Geologický vývoj Evropy

Transkript

1 I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Pracovní list č. 28 Geologický vývoj Evropy Pro potřeby projektu MAN zpracovala: Mgr. Pavla Rudzká

2 Geologický vývoj Evropy Pamatujete si jednotlivá geologická období? Připomeňte si je. Úkol 1: Podle mapy Geologická stavba ve Školním atlase světa uveďte příklady oblastí nebo pohoří, která vznikla v Evropě: 1) v prekambriu... 2) v prvohorách... 3) v druhohorách... 4) ve třetihorách... Úkol 2: Prostudujte si text o vzniku evropské pevniny. Bloky kontinentální zemské kůry se začaly vytvářet krátce po vzniku planety Země. Už v archaiku se rozvíjely procesy deskové tektoniky, vznik kontinentální kůry tedy zřejmě od počátku souvisel se subdukcí litosférických desek. O procesu kratonizace (rozsáhlém vytváření kontinentů) je možné hovořit od sklonku archaika. Kratonizace intenzivně pokračovala v proterozoiku a vyvrcholila vznikem velkých kontinentů v období asi 1,7 Ga. Prekambrické bloky dnes vystupují k povrchu kontinentů v oblastech tzv. kratonů. Geologické jádro Evropy tvoří východoevropský kraton (stabilizovaná kontinentální oblast zemské kůry, která nepodléhá dalšímu vrásnění). Jeho východním ohraničením je Ural a jihozápadní hranici určuje transevropská suturní zóna, která probíhá od Dánska přes severní Německo, Polsko a Ukrajinu do Rumunska. Jeho převážná část na jihu je pokryta mocnými vrstvami sedimentů a tvoří rozlehlou oblast zvanou východoevropská platforma (též ruská tabule). Dále je tvořen baltským štítem, který je tvořený prahorními a starohorními vyvřelinami a přeměněnými horninami. Tato část Evropy je někdy nazývána Praevropa. Počátkem prvohor se tento útvar vzdálil od afrického štítu a vznikla mezi nimi prohlubeň zalitá mořem. Ve starších prvohorách se oba štíty k sobě přiblížily a na okraji se vyvrásnila pohoří kaledonským vrásněním. Kaledonská pohoří se nazývají kaledonidy. Kaledonidy vznikly vyvrásněním pískovců, vápenců a jílů. Nacházejí se na ostrovech Irska, Velké Británie, v západní části Skandinávského pohoří, odtud pokračují na dně Barentsova moře a vynořují se na Špicberkách. Tuto část Evropy označujeme jako Staroevropa.

3 Obr. 1 Hlavní strukturní jednotky Evropy 1 a - aulakogén, m - mezihorská deprese (panonská a pádská pánev), uš - ukrajinský štít. Během devonu až permu bylo vyvrásněno několika horotvornými nápory z geosynklinály rozkládající se na jih od Staroevropy hercynské velehorské pohoří, které mělo dvě větve: 1. mohutná větev variská /hercynská) se táhla z Francouzského středohoří přes Vogézy, Ardeny a střední Evropu (vysočiny Německa a Český masív) k Černému moři, 2. armorická větev směřovala obloukem z Francouzského středohoří přes Normandii, Bretaňský poloostrov do jižní části Velké Británie a na jih na Pyrenejský poloostrov, kde se v jeho centrální části nachází španělská Meseta. Hercynským vrásněním byla připojena k Staroevropě Středoevropa (Mesoevropa), ke které patří střední a západní Evropa a jádro Pyrenejského poloostrova. Je tvořena tzv. variscidy, tedy pohoří vzniklá hercynským vrásněním. Dnes mají charakter vrchovin a masívů, pokleslé části (Pařížská a Garonnská pánev) byly zaplněny sedimenty o mocnosti až m. Koncem druhohor a hlavně v první polovině třetihor (na počátku kenozoika) vznikl alpínským vrásněním mohutný velehorský pás obloukovitých vrásových pohoří - od afrického Atlasu, přes Pyreneje, Apeniny, Alpy, Karpaty, pohoří Balkánského poloostrova. Alpinské vrásnění tak připojilo ke starším částem Novoevropu, zbytkem staré prohlubně mezi světadíly, moře Tethys, je Středozemní moře. Častá zemětřesení a sopečná činnost prozrazují, že tato oblast není zcela ustálena. Hlavní vulkanickou oblastí Evropy je Island. Úkol 3: Které jsou nejstarší části Evropy?

4 Úkol 4: Která dvě vrásnění nejvíce ovlivnila Evropu? Ve čtvrtohorách byl povrch Evropy modelován ledovci. V ledových epochách byla velká část Evropy pokryta masou ledu o mocnosti až m a ve vysokých horách horskými ledovci. Zalednění se skládalo ze 4 fází, během nichž lze vyčlenit glaciály (chladnější období), interglaciály (teplejší období), pluviály (vlhké období ve středomořské oblasti odpovídající glaciálům v severních oblastech) a sušší interpluviály. Centra ledovcových štítů se rozkládala na Skandinávském poloostrově, ve Skotsku a na Polárním Urale. V době největšího rozšíření vedla hranice zalednění po linii ústí Temže - ústí Rýna - severní okraje variských (hercynských) vyvýšenin a hor - severní okraj karpatského oblouku - Polesí - Povolžská vyvýšenina - tok dnešní Kamy. S kontinentálním zaledněním je spjata glaciální izostáze vyznačující se tím, že obrovská masa ledu dlouhodobě tlačící na část zemského povrchu ji zabořuje do astenosféry a po odtání ledovcové masy dochází k tendencím návratu zemské kůry do původní polohy (tj. výzdvihu, a to až o 250 m v centrálních částech). V současnosti pokračuje zdvih v okrajové části 2-4 mm ročně. Jiné části Evropy se naopak zanořují. Všechny kontinenty směrují ke geostatické rovnováze. Okraje mocných kontinentálních ledovců, které dospěly k moři, se v moři odlamují a odplouvají jako plovoucí ledovce. V Norsku tyto bloky ledu vytvořily hluboké úzké zálivy fjordy. Na pevnině po odtáni ledovce vznikají v depresích jeho podkladu jezera, objevují se různé glacigenní sedimenty (glaciální), zejména morény, jejichž předledovcové valy se mohou stát hrázemi ledovcových jezer. I Baltské moře bylo kdysi sladkovodním jezerem, než došlo ke spojení se Severním mořem. Horské zalednění bylo nejrozsáhlejší v Alpách, kde byla všechna údolí zaplněna ledovci, které sahaly až na předpolí hor. Vrcholové části byly zaledněny plošně, neboť sněžná čára ležela o m níže než nyní. Lokální horské ledovce se vytvořily i v pohořích ležících mnohem jižněji (např. v Betické Kordilleře i v peloponéských horách nebo našich Krkonoších). Akumulační a erozní tvary se nejlépe dochovaly z doby maximálního a posledního zalednění (čelní Obr. 2 Nejkrásnější norský fjord Geiranger 2 morény, sandry, trogy, kary) a z období posledního ústupu ledovce (morénové valy, eskery, drumliny). Na předpolí ledovců a pod hranicí sněžné čáry v horách probíhalo mechanické zvětrávání hornin prostřednictvím půdního ledu a pohyby zvětralin soliflukcí (půdotokem) po permafrostu. Vrcholy a svahy hor byly pokryty hrubšími zvětralinami, sutěmi a balvanovými moři. Z morén a vrcholů vyvýšenin periglaciálního pásu (v předpolí ledovce) byly vyvívány prachové částice, které se ukládaly jako spraše na rozlehlých plochách na jih od zalednění a v mezihorských kotlinách. Celková činnost ledovců vedla k zarovnání povrchu. K ústupu ledovce ze Skandinávie došlo teprve před 6 až 7 tisíci let, proto jsou krajinné celky této nejstarší části Evropy v podstatě nejmladší. Odtání ledovce je rovněž spojeno se zvýšením mořské hladiny. Velká Británie se stává ostrovem. Nánosy velkých řek způsobují poklesy území v jejich deltách, např. delta Pádu v Benátkách.

5 Celková činnost ledovce vedla k zarovnávání povrchu. Příklady nám poskytne dnes největší pevninský ledovec v Antarktidě. Ledovec při svém pohybu intenzívně a charakteristickým způsobem eroduje své podloží nebo boky údolí. Rozlišuje se: 1. detrakce neboli odlamování okolního horninového materiálu; 2. exarace neboli brázdění; 3. deterze neboli obrušování a ohlazování skalního podkladu. Poslední dva pochody jsou významně usnadňovány erozními účinky morénového materiálu vlečeného ledovcem. Tavné vody z ledovce se pod ním shromažďují, transportují horninový materiál, v místech vírů vymílají do podkladu obří hrnce (Šumava). Na následujících obrázcích si všimněte způsob vzniku některých ledovcových tvarů: Vznik eskerů Obr. 3. Tavná voda se dostává kanály na spodek kontinentálního ledovce (1) a proudí ven podledovcovými tunely (na obr. tmavě modře), které v různé míře vyplňuje unášeným klastickým materiálem. Po odtání ledovce (2) se se objeví eskery, tj. výplň podledovcových tunelů. 3 Úkol 5: Vyjmenujte tvary povrchu vytvořené: a) pevninským ledovcem b) horským ledovcem

6 Morény údolního ledovce vzniklého spojením tří menších ledovců (neboli splazů). Obr. 4 Horský ledovec. Moréna boční (b), střední (s), vnitřní (v) a základní (z). Vpravo nunatak (n). 4 Horský ledovec Obr. 5. Ledovcové kary, čelní a boční morény. Ostré skalní štíty. Hranice největšího saalského zalednění 5 Obr. 6 Rozšíření pevninského ledovce v Evropě před lety 6 Úkol 6: Které části Evropy se stále zvedají?

7 Obr. 7 Zalednění na Ostravsku 7 1 hranice nejzažšího saalského zalednění (střední pleistocén tis. let) 2 souvkové hlíny 3 glacilakustrinní jíly a varvity 4 glacilakustrinní písky 5 horniny skalního podkladu (Macoun et al in Chlupáč et al. 2002) Úkol 7: Prostudujte si mapu a podívejte se, jak to vypadalo v okolí Frýdku-Místku před lety.