Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) 2012 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou Jaroslav Šůla Jaroslav Šůla, Severní 728, Hradec Králové 3 Roku 1494 koupil rytíř Mikuláš mladší Trčka z Lípy zboží opočenské; sídlo vrchnosti bylo na opočenském hradu, hospodářským centrem bylo městečko Dobruška. Nový majitel zboží se projevil jako zdatný hospodář, který začal zřejmě plánovitě rozšiřovat nově nabyté zboží o větší i menší statky v okolí. Zejména roku 1496 koupil zboží třebechovické a roku 1514 vesnice bývalého kláštera Svaté Pole. Umíraje ( v Boleslavi) odkázal rozkvétající zboží svým blízkým příbuzným a vlády se ujal Zdeněk Trčka z Lípy, jenž nejenže začal přestavbu sídla rodu na renesanční zámek, ale přikoupil i sousední frymburské panství, které postupně s opočenským panstvím hospodářsky i správně splývalo. Ještě před svou smrtí ( ve Vlašimi) postoupil rozšířené opočenské panství svému synovci Janu mladšímu Trčkovi z Lípy, který rovněž pokračoval v rozšiřování panství. Po jeho smrti ( ; byl pochován v děkanském chrámu v Dobrušce) opočenské panství získal jeho bratranec Vilém Trčka z Lípy, jenž jako první svého rodu byl povýšen do panského stavu. Vilém Trčka ( mlád, 37 let starý, ) dostavěl roku 1567 opočenský zámek a panství dědil Jaroslav Trčka z Lípy. I on byl roku 1567 přijat do panského stavu a zemřel ; byl pochován v Opočně. Panství dědili jeho synové Vilém Trčka z Lípy ( 1596) a Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy, který zemřel 12. října 1601 a byl pochován v Opočně; následně opočenské dominium dědil Kryštofův bratranec Jan Rudolf I. Trčka z Lípy ( ; byl pochován v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě). 1/ Koncem XVI. století bylo opočenské panství v podstatě dobudováno. Tvořily je tyto vsi a městečka (v alfabetickém sledu): Bačetín, Běstviny, Blešno, Bohdašín, Bolehošť, Bolehošťská Lhota, Brtva, Březiny, Bydlo, Bystré, Čánka, České Meziříčí, Deštné v Orlických horách, Dlouhé, Dobré, Dobruška, Dobřany, Dobříkovec, Domašín, Hlinné, Hlohov, Houdkovice, Chábory, Janov, Jeníkovice, Jílovice, Kamenice, Klášter nad Dědinou, Kounov, Králova Lhota, Křivice, Krňovice, Křovice, Ledce, Lhota (Podbřezská, u Dobrušky), Lomy, Masty, Mělčany, Městec nad Dědinou, Mnichovy, 1/. Podrobněji o majetkových převodech a růstu opočenského panství včetně rodokmenu Trčků z Lípy (postupně upřesňovaném) viz: August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého. II. Hradecko. Praha 1883, s ; J. R, [= Josef Mnohoslav ROŠTLAPIL], Paměti města Dobrušky a panství opočenského. Dobruška 1887, s ; Antonín] FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický Okresu Opočenského. Hradec Králové 1895, s (o osobnosti tohoto římskokatolického kněze a významného historika regionu viz: Josef PTÁČEK, Dobrušský děkan a historik P. Antonín Flesar. In (sb): Vlastenectví, církev a společnost v proměnách 19. a 20. století. Příspěvky z konference konané na počest dvoustého výročí narození vlasteneckého kněze a regionálního historika Josefa Mnohoslava Roštlapila dne 15. září 2009 v Dobrušce. Uspořádal Jiří Mach. Dobruška 2009, s ); Jaroslav ŠŮLA, Venkovský lid východního Hradecka v letech Hradec Králové 1971 (Acta Musei Reginaehradecensis, Série B: Scientiae Sociales), s ; Lenka DVOŘÁKOVÁ, Trčkové z Lípy na přelomu 15. a 16. století. In (sb): Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu. Praha 1976 (Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 1, Studia Historica XIV), s

2 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) Mokré, Myškov, Nedvězí, Nepasice, Netřeba, Nový Hrádek, Očelice, Ohnišov, Olešnice v Orlických horách, Opočno, Osečnice, Ostašovice, Plasnice, Podbřezí, Pohoří, Polánky nad Dědinou, Provoz, Přepychy, Pulice, Rohenice, Rovné, Rozkoš, Roztoky, Rychnovek, Rzy, Sedloňov, Semechnice, Slavětín, Skršice, Slavoňov, Sněžné, Spáleniště, Stráňka, Sudín, Šediviny, Šestajovice, Šonov, Štěnkov, Tis, Tošov, Trnov, Třebechovice pod Orebem, Újezdec, Val, Vanovka, Velká Jesenice, Vranov, Vysoký Újezd nad Dědinou, Vršovka, Vyhnanice, Zádolí, Zvole. Panství se v podstatě rozkládalo od hranic s Kladským hrabstvím až ke krajskému městu, královskému věnnému městu Hradec Králové, od Orlických hor až po orlicko-polabskou rovinu. Po duchovní stránce bylo o poddané na tomto rozsáhlém dominiu pečováno správci sedmi far a téměř dvou desítek farních či filiálních kostelů (u kterých působili někdy též místní kněží), které se nacházely v následujících lokalitách: České Meziříčí, Králova Lhota, Rohenice; Přepychy, Křivice; Velká Jesenice; Zvole; Sedloňov; Třebechovice pod Orebem, Jeníkovice, Klášter nad Dědinou, Krňovice, Ledce, Vysoký Újezd nad Dědinou; Dobruška, Bystré, Deštné, Dobré, Dobřany, Nový Hrádek, Olešnice v Orlických horách, Opočno a Slavoňov. 2/ V souvislosti s osídlováním podhorského a vrcholového území Orlických hor, stavbou nových, dřevěných kostelíků vyvstávala potřeba dalších a dalších příslušníků kléru. Na situaci reagovala pražská dolní konsistoř, která 30. ledna 1549 psala královéhradeckému děkanovi: Oznamujeme vám, že jest nás jistá zpráva došla, kterak by v tom kraji Hradeckém a v děkanství vašem nemálo far pustých ve třech a ve čtyřech mílích zdéli býti mělo a tudy lid obecný že by velikou zádavu a těžkost nésti měl, když nemají kněží blízko, kteří by jim slovem Božím a svátostmi v čas potřeby posluhovali a to že by ne od jinud než z toho pocházelo, že zase v některém koutě v půl míli a nejdále v míli pět neb šest kněží pospolu na farách jest, kdež není jich tak mnoho potřebí a přikazovala rovnoměrněji rozmísťovati kněze. 3/ Udiví nás snad častá fluktuace kněží na jednotlivých farách, kterou asi nedokážeme zcela zachytit. O českomeziříčské faře máme sporé zprávy, existovala již v druhé polovině XIV. století. První opočenský urbář pouze lakonicky zaznamenává existenci kostela (fol. 415: Při týž vsi kostel jest poddací Jeho Milosti páně ), ale urbář z roku 1598 uvádí: V též vsi jest kostel a fara založení svaté Kateřiny, k kterémužto záduší jest rolí a luk nemálo, kněz, když tu bytem jest, toho všeho záduší užívá. A kdyby kněze nebylo, tehdy na opravy téhož záduší toho všeho užívají. 4/ Známe jména některých farářů podobojí: Martin 2/. V následujícím textu cituji hojně údaje z prvních dvou urbářů opočenského panství, které jsou uloženy ve Státním oblastním archivu Zámrsk (dále jen: SObA Zámrsk) v dosud neuspořádaném fondu Velkostatek Opočno (dále jen: Vs Opočno), takže nelze odkazovat se na inventární číslo ani na číslo knihy. Proto používám pouze označení první opočenský urbář (přesně nedatovaný, původní signatura 26/1/1; Josef Roštlapil ho v Pamětni knize děkanství dobrušského, založené roku 1846, datuje zřejmě správně, k roku 1588) a druhý opočenský urbář (původní signatura 26/2/2), který je datován rokem 1598 (srv. blíže: Jiří KUBA Tomáš ŠIMEK František ZAHRÁDKA, Soupis východočeských urbářů. 2. polovina 13. století Zámrsk 1997, s ). 3/. Klement BOROVÝ, Jednání a dopisy konsistoře katolické i utrakvistické. 1. Akta konsistoře utrakvistické. Praha 1868, s ; J. SOLAŘ, Dějepis Hradce Králově n. Labem a biskupství hradeckého. Praha 1870, s ; A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /. SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/2/2, pag, 89. Požitky faráře jsou přesně specifikovány (žito, oves, sýry, letníky, vejce), role a luka (Lenka MATUŠÍKOVÁ Zlatuše KUKÁNOVÁ Magda ZA- HRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko. Praha 2000, s. 917), ale 60

3 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou (1553), Pavel Vysokomýtský ( ), Jakub Hradecký ( ), Jan Stehlík (1615) a Jan Zádolský (1623), 5/ rozsah farnosti však nikoliv, pravděpodobně ale do ní patřil též Slavětín. K faře patřily filiální kostely v Králově Lhotě a v Rohenicích. 6/ Roku 1617 se opravovala kamna a pec na faře a ve škole, za které se zaplatilo 1 kopa 21 grošů, dále dveře do fary. 7/ Starobylá byla rovněž fara v Přepychách, její existence se uvádí již k roku První opočenský urbář sděluje, že Při té vsi jest kostel poddací Jeho Milosti páně (fol. 256), druhý z roku 1598 její bohatost uvádí takto: V těž vsi jest kostel a fara založeni sva. Prokopa. K kterémužto záduší rolí, luk i lesův nemálo jest a toho všeho kněz, když tu bytem jest, kromě lesův užívá. 8/ Sled duchovních správců lze sledovat od roku / Nejstarší nám známý kališnický kněz se jmenoval Jakub (1511), za pár desetiletí se objevují již další jména: Jan Hradecký (1550); Václav Hradecký ( , zemřel v Lochenicích roku / ); Jakub Bystřický (1596, přesídlil do Chotěboře); 11/ Vít Viktor Vranský ( , kdy odešel do Dobrušky); Jan Václav ( ); Václav Fabri Strakonický ( , přišel z třebechovické farnosti, ale ještě roku 1598 byl farářem ve Vysokém Újezdě nad Dědinou); Adam Simonita Hlinecký ( ); Pavel Nonnius Heřmanoměstecký ( ; přešel do Jičína, v letech byl děkanem v Náchodě, odešel do vyhnanství a zemřel asi roku 1638); 12/ Václav Červenka Plesský ( ); z Dobrušky přišel Darius Posthumus 13/ (1611? jeden pramen udává, že mnoho farských polí bylo zřejmě trčkovskou vrchností začleněno do opočenské obory. Zádušní účty českomeziříčské fary jsou dochovány z let a poté až z let (srv. níže pozn. 6), je v nich k roku 1618 zmiňován zřejmě starý kněz Václav a dosazovaný téhož roku kněz Václav Stehlík. 5/. A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s Za třicetileté války však fara nebyla obsazovaná a nakonec byla připojena k třebechovické farnosti. Byla obnovena až roku 1713, prvním katolickým farářem se stal Petr Antonín Sýkora, dosavadní kaplan v Dobrušce. 6/. O kostelu v Králově Lhotě v urbáři z roku 1598 na pag. 113 zaznamenáno; V též vsi jest kostel založení svatého Zigmunda. K kterémuž rolí i luk nemálo. A toho se užívá k nakládání téhož záduší. A o rohenickém kostele je v něm záznam (pag. 121): V též vsi jest kostel sva. Jana Křtitele, k kterémužto záduší jest rolí, luk i něco chrastí nemálo, čehož pro opravy téhož záduší užívají. 7/. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou (dále jen: SOkA Rychnov nad Kněžnou), FÚ České Meziříčí, poř, č. 358, karton č. 110 (Zádušní účty ). 8/. SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/2/2, pag /. Stručný přehled podává A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /. Kšaft kněze Václava Hradeckého, sepsaný roku 1596, se stal předmětem dohadů mezi ním a městem Hradec Králové (viz blíže: František de Paula ŠVENDA, Druhý železný obraz města Hradce nad Labem, etc., rozdíl V, Hradec Králové 1804, s. 2-3, 5). 11/. Jakub Bystřický (Bsenecius, Bzenecii, Bzenecký), narozen 1572 v Kutné Hoře, studoval v Hradci Králové, 1595 bakalář na pražské univerzitě, žil poté v Kutné Hoře, zemřel 22. května 1617 (Antonín TRUHLÁŘ Karel HRDINA Josef HEJNIC Jan MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. 1. Praha 1966, s ). 12/. A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. 4, Praha 1973, s /. Dne 8. září 1621 koupil dvojí cti hodný kněz Darius Posthumus, v ty časy pan farář ve vsi Přepychy ( v Přepyších ), pro sebe a manželku Annu, dům zesnulého třebechovického faráře Jana Krocína Pražského za sumu 310 kop grošů míšeňských; Darius Posthumus byl totiž jeho vlastním synem. K dědictví po otci se hlásily tyto děti: Jan, Daniel (nejstarší), Václav a dcery Mariana, provdaná za Pavla Flašku, a Johana. Vdově Barboře Krocínové byl v domě zajištěn výměnek až do konce života. Darius Posthumus dům splácel až do roku 1624 (SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 385, 61

4 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) 1624, zřejmě poslední akatolický farář). 14/ V této řadě však chybí Ondřej Poznaňský, farář v Přepychách, který roku 1571 koupil v Třebechovicích od Ludvíka Krejčího dům se zahradou sobě a Salomýně, manželce své, k užívání nezávadnému. 15/ K farnímu kostelu v Přepychách příslušel filiální kostel sv, Václava v Křivicích. 16/ Pamětní kniha přepyšské farnosti uvádí desátky farníků z roku asi 1573 spolu se jmény farníků ze vsí Přepychy, Čánka, Mokré, Bolehošť, Zádolí a Dobříkovec; další soupis desátků ke křivickému záduší je z roku Farnost byla rozsáhlá, patřily do ní jak obce opočenského panství (Bolehošť, Bolehošťská Lhota, Čánka, Dobříkovec, Křivice, Mokré, Přepychy, Zádolí), tak i některé obce ze sousedního častolovického panství. Farníci sypali desátky obilí (žito, oves, pšenice, dále odevzdávali sýr a máslo), k faře patřila pole i luka a farář dostával naturální 24 sáhy dřeva. 17/ Farnost Velká Jesenice nebyla zřejmě příliš bohatá, ves sama byla rozdělena mezi několik vrchností a různě se její díly spojovaly i rozpojovaly a měnily majitele. V prvním opočenském urbáři (fol. 455) je pouze napsáno, že Při též vsi kostel jest poddací Jeho Milosti páně, založení Matky Boží. 18/ K farnosti patřily vsi Roztoky, Městec a Šestajovice, roku 1651 farníci sypali desátek žita a ovsa, dělali dříví, k faře patřilo polností 30 korců ( Kterážto roli mnoho let pustinou leží a kdyby týž role P. farář osívati chtěl, tehdy z svého měšce na ní náklad vezme si ) a z louky bylo užitku 4 vozy. 19/ Do roku 1599 byl farářem ve Velké kniha č. 76 (Kniha smluv různých ), fol ). Darius Posthumus byl zřejmě jedním z aktivních činitelů v povstání poddaných v Podorlicku na jaře roku I on patřil k okruhu přátel Mikuláše Jeremiáše Třebechovického (Jaroslav ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník. Východočeské listy historické, 17-18, Hradec Králové 2001, s ; Josef TŘÍŠKA, Latinská a česká literatura na pomezí Čech, Moravy a Slezska. Litomyšl 2002, s. 104). Roku 1625 předstoupila Anna, manželka kněze Daria Posthuma s dětmi, před právo města Dobrušky a přiznala, že koupila za 60 kop grošů českých chalupu od Václava Venclíka. Roku 1627 prohlásil dvojí cti hodný kněz Darius Posthumus Jitčínský, že jeho manželka Anna prodala tuto chalupu i s kusem zahrádky za 26 kop grošů míšeňských Václavu Arnoštovi, který doplatil Anně Dariusové prodejní sumu až roku 1637 (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 252, č. knihy 202, Gruntovní kniha Nro 3, , 458b/483b-459/484a). Po roce 1628 rodina Daria Posthuma mizí z dějin Třebechovic, takže dne 23. ledna 1636 purkmistr a rada,,v městě Třebechovicích hory Oreb nad Didinou prodávají Janu Cvekaři grunt slově Dariusovský, přičemž pojištěné peníze musí být vyplaceny Johance (Krocínové), manželce po nebožtíkovi Jakubu Proboštovi, Danieli Krocínovi, Václavu Krocínovi a nejmenovaným dítkám kněze Dariusa. Tento grunt byl ještě roku 1656 v majetku rodu Cvekařů. 14/. Prvním katolickým farářem se stal roku 1640 Jan Ignác Kaul, který roku 1644 přešel do Třebechovic pod Orebem (A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s. 224). 15/. SOkA Hradec Králové, Archiv města Třebechovice pod Orebem (dále jen: AM Třebechovice pod Orebem), i. č. 382, kniha č. 73 (Kniha smluv trhových ), fol. 70 (7 D). Upozornil na to již Vilém KOLEŠ (Kdo byl v Přepyších farářem mezi rokem ? Staré Třebechovice, VI, Třebechovice pod Orebem 1931, s. 23). 16/. SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/1/1: Při též vsi kostel jest poddací Jeho Milosti páně založení svatého Václava. A roku 1598 (pag. 399): V též vsi jest kostel založení svatého Václava, k kterémuž rolí a lesův nemálo jest. A toho jse k potřebám téhož záduší užívá. V XVII. století bylo zasvěcení změněno: nově sv. Vavřince. 17/. Přehled z roku 1651 publikován v: L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s /. V druhém urbáři z roku 1598 kostel zapsán není. 19/. L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s

5 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou Jesenici kněz Pavel Klatovský, rodák ze Žatce, který odtud odešel na faru do Zvole. 20/ Dle jiného pramene byli ve Velké Jesenici ještě následující kněží: 1584 Vít; 1590 Matěj; Jakub Jiří Nymburský; 1619 Václav Nicolaides Královéhradecký. Oženil se se Zuzanou, dcerou svého předchůdce Jakuba Jiřího Nymburského, a roku 1619 se jim narodil syn, který byl pokřtěný jménem Daniel Venceslaides Jesenický. 21/ K chudším patřila i fara zvolská. V prvém opočenském urbáři (fol. 450) se pouze stručně konstatuje: Při též vsi jest kostel poddací Jeho Milosti páně založení svatého Jošta. Roku 1598 ves není v urbáři zapsaná, a jak vyplývá ze soupisu z roku 1651, součástí farnosti byly vesnice Rychnovek a Zvole, farníci měli povinnost žita a ovsa, sádla či omastku, k faře patřilo jen 12 korců polností a louky. 22/ Na faře působil v letech kněz Martin Stříbrský, který snad odešel do Prahy ke kostelu sv. Michala na Starém Městě Pražském. 23/ V letech byl farářem ve Zvoli kněz Pavel Klatovský, který tam přešel z Velké Jesenice. Měl na zvolské faře roku 1604 neshody s farníky z Rychnovka, údajně pro jejich hovadský život, ale zejména šlo o spor o sypání desátku. 24/ Jeho vdova Johana se roku 1609 v Jaroměři znovu vdávala za kněze Štěpána Nováka. 25/ Roku 1614 byl na faře ve Zvoli farář Jiří Klement (Georgio Clementi). 26/ Dle jiných údajů působili ve Zvoli následující kněží: 1598 Daniel; 1609 Štěpán Novák; 1609 Jakub Matys Bystřický; Jiří Clemens; 27/ 1622 Jindřich Hofman 28/ (byl asi přítelem dobrušského děkana Jana Galiardy Kouřimského, jenž mu ve svém testamentu odkázal svůj plášť). K chudším patřila i fara v Sedloňově, která byla zřejmě založena pro nově vznikající horské vesnice. Zápis z prvního urbáře uvádí (fol. 556), že v též vsi kostel jest, ale písař přiznal, že neví, komu je zasvěcený, a roku 1598 se píše, že v též vsi jest kostel a fara založení Všech svatých, k kterémužto záduší jest rolí, luk a lesův spotřebu. Čehož 20/. Státní okresní archiv Náchod (dále jen: SOkA Náchod), Farní úřad (dále jen: FÚ) Velká Jesenice, Pamětní kniha farnosti. 21/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobmšského, založená roku 1846 a psaná kaplanem Josefem Roštlapilem (fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/3, fol. 720); Josef Roštlapil měl k disposici Rojkovu Matriku vikariátu opočenského z roku 1863, jejíž údaje o rodinách kněží sousedních farností do svého rukopisu pamětní knihy děkanství dobrušského mohl vtělit. 22/. L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle viry z roku Hradecko-Bydžovsko, s /. Julius PAŽOUT, Jednání a dopisy konsistoře pod obojí způsobou přijímajících a jiné listiny téže strany se týkající z let Praha 1906, s /. SOkA Náchod, FÚ Velká Jesenice, Pamětní kniha farnosti. 25/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobrušského, založená roku 1846 a psaná kaplanem Josefem Roštlapilem (fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/1, fol. 173; C-760/3, fol. 720). 26/. Fr. TISCHER, Dopisy konsistoře podobojí z let Praha , s /. Josef Roštlapil uvádí, že jeho synem byl Enoch Clemens Vratislavský (od roku 1659 s predikátem ze Zvole, hejtman opočenského panství v letech ; zřejmě tedy konvertita) srv. : SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobrušského, založená roku 1846 a psaná kaplanem Josefem Roštlapilem (fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/3, fol. 720); A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický Okresu Opočenského, s /. SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobrušského, založená roku 1846 a psaná kaplanem Josefem Roštlapilem (fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/3, fol. 720). Jindřich Hofman prý žil ještě roku 1631, zakoupil roku 1622 dům v Jaroměři (tamtéž). 63

6 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) se na potřeby toho záduší i kněze užívá. 29/ Roku 1651 je označena jako fara, ale jména farářů neznáme. Desátkem se sypalo žito a oves, polností k ní patřilo 5 korců, louky mohly uživit 3 krávy. 30/ Po třicetileté válce se stal sedloňovský farní kostel na určitý čas filiálním ke kostelu dobrušskému. Jsou však dochovány zádušní účty od roku 1599, psané německy (roku 1599, roku 1608), česky však pro léta , , ). 31/ Současný kostel pochází z roku 1711, ale první, dřevěný, údajně nechal postavit roku 1540 Jan mladší Trčka z Lípy. 32/ Roku 1615 byl údajně při kostele farář Matěj Daringer. 33/ Třebechovická fara existovala již v polovině XIV. století. Ze XVI. století jsou známi kněží podobojí Martin Stříbrský ( ), 34/ roku 1565 kněz Vít a Martin, 35/ dále Vít Zlánský (1579), v letech Jiřík a poté v letech Jan Krocín 36/ a posléze Jan Stříbrský z Uherčic 37/ ( ; předtím kaplan v Dobrušce). 38/ Ale již v roce 1596 koupil v Třebechovicích veliké cti a dvojí poctivosti hodný kněz Jan Meziříčský statek od Václava Hustířanského a jeho manželky Doroty. 39/ Roku /. SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/2/2, pag Léta 1620 roku dáno na školu 12 kop míš. (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Sedloňov, i. č. 1833, karton č. 478: Počet zádušní sedloňovský 1619 a 1620). 30/. L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s /. SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Sedloňov, i, č. 1833, karton č. 478 (Zádušní účty ). 32/. A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s. 36. V německé vlastivědě části Orlických hor (Ernst MICHALITSCHKE Rudolf SEIDEL, Unsere Dörfer am Westhang des Gebirges. Heimat Adlergebirge. Ein Heimatbuch in Folgen fiir den Hetmatkreis Oberes Adlergebirge. Regensburg 1966, s. 97) autoři uvádějí, že ve vsi byl roku 1578 postaven nový kostel jako filiální k dobrušskému děkanskému kostelu, ale roku 1706 byl Sedloňov od Dobrušky separován. 33/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobrušského, založená roku 1846 a psaná kaplanem Josefem Roštlapilem (fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/3, fot. s. 721). 34/. Julius PAŽOUT, Jednám a dopisy konsistoře pod obojí způsobou přijímajících, s. 259, /. J. PAŽOUT, Jednání a dopisy konsistoře pod obojí způsobou přijímajících, s. 259, 36/. Jan Krocín Pražský, všeliké cti a poctivosti hodný, byl roku 1600 správcem církevním, tj. knězem, v Třebechovicích pod Orebem. Téhož roku koupil od sirotků po nebožtíkovi Vítu Pilném dům vedle domu farního pro svoji rodinu (manželka Barbora a děti a budoucí) za sumu 82 1/2 kop grošů českých, který postupně splácel až do roku 1617 a vlastnil ho až do své smrti v roce 1621 (SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 384, kniha č. 75 (Kniha smluv trhových ), fol. X 1). 37/. Kněz Jan Stříbrský z Uherčic se roku 1616 oženil v Dobrušce s Kateřinou, vdovou po Janu Janákovi Zádolském, a roku 1619 byl již v Třebechovicích pod Orebem (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 250, kniha č. 200, fol. 612a viz dále). Tato Kateřina, manželka kněze Jana Stříbrského v Třebechovicích, se připomíná ještě v roce 1625 (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 250, č. knihy 200, Gruntovní kniha Nro 1, fol. 612a). Viz též: Vilém KOLEŠ, Čtyři kališničtí a jeden augšpurský farář pří kostele sv. Ondřeje Apoštola. Staré Třebechovice, XXVIII, Třebechovice pod Orebem 1939, s O Janu Janákovi Zádolském a jeho rodině viz: J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník, s. 141 ad., zejména pozn. 78 na s /. A. FLESAR, Poznámky o faře třebechovické. Hradec Králové, b. d s. 13; i na něj zřejmě pro vzájemnou příchylnost pamatoval ve své závěti děkan Jan Galiarda Kouřimský. 39/. SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 384, kniha č. 75 (Kniha smluv trhových z let ), fol. V 2). Kněz, uctivě zvaný panem otcem a správcem církevním, kupoval tuto nemovitost na místě a k ruce paní Rejně, manželce s dítkami a budoucími jich, za sumu 146 kop 64

7 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou hodlali Třebechovičtí získat kněze Jana z nedalekých Bohuslavic, 40/ kterému pak připravili uvítací hodokvas a za ryby, vlašské ořechy, sud piva a svíčky vydali 76 grošů a potom mu vystrojili oběd za 41 gr. 41/ (od roku 1588 měli Třebechovičtí právo vyhledávat si se svolením vrchnosti svého církevního správce pod obojí způsobou). První katolický farář přišel do Třebechovic roku 1633 a byl to František Antonín Pulíkovský, následoval ho roku 1637 nebo 1638 Vojtěch Losický. 42/ Ke kolatuře patřily následující lokality opočenského panství: Blešno, Jeníkovice, Jílovice, Klášter nad Dědinou, Králova Lhota, Krňovice, Ledce, Městec, Nepasice, Očelice, Polánky nad Dědinou, Skršice, Stráňka, Štěnkov, Tošov, Třebechovice pod Orebem, Újezdec a Vysoký Újezd nad Dědinou. V Třebechovicích byl farní kostel sv. Ondřeje 43/ a pohřební kostel Božího Těla na Orebu, 44/ filiální kostely byly v Jeníkovicích, 45/ Klášteře nad Dědinou, 46/ Krňovicích, 47/ grošů míšeňských. Jenomže už roku 1597 prodal ho tento správce církevní v městě Třebechovicích Havlovi, jinak Řehořovi, rodáku z Blešna, a sice již za 173 kop grošů vyplacených v hotovosti (tamtéž). 40/. Zikmund WINTER, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století. Praha 1895/1896, s. 365 (byl to kněz Jan Krocín Pražský?!). 41/. TÝŽ tamtéž, s Viz též: SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 1515, kniha č. 135 (Kniha příjmů z důchodu , fol. 64b-65a, 67a, 70a). 42/. A. FLESAR, Poznámky o faře třebechovické, s /. V prvém opočenském urbáři (fol. 94) je pouze oznámení o existenci kostela svatého Ondřeje a sdělení, že druhý kostel jest za městem, jest založení Těla a krve Krista Pána, ale v roce 1598 již je materiální zajištění třebechovického faráře takto charakterizováno: V témž městě jest kostel, fara a škola vystavena založení svatého Vondřeje, a druhej kostel za městem na hoře Oreb nad Didinou ležící, založeni Božího těla. K témužto záduší jest rolí a luk dostatek. A toho na díle všeho kněz užívá a nétco z toho záduší kostelní vynakládá. (SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/2/2, pag. 249). Též soupis poddaných podle víry potvrzuje, že třebechovická fara dostávala desátky z obilí, vlastnila luka i pole (která pronajímala farníkům), o každé pouti či posvícení farář dostával příspěvek na maso, město mu věnuje 1 sud piva, při sv. Havlu též 1 bečku soli, a dostává dřeva na palivo, co potřebuje (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Hradecko-Bydžovsko, s. 917). 44/. Vystavěl ho s největší pravděpodobností Zdeněk Trčka z Lípy roku 1528 (A. FLESAR, Poznámky o faře třebechovické, s. 7-8). 45/. Kostel je zachycen v prvém opočenském urbáři (fol. 356), roku 1598 se o něm v urbáři píše (SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/2/2, pag. 179): V též vsi jest kostel založení svatého Mikuláše, k kterémužto kostelu nemají žádnejch rolí. A soupis poddaných podle víry to potvrzuje: Od záduší jeníkovického, když se mše svatá slouží, dávají témuž faráři za oběd slepice 2 (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZA- HRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 917). 46/. SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/1/1, fol. 379, zasvěcení neuvedeno. Záduší klášterského kostela bylo chudé. Urbář z roku 1598 (SObA Zámrsk, Vs Opočno, pag. 276) uvádí: V též vsi jest kostel založení sva. Jana Křtitele, k kterémuž žádného užitku není, nežli toliko almužnou náklady toho kostelu jse vynakládá. Z roku 1651 máme zprávu, že se třebechovickému faráři dává pouze 20 grošů míšeňských o sv. Janu (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 917). O složitém vývoji obce a kostela srv. : A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s ; monografie Jan HORÁK, Klášter Svaté Pole. Hradec Králové /. V prvém urbáři není zasvěcení krňovického kostela udáno (fol. 310), ale záduší bylo bohatší. V též vsi jest kostel založení Nanebevzetí Panny Marie, k kterémužto záduší rolí a luk i lesův nemálo. Čehož se na kněze a potřeby toho záduší užívá čteme v urbáři z roku 1598 (SObA Zámrsk, Vs Opočno, pag. 159). Soupis poddaných podle víry uvádí, že od záduší krňovického dávají farníci o pouti svému duchovnímu správci místo oběda 30 grošů českých, ze zádušního pole tolikéž, a ročně naturální dávku 13 slepic (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 917). Dřevěná stavba shořela roku 1778 (A. FLESAR, Poznámky o faře třebechovické., s. 9-11). 65

8 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) Ledcích 48/ a ve Vysokém Újezdě nad Dědinou. 49/ Při chrámu sv. Ondřeje, připomínaného písemně poprvé roku 1358, existovalo literátské bratrstvo již roku 1559; toto bratrstvo vlastnilo do dnešních dnů dochovaný graduál, dohotovený roku / Ještě o jednom kostele je nutno se zmínit. Při vesnici Bystré se v prvém urbáři píše: Tu jest poddací kostelní Jeho Milosti páně založení svatého Bartoloměje. 51/ V urbáři z roku 1598 se tento kostelík již nezmiňuje. Jde o starou, předhusitskou plebánii ve vesnici Zákraví. Ještě roku 1672 se kostel sv. Bartoloměje uvádí jako filiální ke kostelu v Dobřanech, ale roku 1710 do něho udeřil blesk a vyhořel. Nový kostel, zděný, byl vystavěn ve vesnici Bystré, kde až v roce 1785 vznikla lokálie. 52/ Nejbohatší farou na opočenském panství byla dobrušská fara, Dobruška byla v předhusitském období sídlem rozsáhlého děkanátu v rámci (králové)hradeckého archidiakonátu a dobrušská fara se připomíná již k roku / Dobrušský farář byl děkanem, a to i v době, kdy se měnila církevně správní organizace. Koncem XVI. století byla dobrušská farnost/dobrušské děkanství největší a nejbohatší na opočenském panství. První opočenský urbář sice stručně uvádí (fol. 57), že Při témž městě kostel jest poddací Jeho Milosti páně založení svatého Václava. Též za městem v polích jest druhý kostelík založení Památky 48/. V prvém opočenském urbáři je na fol. 321 uvedeno: Při též vsi kostel jest poddací Jeho Milosti páně založeni Matky Boží. V též vsi jest kostel vystavený, kterýž se toliko almužnou opatruje, a k němu se žádných důchodův, kromě s kousku roli, neplatí. A bude-li tak na dlouze, tehdy k spustnutí přijití musí píše se v urbáři roku 1598 (SObA Zámrsk, pag. 307). Později bylo zasvěcení změněno na sv. Maří Magdaleny. Chudobu potvrzuje i soupis poddaných podle víry, podle kterého farníci dávají faráři za každou mši 10 grošů českých (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 917). 49/. Starobylý kostel sv. Jakuba Staršího existoval již koncem XIV. století. Je zmiňován stručně také v prvém opočenském urbáři (SObA Zámrsk, Vs Opočno, fol. 371), ale ve druhém urbáři není uveden. Roku 1651 se platilo třebechovickému faráři ročního platu 30 grošů českých, za oběd o pouti 30 grošů českých, o sv. Vavřinci po 1 kuřeti a 1 sýru a 1 obláči lnu (L. MATUŠÍKOVÁ Z, KUKÁNO- VÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 917). Ve Vysokém Újezdě byl při chrámu Páně farář ctihodný Václav Strakonický, toho času správce církevní, který se roku 1598 ženil s Dorotou, pozůstalou po nebožtíkovi Vilémovi z městečka Opočna (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256, karton č. 400 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 99a-100a). Jan Galiarda Kouřimský učinil odkaz blíže neznámému knězi Tobiášovi (viz níže) a řezník Kalivoda při výslechu roku 1628 (viz níže) mluví o knězi Janovi o obou nic více zatím nevíme (A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, tyto dva kněze nezná). 50/. Zita ZEMÁNKOVÁ, Literátské bratrstvo při chrámu sv. Ondřeje v Třebechovicích. In (sb): Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století. Sborník příspěvků ze sympozia konaného v Rychnově nad Kněžnou. Boskovice 1999, s /. SObA Zámrsk, Vs Opočno, sign. 26/1/1, fol K záduší Na kostelišti patřily vesnice Bystré, Tis a Janov. Farníci neplatili žádný obilní desátek, toliko když se služba Boží koná, co se z prosby od lidí u kostela vybere, dává se knězi 15 grošů českých. Odevzdávají 2 čtvrtce máku a každý sedlák 2 vejce, nic pak více kromě křtů a svateb se neplatí (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 919). 52/. Srv. blíže: Adolf POPELKA, Kosteliště sv. Bartoloměje u Bystrého. Od kladského pomezí (dále jen: OKP), V, Nové Město nad Metují 1927/1928, s ; Jaroslav ŠŮLA, Církevně správní vývoj na území dnešního římskokatolického vikariátu Rychnov nad Kněžnou od nejstarších dob po dnešek. Acta universitatis Reginaehradecensis, Facultas Paedagogica, Humanistica L, Sborník. Hradec Králové 2008, s , srv. s. 200 ad. 53/. A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s. 127 ad.; J. ŠŮLA, Církevně správní vývoj na území dnešního římskokatolického vikariátu Rychnov nad Kněžnou (viz výše). 66

9 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou seslání Ducha svatého na apoštoly, 54/ ani urbář z roku 1598 nevypočítává majetek záduší (zmiňuje se na pag. 892 jen o zádušním lese, který má pronajatý obec dobrušská), ale majetek záduší a požitky fary uvádí až soupis poddaných podle víry z roku 1651, který vypočítává desátky obilí, dávky omastku, kuřat, sáhy dříví, bečku soli, potok i role. 55/ K děkanskému kostelu patřily filiální kostely v Bystrém (Zákraví, Na kostelišti), v Deštném, 56/ Dobrém, 57/ Dobřanech, 58/ Novém Hrádku, 59/ Olešnici v Orlických horách, 60/ Opočně 61/ 54/. Popis podává A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s Soupis kostelních klenotů (nedatováno, asi z poloviny XVI. století) viz: SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 253, kniha č. 203, kart. č. 389 (Stará gruntovní kniha Nro 5 z let ), fol. lb. 55/. K faře bezprostředně patřily samozřejmě kromě města vesnice Pulice, Mělčany, Val, Domašín, Ohnišov a Bačetín (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 918), 56/. První urbář stručně uvádí, že v Deštném jest kostel poddací Jeho Milosti páně založení svaté Máří Magdalény (fol. 167), urbář z roku 1598 upozorňuje, že k němu žádných důchodův není, nežli což sami z sebe zberou, na kněze a kostel vynaloží (pag. 545). Roku 1651 byl tam kostel vom Holtz und wie man Bericht ethwan von Hussiten auffgebawet (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 140). 57/. Nejstarší urbář pouze eviduje kostel, jehož zasvěcení neuvádí (fol. 141), urbář z roku 1598 oznamuje, že ve vsi jest kostel založení sva. Petra, k kterémužto rolí a luk co potřebují, čehož k témuž záduší užívá se, a na opravy téhož záduší a kněze vynakládají (pag. 502). 58/. O dobřanském kostele se uvádí, že je založení svatého Mikoláše (fol. 586), zatímco urbář z roku 1598 prozrazuje, že k němu rolí, luk i lesův nemálo jest pro potřeby oprav kostela (pag, 579). Roku 1651 se z Dobřan ani z Kounova nedával žádný obilní desátek, ale za mši se platilo 10 grošů míšeňských, v zádušním lese farníci museli knězi udělat 4 sáhy dřeva (za plat) a odváděli máslo a mák na olej 1 čtvrtci (L. MATUŠÍKO- VÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 918). Dnešní barokní kostel byl postavený roku 1738 na místě starého dřevěného kostela. 59/. Při městečku Nový Hrádek byl kostelík založení svatých Petra a Pavla (fol. 493), k němuž patřily pole, louky i lesy, a toho všeho k témuž záduší užívají na potřeby i na kněze vynakládají (pag. 667). Farníci roku 1651 žádný desátek neplatili, pouze za mši knězi se dávalo 10 grošů míšeňských. Z vesnice Sněžné platili za omastek 4 zlaté rýnské (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZAHRADNÍKO- VÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 918). 60/. V městečku Olešnice byl kostel založení svaté Máří Magdaleny (fol. 569), roku 1598 se uvádí, že k záduší patří kusy rolí a luk (pag. 737). Roku 1651 farníci z Olešnice neplatili žádný obilní desátek, pouze za mši dávali knězi 36 krejcarů a jinak nic (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁNOVÁ M. ZA- HRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 918). 61/. V Opočně byl kostel založení Matky Boží na předměstí. Též v městě jest druhý kostel založení svatě a blahoslavené Trojice (fol. 106). Urbář z roku 1598 přináší ale podrobnosti (s. 5, s. 20): V témž městě jest kostel založení svatý Trojice a škola i fara, nákladem Jich Milostí pánův Trčkův vystaven a dobře zpraven, kteréhož Jich Milosti pohřby svými užívali a tu se klásti ráčí. Za městem Opočnem jest kostel od dřeva a věže od kamene vystavěný, založení Nanebevzetí Panny Marie. K kterémužto záduší jest kus lesu, ležící za oborou, při lese, kterýž se koupil od pana Jindřicha Šárovce, a jinými panskými lesy. A toho se užívá k potřebám téhož záduší za městem Opočnem. O opočenských kostelech viz: A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s Filiální kostel v městečku Opočno získal status farního kostela až 20. září 1723 (A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s. 108). Na Opočně u Trčků však pobýval někdy i kněz, zastávající funkci osobního kaplana či vychovatele dětí. Takovým byl i Jiří Dikastus (Dikast, Dykast, Dicastus; ) Mířijovský/Miřkovský, narozený roku 1559, byl roku 1577 vysvěcen na kněze v Lipsku, pak působil v církevní správě v Lomnici nad Popelkou a od roku 1589 v Jičíně. Byl oblíben u Jana Rudolfa I, Trčky z Lípy, který ho povolal roku 1605 do Opočna za vychovatele svých dětí. Roku 1608 byl ustanoven církevním správcem v Prostějově, roku 1610 se stal farářem na Novém Městě pražském. Zemřel ve vyhnanství v Žitavě. Je autorem řady českých spisů i latinských veršů, věnovaných mj. roku 1596 Janu Rudolfu I. Trčkovi z Lípy. Patřil k okruhu přátel Mikuláše Jeremiáše Třebechovického (Zikmund WINTER, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století. Praha 1895/1896, s. 284, , 367, 523, 644, 678 a 682; A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MAR- 67

10 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) a ve Slavoňově. 62/ Při dobrušském farním kostele sv. Václava působilo přinejmenším od roku 1586 literátské bratrstvo, 63/ které vlastnilo iluminovaný český graduál. 64/ Městská rada obdržela roku 1616 v rámci bohoslužebního řádu, vydaného Janem Rudolfem I. Trčkou z Lípy (viz přílohu č. 1), aby si mohli s vědomím a vůlí své vrchnosti správce církevní pořádně do města Dobrušky sobě jednati a bráti, kteříž by v čistotě slovo boží a evangelium Pána Krista kázali a svátostmi velebnými tělem a krví Pána Ježíše Krista pod obojí spůsobou přijímajícím posluhovali a tím vším řádem a ceremoniemi, kteréž se nyní v témž chrámě Páně [...] řídili. A kteří by se s nimi v témž náboženství nesrovnávali, aby ani do té obce města mého Dobrušky přijímaný nebyli nyní [i] na časy budoucí a věčné. Majitel panství ovšem tímto prohlášením pouze kodifikoval stávající stav, který se však zanedlouho v následujících desetiletích v důsledku zvratu politicko-mocenských vztahů stejně nemohl dodržovat. Nyní se budeme podrobněji zabývat farou či děkanstvím v Dobrušce, jednotlivými faráři a děkany i jejich hmotným zabezpečením. Antonín Flesar uvádí ve své vzácné a dodnes hodnotné a používané knize následující dobrušské kněze, kteří jsou známi z období po skončení husitských válek: Jan (1548); Vavřinec (1553); poluterštilý farář Jan Oustecký (1585); Jakub Kutnohorský, který vyhotovil soupis kněžských důchodů (1589); Václav Hrdeš Brodský (1596); Vít Vranský (1598); Jan Galiarda Kouřimský ( ) a jako poslední Stanislav Miller Krakovský (1624). 65/ Na základě novější literatury a uspořádaným archivním fondům ve Státním okresním archivu můžeme dnes sled dobrušských kaplanů a farářů či děkanů doplnit následovně, přičemž si všimneme i jejich vzájemných lidských osudů, příbuzenských vztahů, migrací na různé fary, ale i literární činnosti; tak bude tento článek do jisté míry i příspěvkem ke kulturním dějinám regionu Opočenska a severovýchodních Čech (a jak doufám najde své pokračovatele). Kněz Jan, rodák z Ronova, zahajuje řadu nám známých utrakvistických kněží. Je o něm zmínka k roku Vystudoval v Rakousích, v Praze již jako dobrušský farář požádal, aby byl přijat mezi české kněze pod obojí spůsobou. Rukou dáním slíbil TÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. 2. Praha 1966, s ; Jaroslav ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník, s ; J. TŘÍŠKA, Latinská a česká literatura, s ). O okruhu humanistických vzdělanců kolem Jana Rudolfa I. Trčky z Lípy viz: A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví, 5, 1982, s ; J. TŘÍŠKA, Latinská a česká literatura, s. 100, 111, 117, /. První urbář podává pouze zprávu, že ve vsi je kostel založení sv. Martina (fol. 534), druhý z roku 1598 již uvádí, že ke kostelu rolí, luk a lesův nemálo jest a toho všeho téhož záduší užívají a na opravy téhož kostela i kněze vynakládají (pag, 715). Roku 1651 se knězi platilo za mši 15 grošů míšeňských. Farníci obilní desátek neodevzdávali, ale omastek ano dle jejich možností (L. MATUŠÍKOVÁ Z. KUKÁ- NOVÁ M. ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku Hradecko-Bydžovsko, s. 918). Dřevěný kostelík, dodnes stojící, pochází údajně z roku 1553 (srv. : Rudolf ZRŮBEK, Slavoňov dokument zaniklého hornictví a hutnictví. Z dějin hutnictví Praha 1989, s ). 63/. Jaroslav ŠŮLA, Vznik a počátky literátského bratrstva v Dobrušce. Sborník prací východočeských archivů, 10, Zámrsk 2005, s /. J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník, s , viz zejména s. 144, /. A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statislický, s

11 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou zachovávat artikule, kteréž strana naše zachovává a ke cti a chvále Boží bez pohoršení všelikého církvi naší živu býti, a tak byl přijat v počet jiného kněžstva 20. ledna / Jak dlouho pobyl kněz Jan v Dobrušce, nevíme. Střídal ho však kněz Vavřinec, rovněž potvrzený konzistoří podobojí, asi roku / Odkázal peníze na kamennou síň před kostelem a na teplou lázeň pro chudé. 68/ Roku 1562 byl předvolán do Prahy farář Jiřík, aby se zodpovídal z nenáležitých všelijakých řečí proti ustanovení církve svaté na svých kázáních, které měl ještě když byl farářem v Dobrušce. Žalovali na něj kněží vedení Havlem Gelastem Vodňanským. V té době však farář Jiřík v Dobrušce již nebyl, ale sloužil na faře v Černilově na smiřickém panství. 69/ Již před rokem 1562 spravoval dobrušskou faru Matěj Horský. 70/ Téhož roku byl předvolán na Pražský hrad, aby se ospravedlnil z bludného učení. Vzbudil nelibost, když dal své ženě postavit na hrob epitaf s nápisem, že nebožka byla jeho věrnou manželkou. Rozhodnutím českého krále byl když se přiznal k manželství zbaven kněžské služby. 71/ Navíc byl obžalován, že má bludné ceremonie, že nevystavuje monstranci. Kněz odpověděl, že neví, mají-li monstranci, a že se modlil i za papeže. 72/ Z Dobrušky se odebral do Nového Města nad Metují a poté byl děkanem v Nymburku. 73/ Krátce nato, roku 1565, se z Mýta odebral do Dobrušky kněz Ondřej. 74/ Z roku 1566 pochází soupis kostelního inventáře. 75/ Roku 1585 Jan Oustecký, poluterštilý farář, jak ho pohoršené charakterizoval A. Flesar, který o něm více nenapsal. 76/ Ctihodný kněz zde pobyl do roku 1587, kdy se jeho dcera Anna vdávala za Jana, syna Matouše Satrapy; svědkem svatební smlouvy byl i dobrušský kněz kaplan Ondřej. 77/ Novomanžel Jan Satrapa prohlásil, že hned ode dne těchto smluv svadebních poctivou pannu Annu do statečku svého, kteréhož 66/. Klement BOROVÝ, Jednání a dopisy konsistoře katolické i utrakvistické. 1. Akta konsistoře utrakvistické, s. 215; A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s. 161, pozn. 1 (uvádí na základě akt pražské konzistoře podobojí). 67/. A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /. J. R., Paměti města Dobrušky a panství opočenského, s /. Zikmund WINTER, Život církevní v Čechách, s. 130; Julius PAŽOUT, Jednání a dopisy konsistoře pod obojí způsobou přijímajících, s /. Julius PAŽOUT, Jednání a dopisy konsistoře pod obojí způsobou přijímajících, s. 2, /. Z. WINTER, Život církevní v Čechách, s. 134, /. Z. WINTER, Život církevní v Čechách, s. 130, 132; A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /. Podle Josefa Roštlapila byl v letech farářem v Dobrušce, poté přešel do Nového Města nad Metují a nakonec jako děkan do Nymburka (SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobrušského, založená roku 1846 a psaná kaplanem Josefem Roštlapilem, fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/1, s. 134); A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický Okresu Opočenského, s /. J. PAŽOUT, Jednání a dopisy konsistoře pod obojí způsobou přijímajících, s /. Je také zapsán v Pamětní knize děkanství dobrušského (SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/1, s. 145), Viz též výše pozn /. A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /. J. R., Paměti města Dobrušky a panství opočenského, s. 50; SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 45b-46a), karton č

12 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) mu Pán Bůh popříti a dáti ráčil, za plnověnnou hospodyni a dědičku přijímá a ji pravou hospodyní a dědičkou toho všeho činí. Po něm nastoupil roku 1589 Jakub Kutnohorský, farář. Vypsal roku 1589 Registrum na všecky důchody kněžím fary dobrušské, nynějším i budoucím. Uvedl, na které farníky se dávky a platy vztahují: z Dobrušky, Křovic, Valu, Chlístova, Domašína, Provozu, Myškova, Mělčan, Pulic, Ohnišova, Bačetína, Sudína, Opočna, Semechnic, Trnova a Pohoře: desátek žita a ovsa tolikéž, a poté vypočítával: Kuřata se platí při svatým Duše a kdo by kuřete neměl, povinen jest panu faráři za ně 1/2 gr. alb. dáti. Sejr každý vosadní, kdo krávy chová, a kdo nechová, dáti má 1/2 gr. alb. Drev 10 sáhů dává se z Halína lesu zádušního, a na dílo každej podruh při městě dává 1/2 gr. alb. na dělání týchž drev, než fůry sobě farář jedná. Louku za Žampachovým mlejnem i s kusem roli farář užívati má. Potoka od ulice až do Dolův Valských užívati rybami má. Vejce, koledy, semena, jakž od starodávna kdo co z lásky dá, při tom zůstává. Rektora na stravě farář chovati má. Od křtů, oddavků, úmrtí osadní sousedé, kteří v platích jsou, žádný víc povinen platiti není, než co by kdo z lásky dal, to při tom zůstává. 78/ Roku 1596 je jmenován dvojí poctivosti hodný kněz děkan Václav Hrdessius Brodský, správce církevní v městě Dobrušce. 79/ Jeho manželka se jmenovala Magdaléna. Děkan Hrdessius Brodský byl ale roku 1598 mrtev a jeho pozůstalá dcera Dorota se vdávala za Jana Vávru z Dobrušky. 80/ Krátce nato, již roku 1598, přišel farář Vít Vranský, 81/ roku 1598 jmenovaný jako dvojí cti hodný kněz, ty časy v městě Dobrušce správce církevní, jenž koupil manželce své Voršile a dítkám nynějším i budoucím, dědicům svým, dům v městě Dobrušce od Jana Jedličky za sumu 25 kop grošů českých, 82/ Svědkem smlouvy byl kněz Jan Nisselius Trutnovský. 83/ Roku 1600 byl však již mrtvý a jeho vdova Voršila prodala dům za Janu Věrtelovi. 84/ 78/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 253, kniha č. 203 (Stará gruntovní kniha Nro 5, ), kart. č. 389, fol. 110a-118a (108a-116a); A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s Možno srovnat s dávkami z roku (asi) 1540, asi 1561 a z roku 1570 (opět: SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 253, kart. č. 389, kniha č. 203 (Stará gruntovní kniha Nro 5 z let ), fol, 2a, 8a/7a, 22a, 30a/18a). 79/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 253, kniha č. 203 (Stará gruntovní kniha Nro 5, ), kart. č. 389, fof. 86b/83b; tamtéž, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 96a), karton č /. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 102b-103b), karton č /. Je roku 1598 jmenován jako dvojí cti hodný Vít Vranský, ty časy děkan v městě Dobrušce, při svatbě vysokoújezdského kněze Václava Strakonického (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 99a-100a), karton č. 400). 82/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 250, č. knihy 200 (Gruntovní kniha Nro 1, ), fol. 135/339, nově 355b. 83/. Byl roku 1598 děkanem v Novém Městě nad Metují a poté odešel do Hradce Králové, zemřel roku I on patřil k humanistickému okruhu severovýchodočeských vzdělanců (A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví, 4, 1973, s ; J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník, s. 156; o Nisseliovi viz též A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s. 42). 84/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 250, č. knihy 200 (Gruntovní kniha Nro 1, , fol. 136/340/356a-b). 70

13 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou Asi roku 1600 přišel do Dobrušky Jan Galiarda Kouřimský. 85/ Kdy a kde se narodil, kde do té doby sloužil Bohu, zatím nevíme. Předpokládejme, že se narodil v polovině XVI. století v městě Kouřim. Byl to luteránský kněz a od roku 1604 děkan, ve městě vytrval do své smrti (zemřel před 4. zářím 1623). O jeho životě a rodině se dozvídáme hlavně z jeho kšaftu, sepsaného 15. května 1623 (viz příloha). 86/ V roce 1623 byl již dvojnásobný vdovec. Jeho první manželka se jmenovala Lidmila a snad byla spřízněna s bohuslavickým knězem Martinem Blažejem (Blasiem) Kosteleckým, správcem církve boží připomínaným v nedalekých Bohuslavicích v roce 1605, 87/ na jehož syna Daniela a další děti pamatoval s odkazem. Galiardova druhá manželka se jmenovala Mandaléna, o jejím původu rovněž nic nevíme. Měla bratry Jana a Jindřicha a sestru Kateřinu, na které (a jejich děti, čili své synovce nebo neteře) Jan Galiarda v kšaftu rovněž nezapomněl. Byl sešvagřen s hradeckým měšťanem Janem Toboleciem. 88/ Přál si mít v dobrušském kostele epitaf spolu se jmény svých manželek a vyčlenil pro ten účel finanční obnos; zda k tomu došlo v tehdejších válečných letech, těžko říci spíše však ne. O jeho dětech mnoho nevíme. V kšaftu jmenovaný syn Václav byl v době úmrtí svého otce zřejmě nezvěstný, na svatební hostinu dcery Justiny roku 1604/1605 obdržel pan děkan příspěvek ze zádušních peněz, 89/ ale v kšaftu není vzpomínaná. Na příbuzné v Kouřimi (synové nebožtíka Václava Vodičky) také pamatoval. Patřil do okruhu vzdělanců kolem Mikuláše Jeremiáše a literatura vzpomíná jím koncipovaný bohoslužebný řád, který majitel opočenského panství vydal roku / 85/. J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník, s. 156; J. TŘÍŠKA, Latinská a česká literatura, s. 105 (zařazuje ho do humanistické skupiny opočenských literátů). 86/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 312, kniha č. 262 (Kniha kšaftovní ), karton č. 402, fol. 223a-225b. 87/. Antonín KRÁLÍČEK, Paměti obce Bohuslavice v okresu Nového Města nad Metují. Bohuslavice 1907, s. 66. Martin Blažej (Blasius, Blažek?) Kostelecký, rodem z Kostelce (nad Orlicí? u Náchoda?) navštěvoval školu v Jaroměři, později byl knězem v Bohuslavicích. Dne 15. listopadu se podruhé oženil. K sňatku mu napsal epithalamium Eliáš Nysselius. Blasius jako žák jaroměřské školy vydal roku 1593 spis Elegia de nativitate filii Dei (A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, 1, Praha 1966, s. 210). Patřil do okruhu humanistických vzdělanců Mikuláše Jeremiáše (J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství, s. 157). 88/. Jan Tobolecius, rodák z Klatov, absolvent univerzity (bakalář ), správce školy v Hradci Králové. V Hradci Králové byl již roku 1599, oženil se před , od byl druhým a od prvním městským písařem. Roku 1626 odešel do vyhnanství a v exilu žil ještě roku 1637 (Karel HRDINA, Učitelé školy hradecké v období humanismu. In: Památník Rašínova státního čsl. gymnasia v Hradci Králové, vydaný slavnostním výborem při jubileu roku Hradec Králové 1936, s ; A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, 4, Praha 1982, s ). 89/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, Děkanský úřad Dobruška, pořadové č. 617, i. č. 129, karton č. 184 (Zádušní účty : Registra přijmův peněz zádušních i zase vydání Léta Páně 1604 a 1605, nepag.). 90/. A. FLESAR, Trčkův řád bohoslužebný z r Sborník Historického kroužku, č. 4, Praha 1895, s ; nepřesně a neúplně přetiskl Vilém KOLEŠ, Bohoslužebný řad kališníka Jana Rudolfa Trčky z Lípy a Opočna z roku Staré Třebechovice, č. XXXII, Třebechovice pod Orebem 1940, s Roku 1610 totiž vydali čeští stavové protestantský bohoslužebný řád, který býval brán za vzor a na jednotlivých panstvích byl modifikován (Z. WINTER, Život církevní v Čechách, s ). Galiardův boho- 71

14 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) Byl bohatý díky rozsáhlé kolatuře a dávkám farníků, jak je známe z roku 1589, ale přesto si nechal vyplácet ze zádušních peněz různé příspěvky, z nichž známe pouze ty z let 1604/1605 (za udělání sádky na faře; za 2000 cihel, když se fara stavěla; za židli; za hovězí čtvrť na svatbu dcery Justiny aj.). 91/ Roku 1613 směňoval roli s Michalem Barvířem, 92/ roku 1609 koupil v Dobrušce grunt od mlynáře Tomáše Bílka a hotově ho zaplatil (prodal ho později Václavu Horkému) 93/ a nakonec roku 1617 roli od Václava Kameníka též v Dobrušce. 94/ Vlastnil dům v Opočně. Podle svědectví soudobých dokumentů byl oblíben u farníků i u Jana Rudolfa I. Trčky z Lípy. V době nadcházející smrti se projevil jako ušlechtilý mecenáš. Měl k správě velké kolatury kaplany, z nichž známe tyto; 1) 1601: Jan Třebenický; 2) : Darius Posthumus (poté byl farářem v Přepychách); 3) 1607: Václav Petricius Pardubský. Roku 1607 se jako mládenec oženil s poctivou Annou, vdovou pozůstalou po nebožtíkovi Ondřeji Tlapovi; ve svatební smlouvě ji učinil svou dědičkou a hospodyní, ona jemu totéž, ale pojistila si (zřejmě jako věno) 50 kop míšeňských. Svědkem smlouvy byl např. dobrušský děkan Jan Galiarda Kouřimský, českomeziříčský kněz Jakub Hradecký Meziříčský a bohuslavický farář kněz Martin. 95/ Jenomže roku 1614 byl kněz Václav Patricius Pardubský již nebožtíkem a jeho pozůstalá vdova Anna se znovu vdávala, a sice si brala za manžela dvojí cti hodného kněze Samuela Jozefa Sušického, na ten čas správce církevního v nedaleké vsi Lično. Vdova mu věnem přinesla grunt ve městě Dobrušce a tři syny: nad tím pak nejmenším sirotkem Samuelem připověděl kněz Samuel rukou ochrannou jako nad svým vlastním synem po všecky časy držeti a ochraňovati. 96/ Svědkem nové svatby byl opět pan děkan Jan Galiarda Kouřimský. 97/ služebný řád je na rozdíl od řádu vydaného roku 1613 Václavem Albrechtem Smiřickým ze Smiřic koncipovaného v kalvinistickém duchu mnohem mírnější a přibližuje se luterským způsobům. 91/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, Děkanský úřad Dobruška, pořadové č. 617, i. č. 129, karton č. 184 (Zádušní účty : Registra přijmuv peněz zádušních i zase vydání Léta Páně 1604 a 1605, nepag.) Tato Justina byla nevlastní dcerou děkana Jana Galiardy (asi ji vyženil při prvém či druhém sňatku) a byla provdána za bohuslavického faráře Martina Blažeje Kosteleckého. Po jeho smrti se roku 1626 provdala za Václava Kubína Smiřického, později důchodního novoměstského panství (SOkA Rychnov nad Kněžnou, DÚ Dobruška, Pamětní kniha děkanství dobrušského, založená roku 1845, fotokopie v Knihovně SOkA Rychnov nad Kněžnou, sign. C-760/1, fol. 173; Josef DOSTÁL, Poslední boj. Příspěvek k dějinám trčkovských konfiskací. Sborník Archivu ministerstva vnitra Republiky Československé, IX, Praha 1936, s. 93, 95-96, 107, ). 92/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 259, kniha č. 209 (Stará kontraktní kniha purkrechtní , fol. 8b), karton č /. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 251, kniha č. 201 (Gruntovní kniha Nro 2 z let , fol. 622b, 616a). 94/. Tamtéž, fol. 616b. 95/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256, karton č. 400 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 143a-144a). 96/. Tento Samuel, syn zesnulého kněze Václava Pardubského, ale zůstal v Dobrušce a koupil dům nebožtíka Petra Tlapy, svého nevlastního bratra. Roku 1637 je již týž Samuel jmenován Samuel Tlapa (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i, č. 250, kniha č. 200, Gruntovní kniha Nro 1, , fol. 217/595a, nově 615a). 97/. SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256, karton č. 400 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 178a-178b). 72

15 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou První stránka závěti dobrušského děkana Jana Galiardy Kouřimského z roku (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, kniha č. 262, Kniha kšaftovní z let ). 73

16 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) 4) 1616: Jan Stříbrský z Uherčic, 98/ I kaplan Jan Stříbrský z Uherčic, dobrušský ctihodný kněz a kaplan a pomocník v práci církevní dvojí cti hodného muže božího kněze Jana Galiardy Kouřimského, pana děkana v městě Dobrušce (jak městský písař doslova vypsal), se v Dobrušce roku 1616 oženil, a také s vdovou, Kateřinou, pozůstalou po dobré paměti panu Janovi Zádolském, někdy měštěnínu města Dobrušky. Ženich jí připověděl svůj stávající majetek i ten, který ještě získá, a vdova nevěsta mu slíbila ze svého majetku 25 kop grošů českých a také, že pan ženich bude jejím plnomocným dědicem. Byla to opět slavná kněžská svatba, svědčil Jan Krocín Pražský (dvojí cti hodný kněz a správce církevní v Třebechovicích pod Orebem), kněz Adam Staroměstský (správce církevní v Černilově 99/ ), Darius Posthumus (správce církevní církve přepyšské), Jan Galiarda Kouřimský, dobrušský primátor Václav Kříž a pan Mikuláš Jeremiáš, písař důchodní opočenského panství. 100/ Roku 1619 byl však Jan Stříbrský již v Třebechovicích pod Orebem. 101/ Nástupcem děkana Jana Galiardy Kouřimského se stal roku 1623 Stanislav Miller Krakovský. Pobyl zde v Dobrušce jen krátko, poněvadž to se již nad českým nekatolictvím stahovaly těžké mraky. Odešel na Moravu, kde roku 1626 zemřel. Na závěr ještě několik informací o osudech nekatolíků na opočenském panství a jejich doposud žijících duchovních vůdců. Konec roku 1620 přinesl i v postavení jednotlivých konfesí velkou změnu: Čechy měly být rekatolizovány. S ohledem na mezinárodní a vnitřní situaci bylo nutno zvolit zpočátku opatrný postup. Prvním opatřením bylo vypovězení kalvínských kazatelů ze země ( ). Následovala série opatření proti nekatolickým církevním vůdcům českého národa: dne byli z Prahy, poté z komorních panství a nakonec z celého Českého království vypovězeni čeští nekatoličtí kazatelé a učitelé ( ). Evangelické kostely přejímali katoličtí kněží, začátkem roku 1622 přišel zákaz užívat kalicha při přijímání, obnovila se latina jako bohoslužebný jazyk, byl zrušen Majestát Rudolfa II., pražští evangeličtí měšťané museli odevzdat zbraně, evangeličtí konšelé byli propouštěni z úřadů, do královských měst byli dosazeni katoličtí úředníci, byli vypovězeni němečtí evangeličtí kněží ze země, jezuitský řád převzal univerzitu atd. Dne 9. dubna 1624 byl vyhlášen patent nařizující, že v Českém království nemá být provozováno jiné náboženství než katolické. Tento patent byl doplněn sérií dalších nařízení potlačujících nekatolická vyznání (zrušení husitských svátků; katolický kněz nesměl pohřbít nekatolíka; tresty za práci v neděli nebo v katolický svátek; nekatolické děti nesměly být přijímány do učení; přísné i hrdelní tresty za rouhání se katolickým svatým; zákaz sňatků nekatolíků; konfiskace nekatolické literatury atd.). Odchod nekatolických a nedostatek katolických kněží 98/. J. R., Paměti města Dobrušky a panství opočenského, s /. I on patřil do okruhu humanistů kolem Mikuláše Jeremiáše Třebechovického (srv. Jaroslav ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech a humanistický básník, s ). 100/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256, karton č. 400 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky , fol. 185a-186a). 101/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 250, kniha č. 200 (Gruntovní kniha Nro 1, ), fol. 611b. 74

17 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou značně postihoval obyvatelstvo a komplikoval mu život: nebylo nikoho, kdo by křtil narozené děti, oddával snoubence a křesťansky pohřbíval zesnulé. Ve farnostech, kde se věřící vzpírali přestupu ke katolictví, nebyly konány církevní úkony a slouženy mše. Kostely byly opuštěné a zamčené, neklid věřících vzrůstal. Byli jmenováni zvláštní komisaři, kteří byli pověřeni řídit protireformační práci v krajích a kteří mohli nařídit i dragonády. Koncem dubna 1626 přišel rozkaz, že měšťané královských měst, kteří nepřestoupí ke katolickému vyznání do dvou měsíců, se mají vystěhovat ze země; 102/ císařský mandát nařizující šlechtě přestup na katolickou víru během šesti měsíců nebo se vystěhovat ze země byl vyhlášen Konečně bylo vyhlášeno Obnovené zřízení zemské, které v článku A XXIII. povolovalo v zemi pouze jediné, a to katolické náboženství. Další nařízení a opatření v letech třicetileté války pak tento požadavek, často za pomoci nejdrastičtějších prostředků, jenom prosazovala, a to jak u svobodného, tak u poddaného obyvatelstva Čech, pokud to ovšem válečné poměry dovolovaly. Císařský patent z 9. dubna 1624, jehož dodržování dokonale podvazovalo hospodářský, sociální a společenský život nekatolíků a vlastně celé země, obsahoval zejména následující ustanovení: zastavení provozování všech živností nekatolíkům; zápověď pod pokutou 100 zlatých (nebo půlročního vězení) nekatolických kázání, křtů a oddavek; zákaz přechovávání protestantských kazatelů pod ztrátou hrdla a majetku; zákaz všem katolickým kněžím vyprovázet nekatolíka k hrobu a jeho pohřbení; kdo by o katolických svátcích pracoval, něco vozil či prodával, měl být uvězněn do té doby, dokud nezaplatí 10 zlatých; kdo by se v čase konání bohoslužeb zdržoval v šenku, bude každý pokutován sumou 10 zlatých, hospodský však dvojnásobnou sumou; kdo by jedl maso v pátek, sobotu, v postě či jiné označené dny, bude pokutován stejnou sumou; hospodář, který by v neděli nebo v kterýkoliv katolický svátek nešel do kostela, bude potrestán pokutou 4 zlatých, chudší provinilci dvěma librami vosku; kšaftovat smějí pouze katolíci; nekatolické děti či sirotci se nesmějí vyučit řemeslu; urážka Pána Boha a blahoslavené Rodičky či katolického světce, katolické církve či jejích obřadů bude trestáno smrtí a ztrátou majetku; věci zesměšňující římskokatolické náboženství se musejí odstranit a nahradit katolickými obrazy. 103/ Císařské patenty musely být respektovány i na opočenském panství. Svoji činnost museli ukončit kněží v Českém Meziříčí (Jan Zádolský), v Přepychách (Darius Posthumus Jičínský), v Třebechovicích pod Orebem (Jan Stříbrský z Uherčic) i v Dobrušce (Stanislav Miller Krakovský; odešel na Moravu). Úředníci nekatolické trčkovské vrchnosti, která roku 1616 slavnostně svým dobrušským farníkům (a předtím roku 1588 třebechovickým měšťanům) 104/ zajistila náboženskou svobodu, nyní začali kontrolovat dodržování císařských rekatolizačních patentů. Dobrušku musel opustit Vít Adalbert Netolický, správce církevní v Holohlavech, který si zde ve městě koupil roku 1624 od Václava Sošky dům za 900 kop míšeňských, ale ještě téhož roku ho musel 102/ Podrobněji srv. : Tomáš V. BÍLEK, Reformace katolická neboli Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské. Praha 1892, s. 2 ad. 103/ Klement BOROVÝ, Dějiny diecése Pražské. Praha 1874, s ; Jan Karel HRAŠE, Dějiny Náchoda Náchod 1994, s / A. FLESAR, Poznámky o faře třebechovické, s

18 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) bývalému majiteli zpětně prodat. Dne 7. prosince 1625 dobrušský konšel Jiří starší Potůček podal opočenskému hejtmanu na jeho dotaz zprávu, že městská rada v případě kněží podobojích, kteříž by se u nás snad zdržovati měli, se bedlivě poptá, kde by který kněz zůstával, aby města prázdni byli. 105/ I dobrušský kostel byl uzavřený, nemohly se v něm konat příslušné obřady, a proto dne 11. dubna 1626 žádal konšel Václav Horký, aby v nastávajícím velikonočním čase mohli křesťané z dobrušské farnosti pobožným zpíváním Pána Boha svobodně bez všelijakých překážek oslavit. Ale protože my pak pro nevděčnost slova Božího z dopuštění Pána Boha všelijakých chval božských a služebností církevních nyní zbaveni jsme a sobě je zastavené máme, proto žádá že nechtějíc nic bez rady Vaši Milosti činiti, v té věci se k Vaší Milosti utíkáme i také uctivě za radu žádáme, že se k nám dobrotivě nakloniti a mohli-li bychom v chrámu Páně neb na krchově k slavnosti zejtřejši ve dne s žákovstvem a literátstvem Pána Boha spíváním pobožným oslavovati a pakli by nebylo bezpečně to učiniti, tehdy aspoň bylo-li by bez pohoršení v poli u kostelíka proti Křovicím, třebas na krchově, spívání vykonávati, že nám v tom jak bychom učinili měli rady v tejnosti udělili ráčíte. Kdež my se Vaší Milosti toho vším dobrým odměniti připovídáme. 106/ Dne 10. listopadu 1626 konšel Jiří Potůček st. oznamuje, že dobrušská radnice obdržela zprávu, že bývalý kněz Stanislav Miller Krakovský, který v Dobrušce působil 1/2 roku, již zemřel, ale ještě před svou smrtí žádal vyzvednout z města nějaké jeho věci tu zanechané, avšak městská rada o tom nic neví a nemůže se doptat. 107/ Roku 1627 bylo 10. května vydáno Obnovené zřízení zemské pro Čechy, podle kterého se mj. katolictví stalo jediným legálním náboženstvím v Království. Dne 31. července 1627 vydal Ferdinand II. přísné nařízení, že v Českém království musí být obnovena náboženská jednota samozřejmě na bázi římskokatolické víry; současně byly zřizovány reformační komise pro jednotlivé kraje. Vidouce nezbytí, vyžádali si kněží Darius Posthumus a Jan Zádolský asi v dubnu 1627 zachovací list, aby se vydali na trpkou cestu do emigrace (dokument není datován). Text zní: 108/ My, purgkmistr a rada města Dobrušky, oznamujeme tímto listem věřícím, jenž slově kundšoft, přede všemi, kdežkoli ukázán, čten aneb čtoucí slyšán bude, a zvláště tu, kdež by náleželo, že jsou se nás dožádali, předstoupivše před nás dvojí cti hodní muži Boží, kněz Darius Posthumus Jitčínský a kněz Jan Zádolský, někdy farářové na gruntech vysoce urozeného pána, pana Jana Rudolfa Trčky z Lípy, pána, pana našeho milostivého a dědičného, správu toho činíc, jakož [...] 109/ že jsou oumyslu toho, kdež je koli Pán Bůh obrátili ráčí, mezi Vaše milosti a Vás jíti, žádajíc nás snažně a s pilností, aby všudy buď v městech, městečkách i také ve všech jak v margkrabství 105/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N: 1 z let ), fol. 32a/34a. Opočenským hejtmanem byl tehdy Andreáš Neuman z Ryglic a Löwensteina (srv. o něm: Josef PTÁČEK Jaroslav ŠŮLA, Andreáš Neuman z Ryglic a Lowensteina, hejtman opočenského panství. Sborník prací východočeských archivů, 8. Zámrsk 2000, s ). 106/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N: 1 z let ), fol. 54a-54b/56a-b). Odpověď z Opočna neznáme, 107/ Tamtéž, fol. 75a/77a. 108/ Tamtéž, fol. 94b/96b. 109/ [...] zde je přeškrtnutý text: jakož jsou teď minulých dnův podle nového Decretu od Jich Milostí mistodržíctch JM císařské z tohoto slavného království Českého a vlasti své milé od manželek a dítek svých pro pravdu a kázání slova Božího zase vypověděni. 76

19 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou Moravském, tak v Slezsku a jinde mezi Vašimi milostmi a Vámi volného průchodu požívati mohli, za toto pod pečetí naší městskou listu vnově zase obnoveného dle předešlého z země České jejich k Decretu JMC vypovědění, věřící vysvědčení a přímluvu. Jejichžto žádosti nadepsaných dvojí cti hodných mužů Božích odepříti nemohouc (poněvadž nám předešle slovo Boží v pravé čistotě kázali, velebnými svátostmi podle samého nařízení Syna Božího Krista Ježíše Pána pod obojí spůsobou posluhovali a náboženství pravému křesťanskému dle confessí augšpurgské vyučovali). Podle nichž se, kdež by se koliv mezi Vaše milosti a Vás jakýmkoliv spůsobem křesťanským zatrefili, k Vašim milostem a k Vám přimlouváme a za to služebně i přátelsky žádáme, že jim mezi Vašimi milostmi a Vámi volného a svobodného průchodu příti, do měst, městeček i vsí propustili a ve velikých potřebách jejich, dle možnosti Vašich Milostí a Vašich, laskavě fedrovati ráčíte, učiníce to předně pro věčnou odplatu Boží a pro naše Vašim milostem a Vám toho v podobné příčině volné odsloužení a odměnění. Toho na svědomí a pro lepší důvěrnost pečet naši městskou dali jsme přitisknouti k tomuto listu věřícímu vědomé. Kteréhož jest datum v městě Dobrušce [datum nezapsáno JŠ]. Po odchodu posledního nekatolického dobrušského kněze z úřadu obstarával duchovní správu ve městě tolerantní náchodský katolický děkan Jan Matheides z Letovic, který musel obstarávat veškerou duchovní správu nejen na náchodském, ale i novoměstském a opočenském panství, 110/ po něm přišel roku 1630 děkan František Bubianus Pražský, který byl až do roku 1635 duchovním správcem celého opočenského panství. 111/ Když byla 17. května 1627 dobrušská obec pospolu, bylo jí oznámeno, že kněz Jan Matheides, děkan náchodský, poroučí, aby se za den třikrát na modlení zvonilo a v kostele že k spívání povolí, a epištola, též evangelium aby se čtlo, však bez vejkladu. 112/ Již 19. května 1627 se dobrušský konšel Michal Barvíř devotně dotazoval Jana Matheida, zda by Dobrušským povolil v jejich chrámu Páně pobožné zpívání: 113/ Služby své povolné vzkazujem, dvojíctihodnosti Vaší, pane a otče nám laskavě příznivý, od Pána Boha zdraví i jiného všeckno dobré ctihodnosti Vaší přejeme věrně rádi! Ku paměti Vaší ctihodnosti nedávno minulých dnův šťastný příjezd do obce naší a Jeho Milosti páně města Dobrušky přivozujíc netajíme, tak jakož jest při témž šťastném Vaší ctihodnosti příjezdu, mezi jiným Vaši ctihodností v duchovních věcech promlouváním dle ohlášení Vaší ctihodnosti, od naší milostivé a dědičné vrchnosti na gruntech Jich milosti v právech 110/ Náchodské panství totiž patřilo od roku 1623 opočenským Trčkům z Lípy, novoměstské od roku Do Náchoda přišel Jan Matheides v únoru 1627 z Čáslavi. Roku 1629 byl jeho postup krajskými hejtmany charakterizován jako vlažný při prosazování katolické víry (J. K. HRAŠE, Dějiny Náchoda , s ; František MACHÁT, Náboženské poměry na Náchodsku v l In: 6. výroční zpráva obecní jubilejní školy reálné v Náchodě , s. 3-35; KOLEKTIV, Náchod. Praha 2004, s. 91, 92, 93). Z Náchoda odešel děkan Matheides v červnu 1630 do Vysokého Mýta, poté do Stříbra, kde roku 1643 zemřel. Část korespondence Nového Města nad Metují s děkanem Matheidem z let otiskl Jan KLOS (Paměti města a zámku Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují 1921, s ). 111/.A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol. 99b/101b, 113/.Tamtéž, fol. 100a/102a; děkanovu odpověď neznáme. 77

20 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) církevních, Vaší ctihodnosti dobře vědomých, že ráčíte jistou commendu jmíti, mohlo-li by se u nás v chrámu Páně (poněvadž to nám zastaveno jest) aspoň ve dni nedělní a sváteční bez pohoršení naší milostivé a dědičné vrchnosti i jiného každého, spívání pobožné (zvláště za svatý a přežádostivý pokoj) vykonávati, rozmlouváno i žádáno bylo, abyste nám v tom rady uděliti ráčili. Jakož od Vaší ctihodnosti laskavou zámluvu v tom majíc, toliko abychom k Vaší ctihodnosti dnešního dne skrze psaní naše v tom se ohlásili, že nás v tom dostatečně spraviti ráčíte, oznámeno jest. Podle čehož tak jsme se zachovati nepominuli a Vaší ctihodnosti v tom velice a uctivě žádáme, má-li se předce u nás v chrámě Páně (pro napravení k pobožnosti, zhovadilosti lidu sprostného) spívání pobožné, zvláště ve dni nedělní a sváteční, vykonávati, že nás v tom, jak bychom se zachovati jměli, skrze Vaší ctihodnosti psaní spravili, odporný býti neráčíte. Čehož se Vaši ctihodnosti na potomní časy vším dobrým odměniti zamlouváme. S tím milost a pokoj boží rač býti s námi. Stupňoval se i tlak na krajské hejtmany, kteří měli v krajích zajišťovat po mocensko-správní linii průběh rekatolizace přenášením rozkazů z Prahy do regionů a zřejmě i o podávání zpráv o průběhu této rekatolizace. Císařskou rezolucí ze dne 26. července 1627 bylo poručeno, že se má přikročit k reformaci náboženství české šlechty. Nejprve se měl provést soupis katolické a nekatolické šlechty, příslušníků stavu panského a rytířského, a to i šlechty bydlící ve městech. Do Dobrušky byl přinesen patent krajských hejtmanů 17. září 1627 když byl vydán v Praze 23. srpna aby se jedenkaždý z pánův obyvatelův stavu panského i rytířského, jak mužského, tak ženského pohlaví, do registříku vepsal, jakého kdo náboženství užívá. 114/ Patent se týkal i některých příslušníků drobné šlechty, která žila v Dobrušce nebo měla zde své domy či dvory. Patřili k ní např. hejtman opočenského panství Andreas Neuman z Ryglic a Löwensteina, jeho dcera Lidmila i synové Adam a Jan Jindřich (ti nekonvertovali, ale roku 1651 emigrovali), 115/ Karel Vilitkovský z Vilitkova 116/ nebo Jan Šmádlo Konický (který po skončení třicetileté války konvertoval). 117/ Ale týkalo se to v prvé řadě i rodiny Jana Rudolfa I. Trčky z Lípy a na Opočně, která se ocitla v obtížné situaci. Pobělohorskými konfiskacemi zbohatlá rodina byla sice sňatkovou politikou spojena s vlivnou klikou předáků českých nekatolíků, ale i katolické šlechty, obklopující Ferdinanda II. V srpnu 1627 si starší syn Jana Rudolfa I., Adam Erdman Trčka z Lípy, bral za manželku Maximilianu, sestru pražského arcibiskupa Arnošta Albrechta z Harrachu. Konvertoval ke katolictví, zatímco jeho mladší bratr Vilém, otec Jan Rudolf I. a matka Marie Magdalena doposud nikoliv. Ale již předtím, v červnu roku 1623, se Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna oženil s Isabellou Kateřinou z Harrachu, rovněž sestrou pražského arcibiskupa, takže došlo ke kuriózní situaci: byly švagrovstvím propojeny tři šlechtické rody, národně nespojené, odlišného náboženství, ale zřejmě spojené hamižnými úmysly 114/.Tamtéž, fol. 115a/117a. 115/.Srv.: Josef PTÁČEK Jaroslav ŠŮLA, Andreáš Neuman z Ryglic a Löwensteina, hejtman opočenského panství, s /.Nepříliš pěkně o něm píše A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s /. Jaroslav ŠŮLA, Šmádlové z Rittersteinu a nahořanské pověsti o zlém pánovi. Náchodsko od minulosti k dnešku. Vlastivědný sborník muzeí náchodského okresu. 1. Náchod 1985, s

21 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou v nastalé chaotické a chamtivosti nakloněné době, snad respektive pouze jejich jednotlivých členů začleněných do kondotierských struktur. Rekatolizační patenty se začaly dotýkat samotné rodiny Trčků z Lípy. V sázce bylo mnoho především ohromné bohatství, moc, úřady při královském dvoře atd. Rodina pochopila, že se může zachránit pouze tehdy, bude-li provádět předepsanou rekatolizaci svých poddaných. Konec roku 1627 znamená obrat v jejích postojích a důslednější dohled nad průběhem rekatolizace poddaných ve vsích i v městečkách a městech. Tento tlak vrchnosti však začínal budit určitý odpor, i v Dobrušce. Dne 23. září 1627 Jiří Borůvka, vrchnostenský rychtář dobrušský, vysvětloval opočenskému hejtmanovi, proč ještě kněz Darius Posthumus a Jan Zádolský neodešli do emigrace: 118/ Jakož jsem dne outerního na poručení Vaší Milosti dvě osoby z prostředku práva, to jest Jana Davidova a Jiříka mladšího Potůčka, na Opočen vypravil, jimžto od samého Jeho Milosti pána, pána našeho milostivého a dědičného, poručeno jest v příčině kněží pod obojích, skrze kteréž Jeho Milost pán od místodržících JMC veliké domluvy jmívati ráčí, kteříž by se při městě Jeho Milosti pána v Dobrušce zdržovali, aby do třetího dne jak sami, tak i manželky jejich, města Dobrušky a gruntův Jeho Milosti páně prázdni byli. Pokudž by se to jinače našlo, že Jeho Milosti pán ouřad na hrdle trestati dáti a toho, u kohož by nalezeni byli, do měst pražských dodati poručiti chtíti ráčí. Oznamuji Vaší Milosti: Předně, co se dotýče kněze Dariusa, když jsem pro něho poslal a jemu od nadepsaných osob radních cele a dokonale poručení Její Milosti pána oznámeno bylo, že jest tu odpověď dal: Co se tkne osoby jeho, že poručení Její Milosti páně naplniti a preč se odebrati chce, však aby manželka jeho s dítkami, poněvadž při tom městě rozena jest, také vypovědina býti a od svého, což jí Pán Bůh tu požehnati a zanechati ráčil, odjíti jměla, nevěda s ní kam se podíti, toliko aby ona s dítkami jeho při svém zůstati mohla, že od ní dostatečně a jistotně kdež ho koliv Pán Bůh obrátí děj se s ním jak děj, odjíti neví. 119/ Dáleji co se dotýče kněze Jana Zádolského, kterýž v veliké a těžké nemoci zůstává, k němu jsem chodil s nadjmenovanými osobami radními, jemuž též poručení Její Milosti pána předneseno bylo. On tu odpověď dal, že z toho celého srdce podle nejvyžší možnosti své poručení Její Milosti páně, 120/ že by ihned rád a poslušně i s manželkou svou vykonal, ale zůstávaje v veliké a těžké nemoci, jakožto na smrtedlné posteli ležíc, že nemůže z domu vyjíti, již že se ve všem Pánu Bohu a Její Milosti Pánu, pánu svému a našemu milostivému a dědičnému, na milost poroučí, abyť s ním jakkoliv naloženo býti jmělo, že jíti nyní nemůže a rady v té své nemoci od Vaší Milosti že pro Boha prosí a žádá. Protož v té věci k Vaší Milosti v důvěrnosti a tejnosti se utíkám a Vaši Milost za to uctivě žádám, že podle této odpovědi, kterouž Vaší Milosti pro správu činím, jak se dáleji zachovati s ouřadem mám, pro ujití následující těžkosti že mně radou laskavou fedrovati ráčíte. Opět nevíme, zda a jakou odpověď rychtář Borůvka obdržel a jak se zachovala městská rada. Situace se však radikálně měnila, aniž by o tom nekatoličtí poddaní v Podorlicku věděli nebo si to uvědomovali. Již roku 1626 vydal Ota z Oprštorfu, majitel sousedního častolovického panství, od roku 1623 císařský rada, člen komorního a dvorského soudu, kraj- 118/.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol. 116b/118b. 119/.Následuje přeškrtnutá věta: aneb chtějí-li mu jeho život dáti odníti, že to mile podstoupiti a dostáti chce. 120/.Následuje přeškrtnutá věta: ačkoliv nejsa žádnému k pohoršení a služeb církevních nevykonávaje. 79

22 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) ský hejtman a později reformační komisař pro Hradecký kraj, svým poddaným instrukci o 41 článcích o jejich duchovním životě, ostře zaměřenou proti nekatolíkům. 121/ Rok 1627 byl stráven organizačními přípravami na velkou rekatolizační akci. V únoru 1627 byla jmenována rekatolizační komise s celozemskou působností a 3. října 1627 byla na základě předchozích pokynů jmenována rekatolizační komise pro Hradecký kraj. Za světský stav to byl Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, ze stavu duchovního byl vybrán opat premonstrátského kláštera na Strahově, Kašpar z Questenberga; krajská komise jmenovala ještě pro jednotlivé menší oblasti subkomise. Dne 15. října 1627 vydali vrchní protireformační komisaři opatu Questenbergovi směrnici pro činnost komise na Boleslavsku a Hradecku. 122/ Krajská komise i oblastní subkomise měly pořizovat seznamy katolických měšťanů i vesničanů a donucovat nekatolíky, aby slíbili přestoupit do určité lhůty na katolickou víru. Kdo by odmítal tak učinit, měl být k tomu přinucen všemi prostředky, zejména vězením. Kdyby majitelé panství zdržovali akci, mělo být nasazeno i vojsko. Nekatoličtí poddaní nesměli vykonávat obecní funkce ani nesměli být přijati do obce. Komise zahájila svoji činnost počátkem následujícího roku. Dne 6. ledna 1628 dorazila do Hradce Králové, odkud vyjížděla na různá místa Hradeckého kraje. Nejprve působila na Chlumecku a Novobydžovsku, dne 19. ledna jednala ve Smiřicích s Janem Rudolfem I. Trčkou z Lípy a jeho manželkou. Paní Marie Magdaléna prý tvrdošíjně odmítala konverzi, Jan Rudolf I. se vymlouval, že prý svým poddaným oznámil vůli Jeho Milosti císařské, že ji chce prosazovat, ale sám prý nemůže mít všude ruce a oči. 123/ Je pravděpodobné, že se Jan Rudolf I. Trčka z Lípy zavázal k ostřejšímu postupu; na druhé straně se Questenberg asi poněkud mírnil a respektoval starého Trčku, jehož syn byl přece švagrem českého arcibiskupa Harracha. V následujících dnech komise navštívila panství ve východní části Hradeckého kraje. Poddaní, kteří nechtěli konvertovat a byli neoblomní, byli posíláni do vězení v Rychnově nad Kněžnou, v Chocni, v Borohrádku i v Solnici. Dne 3. a 4. února byla komise v Opočně. Zřejmě pod dojmem rozmluvy s krajskou reformační komisí ve Smiřicích a docházejících zpráv o její činnosti začal Jan Rudolf I. naléhat na své poddané z měst i vesnic, aby přijali katolickou víru. Dne 29. ledna 1628 nechal předvolat dva členy dobrušské městské rady na Opočno, kde jim purkrabí jménem majitele panství přikázal přijmout katolické náboženství. Vyjádření Dobrušky ze dne 31. ledna 1628 bylo smírné, ale stále odmítavé. Měšťané se ale rozhodli zaslat je přímo majiteli opočenskému panství. Takže 31. ledna 1628 se vedení města i jeho obyvatelé (rychtář, purkmistr, konšelé, starší obecní i všecka obec města Dobrušky ) odhodlali napsat své vrchnosti, Janu Rudolfu I. Trčkovi z Lípy, následující dopis, jehož text svým obsahem a formou prozrazuje myšlenkový podíl nekatolického kněze: 124/ Poníženě 121/.Srv. blíže: Jaroslav ŠŮLA, Venkovský lid východního Hradecka v letech , s /.Srv. blíže: Eliška ČÁŇOVÁ, Počátky rekatolizace na Hradecku. AMR, S. B., XII, Hradec Králové 1970, s ; TÁŽ, K problematice povstání r na trčkovských panstvích v Podorlicku. Orlické hory a Podorlicko (dále jen: OHP), 6, Rychnov nad Kněžnou 1974, s /.Jos. SVOBODA, Z kraje Hradeckého. K dějinám protireformace. Praha 1892, s /.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N 1 z let ), fol. 125a/126a-127a/128a. 80

23 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou a pokorně Vaší Milosti, náš milostivý a dědičný pane, oznamujeme, kterak dne minulého sobotního [29. ledna 1628] k milostivému Vaší Milosti poručení dvě osoby z prostředku práva tu, kdež jim ukázáno bylo, na Opočen Vaší Milosti vypraveni byli, jimžto nětco skrze pana Jana, purgkrabího panství Vašich Milostí opočenskýho, milostivá vůle JMC pána, pána nás všech nejmilostivějšího, též i poručení Vaší Milosti, totiž abychom se všickni v náboženství, slove catholickym, s Jeho Milostí císařskou srovnali, předneseno a v známost uvedeno jest. Kteřížto navrátivše se, jak právu, tak vší obci pospolu shromážděné, takovou jistou vůli JMC i milostivé Vaší Milosti poručení jsou nám oznámili. Nad čímž nemalý zármutek a těžkost nesouce (poněvadž z mladosti naší, jakž jsme od našich preceptorův, tak od správcův církevních, podle pravidla slova Božího v učení čistém evangelitském vynaučeni, a na potvrzení víry naší, svátosti velebné pod obojí spůsobou pravého těla a pravé krve vedle samého Ježíše Krista Pána před utrpením jeho nařízení a ustanovení užívali a v tom poznání, v kterémž nás milostivý Pán Bůh vedle sprostnosti naší a nás vyučování postavili ráčil, až dosavad zůstáváme), nejsouce nikdy jinému náboženství vyučovaní, abychom víru svou změniti měli, k veliké těžkosti nám to přichází. 125/ Kdež my jak za Jeho Milost císařskou, aby Jeho Milost se všemi radami zde časně v dobrém pokoji a zdraví chovati i slavným vítězstvím nade všemi nepřáteli Její milosti a potom věčně slávou nebeskou poctíti ráčil, tak za Vaši milost za dlouhé a šťastné panování modliti se připovídáme. 126/ Dopis ovšem nese pečeť naivní a v dané době neopodstatněné víry, že lze striktní rozkaz z Vídně změnit, takže byl opočenskou vrchností odmítnut. Dobruška uposlechla, otupila ostří a napsala další text, jak sděluje jeho úvod pro paměť potomkům: Tato suplikací z strany náboženství od Jeho Milosti pána zase byla poslána [zpět], a přitom poručeno, aby se v ní opravili a k nětčemu přivolili, že Jeho Milost pán na tom přestati chtíti neráčí. Což podle předešlé suplikaci předce psáno a v těch místech, kdež comentové zůstávají, nětco proměněno, a zase přetrženo i jiné psáno jest, jakž tuto zaznamenáno stojí. Takže požádala o odklad ke konversi, aby se mohla s novým učením seznámit, a uvedla: 127/ Nebo až posavad zůstávajíce v víře evangelitské žádného poznání víry římské 125/. Následující text byl v knize přeškrtnut: I poněvadž JMC pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, tak Vaší Milosti pánu, panu našemu milostivému a dědičnému, nikdy v ničemž jsme se nestavěli a neprotivili, nýbrž jakožto věrní poslušní poddaní v všeliké poslušnosti a poddanosti zůstávajíce, cožkoliv kdy na nás vzkládáno bylo, podle nejvyzší možnosti naší podnikali a ničemuž se neprotivili, posavad až do smrtí našich v všeliké poslušnosti a věrnosti státi chceme. Vaší Milosti našeho milostivého a dědičného pána, pana, pro Boha poníženě a pokorně prosíme, že se k nám, Vaší Milosti věrným poddaným, milostivě skloniti a při Jeho Milosti císařské pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, též i při Jich milostech místodržících, aby nám JMC spolu [s] Jich milostmi tu milost učiniti, nás při poznání našem a učení starém čistém evangelitském, v kterémž jsme se zrodili, zanechati a zachovati ráčil, skrze vzáctnou přímluvu Vaší Milosti (pomoci a posilou Ducha svatého) to jednati ráčíte. 126/. Též následující text byl v knize přeškrtnut: Dáleji my, ouřad a právo, co se pak dotýče kněží podobojích z tohoto království Českého vypověděných, jakž jest nám jak od Vaší Milosti tak od pana vrchního hejtmana i od pana úředníka poručeno bylo, abychom to v obci naší nařídili, aby takoví kněží u nás se nepřechovávali, ano i žádných služeb církevních nevykonával, o tom jsme mnohomnožstvíkrát v plné obci naší sousedům poroučeli i vůli a poručení Vaší Milosti jim, aby se tak jedenkaždý zachoval, přednesli. Však aby se přes poručení Vaší Milosti jinač nětco nacházeti jmělo, poněvadž takoví kněží v divných krojích na oděvu se nesou, a my jich neznajíce, to k svému svědomí i duši, že o tom o nitčemž nic, kde by se co podtají činilo, nevíme, přijímáme. S tím Vaši milost v ochranu Boží poručena činíc milostivé ochrany od Vaši milosti pro Boha prosíme a žádáme. 127/.OkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol. 126a/128a. 81

24 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) jinak catholické jsme neměli, též nikdy vyučováni nebyli. A poněvadž jak předešle JMC pánu, panu nás všech nejmilostivějšímu, tak Vaší milosti pánu, panu našemu milostivému a dědičnému, nikdy v ničemž jsme se neprotivili, ale jakožto věrní poddaní v všeliké poslušnosti a poddanosti zůstávali, tak až posavad jak JMC, tak Vaší Milosti protiviti nemíníme. Kdežto Vaší Milosti našeho milostivého a dědičného pána, pána pro Boha poníženě a pokorně prosíme, že se k nám Vaše milost věrným poddaným milostivě skloniti a při JMC pánu panu nás všech nejmilostivějším, též i při Jich milostech místodržících, aby nám JMC spolu [s] Jich Milostmi tu milost učinili a nám volného času a hojemství k vyučování víry catholické (pokudž by nám Pán Bůh v tom prospěch dal) propůjčiti ráčil skrze vzáctnou přímluvu Vaší Milosti, to jednati ráčíte. I tento dopis ovšem nese pečeť naivní a v dané době neopodstatněné víry, že lze striktní rozkaz z Vídně změnit. Následujícně zaslali i Suplikací pánům komisařům duchovním od JMC vyslaným o náboženství (dopis není ani datován, pochází zřejmě z počátku února, ale kupodivu ani dopsán, ale je třeba ho zde ocitovat pro pochopení názorového vývoje měšťanů 128/ ): Z promluvení a této commisí Vašich milostí co toho za příčinu jest jsme porozuměli, kterak od JMC pána pana nás všech nejmilostivějšího, na grunty JMP, pána našeho milostivého a dědičného, vysláni býti i také jistou a milostivou vůli JMC, abychom se všickni v náboženství catholickém s JM císařskou srovnali, a to chtíti jmíti ráčíte, přednášeti ráčíte. I poněvadž z mladosti naší jak od preceptorův, tak od správcův církevních předešlých našich podle pravidla slova Božího v učení evangelitském bývali jsme vyučováni a požívajíce svátostí velebných pravého těla a pravě krve Krista Ježíše Pána pod obojí spůsobou, v tom poznání a víře evangelitské, v kteréž zrozeni jsme, až dosavad zůstáváme a nikdy jinému žádnému náboženství, jako jiná města císařská [...]. Ve čtvrtek 3. a v pátek 4. února 1628 byla Questenbergova komise v Opočně. Nejdříve prý jednala s měšťany z Opočna. Ti jí předložili písemnou žádost o poskytnutí dalšího termínu, aby se mohli seznámit s novým náboženstvím; byla jim slíbena lhůta šesti neděl k přestupu na katolickou víru. Měšťané se radili se shromážděnými sedláky a odmítli tak krátkou lhůtu. Na jejich stranu se nepostavil ani opočenský hejtman s odůvodněním, že nedostal od Jana Rudolfa I. Trčky (který odejel s manželkou Marií Magdalénou, prý na Čáslavsko) žádné pokyny. Jeho syn, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl povolán poslem. Snažil se mírnit odpor shromážděných, ale marně; sklidil posměch. Před opočenským zámkem se shromáždilo na pět set osob. Druhého dne, 4. února 1628, pokračovalo bezvýsledné jednání. Před zámkem se shromáždil ozbrojený dav poddaných, který nakonec insultoval samého Adama Erdmana Trčku. Zástupci Dobrušky se připojili k davu. Jednání nebylo uzavřeno, komise se rozhodla urychleně opustit Opočno a následujícího dne 5. února již byla v krajském městě Hradci Králové. 129/ Mladý Trčka si však uvědomoval nebezpečnou situaci a možné dopady událostí v Opočně a zřejmě se obával sekundárního zásahu protireformační komise opata Questenberga. V sobotu 5. února dal rozeslat prostřednictvím Dobrušky varovné psaní rychtářům horské části opočenského panství (Dobruška byla střediskem spíše 128/.Tamtéž, fol. 126b/128b. 129/.E. ČÁŇOVÁ, Počátky rekatolizace na Hradecku, s

25 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou však ekonomickým horské části panství, zatímco Třebechovice podhorské krajské části Opočenska), které se koncipované zřejmě hejtmanem Andreášem z Ryglic v opise dochovalo jako Patent rychtářům horským; je datován 5. února Vrchnost se obávala zplundrování panství vojáky, kteří by z příkazu protireformační komise vtrhli na Opočensko, a zároveň v textu probleskuje soucit se svými poddanými souvěrci a snad i ochota nějak se kompromisně z těžké situace vyvléci: 130/ Jakož jste dnův minulých z jisté vůle Jeho Milosti pána, pána vašeho milostivého a dědičného, před Jich milosti pány commisaře JMC obesláni byli, a majíc na sebe i na jiné lidi poddané Jeho Milosti, abyšte se s JMC v náboženství srovnali, podáno, k tomu ničemu jste přistoupiti, ani jakého hojemství k rozmýšlení sobě uvoliti nechtěli, nýbrž sprosta všemu odepřeli. Což dotčení páni komisaři JMC těžce to nesouc, a za rebelství to pokládajíc, ihned do jistých měst pro vyzdvižení vojákův k splundrování statečkův vašich poslati chtěli, a bylo by se i to stalo, kdyby JM pán, pán váš milostivý, velikou prosbou, aby s tím kvapeno nebylo, zda-li byšte se jinače rozmyslili, naprositi do outerka [tj. do 8. února] jich neráčil. I poněvadž na jiném není, tak jakž se v tom tíž páni komisaři pronésti dali, než pokudž byšte se v oumyslu svém jináče nezměnili, že by celé toto panství JM k nemalému nebezpečenství přijíti muselo. I ještě vás všech Jeho Milost pán, pán váš milostivý i na místě pána, pana otce svého nejmilejšího, nepřejíc vám toho, abyšte nětco nekřesťanskýho pokusiti nemuseli, napomínati ráčí, abyšte ještě tu věc bedlivě a opravdově povážili, a jak byšte nebezpečenství na vás se valícímu vyhnouti mohli, na to zdravě pomyslili. Na čemž byšte pak zůstali, buď že byšte se jinače rozmyslili, buď že byšte z svého předsevzetí sstoupili nechtěli, abyšte všickni horáci dne pondělního [tj. 7. února 1628] ráno sejdouc se v jedno místo, totiž do Dobrušky, a za jednoho se snesouc, JMP, pánu vašemu, na to odpověď psanou toho dne k večeru dali, kterouž by JM pán, pán nepřejíc vám nic zlého, a dosti to bolestně nesouc, že věc vám velmi protivná na vás dokračuje, jak by tomu zlému vstříc ujíti mohl. I pokudž se vám vidí toto napomenutí ujati a můžte nějaký prostředek v tom bez ourážky slávy boží najíti, toho se vám přeje. Co se pak koliv toho za odpověd dá, má to nahoru den pondělní dodáno a za Jeho Milostí stěží odesláno býti. Jakož pak jste se v tom, že se vrchnosti své neprotivíte, ohlásili, a mezi tím někteří již v poslušenství státi, platův platiti nechtí, nechť toho posoudí, dobře-li dělají. Co pak tuto z poručení JM páně se píše, žádný nechť mi za zlý nemá, žádnému se nic nebere. Milost boží s námi. Datum na Opočně v sobotu po Hromnicích léta A tak v neděli 6. února 1628 zasílá Dobruška do horských rychet následující psaní (Patent rychtářům horským): 131/ Pomoc a ochrana Boží rač s námi se všemi býti. Amen. Rychtářové vesničtí horští, páni přátelé a sousedé naši zvláště milí! Věděti vám dáváme, že tuto noc pominulou jest nám posláno psaní i patent z zámku opočenského z poručení Jeho Milosti pána, pána mladého našeho milostivého a dědičného i na místě Jeho Milosti pána, pána starého, v kterémž se nám poroučí, abychom vás všeckny rychtá- 130/.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha 5. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. I z let ), fol. 128a-b/130a-b. 131/.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol. 126b-127a/128b-129a. 83

26 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) ře horské spolu [se] sousedy vašimi ke dni zejtřejšímu pondělnímu k nám do města Dobrušky svolali a tu předložíc vám Patent odeslaný společně se poradili, kdež se dokládá, jakož jsme dnův minulých z jisté vůle Jeho Milosti pána, pána našeho milostivého a dědičného, před Jich milosti pány commisaře JMC obesláni byli a majíc na sebe, abychom se s JMC v náboženství srovnali, podáno, k tomu ničemu přistoupiti ani jakého hojemství k rozmyšlení sobě voliti nechtěli, nýbrž sprosta všemu odepřeli. Což dotčení páni commisaři JMC těžce to nesouc a za rebelství to pokládajíc, ihned do jistých měst pro vyzdvižení vojákův k splundrování statkův našich poslati chtěli, ale že JMP, pán náš milostivý, velikou prozbou, aby s tím kvapeno nebylo, zdali bychom se jináče rozmyslili, do outerka nejprve příštího, naprositi ráčil. Protož abychom se spolu všickni poradili a na čem zůstaneme, buď že bychom se jináč rozmyslili aneb z svého předsevzetí sstoupiti nechtěli, abychom konečně a neprodleně dne zejtřejšího JMP, pánu, odpověď dali. Vedle čehož z jistého poručení JM páně vám věděti dáváme, že se dá Pán Bůh jeden každý rychtář spolu [se] sousedy vašimi dne zejtřejšího brzo ráno asi hodinu na den k nám do města Dobrušky vypravíte, tu, co zapotřebí bude, vám v známost uvedeme a spolu se poradíme. Krajští ti do města Třebechovic sjíti se mají. Věříme, že poručení JM páně skutkem naplníte. S tím milost Boží s námi. Pondělní porada v Dobrušce se konala v bojovném duchu, shromáždění nátlak odmítlo, ale připravilo téhož dne (7. února 1628) srdceryvný dopis Adamu Erdmanu Trčkovi z Lípy, ve kterém se již ozývají i sociální příčiny následujícího povstání; dopis, poněkud zmateně koncipovaný, však nakonec nebyl odeslaný, ale dobře vystihuje náladu dobrušských měšťanů a jistě i většiny opočenských vesnických poddaných: 132/ Vaší Milosti vysoce urozený pane, pane náš milostivý a dědičný, od Pána Boha výborného zdraví, při něm všecky věci nejlepší dobré a za léta mnohá prodloužilá šťastného panování Vaší Milosti věrně a poddaně s upřímností žádáme. Jakož jsme dnův minulých k milostivému Vaší Milosti poručení do zámku opočenského shromážděni byli a tu od pánův commisařův duchovních jistou vůli JMC pána, pána nás všech nejmilostivějšího (abychom se v náboženství římském catholickém s JM císařskou všickni srovnali a k němu přihlásili), nám přednešenou sobě doslejchali. Proti čemuž, poněvadž z mladostí našich v víře evangelitské jsme zrozeni a ji správci církevními svěcení arcibiskupskýho pražského vyučováni a jiného náboženství nikdy nepoznavše, abychom při témž našem poznání a víře evangelitské, co jsme na křtu svatém vší svaté Trojici skrze duchovní rukojmě naše slibovali, až do smrtí našich zůstaveni byli, jsme žádali. Jsouc pak zase skrze patent na milostivé Vaší Milosti poručení pospolu shromážděni a týž patent přeslyševše podle snešení našeho skrze tento spis všickni se ohlašujem. Poněvadž jak Jeho Milosti císařské pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, tak Vaší Milosti pánu, pánu našemu milostivému a dědičnému, i dobré paměti slavným předkům Vaší Milosti, v všelijakých platech, daních, robotách, v pravém člověčenství a poddanosti vždycky jsme trvali a nikdy se v nitčemž (ač jsme skrze veliké a nevypravitedlné daně a platy, těž od lidu vojenského, říkaje, na větším díle již o statky a živnosti připraveni), 133/ že až dosavad (toliko abychom 132/.Tamtéž, fol. 129a-b/13Ia-b. 133/.Městská rada zde taktně naráží na fakt, že Jan Rudolf I. Trčka z Lípy odňal roku 1625 Dobrušce výsady týkající se vaření piva, šenkování vína a pálení kořalky, čímž porušil městu udělená privilegia 84

27 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou při našem náboženství evangelitském do skonání životův našich s pokojem zanecháni byli) protiviti se nemínili a nemíníme, ale v všeliké pravé poslušnosti a poddanosti, jakž na věrné poddané sluší, jak JMC, tak Vaší Milosti i nejmilostivějšímu pánu, panu otci Vaší Milosti, pánu našemu milostivému a dědičnému, zůstávati, a čím jsme povinni, platy, daněmi, robotami, i jinším člověčenstvím, to poslušně dle nejvyzších možností a potřebností našich rádi, jako kdy prve, vypravovati chceme. Dáleji jakž v patentu Vaší Milosti doloženo jest, pokudž bychom se v oumyslu svém jináče nezměnili a k víře římské catolické nepřistoupili, že Jich milosti páni commisaři do jistých měst pro vyzdvižení vojákův k splundrování statečkův našich, na nás lid vojenský poslati chtíti ráčí. I poněvadž již předešle jak skrze lid vojenský JMC, tak skrze veliké a nevypravitedlné daně a berně i jiné těžkosti o statky a živnosti naše, říkaje, jsme připraveni, abychom nyní také i o duše naše přijíti a k jiné víře (ač víra pravá jest dar Boží, kdo ji pozná), kteréž jsme jak živi nepoznali, přistoupiti jměli, ve všem Pánu Bohu se poroučíme, a ještě se v tom ohlašujíc, že Vaší Milosti, ani JMC (toliko abychom při tom náboženství od nás poznalém) s pokojem zanecháni byli) dokonce protiviti nemíníme. Kdež mezi tím Vaši milost našeho nejmilostivějšího a dědičného pána, pana, též Jeho Milost nejmilejšího pána, pana otce Vaší Milosti, což může prošeno bejti, pro Boha nejvyzšího poníženě a pokorně velice prosíme, abychom při témž náboženství našem, v kterémž zrozeni jsme, s pokojem zanecháni byli, že to při JMC a při Jeho Milosti pánu, panu arcibiskupu pražském, též i lid vojenský aby na nás posílán nebyl (skrze což kdyby se to stalo, nemalá příčina k velkému pozdvižení by se dála, takže bychom nechtěli, maje sobě takovou příčinu danou, poručíc se Pánu Bohu, poněvadž již předešle říkajíc o všecko jsme přišli. Museli bychom od statečkův svých s manželkami i dítkami preč odjíti), skrze vzáctnou přímluvu a prozbu Vaší Milosti jednati i těch všech věcí bedlivě a spravedlivě považovati ráčíte. NB: Tento spis nebyl přepisován a podáván. Napětí a nervozita na obou stranách se zvyšovala, horečně se jednalo a dopisovalo. Ještě dne 7. února 1628 byl v opočenské kanceláři, zřejmě opět Andreášem Nejmanem z Ryglic, vyhotoven Jinej patent, určený všem rychtářům ve městech a vsích na celém panství; bylo to vzhledem k dalším událostem poslední varování poddaným: 134/ Rychtářové horští, jak v městech, tak i vesnicích, z poručení Jeho Milosti pána, pána našeho milostivého a dědičného, tímto patentem tyto věci mají se vám přednésti: 1) Že Jeho Milost pán, pán náš milostivý, nejmilejšímu panu synu svému psáti ráčí, kterak to velmi těžce nésti ráčí, že jste se tak, poddaní JM pánu, pánu, zjevně proti JMC poručeni sprotivili a JM pánu, pánu svému dědičnému, zpronevěřili, čehož jest se za své věrné opatrování nikdy od vás nadáti neráčil. 2) Že ta nešetrnost a neposlušnost, kteráž se JM panu Adamovi, Jeho Milosti nejmilejšímu panu synu, slovy i skutkem, prokázala, jako by se jemu samému stala, pokládati ráčí, což že se byť nevím, v jaké příčině bylo státi nemělo. Pročež abyšte to povážili, co jste tím zasloužili, (Jaroslav ŠŮLA, Dobrušská privilegia právovárečná a Jan Rudolf Trčka z Lípy. OHP 1, s ). O pobělohorské lakotě rodiny Trčků z Lípy srv. Jaroslav ŠŮLA, Dva kšafty Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Stopami dějin Náchodska. Sborník Státního okresního archivu Náchod. 5. Náchod 1999, s. 163 ad. 134/.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol. 130a/132a. 85

28 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) a chcete-li věrní poddaní JM páně slouti a pokut, kterých jste zasloužili, ujíti, abyšte to pokojiti a předjíti hleděli. 3) Poněvadž pak tím pozdvižením proti JMC i proti své vrchnosti zle jste sobě posloužili a na to se přivedli, že již dále přes zejtřejší den (ač na sobě JM pán to zdržeti ráčil), s hrdly i statečky svými ani hodiny bezpeční bejti moci nebudete, jakej pak kříž jest s vojáky, že jste mnozí s manželkami i dítkami svými pokusili, a nadto, když by již vrchnost vás zastávati nemohla, co by s vámi nečinili, tak že se jest obávati, abyste přinuceně nětco učiniti nemuseli. 4) Jak byšte tehdy mohli sebe, manželky, dítky i statečky své přichrániti a utíkání zimní nepříhodného ujíti? Jak vrchnost spokojiti? Jest vám vysoce potřeba, neprodlívajíc dne ani hodiny, na to zdravě pomysliti a se poraditi, což pak tak mezi sebou uvážíte a za odpověď dáte, má se to za Jeho Milostí pánem stěží odeslati. S čímž že odkládati nebudete... Jiné věci, co Jeho Milost pán, pán, ráčil poručiti, jim navrci a ukázati, mohou se oustně oznámiti a doložiti. Mnoho času ani prostoru poddaným nekatolíkům již nezbývalo, ale pravděpodobně situaci dobře neodhadli. Také pokorná odpověď a omluva Janu Rudolfu I. Trčkovi z Lípy nepřicházela, je dochován až dopis ze 16, února s úpěnlivou prosbou za zachování dosavadní náboženské víry; podepsal ho ouřad a všeckna obec města Dobrušky. 135/ Náš milostivý a dědičný pane, pane, poníženě Vaší Milosti správu toho činíme, že od pana Jana Staršího, purgkrabího panství Vaší Milosti opočenského, jménem a poručením Vaší Milosti jest nám oznámeno, abychom Vaši milost za to žádali, abyšte se k Jich milostem pánům commisařům JMC duchovním přimluviti ráčili, aby nám kněží k vyučování nás víře římské catolické od Jich milosti dáni byli. V kteréžto příčině podle našeho společného snešení tuto odpověd Vaší Milosti přednášíme. Poněvadž ráčíte naše milostivá, křesťanská a dědičná vrchnost zůstávati a na gruntech Vaší Milosti tu moc jmíti a kněží buď do měst neb vesnic, když se Vaší Milosti líbiti ráčí, dosazovati, abychom my (nemaje tý moci) Vaší Milosti, naší milostivé a dědičné vrchnosti, toho zhacovati jměli, oumyslu takového nejsme, ale v moci Vaší Milosti ta věc pozůstává. Však abychom za kněze takové, který by se s námi v náboženství nesrovnával, aby nám dán byl, žádati aneb ňákou lhůtu sobě bráti jměli, toho my o své újmě poněvadž k témuž koláturství mnoho jiných věcí přináleží a tomu rozuměti nemůžeme, 136/ nýbrž tak jakž jsme toho minulých dnův spolu s jinými okolními sousedy našimi ze všech panství Vaší Milosti před pány commisaři a před Jeho Milostí nejmilejším pánem, panem synem Vaší Milosti na Opočně se ohlásivše, prosili, 137/ abychom při též víře naší evangelitské, v kteréž zrozeni a pokřtěni jsme, s pokojem do smrtí našich zůstaveni byli, že to nám při JMC a při JMP, panu arcibiskupovi pražském skrze vzáctnou prozbu a přímluvu Vaší Milosti zjednati ráčíte, Vaší Milosti, své milostivé a dědičné vrchnosti, což může prošeno býti, pro Boha poníženě velice prosíme a žádáme. 138/ 135/.Tamtéž, fol. 13Ia-b/133a-b. 136/.Následují přeškrtnutá slova: nebo bychom jsouc již prve v velikém nebezpečenství a pohrůžkách k skaženi a zahynutí přijíti museli, ano i za jeho život slíbiti nemohli. 137/. Následují přeškrtnutá slova: tak jakž jste minulého dne pondělního lidu shromážděnému okolo města Náchoda, laskavě se zamluvili a připovědéti ráčili, že nás všech poddaných Vaší Milosti při tom náboženství, v kterémž jsme se zrodili, do smrtí našich zanechali a při JMC, abychom při tom zachováni byli, jednati chtíti ráčíte. 138/.Následují přeškrtnutá slova: nebo kdybychom v naši víře se změniti a k jinému náboženství přistoupiti jměli, museli bychom na věky věkův v zatracení pekelném zůstávati. Kdež příkladův zřejmých dosti máme, kteří 86

29 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou Kdež my za Vaši milost i za Její milost paní, paní, též za všecken Vaší Milosti slavný rod tak, jakž jsme se předešle vždycky modlívali, ještě tím horlivěji, aby Pán Bůh všemohoucí Vašim milostem věku a let prodloužiti a ode všeho zlého ochránčím a opatrovníkem na každém místě býti ráčil, upřímně se modliti i do skonání životův našich při Vaší Milosti věrně setrvati chceme. Dáleji pak poněvadž jsme se jak živi jak JMC pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, tak Vaší Milosti pánu, pánu našemu milostivému a dědičnému, nikdy v nitčemž neprotivili, ale jak soldáty JMC vychovávali, tak i contribucí veliké i jiné rozličné berně a povinnosti naše (skrze něž jsme k velikým chudobám a nouzem přišli) vypravovati hleděli. Tak ještě až posavad čímž jsme ze vnitřními věcmi vedle tělesností (Pánu Bohu pak duchovními) Vaší Milosti povinni, 139/ (toliko abychom při náboženství našem s pokojem zanecháni byli), v tom ve všem jako věrní poddaní do smrtí našich poslušně jako kdy prve zůstávati a podle nejvyzších možností našich vypravovati chceme. Následovalo kolo dalších jednání a přesvědčování. Dobruška na toto jednání reagovala písemně 25. února 1628 a dopis (podepsaný opět Ouřad a všecka obec města Dobrušky ), poněkud zmatený a v myšlenkách se opakující, byl určen jako odpověď Janu Rudolfovi I. Trčkoví z Lípy a jeho manželce: 140/ Poníženě Vašim milostem správu toho činíme, tak jakož jsme předešle od Jich milostí pánův commisařův JMC, abychom se v náboženství římském catholickém s Jeho Milostí císařskou srovnali, napomínáni byli, že jsme opět zase k milostivému Vašich Milostí poručení před nynější správce Vašich Milostí opočenské shromážděni byli, a tu od nich v příčině kněží římských katolických i v jiné věci jistou vůli Vašich Milostí sobě oznámenou jměli. V kteréžto příčině podle našeho společného snešení Vašim milostem tuto odpověď přednášíme. Předně 141/ tak jakž jsme toho předešlého času spolu s jinými okolními sousedy našimi ze všeho panství Vašich Milostí opočenského před pány komisaře a před Jeho Milostí nejmilejším pánem, panem synem Vašich Milostí, na Opočně prosili, abychom při též víře naší evangelitské pod obojí způsobou, v kteréž zrozeni a pokřtěni jsme (poněvadž jinému náboženství jak živi nikdy jsme se neučili a takových správcův nemívali), do smrtí našich zůstaveni byli, toho až posavad poníženě žádati nepřestáváme. A poněvadž předešle nikdy jak JMC pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, tak Vašim milostem, naší milostivé a dědičné vrchnosti, jak živi v nitčemž jsme se neprotivili, ale jak soldáty JMC vychovávali, tak contribucí veliké i jiné rozličné berně a povinnosti naše podle člověčenství (skrze něž jsme již k velikým chudobám a nouzem přišli) vypravovati hleděli. Tak ještě až posavad, nemíníc se v nitčemž Vašim milostem ani JMC protiviti, čímž jsme zevnitřními věcmi vedle tělesenství JMC a Vašim milostem povinni (toliko abychom při náboženství našem s pokojem zanecháni byli), v tom ve všem jako věrní poddaní do smrtí našich poslušně jako kdy prve, zůstávati a podle nejvyzších možnosti našich vypravovati chceme. se v svém náboženství změnili, že jsou při poslední hodině smrti své na sebe, že v pekelném ohni na věky věkův hořeti musejí, hrozně naříkali. 139/.Následují přeškrtnutá slova: v tom ve všem, jako věrní poddaní do smrti našich poslušně jako kdy prve zůstávati chceme, a Vaší Milosti se v nitčemž (toliko abychom při náboženství našem s pokojem zanecháni byli) protiviti nemíníme. 140/.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol.l32a-133a/134a-136a. 141/.Následuje podtržený a těžko čitelný text, který byl písařem přeškrtnut. 87

30 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) Vedle čehož Vašich Milostí, naší milostivé a dědičné vrchnosti, což může prošeno býti, pro Boha nejvyzšího a jeho svaté milosrdenství poníženě a pokorně prosíme, abychom při též víře naší evangelitské pod obojí způsobou (poněvadž jiné víře jak živi jsme vyučováni nikdy nebyli) do smrtí našich zanecháni byli, že to při JMC a při JM pánu, panu arcibiskupu pražském, skrze prozbu a vzáctnou přímluvu Vašich Milostí nám jednati ráčíte. My se za Vaše milosti tím horlivěji, aby Pán Bůh Vašim milostem věku a let prodloužiti a šťastné panování dáti ráčil, modliti se připovídáme. Další dochovaný opis dopisu, určeného opočenskému hejtmanu, je datován Vyplývá z něho, že vyjednávání v Opočně sice pokračovala, ale názory dobrušských měšťanů se vyhrotily a radikalizovaná městská rada, vidouc, že vrchnost nemá v úmyslu ustoupit a vyjít vstříc jejím pokorným prosbám, se zatvrdila ( v tom, v čem jsme se zrodili, do smrtí našich setrvati míníme ) a rezolutně dala najevo, že nátlak opočenské vrchnosti odmítá a nebude dále vyjednávat: 142/ JM páně pan rychtář a s ním vysláni z prostředku práva našeho, kteří dne včerejšího z poručení Vaší Milosti na Opočně byli, co jste jim z milostivého poručení vrchnosti naší milostivé a dědičné oznamovati i v jiných věcech napomínati ráčili, dnešního dne při společnosti nás shromážděných jsou nám všem (a to v příčině kněží římských catholických, abychom je přijali, k nim uctivost všelijakou prokazovali, desátky dávali a jich poslouchali) to všechno v známost uvedli. Kdež my dle společného našeho povážení a snešení tuto odpověď Vaší Milosti přednášíme, totiž tak, jakou jsme suplikaci vrchnosti naší milostivé a dědičné, kteréž datum 25. Februarii tohoto léta učinili, se vší náležitou ponížeností a pokorou, až posavad při ní zůstaveni a zachováni býti pro Boha prosíme a žádáme, a jestliže pak milej Pán Bůh, Stvořitel náš (jakž o tom víme, že jednou umříti a tento svět opustili musíme) jsouc již prve na větším díle o statky tělesné připraveni a žádné radosti na tomto světě nemajíce ráčil nás k nětčemu zvoliti a na nás dopustiti, již se ve všem Pánu Bohu poroučíme, a v tom, v čem jsme se zrodili, do smrtí našich setrvati míníme. V čemž Vaši milost touto odpovědí spraviti jsme nepominuli. S tím milost, ochrana a pokoj Boži rač býti s námi se všemi. Datum v městě Dobrušce v neděli masopustní 5. Martii léta Ouřad a všeckna obec města Dobrušky. Toto je poslední dopis Dobrušky na opočenský zámek a poslední stanovisko dobrušských měšťanů před otevřeným výbuchem povstání. 143/ V postojích městské rady dobrušské vidíme po jednání reformační komise několik fází. V prvém dopise ze 31. ledna 1628 poníženě žádala, aby měšťané byli v učení starém čistém evangelitském zanecháni, ale v opraveném textu z téhož dne již požádala, aby trčkovská vrchnost jim vyjednala u císaře poskytnutí času ke konversi. Počátkem února 1628 opočenští měšťané písemně požádali o poskytnutí dalšího termínu k seznámení se s novým náboženstvím, ale nabízenou šestinedělní lhůtu k přestupu na katolickou víru jako krátkou odmítli; 5. února 1628 vrchnost již zastřeně upozorňuje horské vesnice na nebezpečí vojenského zásahu a situace 142/.SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6, karton č. 351 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let ), fol. 133b/135b. 143/.O následném vývoji Dobrušky viz: Václav MATOUŠ, Úloha města Dobrušky v selském povstání roku OHP 1, 1968, s

31 Šůla J.: Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou vstupuje do druhé fáze. Dne 6. února Dobruška svolává pod tlakem výhrůžek poradu do Dobrušky, ale nálada shromážděných nebyla nakloněna k přijetí ultimáta; poddaní připomněli, že se doposud chovali jako poddaní platící stanovené dávky a plnící robotní povinnosti a žádali: toliko abychom při našem náboženství evangelitském do skonání životův našich s pokojem zanecháni byli. A 16. února se Dobruška obrátila na Jana Rudolfa I. Trčku z Lípy. Připomněla mu, že sice má právo dosazovati podle své libosti na jednotlivé fary kněze, ale úpěnlivě žádala, aby při víře evangelitské, ve které byli Dobrušští zrozeni a pokřtěni, byli ponecháni až do smrti a aby tuto jejich žádost u pražského arcibiskupa vyjednal. Ještě 25. února žádala, aby obyvatelé byli ponecháni ve jejich dosavadním vyznání. Když pak veškeré prosby byly marné, tak si Dobruška uvědomila, že se jich vrchnost nezastane a zatvrdila se. Nastává třetí, závěrečná fáze nadcházejícího dramatu. Dne 5. března 1628 městská rada již nemluví o vyjednávání ani o lhůtě k přestupu, ale dotlačena do bezvýchodné situace zcela vzdorně píše: v tom, v čem jsme se zrodili, do smrtí našich setrvati míníme. Situace se radikalizací dobrušské městské rady dostala do patové situace a současně se v okolí vyhrotila. Nepokoje v regionu sílily, 7. března 1628 vzbouření poddaní obsadili a opanovali Nové Město nad Metují a chystali se na pochod na Hradec Králové. Velké povstání poddaných z měst a vesnic v severovýchodních Čechách propuklo plnou silou. 144/ Následoval vojenský zásah, kterého se Trčkové sami obávali. Ale byli to oni, kteří povolali vojsko? I když viděli, že poddaní neustoupí a bylo jim jasné, k jakým škodám na jejich majetku na opočenském panství dojde, povolali oni proti svým poddaným souvěrcům vojsko? Příchod vojska Dobruška totiž těžce zaplatila, je znám soupis zesnulých, soupis škod způsobených vtrhnuvším vojskem i zprávy o měšťanech, kteří před řáděním vojska utekli a těžce se vraceli do města nebo se vůbec zpátky nevrátili. Starý Jan Rudolf I. Trčka z Lípy byl uvážlivý člověk, ale současně císařský a zemský úředník. Do jisté míry soucítil se svými poddanými, 145/ sám v době povstání ještě 144/.Není úkolem této práce vylíčit průběh povstání a jeho hodnocení, na kterém se historici doposud plně neshodli. Bádání o této problematice kontinuálně pokračuje a objevují se nová fakta a nové názory, Proto upozorňuji pouze na některé práce z posledních desetiletí, které jsou výraznější, hledají odpovědi na nedořešená fakta nebo mají syntetizující záběr: J. ŠŮLA, Venkovský lid východního Hradecka, s ; TÝŽ, Povstání na jaře roku 1628 v severovýchodních Čechách nevyřešené problémy. Panorama. Z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří. 17. Dobré 2009, s ; Eliška ČÁŇOVÁ, K problematice povstání r na trčkovských panstvích v Podorlicku. OHP 6, 1974, s ; Václav MATOUŠ, Selské bouře na Dobrušsku. In (sb): Sborník z historie města Dobrušky (K 660. výročí od vydání první písemné zprávy o Dobrušce jako městě.) Dobruška 1981, s ; TÝŽ, Velká selská rebelie na opočenském panství roku OHP 11, 2001, s ; Michal HOFMAN, Události u Lible a úloha Zdeňka Straky z Nedabylic v rámci povstání roku Panorama, 15, 2007, s ; TÝŽ, Ke strategii a organizaci povstání na trčkovských panstvích roku OHP 14, 2007, s ; TÝŽ, Dobytí Nového Města nad Metují povstalci v roce Panorama, 16, 2008, s ; TÝŽ, Příspěvek k problematice potlačení povstání v severovýchodních Čechách v roce Panorama, 17, 2009, s /.V předválečném období jim uděloval nebo zajišťoval různé hospodářské výhody (A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický, s ; Jaroslav ŠŮLA, První dvě privilegia města Opočno. Sborník prací východočeských archivů 9. Zámrsk 2004, s ), ale také si od nich v čase osobní nouze peníze vypůjčoval, konkrétně od dobrušských měšťanů, ale i od různých šlechticů a dokonce i od svého úředníka (Jaroslav ŠŮLA, Dva kšafty Jana Rudolfa Trčky z Lípy, s. 164). 89

32 Orlické hory a Podorlicko 18: (2011) Rázné odmítnutí rekatolizace dobrušskými měšťany dne 5. března (SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, kniha č. 6, Právní manuál města Dobrušky N. l z let , fol. 133b/135b). 90