ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ

Transkript

1 ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ PODPORA OCHRANY PŘÍRODY V LESÍCH SUPPORT FOR NATURE CONVERSATION IN FORESTS BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor práce: Luboš Nouzák Vedoucí práce: Ing. Vilém Jarský Ph.D. 2015

2 Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta lesnická a dřevařská Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Luboš Nouzák Lesnictví Hospodářská a správní služba v lesním hospodářství Vedoucí práce: Ing. Vilém Jarský, Ph.D. Název práce: Název anglicky: Cíle práce: Podpora ochrany přírody v lesích Support for nature conversation in forests Cílem práce je posoudit potenciální možnosti získání finanční podpory pro ochranu přírody v lesích jako alternativu řešení konfliktů mezi zájmy ochrany přírody a lesním hospodářstvím. Metodika: Metodicky bude práce rozdělena do několika částí. V první autor obecně pojedná o významu podpor z veřejných zdrojů. Ve druhé části bude rozebrán vztah mezi ochranou přírody v lesích a hospodařením v lesích. Třetí část bude zaměřena na zhodnocení reálně existujících podpor ochrany přírody jako prevence či důsledek možných konfliktů. V závěrečné části se autor zaměří na praktickou ukázku využití podpor při přeměně lesa hospodářského na les zvláštního určení (ochrana přírody) ve vybraném území. Doporučený rozsah práce: 40 stran Klíčová slova: ochrana přírody, lesní hospodářství, veřejná podpora, konflikt Doporučené zdroje informací: 1. Jarský, V Veřejné finance v lesním hospodářství. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha. 140 s. 2. Kolibáč, P., Jelínek, M Realizace přírodě blízkého hospodaření v lesích. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Praha. 18s. 3. Šišák, L Financing of forestry from public sources in the Czech Republic. Journal of Forest Science 59/ Šišák, L. Kaliszewski, A Economic instruments for promoting the multifunctional forest management in the Czech Republic and Poland. SYLWAN 157: Špičková, V., Jarský, V Zhodnocení možností a efektivity financování lesního hospodářství z fondů EU. Zprávy lesnického výzkumu. 58/ Předběžný termín obhajoby: 2015/06 (červen) Elektronicky schváleno: doc. Ing. Václav Kupčák, CSc. Vedoucí katedry Elektronicky schváleno: prof. Ing. Marek Turčáni, PhD. Děkan

3 Poděkování: Rád bych poděkoval všem, kteří se podíleli na vzniku mé bakalářské práce, nejen poskytnutím cenných informací, ale i doporučením vhodných zdrojů. Především chci tímto poděkovat vedoucímu bakalářské práce, Ing. Jarkému Ph.D., za odborné vedení, vstřícnost a podnětné návrhy, které vedly k vyjasnění směru a náplně práce. V Praze dne

4 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Ing. Vilém Jarský Ph.D.. Uvedl jsem všechny literární prameny, ze kterých jsem čerpal. V Praze dne

5 ANOTACE Tématem této práce je Podpora ochrany přírody v lesích. Cílem práce je definovat a posoudit potenciální možnosti získání finanční podpory pro ochranu přírody v lesích jako alternativu řešení konfliktů mezi zájmy ochrany přírody a lesním hospodářstvím. Součástí práce je také praktická ukázka využití podpor při přeměně lesa hospodářského na les zvláštního určení v lesním hospodářském celku Ovčáry u Kolína. ANOTATION The topic of this thesis is protection of nature in forests. The aim is to define and consider potential options to obtain financial support for nature protection in forests as an alternative solution to conflicts between the interests of nature conservation and economic use of the forests. In the second part is a practical demonstration of the use of aids in the conversion of economic forest to special-purpose forest in forest unit Ovčáry u Kolína. Klíčová slova: ochrana přírody, lesní hospodářství, veřejná podpora, konflikt Keywords: nature protection, forest management, public support, conflict

6 OBSAH OBSAH... 6! ÚVOD... 7! 1 Cíle a metodiky práce... 8! 2 Teoreticko-metodologická část... 8! 2.1 Konflikt... 10! Definice... 10! Druhy konfliktů... 11! Řešení konfliktů... 12! 2.2 Konflikty v lesním hospodářství... 13! Definice lesa... 13! Externality... 14! Funkce lesa... 14! Konflikt funkcí lesa... 17! Vztah lesnictví a ochrany přírody... 18! Rizika spojená se současným lesním zákonem... 21! Vztah lesnictví a myslivosti... 23! 2.3 Podpora z veřejných zdrojů... 25! Význam podpory... 25! Finanční povinnosti státu vyplývající z lesního zákona... 27! Finanční příspěvky ze státního rozpočtu, národní dotace... 27! Finanční příspěvky z rozpočtu krajů... 28! Služby pro podporu hospodaření v lesích... 29! Finanční podpory spolufinancované EU... 30! 3 Praktická část - Spolek starousedlých... 34! 3.1 Lokalita a základní informace... 34! 3.2 Historie... 36! 3.3 Analýza vlastnických poměrů... 37! 3.4 Zájmové skupiny... 38! Lesní hospodáři a ochránci přírody... 38! Les a myslivecký spolek... 39! Les a chataři... 40! 3.5 Zdroje financování... 41! 4 Závěr... 44! 5 Zdroje... 45!

7 ÚVOD Současný stav lesů v České republice vychází z dlouhé historie. Jako výchozí stav si můžeme vymezit stav takzvaného přirozeného lesa, který se vyvíjel nezávisle na lidské činnosti a tvořil naprosto převládající lesní ekosystém. S přibývající lidskou populací, rozvojem zemědělství a s tím spojeným kořistním využitím lesa člověkem se lesní plocha výrazně redukovala až do stavu, kdy musel být les legislativně chráněn. Legislativní opatření se však i přes vysoké tresty často minula účinkem, až nakonec vznikl obor lesnictví, jehož hlavním cílem bylo zabránit úplnému zániku lesa pomocí nástroje udržitelného rozvoje, který má za cíl vyrovnat produkci a spotřebu lesního statku. V dnešní době si však člověk plně uvědomuje i mimoprodukční funkce lesa. Tato práce se zabývá zejména vztahem mezi podporou ochrany přírody v lesích a lesním hospodářstvím. V rámci zlepšení stavu lesů z pohledu ochrany přírody je potřeba nalézt, analyzovat a aplikovat podporu z veřejných zdrojů, kterou je možno využít jako nástroj pro kompromisní uspořádání produkční a mimoprodukční funkce lesa. Existující podpory mají kompenzovat ztráty potenciálního zisku, kterého by vlastníci lesů dosahovali při striktně hospodářském využití lesa. Jistou odměnou veřejnosti z těchto vydaných investic má být celkově lepší stav lesa, který lépe plní své mimoprodukční funkce. Přínosem této práce by měla být podpora soukromého vlastníka a praktická aplikace získaných informací na lesním hospodářském celku o výměře 72ha. Na základě zjištěných poznatků by měl být les postupně přeměněn z čistě produkčního hospodářského na les, který klade důraz na ochranu přírody a mimoprodukční funkce. Důvodem výběru tématu je aktuálnost konfliktu zmíněných funkcí lesa, jejich financování a existence pozemku, na kterém lze zjištěné poznatky aplikovat.

8 1 Cíle a metodiky práce Cílem práce je posoudit potenciální možnosti získání finanční podpory pro ochranu přírody v lesích jako alternativu řešení konfliktů mezi zájmy ochrany přírody a lesním hospodářstvím. Metodicky bude práce rozdělena do několika částí. V první autor obecně pojedná o významu podpor z veřejných zdrojů. Ve druhé části bude rozebrán vztah mezi ochranou přírody v lesích a hospodařením v lesích. Třetí část bude zaměřena na zhodnocení reálně existujících podpor ochrany přírody jako prevence či důsledek možných konfliktů. V závěrečné části se autor zaměří na praktickou ukázku využití podpor při přeměně lesa hospodářského na les zvláštního určení (ochrana přírody) ve vybraném území. 2 Teoreticko-metodologická část Majoritní část této práce se zabývá zejména českým lesnictvím, na řádcích níže je proto úvod do obecných ekonomických a vlastnických dispozic českých lesů, vlastníků lesů a zemědělsko-lesnického sektoru. Česká republika patří mezi země s vysokou lesnatostí. Zdejší lesní porosty pokrývají v současnosti výměru ha, tedy 33,8 % z celkové plochy území státu. V současnosti sledujeme neustálý trend mírného zvyšování výměry lesů. (eagri, 2011) Další uvedené dispozice čerpají z dat Ministerstva zemědělství (2014) a Českého statistického úřadu. V roce 2013 byl v České republice zaznamenán pokles hrubého domácího produktu (HDP), který v meziročním srovnání činil 0,9 % a pokračoval tak negativní trend nastavený již v roce V průběhu roku se však zaznamenaný pokles postupně zmírňoval a koncem roku byl zaznamenán již hospodářský růst. Toto směřování pokračovalo v roce 2014, na jehož konci byla meziroční bilance HDP +1,3 %. Obchodní bilance ČR za rok 2013 dosáhla stejně jako v roce 2012 kladné hodnoty a skončila nejvyšším přebytkem v historii samostatného státu, přebytek činil 188 mld. Kč, což je v meziroční bilanci nárůst o 39 mld. Kč. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2012 i v roce 2013 stejná a činila 7 %, což je významně méně než 8

9 v ostatních členských státech Evropské unie, která má průměr 10,9 %, státy eurozóny dokonce 12,1 %. Podíváme-li se na vývoj nezaměstnanosti v Evropské unii, tak se její míra zvýšila. Průměrná nominální měsíční mzda dosáhla v roce 2013 úrovně Kč, což je nepatrný meziroční růst o 0,1 %. Pokud ale zohledníme míru inflace v roce 2013, která činila 1,4 %, tak mzdy reálně poklesly o 1,3 %. Podle údajů Českého statistického úřadu došlo v zemědělském sektoru, lesnictví a rybářství v roce 2013 k poklesu počtu zaměstnanců o 0,9 % ve srovnání s rokem Zemědělství i nadále zaostává v úrovni průměrných mezd za průměrem ČR. V roce 2013 byl však růst nominálních mezd v zemědělství vyšší než průměr celkového růstu mezd ČR, tento růst byl dokonce vyšší než míra inflace a tak se zemědělci dočkali reálného zvýšení mezd, a to o 1,4 %. Ve vlastnické struktuře lesů v roce 2013 nedošlo, podobně jako v minulých letech, k výrazným změnám. Největším vlastníkem je i nadále stát. Státní lesy obhospodařuje zejména společnost Lesy České republiky, a to vice než 50%, další lesy jsou lesy vojenské a lesy národních parků. V této struktuře vlastnictví jsou dále velké podíly lesů patřícím fyzickým osobám, obcím a městům. Konkrétní procentuální zastoupení jednotlivých vlastníků nám zobrazuje graf číslo 1. Vlastnická struktura lesů je stabilizována, ke větší změně struktury dojde pravděpodobně v budoucnu v souvislosti s vrácením lesů církevním subjektům. Graf č. 1: Vlastnictví lesů v ČR Lesní! družstva,! 1,17%! Lesy!církevní!a! náboženské,! 0,06%! Lesy!ve! vlastnictví! fyzických! osob,!19,24%! Obecní!a! městské!lesy,! 16,86%! Státní!lesy,! 59,74%! Právnické! osoby,!2,94%! Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce

10 Ekonomická situace vlastníků lesa se po velkých propadech hospodářských výsledků let a následném odrazu v letech opět zlepšila. Hodnota zisku byla u lesů státních Kč/ha lesa, soukromé lesy hospodařily se ziskem Kč/ha lesa a obce a města pouze Kč/ha lesa. Takovéto hodnoty ale obsahují i příspěvky a dotace, bez nich by byl výsledek u státních lesů 3389 Kč/ha, soukromých Kč/ha a u lesních majetků měst a obcí pouze Kč. Ke zlepšení této situace přispěla zejména trvalá poptávka po surovém dříví, která se nesnížila ani po nárůstu průměrných cen. Dřevozpracující průmysl v ČR dosáhl zlepšení ekonomické situace zejména v souvislosti se svými odbytovými možnostmi s vazbou na zahraniční kapitál a na export dřeva do zahraničí. Takovými možnostmi však disponují pouze velké podniky, zatímco malé a střední podniky doplácely v roce 2013 na pokles tuzemského stavebnického průmyslu. 2.1 Konflikt Tento pojem je jeden z hlavních a nejdůležitějších pojmů pro téma bakalářské práce, proto bude níže uveden výběr z těch nejobecnějších definic tohoto pojmu pod jejichž rozsah nám spadají i následně uvedené konflikty, týkající se lesa Definice Slovo konflikt má původ v latině ze slova conflictus - srážka. Ve velmi podobných jazykových modifikacích existuje toto slovo ve všech evropských zemích. S tímto pojmem se tedy váže určité střetnutí dvou i více zcela nebo částečně navzájem se vylučujících snah, sil nebo tendencí. Pokud tedy hovoříme o konfliktu jako o pojmu, který vyjadřuje určitý nesoulad zájmů, pak je třeba tímto pojmem rozumět takové střetnutí, při němž při uspokojení zájmů jedné strany buď zcela, anebo úplně vylučuje uspokojení druhé strany. (Křivohlavý, 2002) K tomu Čakrt (2000) dodává, že konflikt je proces, v němž jedna strana vědomě vynakládá úsilí formou blokačních činů za účelem zmaření snahy strany druhé o dosažení jejích zájmů. Podobně také Jandourek (2003) definuje konflikt ze sociologického hlediska jako střet zájmů hodnot, který působí jako jeden z hlavních hybatelů sociální změny, ovlivňuje tak její dynamiku, která je přirozeným průvodcem existence společnosti. Podle Plamínka (2012) je konflikt faktor, který nějakým způsobem porušuje nebo narušuje rovnováhu nebo stabilitu systému a má tendence vychylovat systémy 10

11 ze stavů, které jsou blízké rovnováze a tím působí jako iniciátor jejich změn. V případě, že je ohrožována pouze systémová rovnováha a stabilita zůstává zachována, působí konflikt jako činitel, který umožňuje systému dynamiku a rozvoj a ten se pak může měnit a vyvíjet. Pokud je ale ohrožována i stabilita systému, potom nazýváme konflikt pojmem krize, která ohrožuje samotnou existenci systému. Ve stabilních systémech působí negativní zpětné vazby. Tuto skutečnost můžeme popsat jako stav, při kterém růst působení určitého faktoru provází růst jeho "antifaktoru", který takový růst ovlivňuje, může ho omezit, zastavit nebo i obrátit v pokles. Konflikt nelze definovat jako jednoznačně pozitivní nebo jednoznačně negativní jev Druhy konfliktů V literatuře se můžeme setkat v souvislosti s definicemi konfliktu s několika odlišnými typologiemi konfliktů, které závisí na zvoleném hledisku hodnocení. Mezi nejzákladnější rozdělení se dá považovat dělení dle počtu zúčastněných stran na intrapersonální a sociální. Intrapersonální konflikty jsou konflikty, ve kterých podle Výrosta (2007) figuruje jedna osoba a obsahem takového konfliktu je střet protichůdných sil, které reprezentují různé objekty. Například naplnění potřeb a cílů nebo realizace určitých zájmů. Rozpor zde nevzniká proto, že někdo brání v naplnění těchto snah, nýbrž spočívá v dosažení samotných cílů nebo zájmů. Aktérem intrapersonálních konfliktů je vždy pouze jedna osoba. Nakonečný (1997) označuje intrapersonální konflikt jako konflikt vnitřní, neboť do sporu přichází pouze jeden subjekt, který je postaven mezi dvě neslučitelné tendence nebo cílové představy, mezi nimiž je nucen k rozhodnutí pouze pro jednu z nich. Výrost (2007) uvádí, že na rozdíl od intrapersonálních jsou subjektem sociálních konfliktů dvě a více osob, jejich obsahem je střet protichůdných sil, které reprezentují objekty. Podobně jako u prvního typu je to například naplnění potřeb a cílů, ale i prosazení myšlenek, názorů. Rozpor zde vzniká proto, že někdo brání naplnění těchto snah. Struktura aktérů vystupujících v sociálních konfliktech je mnohem složitější a sociální konflikty se dále dělí na: Interpersonální - spor mezi dvěma nebo více osobami, které v tomto případě vystupují jako individuální nositelé vlastních postojů a sledují vlastní cíle. 11

12 Skupinové - jejich struktura je složitější, takové konflikty vznikají jak v malých tak ve velkých sociálních skupinách. Vznikají zde konfliktní situace, ve kterých se střetávají jedinci se skupinou (jedinec může a nemusí být členem skupiny) nebo dva a více členů skupiny, kteří mohou uvnitř skupiny vytvářet mikro-koalice, vše se odehrává uvnitř jedné skupiny. Bazerman, Tenbrunsel a Wade-Benzoni (1998) k tomuto rozdělení doplňují důležitý poznatek a to, že často není možné jednoznačně kategorizovat jednotlivý typ konfliktu, neboť konflikty, které projevují jednotlivé strany navenek, mají velmi často vnitřní příčinu Řešení konfliktů Způsobů řešení konfliktů je několik, například Eggert (2005) uvádí tři základní způsoby: Uplatnění zájmů obou stran - Obě strany konfliktu jsou jedna na druhé závislé a musí spolu nadále žít a spolupracovat. Na základě dohody, která je kompromisem a uznáním vzájemných dlouhodobých zájmů, lze dosáhnout výsledků, které jsou přijatelné pro obě zúčastněné strany. Obě strany něco získají a konflikt je vyřešen. Uplatnění moci - Zde jde o pokus řešení konfliktu, kdy při dané situaci jedna strana vítězí a druhá prohrává. Konflikt však vyřešen není, neboť poražená strana pociťuje zášť. Průběh této situace spočívá v mocenském boji, taktizování s cílem znevýhodnit svého protivníka. Pokud jsou obě strany stejně silné, může dojít ke katastrofě, v takovém případě prohrávají obě strany. Uplatnění práv - Řešení zde probíhá na základě požadavků práva nebo zvyklostí. Takovým způsobem sice lze najít řešení situace, ne vždy to ale musí znamenat úplné vyřešení konfliktu, protože i po takovém rozhodnutí mohou být strany nespokojené. Podobně řadí způsoby řešení konfliktů ve své práci i Wood a Bell (2008), kde jako hlavní způsoby uvažují: Spolupráci (uplatnění zájmu obou stran) - charakteristický rys tohoto způsobu je kreativita při jeho řešení a konstruktivní vyhledávání vzájemného 12

13 kompromisu, který je pak přijatelný pro obě zúčastněné strany. Navržené řešení tedy respektuje zájmy obou stran. Soutěž (uplatnění moci) - řešení konfliktu spočívá ve výkonu, kdy silnější strana vítězí a druhá prohrává. Zájmy silnější strany jsou tak prosazeny na úkor té druhé. Přizpůsobení - harmonie se dosáhne díky zlehčení a obětování vlastních zájmů ve prospěch druhé strany. Ignorace - představuje vyhýbání se konfliktu, případně odkládání jeho řešení na později, charakteristické je pro ni popření odpovědnosti. 2.2 Konflikty v lesním hospodářství V této kapitole si nejprve definujeme základní pojmy, které budou dále souviset s výčtem základních zájmových subjektů, které v lese působí a mezi kterými často dochází ke konfliktním situacím Definice lesa Nejprve si definujme les jako pojem. Dle definice Šišáka (2006), která je doplněna o informace přímo z Lesního zákona České republiky (1995), z níž můžeme již tušit složitost lesa z mnoha hledisek. Les je komplexní složitá biogeocenóza, kterou tvoří lesní půda s podložím a s lesním porostem a vodní plochy, kde neustále interagují složky fytocenózy, ve které dominuje postavení dřevin, zoocenózy a neživé složky. Je to rozsáhlý biom, kde se utvářejí specifické vlastnosti lesního prostředí, které působí jak uvnitř, tak vně systému. Další specifikum lesa je jeho zařazení. Je to současně jak pracovní předmět, prostředek a výrobek, tak i vlastní přírodní podmínkou výroby. Les je výrobní i nevýrobní faktor, který je součástí národního hospodářství a života lidské společnosti. Je to přírodní bohatství a lze ho i prací reprodukovat. Je to environmentální zdroj ve společnosti, pro kterou má nenahraditelný ekonomický a sociální význam, tržní i netržní. Z hlediska vlastnického práva je to majetek vlastníků, ale z hlediska působení funkcí má přesah jak soukromého, tak i veřejného statku. Podle lesního zákona se lesem rozumějí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. 13

14 2.2.2 Externality Důležitým pojmem, se kterým tento text pracuje a který je velmi častou příčinou existence konfliktů v lese je pojem externalita. Tento pojem je definován různým způsobem. Podle Soukupové (2003) se externality objevují za předpokladu existence nezamýšlených nákladů nebo přínosů při výrobě nebo spotřebě jednoho subjektu jiným subjektům. Tento vztah není předmětem trhu, není tak zahrnut v cenách. Externality rozlišujeme na pozitivní a negativní. Negativní externality generují dodatečné náklady, které nejsou předmětem jakékoliv kompenzace. Jako příklad můžeme uvést znečištěnou vodu, kde znečišťovatelé neplatí způsobenou škodu rybářům, kteří registrují sníženou produkci ryb. Předmětem ilustrace pozitivních externalit se často stává vztah včelaře a sadaře, kde jsou v sadu opylovány stromy sadaře včelami, které patří včelaři. Stromy musí být opyleny, aby mohly produkovat ovoce a včely potřebují pyl pro produkci medu. Oběma hospodářům tak vznikají kladné externality. Samuelson (1995) definuje externality jako efekt přelévání. Činnost, která ovlivňuje pozitivně nebo negativně jiné subjekty. Toto vzájemné ovlivňování není předmětem platby za pozitivní externality nebo odškodnění v případě negativních externalit. Externality se objevují všude tam, kde se soukromé náklady nebo přínosy nerovnají těm společenským Funkce lesa Vedle produkční (hospodářské) funkce, spočívající především v tvorbě dřevní hmoty, plní lesy další významné a nezastupitelné funkce. Lesy totiž příznivě ovlivňují klimatické a vodní poměry, produkují kyslík a zachycují prach a jiné škodlivé látky z ovzduší, tlumí hluk a chrání půdu zejména před vodní a větrnou erozí atd. Lesy jsou však zároveň přirozeným prostředím pro mnohé druhy rostlin a živočichů a jako celek plní významnou funkci zdravotní a rekreační. Není proto nezajímavé, že v odborné literatuře jsou přínosy těchto mimoprodukčních funkcí stanoveny nejméně osmdesátiprocentním podílem na celkové hodnotě lesa. (Drobník, 1996) Funkcí lesa se myslí naplňování aktuálních požadavků společnosti za předpokladu využití vlastností lesa. (Papánek 1978) Podle Šišáka (2006) je určení a vyjádření sociálně ekonomických hodnot funkcí lesa zásadní, takové informace totiž 14

15 slouží jako podklad při rozhodování o účelu využití krajiny, o alokaci zdrojů nebo o vyjádření společenské sociálně ekonomické újmy v případě, že dojde k poškození lesa. Míra uspokojování potřeb společnosti a funkce lesa, které tyto potřeby uspokojují, jsou různé časem i prostorem. Rozdílnost je dána ekonomickou nebo sociální stránkou společnosti, souvisí s její kulturou, tradicemi a zvláštnostmi života. Srovnáme-li tedy úplně stejné lesy, které jsou však umístěny v rozdílných socioekonomických kulturách, zjistíme, že každý z nich má různou užitnou a společenskou hodnotu. Společenská hodnota reflektuje míru uspokojování měnících se společenských potřeb. Podle koncových dopadů lesních funkcí na společnost rozlišujeme dvě základní funkce. Hospodářská funkce lesa Hospodářská funkce lesa je funkce opírající se především o produkci dřeva a ekonomický výnos pro vlastníka lesa s ní spojený. Kromě toho má tato funkce výrazný sociálně ekonomický dopad v oblasti environmentální, neboť dřevo je velice významný ekologický materiál, který na rozdíl od ostatních materiálu zatěžuje životní prostředí značně méně. Nejedná se přitom pouze o koncovou spotřebu dřeva, ale i celkové nakládání s ním, například při výrobě nebo likvidaci. Dřevo je navíc surovina trvale obnovitelná. (Šišák, 2006) Dřevní produkce je pro české hospodářství také významným faktorem z hlediska ekonomiky, protože se na ni váže další navazující výroba a stává se také součástí exportu do zahraničí. Dále zajišťuje zaměstnanost a udržuje tak mnoha lidem životní úroveň a to především v lokalitách sociálněekonomicky ohroženého venkova České republiky. (Šišák 2004) Ekologická funkce lesa Soubor těchto funkcí buďto přímo nebo zprostředkovaně pozitivně ovlivňují sociální, materiální nebo duchovní stránku člověka a lidské společnosti. V lese se však tyto procesy odehrávají i nezávisle na člověku. (Matějíček 2003) Z ekonomického hlediska se mimoprodukční neboli netržní služby lesa vymezují jako služby, které nelze koupit nebo prodat, neexistuje pro ně trh ani cenotvorba a nemohou mít individuálního zákazníka, neboť jsou poskytovány plošně celé společnosti. Označujeme je jako pozitivní externality. Tyto služby se dělí do pěti základních kategorií (produkce dřeva včetně). 15

16 1. Zdroje - dřevo, lesní plody. 2. Ekologie - vodohospodářství, půda, zdraví. 3. Biosféra - biodiversita, regulace klimatu. 4. Společnost - sport, rekreace, turismus, lov. 5. Ostatní - historie, kultura. (European Forest Institute 2008) Detailnější výčet takových funkcí uvádí Šišák (2012), který má za ty nejdůležitější funkce například funkci zdravotně-hygienickou, kterou se rozumí hlavně relaxace a rekreace lidí. Tato funkce tak produkuje službu mnoha skupinám. Jsou to rekreanti, sportovci, pěší turisté, cyklisté a mnoho dalších zájmových skupin. Kulturně naučná funkce vychází hlavně z předpokladu lesa jako relativně málo změněné části krajiny a domova pro mnoho rostlin a živočichů. Les je využíván pro výuku, vědu a výzkum (les je předmětem věd o přírodě, historii, archeologii nebo věd společenských). Další funkci můžeme zařadit mezi funkci společenskou a produkční, kdy les vytváří vedlejší produkty, které se stávají předmětem pro sběr. Jedná se například o houby, bobuloviny nebo léčivé rostliny. Všechny tyto produkty jsou z lesa získávány bezplatně a jsou volně dostupné pro veřejnost. Les funguje jako regulátor kvality vody a srážkoodtokových poměrů, slouží jako významný přirozený akumulátor, zajišťuje tak funkce vodohospodářské nebo hydrické. Půdo-ochranné funkce zajišťují ochranu proti dehydrataci půdy na stanovišti, má pozitivní účinek proti erozi, ukládání erodovaných částic půdy v krajině a to zejména ve vodních tocích, kde zabraňuje jejich zanášení. Les také váže uhlík z atmosféry a čistí tak vzduch. Do výčtu můžeme zařadit i funkci obrannou, která je specifická pro obranu státu a jeho hranic a mnoho dalších. Uvedené rozdělení je to nejzákladnější a nejobecnější, jiné rozdělení může být například rozdělení podle vztahu trhu. Takovou diferenciaci zpracoval Šišák et al. (2010). Funkce lesa jsou tak ve stručnosti diferenciovány následujícím způsobem: 1. Tržní funkce - to jsou funkce, které přímo prochází trhem. Jsou to funkce dřevo-produkční - klasická těžba dřeva (podle objemu průměrných tržeb za dříví za rok) nebo chov zvěře - myslivost (podle objemu průměrných tržeb za realizovanou produkci materiálních komodit a služeb za rok). 2. Zprostředkovaně tržní funkce - to jsou funkce, které prochází trhem zprostředkovaně. Jsou to funkce ne-dřevo-produkční - podle průměrných 16

17 ročních objemů stínových výnosů ze sběru lesních plodin nebo hydrické funkce - podle nákladů prevence (náklady na umělá preventivní opatření proti zabránění škod) nebo půdo-ochranné funkce - podle nákladů kompenzace (náklady na opatření odstraňující škody) nebo vzduch-ochranné funkce vázání oxidu uhličitého - podle objemu oxidu uhličitého, který porost váže za jeden rok, kdy je cena určena dle obchodovatelných objemů oxidu uhličitého v rámci EU. 3. Netržní funkce, tedy funkce kulturně naučná a funkce zdravotně hygienická Konflikt funkcí lesa Podle Papánka (1978) byla ještě donedávna společnost přesvědčena, že zájmy lesní produkce jsou shodné s mimo-produkčními vlivy lesa na okolí, nicméně během posledních sto let jsme se mohli přesvědčit, že mimoprodukční pozitivní působení lesa není samozřejmé a vlivem nevhodného hospodaření se tyto pozitivní externality výrazně tlumí. Konflikt v multifunkčnosti lesa podle Šišáka (2013) spočívá v tom, že koncept lesa, který je využíván striktně ekonomicky efektivně a zakládá na dřevní produkci, může do velké míry omezit produkci netržních statků, pozitivních externalit. Pokud tak chceme podpořit mimoprodukční funkce lesa, musíme do značné míry omezit a regulovat dřevní produkci. Stává se stále více evidentní, že tržby plynoucí z produkce lesa, tedy hlavně dřevní hmoty a příležitostně dalších lesních produktů nebudou schopny finančně pokrýt stále stoupající poptávku po mimoprodukční společenské funkci lesa, protože podpora mimoprodukční společenské funkce lesa je spojena s velkými náklady. Vlastníci nebo nájemci lesů jsou tak nuceni hledat kompenzace za tyto náklady a najít způsob, jak netržní funkce svého lesa do trhu zahrnout. Kaliszewsky (2004) k tomu dodává, že důležitou roli v problematice nastavení takové lesní produkce, která je schopna dostatečně plnit společenské nároky na netržní funkce, hrají konflikty mezi různými zájmovými skupinami a detailní zpracování konceptu takového nastavení by mělo být řešeno na úrovni států, nelze ho řešit plošně. Nicméně obecné principy a nástroje jsou v mnoha zemích velice podobné. Mezi mnoha různými nástroji pro podporu netržních funkcí lesa dominují především ty ekonomické. 17

18 V praxi to často funguje tak, že vlastník nebo nájemce podléhá zákonům dané země, které mu ukládají povinnost péče o mimoprodukční funkce. Jejich poskytování a reprodukce ale přináší náklady práce i kapitálu, které se pro podporu těchto funkcí musí do lesa vkládat. Vlivem špatné informovanosti však v naší společnosti panují jakési iluze, že vlastník je a vždy bude schopen hradit zmíněné náklady ze svých zdrojů a bude tak poskytovat služby, které vyžadují zájmové skupiny a stát jako takový. Některé výzkumy dokonce poukazují na skupiny rekreačních uživatelů lesa, kteří si myslí, že by náklady na netržní funkce lesa měly být vždy hrazeny z výnosů dřevní produkce, která je ale výrazně narušena a hrubě ekonomicky postihována právě zákonnými regulacemi. Na konkrétních studiích lze ilustrovat zvýšený objem nákladů, které vlastníci lesa v České republice musí vynakládat z vlastích zdrojů při zajištění veřejných zájmů, a to i z legislativního donucení, aniž by jim byly škody a újmy kompenzovány. Na straně druhé však existují určité mechanismy financování lesnictví z veřejných zdrojů. Jsou to oblasti dotační, náhradová, poskytování služeb nebo daňových úlev. Je ale potřeba dát úroveň takových podpor do souvislosti s mírou omezení vlastníků. (Šišák, 2012) Vztah lesnictví a ochrany přírody Vztah lesnictví a ochrany přírody v současnosti reguluje zákon o lesích (č. 289/1995 Sb.), který stanovuje pravidla, dle kterých se v lesích hospodaří a podle kterých se lesy užívají. Přímo ochrany lesů se dotýkají konkrétně ustanovení 11 18, která stanovují základní povinnosti užívání lesů a zároveň zajišťují ochranu pozemků, které jsou určeny k plnění funkcí lesa. Podle ustanovení se upravuje obecné užívání lesa. Dalším důležitým ustanovením je 32, které přímo ukládá vlastníkům lesa povinnosti v ochraně lesů a ustanovení 33, odst. 1, které přikazuje vlastníkům lesa provádět nahodilou těžbu před těžbou úmyslnou. Další povinnosti v ochraně lesů jsou upraveny vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb. v platném znění, která se zaměřuje na ochranu lesa proti biotickým škůdcům a zajištěním lesních stáží. (Půlpán et al., 2005) Jako ilustraci míry regulace, která je v jistém sporu se zájmy vlastníka lesa, porovnáme podle výzkumu, který provedl Oliva (2005), lesní zákon České republiky s lesními zákony zemí, které byly do studie vybrány na základě podobnosti lesnicko- 18

19 hospodářských podmínek. Konkrétně se jedná o země: Polsko, Slovensko, Rakousko, SRN, Bavorsko, Sasko, Švýcarsko, Švédko, Finsko, Česká republika. Kritéria porovnání byla vybrána na základě mezinárodních dokumentů z konferencí ministrů odpovědných za lesní hospodářství, především rezoluce L2 z konference v Lisabonu, která jako jediná přesně stanoví ukazatele trvale udržitelného lesního hospodářství, a to způsobem blíže specifikovaným pod tabulkou "Hodnocení kritérií". Každé kritérium bylo bodově ohodnoceno podle míry zásahu státní regulace do něj. Při hodnocení některých kritérií nelze určitě vyloučit subjektivitu zpracovatele, avšak taková nepřesnost by neměla hrát nijak zásadní roli. Počet bodů Pozice kritéria v příslušném lesním zákoně 0 zákon se daným kritériem vůbec nezabývá 1 zákon se kritériem zabývá částečně nebo okrajově 2 zákon se daným kritériem zabývá fakultativně 3 zákon se daným kritériem zabývá závazně 4 zákon se kritériem zabývá závazně a kvantifikuje jej Tabulka č. 1: Hodnocení kritérií Zdroj: Rizika české a slovenské legislativy z hlediska efektivity environmentální lesnické politiky na příkladu lesních zákonů 19

20 V tabulce je evidentní markantní rozdíl přístupu legislativního rámce v jednotlivých zemích. Další zajímavostí může být grafické znázornění dat z tabulky, z něhož vyplývá Česká republika jako země, která jednoznačně nejvíce podléhá tlaku státu směrem na vlastníky lesů, kteří se tak při hospodaření často dostávají do konfliktu, kdy narážejí na přísné mantinely legislativního rámce. Graf č. 1: Hodnocení kritérií Zdroj: Vlastní ilustrace V souvislosti s ilustrací výše, kde stojí Česká republika jako země nejvýše zatížená legislativou, byly v roce 2012 vládou ČR usnesením č. j. 854 ze dne 21. listopadu 2012 schváleny nové zásady státní lesnické politiky, kde je mimo jiné v části IV. článku B. zvyšování konkurenceschopnosti lesního hospodářství uvedeno 5 zásad pro zvýšení konkurenceschopnosti českého lesnictví, z nichž je v souvislosti s uvedenou studií nejzajímavější hned první bod: "1. Snížit množství legislativních omezení vlastníků lesů na úroveň obvyklou v evropských státech s obdobnou skladbou dřevní produkce. 20

21 2. Sjednotit a zjednodušit výkon státní správy. 3. Umožnit prodej lesní půdy zejména formou arondace a usnadnit jejich realizaci v případech, kdy se arondace týkají lesů ve vlastnictví státu. 4. Umožnit provádění směn lesů ve vlastnictví státu za lesy ve vlastnictví jiných osob, především těch, ve kterých je hospodaření ve veřejném zájmu omezeno. 5. Posílit postavení vlastníků lesů ve vztahu k vlastníkům staveb v lese nebo v jeho blízkosti (rekreační chaty, produktovody, pozemní komunikace, dráhy apod.) tak, aby ochrana těchto nemovitostí byla zásadně povinností jejich vlastníků a aby vlastníkům lesa byla poskytnuta náhrada za omezení hospodaření v lesích vyplývající z existence uvedených staveb." (Zásady státní lesnické politiky, 2012) Přičemž potřebné kroky jsou zaprvé, přijetí nového lesního zákona a zadruhé, novelizace zákona o státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů Rizika spojená se současným lesním zákonem Z provedeného šetření vyšla Česká republika jako vítěz respektive poražený. Jaká z takového uspořádání plynou rizika? Podle Šišáka (2006) tak vznikají vlastníkovi lesa produkční ztráty, mimořádné náklady a ušlý zisk. V této návaznosti klesá jednak konkurenceschopnost českých producentů dříví oproti jiným zemím a jednak konkurenceschopnost dříví jako ekologického a obnovitelného materiálu oproti materiálům neekologickým a neobnovitelným. Takové důsledky má tedy přílišná regulace ze strany lesního zákona. V takovém případě je nutno vznikající újmy a škody vlastníkovi lesa hradit. Pokud se jedná o kompenzace, ve zdejších podmínkách přicházejí v úvahu zejména následující druhy újmy a škody: - Ztráta příjmů z prodloužení doby obmýtí - Ztráta příjmů z ponechání spontánním procesům (porosty, jednotlivé stromy, pozemek, ležící dříví) - Ztráta příjmů ze záměny dřevinné skladby při obnově lesního porostu, rekonstrukci a převodu lesního porostu - Ztráta příjmů ze sníženého zakmenění 21

22 - Ztráta příjmů z předčasného smýcení - Ztráta příjmů z vynucené změny kvality stanoviště (porosty, pozemek) - Ztráta příjmů z odsunutí těžeb v rámci daného roku (obvykle mezi ročními obdobími) - Zvýšené náklady na mladý lesní porost z vynucené záměny dřevinné skladby při obnově, rekonstrukci a převodu lesního porostu - Zvýšené režijní (organizačně-administrativní) náklady V současnosti existují podpory lesního hospodářství z veřejných zdrojů, nástin takových podpor je uveden v následujících kapitolách. Pokud ale chceme udržet konkurenceschopnost zdejšího lesnictví, musíme takovou podporu srovnat s mírou omezení vlastníků při produkci dřeva. Vezmeme-li například ztrátu příjmů z prodloužení doby obmýtí o dvacet let v průměrných produkčních poměrech, dostaneme částku 151 tis. Kč/ha, která představuje vzniklou újmu. Vzorec: ZP = (HLPub c) (HLPup c)/1,02(up - ub) (ve výraze: ZP = ztráta příjmu, HLP = hodnota lesního porostu v příslušném věku, up = věk prodlouženého obmýtí, ub = věk běžného obmýtí, c = náklady na zajištění kultury, 1,02 = lesní úroková míra) A to je výpočet pouze jednoho z mnoha bodů ztrát příjmů, které vlastníkům lesů vznikají. V současnosti takové škody nepokryje žádná z podpor z veřejných zdrojů. Pokud dáme do souvislosti výše uvedenou tabulku, která nám ilustruje porovnání míry státních regulací několika evropských zemí, které dopadají na vlastníky s výší škod vznikajícím vlastníkům lesů v České republice, naskýtá se otázka, jak je možné, že je ještě dnes Česká republika v produkci dřeva konkurenceschopná. Je to dáno několika faktory. Podle Šišáka (2006) je jedním z nich fakt, že se ve zdejších lesích stále ještě pěstuje nepůvodní skladba dřevin, která je založena na produkci jehličnanů, které jsou obecně rentabilnější a žádanější než porosty listnaté. Přispívá to tak nižší úrovni nákladů a větším ziskům z prodeje. Dále je to několik ekonomických faktorů v podobě úrovně měnových kurzů, mezd a platů v České republice oproti jiným vyspělejším evropským konkurentům. A to i navzdory současných méně efektivních 22

23 výrobních poměrů v sektoru lesního hospodářství. Pokud se však efektivita našeho lesního hospodářství nezvýší v několika příštích letech (pod pojmem zvýšení efektivity si můžeme představit snížení jednotkové pracnosti, celkových režijních nákladů a nadměrné výše požadavků, které s produkcí dřeva nemají nic společného), pak se dále bude zřejmě snižovat prostor pro úhradu činností spojených s mimoprodukční funkcí lesů, která dnes často vychází ze zisků z prodeje dřeva. Tyto hrozby českého lesního hospodářství nám dokládá také vypracovaná analýza SWOT, která se zabývá postavení lesního hospodářství v souvislosti s dotační politikou a náhradou újem. Tabulka č. 2: Analýza SWOT Zdroj: Natura 2000 a strategie managementu vzhledem k hospodaření na lesních majetcích Vztah lesnictví a myslivosti Myslivost považujeme jako právně opodstatněnou a delegovanou činnost. Její hlavní náplní je využívání a ochrana přírody a zvěře. Je to součást hospodářských činností, které jsou prováděny člověkem v přírodě. V současnosti se myslivecké hospodaření provádí na zhruba ha. (eagri, 2015) 23

24 Právo myslivosti a vztah myslivců a vlastníků lesa upravuje zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb.. Dle tohoto zákona je myslivost právem chovat, chránit, zušlechťovat nebo lovit zvěř a chránit nebo zlepšovat její podmínky pro život. Tento zákon s sebou přináší mnoho konfliktních témat, které jsou zdrojem nesrovnalostí mezi zmíněnými zájmovými skupinami, které les užívají. "Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti Zdůrazňuje ochranu zvěře a myslivosti i životních podmínek zvěře, zavedení pravidel hodnocení kvality chované zvěře, prvá definice chovu zvěře, přizpůsobení myslivosti požadavkům práva evropských společenství na ochranu volně žijících živočichů, tvorba honiteb vázána na vlastnictví pozemků, stanovení minimální výměry pro oboru na 50 ha, vyloučení vlivu orgánů státní správy z mysliveckého plánování, zavedení dozoru myslivosti a kontroly ulovené zvěře, stanovení obsahu podpory státu mysliveckému hospodaření a spolkové myslivosti, stanovení sankcí za porušování předpisů o myslivosti, výrazné posílení vlastnických práv při rozhodování o vzniku a hospodaření v honitbách." (Šeplavý, 2006) Podle Jelínka (2010) se jako nejvíce konfliktní témata jeví zejména u otázek týkajících se velikosti honiteb. Velikost honiteb je jedna ze základních podmínek jejího zákonného uznání. Základními podmínkami pro uznání honitby je dosažení minimální celkové výměry 500 hektarů souvislých honebních pozemků a splnění dalších podmínek stanovených zákonem o myslivosti ve vztahu ke tvaru honitby a průběhu hranic honitby. (Šeplavý, 2006) Jelínek (2010) k této otázce dále uvádí další sporná témata jakými jsou například stavy zvěře a škody, které tato zvěř v lese napáchá nebo do jaké míry má právo vlastník lesů zasahovat do mysliveckého hospodaření a mnoho dalších. Myslivci často nedokáží připustit negativní vlivy vysokého stavu zvěře na vlastníky lesních pozemků, kteří musí tolerovat napáchané škody nebo nést náklady na jejich preventivní opatření, zejména na oplocení mladých vysazených stromků v porostu, kdy jeden hektar oplocené plochy stojí v průměru tisíc Korun. Bez toho, aniž by byly mladé lesní, zejména listnaté kultury nebo jedlové lesy oploceny takřka není možné na většině území České republiky les vypěstovat. A jsou to právě tyto porosty, 24

25 které jsou zdravější, ve zdejších podmínkách přirozenější a ekology i stále více ekologicky smýšlející veřejností žádány. V minulosti již proběhla celá řada jednání, která měla směřovat ke zlepšení současného stavu. V roce 2009, ale i v letech dřívějších, proběhla celá řada jednání směřujících k nápravě tohoto stavu. Myslivost je např. jednou z klíčových akcí nově vytvářeného Národního lesnického programu (NLP II) a jejím cílem je sladit požadavky lesníků a myslivců. Jiná komise expertů pracuje na doporučeních vedoucích k novelizaci vyhlášky o plánu lovu tak, aby se skutečné stavy zvěře v našich honitbách alespoň přiblížily stavům, které jsou státem normovány. V tuto chvíli jsou ve většině honiteb stavy zvěře až několikanásobně vyšší. Dle Českého statistického úřadu se navíc ukazuje trend zvyšování těchto stavů viz tabulka číslo 3. Tabulka č. 3: Stav a lov hlavních druhů zvěře v ČR Zdroj: Český statistický úřad 2.3 Podpora z veřejných zdrojů Význam podpory Hlavní příčinou stanovení podpory je neexistence trhu pro některé lesní funkce. Je evidentní, že za předpokladu existence fungujícího trhu s netržními funkcemi lesa, by byla vyřešena podstatná část existujících problémů. Nabídka a 25

26 poptávka by mohly kvantifikovat společenskou potřebu a regulovaly by ceny. Ceny daných funkcí by stimulovaly vlastníka lesa k poskytování takových služeb. Trh s netržními funkcemi lesa ale neexistuje, a proto je třeba hledat jiné cesty, které budou stimulovat vlastníky, jakožto poskytovatele těchto služeb. Základním důvodem tohoto selhání trhu spočívá v tom, že potřebu využívání zmíněných služeb nepociťuje jednotlivec, ale celá společnost. Ač společenské prostředí lidské preference ovlivňuje, tak konečnou institucí jsou jednotlivci, kteří stanovují preference. Služby lze však poskytnout pouze plošně. To znamená, že poskytnutím služeb jednotlivci učiní tento statek dostupným i všem ostatním, kteří pak nejsou nikterak motivováni, aby za poskytnuté služby platili (tomuto jevu se v ekonomii říká teorie černého pasažéra 1 ). Pokud tak například zvýšíme vodo-ochrannou funkci lesa, prospěch z tohoto zásahu pocítí všichni jednotlivci využívající vodu. Takovému jevu se říká ne-rivalita ve spotřebě, která je charakteristická pro všechny veřejné statky. Poskytování služeb nebo statků tohoto typu proto vyžaduje vnější zásah státu. (Kolenka, 2002) V minulosti se předpokládalo, že pokud vlastník lesa dbá na svůj les jako producenta dřevní hmoty a les tak dobře plní funkci dřevo-produkční, plní les funkci mimo-produkční stejně dobře a automaticky, a to bez zvýšených nákladů. S rozvojem civilizace a postupným snižováním kvality životního prostředí však tyto automatické funkce přestaly společnosti stačit. Proto se od sedmdesátých let dvacátého století mění lesní zákonodárství ve vyspělých zemích tak, aby les kromě setrvalé a stabilní dřevo-produkční funkce mohl účinně zajišťovat i konkrétní služby pro životní prostředí. V takovém případě hovoříme o funkcích mimoprodukčních řízených. Jejich efekty vstupují na trh jako kladné externality pro národní hospodářství a pozitivně se uplatňují také v sociální sféře. Tyto řízené funkce vyžadují vklad práce a kapitálu a tento vklad nemůže být pouze předmětem vlastníka, nýbrž i celospolečenského kapitálu z veřejných zdrojů. K tomuto účelu jsou zřízeny fondy státního rozpočtu v rámci národní podpory nebo strukturální fondy Evropské unie. Problematika finanční podpory lesního hospodářství také tkví v její optimální výši. Podpora musí být nastavena tak, aby účinně motivovala soukromé vlastníky udržovat les jako generátor veřejně prospěšných funkcí a tolerovat zákonem nastavené nároky na obecné užívání lesů veřejností. Dále by měla také tato podpora 1 Objevuje se u statků u nichž je charakteristická nevylučitelnost ze spotřeby, černý pasažér využívá služeb, za které platí ostatní spotřebitelé. 26

27 zajistit stav lesa, který odpovídá aktuálním požadavkům společnosti tak, aby se vlastník při udržování takového stavu nedostal do finančních potíží vlivem stoupajících nákladů a s nimi spojené klesající konkurenceschopnosti na trhu. (Navrátil, 2012) Finanční povinnosti státu vyplývající z lesního zákona V roce 1989 prodělalo lesnictví v České republice mnoho zásadních změn, a to hlavně v důsledku s obnovou vlastnických vztahů k lesům jako k majetku, který se navracel zpět ve prospěch fyzických a právnických osob nebo obcí. Za účelem zajištění významných celospolečenských a veřejných zájmů byly vypracovány koncepty, které vycházejí ze Zásad státní lesnické politiky, které schválila vláda v roce konkrétně se jedná o zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon, který mimo jiné ukládá finanční povinnosti státu za účelem dodržování trvale udržitelného rozvoje hospodaření v lesích ČR podle 46 hlavy sedmé. Ve jmenovitě určených případech má tak vlastník lesa nárok na poskytnutí finanční podpory na výkony opatření, které hradí stát. (Ministerstvo zemědělství, 2014) Vývoj výše těchto podpor za roky nám ilustruje tabulka číslo 1. Celkově bylo za rok 2013 vyplaceno 212,1 milionu Kč. Tabulka č. 4: Výše podpor vycházejících z lesního zákona Zdroj: Mze ČR Finanční příspěvky ze státního rozpočtu, národní dotace Dále stát podporuje lesní hospodaření formou finančních příspěvků, které jsou vypláceny ze státního rozpočtu. Podle uvedených podmínek a pravidel mohli vlastníci lesů žádat o příspěvky na hospodaření dle obecného schématu, který umožňuje žádat o příspěvky pro obnovu lesů, které byly poškozeny imisemi podle písmena A. Podle písmena B šlo vyžádat o příspěvky na zajištění a výchovu lesních porostů, podle písmena C na sdružování vlastníků lesů malých výměr, podle písmena D na 27

28 ekologické a k přírodě šetrné energie, podle písmena G na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření, podle písmena H na zpracování lesních hospodářských plánů v digitální formě, podle písmena I na ostatní hospodaření v lesích a podle písmena K na chov a výcvik národních plemen loveckých psů a loveckých dravců. (Ministerstvo zemědělství, 2014) Finanční strukturu těchto příspěvků a jejich vývoj za poslední tři roky nám vyobrazuje tabulka níže. Tabulka č. 5: Finanční příspěvky z rozpočtu (mil. Kč) Zdroj: Mze ČR V roce 2014 přijala vláda nové nařízení č. 308/2014 Sb., kterým se změnila některá nařízení vlády, mimo jiné i nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení pravidel pro poskytování finančních příspěvků na lesní hospodaření a na některé vybrané myslivecké činnosti. Od 1. ledna a od 1. října 2015 v této souvislosti nastávají změny v pravidlech pro poskytnutí těchto finančních příspěvků. Jednou z nejvýznamnějších změn pro žadatele podle hlavy I, II, III a IV nařízení vlády č. 30/2014 Sb., je především nutnost registrace před poskytnutím finančních příspěvků. Limitní termín pro odevzdání registrace je 30. březen (eagri, 2015) Finanční příspěvky z rozpočtu krajů Kraje poskytovaly příspěvky podle vlastních kritérií. jejich rozsah odpovídal, až na některé výjimky, náplní příspěvku podle písmena A až D přílohy k zákonu o státním rozpočtu viz výše. V návaznosti na úsporná opatření rozpočtů krajů a stejně tak jako v 28

29 letech minulých nevyplácely kraje některé dotační tituly pro lesy, které mají ve své působnosti nebo alespoň stanovily nové stropy, jakožto prostředek pro omezení maximální možné míry čerpání. (Ministerstvo zemědělství, 2014) Služby pro podporu hospodaření v lesích Stát také pomáhá vlastníkům lesů poskytováním bezplatných služeb, zabezpečuje ochranu lesů před škodlivými činiteli nebo pomáhá zlepšovat úroveň hospodaření. Bezplatně jsou tak vlastníkům poskytovány aktuální informace k preventivní ochraně nebo o možnostech obraných opatření. Největší položku ale tvoří hasičská letecká služba, která provádí hlídkové lety za účelem detekování a hašení lesních požárů. V roce 2013 byla ale tato služba z důvodu nedostatku finančních prostředků realizována pouze na 1/3 území ČR a to prostřednictvím vrtulníků Letecké služby Policie České republiky. Taková spolupráce vznikla na základě nové dohody O spolupráci při hlídkové činnosti a hašení lesních požárů prováděných leteckou technikou, kterou vytvořilo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo vnitra ČR. (Ministerstvo zemědělství, 2014) Informace o dalších službách a výši nákladů na tyto služby zobrazuje následující tabulka. Tabulka č. 6: Služby pro podporu lesního hospodářství (mil. Kč) Zdroj: Mze ČR 29

30 2.3.6 Finanční podpory spolufinancované EU Rok 2013 byl posledním rokem, ve kterém šlo zažádat o finanční prostředky z fondu pro rozvoj venkova pod záštitou Programu rozvoje venkova ČR Tento byl zpracován v rámci nařízení Rady (ES) č 1698/2005 a vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova. V rámci tohoto programu bylo možno žádat o dotace například na zalesňování zemědělské půdy, obnovu lesního potenciálu po kalamitách, podporu společenských funkcí lesů, lesnickou techniku a technické vybavení provozoven nebo lesnickou infrastrukturu. Cílem programu bylo zlepšení konkurenceschopnosti lesnictví, podpora podnikání, lepší efektivita a výkonnost a zlepšení životního prostředí. (Ministerstvo zemědělství, 2014) Zmíněné dotační tituly byly zahrnuty podle svého zaměření do čtyř oblastí, takzvaných os. Lesnictví a ochrany přírody se týkají první dvě osy a to osa 1 (konkrétně: konkurenceschopnost lesnictví, posílení dynamiky a podnikání) a osa 2 (konkrétně: zlepšování životního prostředí, biologická rozmanitost, zachování lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou, zalesňování zemědělské půdy a další). (Svol.cz, 2015) Ve stejném programovém období byl z hlediska ochrany přírody v lesích důležitý Operační program Životní prostředí, který byl vydán Ministerstvem životního prostředí. Tento program spadá pod takzvané Tematické operační programy. Dotace pro jednotlivé projekty jsou podle oblasti rozděleny do sedmi kategorií. Kategorie pro dotace určené pro zlepšení stavu přírody a krajiny je pod číslem 6 (osa 6). Žádosti o dotace šlo podávat pouze v rámci výzvy vyhlášené pro konkrétní oblast podpory. Podporované oblasti: Oblast podpory Implementace a péče o území soustavy Natura Oblast podpory Podpora biodiverzity. Oblast podpory Obnova krajinných struktur. Oblast podpory Optimalizace vodního režimu krajiny. Oblast podpory Podpora regenerace urbanizované krajiny. Oblast podpory Prevence sesuvů a skalních řícení, monitorování geofaktorů a následků hornické činnosti a hodnocení neobnovitelných přírodních zdrojů včetně zdrojů podzemních vod. (OPZP.cz, 2015) 30