NÁVRH SBÍRKOVÉ ZAHRADY KAPRADIN

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI NÁVRH SBÍRKOVÉ ZAHRADY KAPRADIN Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. Vypracovala Michaela Malečková Lednice 2015

2

3

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Návrh sbírkové zahrady kapradin vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne: podpis

5 Dovoluji si na tomto místě poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Petru Kučerovi, Ph.D. za čas, který věnoval konzultacím mé práce. Dále děkuji za odborné rady k tomuto tématu a erudovaný výklad při prohlídce botanické zahrady RNDr. Miloslavu Studničkovi, CSc., řediteli Botanické zahrady v Liberci. Rovněž tak děkuji všem, kteří mi byli při zpracování této práce nápomocni radou i konzultacemi.

6 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED KAPRADINY Botanická klasifikace Sporofyt Kořeny Stonek Listy Spory Gametofyt Vegetativní rozmnožování EKOLOGIE Půda Spory a jejich šíření MATERIÁL A METODY VÝZNAMNÉ VLASTNOSTI KAPRADIN Estetické vlastnosti List Charakter růstu Pokryvnost Velikost Pěstitelské nároky Ekologicko-pěstitelské skupiny Pěstování

7 Voda Světlo Teplota Půda Křížení kapradin POUŽITÍ KAPRADIN V ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTUŘE V ČESKÉ REPUBLICE VÝSLEDKY A DISKUSE NÁVRH SBÍRKOVÉ ZAHRADY KAPRADIN Lokalizace a využití Historie Přírodní podmínky Technická a dopravní infrastruktura ČLENĚNÍ STAVBY A JEJÍ ÚČEL Režim skleníků Exteriér Interiér ZÁVĚR SOUHRN KLÍČOVÁ SLOVA RESUME KEY WORDS ZDROJE A LITERÁRNÍ PRAMENY PŘÍLOHY

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Rozdíl mezi prvním a dospělým listem (kresba autorka) Obr. 2 Ukázka polouzavřené síťnaté žilnatiny kapradiny Cyrtomium falcatum (kresba autorka) Obr. 3 Příčný řez listovým úkrojkem s kupkou (DOMIN 1929) Obr. 4 Prothallium s nově vznikajícím sporofytem (DOMIN 1929) Obr. 5 Rozmanitost tvarů listové čepele (HOSHIZAKI et MORAN 2001) Obr. 6 Rhizom s listy poměrně daleko od sebe (kresba autorka) Obr. 7 Běžné metody vysévání spor dle HOSHIZAKI et MORAN (2001) Obr. 8 Lokalizace parcely v rámci Hradce Králové (podklad mapy.cz) SEZNAM PŘÍLOH Tabulková část Tab. 1 Celkový systém kapradin Tab. 2 Seznam domácích druhů kapradin Tab. 3 Seznam kapradin osvědčených pro použití v zahradní a krajinářské architektuře Tab. 4 Seznam druhů kapradin navržených k vyzkoušení v zahradní a krajinářské architektuře Tab. 5 Seznam druhů k použití v návrhu Tab. 6 Inventarizace dřevin Tab. 7 Celkový potenciál objektu Obrázky Obr. 1 Circinátní rozvíjení listu u Didymochalena truncatula (foto autorka) Obr. 2 Circinátní rozvíjení listu u Asplenium nidus (foto autorka) Obr. 3 Sporotrofofyl a mladé výtrusné kupky kryté ledvinitou ostěrou u Dryopteris affinis (foto autorka) Obr. 4 První list sporofytu u Adiantum raddianum (foto autorka) Obr. 5 Živorodost u Asplenium viviparum (foto autorka) Obr. 6 Listová růžice u Blechnum gibbum (foto autorka) Obr. 7 Výrazný habitus Adiantum pedatum (foto autorka) Obr. 8 Až trojnásobně zpeřený list Davallia mariesii (foto autorka) 8

9 Obr. 9 Výrazná barevná odlišnost mladých listů u Blechnum brasiliense (foto autorka) Obr. 10 Výrazně barevný kultivar Athyrium nipponicum 'Pictum' (foto autorka) Obr. 11 Násobně zmnožený listový okraj u submerzní formy Microsorum pteropus 'Widelov' (foto autorka) Obr. 12 Penízkovité listové úkrojky u Nephrolepis cordifolia 'Duffii' (foto autorka) Obr. 13 Výrazná černá žilnatina u Microsorum musifolium 'Crocodyllos' (foto autorka) Obr. 14 Srovnání velikosti Blechnum penna-marina s krytkou objektivu velikosti 52 mm (foto autorka) Obr. 15 Výrazně černé neopadavé plevy u Blechnum gibbum (foto autorka) Obr. 16 Pokryvnost u Adiantum venustum (foto autorka) Obr. 17 Kompozice s Adiantum raddianum v zámeckém skleníku v Lednici (foto autorka) Grafická část Výkres 1 Situace Výkres 2 Analýza širších vztahů Výkres 3 Inventarizace dřevin Výkres 4 Inženýrské sítě Výkres 5 Pohled - dům shora Výkres 6 Pohledy na dům Výkres 7 Pohled - bazény shora Výkres 8 Pohledy bazény Výkres 9 Mobiliář Výkres 10 Detaily - dlažba, lem záhonu Výkres 11 Vizualizace interiér Výkres 12 Vizualizace exteriér 9

10 1. ÚVOD Kapradiny (Polypodiophyta) paří mezi vyšší cévnaté rostliny, konkrétně pak pod kapraďorosty (Pteridophyta). K nim patří i přesličky, plavuně, vranečky aj. Tyto rostliny jsou hojně rozšířené po celé planetě a jsou velmi variabilní. Většina z nich je suchozemských (terestrických), z nichž některé dokáží po určitou dobu (někdy celý život) růst ve vodě - vytváří tak submerzní a emerzní formu. Část z nich je také epifytních nebo petrofytních. Převážně jsou rostlinami vytrvalými bylinnými, ale existují i výjimky a mohou být stromovitými i jednoletými. V životním cyklu prodělávají viditelnou rodozměnu (gametofyt a sporofyt). Z hlediska historického jsou velmi starou vývojovou skupinou. První zřetelné pozůstatky se objevují již ve středním devonu. V období svrchního devonu a karbonu je pak jejich největší rozmach. V této době vládly na zemi převážně kapraďorosty, protože tehdy ještě neměly vážnou konkurenci jiných rostlin. Za jejich největšího rozmachu se vyskytovalo také velké množství různých forem, z nichž se do dnešní doby dochovaly jenom některé. Zůstaly však tři hlavní skupiny (kapradiny, přesličky a plavuně), pouze s nižším množstvím druhů. Recentní kapraďorosty jsou děleny na 220 rodů. Většina z těchto rostlin se nachází v oblastech tropů a subtropů. V mírném pásu je zastoupení druhů mnohem chudší. V České republice se v současnosti vyskytuje necelých 50 druhů (počty se různí dle autorů). 2. CÍL PRÁCE Tato bakalářská práce je zaměřena zejména na charakteristiku, popis a životní cyklus zajímavých rostlin, jimiž jsou kapradiny. Cílem práce je pak nástin praktického využití kapradin. Soustředila jsem se především na jejich použití v zahradním designu. Možnosti aplikace kapradin jsou rozmanité, v praxi však nejsou tyto rostliny příliš využívány. Ačkoliv je tato skupina rostlin velice variabilní, je velká škoda, že není nijak výrazně populární. Jedním z důvodů může být i ta skutečnost, že pouze několik ze zde uvedených druhů lze použít ve veřejné zeleni. Malou atraktivitu rostlin lze přikládat i tomu, že nekvetoucí kapradiny jsou pro většinu lidí z těchto důvodů málo přitažlivé. Dále je velmi rozšířené obecné povědomí lidí, že jsou to rostliny pouze do vlhka, stínu a 10

11 kyselé půdy. Přesto mají kapradiny nemálo výhod, například rychlý růst, zajímavý vzhled a v neposlední řadě i příznivou cenu. Cílem této práce je tedy představit kapradiny jako rostliny variabilní, poměrně přizpůsobivé a v neposlední řadě pohledově zajímavé. Jejich použití je při splnění určitých podmínek velice široké. Tyto rostliny nepochybně patří do moderní zahrady, jen je třeba se nebát jejich kompozice spolu s ostatními rostlinami. V současné době jsou však tyto zahrady populárnější v některých evropských zemích než v České republice. Kapradinová zahrada ale může stejně jako jiné typy zahrad sloužit k odpočinku, volnočasovým aktivitám, nebo k jakémukoliv jinému zvolenému účelu. Kromě exteriérového využití rostlin lze velmi dobře využít kapradiny i v interiéru. Je mnoho druhů, které jsou pro takové použití potenciálně vhodné a dlouhodobým pěstováním ověřené. Interiérová aplikace kapradin je rozšířenější než exteriérová právě díky většímu množství druhů pocházejících z tropů a subtropů. Pokojové kapradiny nevyžadují tolik speciální péče, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jediným problémem mohou být vyšší nároky na vzdušnou vlhkost, která se v moderních bytech dá obtížně zajistit. Vědeckým, výzkumným a pedagogickým účelům pak slouží specializované botanické zahrady a arboreta, v nichž je pro vhodný růst kapradin připraveno co nejpřirozenější původní prostředí. Bakalářská práce je rozdělena do pěti hlavních částí. Úvodní kapitoly jsou zaměřeny na úvod a cíl práce, v nichž jsem se věnovala obecnému zhodnocení dané problematiky a vysvětlení některých základních pojmů. Následující část poskytuje informace o životním cyklu kapradin. Zvláštní pozornost jsem v ní věnovala rozboru jednotlivých částí rostlinného těla. Důraz je pak kladen v další kapitole na ekologii. V této kapitole jsem se soustředila na vhodnost půdy a spory a jejich šíření. Nelze opomenout ani kapitolu o pěstování kapradin, v níž jsem se zaměřila na vhodné podmínky pro jejich růst. Poslední kapitola je pak věnována samotnému návrhu sbírkové zahrady kapradin. Ve zmiňované práci jsem představila kapradiny jako nedílnou součást interiéru i exteriéru a pokusila jsem se vytvořit vstupní rámec pro hlubší pochopení moderní podoby kapradinové zahrady. 11

12 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 KAPRADINY Kapradiny patří mezi vyšší rostliny, výtrusné (tedy rozmnožující se sporami). Mezi výtrusnými rostlinami jsou nejvýše organizovanou skupinou. Životní cyklus se u nich dá rozdělit na sporofyt a gametofyt (tedy prodělávají rodozměnu). Gametofyt, neboli prvoklíček, je malý zelený "lupínek" s poměrně krátkou dobou života. Některé kapradiny však ve fázi gametofytu setrvávají po celou dobu své existence, například Lomariopsis sp. udávaný jako Lomariopsis lineata a Trichomanes speciosum. U T. speciosum je zajímavé to, že se jedná o relikt a jeho rozšíření na našem území tedy odpovídá části území, které zaujímal v minulosti. U tohoto druhu je důvod, proč nikdy nepřejde do fáze sporofytu, ekologický. V současné době u nás nejsou příliš vhodné podmínky pro jeho existenci. Vyskytuje se například na Kokořínsku 1. V Evropě ho nacházíme na poměrně málo izolovaných lokalitách. Z tohoto úhlu pohledu je velmi zajímavé i Hymenophyllum, které svou jemnou a křehkou strukturou prokly velice připomíná. Patří do stejné čeledi, je tedy příznačné, že je Trichomanes speciosum podobný. Listy jsou u těchto rostlin velmi tenoučké (1 vrstva buněk), takže jsou průhledné. Navíc mají mnohočetně zpeřené listy. Pro praxi jsou však nepoužitelné, protože jsou velice náročné na vlhkost a zajištění vhodných podmínek. Z pohledu zahradní architektury je podstatné, že se jedná o rostliny převážně suchozemské (petrofyty, epifyty, xerofyty, mezofyty) nebo výjimečně rostliny vodní (hydrofyty, hygrofyty). Taktéž je pro nás důležité, že kapradiny jsou vytrvalé (bylinné, popínavé, stromovité) a velmi zřídka jednoleté (Ceratopteris thalictroides) Botanická klasifikace Jedná se o výtrusné cévnaté rostliny, autotrofní (fotosyntetizují), které (jak je uvedeno výše) prodělávají rodozměnu. 1 AOPK ČR, dostupné z 12

13 Gametofyt žije poměrně krátkou dobu a v této fázi probíhá pohlavní množení. Na proklu vznikají anteridia a gametangia. Samčí buňka je pohyblivá (spermatozoid) a pro její splynutí se samičí buňkou je potřeba vodní prostředí. Po oplození vzniká sporofyt. První listy nejsou o mnoho větší než samotný prokel a mnohdy nevypadají vůbec jako listy dospělých rostlin (zejména u druhů se zpeřenými listy). Vzhledem k velikosti proklu (prothallia), který je asi 2-5 mm velký, jej většina lidí snadno přehlédne nebo zamění s játrovkou. Obr. 1 Rozdíl mezi prvním a dospělým listem Dospělosti rostlina dosahuje po několika letech, kdy má typický habitus. Následně sama začíná tvořit spory (ve sporangiích). Sporangia se mohou tvořit na listech, které vypadají stejně jako ostatní listy (asimilující trofosporofyly), nebo na listech, které vypadají odlišně a nemusí asimilovat (sporofyly). Obvyklé listy bez sporangií jsou trofofyly. Důležité pro případnou kultivaci rostlin je skutečnost, že mohou být jak jednoleté (např. Salvinia natans), tak vytrvalé (např. Polypodium vulgare). Taktéž jsou mezi bylinami i dřeviny (např. Dicksonia antarctica), které tvoří různě dlouhý a rovný či pokřivený kmínek až kmen. Zajímavá pro nás může být i skutečnost, že jsou to rostliny velmi variabilní ve velikosti (miniaturní Azolla filiculoides nebo naopak obrovský Angiopteris evecta s délkou listu 13

14 4,5 m a více 2 ), ekologických nárocích (extrémní vlhko Hymenophyllum hirsutum, vodní prostředí Marsilea quadrifolia aj.). Pro zahradního architekta je velmi užitečný fakt, že některé kapradiny mění barvu listů. Mohou ji střídat v průběhu roku (často barví do červena či do hněda) nebo v průběhu života jednoho každého listu (mladé listy bývají často zbarvené do červena, růžova, hněda či světle zelena, někdy připomínající až žlutou barvu). Zajímavou vlastností některých druhů může být i jejich bílá nebo hnědá spodní strana listů. Ta funguje jako odrazná vrstva (a ochranná vrstva) v případě, že teploty jsou neúnosné a dochází k nadměrnému vysychání (další voda se pak odpařuje naprosto minimálně. Co je z hlediska klasifikace podstatné, je rozšíření kapradin. Pokud chceme vybírat rostliny pro použití v našich venkovních podmínkách, narazíme na problém, protože většina jich roste v tropech až subtropech. Jenom poměrně malé procento jich roste v mírném pásu Sporofyt Sporofyt je nepohlavní generace rostliny (diploidní), jedná se o zelenou rostlinu, jak ji známe. Má tedy stejné dělení těla jako semenné rostliny (kořen, nadzemní osa, listy). Chybí u ní však květy, které jsou právě nahrazeny výtrusnicemi a rodozměnou. Tito jedinci jsou obvykle terestričtí, ale mohou být i epifyty. Od toho se pak odvíjí následná péče o ně. Některé druhy dokáží růst jak epifytně, tak terestricky (Asplenium nidus-avis), stejně jako rostou část života pod vodou i mimo ni (Marsilea quadrifolia). Některé domácí druhy mohou být taktéž příležitostnými epifyty (Dyryoperix filix-mas). Tak, jak si je představujeme v tropech, rostou u nás velmi zřídka (například Polypodium vulgare na stromě u řeky Lužnice v okolí Tábora). Kapradiny mají pravé kořeny, osu a listy; některé druhy však kořeny nemají a jejich funkci převzaly jiné části těla (oddenky - rostliny čeledi Hymenophyllaceae, prýty - Platycerium, Diplazium esculentum, např. metamorfované listy - Salvinia). 2 Encyklopaedia Brittanica, dostupné z 14

15 Kořeny Kořenový systém kapradin je obvykle svazčitý. Hlavní kořen s postranními se u nich nevyskytuje. Kořeny většiny kapradin jsou tedy tenké, jen výjimečně mohou být silné a masité (Marattiales a Ophioglossalles) Stonek Stonky kapradin jsou přetvořeny v rhizomy, anebo jsou velice zkrácené (trsnaté kapradiny). Rhizomy se obvykle rozvíjí horizontálně, souvisle s terénem. Avšak jelikož existují i epifytické kapradiny s rhizomy, tak může růst i vertikálně (obvykle kopíruje kmen stromu nebo větve). Vzdálenost mezi jednotlivými listy na rhizomu pak určuje celkový vzhled kapradin a je tak podstatným faktorem pro zahradní architekturu. Většina venku u nás pěstovaných kapradin je však trsnatá, listy jsou na velmi krátkém stonku uspořádány do růžice. Ta pak může sloužit pro sběr listového opadu nebo dešťové vody. Zejména epifytně rostoucí kapradiny si tak zajišťují dostatek živin a vláhy, jelikož rostou na místě, které postrádá půdu. Listy na plazivém rhizomu obvykle opadávají, když skončí svůj život. Po opadu zanechávají více či méně viditelnou jizvu (některé bývají dekorativní). Zajímavé je, že kapradiny s velkými a těžkými listy (epifyty, stromové kapradiny) mohou při pádu listu způsobit významné škody na semenáčích či drobných rostlinách na zemi Listy Listy kapradin jsou pak nejpodstatnější částí této nepohlavní generace. V této oblasti si zahradní architekt může vybírat z opravdu široké škály tvarů listů od jednoduchých až po vícenásobně zpeřené, včetně různých velikostí a barev. Co je velmi podstatné, je růst listu. Kapradiny nemají pupeny a listy jsou tak spirálovitě stočené a při rozvíjení se dorůstají vždy na vrcholu listové čepele. Jako jeden ze způsobů ochrany nově se rozvíjejícího listu jsou plevy, trichomy. Listy jsou dělené na listovou čepel a řapík. Někdy jsou však přisedlé a řapík je tak silně redukovaný. Na ose bývají uspořádány spirálovitě (trsnaté druhy) nebo dvouřadě (plazivé oddenkaté druhy). Čepele zpeřené jsou běžné u kapradin temperátních, zatímco jednoduché jsou vzácností. U tropických druhů není vzácný ani jeden z těchto případů. 15

16 Pro zahradního architekta je pak velice podstatný fakt, že většině temperátních druhů kapradin listy na zimu odumírají a jenom malé procento zůstává zelené (s živými listy) i přes zimu (Polypodium vulgare, Asplenium ceterach). Zde je pak velmi výhodné použití tropických druhů v interiérech, neboť tyto listy neshazují (jen velmi výjimečně, obvykle se jedná o subtropické druhy) a jsou schopné stále přirůstat i v zimním období. Samostatnou kapitolou by pak mohla být žilnatina listů. Z pohledu botanika je podstatné, že všechny žilky jsou stejně silné (i ty vyššího řádu) a jedna žilka se obvykle dělí pouze na dvě další (vidličnatá žilnatina). Díky tomu pak vznikají velmi atraktivní vzory, které v případě velkých ploch listových čepelí rozhodně stojí za to zvýraznit. Některé druhy je mají viditelné samy o sobě, u jiných za jejich výrazností stojí šlechtění (Microsorum musifolium 'Crocodyllos' s černou žilnatinou). Obr. 2 Ukázka polouzavřené síťnaté žilnatiny kapradiny Cyrtomium falcatum Listy pak mívají (kromě kutikuly) i další ochranu v podobě trichomů. Ty mohou být jednobuněčné, mnohobuněčné, jednoduché i hvězdicovité, šupinovité, žláznaté Chlupy též mohou vylučovat voskový sekret (např. prachovitý bílý či žlutý povrch spodní strany listů rodu Pityrogramma), silice i sliz. Jak bylo zmíněno výše, mladé listy (a vrchol osy) mívají ochrannou vrstvu v podobě plev (ramenta). Jsou to trichomové útvary vícebuněčné, rozšířené do plochy (často vylučují sliz) a vypadají tak jako šupiny (i délky několik centimetrů 3 ). Obvykle bývají 3 Pteridophyta, Karel Domin, str

17 opadavé, ale někdy vytrvávají (mnohdy zůstávají alespoň částečně). Trichomy též mohou být metamorfovány v trny (Cyathea celebica, C. manniana i u některých lián). Trichomy též mohou mít charakteristickou formu pro jednotlivé čeledi, rody i druhy (u některých druhů je to poměrně významný poznávací znak). Významný je dimorfismus listů, kdy všechny jalové listy jsou trofofyly, fertilní listy pak mohou být sporotrofofyly (v případě, že nesou sporangia a ještě jsou asimilační) a ty často nebývají tolik odlišné od trofofylů. Anebo mohou být sporofyly, které slouží výhradně k nepohlavnímu rozmnožování a neslouží k asimilaci. Sporotrofofyly mohou mít méně chlorofylu než trofofyly 4, plodných listů pak přibývá se zhoršujícími se podmínkami okolního prostředí. Stejně jako u semenných rostlin, které začínají kvést v určitém období po určitou dobu, mohou i fertilní listy být vytvářeny v určitou dobu. Mnoho kapradin tak má plodné listy v určitém období v roce (u temperátních druhů buď libovolně během vegetace nebo na jejím konci). S dimorfismem listů souvisí i již výše zmiňovaná rozdílnost mladých a dospělých listů, které si obvykle nebývají vůbec podobné. Zejména pak první listy, ty jsou pak heteroblastické (juvenilní listy jsou odlišné od listů dospělých). V průběhu vývoje jedince je pak každý nový list větší a více se podobá listům dospělým. Dospělé listy pak mohou mít geneticky určenou konečnou velikost a zastaví tak svůj růst, jakmile jí dosáhnou, zatímco listy s neurčenou konečnou velikostí rostou až do té doby, než dojde k poškození růstové špičky listu (například okusem, suchem). Většina kapradin však má růst listů ukončený. Výjimkami pak jsou například rody Dicranopteris, Gleichenia a Sticherus Spory Na fertilních listech se nachází sporangia (výtrusnice). Vyrůstají vždy na spodní (dorzální) straně listů na konci žilky, obvykle na okraji listové čepele. Sporangia pak mohou být stopkaté, vakovité či přisedlé útvary. V nich se pak tvoří spory jako základ pro vznik pohlavní generace (gametofytu). Jednotlivé výtrusné kupky (sori) mohou být kryté ostěrou (indusiem), které je listového původu nebo trichomového původu. Ostěry po uzrání výtrusů často usychají nebo odpadávají. Taktéž pravé ostěry lze na základě 4 Fern Ecology, Klaus Mehltreter, str

18 jejich růstu dělit na svrchní, spodní, pohárkovitou Co se tvaru týče, tak častá jsou ledvinitá nebo okrouhlá indusia. Obr. 3 Příčný řez listovým úkrojkem s kupkou (DOMIN 1929) Kraj listu se taktéž může přehnout přes sporangia, v takovém případě se jedná o indusium nepravé 5. Celkově pak může existovat spousta různých variací a kombinací. Sori také mohou být v jakémsi listovém důlku (z horní strany listu je často vidět boulička). Tyto důlky mohou být také chráněny trichomy. Kupky nechráněné mohou splývat v souvislou vrstvu a pokrývat tak celou spodní části listu (Hemionitis arifolia). Jejich uspořádání je též jedním z významných znaků pro určení jednotlivých druhů. Výtrusnice samy o sobě jsou pak stopkaté, tvořené buňkami s normální stěnou. Jsou zploštělé a na jejich zadní části je prstenec (annulus), který není po obvodu celé výtrusnice, ale pouze na její části. Ten je tvořen buňkami se ztlustlými stěnami, které se pak při vysychání zmenšují (prstenec tak zkracuje svůj obvod) a tím trhají stěnu výtrusnice, z níž pak vypadávají zralé spory. Samotné spory jsou velmi lehké a malé. Velikostně jsou stejné jako pylová zrna semenných rostlin. Mohou též mít různé barvy (zelenou, bílou, hnědou, oranžovou ) a různé povrchy. Zelené spory nacházíme u vývojově starších skupin kapradin. Tento typ spor má velice krátkou životnost (2-6 týdnů), takže je nutné je vysévat neprodleně. Spory jiných barev mají životnost mnohem delší (měsíce až roky). 5 Encyklopaedia Britannica, dostupné z 18

19 Důležitým znakem je již zmiňovaný povrch spor, který má téměř neomezenou variabilitu a je tak jedním z poznávacích znaků kapradin. Vývojově mladé kapradiny mají fazolovitý tvar spor, vyhynulé a některé starší současné druhy naopak mívají jehlanovitý tvar. Zajímavé je, že spory hybridů bývají často deformovány. Většina kapradin je taktéž stejnovýtrusých (mají stejnou velikost). Vždy se ale najdou výjimky; zde jsou to například čeledi Marsileaceae a Salviniaceae, které jsou různovýtrusé. U nich jsou pak samičí spory mnohem větší než samčí. Kapradiny jsou uzpůsobené k rozmnožování za pomoci větru (anemochorii). Díky možnosti samooplození se může úspěšně vyvinout nová rostlina z jediné spory. Proto se mohou uchytit i na vzdálených oceánských ostrovech (o šíření spor v kapitole ekologie) Gametofyt Pokud se spora uchytí na vhodném stanovišti, tak vyklíčí v prothallium (prokel, prvoklíček). Gametofyt je haploidní pohlavní generace kapradin. Bývá zelený, srdčitého tvaru (oválného, ledvinitého, nitkovitého), místo kořenů má pouze rhizoidy (jednobuněčné vlásčité útvary připomínající kořeny, kterými je upevněn k podkladu). Proti sporofytu má až titěrnou velikost. Je však okem viditelný (od několika mm po cca 4 cm). Obr. 4 Prothallium s nově vznikajícím sporofytem (DOMIN 1929) Na spodní straně má pohlavní útvary - archegonia a antheridia. Antheridia (pelatky) jsou samčí pohlavní orgány. Archegonia (zárodečníky) naopak samičí pohlavní orgány. Oba dva mohou být na jednom proklu (jednodomé), nebo každé na jiném proklu (dvoudomé). 19

20 Pelatky bývají obvykle kulovité a ponořené do pletiva prothallia, nebo polokulovité, vystupující nad tělo gametofytu. Tvoří se v nich spermatozoidy (samčí pohlavní buňky), které jsou pohyblivé. Zárodečníky mají zhruba lahvicovitý tvar a uvnitř je jediná samičí a nepohyblivá buňka (oosféra, vajíčko). Splynutím pohlavních buněk pak vzniká zygota, která se dále dělí v nově vznikající sporofyt. Prothalium se též může množit vegetativně (např. u Lomariopsis sp.) Vegetativní rozmnožování Vegetativní rozmnožování je způsob, který umožňuje rostlinám se rozmnožovat nepohlavní cestou. Je to způsob velmi výhodný při podmínkách, které neumožňují generativní množení a také jako snadný způsob získávání velkého množství rostlin ve velkoprodukci. Jsou známy dva způsoby, které narušují přirozený vývojový cyklus kapradin - apogamie a aposporie. Apogamie - rozrůstání se prvoklíčku a z něj následné vytváření sporofytů bez pohlavní fáze (bez oplození). Např. Dryopteris filix-mas 'Cristata' je apogamického původu. Aposporie je okamžik, kdy se na listech tvoří prokly místo výtrusnic. Bývají na listové špičce (nebo v její blízkosti). Dalším, více obvyklým způsobem, je pak rozmnožování adventivními pupeny, které se tvoří na listech (v jakékoliv jejich části). Na listu mateční rostliny se začne vytvářet celý nový sporofyt, který je pak geneticky identický s mateční rostlinou. Tito malí jedinci pak mohou odpadnout z matečního listu nebo začnou vlastní život až v okamžiku, kdy mateční list odumře a rostlinky se tak dostanou do půdy (Hemionitis palmata, Asplenium viviparium, Cystopteris bulbifera). 3.2 EKOLOGIE Jak bylo výše zmíněno, kapradiny rostou na mnoha různých stanovištích a zdaleka se nevyhýbají ani slunným a vápnitým místům. Nerostou však na tak extrémních stanovištích, kde bychom čekali například kaktusy. I v případě, že rostou na skále, tak většinou preferují orientaci k severu, protože taková místa jsou chladnější a vlhčí. Pokud rostou na vápnitých půdách, tak jsou to často skály a jinak poměrně málo zvětralé materiály, kde je méně konkurence. Z domácích kapradin se takto chová například Asplenium ruta-muraria, Phyllytis scolopendrium, Cetreach officinarum (syn. Asplenium ceterach), Cystopteris fragilis a další. 20

21 Kapradiny lze tedy - stejně jako jiné rostliny - dělit na xerofyty (až petrofyty), mezofyty, hygrofyty až hydrofyty. V dělení lze vzít v potaz reakci podkladu. Tedy například halofytní kapradiny (Acrostichum aureum, Stenochlaena palustris - druhá jmenovaná se dokonce používá k jídlu 6 ), kalcifylní (Asplenium ruta-muraria, Asplenium viride, Phyllitis scolopendrium, Polystichum lonchitis), kyselomilné (Pteridium aquilinum, Asplenium septentrionale, Polypodium vulgare, Blechnum spicant, Athyrium montanum), hadcové (Asplenium adulterinum, A. cuneifolium, A. serpentini). Přizpůsobení suchým podmínkám na stanovištích, kde xerofytní kapradiny prosperují, je husté odění chlupů (až šupin - Ceterach officinarum, Notholaena), voskový poprašek na spodní straně listů (Pityogramma), schopnost dočasného usychání (tzv. resurekty), svinování listů za sucha (často spojeno se světlou prachovitou kutikulou na spodní straně listů nebo trichomy), tvorba tuhých kožovitých listů, zmenšení listové čepele, zesílení kutikuly. Velmi dobře jsou tomuto prostředí přizpůsobené rostliny z rodu Cheilanthes Půda Půda a její reakce je velice důležitá pro existenci kapradin jako takových. V první řadě spoustě z nich poskytuje materiál, ve kterém mohou být uchyceny. V druhé řadě i nezbytné živiny, minerály a tekutiny. Velké množství druhů kapradin upřednostňuje specifické půdní typy. V Evropě velké množství kapradin rodu Asplenium vyžaduje v půdě vápenec, menší množství pak serpentinit anebo skály s kyselou reakcí. V tropech jsou některé kapradiny indikátory lesních typů Spory a jejich šíření Tato kapitola je podstatná z hlediska rozšíření (a šíření kapradin) a pochopení jejich příbuznosti a vazeb na prostředí. U kapradin je důležité přizpůsobení se prostředí právě produkcí spor. Jsou to částice velice jemné a malé a mohou se díky tomu snadno šířit větrem (anemochorie). Díky tomuto přizpůsobení a nejistotě uchycení je spor obrovské množství. Zvyšuje se tak 6 Botanical studies, dostupné z 21

22 právě šance na to, že spory budou odváty na místo, kde je vhodné prostředí pro vyklíčení. Nemusí však být již vhodné podmínky pro tvorbu sporofytu. Spory mohou být vzdušnými proudy unášeny na velké vzdálenosti (stejně jako například pouštní písek 7 - naposledy v dubnu 2014). Jemné částečky se tak mohou dostat i do vyšších vrstev atmosféry, kde se seskupí s vodní parou a mohou být přenášeny na velké vzdálenosti spolu s oblaky. Zde však panují poměrně extrémní podmínky (nízké teploty, UV záření aj.), přesto zůstávají spory stále životaschopné. V tomto ohledu ale trpí kapradiny se zelenými sporami, protože jsou mnohem citlivější na vlivy prostředí a navíc jsou velmi krátkověké. Průzkumy 8 ale ukazují, že i zelenosporé kapradiny se dokáží šířit na velké vzdálenosti a obdivuhodně přežít vzdušný transport. Problém však nastává v okamžiku, kdy se spory dostanou zpátky na zemský povrch. Obrovské množství z nich se vůbec nedostane do vhodných podmínek. Ať už z hlediska půdy, světla, vlhkosti atd. (abiotické faktory) anebo prostě proto, že je v dané lokalitě příliš velká konkurence původních druhů rostlin. Budeme-li zkoumat šířitelnost spor vzduchem, je zajímavé obrátit pozornost na ostrovní vegetaci. Pozoruhodné je to např. u sopečných ostrovů, kde se některé kapradiny chovají jako pionýrské rostliny a osidlují sopečnou horninu jako první. Ve vzrůstající konkurenci rostlin už ale neobstojí. V tomto ohledu je velice zajímavá vikariance. Jedná se o jev, kdy jedna populace druhu je rozdělena geologickými nebo klimatickými změnami do oddělených populací. Tento jev je však u kapradin poměrně dost ojedinělý. Zde se totiž hojně kombinuje jak rozdělení populací, tak přenos spor na velké vzdálenosti a následné obohacování oddělených populací. 7 Příroda, dostupné z 8 Fern Ecology, Michael Kessler, str

23 4. MATERIÁL A METODY 4.1 VÝZNAMNÉ VLASTNOSTI KAPRADIN Nejvíce zastoupená čeleď je Polypodiaceae. Celkem je kapradin přes 9000 druhů. Nejvíce zastoupené jsou kapradiny v tropech. V mírném pásu jich roste poměrně malé množství, z toho ještě menší množství rostlin je u nás pěstovatelných venku. Některé výjimečné rostliny z tropických hor jsou u nás s velkým úsilím venku udržitelné (nebo alespoň s velmi dlouhou dobou "letnění"). V Evropě pak došlo k ochuzení druhů vlivem doby ledové (ve srovnání se severní Amerikou). Celkově je pak charakter kapradin severního mírného pásma velmi podobný Estetické vlastnosti Kapradiny jsou velice variabilní skupinou. Mohou tak splňovat poměrně široké nároky na uplatnění v kompozici. Je nutné brát v potaz, že spousta druhů je stálezelených a mohou tak v kompozici působit celý rok, anebo opadavých. Takové listy na podzim umírají. Někdy se i ty ale dají v kompozici využít. Pokud neztrácí svou pevnost, je vhodné takové druhy použít jako doplnění zimní kompozice List Jelikož kapradiny nekvetou, je jejich hlavním kompozičním prvkem list (MACHOVEC 1982). Je tedy nutné vybírat druhy, které jsou atraktivní tvarem, barvou nebo velikostí listu. Spousta druhů dokáže velice malebně podtrhnout a zvýraznit působení některých druhů rostlin. Stále se však kapradiny spojují s Viktoriánským obdobím v Anglii, kdy obliba zpeřených listů byla poměrně dost masová. Toto období odpovídá secesi a proto byla kapradina jedním z vhodných módních druhů rostlin. Zpeřené listy mají velice drobný vzor a circinátně stočené listy přímo poukazují na oblé secesní linie vycházející z přírody. Taktéž má mnoho lidí kapradiny spojené s určitou romantikou. Pro dnešní dobu by se daly využít i kapradiny, které jsou méně ornamentální. Nemají vícenásobně zpeřené listy nebo jsou přímo celokrajné a vyznačují se tak určitou grafičností a strohostí, která je dnes poměrně žádaná. Na přistíněná místa v exteriéru je pak u nás výběr velmi široký. Pro interiér je pak ještě mnohem širší výběr. 23

24 Tvar listu kapradin je taktéž velice zásadní. Listy mohou být různorodé. Základní tvar je ale rovnoramenný trojúhelník (BULÍŘOVÁ 2011), který se zde promítá v různých obměnách. Mohou tak být například podlouhlé, vejčité. Mohou taktéž být zpeřené (až trojnásobně) nebo celokrajné. Taktéž listy jednoduché nebo složené mohou mít zajímavé uplatnění. Obr. 5 Rozmanitost tvarů listové čepele (HOSHIZAKI et MORAN 2001) Jelikož jsou listy u kapradin tím hlavním, šlechtitelé se snažili o vytváření kultivarů, které jsou atraktivní listem. Často ale vznikají až překombinované kultivary. Zejména domácí Dryopteris filix-mas oplývá množstvím kultivarů, které dle mého názoru nepůsobí příliš dekorativně. Jedná se o různě zkroucené a prapodivně zpeřené listy, které pak působí, jako kdyby byla kapradina nemocná. Podobně je na tom i 24

25 Athyrium filix-femina, například kultivar 'Vernoniae Cristatum' vypadá vskutku zvláštně. Zvlněné a zkadeřené listy mohou mít i kapradiny s nezpeřenými jednoduchými listy, zejména pak Phyllitis scolopendrium. U něj pak jsou některé kultivary se zvlněným až zkadeřeným listem i vcelku působivé. Naproti tomu jsou i takové kultivary, které vypadají skutečně velmi zajímavě. Například Dryopteris filix-mas 'Cristata Martindale' nebo pouze 'Cristata' či třeba 'Martindale Crested', což jsou různé kadeřavé kultivary. U další domácí kapradiny Athyrium filix-femina jsou velice zajímavé kultivary 'Lady in Red' s ostře červenými řapíky. Pro někoho může být atraktivní a bezesporu zajímavá A. filix-femina 'Fritzelliae' s velice jemně dělenou čepelí do jakýchsi malých půlměsíčků. Kde se však snad nedá sáhnout vedle, jsou barevné kultivary Athyrium nipponicum. Například 'Metallicum', 'Ghost', 'Ursula's Red' a jiné, jsou velice přitažlivé zejména existencí různého množství bělavé barvy a červeného až fialového odstínu na řapících a někdy i listech. Mezi velmi atraktivně zbarvené kapradiny patří i Microsorum steerei, které má kovově modré listy. U něj se však nejedná o žádný kultivar, ale o zcela přirozený jev. Neméně zajímavá je skupina kapradin, které mají listy červené. Obvykle nikoliv po celou dobu vegetace, ale pouze na začátku nebo na konci (jaro, podzim). Některé rozvíjí červené (nebo načervenalé, oranžové) listy, které následně zelenají (Dryopteris erythrosora, Blechnum brasiliense, B. chilense, B. occidentale, B. nipponicum a další). Popřípadě mohou mít listy barevné až na podzim, jako například Osmunda cinnamonea (i Osmunda regalis, ale ta až po uschnutí listů), Matteuccia struthiopteris nebo hojně známá Pteridium aquilinum. Další zajímavou kompoziční vlastností může být tvorba atraktivních fertilních listů. Některé druhy totiž vytváří plodné listy takového charakteru, že by laik mohl říci, že kvete. Hodně výrazné je to u rodu Osmunda, přičemž tato rostlina je sama o sobě dost velká na to, aby upoutala pozornost. Když se k tomu na podzim přidají ještě tyto listy, jedná se o zajímavou soliteru Charakter růstu Je podstatné, zda mají kapradiny kompaktní charakter či nikoliv. Většina z pěstovaných druhů roste trsnatě. Důvod výběru je celkem jednoduchý - působí jako poměrně 25

26 zajímavá soliterní rostlina. Dokáže vyniknout jak mezi ostatními rostlinami, tak pěstovaná zcela samostatně. Dělení rostlin na základě charakteru růstu popsal např. ROBINSON (2001). Ani u kompaktně rostoucích kapradin však není problematika růstu zcela jednoduchá. Většina rostlin z této skupiny má zkrácený rhizom a listy na něm rostou růžicovitě a vytváří tak charakteristický atraktivní vzhled. Taková rostlina zůstává na místě, kde jsme ji vysadili. Kapradiny, které však již mají plazivý rizom, stále mohou vypadat kompaktně (Blechnum spicant), ale je zde riziko, že se v zahradě budou "stěhovat". U zmíněné Blechnum spicant je to ale pomalý posun. Jelikož se zde rhizom plazí a nové listy přirůstají stále na vrcholu, tak na místě, kde listy odumírají, kapradina jakoby mizí. Od kapradin s velmi krátkým rhizomem lze vypozorovat také velkou škálu kapradin, které se postupně dostávají až ke kapradinám s dlouhým, plazivým rhizomem. I tak mohou růst trsnatě, jako např. Cryptogramma crispa, která stále vypadá jako trsnatá. Jedná se opět o plazivý rhizom, ale listy jsou zde velmi hustě uspořádané a tvoří tak poměrně trsnatý charakter. Protiváhou trsnatým druhům jsou druhy s plazivým rhizomem. U nich je možné rozdělení na druhy s velkými a malými mezerami mezi listy (opět je to dělení poměrně dost subjektivní a dost relativní). Tyto druhy stále mohou vypadat kompaktně (rhizom přirůstá na několika stranách) anebo mají tendenci tvořit "linii" (druhy s málo nebo vůbec větveným rhizomem). U nás se takto může chovat například Polypodium vulgare (rhizom má tendenci se méně větvit) anebo Gymnocarpium dryopteris, které naopak roste hodně plošně a mezery mezi listy na rhizomu jsou poměrně velké. Tvoří tak řídké porosty. 26

27 Obr. 6 Rhizom s listy poměrně daleko od sebe Pokryvnost S charakterem růstu úzce souvisí i schopnost pokrývat plochy (sociabilita rostlin), popř. chovat se expanzivně. Kapradiny se mohou šířit oddenky pod zemí (Matteuccia struthiopteris), nad zemí (zejména epifyty - Nephrolepis exaltata, N. cordifolia) či při zemi (Phlebodium aureum, Microsorum pteropus). Zároveň se mohou šířit i listovými pacibulkami (živorodost - Asplenium viviparium) nebo třeba zakořeňujícími špičkami listů (Asplenium edgeworthii, A. caudatum). U některých druhů (zejména u těch, co se šíří pod zemí) je často potřeba podnikat určitá opatření, aby se zamezilo jejich šíření dál. Spoustě druhů bude pouze stačit vypletí několika jedinců mimo místa pro ně určená. Druhům, které jsou velice expanzivní, je však nutné již přímo vyhradit prostor pouze pro ně samotné (často totiž zahubí vše ve svém okolí), anebo jim dávat zábrany proti růstu. U hodně "tvrdohlavých" druhů (Matteuccia struthiopteris, Pteridium aquilinum) je potřeba připravit výsadbu do samostatných nádob, odkud jsou ale i tak schopné "utéct". Je tedy vždy potřeba rostlinu pravidelně sledovat a rhizom včas odstranit, aby se z kapradiny nestal obtížný plevel. Schopnost šířit se a pokrývat plochy je v kompozici velice zajímavá. Zejména pak do stínu jsou kapradiny velice oblíbené. Mnoho z nich je schopné snášet i podmínky mimo jejich ideální stanoviště (výrazný stín, slunce). Nebývají zde pak ale příliš atraktivní ani vitální. 27

28 Velikost Je samozřejmě důležité znát maximální rozměry rostlin, neboť je rozdíl vysadit Angiopteris evecta nebo Asplenium ceterach. Velikostí se rozumí dospělá velikost rostliny, tedy výška a šířka. Obvykle se pak udává pouze výška, což je zejména u poléhavých druhů poměrně neprůkazný údaj. Několikrát zmiňovaná domácí Blechnum spicant mívá délku listů okolo cm, ale ty často poléhají a výška rostliny tak může činit třeba i jenom 20 cm, zatímco celá růžice může mít v průměru třeba 50 cm. V takovém případě je rozdíl velice zásadní. Stejně tak u kapradin s rhizomem plazivým a pokrývajícím tak větší plochy nemusí být výška vůbec vhodným ukazatelem. Pouze stromovité druhy kapradin jsou vyšší než širší se 100% jistotou a u nich pak výška má jistou vypovídací hodnotu. Stále je u nich podstatná alespoň délka listu (jeden z nejvhodnějších rozměrů pro kapradiny), protože u rostlin jako je Cyathea může mít jeden list bez obtíží 2 m a výšku 5 m. Díky tomu víme, že tato rostlina vyplní značný prostor a je tak vhodná pouze pro prostorné skleníky. I když známe rozměry kapradin ve volné přírodě, neznamená to, že budeme mít jedince stejných rozměrů. Záleží na spoustě různých faktorů, od kvality výpěstku až po samotné stanoviště. Pokud rostlina bude strádat, může mít rozměry třeba poloviční. Díky znalosti rozměrů rostliny pak můžeme zvolit odpovídající spon. Dělení na skupiny je pak různé dle autorů. Většina je dělí dle výšky, jako např. HOSHIZAKI et MORAN (2001) a LEYHE (2004) Pěstitelské nároky Díky znalosti a správné aplikaci kvalitního založení, údržby a obnovy výsadeb můžeme docílit plné funkčnosti vegetačního prvku. Důležité je být plně informován o nárocích na půdu, světlo, vodu (a to i ve vzduchu). Při pěstování kapradin v exteriéru taktéž musíme vědět, nakolik jsou zvolené rostliny mrazuvzdorné. Kapradiny jsou poměrně hojně rozšířené na řadě různých stanovišť a není vždy jisté, že kapradiny rostoucí na stanovištích určitým způsobem extrémních nebudou prosperovat i v odlišných podmínkách. Často se totiž stává, že na takových místech rostou pouze proto, že nejsou dostatečně konkurenceschopné. Ostatní rostliny na "vhodnějších" 28

29 místech by je tak utlačily. V takovém okamžiku se rostliny při nasazení do "vhodnějších" podmínek začnou chovat zcela jinak a mnohdy rostou mnohem lépe Ekologicko-pěstitelské skupiny Kapradiny můžeme dělit např. dle DOMINA (1929) 9, který zmiňuje dělení vytrvalých kapradin z ekologického hlediska - z dnešního a našeho úhlu pohledu bychom mohli mluvit o dělení z pohledu zahradně krajinářské použitelnosti (pro naše klimatické podmínky hojně i pro interiérové použití). Zmiňuje 12 typů dělení, které pro účely této práce mírně upravím, aby více vyhovovaly požadavkům zahradní architektury. Jedná se o kapradiny trsnaté terestrické (stálezelené a s listy na zimu odumírajícími), plazivé terestrické kapradiny (stálezelené a s listy na zimu odumírajícími), epifytické kapradiny (trsnaté, heterofylní, plazivé), stromovité kapradiny (nízké, vysoké) a liánovité kapradiny (opěrné liány, ovíjivé, oddenkové - ty se dají připodobnit k samopnoucím liánám). Toto dělení asi není nutné dále rozebírat, je ale vhodné si uvědomit, jak jednotlivé skupiny rostlin formují prostor kolem sebe. Zejména pak stálezelenost je jedna z velmi důležitých vlastností pro exteriérové kapradiny, přičemž musíme počítat s tím, že ani stálezelené druhy nebývají v zimě nijak zvlášť vzhledné. Je však nutné k nim přistupovat jiným způsobem. K dalším zajímavým rostlinám mohou patřit takové, které mají aromatické listy nebo jiné části těla (Asplenium cuspidatum, Melpomene firma). Známé jsou i kapradiny, které působí podobně jako naše kopřivy. Mají velice dráždivé plevy, jejichž špičky se mnohdy zapichují do kůže a dráždí. Jedná se o kapradiny rodu Cyathea a Dryopteris urens. Za zmínku stojí i Asplenium ruta-muraria, protože se z ní stal synantropní druh. Mnohde se jí dokonce daří lépe na režných zdech než na skalách. Přikládala bych to opět konkurenceschopnosti dané rostliny. Navíc režné zdivo poskytuje hrubý povrch až spáry, kde se spory velmi snadno uchytí. Cihly poměrně dobře sají vlhkost a umí ji udržet, díky čemuž pak mohou vzniknout vhodné podmínky pro tento druh. Pro zahradního architekta je výhodné povšimnout si, že A. ruta-muraria tvoří poměrně hodně poddruhů a variet. Velice zajímavá je její variabilita nad Tišnovem, na kopci Květnice. Zde se tato kapradina vyskytuje v hojném počtu a je zde velmi variabilní. 9 Pteridophyta, Karel Domin, str

30 Pěstování Z hlediska pěstovatelnosti stojí Asplenium ruta-muraria, A. septentrionale (a další petrofytní druhy) taktéž za povšimnutí. Je však nutné mít již s pěstováním kapradin poměrně dost zkušeností. Vzhledem k tomu, že vyhledávají skalní štěrbiny, se hůře rozmnožují sporami, respektive je potřeba vybrat vhodnější způsob pěstování. V případě, že člověk chce pouze vytvořit podmínky a čekat, zda se uchytí sama, je nutné mít v okolí adekvátní životaschopnou a fertilní populaci. Přenos z jednoho stanoviště na druhé nebývá úspěšný, protože se jenom málokdy povede rostlinu získat i s kořeny. Navíc je to zcela nepoužitelná metoda ve větším měřítku a může i dojít k výraznému poškození dané populace. Pokud nechceme pouze doufat, zda se rostlina uchytí, pak máme tedy možnost ji zkusit předpěstovat. V malém měřítku (tzn. pro sběratele) je to možné. Zde si můžeme dovolit obětovat čas, který je na to potřeba. Nutné je v první řadě si obstarat spory dané rostliny. Lze využít jak vlastního sběru (což není vždy optimální možnost), nebo využít služeb pteridologických společností. V okamžiku předpěstování je nutné vybrat nasákavý hrubý materiál (vhodný je neglazovaný keramický květináček), podmiska a větší sklenice. Spory je pak nutno rozsypat na mokrý květináč a pak ve výsledku už jenom čekat. Po vyklíčení prothalií (cca 3-6 týdnů v průměru) přichází ten nejsložitější okamžik. Momentálně totiž květináč vypadá jako porostlý řasou (v případě nesterilizovanosti obvykle bývá) a v této fázi je vhodné narostlá prothallia pinzetou pikýrovat do minerálního substrátu s malým podílem organické hmoty (lze využít opět keramiku - postačí i hliněný střep). Nejdůležitější na celém procesu je, že prokly nikdy nesmí vyschnout. V okamžiku, kdy začnou růst první listy, je opět vhodné přesazovat, aby rostliny měly více prostoru. Není příliš výhodné je "rozmazlovat" ideálními podmínkami, protože pak by nebyly tak odolné (křehká pletiva, přítomnost slabších jedinců apod.). Z tohoto důvodu je vhodné při cca 3-4 listech začít postupně otužovat a zvykat na sušší vzduch. V okamžiku, kdy jsou plně aklimatizované, vitální a dostatečně velké, lze je přesazovat na cílové stanoviště. 30

31 Obr. 7 Běžné metody vysévání spor dle HOSHIZAKI et MORAN (2001) Takto lze shrnout péči o kapradiny, které vyžadují minerální substrát s minimem organické hmoty. U běžných kapradin postačí anorganický materiál nahradit běžným výsevním substrátem. Pro úspěšné pěstování je samozřejmě nutné si uvědomit, z jakých stanovištních podmínek rostlina pochází. Kapradiny rostoucí na minerálních podkladech a ve skalních štěrbinách mohou vyžadovat slunce (omezeně - s tím souvisí orientace ke světovým stranám), stín (některé vyžadují skutečně chladný stín!) a různou závislost na vlhkosti. Mohou být druhy, které snesou poměrně extrémní vyschnutí, ale také druhy, které při sebemenším úbytku vlhkosti, chřadnou. V souvislosti s těmito druhy je atraktivní druh Asplenium septentrionale, který však neroste na vápnitých podkladech. Je však relativně velký a vytváří husté trsy. Navíc má velice atraktivní (a zvláštní) listy, takže tím spíš stojí za zmínku. Jedná se o jednu z kapradin, které upřednostňují slunná stanoviště, čímž vyvrací jeden z mnoha mýtů o kapradinách. 31

32 V souvislosti s mýty o kapradinách stojí za to se zmínit o rodech Botrychium a Ophioglossum. Tyto rostliny jenom málo připomínají typické zástupce kapradin a samozřejmě nekvetou, ale jejich sporotrofofyly velmi připomínají květenství některých rostlin. Zejména pak v období zralosti, kdy sporangia hnědnou, se může zdát, že kapradina kvete. To zřejmě dalo vzniknout lidovému mýtu o kapradinovém květu, který má velkou magickou moc. Pro použití v zahradní architektuře jsou tyto dvě rostliny ale téměř nepoužitelné. Kapradiny rodu Botrychium jsou velmi těžko pěstovatelné a je téměř nemožné je vypěstovat ze spor (mykorrhiza). Zde se přidává faktor, že je nelze sehnat na trhu. Na východě Spojených států amerických se domácí rostliny rodu Botrychium občas používají v přírodě podobných společenstvech 10. Rod Ophioglossum se pěstuje ještě méně. Jedná se o několik málo teplomilných druhů (HOSHIZAKI et MORAN 2001). Problematické množení sporami spočívá také v tom, že prokel je podzemní, hlízovitý a obvykle nezelený. Díky tomu využívá mykorrhizu (s ní spojený saprofytický způsob výživy). Prokel se vyvíjí několik let. 11 Problémy spojené s tímto pěstování jsou zcela zjevné. Jednak je velmi obtížné zajistit vhodnou mykorrhizní houbu a za druhé je zde významný problém s dobou, po kterou bychom čekali na viditelný výsledek. V případě, že by se nám povedlo ji vypěstovat, tak domácí Ophioglossum vulgatum je velmi malá (stejně jako většina druhů tohoto rodu) a estetický efekt je tak prakticky nulový (velikost kolem 10 cm 12 ). Tyto rostliny také zčásti popírají klasický mýtus, že kapradí roste v lese, má rádo stín a kyselou půdu. Domácí O. vulgatum totiž nejvíce vyhovují zamokřené louky a světlé lesy; výjimečně i rákosiny. Navíc roste na zásaditých (až neutrálních) půdách. Podobně jsou na tom i domácí druhy rodu Botrychium. Pokud však za každou cenu chceme ukázat "květ kapradiny", tak můžeme využít mnohem větších a snadněji pěstovatelných druhů. Z nejběžněji pěstovaných se přímo nabízí Osmunda regalis (totéž dělají i kapradiny z rodu Anemia). Její výtrusné listy nápadně připomínají květenství velmi drobných květů. Zajímavé je na ní také to, že ačkoliv má zpeřené listy, tak se absolutně nepodobá "typické" kapradině 10 Fern Growers manual, Hoshizaki et Moran, str Květena České republiky, 1. díl, str Botany, dostupné z 32

33 (Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina). Je důležité však ještě zmínit, že ačkoli zabírá relativně hodně místa v kompozici, není stálezelená Voda Pro kapradiny je kromě půdy také životně důležitá voda. Proti spoustě semenných rostlin však vyžadují i určité množství vody ve vzduchu, většinou mnohem vyšší. Proto se většina kapradin nedá pěstovat na úpalu a ani celodenní sluneční svit jim nemusí dělat dobře. Velkému množství kapradin vyhovují místa, na nichž se snadno vytvoří dostatečně vlhké mikroklima. Taková místa obvykle bývají spojená se stínem, nebo alespoň orientací na sever a východ. Dostatečné množství vody je důležité, aby kapradiny nevyschly. Nedostatek vody v půdě se projevuje poměrně brzy, oproti tomu nedostatek vzdušné vlhkosti se projeví až za určitou dobu (nejsou-li to rostliny s extrémně citlivými listy, kde je to znát někdy už za pár desítek minut). Toto se projevuje dobře známým usycháním listových špiček. Stejně jako u jiných rostlin je zde možnost rozšíření do vodního či velmi vlhkého prostředí. Některé z těchto rostlin dokáží buď celý život, nebo jeho část žít ve vodě. Pro tvorbu v našich podmínkách má tato skupina poměrně minoritní význam. Přesto se domnívám, že tato oblast má velký potenciál, protože mezi návrhy zahrad by se dal zařadit i aquascaping. Je to totiž zahrada v malém měřítku a navíc je to oblast, která se v poslední době poměrně hojně rozvíjí. Podstatnou složkou činností každého pěstitele rostlin v interiéru je mj. zalévání rostlin. Pro to, aby rostliny nestrádaly, nebo naopak neměly vody nadbytek, je nutné znát jejich nároky. Kapradiny obecně vyžadují půdu vlhkou, nikoliv však mokrou (pouze výjimky) ani suchou (spousta kapradin vůbec nesmí vyschnout, některé vyschnutí tolerují a pouze shodí listy). Důležité je, aby mimo vegetační období byly zalévány výrazně méně než během vegetace. Problémem se pak může stát přemokření, kdy se nedostává ke kořenům dostatek vzduchu a ty pak mají tendenci začít odumírat a s nimi i celá rostlina. Navíc se kvůli zvýšenému množství vody mohou začít rozvíjet bakterie a houby, které se chovají jako patogeny a napadají tak rostlinu. Vodní rostliny tyto problémy netrápí, protože jsou zcela přizpůsobené vodnímu prostředí. 33

34 Důležitým faktorem v zalévání je hlavně kvalita zálivkové vody. Podstatná a snadno ovlivnitelná je její teplota (nejvhodnější je nechat vodu v nádobě odstát při pokojové teplotě). Neměla by být příliš studená, protože může rostlinám způsobit šok, ani příliš horká, protože jim může poškodit kořeny. Důležité je hlídat i množství minerálů ve vodě, zejména pak sodíku a vápníku, popřípadě síry. Vápník, sodík, síra a hořčík jsou hlavní minerály indikující takzvanou tvrdou vodu. Zatímco vápník je poměrně snadno odstranitelný (mražení, převaření vody), ostatní minerály se odstraňují již hůře. Obvykle však vápník je minerál, který je hlavním problémem u acidofilních rostlin. Nesmí dojít k zasolení půdy. V případě, že se rostliny pěstují v květináči, je riziko zasolení výrazně vyšší než u rostlin ve volné půdě. Proti tomu se však následky zasolení snáze odstraňují u rostlin v květináči, kde prostě stačí vyměnit půdu a rostlinu přesadit. S vlhkostí vzduchu souvisí i proudění vzduchu. Většina kapradin nemá ráda průvan, rychle proudící vzduch. Na větrných místech kapradiny obvykle špatně rostou a mohou mít až potrhané listy. Cirkulace vzduchu je však důležitá, zejména ve sklenících a uzavřených prostorách. Je proto taková místa vhodné větrat (odnos spor patogenních hub, změna vlhkosti vzduchu, snížení či zvýšení teploty). Zároveň tak může docházet k přirozenému obohacování skleníkového vzduchu o oxid uhličitý. V bytech ale obvykle nastává problém s nedostatečnou vlhkostí vzduchu. Zejména pak v zimním období, kdy je spousta domů a bytů přetopených a snižuje se vzdušná vlhkost na minimum. Ve starých studenějších a vlhčích domech pak kapradiny prosperují lépe. Nejvhodnější relativní vzdušná vlhkost je od 60 do 80%. Při vyšší vlhkosti je zvýšené riziko napadení houbami a rozvoje bakterií, protože vlhkost kondenzuje, a to nejenom na listech. Starší a robustnější kapradiny tolerují sušší vzduch více než mladé a křehké rostliny. Dobře patrný je tento příklad na Asplenium antiquum, které se hojně pěstuje v bytech a na vlhkost vzduchu není nijak zvlášť náročné, zatímco např. rovněž hojně pěstované Adiantum raddianum už je na vlhkost vzduchu náročnější. Zejména pak pěstování jeho jemnolistých kultivarů může ústit ve velké problémy s pouhou udržitelností rostliny. Díky sníženému množství vlhkosti vzduchu jsou ale takové rostliny mnohem kompaktnější než skleníkové kultury. 34

35 Poškození listů rostlin příliš vysokou vzdušnou vlhkostí se může projevit nejvíce v noci, kdy teploty klesají a vlhkost snáze kondenzuje. Kvůli příliš vysoké vlhkosti mají rostliny velké listy s křehkými pletivy (proto po přenesení do běžných podmínek mohou všechny listy uschnout už během desítek minut). Díky křehkým pletivům jsou též náchylnější na houbové a bakteriální choroby, kterým se ve vysoké vlhkosti daří. Dalším problémem (často spíše estetickým) mohou být řasy, které se obvykle rozvíjí na povrchu půdy, ale mohou se objevit i na listech a ztěžovat tak fotosyntézu, zejména když se k vysoké vlhkosti přidají ještě vysoké teploty. Vhodné je proto odpolední větrání skleníků a rosení v ranních hodinách podobně, jako je tomu v přírodě. V toleranci k suchému vzduchu pak vyniká velká část epifytů a všechny xerofyty, které snáší nižší vzdušnou vlhkost lépe než ostatní kapradiny. Xerofyty jsou navíc dokonce schopné krátkodobého vyschnutí nebo úpalu aniž by byly jakkoliv poškozeny (i v případě poškození suchem mají obvykle mnohem lepší regenerační schopnost než jiné kapradiny). Poškození suchým vzduchem se obvykle projevuje krátkou životností již existujících listů, jejich žloutnutím a opadem. Navíc se objevuje dobře známé hnědé či oranžové zbarvení krajů listů, zejména špiček. Z tohoto úhlu pohledu nás samozřejmě také zajímá způsob, jakým vzdušnou vlhkost v prostorách s rostlinami zvýšíme. Obvykle se používají různé rozprašovače vody. Ty ale obvykle nevytvoří mlhu (jemné částice vody, které se udrží ve vzduchu po dlouhou dobu), nýbrž pouze rozprašují drobné kapičky vody, které se ve vzduchu příliš neudrží a jejich efekt je tedy krátkodobý. V angličtině se pro rozlišení těchto pojmů používá "fog", tedy klasická mlha a "mist" tedy spíše mrholení (HOSHIZAKI et MORAN 2001). Ruční rosení je tedy dost neefektivní, protože se voda velice rychle odpařuje nebo rozptyluje do prostoru. Velice vhodné, snadné a pěkné je sesazování rostlin dohromady, do větších nádob, nebo rovnou do různě velkých skleníčků (paludária mají velkou výhodu, protože vodní plocha v dolní části nádrže se přirozeně odpařuje). I v případě, že nádoba není uzavřená, tak se snadněji udržuje vhodné mikroklima. Mírně pomáhá i seskupování rostlin do skupin v jednotlivých květináčích. Pokud máme v interiéru pouze malé množství rostlin, může být řešením vlhkosti vzduchu velká a hluboká podmiska, do které nasypeme oblázky a zalijeme vodou. Na nich pak bude stát květináč s rostlinou (nesmí ale stát ve vodě). Podobnou metodou je i 35

36 použití většího květináče než je ten, ve kterém je zasazená rostlina. Prostor mezi květináči je vyplněn materiálem, který je schopen kvalitně sát a držet vodu a zároveň ji odpařovat do okolí. Používá se především organický materiál a materiál minerální nasákavý Světlo Jako všechny zelené rostliny, i kapradiny potřebují ke své existenci sluneční svit. Bez něj by nemohla probíhat fotosyntéza. Ta probíhá pouze v zelených listech a v přítomnosti světla spotřebováváním oxidu uhličitého. Ve velkopěstírnách se pak tento plyn používá jako hnojivo (je zvyšováno jeho množství ve vzduchu). Zároveň se jako hnojivo využívá i v akvaristice. Jak už bylo několikrát zmíněno, jsou známé i kapradiny, které vyžadují velké množství světla. Většina z nich si však poradí s menším osluněním, anebo přímo vyžadují alespoň toulavý stín. Dospělé rostliny vyžadují více světla než mladé a většina spor roste nejlépe, mají-li tmu anebo minimum světla. Oproti zažitým myšlenkám většina kapradin není schopná přežít dlouhodobě v silném zastínění. V takových podmínkách jsou listy dlouhé, s minimem chlorofylu a značně křehké. Navíc nemají dlouhou dobu života. Kapradiny, které ale rostou v malém množství světla, které je pro ně však vhodné, jsou bujné. Při větším množství světla se listy stávají tužší, silnější a lépe tolerují vnější podmínky. Taktéž produkují více fertilních listů. Pokud mají však světla příliš mnoho, opět zastavují svůj růst, nové listy jsou menší než předchozí, žloutnou a často mají hnědé okraje. V případě, že kapradiny vyžadují stín toulavý, je vhodné je sázet na okraje porostu, kde nikdy nebudou na plném slunci ani přímo ve stínu. Jako dočasné řešení přistínění mohou být použity např. netkané textilie. V případě nutnosti pouze dočasného přistínění od největšího úpalu se stíní od poledne do třetí hodiny odpolední, kdy je sluneční svit nejsilnější. Naopak v případě potřeby přisvětlení nebo prodlužování denní doby umělým světlem je důležité vzít v potaz ani ne tak intenzitu světla, jako hlavně jeho kvalitu, tedy spektrální složení. V akvaristice je naprosto běžné používat pro holandská nebo japonská akvária 36

37 zářivky se speciálně upraveným spektrem (řasy využívají pro svůj růst jiné složky záření). Rostliny využívají nejvíce červené a modré části světelného záření 13. Zejména v zimním období mohou některé rostliny strádat nedostatkem světla. V takovém okamžiku často připadá v úvahu pořízení paludária, terária nebo skleníčku (ať už s živočichy nebo bez nich). Obvykle nebývají umisťovány u okna (čímž se navíc ušetří prostor v této části bytu a ozelení a osvětlí se i jeho tmavší části). Nezbytností je umělé osvětlování zářivkou. Už v krátké vzdálenosti od oken nebo jiných prosklených ploch klesá intenzita světla výrazným způsobem. Některé kapradiny, stejně jako jiné rostliny, reagují na různou délku osvitu. Tyto změny postihují růst a mohou způsobit nebo zastavit produkci fertilních listů. Zejména pak opadavé kapradiny obnovují svůj růst mj. kvůli narůstající délce dne Teplota Během vegetace jsou pro většinu venkovních kapradin nejvíce vyhovující denní teploty v rozmezí C 14. Tropické druhy pak preferují vyšší teploty až k 27 C, některé druhy jsou dokonce ochotné tolerovat i vysoké teploty v průběhu noci. Naše domácí druhy potřebují chladnější periodu vegetačního klidu. V případě, že ji nemají, jsou některé schopné ještě určitou dobu růst, obvykle však umírají. Důležitá je zimní teplota a otužilost nebo zimovzdornost rostlin. I některé domácí rostliny mohou vymrzat a být choulostivé na nízké teploty nebo holomráz (popřípadě mohou vyhnít při nadbytku zimní vlhkosti). Zimovzdorné kapradiny u nás přežijí obvyklé, průměrné zimy. Druhy opravdu "tvrdé" zvládnou i teplotní výkyvy směrem dolů. Při extrémních výkyvech počasí však ale mohou umírat i odolné domácí druhy (sucho, mráz ). V případě otužilosti rostlin není zcela jisté, zda rostlina zimu bez úhony přežije. U některých relativně otužilých druhů je možné je dlouhou dobu ponechat ve venkovních podmínkách, ale od určitých teplot je nutné je zazimovat v bezmrazých podmínkách (optimální je zimní zahrada nebo vytápěný skleník). Jako parametr odolnosti je vhodné používat USDA zóny. Podle těchto zón můžeme rostliny dělit do několika skupin, tak jak je dělí HOSHIZAKI et MORAN (2001). 13 Fern Grower's Manual,Hoshizaki et Moran str Fern Grower's Manual, Horshizaki at Moran, str

38 Tzv. "hardy", tedy tvrdé, zimovzdorné. Tyto druhy mohou být u nás pěstovány venku, protože vydrží nízké zimní teploty (teploty pod nulou po dlouhou dobu). Obvykle nepotřebují dodatečnou ochranu. Do této skupiny patří také "alpinky" neboli oreofyty (včetně několika druhů kapradin). U nich může vyvstat problém s vymrzáním, pokud nemají dostatečnou vrstvu sněhu. Zimovzdorné druhy kapradin jsou domácí v centrální Evropě, Severní Americe a severní Asii. Další skupinou jsou rostliny "semi-hardy". Ty jsou označovány jako (více či méně) otužilé. Během zimy obvykle tolerují teploty nad 4 C, ale dokáží krátkodobě přežít i slabší mrazy. Je to skupina rostlin u nás bez ochrany nepěstovatelná. Na některých místech se s opatřeními proti mrazu dají takové rostliny udržet. Vhodnější je však přenést je do bezmrazého prostředí. Poslední dvě skupiny jsou "semi-tender" (polochoulostivé) a "tender" (choulostivé). Zástupce těchto skupin u nás nelze pěstovat ve venkovních podmínkách, ale značnou část z nich je možné použít jako zajímavé interiérové rostliny. Některé z nich jsou být poměrně velké a mohou se tak stát atraktivní dominantou prostoru. Skupina polochoulostivých je vhodná do chladnějších interiérů, protože v přirozených podmínkách zůstávají noční teploty během zimního období nad 10 C. Rostliny pochází většinou ze subtropů, popřípadě z teplejších oblastí. Teplomilnější kapradiny jsou pak typickými pokojovými rostlinami. Obvykle začnou špatně růst už při teplotách kolem 16 C. Domovem těchto kapradin jsou tropy a tropické lesy. Spolu s nároky na vysokou teplotu ale rostou i nároky na vzdušnou vlhkost. Ta je v bytech nejčastější příčinou nezdaru pěstování. Výhodou těchto rostlin je ale možnost letnění, kdy v nejteplejší části roku mohou být pěstovány venku. Tyto podmínky jim obvykle velice svědčí. Důležité je brát v potaz i to, že citlivost vůči nízkým teplotám není po celou dobu růstu rostliny stejná. Citlivější na nízké teploty jsou rostliny mladé, čerstvě přesazené, slabé, nebo příliš rychle vzrostlé (nové přírůstky s nedokonale vyvinutým pletivem, rostliny, jimž se změnily podmínky a přešly z ideálních podmínek do horších). Projevy příliš nízké teploty (nikoliv mrazu) jsou například pomalý růst, žloutnutí listů a opad listů. Toto všechno však mohou také být přirozené projevy rostliny na konci vegetačního období. Tyto projevy nemívají pouze temperátní druhy kapradin, nýbrž i některé subtropické, dokonce tropické druhy (ty obvykle pouze zpomalují růst). Na jaře 38

39 pak svůj růst obnovují. V době vegetačního klidu pak potřebují menší množství vláhy (přelévání může způsobit uhnívání kořenů až uhynutí rostliny). Podle poklesu venkovní teploty se dají zabezpečit i rostliny s nedostatečnou mrazuvzdorností. V případě, že jde pouze o očekávané pozdní mrazíky, mohou být takto chráněny i rostliny, které by u nás zimu jinak nepřečkaly (záleží nejenom na teplotě, ale i na době jejího trvání). Rostliny se samozřejmě dají na nízké teploty postupně zvykat, vždy je však vymezena teplota, kterou bez poškození již nezvládnou. Některé rostliny se dají otužit poměrně snadno, u jiných je to problém. Pokud mají méně otužilé rostliny zimovat venku, je důležité, aby před příchodem nízkých teplot nebyly hnojeny (velké množství křehkých, nedostatečně vyzrálých pletiv), stříhány a přesazovány. Proto je vhodné (zejména citlivé druhy) přesazovat na jaře, aby do podzimu stihly bezpečně zakořenit a zvyknout si na stanoviště. Taktéž je důležité ponechávat rostlině odumřelé listy, které ji budou chránit před vymrzáním. Choulostivějším druhům je vhodné najít nějakou trvalou ochranu (závětří, teplou stěnu budovy, ochranu vegetace, svahy orientované na jih ). Jako dočasnou ochranu lze volit novinový papír, chvojí, listy, slámu, seno etc. Kromě poškození chladem mohou být rostliny poškozovány též horkem. V suchých oblastech nemusí být problémem ani tak samotná teplota, jako spíš absence vzdušné vlhkosti. Taktéž mohou mít rostliny prostý nedostatek vody v půdě a potom začnou uvadat a usychat (nebo jenom pomalu a málo rostou). V případě, že se jedná o extrémní dobu tepla a svitu slunce, je vhodné rostliny přistínit (nedojde tak ke spálení listů a sníží se i výpar vody z půdy) a udržovat půdu a vzduch v okolí rostliny dostatečně vlhký. Ve sklenících je pak nutné stínit a ideálně i větrat Půda V půdě jsou uchyceny zemní (terestrické) kapradiny a využívají ji jako svoje nosné medium. Získávají z ní vodu a minerální látky, v případě symbiosy s jinými organismy žijícími v půdě čerpají i další látky. Pro rostliny je také důležitý optimální poměr minerálních látek. V případě, že některá z nich v půdě chybí, dochází k zakrslému růstu, odbarvování listů (obvykle do žluta) a deformacím. Kořeny v půdě potřebují nejenom vodu a minerální látky, ale taktéž určité množství půdního vzduchu. Ten se udržuje mezi půdními částečkami. Nejméně ho je v jílovitých 39

40 půdách a půdách silně zhutněných, v nichž jsou prostory mezi jednotlivými částicemi velice malé. Naopak moder a mor (obecně je více či méně zetlelý listový opad kvalitním hnojivem) obsahuje velké množství vzduchu a organické hmoty. Problém nastává také v případě, že pěstované rostliny jsou "přelité". V takovém okamžiku voda vytlačí většinu půdního vzduchu, u kořenů pak nemůže probíhat výměna plynů a dochází k jejich uhnívání Křížení kapradin Křížení rostlin (hybridizace) je poměrně běžný přírodní jev, kterého se člověk naučil hojně využívat. U kapradin je však určitý problém s křížením v tom, že jsou tyto rostliny poměrně neochotné vytvářet křížence a je to přirozeně možné pouze u druhů (popř. rodů), které si jsou velmi blízce příbuzné. V případě, že bychom chtěli mít křížence, kteří by se přirozeně nemohli vytvořit, tak už je nutný zásah člověka. Lze postupovat například postupným výsevem spor, protože samčí a samičí pohlavní orgány se vyvíjejí v jinou dobu. Dalším způsobem je vysévání nahusto nebo řídce. Při hustém výsevu (a drobných proklech) se tvoří více antheridia, zatímco při výsevu řídkém se na mohutně vyvinutých proklech dobře tvoří i archegonia. Také můžeme odebírat samčí pohlavní buňky do vody (zaplavením kultury proklů) a ty potom aplikovat na mateční prothallia. Zde je však vhodnější včas ustřihnout horní polovinu proklu (nese samčí pohlavní orgány). Výrazně se pak zvýší jistota a šance na chtěný výsledek. Kříženci jsou však velmi často sterilní. Pro potřeby zahradní architektury to však není překážka, spíše naopak. Z hlediska velkoprodukce je mnohem výhodnější vegetativní nežli generativní množení, ať už se jedná o pouhé dělení trsů, rhizomové řízky aj. Ve velkoprodukci je však nejvýhodnější meristematické množení (způsob vegetativního rozmnožování). Vegetativní množení je vhodné i z toho důvodu, že některé vyšlechtěné znaky nepřechází na potomstvo generativní cestou a je tak možné nové jedince získávat pouze vegetativním množením. Důležitým znakem vegetativně množených jedinců je to, že mají všechny takto získané rostliny stejné znaky a stejné vlastnosti. Geneticky jsou tyto rostliny totožné. 40

41 4.2 POUŽITÍ KAPRADIN V ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTUŘE V ČESKÉ REPUBLICE Kapradiny v zahradní a krajinářské tvorbě u nás nejsou příliš rozšířené. Jejich použití se obvykle omezuje pouze na druhy Matteuccia struthiopteris, Dryopteris filix-mas a Athyrium filix-femina. Tyto druhy jsou totiž snadno k dostání, u nás domácí (u M. struthiopteris je předpokládaný pouze druhotný výskyt), velmi snadno se pěstují a jsou takřka nezničitelné. Matteuccia struthiopteris je navíc poměrně žádaný půdopokryvný druh, který umí nejenom velmi dobře tvořit husté porosty, ale také porosty vysoké. Jemná textura listů pak působí příjemně a lehce (spolu se svěží zelenou barvou). V kombinaci s jinými trvalkami pak výsledná kompozice vypadá velmi efektně. Podobného výsledku se pak dá docílit i s Dryopteris filix-mas a Athyrium filixfemina. Tyto rostliny si ale nenašly místo jenom u zahrádkářů. Nejvíce si jich lidé mohou všimnout v botanických zahradách (např. Praha-Troja, Liberec) a dalších zahradách s naučným charakterem (např. arboretum MENDELU v Brně, VOŠ a SOŠ Tábor). V běžné kompozici se používají poměrně málo a často bývají v pozadí nějaké jiné rostliny (buď jsou skutečně v pozadí, anebo jsou pouze doplňkem kompozice). Velmi výjimečně jsou využívány jako soliterní rostliny. Výsady klenotu kompozice se dostává obvykle pouze barevným kultivarům Athyrium nipponicum a opravdu majestátním druhům jako již zmiňovaná Matteuccia struthiopteris. Z dalších pak například Osmunda regalis a Onoclea sensibilis 41

42 5. VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 NÁVRH SBÍRKOVÉ ZAHRADY KAPRADIN Lokalizace a využití Vybrané území se nachází v Hradci Králové, Pražské předměstí u ulice Veverkova, na parcele Parcela má rozlohu 1104 m 2. V rámci obce se parcela nachází na jihozápadním okraji, konkrétně pak na sídlišti, zcela na okraji bytové zástavby. Hranice území je momentálně vymezeno vůči svému okolí ze severu a západu terénním snížením, ze zbylých dvou stran plotem (ten se zčásti nachází i na severní a západní straně pozemku). K pozemku ještě náleží polovina cesty. Obr. 8 Lokalizace parcely v rámci Hradce Králové Parcela byla využívána jako zahrada. V územním plánu je tedy stále ještě vedená jako plocha sadů a zahrad s možností využití pro obytnou nízkopodlažní zástavbu. Dle územního plánu je to také nepřímé záplavové území. Vzdušná vzdálenost od řeky je však 650 m, což je poměrně daleko a riziko záplav je zde minimální. V současnosti je však plocha nevyužívaná a již mnoho let leží ladem. Před několika lety zde propukl požár, který zničil starou chatku, králíkárnu, chlívek a poškodil několik stromů. Stromy obecně jsou zde ve velmi špatném stavu. Jedná se o staré ovocné stromy a jednu vzrostlou starou vrbu, jejíž výška činí 16 m. 42