položky spotřeba [xi] nákup [yi] [xi] 2 xiyi Zdroj: vlastní (1 volný řádek) Dosazením do obou vztahů dostaneme rovnici y = -0,678x + 25,79. Graficky doplníme bodový diagram: 438

439 četnost nákupů Bodový diagram četnosti spotřeby a nákupů y = -0,6376x + 20,843 R² = 0,0715 četnost spotřeby Obr. 5 Bodový diagram s přímkou regrese Zdroj: vlastní (1 volný řádek) Proložením přímky zjistíme, že se jedná skutečně o formu nepřímé korelace. To ostatně dokazuje výpočet korelačního koeficientu r, který je dán vztahem r x i x yi y 2 x x y y 2 i r = - 0,72. Korelační koeficient může nabývat hodnot <-1;1>, tj. na základě vysledku můžeme tvrdit, že nákup u uvedených položek pneumatik nezávisí na spotřebě. 3 OTÁZKA NÁKLADOVOSTI REZERV PNEUMATIK PRO T-815 Zaváděním nákladového hodnocení své činnosti si resort obrany klade za cíl zajištění skutečných nákladů k jednotce výkonu na úroveň plánovaných nákladů. Nedílnou součástí ukazatele nákladovosti AČR jsou náklady související s provozem pozemní vojenské techniky. Pro hodnocení účelnosti vynaložených prostředků a kontrole hospodárnosti a efektivnosti, zavedl resort obrany projekt controllingu, jako jednoho z nástrojů ekonomického řízení. Samotné vyhodnocování nákladů vynaložených, resp. spotřebovaných nákladů na provoz je velmi náročný proces, závislý na správném vedení a vyhodnocování dat. [3] Nákladovost pneumatik je velmi složitou problematikou, neboť je nutné zohlednit způsob hospodaření, tj. nejen jejich provoz, ale i správné skladování a ošetřování ve vztahu k jejich životnosti. Pneumatiky jsou jednou z nákladových položek a ve vytvořených finančních standardech je stanovení nákladů na jejich obměnu vztažené k jejich průměrné životnosti. Jiným možný ukazatelem nákladovosti mohou být data, která by vyčíslila např. podíl spotřeby daného majetku (pneumatiky) na celkových nákladech (celkové spotřeby) či porovnání spotřeby s nákupy dané komodity. (1 volný řádek) ZÁVĚR (1 volný řádek) Diferencované řízení rezerv je vhodné v podnikatelské činnosti (výrobní podnik). V podmínkách resortu obrany pro tento způsob řízení nejsou vytvořeny dostatečné podmínky, zejména pak v řízení rezerv náhradních dílů pro daný typ techniky. Tyto náhradní díly jsou obsaženy v několika majetkových uskupeních, což neumožňuje ucelenost k celku. V současné době se zpracovávají normativy rezerv běžných potřeb po jednotlivých druzích techniky, které by měly zabezpečit minimální množství náhradních dílů před příchodem nové dodávky, jejichž lhůta se pohybuje mezi 8-10 týdny. i, 439

440 Diferencované řízení náhradních dílů by tedy svůj účel splňovalo pouze v rámci jednotlivých typů techniky. Analýza hospodaření rezerv je podkladem pro vypracování analytických rozborů za dané období. Předkládá komplexní pohled na proces řízení rezerv s možností srovnání s předešlým obdobím a vyhodnocení úspor či ztrát. S tím také souvisí problematika nákladovosti. Použitá literatura (1 volný řádek) SIXTA, Josef, ŽIŽKA, Miroslav. Logistika - používané metody, 1. vyd., Brno: Computer Press, 2009, ISBN , s. 66. KŘÍŽ, Oldřich, NEUBAUER, Jiří. Sylaby přednášek ze statistiky, skripta, Vyškov: Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 2003, s KŘÍŽEK, Petr. Stanovení kritérií hodnocení nákladovosti provozu pozemní techniky, Vojenské rozhledy, 2013, roč. 22 (54), č. 3, s. 211, ISSN

441 PROBLEMATIKA SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ REALIZACE ÚKOLŮ ŽENIJNÍ PODPORY OPERACE THE ISSUE OF COMMAND AND CONTROL SYSTEM OF ENGINEER SUPPORT TASKS OF OPERATION Pavel ŽIŽKA 214 Abstrakt Příspěvek se zabývá stávajícím systémem velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory operace úkolového uskupení v závislosti na realizovaných krocích v rámci transformace Armády České republiky v uplynulých letech. Cílem práce je zhodnocení současného stavu systému velení a řízení ženijní podpory a identifikace možných příčin podílejících se na současném stavu v této oblasti. Poznatky získané studiem odborné literatury byly hodnoceny pomocí metod analýzy a indukce. Ke zjištění klíčového problému, který má zásadní vliv na systém velení a řízení realizace ženijní podpory operace, byla použita metoda tzv. strom problémů. V příspěvku jsou dále uvedeny doktrinální a další dokumenty, ze kterých vychází systém velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory. Také je zde popsán současný stav systému velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory operace s identifikací ústředního problému, který nám poskytuje informace, jakým směrem postupovat při jeho zlepšení. Klíčová slova: velení a řízení, systém velení a řízení, ženijní podpora Abstract The article deals with the current command and control system of realization of engineer support tasks of task force operation depending on the realized steps within the Army of the Czech Republic transformation in recent years. The aim of the paper is to evaluate the current state of command and control system and identification of possible causes contributing to the current situation in this area. Knowledge gained by studying literature was assessed by analysis and induction methods. To identify crucial causes which have a significant impact on the command and control system of realization of engineer support of operation was used so-called problem tree method. The article further states doctrinal and other documents which underlie current command and control system of realization of engineer support tasks. The current state of command and control system of realization of engineer support tasks with the identification of the main problem which gives us information which direction to follow for its improvement is also stated in the article. Key words: command and control, system C2, engineer support ÚVOD V současném bezpečnostním prostředí již ozbrojené síly ČR nečelí konkrétní přesně definované hrozbě v poměrně přesně vymezeném prostoru v Evropě, ale musí být schopny vést široké spektrum operací proti různorodým silám protivníka, v různorodém prostředí a i ve velkých vzdálenostech od vlastního teritoria.[1] Systémy velení a řízení jsou v současné době centrem pozornosti moderních armád, které věnují značné úsilí celkovému zlepšení jejich funkčnosti. Pozornost přitom zaměřují na zajištění dokonalého poznání operačního prostředí a znalosti situace na bojišti a využití těchto znalostí k nalezení způsobu jak efektivně a s minimálními ztrátami splnit úkol. 214 Ing. Pavel Žižka, Katedra ženijní podpory, Fakulta vojenského leadershipu, Univerzita obrany, Šumavská, , zizkap@unob.cz. 441

442 To vyžaduje vypracování nových koncepcí a v souladu s nimi modernizaci prostředků velení a řízení zavedením nových technologií, které umožní dosažení schopností a získání informační převahy v síťově propojeném prostředí.[2] Cílem příspěvku je zhodnocení současného stavu systému velení a řízení realizace úkolů ženijní podpory operace úkolových uskupení v závislosti na realizovaných krocích v rámci transformace Armády České republiky v uplynulých letech. A dále pak popis možných příčin ovlivňující současný stav této oblasti s vymezením klíčového problému. 1 ÚVODNÍ VYMEZENÍ PROBLÉMU Dnešní dynamický proces nárůstu moderních technologií nám výrazně zasahuje i do oblasti jako je výstavba a rozvoj systému velení a řízení. Toto vše probíhá ve stále se měnících podmínkách a pod vlivem řady významných aktivních faktorů získaných nejen z výzkumu přípravy vojsk, ale i z poznatků získaných z nasazení sil a prostředků v operacích. Nejen tyto aktivní faktory, ale i další obecné faktory nám zdůrazňují, jak důležité je neustále prověřovat a zdokonalovat systémy velení a řízení vojsk v operacích. Rozhodně nezastupitelnou úlohu v rámci vojenských operací má oblast ženijní podpory. Z důvodu požadavků na efektivní realizaci ženijní podpory je nutné neustále prověřovat vhodnost organizačních struktur, početních stavů ženijních jednotek a efektivnost systému velení a řízení oblasti ženijní podpory v operaci. Systém velení a řízení je definován jako soustava prostředků, metod a postupů a v případě nutnosti také osob, která umožňuje velitelům a jejich štábům velet a řídit. Představuje souhrn technických zařízení, spojení a styčných činností, personálu a jím realizovaných procesů, který velitel nezbytně potřebuje pro plánování, řízení a kontrolu činností (operací) jemu přidělených sil na základě stanoveného úkolu. Přispívá k dosažení informační nadvlády tím, že využívá informace za účelem včasného a přesného rozhodování a splnění plánovaných úkolů.[2] 1.1 SOUČASNÝ STAV SYSTÉMU VELENÍ A ŘÍZENÍ REALIZACE ÚKOLŮ ŽENIJNÍ PODPORY OPERACE Do roku 1999 Armáda ČR rozvíjela schopnosti zabezpečující individuální obranu ČR. Po vstupu do NATO byly schopnosti rozvíjeny v souladu s potřebami kolektivní obrany. Po roce 2004 byly posilovány především schopnosti nezbytné pro nasazení v zahraničních operacích, čímž došlo v mnoha ohledech k nárůstu odborné připravenosti a k posílení interoperability se spojenci. Nicméně působení v zahraničních operacích mělo negativní dopady, které se promítly do omezení přípravy vojsk, velitelů a štábů pro hlavní druhy bojové činnosti. V letech vlivem poklesu zdrojového rámce alokovaného ve prospěch AČR, došlo ke zpomalení transformace, což se významně projevilo na naplněnosti personálu, doplnění materiálu a techniky dle tabulek počtů a hlavně na dosažení požadovaných schopností AČR. V roce 2012 byla vydána Obraná strategie České republiky: odpovědný stát a spolehlivý spojenec. Tento dokument představuje záměr vlády České republiky k zajištění obrany České republiky v tomto desetiletí. Popisuje základní zásady výstavby a činnosti systému obrany státu, rekapituluje hlavní úkoly ozbrojených sil a aktualizuje politicko-vojenské ambice.[3] V obranné strategii jsou specifikována kvalitativní kritéria, která jsou důležitá pro rozvoj schopností ozbrojených sil České republiky a respektují závěry Bíle knihy o obraně z roku Pro účely tohoto příspěvku jsem vybral tyto čtyři kvalitativní kritéria: účelnost sil s ohledem na úkoly ozbrojených sil České republiky v rámci systému obrany České republiky a nejpravděpodobnější způsoby jejich použití při zachování schopnosti pružně reagovat v širším spektru činností; efektivita sil s důrazem na dosažení poměru bojových a výkonných prvků (60%) vůči podpůrným (40%) v rámci všech složek ozbrojených sil; 442

443 modularita sil a jejich využitelnost pro plnění úkolů ve spojeneckých operacích při současném zvyšování udržitelnosti jednotek v mezinárodních operacích; interoperabilita zajišťující součinnost se spojenci a plnění úkolů v aliančním integrovaném informačním prostředí.[3] Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 specifikuje sedm klíčových schopností: připravenost; nasazení; zasazení; udržitelnost; konzultace; velení a řízení; ochrana; informovanost. Tyto schopnosti jsou rozhodující pro splnění nejdůležitějších úkolů a aliančních závazků a budou nadále určujícím základem pro výstavbu všech prvků ozbrojených sil ČR. Velitelská struktura ozbrojených sil bude budována v souladu s ambicemi v nezbytně nutném rozsahu, aby zajistila společné, nepřetržité a spolehlivé velení a řízení v operacích se schopností velet i mezinárodním silám, se souběžným efektivním plněním úkolů na území ČR.[4] Mimo mírový systém velení a řízení budou ozbrojené síly disponovat rychle rozvinutelným systémem velení a řízení v operacích vedených na území ČR nebo mimo něj. Nasaditelný systém velení a řízení bude budován až do stupně mechanizované brigády a prioritně rozvíjen jako moderní, pružný systém, využívající nejnovější technologie. Tento systém bude umožňovat komunikaci s ostatními aktéry v prostoru operace a koordinaci společné činnosti.[4] V rámci pozemních sil budou základem mechanizované brigády vyzbrojené variantními typy bojových vozidel (kolovými i pásovými) včetně tankové techniky tak, aby bylo zabezpečeno vedení různých druhů bojové činnosti.[4] V rámci ženijního vojska bude rozvoj schopností zaměřen na zabezpečení širokého spektra možných operací vytvářením ženijních úkolových uskupení specializovaných modulů k podpoře operací v náročných klimatických a terénních podmínkách a k vedení bojové činnosti v zastavěném prostoru.[4] V rámci Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 bude ženijní vojsko poskytovat bojovou ženijní podporu vytvářením vhodných podmínek k zajištění mobility vlastních jednotek, k omezení mobility protivníka, k přežití vlastních manévrových jednotek a vhodných podmínek k zajištění všeobecné ženijní podpory. Ženijní podpora bude poskytována vyčleňováním a zasazováním jak organických jednotek tak i jednotkami ženijního praporního úkolového uskupení (PrÚU) nebo ženijních rotních uskupeních (RÚU) s rotacemi.[5] 1.2 DOKTRÍNY, PŘEDPISY A VOJENSKÉ PUBLIKACE V dnešní době nalezneme široké spektrum dokumentů, které se částečně či zcela zabývají systémem velení a řízení vojenských operací. Tak jak už bylo výše zmíněno, v rámci Armády ČR poskytují doktríny obecný rámec pro plánování a přípravu sil AČR k vedení operací v míru, v krizových situacích a za války. Význam doktrín spočívá v zajištění jednotného chápání zásad přípravy, vedení operací a dosažení optimální úrovně interoperability silami členských států NATO. Doktríny vycházejí z Bezpečnostní strategie České republiky,z Vojenské strategie České republiky a ze základních vojensko-politických a operačních standardů (spojeneckých publikací AJP a ATP) NATO. Jsou zde řešeny aktuální otázky koncepce a rozvoje AČR a úroveň současného vojenského myšlení a poznání. Pro ženijní vojsko je dále podstatná Spojenecká společná doktrína pro problematiku ženijních prací a ženijní podpory AJP 3.12(B) a Ženijní doktrína pozemních sil ATP-52(B). 443

444 V rámci doktrín AČR zabývajících se systémem velení a řízení v operacích je zpracována publikace Pozemní síly v operacích (2011), jejímž účelem je objasnit podíl pozemních sil na vedení společných spojeneckých operací, objasnit způsob a zásady vedení pozemních operací a způsob zapojení pozemních sil AČR do těchto operací. V roce 2007 byla vydána publikace Štábní práce v operacích, I. část, jejímž cílem je popis míst velení, orgány, procesy a prostředky velení a řízení. Publikace popisuje orgány velení a jejich hlavní úkoly, které budou zpravidla plnit v operaci, místa velení jednotlivých organizačních prvků AČR v návaznosti na strategická místa velení, jejich složení a úkoly v souladu s koncepcí míst velení a aktuální organizační strukturou profesionální AČR. Jak již bylo zmíněno v předešlém textu, systém velení a řízení ženijní podpory v operacích není novou oblastí. Nicméně řádné rozpracování a popsání této oblasti v dokumentech, které nám jasně definují požadovaný stav AČR v roce 2025 je provedeno jen částečně a to hlavně pro strategickou či operační úroveň. Pro taktickou úroveň je systém velení a řízení rozpracován taktéž jen částečně a to zejména z pohledu vševojskových jednotek. Ve zpracovaných dokumentech není reagováno na současný vývoj a jejich obsah často neodpovídá skutečnému či požadovanému stavu dle schválených dokumentů rozvoje AČR. 2 STROM PROBLÉMU Modelací Stromu problému a následným znázorněním je v kmeni stromu definován ústřední problém, kdy předpokládám, že v rámci úkolového uskupení ženijního vojska není nastaven systém velení a řízení realizace ženijní podpory operace a nejsou definovány jeho parametry. Spodní část stromu problémů ukazuje obecné příčiny problému, které jsou dále rozvětveny do konkrétních příčin, jež nám definují ústřední problém. Horní část stromu problémů znázorňuje množinu důsledků, které jsou uspořádány a roztříděny od důsledků s nejmenším dopadem až po důsledky s největším dopadem. V celkovém obrazu Stromu problému jsou znázorněny jednotlivé vazby mezi příčinami a ústředním problémem a také mezi ústředním problémem a důsledky. Tento strom problémů znázorňuje komplexní pohled na danou problematiku. Obr. 1 Strom problémů Zdroj: vastní 444