Karel Havlíèek Borovský: KRÁL LÁVRA

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Karel Havlíèek Borovský: KRÁL LÁVRA"

Štěpán Špringl
před 9 lety
Počet zobrazení:

1 Karel Havlíèek Borovský: KRÁL LÁVRA

2 BYLTÌ jednou jeden starý dobrý král, ale je to dávno, taky od Èech dál, troje moøe, devatery hory dìlí kraj ten od èeské komory, kde on panoval. Byl král irský Lávra, povím zkrátka vám, a já o tom králi pìknou píseò znám: nalej, stará èerstvého do èíše a vy, kluci, poslouchejte tiše, já ji zazpívám. Posud krále Lávru chválí irský lid, nebyl ani tyran, nebyl taky žid, nenabíjel cizím svoji kasu, rekrutýrkou nesužoval chasu, nedal chudé døít. Jenom jednu slabost ten král dobrý mìl, že jest na holièe tuze zanevøel, dal se holit jenom jednou v roce, dlouhé vlasy po krku široce nosil jak roj vèel. Horší ještì bylo: vždy na letnice, jak oèistil holiè královské líce, èekala jej podivná odplata, nic na støíbøe, ale skrze kata, to šibenice!

Posud krále Lávru chválí irský lid, nebyl ani tyran, nebyl taky žid, nenabíjel cizím svoji kasu, rekrutýrkou nesužoval chasu, nedal chudé døít.

3 Divili se lidé, mrzela je dost na tom dobrém králi tato ukrutnost; však co král chce, zdrávo pro poddané, tak po letech zvykli si Irèané na tu podivnost. Jenom holièové zvyknout nemohli, na šibenici je špatné pohodlí, než co dìlat? nic jim nezbývalo, leda trpìt, neb jich bylo málo na rebelii. Každý rok, když táhlo již na letnice, sebral se bradýøský cech do radnice: tam chudáci smutnì los metali, komu padne holit bradu králi a šibenice. Padl los, ach! padl: letos Kukulín bude holit krále, staré vdovy syn; jak to stará vdova uslyšela, omdlévala ustrašená celá: Ach! mùj Kukulín! Již posloužil králi, již ho vede kat, ukrutnou odmìnu za tu službu brát: tu se matka skrze zástup tlaèí, spìchá, co jí staré síly staèí, zaò orodovat.

Každý rok, když táhlo již na letnice, sebral se bradýøský cech do radnice: tam chudáci smutnì los metali, komu padne holit bradu králi a šibenice. Padl los, ach!

4 Králi, pane králi! Syn mùj jedinej, pro Boha tì prosím, slitování mìj! Co si poènu, já ubohá vdova, radìj sama umøít jsem hotova, jen mi syna dej! Králi, Milost - Pane! máš to lidský cit? nevinného hocha katem utratit? Muž mùj padnul v službì tvého dvoru a ty chceš mou jedinkou podporu hanebnì mi vzít? Jestliže ty, králi, dobré srdce máš, jistì každoroènì jednou blázníváš: pro nic za nic, pro královské vousy kat èlovìka bez viny zardousí, to jsi otec náš? Král se na ty øeèi velmi zastydìl, ale ještì více slitování mìl, nezlobil se, vzdychnul jen hluboko, dobré srdce tisklo slzu v oko, zastavit velel. Všem se kázal vzdálit, jen sám Kukulín, povolán ku králi, bledý jako stín; král tu sedí, na klínì korunu: Pøistup, synku, blíže sem ke trùnu i pod baldachýn.

Jestliže ty, králi, dobré srdce máš, jistì každoroènì jednou blázníváš: pro nic za nic, pro královské vousy kat èlovìka bez viny zardousí, to jsi otec náš?

5 Pøisahej, že smlèíš na vìèné èasy, co jsi na mé hlavì vidìl pod vlasy, pak se tobì neublíží v nièem a ty budeš mým dvorním holièem po všechny èasy. Rád pøísahal mladík a byl propuštìn, zvìstovati matce, jak jest povýšen; pak holíval ob den králi líce a již žádný holiè na letnice nebýval vìšen. Tìšili se lidé, že ten dobrý král jedinkou svou chybu vymluvit si dal; více však než celý národ irský poèestný cech holièsko-bradýøský si to liboval. Stojí mladý holiè v dvorském obroku, raduje se matka z toho pokroku, jasné hvìzdy na fraku se tøpytí, zlaté porty, vyšívané kvítí, bøitva po boku. Než co platí hvìzdy, zlaté tøepení, když srdéèko trápí ostré hryzení: nevyjevit nic po vìèné èasy, co vidívá na králi pod vlasy vždy pøi holení!

Tìšili se lidé, že ten dobrý král jedinkou svou chybu vymluvit si dal; více však než celý národ irský poèestný cech holièsko-bradýøský si to liboval.

6 Husy štìbetají, tichá je labu ; kdo chce tajnost smlèet, holièem nebuï: holièovi vìdomosti škubou, než je poví, pøenáramnì hubou: jazejèek je rtu! Ach! mùj milý synu, co tì sužuje? Ve dne nemáš stání, v noci pokoje: bývals vesel, teï ti líèko vadne, mladé tìlo den ode dne chøadne, povìz, co ti je? Má milá matièko, ach! pomoc žádná! Mùj milý synáèku, moc zví, kdo se ptá; v èerném lese bydlí poustevníèek, ten má od všech lidských srdcí klíèek, on ti radu dá. Pravil starý v lese: Dobøe znám tvùj køíž, synku, ty jsi holiè a tajemství víš. Ty je nesmíš povìdít žádnému, neulehèíš ale srdci svému, až to vyslovíš. Blíže u Viklova na stoku dvou øek stojí dutá vrba tøetí lidský vìk; všeptej do ní v tiché noèní dobì své tajemství, a ulevíš sobì, jiný nemám lék.

Mùj milý synáèku, moc zví, kdo se ptá; v èerném lese bydlí poustevníèek, ten má od všech lidských srdcí klíèek, on ti radu dá.

7 Hned tu noc se holiè z domu vypravil, zkusit, co mu starec v lese poradil, a našeptal do vrby hltavì, co král Lávra skrývá na své hlavì, pak se uzdravil. Po tom uzdravení prošel krátký èas, tu strojil král Lávra hluèný dvorní kvas, z celé zemì panièky a páni sjeli se k tomu hodování na králùv rozkaz. A po hodování velikánský sál hladce voskovaný èekal již na bál; ještì k tomu na tu dvorní švandu nejslavnìjší Karlovarskou bandu objednal si král. Po Èeších je doma vždycky malý sled, ale všude jinde naplòují svìt: muzikanty, jezdce, harfenice, ouøedníky, sirky ze Sušice najdeš všude hned. Táhli hudci k bálu, až pan Èervíèek silným kvapem ztratil z basy kolíèek, a když pøišli k Viklovskému brodu, zpozoroval tu svou velkou škodu na stoku dvou øek.

A po hodování velikánský sál hladce voskovaný èekal již na bál; ještì k tomu na tu dvorní švandu nejslavnìjší Karlovarskou bandu objednal si král.

8 Tam u duté vrby s basou smutnì stál: Pùjdu-li ho hledat, promeškáme bál! Uøíz z vrby vìtev na kolíèek, co zpùsobí, o tom pan Èervíèek nic se nenadál. Zpùsobil tam s basou králi èistou vìc, jak na bále pustil po strunách smyèec, tu øve basa, až všechno pøehluší: Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec! Král dal hned Èervíèka s basou vyhodit, bylo však již pozdì basu obìsit, a tajemství, pro nìž lazebníci umírali jsou na šibenici, rozneslo se v lid. Co nyní celý svìt vìdìl od basy, nebylo nic platno skrývat pod vlasy, tak král Lávra nosil po tom bálu svoje dlouhé uši bez futrálu po všechny èasy. A po krátké dobì, když utich povyk, líbil se pøec lidu dobrý panovník, zdálo se jim, že ty dlouhé uši právì dobøe ke korunì sluší, všechno mùže zvyk!

Král dal hned Èervíèka s basou vyhodit, bylo však již pozdì basu obìsit, a tajemství, pro nìž lazebníci umírali jsou na šibenici, rozneslo se v lid.

9 Tu je konec písnì: zdráv buï Lávra král! Kukulín ho vždycky holil a støíhal, neb to nikdy na jevo nevyšlo, jak tajemství až do basy pøišlo a z basy na bál. Není každá vrba jako Viklovská, ani každá basa jak Èervíèkovská: a když tì co na jazyku svrbí, našeptej to jen do staré vrby, dceruško drahá.

tajemství až do basy pøišlo a z basy na bál.

Podobné dokumenty

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_132 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření: