Naše houby. Naše houby Obsah:...1. Jedlé houby Hřib kovář...2 Liška obecná...3 Hřib smrkový...4 Hřib koloděj...5

Transkript

1 Naše houby Obsah: Naše houby... 1 Obsah:...1 Jedlé houby... 2 Hřib kovář...2 Liška obecná...3 Hřib smrkový...4 Hřib koloděj...5 Jedovaté a nejedlé houby... 6 Muchomůrka červená...6 Hřib satan...7 Hřib kříšť...8 Vlákníce začervenalá (Patouillardova)...9 Stručný přehled...10 Seznam Obrázků Naše houby strana 1

2 Jedlé houby Hřib kovář Hríb zrnitohlúbikový, Boletus erythropus Jedlá-tržní. Obrázek 1: Hřib kovář Klobouk je kaštanově až tmavě hnědý, v mládí sametový, polokulovitý, většinou pravidelný, později polštářovitě rozložený, masitý, široký mm. Stářím a pomačkáním až černá. Trubky jsou žluté, vysoké mm. Jejich ústí jsou v mládí žlutá, později nachově až krvavě červená a po doteku či pomačkání se zbarvují do zelenomodrá. Třen je vysoký mm a tlustý mm, břichatý, později protažený a dole ztlustělý, červenohnědý, nahoře s červenými, velmi drobnými šupinkami (zrnky, vločkami). Nemá síťku. Dužnina je sírově žlutá, na řezu nebo lomu se ihned zbarvuje do zelenomodrá, ale po chvíli se odbarvuje do šedožlutá. Má příjemnou vůni i chuť. Výtrusy jsou velké x 5-5,5 um, elipsoidní, hladké, žluté. Výtrusný prach je olivově hnědý. Hřib kovář roste hlavně v jehličnatých lesích, zejména jedlových, a jen zřídka v listnatých lesích. Častěji se vyskytuje v podhorských a horských polohách. Lze jej najít od května do září (někdy i v říjnu), ale nejvíce roste v srpnu a září. Kovář a koloděj jsou si, jak již bylo řečeno, velmi podobní. V teplých listnatých lesích, hlavně pod duby, roste kováři velmi podobný hřib Quéletův 1 (Boletus quéleti SCHULZ.), který však bývá menší, světle hnědavý a na klobouku má oranžové a červené skvrny. V Čechách se objevuje zřídka, na jižním Slovensku je hojnější. Dobře tepelně upravený je též jedlý. Jeden z modráků je silně hořký a mohl by se za kováře, popř. za koloděje zaměnit. Je to hřib kříšť (viz strana 8). Pozná se podle toho, že třen má nahoře žlutý se žlutou síťkou, dole červený s červenou síťkou a ústí trubek má žlutá, nikoliv červená. Jemu podobný je poddruh hřib kovář odbarvený [B. erythropus discolor (QUÉL.) DERMEK, KOTLABA et SINGR.]. Kováři se lidově někde říká černý kozák, hněvuš, modrák, sivák, sumpelka apod. Ve starší české mykologické literatuře se B. erythropus často označoval jako kolář (koloděj) a B. luridus jako kovář. Nyní se již používají u těchto dvou hřibů české názvy, které uvedl F. Smotlacha 2 v r (tj. B. luridus = koloděj, B. erythropus = kovář). 1 Lucien Quélet, ( ) francouzský mykolog. 2 František Smotlacha (30. ledna 1884 Hradec Králové 18. června 1956 Praha) byl legendární český mykolog a zakladatel českého vysokoškolského sportu. Naše houby strana 2

3 Liška obecná Kuriatko jedlé, Cantharellus cibaríus Jedlá-tržní. Obrázek 2: Liška obecná Všeobecně známá a ceněná houba, dříve často masově rostoucí. Celá plodnice je okrově žlutá nebo bělavá. Klobouk má okraj často podvinutý, později laločnatý, na okraji nepravidelně zprohýbaný. Je tuhý, ve stáří uprostřed prohloubený, široký mm, okrově žlutý. Žilky (lištny) jsou vidlicovitě rozdělené a propojené přehrádkami, vysoké až 3 mm, tlusté, sytě žluté, sbíhající pozvolna daleko na třen. Třen je krátký (30-60 mm), tuhý, plný, tlustý mm, stejně nebo světleji zbarvený než klobouk, dolů zúžený. Dužnina je uvnitř plavá, neměnlivá, příjemně voní a má mime štiplavou chuť. Je však trochu tuhá. Nečerviví, tzn. že téměř nikdy nebývá napadena hmyzem. Výtrusy jsou velké 8-11 x 5-6 um, krátce elipsoidní, hladké, bezbarvé s tukovými kapkami. Výtrusný prach je bledě žlutavý. Liška obecná roste často ve velkém množství hlavně v jehličnatých lesích, nejvíce borových, mezi borůvčím. Najdeme ji od června do pozdního podzimu, hlavně však v srpnu a v září. V listnatých lesích roste světlejší, ale stejně dobrá varieta. Liška obecná je jedlá, odpradávna uznávaná prvotřídní houba, vhodná pro nejrůznější úpravy v kuchyni. Je ceněna také proto, že je odolná při dopravě a málo červiví. Je předmětem světového obchodu houbami. Např. z Polska sejí vyváží stovky tun. Při přípravě pokrmů pamatujeme na to, zeje pro svou tuhost dosti těžko stravitelná. Proto ji předem vždy dobře podusíme. Nejlépe je rozemlít ji na masovém strojku a nepřidávat mnoho vajec ani tuku. Je velmi chutná v mléčných kyselých polévkách. Liška se poměrně špatně suší a po usušení je velice tuhá. Je vhodná pro přípravu houbového prášku. Lišce obecné je podobná lištička pomerančová [Hygrophoropsis aurantiaca (WULF. ex FR.) R. MAIRÉ], která je méně hodnotná, ale nikoliv jedovatá. Podobá sejí též lišák zprohýbaný a jedlá liška nálevkovitá (Cantharellus tubaeformis FR.), která má hluboce vmáčklé klobouky, žlutošedé až šedé lištny, tenkou dužninu a je žlutohnědá. Od lišky pravé se snadno rozezná. Dříve mnozí houbaři sbírali jen některé hřibovité houby, lišky a snad ryzce pravé. Ostatní houby pro ně byly prašivky. Na Slovensku se lišce obecné říká kuriatká, na Českomoravské vrchovině kuřátka. Má i další lidové názvy, jako kořalka, kurčata, kuřičky aj. Naše houby strana 3

4 Hřib smrkový Hřib smrekovy, Boletus edulis Jedlá-tržní. Obrázek 3: Hřib smrkový Klobouk je masitý, v mládí pravidelně vyklenutý, později rozložený, zpočátku bílý, v dospělosti světle kaštanový až tmavě kaštanově hnědý, široký mm. Trubky jsou vysoké mm, bílé až bělavé, později žlutavé až žlutozelené; ústí jsou okrouhlá, drobná, stejně zbarvená jako trubky a po otlačení nemění barvu. Třen je dlouhý mm a tlustý mm. Pod kloboukem je bílý až hnědavý, břichatý, od poloviny dole zahnědlý, plný, v dospělosti válcovitý, zdobený jemnou síťkou sahající do poloviny třené. Dužnina je čistě bílá, neměnící se, jemné vůně a výtečné, typicky hřibové chuti. Výtrusy jsou velké * 4-6 um, vřetenovité, hladké, žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý. Hřib smrkový roste od července do října (nejvíce v srpnu a v září) hlavně ve světlých mladých smrčinách, ani suchých, ani příliš vlhkých, často téměř v pravidelných intervalech. Na podzim jej nalezneme i v dubinách, bučinách, borech, ve smíšených lesích i na jejich okrajích a na lesních cestách. Roste i na horách. Hřib smrkový je z pravých hřibů, tzv. praváků, nejpozdnější, zato však nejčastější. Za příznivých podmínek roste dokonce masově. Pravé hřiby, tj. smrkový, dubový, borový i bronzový, jsou předmětem světového obchodu a nevyrovná se jim žádný jiný druh houby (snad kromě pěstovaných žampionů). Nejžádanější jsou sušené hřiby. Použití hřibů v kuchyni i v průmyslu je známé a všestranné. Záměna u vzrostlých hub nehrozí. Je však nutné dát pozor na mladé závojenky olovové, které se podobají mladým hříbkům. Někdy se zamění pravé hřiby (hlavně dubový) za hřib žlučník, který se od pravých hřibů liší v dospělosti širokými a od výtrusů růžově zbarvenými ústími trubek, výraznou síťkou na třeni a hlavně odporně hořkou chutí. Všechny čtyři pravé hřiby jsou někdy považovány za poddruhy nebo variety jednoho druhu hřibu obecného. Zde je uvádíme jako samostatné druhy. Jiní autoři je zařazují jako dva druhy a dva poddruhy. Naše houby strana 4

5 Hřib koloděj Hríb siný, Boletus luridus Jedlá-tržní. Obrázek 4: Hřib Koloděj Klobouk je zpočátku polokulovitý, později polštářovitý, rezavě šedý nebo častěji světle kozově hnědý, jemně ojíněný, sametový, široký mm. Trubky jsou žlutavé, vysoké mm a jejich ústí jsou červená, po doteku tmavě modrající. Třen je zpočátku silně břichatý, později protažený, válcovitý, žlutohnědý, s výraznou červenou síťkou. Bývá dlouhý mm a tlustý mm. Dužnina celé plodnice je bledě žlutá, na řezu se ihned silně zbarvuje zelenomodře a po chvíli se odbarvuje do žlutošedá. Je tuhá, velmi příjemné chuti i vůně, ale dosti červivějící. Výtrusy jsou velké 9-16 x 5-7 um, elipsoidní, hladké, žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý. Hřib koloděj je výborná jedlá tržní houba, velmi vhodná pro všechny kuchyňské úpravy i pro konzervaci. Doporučuje se však dobrá tepelná úprava, protože jinak může způsobit zažívací potíže. Hřib koloděj nebo také kolář je blízce příbuzný dalšímu modráku - hřibu kováři. Jsou si velmi podobní a jejich česká jména se dříve často zaměňovala (i v literatuře). Pomůcka k zapamatování: Řemeslník kolář dělá kola a má světle hnědou koženou zástěru (luridus - světle hnědý klobouk), kovář ková koně a má zástěru špinavější, tmavou (erythropus - tmavě hnědý klobouk). Kromě barvy klobouku se oba tyto hřiby navzájem dobře rozliší podle zbarvení třeně: Koloděj má na žlutohnědém podkladu význačnou červenou síťku, kovář má červeno-hnědý třen, nahoře s červenými drobnými šupinkami (tečkami). Ještě je nutno uvést silně hořký hřib kříšť, jejž lze při neznalosti snadno zaměnit za koloděje. Kříšť má však žlutá ústí trubek, kdežto koloděj až purpurově červená. Kříšť má také nahoře na třeni síťku žlutou a uprostřed třeně červenou, která často tvoři výrazný červený pruh. Na trzích se koloděj a kovář prodávají obvykle společně, většinou jako koloděje. Naše houby strana 5

6 Jedovaté a nejedlé houby Muchomůrka červená Muchotrávka červená, Amanita muscaria Jedovatá. Obrázek 5: Muchomůrka červená Klobouk je široký mm, ohnivě červený (někdy oranžový), zpočátku kulovitý, později ploše vyklenutý, až zcela rozložený, s tenkým a rýhovaným okrajem, za vlhka slizký, pokrytý bílými zbytky plachetky (bradavkami). Lupeny jsou vysoké 6-14 mm, bílé, někdy žlutavé, volné, tenké, jemné, husté, měkké, s četnými kratšími lupeny. Třen je bílý, štíhlý, značně vysoký ( mm) a tlustý (15-35 mm), plný, vláknitý, později dutý. Pod kloboukem má široký, bílý, nerýhovaný prsten a na bázi vejčitou hlízu, která je zejména v mládí mohutná a pravidelně zdobená zbytky bílé povrchové plachetky (bradavkami). Dužnina je bílá, někdy pod pokožkou nažloutlá, nasládlé chuti a nevýrazné vůně. Výtrusy jsou velké x 6-7 um, elipsoidní, bezbarvé, hladké. Výtrusný prach je bílý až žlutavý. Roste v létě (od července), hlavně však v srpnu a v září v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích, především pod smrky. Najde se v nížinách i na horách, často ve společnosti hřibu smrkového. Je překrásnou ozdobou našich lesů, a už proto by ji neměli ničit děti ani dospělí. Muchomůrka červená je jedovatá, ale otravy bývají jen náhodné (např. ji ochutnávají děti). Každý ji zná, s ničím šiji nemůže splést a nesbírají. Barvou klobouku je trochu podobná muchomůrce císařské, která však roste jen na jižním Slovensku a na jižní Moravě. Muchomůrka červená se podobá i blízce příbuzné, ale méně časté muchomůrce královské(tab.71) která se od ní liší zejména barvou klobouku, jenž je žlutavě až tmavě hnědý. Příznaky otrav vyvolaných muchomůrkou červenou se trochu podobají otravám vyvolaným muchomůrkou panterovou. Některé lidové názvy jsou např. vochomůrka, muchovíra, muchorůvka či murimucha. Stala se symbolem lesní idyly, často se objevuje na obrázcích v pohádkách, kreslených filmech a jako ozdoba na vánočním stromku. Naše houby strana 6

7 Hřib satan Hríb satanský, Boletus satanáš Jedovatá. Obrázek 6: Hřib satan Klobouk je široký mm, pravidelný, mohutný a velmi masitý, hladký, zpočátku téměř kulovitě vyklenutý a přitiskly ke třeni, později polštářovitý, bělošedý, stříbřitý, někdy s olivovým nádechem. Jeho povrch bývá jemně šedobíle ojíněný. Ojínění dotykem mizí. Trubky jsou velmi jemné, za mlada žluté a kratinké, později jsou vysoké 8-25 mm, žlutozelenavé a na řezu slabě modrají. Ústí jsou velmi jemná, okrouhlá, v mládí žlutá, růstem se mění do karmínově červena až tmavě purpurová. Ve stáří bývají opět světlejší. Třen je dlouhý mm a tlustý mm, v mládí vejčitě kulovitý až soudkovitý, s tenkým krčkem, později měkký (někdy částečně dutý), barvy zlatožluté, uprostřed karmínové (purpurové). Od vrcholu má jemnou purpurovou síťku, která končí pod polovinou třeně. Dužnina je bělavá až bledě žlutavá, na řezu jen málo modrající. Modrá barva přechází po chvíli v šedobílou. Chuť i vůni má nevýraznou, snad trochu připomínající ořechy. Ve stáří mírně páchne po shnilém zelí. Výtrusy jsou velké x 6-7 um, elipsoidně vřetenovité, hladké, žlutavé. Výtrusný prach je olivový. Hřib satan roste od července do září v teplejších krajích v listnatých lesích, a to hlavně pod duby, buky a habry, ale také pod lípami a lískovými keři na vápenitých půdách. V Cechách je dosti vzácný a mnozí houbaři jej neznají. Někteří říkají omylem satan hřibu žlučníku. Hřib satan je sice krásný, mohutný, sytě barevný hřib, ale zejména za syrová je jedovatý. Delší tepelnou úpravou jeho jedovatost mizí, přesto se nesmí sbírat. Ochutnání syrové houby působí rychlé a prudké otravy (zvracení, průjmy). Satanu se podobají další hřiby, např. rovněž jedovatý hřib nachový [Boletus rhodoxanthus (KROMBH.) KALLENB.], který má většinou hnědý klobouk a žlutou dužninu. Jiné za syrová jedovaté a podobné druhy jsou hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus SMOTL.) a hřib satanovitý (Boletus satanoides SMOTL.). Jen velmi nezkušený houbař by mohl pokládat jedlého koloděje nebo kováře za satana, jehož rozlišovací znaky jsou zcela zřetelné. (Především šedivý až stříbřitě šedivý klobouk.) Naše houby strana 7

8 Hřib kříšť Hríb červený, Boletus calopus Nejedlý. Obrázek 7: Hřib kříšť Klobouk je široký mm, zpočátku polokulovitý, později vyklenutý. Okraj klobouku je v mládí tenký a nerovný. Povrch bývá nerovný, sametový, barvy olivově šedé až okrově hnědavé. Trubky jsou vysoké 4-14 mm, nejdříve citrónově žluté, později žlutě hnědavé. Na řezu modrají. Ústí trubek jsou jemná, drobná, okrouhlá, za mládí žlutá a žlutě červená, u starých plodnic zelenavá, po doteku nebo pomačkání modrozelená. Třen je vysoký mm a tlustý mm, za mládí hřibovitě břichatý, později válcovitý, někdy zúžený a opět rozšířený na bázi, která bývá červenohnědá až hnědá. Pod kloboukem je krásně žlutý s jemnou nápadnou síťkou, asi v jedné třetině začíná být červený; někdy se vytváří jen červený pruh,asi uprostřed třeně, kdežto ztlustělá báze je hnědá. Dužnina je bělavá, na vzduchu po rozříznutí mírně zelenomodrá. Chuť je zprvu trochu nasládlá, vzápětí však přechází v silně až odporně hořkou. Výtrusy jsou velké x 4,5-5,5 um, elipsoidní, vřetenovité, hladké, hnědavé. Výtrusný prach je hnědavý. Roste v listnatých i jehličnatých lesích a hájích od léta do podzimu v červenci až září (nejvíce v srpnu), zejména v podhorských krajích. Pro svou nepříjemnou hořkost je nejedlý a někdy se uvádí, že je i mírně jedovatý. Může se zaměnit za jedlé modráky, tj. koloděje a kováře, nebo i za jedovatého satana. Od všech uvedených hřibů se kříšť liší především zbarvením ústí trubek - nemá je červená, nýbrž citrónově žlutá. Také barva klobouku je jiná - světlejší než u kováře i koloděje, a ne tak světle šedá jako u satana. Nezkušené houbaře snad nejvíce mýlí přítomnost červené barvy na třeni. Kovář má třen nejintenzivněji červený nahoře pod kloboukem a nemá síťku. U koloděje je základní barva třeně nahoře žlutá, asi od poloviny směrem k bázi červená a po celém třeni je výrazná síťka s protáhlými oky. Třen satana je hned pod kloboukem dost úzký, potom náhle rozšířený (lahvicovitý). Nahoře je žlutý, asi od poloviny karmínově červený a odshora až pod polovinu má hustou, jemnou, červenou síťku. Třen křiste se tedy zřetelně liší od třenu kováře, koloděje i satana. Ústí trubek u těchto tří druhů jsou živě červená, jen u kováře někdy oranžová. Při zkoušce ze základních znalostí hub je třeba umět odlišit křiste od jedlých hřibů uvedených v seznamu tržních hub ČSN. Naše houby strana 8

9 Vlákníce začervenalá (Patouillardova) Vláknica Patouillardova, Inocybe Patouillardii Prudce jedovatá. Obrázek 8: Vláknice začervenalá Klobouk má široký mm, dosti masitý, zvoncovitý, později rozložený, vláknitý a paprsčitě rozpukaný. V mládí je jako celá plodnice bílý nebo bělavý, hedvábně lesklý, paprsčitě vláknitý. Po doteku nebo stářím se zbarvuje rumělkově červeně. Lupeny jsou nízké (5-7 mm), zpočátku bělavé, později našedlé okrové až tmavě okrové, někdy červeně skvrnité s bílým a vločkatým ostřím. Třen je mm a tlustý mm, válcovitý, vláknitý, plný, dole obvykle nepatrně kyjovitě ztlustělý, někdy také odshora dolů postupně červeně skvrnitý. Dužnina je hutná, bílá nebo bělavá, stářím červenající. Má nevýraznou chuť a nepříjemný, těžko určitelný vláknicový" pach (tj. spermatický s větší či menší příměsí ovocné vůně). Výtrusy jsou velké 9-15 * 6-8 um, ledvinovitě elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je žlutavý. Vlákníce začervenalá (Patouillardova - čti patujárova) roste od května do října (nejvíce v červnu) v teplejších oblastech na vápenitých půdách. Najde se v listnatých lesích, parcích, hájích i stromořadích, zejména pod lipami, buky a habry. Jde o prudce jedovatou houbu, která působí otravy muskarinového účinku, jež jsou mnohem nebezpečnější než otravy muchomůrkou červenou. Příznaky otravy se projevují brzy po požití pokrmu celkovou nevolností, úzkostí, pocitem hladu, pocením a nadměrným sliněním. Později se dostavuje zvracení, průjem a dusnost. Při velké dávce jedu a bez lékařské pomoci může nastat i smrt. Mladé bílé plodnice vlákníce Patouillardovy se mohou zaměnit za čirůvku májovku, neboť někdy rostou koncem května na stejných místech. Typické červenání dužniny však snadno tuto jedovatou vláknící prozradí. Pozorní a zkušení houbaři ji nemohou zaměnit ani za mechovku obecnou, ani závojenku podtrnku [Entoloma clypeatum (L. ex HOOK.) KUMM.] Z dalších jedovatých vlákníc, u nichž nejsou dosud zcela ustálena jména, je třeba upozornit na vláknící zemní [Inocybe geophylla (SOW. ex FR.) KUMM.], bílou [Inocybe argillacea (PERS. ex FR.) SING.] a Godeyiovou (Inocybe go-deyi GILL.), která se bílým zbarvením a náchylností k červenání značně podobá vláknici Patouillardově. Vzhledem k tomu, že existují i další jedovaté vlákníce, vyřazuje se celý rod Inocybe ze sběru. Přívlastek Patouillardova se dost špatně pamatuje, lepší je proto název vlákníce začervenalá, který upozorňuje zároveň na důležitý poznávací znak. Naše houby strana 9

10 Stručný přehled Houba Průměr třeně Průměr klobouku Výška třeně Hřib kovář Liška obecná Hřib smrkový Hřib koloděj Muchomůrka červená Hřib satan Hřib kříšť Vlákníce začervenalá Seznam Obrázků Obrázek 1: Hřib kovář... 2 Obrázek 2: Liška obecná... 3 Obrázek 3: Hřib smrkový... 4 Obrázek 4: Hřib Koloděj... 5 Obrázek 5: Muchomůrka červená... 6 Obrázek 6: Hřib satan... 7 Obrázek 7: Hřib kříšť... 8 Obrázek 8: Vláknice začervenalá... 9 Naše houby strana 10