Rigorózní práce. Mgr. Eva Žatecká 2006/2007

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Rigorózní práce Postavení a úkoly Probační a mediační služby Mgr. Eva Žatecká 2006/2007 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma: Postavení a úkoly Probační a mediační služby zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny....

2 1. Úvod Pro zpracování rigorózní práce jsem si zvolila téma Postavení a úkoly Probační a mediační služby. Záměrem mé práce je podat co možná nejvíce ucelený přehled o celkové podstatě institutu Probační a mediační služby, o jeho činnostech, poslání, úkolech i organizaci, jaké místo v právním systému zaujímá a jak je hodnocena nejen veřejností. Pro svou práci jsem se rozhodla využít dotazníkového šetření a rozhovorů s pracovníky Probační a mediační služby a také vlastní praxe na středisku Probační a mediační služby v Blansku, abych mohla situaci rozebrat z více úhlů pohledu. Důvodem, proč jsem si vybrala právě tento institut, je zejména to, že Probační a mediační služba je přes více jak pětileté působení v naší republice pro veřejnost, ale i pro právníky nezabývající se přímo trestním právem, poněkud neznámým pojmem. Častokrát se setkávám s otázkou A co je to vlastně ta meditační služba?. Z těchto důvodů jsem se rozhodla podrobně zpracovat právě tuto problematiku a snažím se čtenáři co nejvíce přiblížit podstatu Probační a mediační služby, její fungování a činnost. Ve světě není institut Probační a mediační služby novinkou, ačkoliv jej nenajdeme v téže podobě, jak jej známe u nás. Důvodem pro rozšíření probačních služeb, jejich zavedení nebo rozšíření může být dle mého názoru vzrůstající míra kriminality. Tento nárůst se netýká jen České republiky, ale v podstatě se dotýká celé Evropy. Vzrůstající kriminalita je patrna jak v tradiční trestné činnosti (násilná trestná činnost, trestné činy proti majetku, drobná trestná činnost zastoupená např. vandalismem či dopravní trestná činnost - řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, překročení povolené rychlosti), tak i u trestných činů souvisejících s novými druhy kriminality, jakými je např. drogová a s drogovou závislostí související trestná činnost, kriminalita životního prostředí, počítačová kriminalita, rozličné formy organizovaného zločinu a další. Trestná činnost ve stále větší míře přesahuje hranice jednotlivých států a začíná mít nadnárodní charakter. V souvislosti s nárůstem trestné činnosti a novými 2

3 formami kriminálního jednání, se ukazuje, že jednotlivé společnosti mají pouze omezené možnosti tento problém zvládat. V případě, kdy se nedaří těmto problémům efektivně čelit prostřednictvím preventivních opatření, je potřeba opět zaměřit pozornost na možnosti jejich řešení v rámci trestního systému. Dále se zjišťuje, že kapacita věznic se nemůže donekonečna zvyšovat. Proto dochází k začleňování alternativních trestů do trestních systémů států a v souvislosti s jejich výkonem je třeba zajistit účinný a efektivní orgán, který by vše evidoval, organizoval a monitoroval. Některé z trestů lze kontrolovat jednoduše (např. peněžitý trest, propadnutí věci či majetku), ovšem jiné nemohou být vykonány jednorázově, bez dalších pokynů a spolupráce (jedná se např. o podmíněné odsouzení s dohledem, obecně prospěšné práce). Právě v těchto situacích je zapotřebí mít k dispozici samostatný aparát a proškolený personál, který se bude danou oblastí zabývat. Probační a mediační služba vychází z principu restorativní justice, o němž pojednám v samostatné kapitole. Významným posunem pro princip restorativní justice je způsob nahlížení na pachatele i poškozeného a nutnost spolupráce nejen mezi pachatelem a orgány činnými v trestním řízení, případně následně s orgány umožňujícími výkon trestu, ale zejména spolupráce mezi pachatelem a poškozeným (nejen v rámci mediačních činností). Vytvoření Probační a mediační služby je posunem v naší koncepci, a jelikož se jedná o relativně nestrannou organizaci, může být i postoj účastníků trestního řízení vstřícnější směrem ke spolupráci s úředníkem probační služby než se soudci/státními zástupci. Nehledě na to, že pokud chceme uložit přiměřený a efektivní trest, měli bychom se zamyslet nejen nad povahou spáchaného trestného činu, ale i nad okolnostmi jeho spáchání, případně nad osobností pachatele a jeho sociálním prostředím. Mnohdy trest uložený za podmínek, kdy osobě soudce není známo nic o osobě pachatele (s výjimkou zápisu v rejstříku trestů), nesplní svůj účel tak, jako by tomu bylo v případě jednání s probačním úředníkem. Význam Probační a mediační služby je i ve zjednodušení a zefektivnění trestního řízení, kdy za určitých předpokladů ani k jednání před soudem nemusí vůbec dojít. 3

4 Cílem mé práce je podat ucelený přehled i o principu restorativní justice, z nějž institut Probační a mediační služby vychází. Nepochybně k Probační a mediační službě patří osvětlení pojmů probace a mediace, včetně jejich historie a cílů. Samostatnou kapitolu věnuji i obecnému srovnání systémů probačních služeb, neboť ačkoliv jsou tradice jednotlivých zemí a jejich právní podmínky pro uplatnění probačních služeb různá, přeci jen objevíme některé sjednocující prvky. Velká část mé práce bude zaměřena na právní úpravu Probační a mediační služby, jež byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb., s účinností od a samotné její činnosti. Protože úprava naší služby vychází zejména z úpravy britské, zařadím i kapitolu o Národní probační službě ve Velké Británii a poté provedu srovnání obou probačních služeb. Využiji tedy monografického zpracování nejen české, ale i zahraniční odborné literatury a dále metody komparativní. Jelikož součástí rigorózní práce by měla být reflexe problémů z praxe, rozhodla jsem se k využití dotazníkového šetření mezi úředníky středisek Probační a mediační služby po celé ČR ke zhodnocení jejich poznatků a námětů na řešení dané problematiky. Tito se s problémy uskutečněním probace či mediace setkávají dennodenně a jejich poznatky jsou pro mne velmi cenné. Judikatura Nejvyššího soudu není, alespoň co se týká probace a mediace, příliš rozmanitá, spíše skromná. Pokusím se zjistit, zda je to proto, že je právní úprava Probační a mediační služby natolik dokonalá, nebo zda ještě judikatura nebyla navržena. Pokud objevím možná řešení, v což věřím, navrhnu je jako úvahy de lege ferenda. Princip restorativní justice vnáší nové pohledy na smysl a účel trestu. Zejména u mladistvých, prvopachatelů, u obviněných z méně závažných deliktů, je efektivnost alternativních způsobů řešení trestní věci vysoká. Výsledkem posunu v náhledu na účel a smysl trestu je i vytvoření nového specializovaného zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže s účinností od Připravované rekodifikace trestního zákoníku a trestního řádu na sebe jistě nedají dlouho čekat, byť již byl jeden návrh nového trestního zákoníku Poslaneckou sněmovnou v dubnu 2006 odmítnut. 4

5 Věřím, že tato práce podá ucelený přehled o problematice Probační a mediační služby, nabídne nová východiska a náměty v řešení dané problematiky i v širších souvislostech připravované rekodifikace českého trestního práva a bude přínosem pro všechny, kteří si ji přečtou. Právní stav rigorózní práce odpovídá právnímu stavu ke dni

6 2. Princip restorativní justice 2.1. K pojmu restorativní justice Jedním ze stále se rozvíjejících principů spravedlnosti je především princip restorativní justice. Z tohoto principu vychází alternativní tresty, alternativní způsoby řešení trestních věcí a tedy i činnost Probační a mediační služby. Pojem restorativní justice 1 vychází z myšlenky, že trestný čin je sociálním konfliktem mezi dvěma a více jednotlivci a mezi jejich normami a normami ve společnosti, v níž se nacházejí, a lze jej účinně řešit jen za aktivní účasti všech dotčených osob. Toto pojetí vychází z myšlenky, že trestný čin narušil sociální vztah mezi pachatelem, obětí a dotčenou společností. Restorativní justice umožňuje těm, kteří byli tímto činem nejvíce dotčeni (především tedy poškozeným), vzít spravedlnost do svých rukou. 2 Princip restorativní justice se začal rozvíjet v polovině 80. let 20. století, a to nejprve v Kanadě a USA, a postupně začal pronikat i do západní Evropy. Ale předcházely mu tradice původních obyvatel Nového Zélandu (Maorové), severní Kanady či africké zvykové právo 3. Nejedná se o nějaký ucelený systém reakce společnosti na trestnou činnost, neboť každá země si tento princip upravuje dle svých možností. Restorativní justice působí vedle klasické trestní justice retributivní justice nebo ji vhodným způsobem doplňuje a nepředstavuje tak konkrétní paralelní systém. Názory podporující tuto koncepci vycházejí nejčastěji z narůstajících problémů trestní justice, jakými jsou např. vysoký růst kriminality, přeplněné věznice, vysoké zatížení soudů a nízká účinnost trestů. Ovšem pokud bychom zanevřeli na koncepci retributivní justice a nahradili ji spravedlností restorativní, mohlo by dojít k přílišnému uvolnění, případně i k opuštění klasických zásad 1 Restorativní justice pochází z angl. slova restore obnovit, navrátit do původního stavu. 2 Větrovec, V., Nedorost, L. a kol.: Zákon o mediaci a probaci komentář. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2002, str Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, dále srovnej např. Fenyk, J., Sotolář, A., Sovák, Z., Doubravová, D. Mediace jako alternativní podoba naplnění trestní spravedlnosti. Trestní právo, 2001, č. 5, str

7 trestního práva, a to by (dle mého názoru) přineslo velké nebezpečí ve fungování trestního práva. Přeci jen pro některé pachatele a za určité trestné činy nelze efektivně tento princip využít. Jsem toho názoru, že by mělo docházet k ještě většímu proniknutí restorativní justice do systému trestního práva, ale na druhou stranu se domnívám, že doba pro úplné opuštění zásad tradičního procesu ještě v žádném případě nenastala a ani tyto zásady nelze jen tak, ze dne na den, změnit Principy, na nichž je restorativní justice založena Restorativní justice je založena na těchto základních principech: 5 - zločin nemá být považován za porušení společenského pořádku ani za překročení abstraktních právních a morálních pravidel, ale má být chápán především jako škoda (újma), která byla způsobena oběti a jako hrozba pro bezpečnost společnosti. - Škodu způsobenou oběti je třeba chápat široce, jde o újmu materiální, fyzickou, psychickou, o ztrátu společenského postavení, narušení sociálních vazeb, osobního a rodinného života. - Reakce na zločin má přispět ke snížení (odstranění) této škody a hrozby. - Hlavním účelem společenské reakce na spáchaný čin nemá být potrestání pachatele, ani jeho převýchova nebo odstrašení, ale vytvoření takových podmínek, aby mohly být odstraněny následky trestné činnosti. - Tendence ke zpřísňování trestní represe a ukládání přísnějších trestů je kontraproduktivní, zejména u mladistvých pachatelů. - Pachatel se má aktivně podílet na náhradě způsobené škody (na odstranění škodlivých následků trestného činu) a mají mu přitom být zachována všechna práva jako ostatním občanům. - Jestliže pachatel nehodlá participovat na tomto odstranění následků (na náhradě škody), je k tomu donucen soudem. 4 Srovnej Karabec, Z. a kol.: Restorativní justice sborník příspěvků a dokumentů. Praha: IKSP, 2003, str Karabec, Z. a kol.: Restorativní justice sborník příspěvků a dokumentů. Praha: IKSP, 2003, str. 9. 7

8 - Státní orgány (orgány činné v trestním řízení) se mají v systému restorativní justice angažovat pouze tehdy, jestliže čistě vyjednávací postup mezi pachatelem a obětí nevede k cíli nebo jestliže spáchaný trestný čin je takového druhu (závažnosti), že klasický trestní proces je nezbytný. - Oběť trestného činu nemůže být nucena k vyjednávání s pachatelem o způsobu a rozsahu kompenzace za způsobenou škodu. Mezinárodní právo se také stále více přiklání k principu restorativní justice. 6 Mnoho států vkládá do svých právních řádů stále nové prvky výše uvedené spravedlnosti, alternativní tresty a přístupy, a tak i Organizace spojených národů přistoupila k vytvoření komise, která se zabývala prevencí kriminality a trestním soudnictvím a ve své kompetenci vytvořila návrh rezoluce, zabývající se principem restorativní justice a jeho uplatňování v členských státech. Mezi doporučení Komise, které považuji za vhodné zmínit, patří zejména následující: 7 - koncept restorativní justice (cíle, programy, metody) má být k dispozici ve všech stádiích trestního procesu, - principy restorativní justice by měly být aplikovány pouze se svobodným a dobrovolně vyjádřeným souhlasem všech zúčastněných subjektů. Tento souhlas může být vzat zpět kdykoliv během trestního řízení, - všechny zúčastněné subjekty mají být seznámeny se základními fakty projednávaného případu, což je předpoklad pro jejich účast na restorativním procesu. Tato jejich účast nesmí být použita jako důkaz uznání jejich viny v probíhajícím trestním řízení, - musí být brán bedlivý zřetel na případné nerovnoprávné postavení subjektů restorativního procesu (pachatelé, oběti, další zúčastněné osoby), 6 K mezinárodním úmluvám srovnej např. Fenyk, J., Sotolář, A., Sovák, Z. Mediace jako alternativní podoba naplnění trestní spravedlnosti. Trestní právo, 2001, č Karabec, Z. a kol.: Restorativní justice sborník příspěvků a dokumentů. Praha: IKSP, 2003, str

9 zejména vzhledem k jejich věku, sociální zralosti, intelektuálním předpokladům apod., - obdobně musí být brán zřetel na to, aby se všechny zúčastněné subjekty necítily v průběhu restorativního procesu ohroženy, - principy a postupy používané v restorativním procesu mají být zakotveny v příslušných právních předpisech. I když tyto principy nebudou mít právní závaznost, příslušné justiční orgány by je měly respektovat, - účastníci restorativního procesu mají mít právo na právní pomoc před tímto procesem i v jeho průběhu, mladiství by měli mít možnost využívat rodičovské asistence, - dříve než jednotlivé subjekty vysloví svůj souhlas s účastí v restorativním procesu, musí být plně informovány o svých právech, o povaze tohoto procesu a možných souvislostech s jejich rozhodnutím, - pachatel ani oběť nesmějí být žádným způsobem donucováni k účasti na restorativním procesu (např. přemlouváním nebo uváděním mylných informací), - obsah diskuze, která proběhne v rámci restorativního řízení, musí být důvěrný a nemá být zveřejněn bez souhlasu účastníků, - soudní rozhodnutí založené na výsledcích restorativního procesu má mít stejnou právní povahu jako jiná soudní rozhodnutí nebo rozsudky a má vylučovat možnost nového trestního stíhání v téže věci (stále platí zásada ne bis in idem), - jestliže v průběhu restorativního procesu nedojde k dohodě mezi stranami, případ má být vrácen zpět orgánům trestního řízení, které mají ve věci rozhodnout bez zbytečného odkladu. Skutečnost, že v rámci restorativního procesu nedošlo k dohodě, nesmí být důvodem pro přísnější rozsudek v následném trestním řízení. 8 8 Tato doporučení Česká republika dle mého přesvědčení splňuje. Příkladem může být např. ustanovení 314 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, kdy v případě neschválení narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem nelze k prohlášení učiněném obviněným přihlížet. 9

10 Prosazování restorativní justice se věnují především různé nevládní organizace zabývající se oběťmi trestných činů, mediačními technikami a prevencí kriminality. Výše zmiňovaná rezoluce doporučuje vytvoření průběžných konzultací mezi orgány trestní justice a pracovníky připravujícími restorativní koncepty tak, aby tyto programy dosáhly většího uplatnění v praxi orgánů činných v trestním řízení. Předpokladem je, že jednotlivé státy přistupující k principu restorativní justice budou nacházet inspiraci ve státech, kde je již tento princip uplatňován a naopak státy, které mají velké zkušenosti s alternativními přístupy, budou hledat stále další a další možnosti jejich využití a nové modifikace. 9 V případě České republiky jsou dle mého názoru tato doporučení dodržována, neboť část z nich je uzákoněna, a dále je díky existenci Probační a mediační služby snaha o uplatnění dalších z nich, tak aby byly veškeré předpoklady pro zachování principu restorativní justice dodržovány. Rozvoj restorativní justice a jeho rozšiřování v praxi s sebou přinesli některé představy společnosti o tom, co je či není restorativní justicí. S ohledem na to, že některé představy laické veřejnosti nekorespondují s tím, co princip restorativní justice představuje, dovolila jsem si některé z mylných představ společnosti uvést: Středem zájmu restorativní justice není odpuštění pachateli a smíření se s trestným činem. Někteří poškození se mylně domnívají, že cílem restorativních programů je pouze odpustit pachateli a smířit se s ním. Toto však není primárním zájmem restorativní justice, i když je pravdou, že smíření poškozených s pachateli bývá častější než v klasické trestní justici Restorativní justice není totéž co mediace. U obou z nich sice dochází ke zprostředkování kontaktu mezi oběťmi a pachateli či členy komunity, ale přímý kontakt není vždy považován za vhodný. Restorativní přístupy jsou možné i v případě, kdy účastník konfliktu není ochoten nebo schopen přímého kontaktu. Mediace tedy není vhodným označením pro to, k čemu 9 Srovnej Karabec, Z. a kol.: Restorativní justice sborník příspěvků a dokumentů. Praha: IKSP, 2003, str

11 může dojít. Důležité také je, aby se pachatel přiznal k jisté úrovni odpovědnosti za spáchaný čin. Pokud tak neučiní, nemůže být účastníkem většiny restorativních programů. Z důvodů vkládání rovnítka mezi pojem restorativní justice a mediace, bývá pojem mediace nahrazován některými právníky či sociology pojmy konference nebo dialog. 10 Primárním účelem restorativní justice není pouhé snížení recidivy. Ve společnosti jsou sice velmi časté zmínky o restorativních programech jako o způsobech snížení opakující se trestné činnosti a většina těchto programů opakující se trestnou činnost opravdu snižuje, ovšem tato redukce opakované kriminality není prvotním důvodem existence těchto programů, jedná se pouze o vedlejší výsledek. Mnohem důležitější je zaměření se na oběť trestného činu, na možnost její účasti v celém trestním procesu a na odpovědnost pachatele za svůj spáchaný protiprávní čin. Jak uvedl Howard Zehr, restorativní justice není mapou, ale je kompasem 11. Nepředstavuje žádný konkrétní model nebo návod k použití, záleží vždy na dané kultuře, v jaké se restorativní principy uplatňují. Existence restorativní justice v právním systému jednotlivé země by měla být brána alespoň jako pozvánka k dialogu a dalšímu zkoumání. Většina programů je vytvořena pro prvopachatele a pro pachatele méně závažné trestní činnosti, ovšem restorativní justice se nevěnuje jen těmto případům. Společnost většinou upřednostňuje podporu pachatelů, jež se dopustí méně závažných trestných činů, než těch, kteří neustále svou trestnou činnost opakují či se dopustí závažné trestné činnosti. Jsem přesvědčena o tom, že restorativní přístupy mohou mít velmi příznivý dopad i na závažné případy, kde by to společnost ani nepředpokládala. 10 Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, str. 8: Konference je označení pro zprostředkovávaná setkání stran sporu (poškozený a obviněný), případně dalších osob. Existují různé formy konferencí, např. konference mezi poškozeným a obviněným (mediace), další významnou formou jsou rodinné skupinové konference užívané na Novém Zélandu. 11 Tamtéž, str

12 Restorativní justice není novým výdobytkem 20. století. Jak jsem uvedla v úvodu této kapitoly, již v dřívějších kulturních a náboženských tradicích docházelo ke kontaktování pachatelů a obětí. Tyto pokusy se projevily zejména u původních obyvatelů Severní Ameriky a Nového Zélandu. Některé formy restorativních přístupů vychází právě z těchto tradic. 12 Restorativní justice není bezpodmínečnou alternativou trestu odnětí svobody a nejedná se o opak odplatné (retributivní) justice. Ne vždy je propagování tohoto principu v souladu s tím, co princip restorativní justice doopravdy je. Právě z výše uvedených mylných představ si myslím, že společnost není mnohokrát příliš nakloněna k účasti v trestním procesu a k výkonu některých alternativních trestů, jež jsou s tímto úzce spojeny. Musíme tedy nabídnout něco, co v klasické trestní justici chybí, abychom dosáhli toho, že se lidé budou chtít trestního procesu účastnit. Podle zastánců restorativní justice existují 4 typy potřeb, jež jsou v klasické trestní justici u poškozených zvláště opomíjeny a praxe tomu někdy bohužel nasvědčuje. Jedná se o: 13 - potřebu informací, - potřebu říkat pravdu, - potřebu zplnomocnění, - potřebu náhrady škody nebo ospravedlnění. Na všechny tyto potřeby je kladen zřetel především v rámci mediace. Naopak u pachatelů je kladen důraz na jejich odpovědnost za spáchaný trestný čin. Pachatelé v procesu naplňování spravedlnosti potřebují: Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, str. 41: tzv. sentencing circles (trestání v kruhu) u obyvatel severní Kanady, peacemaking courts (smírčí soudy) u obyvatel Navaha či tzv. jirgo praktikované v Afgánistánu (fórum, kde se setkávají zástupci starších z kmenů, které žijí v Afghánistánu za účelem řešení národních a jiných otázek). 13 Tamtéž, str Tamtéž, str

13 - získat zodpovědnost, která bude reagovat na újmu způsobenou trestným činem, povzbudí dále pachatele k soucítění a aktivnímu přístupu a transformuje pocit hanby a ostudy, 15 - povzbudit k tomu, aby mohli zakusit osobní přerod a změnu včetně řešení problémů, příležitosti k léčbě závislosti a rozšíření a zvýšení osobních kompetencí, - povzbudit a podpořit jejich začlenění do společnosti, - dočasně omezit a kontrolovat jejich chování (toto platí jen pro některé z nich, např. drogově závislé pachatele) Zaměření restorativní justice Restorativní justice se zaměřuje nejen na pachatele a oběť, ale i na celou společnost / komunitu, v níž pachatel žije, a jež je mnohdy trestným činem dotčena, stejně jako přímo poškozený. Je ji třeba vzít v úvahu v procesu naplňování spravedlnosti. V tomto případě je nutno věnovat pozornost zájmům společnosti v roli poškozeného, dostat příležitost prohloubit smysl pro pospolitost a vzájemnou zodpovědnost a povzbudit společnost k tomu, aby vzala závazky pro blaho a prosperitu svých členů a vytvářela podmínky, jež vedou ke zdravé komunitě. Tedy nejen pasivně přihlížet, ale aktivně se trestního procesu účastnit a vést i ostatní členy společnosti k účasti. Nehledě na vytváření programů pro pachatele, jež zmírní jejich případnou další kriminalitu. Existuje mnoho rozdílných pohledů mezi restorativní a retributivní justicí. 16 Nejvýstižnější jsem nalezla u Howarda Zehra, který je svým způsobem jedním ze zakladatelů, či dalo by se říci rozšiřovatelů, restorativní justice Hanba může mít též znovuobnovující charakter, a to tehdy, dojde-li k veřejnému odsouzení spáchaného trestného činu, a ne pachatele, a dostane-li pachatel příležitost se hanby zbavit nebo ji transformovat. 16 Např. Marshall definuje restorativní justici jako proces, kdy se všechny strany, jichž se týká nějaký konkrétní trestný čin, společně snaží vyřešit otázku, jak se vypořádat s nepříznivými následky trestného činu a jeho dopadem na budoucnost in Nutall, Ch. a kol. Snižování kriminality: Zhodnocení výzkumných poznatků o způsobech nakládání s kriminálním chováním. Přeložila Agentura Pylon. Praha: IKSP, 2005, str Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, str

14 Rozdíl mezi dvěma typy justice Trestající justice Obnovující/restorativní justice Trestný čin je porušením práva a prohřeškem Trestný čin je prohřeškem proti osobě a proti státu. Porušením zákona vzniká vina. narušením vzájemných osobnostních vztahů. Porušení normy vytváří závazky a povinnosti. K naplnění spravedlnosti dochází za účasti Spravedlnost je naplněna prostřednictvím poškozeného, pachatele a členů komunity, uznání viny pachatele a jemu uložené újmy kteří usilují o obnovu narušeného stavu a (trestu). vztahů. Hlavní zřetel je kladen na potřeby Hlavní zřetel je kladen na to, aby pachatelé poškozeného a odpovědnost pachatele byli podle zásluhy potrestáni. v procesu nápravy. Tři klíčové otázky, na něž je třeba si odpovědět: Jak byl porušen zákon? Kdo se daného činu dopustil? Komu vznikla škoda? Jaké jsou potřeby osob, které trestný čin zasáhl? Jak má být pachatel potrestán? Komu vznikají závazky a povinnosti? Z výše uvedeného vyplývají základní pilíře, na nichž je restorativní justice založena. Jedná se o újmu, jež byla trestným činem někomu způsobena, závazky a povinnosti, které dotyčným osobám trestným činem vznikly a angažovanost a účast na řešení konfliktu Teze restorativní justice Dle mého názoru restorativní justice spatřuje v trestném činu újmu způsobenou konkrétnímu jedinci, z níž pro pachatele vyplývají určité povinnosti, za něž musí vzít on sám odpovědnost. Nesmí brát ohledy jen na svou osobu, ale především na osobu toho, jemuž újmu způsobil, a v neposlední řadě účast všech osob, jimž byla újma způsobena, a nalézt tak pro všechny nejefektivnější řešení. Stručněji řečeno: Restorativní justice se zaměřuje na újmy vzniklé trestným činem a usiluje o zohlednění potřeb poškozeného, dále podporuje odpovědnost pachatele za řešení vzniklé situace a zapojuje poškozeného, pachatele a komunitu do procesu řešení. 18 Tento pohled na restorativní justici nám poskytuje 5 základních principů, na nichž je položena: - zaměřuje se na škody a s nimi související potřeby oběti, komunity a pachatele, 18 Tamtéž, str

15 - zabývá se povinnostmi a závazky, které pramení ze způsobených škod, - využívá participace založené na vzájemné spolupráci, - zapojuje do tohoto procesu všechny zúčastněné, kterých se tato událost dotkla, - usiluje o nápravu špatnosti a zla. Tyto principy však mají svůj význam jen v tom případě, kdy vycházejí z určitých hodnot. Pokud budeme jen využívat postupy vycházející z trestní justice a přitom nebudeme vycházet z jejich zásad, může se nám snadno stát, že dojdeme k výsledkům, které restorativní charakter nemají. Howard Zehr nabídl následující definici restorativní justice: Restorativní justice je proces, jenž v maximální možné míře zapojuje všechny, kterých se daná trestná činnost dotkla. Restorativní justice usiluje o maximální možnou danou míru uzdravení a obnovu trestným činem narušených vztahů a za tímto účelem účastníkům umožňuje společně identifikovat způsobené újmy a vzniklé potřeby a od nich se odvíjející povinnosti a závazky. S touto definicí restorativní justice se ztotožňuji, ovšem doplňuji ji ještě takto:... a je v ní kladen důraz na odpovědnost pachatele za svůj čin a na jeho pozitivní působení do budoucnosti. V ostatním jí nelze nic vytknout, neboť pojímá všechny pilíře, jež jsem uvedla. Filozofie restorativní justice by se dala shrnout do tří R respektive O : - obnovení (restoration). - odpovědnost ( responsibility). - opětovné zapojení do společnosti (reintegration) Modely restorativní justice V praxi restorativní justice dominují tři význačné modely: konference mezi obětí a pachatelem (mediace), rodinné skupinové konference a tzv. kruhy. Pro všechny z výše uvedených modelů jsou příznačné tyto rysy: 19 McNeill, F., Batchelor, S. Soudnictví pro mladistvé přehled studií. Glasgow: Department of Social Policy and Social Work, 2003, str

16 Kontakt mezi účastníky, setkání vede tzv. facilitátor/vyjednavač, účastníci mají možnost seznámit se se všemi fakty (např. informační), možnost vyjádřit se, uvědomit si odpovědnost za spáchaný trestný čin, náhrada škody (někdy je dostačující pouhá omluva), otázky budoucnosti, dobrovolnost. Modelem konference mezi poškozeným a pachatelem se nyní zabývat nebudu, neboť jej blíže objasním v kapitole o mediaci. Pro české země jsou zajímavější (vzhledem k tomu, že se zde neuplatňují) dle mého názoru další dva restorativní modely. Jedná se o rodinné skupinové konference a kruhy. Rodinné skupinové konference pocházející z Nového Zélandu jsou založeny na účastenství širšího okruhu osob, zejména rodinných příslušníků. Tento model umožňuje vytváření takových podmínek, aby pachatel na sebe vzal odpovědnost a změnil své chování. Přizváni jsou proto i příslušníci pachatelovi rodiny, nebo i představitelé justičního systému, např. policejní úředník. Oproti klasickému modelu je tento model více inkluzívní a velmi důležitou roli hrají právě rodinní příslušníci. Tyto konference jsou navrženy tak, aby mohly ve většině případů nahradit klasické soudní jednání. Cílem je také upřesnit možnosti splácení či jiného odškodnění poškozeného pachatelem a preventivně působit na pachatele, případně mu uložit trest. Kruhy vycházejí z kanadských komunit, kde byly považovány za tzv. smírčí kruhy. 20 Můžeme je rozlišit na kruhy trestající a ozdravné. V kruhu postupně hovoří všichni účastníci o trestném činu, jak na ně působil, co se změnilo apod. Dostávají se tak do popředí hodnoty, životní filozofie atd. Jednání vedou dva facilitátoři, tzv. opatrovníci kruhu. 21 Narozdíl od předchozího modelu jsou přizváni nejen rodinní příslušníci, ale i účastníci z komunity. Takto je dosaženo širšího rozsahu a předmětem jednání může být i odpovědnost komunity a její povinnosti. Další možností, jak rozdělit restorativní modely, je dělení dle jejich cílů na: 20 Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, str Tamtéž, str

17 - Alternativní neboli odklonné programy. Cílem je de facto odklonit trestní řízení a vést je jiným způsobem. Často je potřeba doznání pachatele k trestnému činu. - Léčebné neboli terapeutické programy. Cílem těchto programů není ovlivnit konečné rozhodnutí ve věci, ale spíše snažit se vytvořit podmínky proto, aby pachatel porozuměl tomu, co udělal a snažil se nějak rehabilitovat a především vzít na sebe odpovědnost. Tyto programy jsou rozvíjeny v případech těžkých zločinů (vražd, znásilnění) a pachatel bývá většinou ve vězení. - Programy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Jedná se o tzv. domy na půl cesty, nebo kanadské Kruhy podpory a odpovědnosti. 22 Snahou je vést pachatele jak k odpovědnosti za spáchaný čin, tak, a to především, k jejich reintegraci do společnosti. Podle stupně vlivu restorativní justice v jednotlivých modelech docházíme k modelům plně restorativním (konference), převážně restorativním (diskusní panely), částečně restorativním (rehabilitační a léčebné programy), s potenciálem být restorativní (trest obecně prospěšných prací) nebo pseudorestorativním (nejsou restorativní) Princip restorativní justice v České republice Česká republika je ovlivňována trendy evropských zemí a není tomu jinak i v případě alternativních trestů a možností odklonů v trestním řízení. Trestní právo je založeno na klasickém kontinentálním právu. Díky tomu je úprava poměrně rigidní. Poskytuje omezený prostor soudům, státním zástupcům a policejním orgánům pro hledání toho nejvhodnějšího postupu při řešení trestněprávních věcí. Nicméně mohu říci, že princip restorativní justice postupně proniká do systému našeho práva. Legislativní zakotvení restorativních postupů a metod tomu hodně napomáhá. Mám na mysli zejména instituty obecně prospěšných prací, peněžitý trest, podmíněné odsouzení, podmíněné odsouzení 22 Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, 2003, str

18 k trestu odnětí svobody s dohledem v trestním právu hmotném a možnost narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání v trestním právu procesním. Dalším důležitým krokem bylo zakotvení Probační a mediační služby do našeho právního řádu zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, který nabyl účinnosti 1. ledna Připravovaná rekodifikace trestního zákona počítá taktéž s větším uplatněním alternativních sankcí a zakotvuje některé nové instituty restorativní justice Srovnej Karabec, Z. a kol.: Restorativní justice sborník příspěvků a dokumentů. Praha: IKSP, 2003, str nebo ze dne

19 3. Probace 3.1. Pojem probace Probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. 24 Probace pochází z latinského probare, tedy zkoušeti, ověřovati. Do probační činnosti zahrnuji působení probačního pracovníka v rámci tzv. probačního dohledu, soudní pomoci, včasné pomoci, jeho působení při zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací. Dále spolupráce při vytváření podmínek pro výkon probačního programu a další. 25 Tato činnost je založena na účelné kombinaci tří prvků: kontroly, pomoci a poradenství. Její uplatnění vede ke zvýšení účinnosti trestní sankce stejně jako k dosažení vyváženého poměru mezi trestní represí a prevencí. V probaci je spatřován především prostředek humanizace zacházení s odsouzenými tak, že probace méně narušuje sociální vazby pachatelů, méně je psychicky traumatizuje. Poskytuje možnost být součástí společenství, nijak se nevymykat od ostatních, nebýt odlišný. Probace může být chápána jak v užším, tak v širším slova smyslu. V užším smyslu se jedná především o určitý typ opatření, které spočívá v podmíněném odložení trestu, dále v osobní péči a dohledu, jenž je ukládán soudem tomu, kdo byl uznán vinným ze spáchání trestného činu. S tímto dohledem je často spojován i osobní závazek obžalovaného dodržovat podmínky soudem mu 24 2 odst. 1 zákona č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o PMS). 25 Domnívám se, že probační činnost nemůžeme vymezit jen úzce. Je je třeba chápat v širším smyslu a např. do ní začlenit pomoc odsouzenému při vyhledávání práce, jednání na úřadech apod., (pokud tuto pomoc potřebuje). 19

20 uložené. Probace v širším slova smyslu je založena nejen na soudním rozhodnutí, ale i na celém systému služeb, které jsou odsouzenému prostřednictvím Probační a mediační služby zajišťovány. V našem zákonu je probace chápána ještě široce zahrnuje i vykonávání dohledu při podmíněném odsouzení s dohledem, při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, dále při kontrole výkonu trestů nespojených s odnětím svobody včetně uložení povinností a omezení a dále ve sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. S tímto širším pojetím se plně ztotožňuji, neboť pro pachatele je zapotřebí Vývoj probace Probace prošla v posledních 50 letech těmito vývojovými epochami: 50. léta se vyznačovala snahami o humanizaci vězeňských trestů a prvními pokusy o uplatnění alternativních trestů, především podmíněného odsouzení s dohledem a podmíněného propuštění. Služby se zaměřovaly na osobu pachatele, případně jeho bezprostřední okolí. Vedle tradičních prvků pomoci se uplatňovaly také prvky kontroly a dohledu. Na téma účinné, efektivní kontroly pachatelů, kterou by měla probační a mediační služba zajišťovat, se vedly diskuse. V 60. a 70. letech docházelo k prosazování různých terapeutických, sociálních a výchovných opatření, která byla uplatňována formou institucionální péče. Tuto etapu charakterizovalo motto zacházení namísto trestání. Koncem 70. a počátkem 80. let nabývalo na významu přirozené sociální prostředí pachatele pro jeho nápravu před formou institucionálního zacházení. Hledaly se nové alternativní postupy pro řešení trestné činnosti zohledňující sociální prostředí, ve kterém pachatel žije. 80. léta byla typická depenalizačním charakterem trestní politiky, kdy se nahrazovaly obvyklé tradiční tresty novými, alternativními opatřeními či způsoby zacházení. Zaváděly se instituty odklonů v trestním řízení, 20

21 probační aktivity směřovaly i k dalším fázím trestního řízení, např. při podmíněném odsouzení, nahrazením vazby. V 90. letech zesilovala tendence pracovat také s oběťmi trestného činu, začleňovat je do procesu jako jednu z účastnických stran a zaměřit se i na místo, kde byl čin spáchán. V současnosti se rozvíjí další spolupráce probační a mediační služby s různými veřejně prospěšnými organizacemi. Důležitým mezníkem je i to, že na trestný čin je nahlíženo jako na konflikt mezi pachatelem, obětí a společností. Tím dochází k jinému postoji při probační a mediační práci, přeformulovávání zásad a principů, zlepšení podmínek pro poškozené Historie probace v České republice Počátek probačních a mediačních služeb v naší zemi lze datovat již do 60. let 20. století. Nemůžeme hovořit o klasické probaci a mediaci, jak ji známe dnes, ale spíše o aktivitách vedoucích k nasměrování řešení trestních věcí alternativním způsobem. V 60. letech patřilo mezi tyto aktivity úsilí odborníků z tzv. pomáhajících profesí. 27 Jejich úsilím bylo posilování sociálně - výchovných prvků při práci s pachateli trestných činů, a to zejména zaměřením se na odstranění příčin porušování právních norem. Během let 1968 až 1971 vzniklo při Národním výboru hlavního města Prahy a Výzkumném ústavu kriminologickém experimentální středisko postpenitenciární péče. Pracovalo na projektu Výzkum faktorů recidivy 28. Cílem výzkumu bylo ověřit účinné metody práce s tzv. sociálně nepřizpůsobivými občany, včetně propuštěných z výkonu trestu, v podmínkách velkého města. 29 Díky iniciativě došlo k vytvoření systému sociálních kurátorů pracujících se společností vyloučenými jedinci. Tento systém byl vytvořen 26 Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 4 A1. 27 Tamtéž, str. 1 A2. 28 Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2001, str Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2001, str

22 ministerstvem práce a sociálních věcí. Zajímavé na něm bylo, že pomoc sociálních kurátorů byla dobrovolná, nepovinná a nebyla nijak nařizována soudně. Dále byl vytvořen systém kurátorů pro mladistvé pachatele, kteří působili na okresní úrovni jako úředníci a zabývali se záležitostmi mládeže ve věcech občanskoprávních, rodinných nebo trestních. Úzce spolupracovali se soudy, psali zprávy o rodinném a sociálním zázemí pachatele na vyžádání soudu. Také se účastnili soudních jednání a následné péče. Před zřízením Probační a mediační služby bylo v České republice asi 150 kurátorů a 350 kurátorů mládeže. 30 Některé probační aktivity byly přebrány Vězeňskou službou a sociální pracovníci vězeňské služby pomáhali pachatelům s udržováním kontaktu s rodinou během výkonu trestu a připravovali je na začlenění do společnosti po výkonu trestu. Další probační prvek se objevil v souvislosti se zákonem 44/1973 Sb., o ochranném dohledu. Ten však byl jen jakýmsi pokusem o kontrolu chování zvlášť narušených osob, které byly propuštěny z trestu odnětí svobody. Velmi brzy byl tento institut redukován na policejní dozor nad vybranými kategoriemi osob a působil velmi restriktivně. Původní záměr prohloubit dohledem postpenitenciární péči o odsouzené zůstal nenaplněn. V roce 1990 byl tento dohled zrušen zákonem 175/1990 Sb.. 31 V 80. letech se v návaznosti na sociální kurátory vytvořila místa specialistů pro práci s delikventní mládeží, tzv. kurátorů pro mládež, v rámci okresních národních výborů. V jejich činnosti převládala kontrola nad pomocí. Koncem osmdesátých let se prvek kontroly přeměnil na prvek pomoci jak pro mladistvé, tak pro jejich rodinu. Aktivity odborníků byly motivovány poznatky ze zahraničí z oblasti sociální práce, psychologie, pedagogiky a práva a díky těmto poznatkům došlo k vytvoření účinných systémových opatření pro uplatnění 30 Kalmthout, A.M., Derks, J. Probation and Probation Services in the EU accession countries. The Netherlands: Wolf Legal Publisher, 2000, str. 72 a násl. 31 Tamtéž, str

23 nových trendů. Vzhledem k politické situaci bylo hodně projektů zastaveno a tyto nebyly dále rozvíjeny. Se změnou režimu dochází po roce 1989 k rozvoji nových koncepcí a trendů. Budují se základy probace a mediace v České republice. V roce 1991 byl zahájen experiment Mimosoudní alternativa pro delikventní mládež ve spolupráci s odborníky Ústavu státu a práva ČSAV, prokuratury a odborníky z řad sociální práce s mládeží. 32 Tento experiment byl inspirován zkušenostmi rakouských pracovníků, kteří odklony v praxi také využívali. Díky této aktivitě došlo k většímu zapojení pachatele v souvislosti s náhradou škody, ale i poškozeného v souvislosti s procesem mediace. Novelou trestního řádu z roku 1993 byl zaveden institut podmíněného zastavení trestního stíhání, a postupně docházelo k přijímání dalších alternativních institutů, např. narovnání, trest obecně prospěšných prací, trest podmíněného odsouzení s dohledem a možnost podmíněného upuštění od potrestání s dohledem. 33 S rozvojem sociální práce souvisí založení Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici v květnu roku Toto sdružení se zformovalo při Katedře sociální práce FF UK v Praze. Činnost byla zaměřena především na rozvoj sociální práce v oblasti trestní justice v souvislosti s uplatňováním, ověřováním a zaváděním nových přístupů, metod a technik sociální práce s občany, kteří jsou trestně stíháni nebo odsouzeni za trestný čin. Pomocí usilovné práci vytvořili tři projekty: 1. Soudní pomoc byla určena jako informační servis pro soudce a státní zástupce o osobě, proti které se vede trestní stíhání, 2. Mimosoudní vyjednávání-narovnání nabízelo možnosti řešení konfliktu mezi obviněným a poškozeným a 32 Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 2 A2. 33 Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 2 A2. 23

24 3. Probační služba - jejím cílem bylo zefektivnit výkon podmíněných trestů odnětí svobody. 34 Částečně i pomocí tohoto sdružení, které vytvořilo projekty na vytvoření specializovaných pracovišť a předložilo je ministru spravedlnosti, došlo k legislativním změnám. Nařízením vlády č. 341/1994 Sb. byla vytvořena role probačních úředníků a tito započali svoji činnost od Postupně docházelo k budování sítě probačních pracovníků na okresních a krajských soudech. 35 Jednalo se v podstatě o specializované soudní úředníky, ovšem stále bylo zapotřebí diferencovat roli probačních pracovníků od soudních úředníků. Praxi probačních úředníků při okresních a krajských soudech bránilo hned několik omezení. Jednalo se např. o kumulaci funkcí a nedostatek prostoru pro aktivity probační i mediační, dále o pochybnosti soudců a veřejnosti o efektivnost alternativních trestů. Díky těmto nedostatkům v práci probačních úředníků ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh nového zákona o Probační a mediační službě, který by vhodně upravil organizační a personální strukturu včetně pravomoci probačních a mediačních úředníků. Vznikl tak zákon 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, účinný od Probace se díky tomuto zákonu může uplatňovat a zlepšovat stále více Cíle a poslání probačních služeb Poslání probační služby mohou být různá, společným cílem ve všech evropských zemích je 37 : 34 Srovnej např. Zezulová, J. Zamyšlení nad postavením a činností probačního pracovníka u okresních a krajských soudů v České republice. Časopis pro právní vědu a praxi, 1997, č. 2, str Zezulová, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno: Masarykova univerzita, 1997, str. 210 násl. 35 Blíže např. Větrovec, V., Nedorost, L, Sovák, Z. Probační a mediační služba ČR, Právní Rádce, 2002, č. 8, str. 28 nebo Vacek, E. Důležité bude správně vybrat a ohodnotit probační a mediační pracovníky. České vězeňství, 2000, č. 3-4, str Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 4 A2. 37 Srovnej dále Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 5 A1. Derks, J. a kol. Probace v Evropě. Přeložil Žižka, J. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2002, str. 18. Zvekic, U., Harris, R. Probace poznatky ze zahraničí: Prosazování probace na mezinárodní úrovni. Přeložila Válková, J. Praha: IKSP,

25 informovat a hodnotit pachatele, poskytovat soudním i jiným orgánům potřebné informace a spolupůsobit při vynášení rozsudku. Tedy jedná se především o vypracování zpráv za účelem individualizace trestního postihu nebo poskytnutí informací spojených s výkonem trestu a plnění povinností. (zpráva před rozhodnutím apod.), účastnit se organizace a kontroly alternativních trestů a opatření, zajistit jejich realizaci prostřednictvím individuální práce s pachateli trestných činů díky posilování jejich schopnosti začlenit se do společnosti a vést nekonfliktní život, spolupůsobit při rozvoji programů zaměřených na odklon trestního stíhání a pomáhat při jejich realizaci, asistovat a pečovat o propuštěné na základě metod sociální práce ve všech fázích, poskytovat jim sociální a psychologickou pomoc, poradenství a podporu, snažit se zabránit pachatelům dopustit se opětovně trestného činu, motivovat je k neproblematickému způsobu života. Věnovat se klientům ve výkonu trestu odnětí svobody. Pomáhat jim se připravit na život na svobodě, formovat bezpečnou společnost, kontrolovat dodržování uložených podmínek odsouzeným, spolupracovat s dalšími organizacemi státními i soukromými, podílet se na fungování různých projektů a činností vedoucích ke zlepšení fungování probačních služeb, snažit se pomoci pachatelům a jejich rodinám udržet a zlepšit jejich vzájemný vztah, omezit možnost vzniku překážek při sociální integraci. 38 Tyto hlavní úkoly jsou v některých zemích doplněny dalšími instituty, jako je náhrada vazby, resocializační programy pro odsouzené, programy pro oběti trestných činů. 38 Srovnej dále Kalmthout, A. M., a kol.: Probation and Probation Services A European Perspective. The Netherlands: Wolf Legal Publishers, 2000, str. 10 a násl. 25

26 3.5. Cíle Probační a mediační služby v České republice V České republice jsou hlavními principy Probační a mediační služby: - snaha respektovat klienta - ochrana společnosti - vyváženost systému mezi pachatelem, obětí a společností - kontinuita - spolupráce s dalšími organizacemi. Při svém vzniku si Probační a mediační služba dala za cíl vytvořit dostatečnou síť středisek Probační a mediační služby, vytvořit systém vzdělávání pro pracovníky probační služby, rozšířit své působení již do prvotních stádií řízení. Dále zlepšit spolupráci se státními zástupci a policií, pracovat intenzivněji s oběťmi trestných činů, vytvořit systém probačních a resocializačních programů, mít dobrý vztah s veřejností, zaměřit se na recidivisty a snažit se o komunikaci s vězeňskou službou v rámci parole. Jsem přesvědčená o tom, že většinu svých cílů probační služba již splnila, nebo je jejich naplnění již blízko. Za poměrně krátkou dobu se jí podařilo změnit postoj státních zástupců i soudců k alternativním trestům a spolupráci s Probační a mediační službou již v přípravném řízení 39, což je jedině dobře. Co se týká obětí trestných činů, tak pokud mají zájem o bližší spolupráci s probační službou, její pracovníci s nimi pracují stejně intenzivně jako s pachateli. 39 Tato spolupráce je nyní nutností vzhledem k zákonu č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSM). 26

27 4. Mediace 4.1. Historie mediace Mediace je oproti probaci poněkud mladší disciplínou. Její institucionalizování započalo v polovině 20. století. Nalezla své uplatnění především ve sféře pracovních konfliktů, podnikové politiky a přesunula se do oblasti občanských i rodinných sporů. V průběhu 60. let se v USA a Kanadě dostala i do trestního práva a od 70. let se začíná prosazovat jako legitimní přístup řešení sporů a samostatná profese. 40 Prvním mediačním programem byl roku 1974 projekt ve městě Elmira v kanadském Ontariu. Podílela se na něm církev, soudce a probační pracovník, kdy soudce přistoupil na návrh probačního pracovníka : uložit dvěma mladistvým, kteří vandalismem poškodili majetek dvaceti dvou poškozených, aby se s nimi setkali a vyjednávali o způsobu nápravy škody, kterou zapříčinili. 41 Nápad měl podporu celé místní komunity i poškozených. Díky němu se rozvinula řada dalších projektů na celém severoamerickém kontinentu. V této souvislosti je mediace mezi poškozeným a obviněným v některých zdrojích uváděna jako kanadský dar světu. 42 V Evropě je průkopnickou zemí v oblasti mediace Velká Británie. Programy mediace zde byly zahájeny již koncem 70. let. 43 Poté se mediace objevila v Norsku a Finsku, kde je úzce svázána s komunitami, ve kterých ke sporům dochází. Řeší se tu různé formy včetně trestní mediace. V polovině 80. let vznikají první experimenty i v Nizozemí, Rakousku a Německu. Pozvolným tempem se mediace začala rozvíjet a využívat v rámci odklonů, mladistvých a méně závažné trestné činnosti. 44 Bouřlivý vývoj nastal v 90. letech, kdy došlo k rozvinutí teorie, metodologie, ale i bližšímu vymezení mediace 40 K mediaci v USA a Kanadě blíže např. Fenyk, J. Sotolář, A., Sovák, Z. Mediace jako alternativní podoba naplnění trestní spravedlnosti. Trestní právo, 1998, č. 2, Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 7 A1. 42 Tamtéž. 43 Fenyk, J. Sotolář, A., Sovák, Z. Mediace jako alternativní podoba naplnění trestní spravedlnosti. Trestní právo, 1998, č Doubravová, D., Ouředníčková, L., Štern, P., Urban, M. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: SPJ Institut pro probaci a mediaci, 2001, str. 8 A1. 27