Klouzek žíhaný Suillus collinitus (Fr.) Kuntze Syn.: Suillus fluryi Huijsman

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Klouzek žíhaný Suillus collinitus (Fr.) Kuntze Syn.: Suillus fluryi Huijsman"

Veronika Matějková
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Hriby_054_ :52 Stránka 74 Klouzek žíhaný Suillus collinitus (Fr.) Kuntze Syn.: Suillus fluryi Huijsman Klobouk je mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý až rozložený, hnědý, žlutohnědý nebo naoranžověle okrový, někdy také se špinavým hnědošedým až okrově šedým odstínem, často více nebo méně vrostle vláknitě žíhaný, za vlhka slizký, po oschnutí lesklý. Pokožka je obvykle dobře slupitelná. Rourky jsou 5 10 mm dlouhé, připojené nebo krátce sbíhavé, zpočátku světle žluté, potom živě žluté až zlatožluté, nakonec až žlutookrové. Póry jsou stejné barvy jako rourky, poměrně drobné a okrouhlé; na otlačených místech se nejdříve téměř nemění, později velice zvolna slabě hnědnou. Výtrusný prach je hnědý, někdy se slabým olivovým odstínem. Třeň je mm velký, víceméně válcovitý, bez vela a bez prstenu. Povrch třeně je v horní části žlutý, někdy až zlatožlutý, na zbývajících částech světle žlutý nebo bělavě nažloutlý, pokrytý drobnými kapičkami červenovínové kapaliny, které postupně usychají a mění se na tmavě hnědá zrníčka. Mycelium na bazální části třeně je bělavé, obvykle s více nebo méně zřetelným růžovým až purpurově růžovým odstínem nebo skvrnami. Dužnina je bělavě nažloutlá až světle žlutá, blízko báze třeně může být někdy trochu naokrovělá nebo narezavělá a úplně v nejspodnější části báze bývá často narůžovělá; na řezu se nemění. Vůně je nenápadná, chuť mírná. Mikroznaky. Výtrusy jsou 8 9,5( 10) 3,5 4,2 µm velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu. Pokožka klobouku je tvořena gelatinózním ixotrichodermem. V hymeniu hymenoforu jsou vytvořeny nápadné shluky inkrustovaných oleocystid, které se v hojné míře vyskytují i na povrchu třeně. Přezky na přehrádkách hyf chybějí anebo se objevují pouze výjimečně a ve velice malém počtu. Ekologie a rozšíření. Ve většině oblastí naší republiky poměrně vzácný, někde však celkem běžný druh vyskytující se od nízkých poloh až do podhorských oblastí. Dává přednost zásaditým půdám. Tvoří mykorhizu s borovicemi, zejména s borovicí černou (Pinus nigra), ale zajímavé je, že byl několikrát nalezen také v čistě listnatém porostu pod břízami a listnatými keři na místech, kde se v okruhu více než 100 m žádná borovice nenalézala. Fruktifikuje od července do října, výjimečně až do začátku listopadu. Praktický význam. Jedlý. Poznámky. Klouzek žíhaný je značně podobný klouzku zrnitému (Suillus granulatus), od něhož se liší především narůžovělým zbarvením mycelia na bázi třeně a většinou také žíhaným povrchem klobouku. Od klouzku obecného (Suillus luteus) se odlišuje absencí vela (prstenu) a také narůžovělým zbarvením bazálního mycelia. (JŠ) 74

odstínem, často více nebo méně vrostle vláknitě žíhaný, za vlhka slizký, po oschnutí lesklý. Pokožka je obvykle dobře slupitelná.

2 Hriby_054_ :52 Stránka 75 Nahoﬁe: klouzek Ïíhan (Suillus collinitus) Dole: klouzek Ïíhan (Suillus collinitus) Foto: Josef utara Foto: Edvard Skála 75

3 Hriby_054_ :52 Stránka 76 Klouzek zrnitý Suillus granulatus (L.: Fr.) Roussel Klobouk je 40 90( 120) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý až ploše rozložený, okrově oranžový, načervenale okrový, hnědookrový nebo hnědočervený, obvykle nežíhaný, za vlhka slizký, po oschnutí lesklý. Pokožka je dobře slupitelná. Rourky jsou 5 10 mm dlouhé, připojené nebo krátce sbíhavé, v raném mládí žlutavě bělavé, potom světle žluté nebo živě žluté, nakonec až žlutookrové. Póry jsou stejné barvy jako rourky, poměrně drobné a okrouhlé, u mladých plodnic vyrostlých za vlhkého počasí často pokryté mléčně bílými kapičkami; na poraněných nebo otlačených místech se jejich zbarvení téměř nemění, teprve po dlouhé době někdy zvolna nabíhá do světle hněda. Výtrusný prach je hnědookrový až hnědý. Třeň je 40 70( 100) 8 18( 25) mm velký, bez vela a bez prstenu, téměř válcovitý, světle žlutý, bělavě nažloutlý nebo až bělavý, pokrytý drobnými žlaznatými kapičkami, které jsou nejdříve bělavé, později načervenalé a nakonec zasychají v podobě hnědých zrníček. Plst pokrývající bázi třeně a mycelium jsou bílé nebo bělavé. Dužnina je v mládí bělavá nebo bělavě nažloutlá, v průběhu růstu plodnic zejména nad rourkami a ve třeni získává postupně sytěji žlutý odstín, na řezu a na poraněných místech je prakticky neměnná. Vůně je nenápadná, chuť mírná, někdy nepatrně nakyslá. Mikroznaky. Výtrusy jsou 8 10 (2,7 )3 4 µm velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu. Pokožka klobouku je podobně jako téměř u všech klouzků tvořena ixotrichodermem s hyfami 3 10 µm širokými, uzavřenými v průsvitné vrstvě gelatinózní hmoty. Klouzek zrnitý patří do skupiny klouzků, které mají jak v hymenoforu, tak na povrchu třeně vytvořeny nápadné shluky inkrustovaných oleocystid. Ekologie a rozšíření. Poměrně hojný druh rozšířený od nížin až do horských oblastí, tvořící mykorhizu s některými borovicemi, které mají dvě jehlice ve svazečku, zejména s borovicí lesní (Pinus sylvestris). Roste jak na kyselejších, tak na zásaditých půdách. Fruktifikuje od června do konce září nebo až do poloviny října. Praktický význam. Jedlý. Poznámky. Klouzek zrnitý je nejvíce podobný klouzku žíhanému (Suillus collinitus), od něhož se liší především bílým (nikoli růžovým) zbarvením mycelia na bázi třeně a obvykle nežíhaným povrchem klobouku. Na rozdíl od klouzku žíhaného je klouzek zrnitý vázaný spíše na borovici lesní a běžně se objevuje i na stanovištích, jejichž geologický podklad není zásaditý. Od klouzku obecného (Suillus luteus) se klouzek zrnitý liší několika charakteristickými znaky; některé z nich, jako například nepřítomnost vela a prstenu na třeni a poněkud odlišné zbarvení klobouku, jsou obvykle viditelné na první pohled. (JŠ) 76

slizký, po oschnutí lesklý. Pokožka je dobře slupitelná.

4 Hriby_054_ :52 Stránka 77 Nahoﬁe: klouzek zrnit (Suillus granulatus) Dole: klouzek zrnit (Suillus granulatus) Foto: Josef utara Foto: Martin KﬁíÏ 77

5 Hriby_054_ :52 Stránka 78 Klouzek bílý Suillus placidus (Bonord.) Singer Klobouk je 35 90( 110) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý až ploše rozložený, bělavý nebo šedobělavý, později někdy trochu nažloutlý, u starších plodnic se mohou na temeni někdy objevit i našedlé, nahnědlé nebo šedolila šmouhy; za vlhka je slizký, po oschnutí lesklý. Pokožka je obvykle dobře slupitelná. Rourky jsou 5 10 mm dlouhé, připojené nebo krátce sbíhavé, na začátku bělavé nebo bělavě nažloutlé, potom světle žluté, nakonec až okrově žluté. Póry jsou stejně zbarvené jako rourky, drobné až středně velké, u mladých plodnic vyrostlých za vlhkého počasí často pokryté mléčně bílými kapičkami, které po zaschnutí zůstávají na pórech jako drobné vínově červené nebo hnědé krupičky. Výtrusný prach je okrový, někdy se slabým olivovým odstínem. Třeň je 35 90( 150) 8 20( 25) mm velký, téměř válcovitý, v mládí celý bílý, později bělavý a v horní části žlutý, pokrytý drobnými vínově červenými až purpurově fialovými nebo purpurově hnědými kapičkami, které se za příznivých podmínek (tj. za dostatečně vlhkého počasí) postupně zvětšují a rozšiřují, takže se někdy vzájemně slévají až do nepravidelných síťovitě propojených skvrnek. Velum a prsten chybějí. Bazální část třeně je pokryta bělavou plstí, někdy s nahnědlými nebo nažloutlými skvrnami. Dužnina je bílá, nad rourkami a v povrchové vrstvě horní části třeně nažloutlá, na řezu neměnná. Vůně je nenápadná, chuť mírná. Mikroznaky. Výtrusy jsou 7,5 10( 11) 2,8 3,5( 4) µm velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu. Pokožka klobouku je tvořena gelatinózním ixotrichodermem. Nápadné shluky inkrustovaných oleocystid jsou vytvořeny jak v hymeniu rourek, tak na povrchu třeně. Ekologie a rozšíření. Nehojný druh rozšířený od nižších poloh až do horských oblastí, rostoucí v jehličnatých a ve smíšených lesích nebo i v parcích a zámeckých zahradách. Tvoří mykorhizu s některými borovicemi, které mají pět jehlic ve svazečku, nejčastěji s borovicí vejmutovkou (Pinus strobus), jež pochází z Ameriky. Vzhledem ke skutečnosti, že se u nás na některých místech v poslední době přistoupilo ke kácení vejmutovky jako u nás nepůvodní dřeviny, je možno očekávat, že tento druh bude na území naší republiky postupně ubývat. Fruktifikuje od června do října, v některých letech až do poloviny listopadu. Praktický význam. Jedlý. Poznámky. Klouzek bílý (ve starší české mykologické literatuře někdy také nazývaný klouzek vejmutkový) je dobře charakterizovaný bělavým zbarvením klobouku, světlými, v mládí bělavými a ve stáří žlutými rourkami, bílým třeněm s nápadnými vínově červenými až purpurově hnědými žlaznatými kapičkami nebo skvrnkami a také růstem pod vejmutovkami, vzácně i pod jinými borovicemi s pěti jehlicemi ve svazečku. Klouzek bílý má tak charakteristický vzhled, že se prakticky nedá zaměnit s jinými druhy klouzků. (JŠ) 78

objevit i našedlé, nahnědlé nebo šedolila šmouhy; za vlhka je slizký, po oschnutí lesklý. Pokožka je obvykle dobře slupitelná.

6 Hriby_054_ :52 Nahoﬁe: klouzek bíl (Suillus placidus) Dole: klouzek bíl (Suillus placidus) Stránka 79 Foto: Martin KﬁíÏ Foto: Václav Janda 79

Podobné dokumenty

Klouzek středozemní Suillus mediterraneensis (Jacquetant et Blum) Redeuilh

Hriby_054_107 28.3.2009 14:53 Stránka 80 Klouzek středozemní Suillus mediterraneensis (Jacquetant et Blum) Redeuilh Klobouk je 50 100 mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý až rozložený, v raném