Základním předpokladem hladkého a nekonfliktního průběhu každé obchodní operace je s rozmyslem sestavená a řádně uzavřená kupní smlouva.

Transkript

1 Základním předpokladem hladkého a nekonfliktního průběhu každé obchodní operace je s rozmyslem sestavená a řádně uzavřená kupní smlouva. Aby mohla vzniknout, je třeba, aby se smluvní strany shodly na jejím obsahu, zejména na jejích podstatných náležitostech, kterými jsou předmět koupě a kupní cena. Vhodné je doplnit kupní smlouvu také dalšími, vedlejšími náležitostmi, jimiž jsou dodací lhůta, dodací parita (podmínka) a platební podmínka. Doplnění kupní smlouvy vedlejšími náležitostmi usnadňuje její plnění a snižuje rizika výskytu případných poruch. Jednotlivé náležitosti by měly být navzájem obsahově provázány, aby plnění jedné z nich neomezovalo plnění jiné. Dodací parita vyjadřuje v kupní smlouvě způsob, místo a okamžik předání předmětu koupě prodávající stranou straně kupující. Současně stanoví, jaké další závazky a povinnosti, spojené s předáním předmětu koupě, každá ze smluvních stran nese. Konkrétně se jedná o podíl každé ze stran na úhradě dopravních nákladů, odpovědnosti za poškození a ztrátu zásilky a plnění dalších logistických povinností, jakými jsou například kontrolní a pojišťovací služby, nakládka a vykládka, celní odbavení zboží a další. Pokud by tyto povinnosti kupní smlouva ve svém obsahu neřešila, bylo by třeba při jejím plnění vycházet ze zvyklostí (uzancí), jejichž použití však zejména v mezinárodním obchodě přináší riziko rozdílného výkladu. Kodifikace zvyklostí souvisejících s předáním zásilek prodávající stranou straně kupující se v minulosti ujala Mezinárodní obchodní komora v Paříži, která již v roce 1936 vydala svou první verzi výkladových pravidel International Commercial Terms, známých též pod svým zkráceným názvem INCOTERMS. V průběhu minulého století bylo nutné přizpůsobit výkladová pravidla změnám v používané dopravní technice, zavedení systémů elektronické komunikace i potřebám běžné komerční praxe, což vedlo k jejich novelizaci v letech 1957, 1967, 1974, 1980, 1990, 2000, a nově i v roce Nová verze INCOTERMS 2010, jež vstoupila v platnost k 1. lednu 2011, snižuje předchozí celkový počet výkladových pravidel ze třinácti na jedenáct a nabízí jejich jednodušší a přesnější výklad. Podobně jako u dřívějších výkladových pravidel je však i při použití této nové verze vhodné si připomenout, že se opět nejedná o právní normu obecně platnou a použitelnou. Pravidla se stávají závaznými teprve v momentě, kdy se na jejich použití smluvní strany v kupní smlouvě výslovně dohodnou. Zásadně řeší pouze vztah mezi prodávajícím a kupujícím, z jejich obsahu nelze zavazovat třetí strany, např. zasílatele a dopravce, pojišťovny nebo banky. Jednotlivá výkladová pravidla je třeba volit tak, aby co nejlépe odpovídala povaze zboží, zvolenému typu dopravního prostředku a dalším povinnostem, jejichž zařazení do kupní smlouvy prodávající a kupující zvažují. Každé z výkladových pravidel obsahuje výčet celkem deseti základních povinností prodávajícího (A1 až A10) a kupujícího (B1 až B10), které je třeba při plnění kupní smlouvy oboustranně respektovat:

2 A Povinnosti prodávajícího B Povinnosti kupujícího A1 Všeobecné povinnosti prodávajícího B1 Všeobecné povinnosti kupujícího A2 Licence, povolení, bezpečnostní opatření a další formality B2 Licence, povolení, bezpečnostní opatření a další formality A3 Přepravní smlouvy a pojištění B3 Přepravní smlouvy a pojištění A4 Dodání B4 Převzetí dodávky A5 Přechod rizik B5 Přechod rizik A6 Rozdělení nákladů B6 Rozdělení nákladů A7 Vyrozumění kupujícího B7 Vyrozumění prodávajícího A8 Dokumenty prokazující dodání zboží B8 Důkaz o převzetí dodávky A9 Kontrola balení značení B9 Kontrola zboží A10 Informační podpora a s ní spojené náklady B10 Informační podpora a s ní spojené náklady Zdroj: ICC Paříž 2011 V předcházejících, starších verzích výkladových pravidel byl u každého z nich zřejmý silný vliv mezinárodního prvku, jehož vliv se projevoval zejména v momentě překročení zboží přes politické a geografické hranice země nebo skupiny zemí. S narůstající globalizací obchodu a postupným odbouráváním jeho vnitřních překážek dochází k postupnému oslabování mezinárodního prvku do té míry, že se INCOTERMS 2010 stávají běžně použitelnými i ve vnitřním obchodě. Ve zvýšené míře mohou této skutečnosti využít zejména subjekty obchodující na americkém kontinentě, kde INCOTERMS zhruba od 80. let postupně nahrazují dřívější domácí UCC shipment and delivery terms. Použitelnost jak v mezinárodním, tak i v tuzemském obchodě je zajištěna i v souvislosti s celním odbavením zboží, kde závisí splnění celních a fiskálních povinností na aktuálních obchodně-politických podmínkách, což výkladová pravidla řeší použitím doložky where applicable (pokud je použití vhodné či možné). Ústup od zastaralých výkladových pravidel Nová verze INCOTERMS 2010 již nerozděluje výkladová pravidla do skupin E, F, C a D, jako tomu bylo u předcházející verze. Zcela vypuštěna v nové verzi byla výkladová pravidla: DAF Delivered At Frontier (named place of delivery) s dodáním na hranici (ujednané místo dodání), DES Delivered Ex Ship (named port of destination) s dodáním z lodi (ujednaný přístav určení), DEQ Delivered Ex Ship (named port of destination) s dodáním z nábřeží (ujednaný přístav určení), DDU Delivered Duty Unpaid (named place of destination) s dodáním clo neplaceno (ujednané místo určení), neboť svým obsahem přestaly potřebám mezinárodního obchodu vyhovovat. Tyto doložky byly nahrazeny doložkami DAT (Delivered at Terminal) a DAP (Delivered at Place). U obou nových výkladových pravidel je dodání splněno v místě určení: u pravidla DAT dává prodávající zásilku k dispozici kupujícímu již vyloženou z přijíždějícího dopravního prostředku (podobně jako u dřívějšího pravidla DEQ). U pravidla DAP dává prodávající zásilku k dispozici

3 LOGISTIKA V PRAXI VERLAG DASHÖFER, nakladatelství, spol. s r. o. Povinnosti stran podle jednotlivých výkladových pravidel kupujícímu z přijíždějícího dopravního prostředku připravenou k vykládce (tedy nevyloženou, podobně jako tomu bylo u dřívějších pravidel DAF, DES a DDU). U výkladového pravidla DAT se terminál může nacházet i v přístavu a pravidlo tak může nahrazovat dřívější DEQ. U pravidla DAP může být přijíždějícím dopravním prostředkem i loď, ujednaným místem určení přístav a výkladové pravidlo může tak nahradit dřívější DES. U nově zavedených výkladových pravidel přecházejí rizika současně s náklady v místě určení, povinnost zásilku celně odbavit (je-li to nutné) nese kupující. Drobnější úprava byla provedena i u výkladového pravidla FOB, u kterého docházelo k přechodu rizik v okamžiku přechodu zboží přes pomyslné zábradlí lodi v přístavu nakládky. Úprava byla provedena v souladu s dopravní realitou a nově tak rizika u tohoto pravidla přecházejí až v okamžiku umístění zásilky na palubě lodi v přístavu nakládky. Nově přijatá verze INCOTERMS 2010 snižuje, jak již bylo řečeno, počet výkladových pravidel z dřívějších 13 na 11 a rozděluje je, podle druhu zvoleného dopravního prostředku, do dvou skupin. První z nich obsahuje pravidla použitelná pro jakýkoliv druh dopravy. Jsou použitelná zejména pro suchozemskou dopravu, lze jich však použít i tehdy, byla-li doprava zčásti realizována říční nebo námořní cestou, tedy kombinovaně. Doložka Anglické označení České označení EXW Ex Works (named place of delivery) Ze závodu (ujednané místo dodání) FCA Free Carrier (named place of delivery) Vyplaceně dopravci (ujednané místo dodání) CPT Carriage paid to (named place of destination) Přeprava placena do (ujednané místo určení) CIP Carriage and Insurance Paid (named place of Přeprava a pojištění placeny do (ujednané místo určení) destination) DAT Delivered at Terminal (named terminal at port or place S dodáním do terminálu (ujednaný terminál v přístavu nebo of destination) místě určení) Druhá skupina výkladových pravidel je určena výhradně pro námořní a vnitrozemskou vodní přepravu: Doložka Anglické označení České označení AS Free Alongside Ship (named port of shipment) Vyplaceně k boku lodi (ujednaný přístav nalodění) FOB Free on Board (named port of shipment) Vyplaceně loď (ujednaný přístav nalodění) CFR Cost and Freight (named port of destination) Náklady a přepravné (ujednaný přístav určení) CIF Cost Insurance and Freight (named port of destination) Náklady, pojištění a přepravné (ujednaný přístav určení) Zdroj: ICC Paříž 2011 Níže je provedena stručná rekapitulace povinností stran při použití jednotlivých výkladových pravidel dle INCOTERMS 2010: EXW Ze závodu (ujednané místo dodání) Prodávající splní svou dodací povinnost, dá-li zboží k dispozici kupujícímu ve svých provozních prostorách (např. v závodě, ve skladě, v dole, na plan-

4 táži apod.). Povinnost zajištění nakládky na dopravní prostředek má kupující, což může v praxi přinášet problémy (chybějící technické prostředky k nakládce, pracovní povolení posádky). Povinností prodávajícího je projevit na žádost kupujícího s jeho náklady součinnost, nutnou pro obstarání vývozní licence nebo jiných povolení pro vývoz. FCA Vyplaceně dopravci (ujednané místo dodání) Prodávající splní svou dodací povinnost tehdy, dá-li zboží (celně odbavené pro vývoz) ve sjednaném místě k dispozici dopravci nebo jiné osobě, stanovené kupujícím. Prodávající odpovídá za nakládku pouze tehdy, provádí-li se v jeho provozních prostorách, v ostatních případech nese za nakládku odpovědnost kupující. CPT Přeprava placena do (ujednané místo určení) Prodávající jmenuje dopravce a nese náklady, spojené s dodáním zboží do ujednaného místa určení. Nebezpečí poškození či ztráty zboží přecházejí na kupujícího již po dodání zboží do péče dopravce. CIP Přeprava a pojištění placeny do (ujednané místo určení) Povinnosti i nebezpečí přecházejí z prodávajícího na kupujícího způsobem srovnatelným s předcházejícím výkladovým pravidlem. Prodávající má navíc povinnost obstarat pojištění, kryjící pojistný zájem kupujícího, a to v měně kontraktu, minimálně na částku odpovídající 110 % kupní ceny a v rozsahu pojistného krytí C podle tzv. Institute Cargo Clauses. Na základě zkušeností pojistné praxe se však doporučuje pojistit zboží v rozsahu A ICC. Osobou oprávněnou uplatnit pojistný nárok je kupující. DAT S dodáním do terminálu (ujednaný terminál v přístavu nebo místě určení) Nové výkladové pravidlo je použitelné pro všechny druhy dopravy včetně kombinované. Prodávající plní svou dodací povinnost, dá-li zboží k dispozici kupujícímu vyložené z přijíždějícího dopravního prostředku v terminálu přístavu nebo terminálu jiného místa určení. Terminálem se rozumí volné prostranství či budova, jakými jsou např. nábřeží, překladiště, kontejnerový terminál, nádraží, letiště apod., kde má dopravce možnost se zbožím manipulovat. V tomto místě přechází na kupujícího i nebezpečí poškození či ztráty zboží. DAP S dodáním do určitého místa (ujednané místo určení) Nové výkladové pravidlo je určeno pro všechny druhy dopravy včetně kombinované. Prodávající plní svou dodací povinnost, dá-li zboží k dispozici kupujícímu připravené k vykládce (nevyložené) v místě určení. Pravidlo se použije tehdy, není-li místo určení již v dosahu působnosti dopravce. Nebezpečí přechází z prodávajícího na kupujícího ve sjednaném místě určení. DDP S dodáním clo placeno (ujednané místo určení) Prodávající splní svou povinnost dodáním zboží nevyloženého z přijíždějícího dopravního prostředku, avšak celně odbaveného pro dovoz, kupujícímu do ujednaného místa určení. Prodávající nese náklady a nebezpečí až do místa určení včetně poplatků, souvisejících s celním odbavením zboží v zemi určení. V souvislosti s použitím tohoto výkladového pravidla bývá zpravidla vyžadováno I potvrzení dokladu o převzetí (Buyer s receipt), které sice osvědčuje převzetí zboží, nikoliv však jeho kontrolu (potvrzení dokladu tedy

5 LOGISTIKA V PRAXI VERLAG DASHÖFER, nakladatelství, spol. s r. o. Povinnost zboží pojistit nezbavuje kupujícího nároků z titulu odpovědnosti prodávajícího za vady plnění). FAS Vyplaceně k boku lodi (ujednaný přístav nalodění) Prodávající splní své povinnosti dodáním zboží k boku lodi v ujednaném přístavu nalodění. Za celní odbavení a vyřízení náležitostí spojených s vývozem odpovídá prodávající. Kupující určuje loď a nese nebezpečí od okamžiku dodání zboží k boku lodi. FOB Vyplaceně loď (ujednaný přístav nalodění) Prodávající plní svou povinnost, dá-li zboží k dispozici kupujícímu na palubě lodi v přístavu nakládky. Kupující vybírá loď a hradí námořní dopravné. Nebezpečí poškození a ztráty zásilky přechází nově na kupujícího až v momentě umístění zboží na palubě lodi. Pro moderní způsoby přepravy, např. kontejnerovou, je vhodnější použít výkladového pravidla FCA. CFR Náklady a přepravné hrazeny do (ujednaný přístav určení) Použití tohoto výkladového pravidla je vhodné spojit se stanovením dvou tzv. kritických bodů, a sice přístavu odeslání a přístavu určení. Prodávající splní svou povinnost dodáním zboží na palubu lodi v přístavu nakládky, současně však má povinnost smluvně zajistit a uhradit dopravné až do přístavu určení. Nebezpečí poškození a ztráty zásilky přechází na kupujícího již v momentě nakládky na palubu lodi v přístavu odeslání. Vykládku v přístavu určení již hradí kupující. CIF Náklady, pojistné a přepravné hrazeny do (ujednaný přístav určení) Výkladové pravidlo má stejný obsah jako předcházející s tím, že prodávající má povinnost obstarat pojištění, kryjící pojistný zájem kupujícího, a to v měně kontraktu, minimálně na částku odpovídající 110 % kupní ceny a v rozsahu pojistného krytí C podle tzv. Institute Cargo Clauses. Na základě zkušeností z pojistné praxe lze však doporučit pojištění zboží v rozsahu A. Osobou oprávněnou uplatnit pojistný nárok je kupující. Oddělení momentu přechodu nákladů a nebezpečí, spojených s předáním zboží stranou prodávající straně kupující, které je typické pro výkladová pravidla CPT, CIP, CFR a CIF, lze vysvětlit zvyklostmi a potřebami platebního styku v mezinárodním obchodě. Při použití některých platebních instrumentů se kupující stává vlastníkem zboží ještě během jeho dopravy, a je tedy logicky správné, aby nesl i nebezpečí z titulu poškození či ztráty zásilky. U některých obchodních operací, zejména při nákupu a prodeji produktů komoditního trhu, může zboží během dopravy změnit svého vlastníka dokonce opakovaně. Prodávající uprostřed řetězce tedy nemůže splnit svou povinnost odeslání zboží, protože zboží bylo již dříve odesláno prvním prodávajícím v řetězci. Výkladová pravidla INCOTERMS 2010 s touto možností počítají a uvádějí, že prodávající v tomto případě splní svou povinnost vůči kupujícímu nikoliv v momentě odeslání zboží, ale v momentě, kdy obstará odeslání zboží. Povinnost zboží pojistit je v INCOTERMS 2010 stanovena pouze v případě použití výkladových pravidel CIP a CIF. U zbývajících pravidel je tato možnost ponechána na dohodě smluvních stran. Může tak dojít k situaci, kdy jsou různé přepravní úseky pojištěny u různých pojišťoven a dochází tak k tzv. lo-

6 menému pojištění. Konečný příjemce pak často nemá možnost prokázat, na kterém přepravním úseku ke škodní události došlo. Vzniku této nepříjemné situace je možné předejít sjednáním jedné pojistné smlouvy na celý přepravní úsek. V některých případech mohou projevit smluvní strany potřebu znění některého z výkladových pravidel upravit či pozměnit tak, aby lépe odpovídalo obsahu uzavírané kupní smlouvy. INCOTERMS 2010 tuto možnost připouštějí, změny však nesmějí odporovat jejich smyslu a měly by být v kupní smlouvě popsány srozumitelně a výstižně.