PRVNÍ KROKY V PREVENCI DOPINGU! ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ

Transkript

1 Harmonizace znalostí o biomedicínských vedlejších účincích dopingu PRVNÍ KROKY V PREVENCI DOPINGU! ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ SNÍMEK 2: Existují různé teorie popisující původ termínu doping. Africký kmen Kaffir pojmenoval primitivní alkoholický nápoj, který se používal při náboženských obřadech jako stimulační látka, jako dop. Další sporty popisují válečníky kmene Zulu, kteří používají dop, alkoholický nápoj vyrobený z grapefruitové kůry a nápoje z koly. Holandští publicisté Boers (Búrové) používali pojem dop pro popis jakéhokoli nápoje se stimulačním účinkem, a proto se pojem rozšířil celosvětově. Pojem byl konečně upraven s tím, že označoval širší spektrum látek a ve sportu bylo používání těchto látek dále popisováno jako doping. Poprvé se tento termín objevil v anglickém slovníku v roce Doping znamená používání zakázaných látek nebo zakázaných metod s cílem zvýšit výkonnost. Doping je nepoctivá aktivita a představuje zdravotní rizika. Podle Světového antidopingového kodexu z roku 2003 je doping definován jako výskyt jednoho nebo více porušení antidopingových pravidel uvedených v článku 2.1 až 2.8 tohoto kodexu. Světová antidopingová agentura definuje Světový antidopingový kodex takto: Jedním z nejdůležitějších úspěchů, které byly zatím dosaženy v boji proti dopingu ve sportu, bylo navržení, přijetí a implementace jednotného souboru antidopingových pravidel, Světový antidopingový kodex (Kodex). Kodex je základním dokumentem, který poskytuje strukturu pro harmonizované antidopingové postupy, pravidla a regulační opatření ve sportovních organizacích a mezi veřejnými úřady. Funguje ve spojení se čtyřmi mezinárodními standardy, které jsou zaměřeny na harmonizaci mezi antidopingovými organizacemi v různých oblastech: testování, laboratoře, výjimky pro terapeutické použití (TUE) a seznam zakázaných látek a metod. (Úplná a oficiální verze kodexu je k dispozici na Zakázaný seznam Zakázaný seznam je mezinárodní standard identifikující látky a metody zakázané při soutěži, mimo soutěž a u určitých typů sportů. Byl poprvé publikován v roce 1963 pod vedením Mezinárodního olympijského výboru. Od roku 2004 WADA zodpovídá za přípravu a publikaci seznamu. Seznam se aktualizuje a publikuje ročně. Aktuální Další informace:

2 Zakázaný seznam lze získat na SNÍMEK 3: Na olympijských hrách ve starověkém Řecku byli popisováni specialisté, kteří nabízeli sportovcům potravní doplňky s cílem zvýšit jejich tělesnou výkonnost. Bylo to považováno za absolutně nutné a tito poskytovatelé mohou být srovnáni se současnými odborníky na sportovní medicínu. U sportovců bylo dále uváděno, že se pokouší zvýšit svou fyzickou sílu tím, že před hrami konzumují různé druhy masa nebo krevních produktů. Ze starověku, římského impéria a středověku se dochovaly zprávy o používání rostlin, hub a býčích varlat pro posílení výkonnosti. 1896: První zaznamenaný případ úmrtí vyvolaný dopingem se vyskytl tento rok. Anglický cyklista Arthur Linton zemřel v důsledku užívání strychnin po závodu Paříž-Bordeaux. 1904: Při maratónu na olympiádě v St. Louis zkolaboval Thomas Hicks, který právě vyhrál závod, a lékaři u něj prokázali strychnin (stimulační látka) a koňak (alkohol), které užil před závodem: Na kombinaci alkoholu a stimulační látky málem zemřel : Je obecně známo, že během druhé světové války užívali letci stimulační látky. SNÍMEK 4: 1960: Dramatické zvýšení užívání anabolik jako dopingových látek začalo v šedesátých letech. Společnost v té době věřila, že jsou to léky, které umožní dosáhnout všeho : S probíhajícím farmaceutickým výzkumem se dostaly na trh zvláště složité látky tělu vlastní, jako účinné látky, které zvyšují výkonnost, sílu a vytrvalost. Mezi těmito látkami se ve výkonnostních sportech stal populárním hormon erytropoetin (EPO), který stimuluje tvorbu červených krvinek. 2003: Objev designér steroidu THG (tetrahydrogestrinon), což je anabolický steroid. Lék byl zveřejněn, když anonymní sportovní trenér kontaktoval antidopingovou agenturu Spojených států (United States Anti-Doping Agency (USADA)) a poskytl jí injekční stříkačku obsahující THG. 2007: Různé skandály a spekulace související s dopingem (krevní doping, EPO atd.) na Tour de France. Další informace:

3 SNÍMEK 5: První velký krok v boji proti dopingu byl proveden v roce 1960, kdy Evropský výbor prezentoval rezoluci proti používání dopingových látek ve sportu. Zdá se, že první úmrtí byla nutná k tomu, aby si úřady uvědomily tento fenomén. První antidopingová legislativa se objevila ve Francii v roce 1963, zatímco Belgie následovala v roce V roce 1967 ustanovil Mezinárodní olympijský výbor (IOC) související Lékařský výbor IOC. 1968: Testování léků bylo poprvé zavedeno na letních olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 a na zimních olympijských hrách v Grenoblu. Seznam zakázaných látek a metod (Seznam zakázaných látek) byl vytvořen IOC, ačkoli technické vybavení a postupy testování byly stále nedostačující. 1988: Zavedení mimosoutěžního testování v Německu. 1999: V důsledku dalšího velkého skandálu během Tour de France v roce 1998 svolal IOC na únor 1999 Světovou konferenci o dopingu ve sportu do Lausanne (World Conference on Doping in Sport). Hlavním výsledkem konference bylo založení Světové antidopingové agentury (World Anti-Doping Agency, WADA) dne 10. listopadu : Kodex je základním dokumentem, který poskytuje strukturu pro harmonizované antidopingové postupy, pravidla a regulační opatření ve sportovních organizacích a mezi veřejnými úřady. Funguje ve spojení se čtyřmi mezinárodními standardy, které jsou zaměřeny na harmonizaci mezi antidopingovými organizacemi v různých oblastech: testování, laboratoře, výjimky pro terapeutické použití (TUE) a seznam zakázaných látek a metod. 2007: Konvence představuje první okamžik, kdy se vlády na celém světě dohodly na aplikaci mezinárodního práva v boji proti dopingu. To je důležité, protože existují specifické oblasti, ve kterých pouze vlády mají prostředky pro boj proti dopingu. Podle toho pomáhá Konvence formalizovat globální antidopingová pravidla, metody a směrnice, aby poskytla poctivé a spravedlivé prostředí pro soutěžení pro všechny atlety. SNÍMEK 6: Zatímco zneužívání léků pro posílení výkonnosti ve sportu je jasně definováno jako doping a tedy podle seznamu zakázaných látek a metod, je zneužívání léků v rekreačních sportech většinou opomíjeno. V naší vysoce soutěživé společnosti se můžeme setkat se zneužíváním léků pro zvýšení výkonnosti u velkého množství osob, nikoli pouze mezi osobami, které se účastní profesionálních sportovních aktivit. Další informace:

4 Z důvodu své účinnosti jsou i při rekreačních sportech používány různé látky, které jsou zakázané v oblasti kompetitivních sportů. Větší skupina tzv. sportovců zahrnuje jedince, kteří provádějí nižší rekreační sporty a kteří mají jiné důvody pro užívání léků, většinou pro zlepšení svého fyzického vzhledu. Výsledky z vědeckých průzkumů potvrzují vysoký počet zneužívání léků v soutěžích a rovněž v rekreačních a fitness sportech. Zneužívání léků pro zvýšení výkonnosti není dále pouze problémem ve sportu; životní styl a zneužívání léků mezi žáky, dospívajícími atd. činí z této záležitosti celosvětový společenský problém. Dosud je také známo, že specifické skupiny zaměstnanců užívají specifické léky, aby se vyrovnali se svou pracovní zátěží. Zneužívání léků = doping není pouze problémem ve sportu, ale také problémem společenským! SNÍMEK 7: SNÍMEK 8: Většina dopingových látek jsou původně farmaceutické léky. Tyto léky se používají pro léčbu různých typů onemocnění. Z tohoto hlediska mají tyto léky na jedné straně požadované účinky na chorobu, ale na druhé straně mají nežádoucí vedlejší účinky. Tyto biomedicínské vedlejší účinky jsou kontrolovány a testovány v několika speciálních testech a bylo prokázáno, že jsou přijatelné ve vztahu k problémům v důsledku původního onemocnění. Problémem používání léků jako látek zvyšujících výkonnost je skutečnost, že zdraví sportovci užívají léky bez odpovídající potřeby. A dále většina zneužívaných látek je užívána v tzv. suprafarmakologických dávkách nebo v různých kombinacích ( paketování ) bez předchozího lékařského vyšetření, což vede k biomedicínským vedlejším účinkům, které nikdo nemůže skutečně očekávat. Obrázek ukazuje: Vztah mezi léky používanými pro lékařský účel a léky zneužívanými ve sportu. Medicínsky užívané léky vykazují terapeutické účinky ve farmakologických dávkách, zatímco léky zvyšující výkonnost by mohly vykazovat nebezpečné účinky vyvolané používáním suprafarmakologických dávek. Důsledkem mohou být vedlejší účinky krátkodobé, reverzibilní, ireverzibilní nebo mohou mít pozdní následky. Další informace:

5 SNÍMEK 9: Anabolické steroidy nebo anabolické androgenní steroidy (AAS) jsou hormony. Jako většina hormonů putují v krvi, aby regulovaly specifické tělesné funkce. Anabolické androgenní steroidy například zvyšují metabolismus bílkovin, což vede ke zvýšení svalové hmoty. Anabolický znamená vytváření. Andro + gennní znamená mužský + tvořit. Steroidy jsou typem tukových molekul. Testosteron je například anabolický steroid, respektive mužský pohlavní hormon, který je endogenně vytvářen ve varlatech, vaječnících a kůře nadledvin a v játrech. Lékařský účel použití anabolických steroidů představuje svalová dystrofie. Obrázek ukazuje: Hormon je produkován ve specifických buňkách v příslušných orgánech a poté je vylučován do krve (cévní systém). V cévním systému může být hormon transportován do jakéhokoli místa v těle. Cílové buňky mají specifické receptory, kterými rozpoznávají steroidní hormon a začnou vytvářet bílkoviny. SNÍMEK 10: Vytoužené účinky anabolických androgenních steroidů ve sportu jsou důsledkem anabolické části látky (buněčný růst). Sportovci si někdy chtějí vytvářet svaly pomocí zneužívání steroidů, což zvyšuje syntézu bílkovin, která vede ke zvýšenému růstu svalové tkáně. Podle zvýšené syntézy proteinů by zneužívání steroidů také mohlo pomáhat v rychlejší regeneraci. Anabolické androgenní steroidy mohou ovlivnit svalovou hmotu zvláště, pokud je cvičení prováděno pod vlivem těchto látek. Nicméně sportovci musí zůstat aktivní, protože anabolické steroidy samy nevyvolají růst svalové hmoty. Svaly nejsou fyziologicky připravené na takový extrémní a rychlý růst, a proto se mohou objevit poškození svalů, která jsou důsledkem zneužívání anabolických steroidů během cvičení. Obrázek ukazuje: Anabolické androgenní steroidy mohou být užívány ve formě tablet nebo jako nitrosvalová injekce, což vede k nepřímým zdravotním rizikům, jako jsou infekce (např. hi-virus nebo hepatitida). Další informace:

6 SNÍMEK 11: Zneužívání anabolických androgenních steroidů vedlo ke zvýšení motivace trénovat a spolu s tím ke zvýšenému riziku přetrénování se všemi nežádoucími účinky na motorický aparát. Existuje široce uznávaný názor, že zneužívání anabolických androgenních steroidů ve velkých množstvích vyvolá závažné účinky, zatímco organické vedlejší účinky budou často považovány za neškodné nebo budou popírány. Ve skutečnosti se však vedlejší účinky, které se zdají být neškodné, objeví v časné fázi a jsou prekurzory daleko nebezpečnějších vedlejších účinků pro vnitřní orgány. Zdravotní rizika anabolických androgenních steroidů jsou založena na androgenní složce. Muži zneužívající zakázané látky by mohli vykazovat zvýšený růst prsů označovaný jako gynekomastie (vypadají více jako ženy) a na rozdíl od nich ženy, které zneužívají zakázané látky vykazují zvýšený vývoj mužských znaků (vypadají více jako muži). Další nežádoucí účinky zahrnují: steroidní akné je méně závažný, ale esteticky nepříjemný vedlejší účinek (obrázek a), záněty jater; tuková degenerace tkáně a tvorba jaterních cyst jsou příklady možného přímého poškození tkáně (obrázek b), zmenšení varlat (obrázek c), gynekomastie (zvětšení prsů u mužů; obrázek d), degenerace kosterního systému, kardiovaskulární poruchy se projevují na srdci jako nedostatečná dodávka kyslíku z důvodu růstu svalových vláken bez adaptace krevních cév, další poruchy se objevují v oběhovém systému se snížením lipoproteinů o vysoké hustotě (HDL), které chrání stěny krevních cév a zvýšení lipoproteinů o nízké hustotě (LDL), které poškozují stěny krevních cév, prohloubení hlasu (ženy), růst vousů (ženy) a plešatění (muži). SNÍMEK 12: SNÍMEK 13: Stimulační látky, jako je amfetamin, efedrin nebo kofein, byly první skupinou účinných látek, které byly zařazeny na seznam dopingových látek v roce Tato Další informace:

7 skupina látek zahrnuje velmi odlišné látky jak přírodní povahy, tak jejich deriváty a látky uměle vyráběné. Stimulační látky jsou exogenní látky (jako efedrin) ovlivňující centrální nervový systém stimulací uvolnění několika transmitérů (např. acetylcholinu). Tyto látky zvyšují srdeční frekvenci, dechovou frekvenci a mozkovou funkci a mohou způsobovat euforii. Jejich protějšky v lidském těle jsou adrenalin nebo noradrenalin. Tyto endogenní látky zvyšují také energetický metabolismus. Stimulační látky nebo amfetaminy se používají pro lékařské účely hlavně pro lokální podání jako v případě relaxace průdušek nebo jako dekongestant sliznice nosohltanu (lék proti nachlazení). Obrázek ukazuje: Neuron funkční buňka mozku s jeho vstupními strukturami (dendrity) a výstupní strukturou (axon) komunikující s dalšími buňkami pomocí synapsí. Synapse je buněčné spojení pro komunikaci mezi buňkami zde působí stimulační látky! Stimulační látky vedou ke zvýšenému uvolňování transmitérů. SNÍMEK 14: Stimulační látky zvyšují excitaci mozku a těla. Zneužívání u sportovců je založeno na dosažení zvýšené ostražitosti, snížené únavnosti a zvýšené soutěživosti a agresivity s menší citlivostí k bolesti. Stimulační látky přímo nezvyšují tělesný výkon. Většina běžně užívaných stimulačních látek ve sportu jsou amfetaminy, kokain, efedrin a kofein. Obrázek ukazuje: Za normálních okolnostní (např. ve sportu) nelze stavu celkového vyčerpání dosáhnout. Je to něco jako autonomně chráněný zdroj a může být aktivován pouze za specifických podmínek. Pomocí stimulační látek je však možné vyčerpat poslední tělesné zdroje! SNÍMEK 15: Stimulační látky vedou k potlačení strachu nebo vyčerpání. Jejich účinek je tak silný, že sportovec si neuvědomí, jak je vyčerpaný, a vyskytly se případy nadměrného vyčerpání vedoucí ke smrti, zvláště ve vysoce kompetitivních sportech. S těmito vedlejšími účinky souvisí dehydratace, která se může objevit jako důsledek prodloužené námahy a rovněž celkové přehřátí. Biomedicínské vedlejší účinky stimulačních látek jsou na jedné straně vývoj psychologických poruch, jako je závislost nebo deprese nebo na druhé straně fyziologické účinky, jako jsou: Další informace:

8 Porucha regulace tělesné teploty. Ztráta chuti k jídlu a snížení spánku. Halucinace. Třes těla, neklid, agitovanost, tenze. Srdeční arytmie. V důsledku euforického účinku se stimulační látky zneužívají v oblasti sportu i mimo něj. SNÍMEK 16: SNÍMEK 17: Zkratka EPO představuje hormon erytropoetin. Je to růstový faktor, který se vytváří speciálně v ledvinách a stimuluje syntézu červených krvinek. Červené krvinky neboli erytrocyty přenáší kyslík do tkání. Cyklus tvorby erytrocytů se řídí obsahem kyslíku v krvi, což se průběžně měří pomocí receptorů jako variabilní parametr. Pokud se obsah kyslíku sníží a tělo dosáhne stavu hypoxie, spustí se tvorba EPO a následně se začnou vytvářet červené krvinky v kostní dřeni. Důležitým orgánem v souvislosti s tímto cyklem jsou ledviny, v jejichž tkáni se EPO velmi pravděpodobně vytváří. Je možné ovlivnit tuto řídicí smyčku externí dodávkou EPO, což způsobí zvýšen počtu červených krvinek i bez trénování. Erytropoetin se používá pro léčbu anémie. Obrázek ukazuje: Erytropoetin se vytváří v buňkách ledvin a je vylučován do krve (cévní systém). Stimuluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. SNÍMEK 18: Erytropoetin stimuluje tvorbu červených krvinek nebo erytrocytů v kostní dřeni, které jsou zodpovědné za přenos kyslíku. Tento kyslík je zásadní pro fyziologické funkce lidského těla. Kromě mozku potřebují svaly většinu kyslíku pro zajištění vytrvalostní výkonnosti. V důsledku toho se pokouší cyklisté, běžci na dlouhé trasy nebo běžci na lyžích zneužívat EPO pro zvýšení okysličení svých tkání. Legální a daleko bezpečnější možností pro zvýšení vytrvalostní výkonnosti nebo přesněji vazebné kapacity pro kyslík je trénink ve vysokých nadmořských Další informace:

9 výškách. V důsledku fyzikálních zvláštností atmosféry v horách vede snížená dostupnost kyslíku ke stimulaci legální syntézy červených krvinek. Obrázek ukazuje: Finsko-norský lyžař Eero Mäntyranta má mutaci genu svého receptoru pro erytropoetin. Tato skutečnost vedla ke zvýšené kapacitě pro transport kyslíku v krvi, což mu poskytlo legální výhodu a získání několika olympijských zlatých medailí. SNÍMEK 19: Erytropoetin (EPO), ve formě přirozené pro tělo (lidský) [h] EPO) nebo produkovaný genovou technologií (rekombinantní lidský [rh] EPO), nemá žádné vedlejší účinky vyplývající z jeho struktury. Všechny jeho účinky, které jsou nebezpečné pro zdraví, jsou spojené s účinkem tvorby červených krvinek, který vede ke zvýšení viskozity krve. Následně zvyšuje zneužívání EPO riziko arteriální hypertenze nebo tromboembolických příhod v plicích, mozku nebo srdci, které mohou mít za následek infarkt nebo mozkovou mrtvici. Zneužívání EPO může mít vážné život ohrožující následky! Obrázek ukazuje: Na levé straně obrázku vidíte pravou srdeční komoru; a na pravé straně můžete vidět levou srdeční komoru patologicky zvětšeného srdce a infarkt je označený modrým kroužkem. SNÍMEK 20: SNÍMEK 21: Krevní doping patří mezi nelegální metody manipulace a je přímou formou zvýšení přenosu kyslíku s okamžitým účinkem prostřednictvím zvýšení množství červených krvinek. Na rozdíl od toho EPO pouze indukuje zvýšenou syntézu červených krvinek. Existují dvě odlišné metody, které mohou sportovci používat: Odběr vlastní krve a její pozdější infúze. Odběr krve dárce a její infúze v případě potřeby. Fyziologické účinky jsou stejné jako při zneužívání EPO: - Zvýšení počtu červených krvinek Další informace:

10 - Zvýšení kapacity zásobení kyslíkem Krevní lahve jsou používány v medicíně pro léčbu enormních krevních ztrát. SNÍMEK 22: Více červených krvinek, více přenášeného kyslíku, vyšší vytrvalostní výkonnost! Účinky jsou stejné jako při zneužívání EPO, ale s přímým důsledkem. Obrázek ukazuje: Výrazný účinek krevní transfúze na fyzickou výkonnost je vyjádřen v následujícím pokusu, který ukazuje účinek na dobu pro uběhnutí 10 km závodu s reinfúzí nebo s placebem. Skupina 1: Nejsou vidět žádné účinky po infúzi roztoku placeba, ale významný účinek je pozorován po reinfúzi krve čas uběhnutí závodu se sníží. Skupina 2: Snížení času pro uběhnutí 10 km závodu okamžitě po reinfúzi krve. Toto zlepšení času bylo trvalé po dobu 13 dnů po reinfúzi červených krvinek, a proto bylo stále přítomno v době infúze placeba. SNÍMEK 23: Biomedicínské vedlejší účinky jsou podobné jako při zneužívání EPO. Krevní doping vykazuje zvýšenou zátěž pro kardiovaskulární systém, což vede k vysokému krevnímu tlaku a zvýšenému riziku trombózy. Transfúze krve má riziko transfúze zahrnující alergie nebo inkompatibility a riziko závažných infekcí, jako je hepatitida nebo hi-virus. SNÍMEK 24: SNÍMEK 25: Potravní doplňky jsou přirozeně se vyskytující látky, které jsou dodatečně konzumovány vedle normální denní stravy, jako je glukóza, minerály, vitamíny nebo stopové prvky. Tyto látky jsou částečně zásadní pro růst a vývoj vícebuněčného organismu, jako je lidské tělo. Tyto doplňky se většinou skládají z několika látek. Lékařský účel pro dodatečnou substituci potravních doplňků představuje deficit v těle v důsledku poruchy výživy nebo onemocnění. Další informace:

11 Hlavním důvodem pro používání potravních doplňků veřejností je podpora zdraví, snížení rizika onemocnění a kontrola tělesné hmotnosti. Většina doplňků není na seznamu zakázána. SNÍMEK 26: Potravní doplňky by mohly být nutné pro některé kompetitivní sportovce pro provádění intenzity a délky svých sportovních disciplín. Mají extrémně vysokou hladinu spotřeby energie, že nemůže být kryta normální denní stravou (jako na Tour de France atd.). Zásadní látky jsou vitamíny skupiny B a minerály, jako je jód, zinek a částečně železo, které se ztrácí pocením. Nicméně dobře vyvážená strava je daleko lepší než jakýkoli potravní doplněk a samozřejmě musí být zváženy hladiny příjmu pro zabránění předávkování. SNÍMEK 27: Jedním z hlavní rizik potravních doplňků může být pozitivní dopingový test kontaminovaných doplňků. Tyto neoznačené složky mohou vést v extrémním případě i k pozitivnímu dopingovému testu. V důsledku biomedicínské vedlejší účinky závisí na typu neoznačené látky. Většina detekovaných látek jsou různé anabolické androgenní steroidy. Platí, že mnoho sportovců používá doplňky stravy, aniž by znali jejich vedlejších účinky a doporučené hladiny dávek. Ve světle velkého trhu pro potravní doplňky (asi 12 miliard amerických dolarů ve Spojených státech v roce 2001) a obrovským prodejům celosvětově je hranice mezi doporučeným užíváním a zneužíváním nejasná. Předpoklad snadného pokrytí nutričních deficitů při používání potravních doplňků může dále vést k nižší pozornosti týkající se zdravé, dobře vyvážené stravy. Tabulka ukazuje: Mezinárodní olympijský výbor provedl analýzu 600 volně prodejných potravních doplňků a zjistil, že čtvrtina hodnocených doplňků obsahovala zakázané látky, jako jsou anabolické steroidy. SNÍMEK 28: Další informace:

12 SNÍMEK 29: Geny jsou jednotlivé části DNA obsahující dědičnou informaci. Tyto geny obsahují informace pro složení těla a tím pro jednotlivé proteiny, např. pro svalové proteiny. Jedním z aspektů genové terapie je pokus o změnu informací vybraných orgánů. Zakázaný seznam z roku 2008 definuje genový doping jako neterapeutické použití buněk, genů, genetických prvků nebo modulaci genové exprese s potenciálem zvýšit výkonnost sportovce. Obrázek ukazuje: Myšlenka genové léčby má implementovat modifikované geny do buňky pomocí specifických přenašečů. Po implementaci mohou být buňkou syntetizovány upravené/nové funkční bílkoviny a onemocnění může být vyléčeno nebo minimálně může být snížena jeho intenzita. Lékařské cíle genové léčby zahrnují úpravu defektních genů, které jsou zodpovědné za vývoj choroby, jako jsou dědičné choroby. Problémem je ovšem zneužívání terapeutické myšlenky pro sportovní účely. SNÍMEK 30: Pokud je možná úprava defektních genů, je možná i modifikace svalových genů. Mezi možné cíle zneužívání by mohly patřit: Zvýšená tvorba erytropoetinu (vzpomeňte si na případ norského běžce na lyžích Eero Mäntyranta) pro zvýšení vytrvalostního výkonu. Stimulace specifických svalových růstových faktorů pro zvýšení síly a rychlosti. Levý obrázek ukazuje: Dítě mužského pohlaví ve věku sedmi měsíců. Byl mimořádně svalově vyvinutý s prominujícími svaly na stehnech a horních končetinách. Ve 4,5 letech vykazovalo dítě zvýšenou svalovou hmotu a sílu v důsledku zvýšené genetické mutace myostatinu, což vedlo ke zvýšenému vývoji svalové hmoty. Mohlo udržet 3kg činku v horizontální poloze s nataženými pažemi. (Původní údaje je možné získat publikaci autorů Schuelke et al. (2004) N Engl J Med ) Pravý obrázek ukazuje: Levý obrázek ukazuje část masa bez kopií neaktivního genu myostatinu (normální). Pravý obrázek ukazuje část masa tzv. Belgické modré krávy s mutací v genu myostatinu (dvě kopie neaktivního genu myostatinu). Zvýšená svalová hmota je odlišující vizuální znak. Nicméně zneužívání genové léčby nebo myšlenka známých genových mutací ve sportu nejsou v současné době známy. Další informace:

13 SNÍMEK 31: Nedostatečná kontrola umělého genu je hlavním problémem genové léčby. Všechny požadované a problematické účinky nemohou být očekávány podle široce rozšířeného mechanismu genové regulace. Výsledky z klinických studií metod genové léčby udávaly možný výskyt následujících problémů: Rakovina. Multiorgánové selhání. Další život ohrožující příhody. Další rizika jsou absolutně neznámá v důsledku omezeného počtu studií a publikací, a tím jsou biomedicínské vedlejší účinky genové léčby nekontrolovatelné! SNÍMEK 32: Další informace: