JAK ŘEŠIT CUKROVKU DIABETES MELLITUS II. TYPU

Transkript

1 JAK ŘEŠIT CUKROVKU DIABETES MELLITUS II. TYPU JAK SE PROBLÉMY S CUKROVKOU II. TYPU PROJEVUJÍ: Hormon řídící přeměnu cukru v těle se nazývá inzulín a je produkován slinivkou břišní. Lépe řečeno Langerhansovými ostrůvky ve slinivce břišní. Inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk. Pokud nejsou buňky zásobeny glukózou, nemají energii a snaží se ji nahradit jiným způsobem. Další zásobárnou energie je tuk, při jehož rozkladu se uvolňuje energie, ale odpadní látkou je aceton, který okyseluje vnitřní prostředí organismu. Pokud je mnoho glukózy v krvi, ledviny ji nedokážou v těle udržet. Molekuly glukózy sebou strhávají vodu a proto čím vyšší je hladina cukru v krvi tzv. glykémie, tím vyšší je množství moče. Cukrovka, odborně Diabetes mellitus (úplavice cukrová) je onemocnění, které se může objevovat ve dvou typech. Jako diabetes mellitus I. typu se označuje cukrovka v případě, že slinivka přestane vytvářet inzulin. Lidé s tímto typem cukrovky musí doživotně užívat inzulin injekčně. Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, kdy slinivka sice produkuje inzulin, ale tělo jej nedokáže účinně využít. Proto se zvyšuje hladina cukru v krvi. Tento typ má pozvolný průběh a mnohdy se prokáže až při preventivním měření cukru.

2 V takové případě je nutná dieta případně až předepsání léků (perorální antidiabetika), které citlivost na inzulin podporují. Může však dojít i k podávání inzulínu v případě, kdy jsou buňky slinivky břišní vyčerpány natolik, že dochází k jejich zániku a hladina inzulinu v krvi se prudce snižuje. Tento typ cukrovky souvisí často s vyšším věkem, genetickými dispozicemi, obezitou, nedostatkem pohybu, nesprávnou výživou a celkově nezdravým životním stylem. Jaké jsou tedy příznaky cukrovky: nadměrná žízeň, časté a nadměrné močení, pocit únavy a slabosti, neplánovaný váhový úbytek, pomalé hojení oděrek a ran, opakující se infekce hlavně afty a záněty močových cest, rozmazané vidění, pocity snížené citlivosti a brnění v končetinách. K měření cukru v krvi neboli glykémie se používá tzv. glukometr, někdy se využívá také orální glukózový toleranční test ogtt, kdy se hodnotí glykémie po podání roztoku glukózy ústy. Normální hodnota glykémie u zdravých osob na lačno je 3,5 5,5 mmol/l. Nad 7 mmol/l na lačno je neuspokojivá hladina cukru v krvi.

3 PŘÍČINY PROBLÉMŮ S CUKROVKOU II. TYPU: Jedním z faktorů jsou genetické dispozice. Klíčový je nesprávný životní styl, obezita, stres, kouření, nedostatek pohybu, nadměrný příjem kalorií, zejména tučného masa a další civilizační faktory. Akutní komplikací cukrovky II. typu je hyperglykemické či hypoglykemické kóma. Pokud mluvíme o hyperglykemickém komatu, jedná se o extrémně zvýšenou hladinu krevního cukru, těžkou dehydrataci organismu, často poruchu funkce ledvin a poruchu vědomí. Začíná pozvolna zvýšenou žízní, častým močením, slabostí. Později se mohou objevit křeče, zmatenost až koma. Hypoglykemické kóma je naopak snížená hladina cukru v krvi. Často vzniká na podkladě zvýšené fyzické zátěže, vynechání pravidelného jídla, nesprávnou dávkou inzulinu či požitím alkoholu. Objevují se pocity nevolnosti, snížená výkonnost, bolest hlavy, zmlžené vidění, křeče až bezvědomí. Také se může objevit třes, pocení, bušení srdce, nervozita a hlad. Pomocí v takovém případě je podání kousku čokolády, roztoku s cukrem nebo lékařem podaná injekce glukózy. Chronickými komplikacemi mohou být postižení malých cév (mikroangiopatie) a orgánů, které zásobují, hlavně ledviny, sítnici a nervové tkáně a postižení velkých cév (makroangiopatie), tudíž ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda či ischemická choroba dolních končetin. Tyto komplikace jsou důsledkem dlouhodobě změněného metabolismu.

4 Poškození ledvin (odborně nazýváno diabetická nefropatie) je charakterizováno vylučováním bílkovin močí, vysokým krevním tlakem a postupnou ztrátou funkce ledvin, která může vést až k potřebě dialýzy (jedná se o umělou náhradu funkce ledvin). V případě poškození sítnice (odborně diabetická retinopatie) jsou poškozeny cévy, které mohou způsobovat rozmazané vidění až slepotu. Poškození nervů (odborně diabetická neuropatie) označuje poškození nervových vláken a cév. Příznaky poškození se liší podle místa, kde k poškození došlo. Nejčastěji se jedná o končetiny, kdy dochází k nepříjemným pocitům chvění, pálení, mravenčení i bolesti na obou stranách těla. V pokročilejších stádiích může být přítomna i porucha hybnosti. Při postižení nervů trávicího traktu se může projevovat průjem a jiné trávicí problémy. U cukrovky II. typu převažují potíže u velkých cév a řada osob má již v době určení cukrovky aterosklerózu neboli kornatění tepen. Dochází k nedokrvení příslušné tkáně v důsledku aterosklerotických plátů ve velkých cévách tj. srdečních, mozkových nebo tepnách dolních končetin. Ateroskleróza je vlastně ukládání tukových látek do stěny cévy, tím pádem dochází k zúžení cévní stěny, což vede ke snížení její pružnosti a tok krve může být omezen. Důsledkem nedokrvení tkání dochází k ischemické chorobě srdeční, mozkové mrtvici či ischemické chorobě dolních končetin. POZNÁMKA: Ischemie = nedokrvení. U diabetiků vzniká tzv. syndrom diabetické nohy, na kterém se také podílí ischemická choroba dolních končetin spolu s postižením nervů. Dochází ke vzniku vředů a deformit na dolních končetinách. Následkem může být až odumření tkáně s nutností amputace.

5 PREVENCE PROBLÉMŮ S CUKROVKOU II. TYPU: Zásadní prevencí je dodržování zdravého životního stylu. I u osob, které mají dědičné dispozice lze zdravou životosprávou vznik diabetu oddálit. Je nutné dodržovat pravidla racionální výživy, mít pravidelnou pohybovou aktivitu, nekouřit, udržovat přiměřenou tělesnou váhu a vyvarovat se nadměrnému stresu. Nejefektivnějším způsobem jak cukrovce II. typu předcházet je detoxikace organismu. POMOC PŘI PROBLÉMECH S CUKROVKOU II. TYPU: Diabetická dieta se ztotožňuje s pravidly racionální výživy. Je nutný vyvážený příjem sacharidů, bílkovin a tuků. Sacharidy je vhodné přijímat ve formě škrobů a nestravitelné vlákniny. Tuky by měli být v optimální hladině vzhledem k riziku aterosklerózy, která je výše popsána. V případě potřeby jsou podávány perorální antidiabetika či inzulin podle ordinace lékaře, základem léčby je dieta a fyzická aktivita. Pokud je podáván inzulin jeho aplikaci si může diabetik provádět sám. Inzulin se aplikuje injekčně pomocí stříkačky či inzulinového pera do podkoží na břiše, stehnech či jinde na těle. Diabetik by měl znát pojmy jako je glykemický index potravin = rychlost využití glukózy z určité potraviny tělem, inzulinový index =

6 odpověď těla na potravinu či výměnná jednotka (VJ) = 1 VJ je 12g sacharidů (asi půlkrajíce chleba), hlavní jídlo například by mělo mít asi 4-5 VJ, což odpovídá g sacharidů. Fyzická aktivita snižuje množství cukru v krvi. Lepší je dlouhodobější aktivita s nižší intenzitou. Důležitá je fyzická aktivita. Štěpení glukózy je hlavním zdrojem energie pro pohyb těla. Na začátku aktivity je odbourávána glukóza ze svalů, později z jater a tím dochází k poklesu glykémie. Snižuje se spotřeba příjmu inzulinu z venku a tělo je vnímavější na inzulin, který má k dispozici. Před každou větší fyzickou aktivitou je vhodné změřit glykemii, aby během pohybu nedošlo k hypoglykémii. Fyzická aktivita je nevhodná v případě, že je glykémie vyšší než 17 mmol/l. Fyzická aktivita je vhodná taktéž pro psychiku člověka. Osobám s cukrovkou může prospívat příjem sóji ve stravě. Sojové výrobky mohou zlepšit kontrolu krevního cukru, chránit před vznikem aterosklerotického srdečního onemocnění a zmírňovat zátěž ledvin..