Být ve svém středu. Být ve svém středu

Transkript

1 Být ve svém středu Být ve svém středu je stav, kdy jsme naprosto spokojeni s tím, co máme a jak právě existujeme tedy jsme. Nejde o hmotné majetky, zdraví ani o péči druhých. Jde o nás. Milujeme se. Cítíme se svobodně. Chceme-li spát, spíme. Chceme-li si hrát, hrajeme si. Chceme-li tvořit, tvoříme. Nasloucháme-li své intuici, tím podporujeme inspiraci v nás. Záměrem a smyslem, proč jsme zde, je být ve svém středu vždy. K dosažení tohoto stavu nám napomáhají mezilidské vztahy, které zrcadlí naše extrémní chování. Učme se tyto vztahy udržovat ve středu, tedy v míru a laskavosti. Jedině potom i my budeme žít ve svém míru, ve svém středu, ve své blaženosti. Změňte se dřív, než Vás k tomu okolnosti přinutí. Jack Welch 5

2 Předmluva autora Únor 2014 byl pro mne zlomový. Kdo jste četl knihu Duše, co tančí císařský valčík, víte, že jsem tento zimní měsíc pomalu začala chápat věci pro mě do té doby neznámé. Zjistila jsem, že lpění na svém dobrém jméně, na vztazích a na svých ego-maskách je vyčerpávající. Potřebovala jsem se ze svých pocitů vypsat. Toto poznání ve mne vyvolalo naprosté naplnění se láskou a pozitivními pocity, proto i kniha byla napsána tímto nádechem. Tehdy jsem se inspirovala nádherným citátem od Cyrila Connollyeho: Je lepší psát pro sebe a nemít žádné publikum, než psát pro čtenáře a ztratit sám sebe. Možná právě díky tomu Duše, co tančí císařský valčík nalezla své čtenáře. Nesmírně děkuji za důvěru. Jsem vděčná, že jejich počet byl nad mé očekávání. 6

3 Na první knihu Valčík jsem slyšela spoustu názorů. Jedním z nich byl i ten, že je prý příliš pozitivní na to, aby se jí dalo v této společnosti řídit. Nikomu nevyvracím tento názor, naopak jej přijímám a vede mne k tomu, abych se nad ním silně zamyslela i zde. Děkuji za inspiraci. Vzpomínám si, že když jsem tehdy knížku rozdala svým nejbližším, musím říci, že jsem se setkala s prapodivnými reakcemi. Nikdo mi neřekl nic odsuzujícího, ale zároveň jsem vycítila, že jsou velmi překvapení tím, o čem píši. Naopak od lidí, kteří mě vůbec neznali, jsem se setkala převážně s ohlasy pozitivními. Psali mi totiž, že jim kniha opravdu pomohla v žití. Jsou teď šťastnějšími bytostmi. Prý se mají daleko více rádi a vysílají pozitivní vibrace. Obklopují se lidmi, kteří je vedou k sobě samým. To znamená k základnímu zamyšlení podstaty svých životů. Začali se osobnostním rozvojem zabývat do hloubky, přešli k další literatuře, 7

4 chodí na rozvojové semináře, poslouchají své pocity a to je skvělé. To mne naplňuje. Tvořivost ve mně se zhmotnila a posunula několik lidí vpřed. Za to jsem vděčná. Člověk se neustále vyvíjí, reaguje na změny a to ho posunuje vpřed. Ono ke změnám totiž dochází vždy a ve všech směrech. I když budete celý den ležet v posteli. Nic není stejné, vše plyne. Vesmír je totiž hybná energie. A tak i já se neustále rozvíjím a zároveň se i těším na další životní výzvy. To pouze potvrzuje to, že nešlo o chvilkový stav euforie. Naopak jednalo se o změnu myšlení trvalého rázu, která mne pomalu vede až do bodu smrti. Píšu bodu smrti, ale myslím tím do bodu konce mé hmotné podstaty. Konce hmoty se nebojím. Vím, že přijde tehdy, kdy má. Dále také zjišťuji, že abych mohla psát tuhle knihu, bylo mi dáno projít si novým učením a zakusit si silné životní situace na vlastní kůži. Je to více než 8

5 jen zřejmé. Jak Vám totiž mohu předávat nějaké informace, když sama nevím, o čem život je? Proto teď zažívám období různých životních lekcí a zkoušek, které mě opět mají posunout dál. Děkuji za ně! Velkou změnu zaznamenávám i v osobním životě. Donedávna jsem se učila prožívat vztahy pouze kamarádské, rodinné a partnerské. Před nedávnem se mi však narodil syn, a to je další druh lásky, o které jsem neměla dříve ponětí. Tak přichází do mého života nové učení. Jsem si toho vědoma. Bedlivě pozoruji, co se uvnitř mě odehrává, a vše přijímám s vděčností. Základní rozdíl mezi Valčíkem a Tangem knihou, kterou právě držíte ve svých rukou, spatřuji v rozšíření vědomí. Tím, jak se mi totiž postupně otevírají nové obzory v oblasti duchovního rozvoje, si procházím daleko větším sebepoznáním. Znamená to, že člověk zakusuje i zkoušky těžké a zraňující. Proto cesta k pochopení, osvícení a návratu ke své duši, je cestou trnitou, náročnou, 9

6 ale správnou. A právě tyto nástrahy zde popisuji. Je tedy možné, že pro mnohé z Vás tato kniha nemusí působit zrovna pozitivním dojmem, a to proto, že jsou v ní obsaženy myšlenky, se kterými se naše mysl brání se ztotožnit. Je totiž daleko jednodušší číst o tom, jak jsme dokonalí takoví, jací jsme, než o tom, že máme špatně nastavené myšlení, které je ovlivněno nejen našimi vychovateli. Toto myšlení nás svrhává do negativních energií. Bojujeme za svoji pravdu, kterou vytvořil náš rozum. Odsuzujeme druhé a snažíme se být v očích nás samotných těmi dokonalými. Chceme se všem zalíbit a nesneseme kritiku. Jsem však z celého srdce přesvědčena, že pokud si s největší upřímností k sobě přiznáme naše chybné naprogramování nejen z dětství, zákonitě tato kniha odhalí velké pravdy, které nás mohou posunout zase o krok dál. Duše, co tančí tango je vhodná i pro ty, kteří se změnou a s rozvojem sebe samých ještě nezačali. 10

7 Pouze se na vše připravují. Důkazem je i to, že ji právě teď držíte ve svých rukou. Knihu píši opět ze srdce, se stejnými pocity se vyslovit a pomoci druhým. Pojednávám zde o poznatcích, které si neustále formuji. Věřím, že po jejich přečtení si vytvoříte také svůj vlastní ucelený pohled na věci, ve kterých můžete být doposud stále ještě zmateni. Co je pro jednoho pravdou, pro druhého jí být nemusí. Je třeba si vše v sobě procítit. Všímám si, že mi do života začali vstupovat velmi srdeční lidé. Tvrdím, že každý jsme pro druhého učitelem a každý je učitel pro nás. Ačkoliv se nám to kolikrát nemusí líbit, vše, co se nám na druhých nelíbí, jsme my. Vše, co na druhých obdivujeme, jsme také my. Jen to, co nás nechává lhostejnými, jsou ti ostatní. Co to znamená? Někdo nás urazí a nás se to dotkne = my máme problém a my jej máme řešit, abychom se posunuli. 11

8 Někdo nás urazí a nás to nechává klidnými = on má problém a on jej má řešit. Někdo nás pochválí = poděkujme a přijměme tuto pochvalu. Naučila jsem se vybírat si, s kým si půjdu sednout do restaurace, nebo komu zatelefonuji. Nikoho jsem neodsunula, neodsoudila, jen už nemám úplně chuť vyhovět všem. Rozlišuji lidi, se kterými se cítím bezpečně, tedy hezky. Na tom není nic špatného. Naším úkolem není se umět všem zavděčit. Naším smyslem je být sám sebou a ne se neustále přizpůsobovat. To je také velice důležité pochopit, neboť lidé, kteří Vás energeticky vysávají, Vám samozřejmě mohou přihodit nějakou nemoc, psychické vyčerpání či dlouhodobé zoufalství. O tom více v jedné z mých kapitol o energetických vibracích. 12

9 Ačkoliv potřebuji stále zažívat životní lekce, které mi napomáhají rozbíjet nadmíru ega, různých životních bloků a učit se sebelásce, vnitřně zažívám stav štěstí. Vy, kdo mě znáte, to jistě pozorujete. To je jediný a opravdový důkaz, který jsem schopna Vám dát. Mé vlastní štěstí je nejlepším nástrojem, pomocí něhož mohu učit druhé a pomáhat jim. Za mé štěstí nemůže ten, nebo onen, tvořím si tuto energii v sobě, aniž bych musela být na někom závislá. Té energii se říká sebeláska. Když jste šťastní, probouzíte to nejlepší v sobě i v druhých. Přeji hezké počtení a pamatujte, že kdo věří v sebe, věří i v druhé, a potom i celý vesmír může věřit ve Vás. 13

10 Tvé oči zkrásní, když budeš v druhých hledat to dobré. Tvé rty budou krásné, budou-li říkat laskavá slova. Audrey Hepburn 14