Děkuji PhDr. Aleši Filipovi, PhD., jenž se ujal vedení mé bakalářské práce.

Transkript

1 Děkuji PhDr. Aleši Filipovi, PhD., jenž se ujal vedení mé bakalářské práce. Ráda bych také poděkovala Bc. Josefu Kremlovi, RNDr. Janě Králové, Bc. Lence Dobešové a všem ostatním pracovníkům Českého muzea stříbra, jejichž podněty a připomínky a poskytnutí materiálu přispěly ke vzniku této práce. Za pomoc s výběrem relevantní literatury a poskytnutí fotografií děkuji také Evě Entlerové, BBus (Hons) z knihovny ČMS.

2 Obsah 1. Úvod.2 2. Historická situace města a předpoklad pro vznik muzea.3 3. Archeologický sbor Vocel...4 Založení ASV.4 Hlavní cíle a plány ASV.6 Sbírkový fond ASV a jeho umístění 7 Další aktivity ASV 10 Archeologický sbor Vocel během války Muzeum po roce Šedesátá léta ve znamení popularizace...18 Objevení středověkého důlního díla Sedmdesátá léta 20. století Muzeum v 80. letech 20. století ve znamení oprav Devadesátá léta ve znamení svobody.24 Vznik nových expozic Muzeum po roce 2000 současná situace...27 Závěr 29 Resumé 30 Résumé.31 Příloha 1 Významné momenty v historii kutnohorského muzea v datech.33 Příloha 2 Vedoucí a ředitelé muzea v Kutné Hoře 34 Soupis použitých pramenů, literatury a dalších zdrojů

3 1. Úvod Muzea byla vždy jedněmi z institucí, které lidé zakládali se snahou shromáždit významné, důležité či neobyčejné předměty a hmotné doklady a uchovat je pro další generace. Díky zařízením, jako jsou muzea, galerie nebo archivy, neupadá historie lidstva a jeho prostředí v zapomnění. A protože oborů lidské činnosti je mnoho a stejně tak existuje nepřeberné množství objektů, které si zaslouží pozornost veřejnosti, vznikají také různé druhy muzeí. Podle jejich zaměření tak lze rozlišit všeobecná (např. národní, vlastivědná) a specializovaná, týkající se většinou jednoho oboru. V České republice dnes funguje úctyhodné množství muzeí. Jedním z nich je i České muzeum stříbra v Kutné Hoře, jehož vznik je spjat s Archeologickým sborem Vocel. Patří mezi nejstarší a nejbohatší muzejní instituce v Čechách a předmět jeho zájmu přesahuje hranice města. Zkoumá dějiny celého kutnohorského regionu a v jeho depozitářích jsou uloženy sbírkové předměty čítající řádově statisíce položek. Ve fondu nalezneme exponáty z oblasti výtvarné a uměleckořemeslné, ale také sbírky z geologického, hornického a numizmatického oboru, což je logickým důsledkem historie města. Muzeum díky rozmanitým přednáškám, seminářům a sezónním výstavám působí i jako alternativní vzdělávací instituce. Vzhledem těmto a dalším aktivitám patří České muzeum stříbra k institucím, které významně ovlivňují společenský a kulturní život v regionu. Badatel zajímající se o historii této instituce však zjistí, že neexistuje žádná monografie o kutnohorském muzeu. Přehledné a celkem podrobné informace lze najít k Archeologickému sboru Vocel, od padesátých let 20. století však zprávy mizí a jsou roztroušeny většinou ve formě kusých článků místních periodických publikací. Pak už přicházejí v úvahu pouze interní materiály muzea, pokud nebereme v potaz propagační muzejní tiskoviny. Tato práce si klade za cíl seznámit zájemce s celkovou historií muzea, se kterou se veřejnost mohla seznámit například ve formě výstav, ne však v podobě souhrnného textu. Snaží se zaměřit na významné okamžiky ve vývoji muzea od počátku až do současné doby a představit jej jako historickou a kulturní instituci, do které každoročně zavítají desetitisíce návštěvníků. 2

4 2. Historická situace města a předpoklad pro vznik muzea Město Kutná Hora se nachází ve Středočeském kraji, přibližně 70 kilometrů východně od Prahy. V současnosti čítá přes obyvatel 1 a její historické centrum, společně s chrámem sv. Panny Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. 2 Vznik Kutné Hory je spjat s objevem stříbrných rud a díky těžbě stříbra se také proslavila po celé Evropě. Časově nelze počátek dolování přesně určit, protože neexistují doklady, které by se této skutečnosti věnovaly. První známé záznamy o těžbě vzácného kovu v kutnohorském revíru pocházejí ze 13. století. Kutná Hora byla tedy původně vznikala jako samostatná osada pro havíře, v jejíž těsné blízkosti pak vyrůstaly další a další samostatné osady. Přicházeli sem i lidé z okolních báňských měst, ale i ze zahraničí (například z Německa a Itálie), které ani náročná a nebezpečná práce neodradila od vidiny velkého zisku. Důlní pracoviště se rozrůstala velice rychle a tehdejší sídliště byla stavěna překotně a chaoticky. Díky bohatství stříbrných dolů se Kutná Hora stala jedním z nejdůležitějších center Českého království a byla ve své době hlavním producentem stříbra pro celou Evropu. Do počátků vývoje města významným způsobem zasáhl král Václav II., jenž přesunul do Vlašského dvora mincovny z ostatních českých měst a určil tuto budovu jako centrální královskou mincovnu. Jeho tzv. pražský groš, který se z jeho příkazu začal razit v Kutné Hoře v roce 1300, sjednotil tehdejší měnu a byl používán jako platidlo téměř v celé střední Evropě. S hospodářským rozkvětem města souvisel i rozvoj stavební činnosti. Stavěly se kostely, měšťanské domy a další architektonicky pozoruhodné budovy. Umění architektů, stavitelů a výtvarníků se dodnes dochovalo v mnoha památkách z období gotiky, renesance, baroka i epoch novějších. Namátkou bychom mohli jmenovat chrám 1 Údaj z roku Viz Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů k [online]. [Cit ] Dostupné z: 2 Kutná Hora byla na Seznam UNESCO zapsána roku Viz heslo Kutná Hora [online]. [Cit ] Dostupné z: 3

5 Sv. Barbory či Vlašský dvůr v gotickém slohu, renesanční měšťanská sídla nebo kostel sv. Jana Nepomuckého společně s Jezuitskou kolejí z barokní éry. Období rozmachu ve 13. a 15. století se střídala s válečnými dobami, dluhy a úpadkem města. To se projevilo již v 16. století ve všech sférách života a samozřejmě i v kultuře a umění. Rok 1848 pak přinesl do města revoluční změny a vyrušil kutnohorské obyvatele z poklidné existence, na které byli už delší dobu zvyklí. V této době si také lidé kromě jiného uvědomili, jak se čas i četné bitvy podepsaly na tamějších stavbách a památkách. Mnoho budov bylo poničeno a nacházelo se v havarijním stavu. Neutěšená situace se posléze stala impulzem pro skupinu osob, kterým nebyl osud staveb lhostejný, a přispěla k založení k jednomu z nejstarších muzejních spolků v Čechách. 3. Archeologický sbor Vocel Založení Archeologického sboru Vocel Vznik dobrovolných sdružení a zájmových skupin souvisel se zlepšením společenské situace ve druhé polovině 19. století. Prosincová ústava z roku 1867 zaručila obyvatelům Rakouska-Uherska základní občanské svobody, a tím umožnila i svobodnější zakládání různých spolků. Jejich zaměření bylo různorodé vznikaly spolky tělovýchovné, umělecké (pěvecké, ochotnické) a v neposlední řadě spolky archeologické (dnes možná trochu nepřesně nazývány muzejními), které rozvíjely kulturní a vlastenecké uvědomění. Tyto se pak většinou staly předchůdci dnešních muzeí. Při pátrání po okolnostech vzniku muzejního spolku v Kutné Hoře poskytne pravděpodobně nejvíc informací fond Archeologického sboru Vocel uložený v dnešním Českém muzeu stříbra a dále fond Archeologického sboru Vocel nacházející se ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře. Uloženy jsou zde jednatelské a účetní knihy či zprávy o činnosti spolku, které byly vydávány vlastním nákladem. Důležité materiály o založení a činnosti spolku lze nalézt i v knihovně současného muzea. V první zprávě 4

6 sboru se dozvíme, že 6. ledna 1877 se sešla skupina dobrovolníků, která vytvořila prozatímní výbor. Vedením spolku byl pověřen Václav Otokar Předák. Sborové stanovy byly 1. února téhož roku schváleny místodržitelstvím v Praze a již 18. února se uskutečnila první řádná valná hromada. Při té příležitosti byl zvolen výbor v tomto obsazení: - Václav Otokar Předák předseda (občanským povoláním prezident krajského soudu) - Jiří Zach místopředseda (ředitel vyšší reálné školy) - František August Slavík jednatel (profesor na vyšší reálné škole) - Jan Josef Řehák - správce sbírek (profesor na vyšší reálné škole) - Mons. Karel Vorlíček pokladník (arciděkan) - Gustav Erhart (profesor na vyšší reálné škole) - Emanuel Leminger (profesor na vyšší reálné škole) - August Rappe (poštmistr) - MUDr. František Stáně (první městský radní) - MUDr. Josef Jaromír Štětka (starosta okresního zastupitelstva) 3 Sdružení přijalo název Archeologický sbor Vocel (dále ASV) na počest Jana Erazima Wocela, významného kutnohorského rodáka. Jan Erazim Wocel se narodil roku 1802 jako J. E. Wotzel, jako student si ale nechal jméno počeštit. Náhrobek na Olšanském hřbitově uvádí jeho jméno již ve tvaru Wocel. 4 J. E. Wocel v Praze absolvoval gymnázium, ve Vídni studoval filozofii a práva. Byl činný jako literát a básník, působil jako národní buditel, také jako zemský i říšský poslanec, nakonec v něm ale převládla záliba v historii a té se začal věnovat profesionálně. Stal se prvním řádným profesorem archeologie na Karlově univerzitě v Praze a zakladatelem české archeologie vůbec. 5 Jeho dalším oborem byly dějiny umění. Vydal několik odborných děl, z nichž lze jmenovat například jeho vrcholný 3 Zpráva archaelogického sboru Vocela v Hoře Kutné a okolí za rok V Hoře Kutné:[Vocel], s. 4 Dnes je příjmení Jana Erazima Wocela uváděno v některých pramenech také jako Vocel. Pro přehlednost je použito v této práci jméno Wocel pro osobnost kutnohorského rodáka a tvar Vocel pro archeologický sbor, který měl v názvu nejdříve jednoduché V a teprve ve 20. letech 20. století přijal tvar názvu s dvojitým W. 5 Kdo byl kdo v našich dějinách do roku Vocel, Jan Erazim [online]. Dostupné z: 5

7 dvousvazkový spis Pravěk země české (díly byly vydány postupně roku 1866 a 1868). Kniha vzbudila ohlas i v zahraničí, přestože nepřinesla převratné metody nebo nové objevy. Wocelovým významným počinem je použití chemické analýzy k určení stáří bronzových předmětů, kterou vyzkoušel z vědeckých osobností jako první. Roku 1854 se zasloužil také o založení specializovaného časopisu Památky archeologické, který vychází ve formě sborníku dodnes. Je tak naším nejstarším dodnes vycházejícím odborným periodikem. Hlavní cíle a plány ASV Archeologický sbor Vocel si uložil jako hlavní úkol péči o kutnohorské památky, potažmo o stavby celého regionu. Vzal si také na starost historické a umělecky hodnotné dokumenty s úmyslem uchovat je pro budoucí pokolení. Již prvním roce existence sboru se přihlásilo 54 členů, kteří většinou pocházeli z učitelských řad. Ve zprávě o činnosti sboru, kterou spolek vydával vlastním nákladem, se dočteme, v čem spočívala celková náplň jeho činnosti: Archaeologický sbor Wocel hledí účelu svého dosáhnouti tím, že: a) vyhledává a zaznamenává písemné a umělecké památky v Hoře Kutné a okolí; b) sbírá a chová památky pohyblivé, c) obrací zřetel svůj a jiných k důležitým památkám nepohyblivým a přispívá k zachování jich; d) pečuje, aby jinde chované, pro Horu Kutnou a okolí důležité památky byly pro sborovou sbírku buď v originále získány, buď aspoň věrně opsány neb okresleny, e) stará se s příslušnými obcemi, aby místa v dějinách českých znamenitá v obvodu jejich nějakým památníkem označena byla; f) pořádá občas archaeologicko-historickou výstavu v Hoře Kutné; g) při tom neb i v jiný příhodný čas pořádá bezplatnou přednášku, buď o některých památkách, buď z historie města neb okolí; h) vydává zprávu sborovou a i) časem také větší nebo menší pojednání buď z historie města neb okolí, buď o některé důležité památce s náležitým jí vyobrazením, buď jen vyobrazení 6

8 samo, - budě a udržuje i takto v lidu šetrnost a lásku k památkám uměleckým a historickým. 6 Ze všeho nejdřív se tito zaujatí nadšenci zaměřili na záchranu chrámu sv. Panny Barbory, jedné z nejvýznamnějších místních památek. Stavba se v 19. století nacházela ve velmi špatném stavu a její oprava byla nezbytná. Částečné rekonstrukce byly sice provedeny díky Jezuitům v 17. a 18. století, ale po jejich odchodu z města svatobarborský chrám už jen postupně chátral. Archeologický spolek nevlastnil zpočátku téměř žádnou finanční hotovost, takže byl závislý na darech a peněžité pomoci od dalších dobrovolníků. Vzhledem k omezeným možnostem se začalo ne tak nákladnou opravou chórových lavic z konce 15. století. Po skončení této fáze byly restaurovány fresky na stěnách, bylo ovšem čím dál jasnější, že kostel si žádá celkovou a důkladnou rekonstrukci. Sboru Vocel se podařilo během několika let získat dostatečnou finanční podporu od zemského sněmu a říšské rady, od města i od místních obyvatel a byla zahájena důkladná obnova, jež trvala 22 let. Chrám byl slavnostně znovu vysvěcen 15. října Kromě chrámu sv. Barbory se členům spolku podařilo zachránit i další kutnohorské památky Kamenný dům, Vlašský dvůr, Kamennou kašnu, kostel Nejsvětější Trojice, kostel Matky Boží na Náměti a další. Pokud se stalo, že bylo nutno během oprav odstranit nějakou část, kus zařízení, ozdobu nebo stavební prvek, snažil se je sbor získat pro své sbírky a tím zajistit jejich uchování. 3.3 Sbírkový fond ASV a jeho umístění Sbírkotvorná činnost byla pro sbor Vocel stejně tak důležitá jako ostatní aktivity. Hned v prvním roce jeho existence byl založen základ archeologické sbírky, jež byla průběžně doplňována pomocí darů, nákupů a odkazů. Následně přibyl soubor rukopisů, starých tisků, obrazů a map. Spolek založil také sbírku sfragistickou, uměleckou a numismatickou. Prvním správcem sbírek se stal profesor Jan Josef Řehák, jemuž v jeho působení pomáhal kolega Emanuel Leminger. 6 Citováno podle : Růžička, Josef. Zpráva o činnosti archaeologického sboru Wocela v Kutné Hoře v letech [Kutná Hora]: [Wocel], S Růžička, Josef. Zpráva o činnosti archaeologického sboru Wocela v Kutné Hoře v letech [Kutná Hora]: [Wocel], S. 8. 7

9 V prvních dvou letech uchovávali členové exponáty přechodně ve starých budovách reálné školy. Roku 1879 získali prostory v tzv. Kamenném domě (tehdejší radnici), i když také jen na dobu určitou. Obec jim v tomto bývalém měšťanském sídle přechodně propůjčila jednu místnost. Poté, co J. J. Řehák odešel do Prahy, stal se jeho nástupcem právě Emanuel Leminger. Sbor Vocel získal v Lemingerově osobě obětavého pracovníka, který stál u založení spolku a působil v něm přes padesát let. Pod jeho vedením se sbírky rozrostly nebývalým způsobem o oddělení prehistorie a přírodnin. Kromě toho, že se Leminger snažil fond rozšiřovat a najít pro něj co nejvhodnější umístění, usiloval také o přehledné roztřídění sbírek. Například v roce 1884 byl fond muzea rozdělen takto: 1) archiv 2) rukopisy a autografy 3) knihovna 4) sbírka map a plánů 5) obrazy 6) numismatika (mince) 7) sbírka sfragistická (pečetě) 8) prehistorické předměty 9) zbraně 10) starožitnosti a umělecké předměty 11) sbírka etnografická 12) egyptské památky. 8 Roku 1886 umístilo město historický fond do větších místností v přízemí domu č. 377 (dnešní Sankturinovský dům) na Palackého náměstí. O dva roky později městská rada uvolnila pro muzejní sbírky několik pokojů v prvním patře nové budovy městské spořitelny v Husově ulici (dnes sídlo Městské knihovny). Při této příležitosti byly sbírky nově uspořádány a označeny římskými číslicemi. Jednalo se o jedenáct skupin. PhDr. Josef Nuhlíček v časopise Krásné město podrobněji popisuje oddělení č. IX., které bylo roku 1889 rozděleno ještě na deset dalších podskupin pomocí písmen A - L: A modely, odlitky a kachle B užitková keramika, majolika, porcelán a sklo 8 Viz Nuhlíček, Josef. Rozvoj musejních sbírek archeologického sboru Vocel. Krásné město, 1947, č. 1, s. 3. 8

10 C dřevořezby D užitkové a ozdobné kovové předměty E zbraně F hodiny H ozdoby a šperky J výšivky K kožené předměty (roku 1893 přiřazeny ještě hudební nástroje) L náboženské předměty (roku 1898 přiřazeny ještě obrazy a lidové umění). 9 Roku 1898 byla založena další podskupina M, která obsahovala hornické památky. Ty byly roku 1908 přesunuty pod písmeno L, do podskupiny M bylo naopak přesunuto lidové umění z podskupiny L. Sbírky byly umístěny v místnostech tehdejší spořitelny deset let, načež byly roku 1898 přestěhovány opět do Kamenného domu. Pracovníci muzea se vrátili k původnímu rozdělení předmětů z roku 1884 s tím, že zachovali prvních devět skupin a poslední desátá zahrnovala sbírku paleontologie (tj. nauka o zkamenělinách), petrografie (tj. nauka o horninách) a mineralogie. Jedenáctá a dvanáctá skupina byly zrušeny a přiřazeny k oddílu IX. Kromě let , kdy byl fond provizorně přesunut do skladiště, aby při nových opravách budovy nedošlo k jejich poškození, už sbírky na tomto místě zůstaly a značná část muzejního fondu se zde nalézá dodnes. V Kamenném domě tedy získal archeologický sbor Vocel první stálé výstavní prostory. Pro veřejnost bylo tehdejší muzeum otevřeno v červnu roku Sbírky nebyly vystaveny tak, jak je obvyklé dnes. Jednalo se spíš o otevřené depozitáře s věcným uspořádáním předmětů v tomto rozmístění: - sklep: kamenické práce z průčelí Kamenného domu a chrámu sv. Barbory - přízemí: sádrové modely pro opravné práce, náhrobky, horniny a prehistorické nálezy 9 Viz Nuhlíček, Josef. Rozvoj musejních sbírek archeologického sboru Vocel. Krásné město, 1947, č. 1, s Viz Růžička, Josef. Zpráva o činnosti archaeologického sboru Wocela v Kutné Hoře v letech [Kutná Hora]: [Wocel], 1927, s. 9. Údaje o zpřístupnění Kamenného domu nejsou jednotné např. Helena Štroblová uvádí rok 1904 (viz Štroblová, Helena. 100 let od vzniku Archeologického sboru Vocel v Kutné Hoře. Muzejní a vlastivědná práce, 1977, roč. 15, str. 35.). Za věrohodnější pramen lze samozřejmě považovat původní výroční zprávu sboru. 9

11 - schodiště a mezipatro: historie dolování a hutnictví - 1. patro: umělecká řemesla, numismatika, kutnohorské tisky a ikonografie, replika středověké kuchyně (na odděleném místě v patře se nacházela také knihovna a letní pracovna správce) - 2. patro: etnografie, cechovní památky, řezbářské práce Další aktivity ASV Spolek neúnavně pokračoval ve svém poslání a dělal vše pro to, aby vzbudil zájem obecenstva. Pořádal pro návštěvníky množství výstav a přednášek a staral se o soupis kutnohorských i okolních památek. První veřejná výstava byla instalována při příležitosti konání valné hromady sboru v rýsovně reálky v roce Další zajímavé předměty, archiválie a vzácné tisky byly prezentovány v Kamenném domě od 26. do 27. srpna 1882 při odhalení pomníku Karla Havlíčka Borovského. Podobná akce se konala i čtyři roky poté díky návštěvě vévody Albrechta. Byly uspořádány i pietní expozice k 50. výročí úmrtí K. H. Borovského (r. 1906) a k 50. výročí úmrtí J.E. Vocela (r. 1921). Další samostatné výstavy či spolupráce (spoluúčast) na větších výstavách následovaly i v dalších městech: Čáslav, výstava muzejního spolku Včela čáslavská Chrudim Praha, Zemská jubilejní výstava Praha, Národopisná výstava českoslovanská Pardubice a Plzeň Praha, Mariánská výstava Vídeň, výstava krajek a vyšívání v Umělecko-průmyslovém muzeu Heřmanův Městec Bohdaneč u Ledče, výstava památek po předcích atd. 12 Dalšímu vytyčenému úkolu, vytvoření soupisu památek a starožitností, se spolek věnoval od počátku svého fungování. O co nejefektivnější průzkum se starali členové J. Erhart, E. Leminger, A. Měska, J. J. Řehák a P. M. Veselský. Ti studovali 11 Štroblová, Helena. 100 let od vzniku Archeologického sboru Vocel v Kutné Hoře. Muzejní a vlastivědná práce, 1977, roč. 15, str Viz Růžička, Josef. Zpráva o činnosti archaeologického sboru Wocela v Kutné Hoře v letech [Kutná Hora]: [Wocel], S

12 archiválie uložené jak v místních, tak vzdálenějších archivech, pokud se týkaly kutnohorské historie. Vzhledem k množství uměleckých a historických památek se však jednalo o dosti náročný úkol, který se z velké části podařilo splnit hlavně E. Lemingerovi v jeho díle Umělecké řemeslo v Kutné Hoře vydaném r Významnými aktivitami spolku byly také přednášky a publikační činnost. Sbor vydával v letech výroční zprávy, z nichž lze čerpat množství cenných informací o jeho fungování. Díky spolku byl roku 1879 založen také sborník Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české. Jeho vydávání bylo přerušeno, když se pracovníci F. Slavík a J. J. Řehák odstěhovali do jiných měst. Ostatní členové pak publikovali svoje články ve výročních zprávách místní reálné školy, ve sborníku Památky archaeologické, v Časopise Českého musea, ve Sborníku historickém, ve Věstníku Královské české společnosti nauk nebo v dílech vydávaných Českou Akademií. Vydávání Kutnohorských příspěvků k dějinám vzdělanosti české bylo obnoveno zásluhou E. Lemingera až roku Profesor Emanuel Leminger, o němž lze hovořit jako o prvním vědeckém pracovníkovi spolku, zemřel dne 3. prosince Jeho nástupce František Grimm, který po Lemingerovi převzal v roce 1929 správu muzejních sbírek, věnoval svému kolegovi vzpomínku na několika stranách ve zprávě sboru. 14 Na dalších stranách zmiňovaného periodika je uvedena kompletní Lemingerova bibliografie. Spolek aktivně rozšiřoval fond sbírek například i tím, že vyzýval obyvatele k darování předmětů, které již v domácnostech nenacházejí uplatnění, ale pro muzejní účely mohou mít obrovský historický nebo umělecký význam. Žádost nezůstala bez odezvy a lidé začali přispívat sboru nejen hodnotnými věcmi po předcích, ale i peněžními obnosy. Členové spolku pak zveřejňovali jména dárců ve výročních zprávách sboru (zprávy byly vydávány nejdříve každoročně, posléze za několikaleté období). 13 Růžička, Josef. Zpráva o činnosti archaeologického sboru Wocela v Kutné Hoře v letech [Kutná Hora]: [Wocel], S Zpráva Archaelogického sboru Wocel v Kutné Hoře za léta Kutná Hora: [Wocel], S

13 Ve zprávě za pětileté období činnosti ( ) se lze také dočíst, že sbor Vocel vstoupil do Svazu československých museí, i když se s touto institucí názorově rozcházel. 15 Dále zde uvádí, že je zároveň členem dalších korporací: - Umělecká beseda v Praze - Národopisná společnost v Praze - Numismatická společnost československá (Praha) - Klub za Starou Prahu (pobočka v Kutné Hoře) - Společnost přátel starožitností československých (Praha) Během krátké doby se rozrostl počet členů spolku. Údaj za rok 1932 ve výše zmiňované zprávě hovoří již o 320 členech, kteří platili příspěvek 5 korun ročně; podle svých možností však mohli přispívat i více. Účetnictví a administrativa sboru byly mimochodem vedeny velice pečlivě. Evidována byla samozřejmě finanční hotovost či roční obrat, pro potřeby spolku bylo zřízeno několik oddělených kont u poštovní spořitelny. Zapisována byla také veškerá korespondence. Již během 20. let 20. století přestávaly prostory Kamenného domu vyhovovat pro muzejní účely, neboť sbírkový fond se neustále rozrůstal. Dobové fotografie otištěné ve zprávě sboru názorně dokumentují tehdejší stísněnost a nepřehlednost v tamějších místnostech. 16 Členové sboru proto hledali další vhodná místa pro uložení a uchování sbírek. Jejich představu splnil Hrádek, další z významných kutnohorských památek. Budova se však nacházela v tak zchátralém stavu, že nebylo možné jakékoliv stěhování na Hrádek bez jeho předchozí rekonstrukce. Navíc v ní sídlila škola, takže členové sboru museli několikrát žádat město, aby byla budova Hrádku uvolněna pro muzejní účely. Problémové stavy Vocela popisovali členové i ve zprávách sboru a jejich neutěšená nálada je z napsaných vět patrná (cit.): V této tíživé situaci toužebně čekáme na opravu Hrádku, která, žel, nastalými poměry je stále oddalována Zpráva Archaelogického sboru Wocel v Kutné Hoře za léta Kutná Hora: [Wocel], S Viz Zpráva Archeologického sboru Wocel v Kutné Hoře za léta Citováno podle Zprávy Arch. sboru Vocel, cit. dílo, s

14 Nedostatek prostoru a omezené finanční prostředky konstatuje i zpráva Svazu muzeí, jež byla vypracována roku Tyto okolnosti přirozeně bránily dalšímu rozvoji, ačkoliv zmiňovaná zpráva shledává Archeologický sbor Vocel jedním z nejbohatším muzejních spolků v Čechách co do počtu exponátů. Zpráva uvádí věcné rozdělení sbírek muzea následovně: 1. historická archeologie a umělecká historie inv. čísel 2. prehistorie 863 ks 3. numismatika ks 4. geologie a petrografie 262 ks 5. knihovna svazků 6. obrazový archiv 476 písemností 7. fotografie počet neuveden 8. cimélie (= vzácnost, rarita - pozn. aut.) počet neuveden. Uvedené roztřídění fondu nepovažuje zpráva Svazu muzeí za vhodné a navrhuje jednotný inventář. Nedostatečnou shledává také výzkumnou činnost spolku. Na závěr tato zpráva doporučuje přejít Archeologickému sboru Vocel pod správu města, aby tak spolek zvýšil šanci na finanční příspěvek od ministerstva i obce. Členové spolku tento návrh odmítli (po roce 1948 ke změně přesto z donucení došlo). Neutěšená situace zůstávala ještě dlouho bez změny. Město sice roku 1910 koupilo Hrádek za účelem zřízení dalších muzejních, resp. kulturních prostor, ale k nadějnému zlepšení vývoje došlo až roku Tehdy sbor Vocel konečně získal Hrádek pro své účely Viz Štroblová, Helena. 100 let od vzniku Archeologického sboru Vocel v Kutné Hoře. Muzejní a vlastivědná práce, 1977, roč. 15, s Červený, Jaroslav. Museum archeologického sboru Vocel za německé okupace a výhledy do budoucnosti. Kutná Hora: [Vocel], [1946]. 19 s. V tomto případě se opět prameny rozcházejí např. Vladislav Dudák uvádí rok předání 1939 (viz Dudák, Vladislav. Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran. Praha Kutná Hora: Baset, s 141.). Věrohodnějším se ovšem jeví zdroj starší, resp. původní. 13

15 3. 5 Archeologický sbor Vocel během války Členům spolku nebylo dopřáno těšit se z nové budovy dlouho. Záhy začala druhá světová válka a již roku 1939 byl Hrádek zabrán německou armádou. Tím padly veškeré naděje pro rozšíření muzea, tak jak si pracovníci představovali. Hrádek musel být vyklizen a Němci převzali dozor nad sbírkami. Vytvořili si vlastní seznam všech předmětů a nechali je popsat dvojjazyčnými nápisy (německými a českými). Byly zaznamenány i snahy o přivlastnění si některých cenností. Němečtí vojáci se snažili veřejnosti vsugerovat, že hodnotné sbírky uložené v místním muzeu mají německý původ a o Kutné Hoře mluvili jako o staroněmeckém hornickém městě. Členové spolku dostali zákaz samostatně provádět návštěvníky a podávat vlastní výklad. Dne 18. srpna 1944 bylo muzeum pro návštěvníky zcela uzavřeno 20. V budově zůstala jen vnitřní služba, která se v rámci možností snažila již od začátku okupace zachránit majetek muzea. Jedním ze způsobů bylo ukrývání sbírek na bezpečná místa. Mnoho vzácných předmětů bylo ovšem zabaveno a posléze nenávratně ztraceno. Armáda provedla také cenzuru knih v muzejní knihovně členové sboru Vocel přesto dál půjčovali i knihy, které byly zakázané. Tato služby byla samozřejmě poskytována jen důvěryhodným čtenářům, přesto je třeba ocenit tehdejší odvahu muzejních pracovníků. Válečná doba jistě patřila mezi nejhorší okamžiky v historii muzea a pro pracovníky Vocela znamenala velké vypětí a stálou nejistotu. Přišli během bojů o několik kolegů v koncentračních táborech a rozvoj muzea stagnoval. Po skončení války pak očekávali s optimismem novou a šťastnější etapu pro muzeum i muzejnictví obecně. Snahou pracovníků bylo například získat další výstavní prostory, zprofesionalizovat muzejní činnost, přizvat odborníky a individuálním přístupem zaujmout co nejširší vrstvy obyvatel. Jejich představy o budoucnosti byly plné nových idejí a naděje, jež se ovšem střetly s nově nastolenými poměry v republice. 20 Červený. Jaroslav. Museum archeologického sboru Vocel za německé okupace a výhledy do budoucnosti. Kutná Hora: [Vocel], [1946], s

16 Muzeum v Kutné Hoře bylo otevřeno rok po skončení války v rámci prvního výročí povstání českého lidu. Slavnost proběhla 5. května 1946 v Kamenném domě na Masarykově (dnes Václavském) náměstí. 21 Promluvil zde Dr. Karel Herain (zástupce Svazu českých museí a ředitel Uměleckoprůmyslového musea v Praze), Bohumil Čihák (předseda Okresního národního výboru v Kutné Hoře a jednatel sboru Vocel) a Josef Hornych (zástupce Městského národního výboru). Kutnohořanům a dalším účastníkům znovuotevření muzea byly poté předvedeny nové místnosti Památníku Odboje a Revoluce a odpoledne měli všichni možnost prohlédnout si zdarma muzejní sbírky. Dne 26. listopadu 1946 proběhla na městském úřadě porada ohledně konzervačních prací na Hrádku a jeho přeměny na novou budovu muzea. 22 Jednání se zúčastnili Dr. Ing. Josef Šebek z Památkového ústavu v Praze, stavební referent Ing. Chmelík, ředitel stavebního oddělení arch. Antonín Pokorný, městský archivář Dr. Josef Nuhlíček, předseda Archeologického sboru Vocel Ferdinand Hejna, ředitel městských úřadů Dr. Egidy a konzervátor Josef Vepřek, jenž zastupoval zájmy místních památkářů. Bylo dohodnuto, že na Hrádku bude vybudováno regionální vlastivědné muzeum ve smyslu nových zásad vědy museologické 23, jak uváděl soudobý tisk. Ten měl sloužit k představení města i kraje nejširší veřejnosti. V Kamenném domě, kde byly dosud uloženy všechny sbírky, se měla vytvořit pravěká a středověká expozice společně s lapidáriem. 24 V obou budovách se počítalo s budoucími pracovnami, skladišti, depozitáři a odbornými knihovnami. Naštěstí bylo upuštěno od původně plánované velké opravy hlavního průčelí na jihovýchodní straně, protože by to znamenalo ztrátu dvou místností v prvním patře (a pro město samozřejmě také zvýšení finančních nákladů). Konzervační práce na Hrádku se rozeběhly roku a pokračovaly vždy během zimního období, aby neohrozily návštěvníky a turistickou sezónu vůbec. 21 Červený, Jaroslav. Museum archeologického sboru Vocel za německé okupace a výhledy do budoucnosti. Kutná Hora: [Vocel], [1946], s Viz Konservace a adaptace Hrádku k účelům musejním. Krásné město, 1946, roč. 5, č. 6. s Citováno podle : Vepřek, J. O budoucnost kutnohorského musea. Krásné město, 1947, roč. 6, č. 1, s Lapidárium = sbírka kamenných soch a stavebních památek. 25 Viz Vepřek, J. O budoucnost kutnohorského musea. Krásné město, 1947, roč. 6, č. 1, s

17 4. Muzeum po roce 1948 Další činnost muzea ovlivnila změna režimu, která nastala roku Byly zrušeny všechny soukromé spolky, což se dotklo i sboru Vocel. Muzeum bylo zestátněno a přešlo pod správu Městského národního výboru v Kutné Hoře. Správcem muzea (a tedy prvním novodobým vedoucím) se stal fotograf Karel Vokoun. 26 Do roku 1955 si instituce uchovala název Muzeum Archeologického sboru Vocel a členové spolku se dál setkávali v muzeu jako součást zájmového sdružení. Při pokračujících opravách na Hrádku byla zrestaurována řada umělecky hodnotných památek. Opraven byl například malovaný dřevěný strop v prvním patře, který byl skryt pod omítkou a dlouhá léta se o něm nevědělo. Na stěně pod vlysem se dochoval letopočet 1495 rok, kdy byla ona místnost dokončena. Strop představuje jeden z prvních projevů renesance v Čechách. Další pamětihodnost získalo muzeum roku Tehdy proběhla celostátní výstava 700 let československého hornictví, jež se konala při příležitosti výročí vydání Jihlavského horního práva. 27 V rámci této výstavy byl na nádvoří (dnes zahradě) Hrádku instalován velký těžební stroj trejv 28, který původně sloužil v jáchymovském dole císaře Josefa. Tento unikátní exponát ze 16. století byl pro kutnohorské muzeum o to cennější, že podobné těžní stroje se v Kutné Hoře vůbec nedochovaly. V roce 1955 se muzeum dostalo pod správu Okresního národního výboru v Kutné Hoře a bylo přejmenováno na Okresní vlastivědné muzeum. 29 Téhož roku do muzea nastoupila historička umění Eva Handiaková (pozdějším příjmením 26 Matějková, Eva. Oblastní muzeum v Kutné Hoře. Krásné město: časopis pro rodáky a přátele Kutné Hory, 1971, č. 3, s Jihlavské horní právo = soubor právních zásad připojených připojených k tzv. zakládací listině Jihlavy pocházející pravděpodobně z r Bez podstatných změn platil až do 16. století. Více viz heslo Jihlavské horní právo [online]. Dostupné z: [cit ]. Aktualizace Trejv (také trejb, žentour) je velký těžní stroj ze dřeva, který sloužil k vytahování rudy i spodní vody. Poháněn byl koňskou, případně vodní silou. 29 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra v Kutné Hoře. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 16

18 Matějková). V Kamenném domě zrealizovala svou vizi zajímavější instalace sbírek a vytvořila zde novou expozici hornictví. Na Hrádku, kde stále probíhaly stavební práce, se již podle možností začaly pořádat krátkodobé výstavy. V roce 1956 byl v Kutné Hoře otevřen Tylův památník věnovaný významnému rodákovi. 30 O tři roky později se stal tento rodný umělcův dům součástí muzea společně s Jeneweinovou galerií umístěnou ve Vlašském dvoře. V Tylově památníku byly instalována expozice o Josefu Kajetánu Tylovi a také zemědělská expozice, která byla zrušena v polovině 60. let. V galerii vznikly stálé expozice Ikonografie Kutné Hory a Dílo Felixe Jeneweina. 31 Roku 1959 bylo personální obsazení muzea následující: - 5 odborných pracovníků - 1 účetní - 2 průvodci (lektoři) - 2 uklízečky Rok 1959 znamenal pro muzeum také přeřazení pod Středočeský krajský národní výbor a změnu názvu na Oblastní muzeum Kutná Hora. 32 V té době muzeum již rok řídila PhDr. Eva Matějková. Instituce byla pověřena krajskou metodickou působností. Jejím úkolem bylo dokumentovat středověkou archeologii, obecné dějiny středověku, dějiny husitského revolučního hnutí, vývoj středověké báňské techniky, historii regionálního umění a literatury, geologii východní poloviny kraje, ale také veškeré stavební změny na území Kutné Hory. Stala se také centrem konzervace a restaurování sbírek pro všechna středočeská muzea Josef Kajetán Tyl (1808 Kutná Hora 1856 Plzeň) = český dramatik a spisovatel. V jeho divadelní hře Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (1834) poprvé zazněla píseň, která se později stala českou hymnou. Citováno z: Josef Kajetán Tyl [online]. Poslední aktualizace [cit ] Dostupné z: 31 Felix Jenewein ( ) = český malíř a kreslíř, příslušník generace Národního divadla. Jeho pozdně romantická tvorba navazuje na nazarenismus a Josefa Mánese. Citováno z: Jenewein [online]. Poslední aktualizace [cit ]. Dostupné z: 32 Matějková, Eva. Oblastní muzeum Kutná Hora. Krásné město: časopis pro rodáky a přátele Kutné Hory, 1971, č. 3, s Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 17

19 5. Šedesátá léta - ve znamení popularizace Šedesátá léta 20. století znamenala definitivní konec existence Archeologického sboru Vocel (přesnější datum zániku není známo), ale také velice činorodé období v historii muzea, co se týče spolupráce s veřejností (přístup k evidenci sbírek již bohužel nebyl tak aktivní). Začaly se pořádat tzv. Večery na Hrádku, což představovalo pásmo pravidelných přednášek, recitace poezie nebo divadelních a koncertních vystoupení. Studenti zde také měli možnost navštěvovat některý ze zájmových kroužků jejich náplň logicky vyplývala ze zaměření muzea. Jednalo se například o kroužky archeologie, historie nebo třeba geologie. Roku 1964 byla v Kamenném domě vytvořena expozice Osada zemědělců z mladší doby kamenné v Bylanech u Kutné Hory. 34 Rozšiřovala a aktualizovala se ve shodě s tím, jak postupoval archeologický výzkum v této lokalitě. 35 Na Hrádku byla zase během let budována expozice o středověkém hornictví, hutnictví a mincovnictví v Kutné Hoře Objevení středověkého důlního díla Důležitým mezníkem v historii muzea byl objev a zpřístupnění středověké štoly, což velmi zvýšilo atraktivitu prohlídek. Důkladný a věrohodný rozbor této události je bohužel ztížen tím, že se nedochovala (resp. není dostupná) původní dokumentace o nalezení štoly. Určitým vodítkem tak mohou být technické zprávy o stavu důlního díla a dokumentace z pozdějších let, popřípadě zmínky v sekundární literatuře. Muzeum ve spolupráci s několika pracovníky Rudných dolů závodu Kaňk mělo již několik let v plánu vytvořit tzv. podzemní muzeum v báňském díle, které by návštěvníkům názorně a poutavě přiblížilo hornickou práci. Vhodným se jevil důl 34 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 35 Bylany u Kutné Hory jsou významným archeologickým centrem regionu. Výzkumy zde probíhají od roku Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 18

20 Marie Magdalena v Turkaňském pásmu. 37 V něm se mělo zpřístupnit první patro v délce cca 3 kilometrů, což představovalo spleť chodeb a dobývek ze 14. a 15. století. Tento záměr však nebyl nikdy uskutečněn. Důvodem byla relativní vzdálenost od historického centra města a také vysoké provozní náklady, které by bezesporu vznikly. To už ale zároveň probíhal nezávislý hydrogeologický průzkum v oblasti svahu pod Jezuitskou kolejí (v rámci celkového průzkumu kutnohorského podzemí). Toto území již delší dobu vykazovalo poklesy a deformace. Výzkum proběhl v letech díky Katedře geotechniky ČVUT pod vedením doc. K. Hromady. 38 Pracovníci se zaměřili na místa, kde se nacházel sběrný kanál z období stavby barokní koleje. Z historických map pořízených jezuity bylo také patrné, že v tom samém prostoru se dříve nacházelo množství podzemních chodeb. To se potvrdilo na podzim roku , kdy byla díky kopané sondě 40 objevena středověká štola západovýchodního směru. Než mohl být proveden samotný odborný průzkum štoly, museli si geologičtí pracovníci poradit s některými překážkami. Bylo například nutné snížit hladinu vody a mnoho kilogramů nánosu odvézt pryč, neboť chodba byla z velké části zavalena. Vzhledem ke členitému a příkrému terénu se k odvozu hlíny a kamení mohlo používat pouze jednoduchých koleček. 37 Turkaňské pásmo je jedním z dvanácti žilných pásem, které protínaly kutnohorský těžební revír. Eva Matějková ho pravděpodobně chybně uvádí jako Kaňkovské pásmo, když popisuje objevení štoly (viz Matějková, Eva. K nově nalezeným středověkým báňským dílům v Kutné Hoře. S. 53. In Z dějin hornictví a hutnictví: statě přednesené na pracovních seminářích v Praze v roce Praha: Národní technické muzeum, 1970.). Pásmo s názvem Kaňkovské na kutnohorském těžebním revíru neexistovalo. 38 Matějková, Eva. K nově nalezeným báňským dílům v Kutné Hoře. S. 53. In Z dějin hornictví a hutnictví: statě přednesené na pracovních seminářích v Praze v roce Praha: Národní technické muzeum Matějková, Eva. K nově nalezeným báňským dílům v Kutné Hoře. S. 53. In Z dějin hornictví a hutnictví:statě přednesené na pracovních seminářích v roce Praha: Národní technické muzeum, V popisované hloubce průzkumné sondy lze nalézt drobné odchylky. Eva Matějková uvádí v cit. příspěvku (K nově nalezeným báňským dílům v Kutné Hoře, s. 53) hloubku sondy 21 m, v novějším článku z r píše tatáž autorka o tehdejší hloubce 22 m (viz Matějková, Eva. Z podzemí Kutné Hory. Obzory Kutnohorska, 1. dubna 2008, roč. 19, č. 14, s. 5). F. Dyntar uvádí hloubku oné průzkumné šachtice 20 m (viz Dyntar, F. Průzkum starých báňských děl v okolí jesuitské koleje. S. 19. In Kutná Hora v báňské historii. Kutná Hora: Oblastní muzeum Kutná Hora, 1968). 19

21 V technické zprávě z roku je chodba pro přehlednost rozdělena na vstupní prostor, vodní štolu, kanalizační štolu u Jezuitské koleje a průzkumnou jámu. Budoucí atraktivní důlní dílo se nacházelo v havarijním stavu, stěny byly zvětralé a místy hrozilo zřícení. Proto byly některé části vybetonovány a blízko vchodu byly vytvořeny betonové schody pro překlenutí spádu. Následným průzkumem bylo zjištěno, že jednotlivé části štoly byly raženy v několika obdobích. Různé stáří dokazovaly nestejné způsoby opracování chodby. Měla nepravidelný průběh a dalo se usuzovat, že její úvodní část byla později (pravděpodobně od 1. poloviny 16. století) využívána pouze k odvodňování. Ukázalo se, že nalezená středověká štola tvoří první patro rozsáhlejšího důlního díla v oblasti Oselského pásma. 42 Raženo bylo na kontaktu pískovce a ruly. 43 Jelikož byla spodní patra skryta pod vodou, museli při prozkoumávání dalších částí pomáhat i potápěči s dýchacími přístroji. Aby bylo možno štolu zpřístupnit, musela se na některých místech odstranit vrstva sintru (porézní horniny vzniklé vysrážením) a veškerý naplavený materiál musel být odvezen. Poprvé bylo středověké důlní dílo zpřístupněno již roku 1968, tehdy pouze pro účastníky Mezinárodního geologického kongresu. 44 Pro ostatní návštěvníky byla muzejní štola oficiálně otevřena roku To již bylo v dole zavedeno i elektrické osvětlení. Na druhé straně od původního vstupu byla mezitím ražena nová těžní šachta pro plánovaný osobní výtah, ten ale nikdy do provozu uveden nebyl a zůstal zde prakticky jen prázdný otvor. Turisté vstupovali do podzemí původním vchodem nedaleko místa objevu (u domu č. 31) a poté, co pěšky došli na konec zpřístupněné trasy, se vraceli stejnou cestou nazpátek. Prohlídkový úsek činil cca 246 metrů, což zůstalo do dnešní doby beze změny. Samozřejmým doplňkem prohlídky byly (a jsou) bezpečnostní pláště, které imitovaly středověký havířský oděv, hornické přilby a svítilny. Toto ochranné vybavení pro návštěvníky ještě více zvýšilo 41 Čermák, R. Zajištění svahu pod Jezuitskou kolejí [technická zpráva]. Praha, Oselské pásmo bylo nejvýznamnějším a nejbohatším žilným pásmem na Kutnohorsku. Název dostalo podle legendárního dolu Osel, jenž patřil mezi nejhlubší středověké doly v Evropě. Poté, co byl v 16. století zaplaven, se ho dodnes nepodařilo objevit. 43 Matějková, Eva. K nově nalezeným středověkým báňským dílům v Kutné Hoře. Cit. dílo, s Matějková, Eva. Oblastní muzeum v Kutné Hoře. Krásné město, s

22 originalitu prohlídek a stalo se v Kutné Hoře raritou. Vybudovaná výtahová šachta pak sloužila až do roku 1995 jako nouzový východ s vertikálně umístěnými žebříky, jenž byl využíván jen v nezbytných případech. Měla také funkci odvětrávací šachty. Muzeum tak díky zpřístupnění části důlního díla zajímavým způsobem rozšířilo své expoziční možnosti. Poloha štoly byla navíc neobyčejně výhodná, neboť vstup do podzemí se nacházel v blízkosti Hrádku. Zpřístupnění části důlního díla přineslo samozřejmě velký zájem návštěvníků. Během dvou let, resp. turistických sezon, navštívilo kutnohorské podzemí přes osob 45 a během dalších let nadále stoupal. Tohoto vysokého čísla bylo však dosaženo i tím, že nebyly pravděpodobně zcela respektovány bezpečnostní předpisy. Konec šedesátých let byl pro muzeum významný i jinak. V roce 1969 byl proveden archeologický výzkum neolitického hradiště Cimburk nedaleko Bylan a stavební údržbáři muzea se podíleli na opravě zdiva původního hradu Jana Roháče z Dubé na Sioně. 46 V letech 1969 až 1971 se muzeum ujalo vydávání časopisu Krásné město, kutnohorského čtvrtletníku; kromě toho vydávalo i vlastní sborníky, jež se tematicky dělily na řadu historickou a geologicko-báňskou Sedmdesátá léta 20. století Roku 1970 získalo muzeum gotickou kapli Božího těla u chrámu sv. Panny Barbory, kterou odkoupilo ze soukromého majetku Jana Tučka. Veřejnosti byla zpřístupněna jako výhledová terasa a k tomuto účelu je stále využívána. 45 Matějková, Eva. Oblastní muzeum v Kutné Hoře. Krásné město: časopis pro rodáky a přátele Kutné Hory, 1971, č. 3, s Matějková, Eva. Oblastní muzeum v Kutné Hoře. Krásné město: časopis pro rodáky a přátele Kutné Hory, 1971, č. 3, s Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 21

23 Začátek nového desetiletí znamenal pro PhDr. Matějkovou odvolání z funkce ředitelky a pro PhDr. Marii Vítkovou nástup na uvolněný post. 48 Ona i další dva nástupci působili v řídící funkci doslova jen pár let. Muzeum zaznamenávalo stále se zvyšující počet návštěvníků, a snažilo se jim proto poskytovat co nejlepší služby. Byla například zprovozněna prodejna suvenýrů, kde si turisté mohli koupit upomínkové předměty vyrobené přímo v muzejních dílnách. Muzeum mělo k dispozici konzervátorskou, kovářskou a keramickou dílnu. K dalším pracovištím patřilo provozní oddělení a stavebně údržbová sekce. Odborná pracoviště byla rozdělena takto: - geologicko-mineralogické oddělení - archeologické oddělení (dále rozčleněno na historickou archeologii a prehistorii) - oddělení etnografie - numismatické oddělení - oddělení báňské historie - oddělení výtvarného umění. 49 K odbornému oddělení je možné přiřadit i sbírkovou knihovnu. K 1. lednu 1974 byl opět změněn status muzea. Instituce přestala vykonávat funkci krajského muzea a vrátila se ke staronovému názvu Okresní muzeum Kutná Hora. PhDr. Marii Vítkovou vystřídala ve funkci PhDr. Marie Bisingerová (za svobodna Kapavíková). Vedoucí pozici vykonávala pouhý rok. Správní změna měla za následek zrušení nemuzejních aktivit to v podstatě znamenalo zánik většiny manuálních pracovišť. Byl ukončen provoz všech dílen i stavební čety. 48 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 49 Matějková, Eva. Oblastní muzeum v Kutné Hoře. Krásné město: časopis pro rodáky a přátele Kutné Hory, 1971, č. 3, s

24 Muzeum se zaměřilo hlavně na sjednocení malých muzeí a památníků. Přišlo sice o Jeneweinovu galerii, neboť ji muselo vrátit Městskému národnímu výboru, ale ten samý rok (1975) získalo muzeum od MNV Vlastějovice myslivnu ve Všebořicích. 50 V ní byla ve spolupráci s Muzeem Bedřicha Smetany Praze zpřístupněna expozice Život a dílo Zdeňka Fibicha. 51 Bylo tak důstojně uctěno rodné místo umělce. V polovině 70. let byli pracovníci muzea požádáni, aby pomohli se záchranou sbírek muzea v Ratajích nad Sázavou. Na zámku, kde muzeum sídlilo, se totiž zřítily stropy a sbírky zůstaly uvězněny pod nánosem suti. Exponáty, které šlo alespoň trochu zachránit a vytáhnout zpod sutin, byly provizorně umístěny na ratajské faře. Kutnohorské muzeum tyto předměty získalo převodem roku Další sbírky dostalo díky Muzeu v Uhlířských Janovicích a Vlastějovicích. Evidence fondu trvala vzhledem k velkému množství předmětů několik let. Kromě těchto záslužných prací se zaměstnanci věnovali výstavní činnosti a inovaci expozic. V roce 1978 musela být uzavřena expozice v hlavní budově Hrádku, protože se narušila statika. Tento stav trval dlouhých dvacet let, návštěvníkům byl během tohoto období umožněn vstup pouze do přízemí Hrádku. Zde byla umístěna alespoň provizorní instalace s názvem Kutnohorské dolování včera a dnes (od září 1979). Součástí prohlídky byla i ukázka původního těžního stroje trejvu a návštěva štoly. Nová expozice byla zato instalována téhož roku v Kamenném domě Umělecké řemeslo a Kutná Hora. 7. Muzeum v 80. letech 20. století ve znamení oprav V roce 1980 proběhla v muzeu kontrola Výboru lidové kontroly, která shledala vážné nedostatky v evidenci sbírek. Bylo nařízeno, aby se do konce roku 1980 zaevidovaly všechny sbírkové předměty v 1. stupni evidence, a tak odborní i provozní pracovníci muzea vytvořili několik tříčlenných pracovních skupin, které na evidenci pracovaly. Ve spěchu bylo nově zaevidováno i několik předmětů již dříve zapsaných, 50 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 51 Zdeněk Fibich ( ) = český hudební skladatel 19. století, typický představitel hudebního romantismu. Citováno z: Zdeněk Fibich [online]. Datum aktualizace [cit ]. Dostupné z: 23

25 mnohé předměty byly naopak evidovány, přestože neměly sbírkovou hodnotu. S omyly z let 1955 až 1980 se pracovníci muzea potýkají prakticky dodnes. 52 Počátek 80. let se nesl ve znamení oprav muzejních objektů a reinstalací starších expozic. Dne 1. května 1981 byla otevřena v Uhlířských Janovicích nová expozice Uhlířskojanovicko, která dokumentovala vývoj regionu od nejstarších dějin po současnost. Sedm let poté byla nahrazena archeologickou expozicí Pravěká a středověká kuchyně. 53 Také myslivna ve Všebořicích musela být opravena, neboť dřevěné části ohrozila dřevomorka. Stálá výstava o Zdeňku Fibichovi tam byla znovu vybudována roku Ve stejném roce byl opraven i Tylův památník a Kamenný dům. V Tylově rodném domě byla vytvořena expozice O životě a díle Josefa Kajetána Tyla, na Kamenném domě pak Umělecké řemeslo a Kutná Hora ve 14. až 19. století. Rozsáhlá rekonstrukce čekala i hlavní budovu Hrádek. S pracemi se začalo ve druhé polovině 80. let, ale jednotlivé etapy se různě protahovaly. Opravami trpěly i sbírky, například když byla rekonstruována střecha a nehotovými místy dokonce zatékalo. Pro návštěvníky tyto práce znamenaly až doku 1994 pouze částečné zpřístupnění muzea, díky muzejnímu dolu byla návštěvnost přesto docela vysoká. Poslední integrace muzeí na kutnohorském okrese proběhla k 1. lednu K Okresnímu muzeu v Kutné Hoře bylo přičleněno Městské muzeum v Čáslavi, čímž jedno z nejstarších venkovských muzeí ztratilo svou autonomitu. Nařízení bylo po třech a půl letech opět zrušeno a město Čáslav si převzalo své muzeum zpět. 8. Devadesátá léta ve znamení svobody Roku 1990 se ujala vedení muzea PhDr. Světlana Kršáková (pozdějším příjmením Hrabánková). Jejím hlavním cílem bylo dokončit rekonstrukci mnohaletou rekonstrukci Hrádku, která postupovala velice pomalu. Nová ředitelka musela kromě tohoto úkolu 52 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 53 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 54 Hrabánková, Světlana Kremla, Josef. České muzeum stříbra. In Středočeský sborník historický [rukopis]. 24