Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a podnikání Katedra obchodního práva. Bakalářská práce Označování vín v evropském kontextu

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a podnikání Katedra obchodního práva Bakalářská práce Označování vín v evropském kontextu Alena Vašíčková 2009/2010 1

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Označování vín v evropském kontextu zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury

3 Obsah 1. Úvod Vinařská legislativa EU Společná zemědělská politika EU a společná organizace trhu s vínem Stávající legislativa EU v oblasti označování vín Obecné problémy s označováním vín Pouţitelné horizontální předpisy Povinné údaje Nepovinné údaje Jazyky a uplatňování Vinařská legislativa ČR Vývoj právní úpravy vinařství na území ČR Společná ustanovení pro označování vín Klasifikace vín podle kvality hroznů Stolní víno Jakostní víno Jakostní víno s přívlastkem Klasifikace podle původu hroznů Zemské víno VOC vína originální certifikace Klasifikace šumivých vín Šumivé víno Perlivé víno Klasifikace likérových vín Klasifikace vín podle obsahu cukru Tichá vína Perlivá vína Označování vín podle zvláštních předpisů Označování vín pro bohosluţebné účely Označování údaji o vítězství na odborných vinařských soutěţích Hodnocení a zatřídění vín Závěr Summary Pouţitá literatura Příloha seznam tradičních výrazů pro ČR

4 1. Úvod Víno, nápoj bohů, mělo odedávna mezi nápoji mimořádné postavení, jeho povzbuzující účinky a blahodárný vliv na zdraví znali uţ lidé ve starověku. Mnoho umělců a myslitelů vděčí za inspiraci právě tomuto nápoji. Přestoţe Světová zdravotnická organizace se všemi moţnými prostředky omezovat spotřebu tabáku a alkoholu 1, udrţuje si Česká republika trvalý nárůst objemu nejen spotřeby vína, ale i jeho dovozu a vývozu. 2 Konzumace vína má svoje specifika a výrazně se liší např. od konzumace piva. Průzkumy ukazují, ţe Češi konzumují víno téměř výhradně doma nebo na návštěvě u přátel, a nejčastějšími společníky při konzumaci jsou tedy členové rodiny, přátelé či partneři; víno proto v chápání tuzemských spotřebitelů spadá do soukromé aţ osobní sféry. 3 Česká republika patří k nejsevernějším oblastem pěstování vinné révy a produkce vína. Vinařství má v našich zemích dlouhou tradici a v případě jiţní Moravy lze mluvit o vinicích jako významném krajinotvorném a o víně jako významném kulturním prvku. Česká a moravská vína, ač v minulosti často zatracována, si postupně budují mezinárodní pověst; v tom by jim měla pomoci i měnící se právní úprava. Cílem práce je popis principů právní úpravy označování vín v České republice. Vysvětlíme systém klasifikace a zatřiďování vín a zmíníme i některá specifická ustanovení, jako jsou údaje o vítězství na odborných vinařských soutěţí či označování vín pro bohosluţebné účely. Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii zmíníme také základní principy organizace společného trhu s vínem, nejdůleţitější právní předpisy EU a jejich vliv na právní úpravu v České republice. Práce je zpracována podle právního stavu ke dni 1. března SEDLO, J. Jednání o vínu v Bruselu, s KOPIČKA, O. Panelová diskuze na téma České vinařství po zavedení jednotného trhu v EU, s ZAPLATÍLEK, M. Spotřebitelské chování v segmentu vína a znalost značky Vína z Moravy, vína z Čech na sklonku roku 2008, s

5 2. Vinařská legislativa EU 2.1 Společná zemědělská politika EU a společná organizace trhu s vínem Evropská unie je největším světovým výrobcem, dovozcem i vývozcem vína. 4 Víno jakoţto potravinářský produkt a legislativa s ním spojená patří do společné zemědělské politiky (SZP) 5, nejstarší politiky Evropské unie. Její počátky sahají do roku 1962 a po celou dobu byla nejdůleţitější politikou Unie. Cílem SZP bylo v počátku zajištění potravinové soběstačnosti, později ale bylo nutno řešit důsledky masových dotací: nadprodukci. Následovaly reformy v letech 1992, 2003 a v roce byl představen plán modernizace společné zemědělské politiky, který spočívá v kontrole stavu, tzv. Health Check, který má zdokonalit, zmodernizovat, zjednodušit a zefektivnit zemědělskou politiku Unie a přizpůsobit ji vyššímu počtu členských států. Byly zavedeny rozpočtové stropy na kontrolu výdajů, přímé podpory v letech uţ se nenavyšují, ale sniţují, a náklady na SZP byly aţ do roku 2013 reálně zmraţeny: 34 % rozpočtu EU oproti 70 % v 70. letech 7. SZP se nyní má zaměřovat především na zvyšování kvality potravin, zajištění bezpečnosti potravin, zajištění dobrých ţivotních podmínek venkovské společnosti, zajištění zachování zdravého ţivotního prostředí pro další generace, zajištění lepšího zdraví a lepších ţivotních podmínek zvířat, a to vše s co nejniţšími náklady. Cíle společné organizace trhu (STO) se týkají jednotlivých prvovýrobků a výrobků po prvním zpracování a jejich snahou je regulovat nabídky výrobků takovým způsobem, aby nedocházelo ke kolísání nabídky. V oblasti rostlinné výroby jde především o obilniny a olejniny, u ţivočišné výroby o hovězí maso, vepřové maso, drůbeţí maso a o mléko a mléčné výrobky. Z dalších zemědělských produktů se týká vína, dalšího ovoce a zeleniny. I kdyţ pokusy o společnou organizaci trhu s vínem sahají k samotným počátkům SZP a první reformy proběhly v letech 1979 a 1987, zásadní byla reforma z roku 1999, která nahradila zhruba 130 existujících nařízení, směrnic a rozhodnutí. 8 Nařízení Rady (dále jen NR ) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem řeší otázky výrobního potenciálu, trţních mechanismů, enologických postupů a ošetření, enologické praxe, způsobu označování 4 VALDELANTE, V.M. Regulación comunitaria del sector vitivinícola, s Evropský zemědělský podpůrný a garanční fond slouţící k financování společné zemědělské politiky. 6 NR č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty ( jednotné nařízení o společné organizaci trhů ). Tato reforma byla zamýšlena pro roky POTOCKI, K. Wspólna organizacja rynku wina w Unii Europejskiej. 5

6 a ochrany výrobků, principy vývozu a dovozu, zásad ochrany názvů vín stanovených pěstitelských oblastí, zásad vytváření organizací producentů a zásad uvádění výrobků na trhu. Několik let po reformě z roku 1999 se nicméně začalo ukazovat, ţe regulace na jejím základě je nevyhovující, a to jak z hlediska interního (sloţitost právní úpravy, strukturální přebytky a deformace trhu intervencí v podobě destilace), tak externího (pokles spotřeby vína v EU, evropská pasivní bilance v poměru dovozu a vývozu vín a narůst nabídky vín ze třetích zemí). 9 V roce 2006 předloţila Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě sdělení Směrem k udrţitelnému evropskému odvětví vína, v němţ představila návrh reformy společné organizace trhu s vínem. Ve sdělení byly navrţeny čtyři moţné alternativy a posouzeny jejich dopady na trh s vínem; Komise dala přednost zásadní reformě společné organizace trhu s vínem. O dva roky později bylo po intenzivních diskusích, vyjednávání a různých ústupcích členských státům přijato NR č. 479/ o společné organizaci trhu s vínem. Prováděcí pravidla byla stanovena nařízeními Komise (dále jen NK ) č. 555/2008 (programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína; pozměněno nařízením č. 42/2009), č. 606/2009 (druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy 11 a omezení, která se na ně pouţijí; později pozměněno a opraveno nařízením č. 1166/2009), č. 607/2009 (chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů), č. 702/2009 (programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína) a č. 436/2009 (registr vinic, povinná prohlášení a shromaţďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína). Základními body zmíněného nařízení bylo přiznání prémií za vyklučení vinic 12 do konce hospodářského roku 2010/2011, prodlouţení doby pro uplatňování práv na novou výsadbu, sníţení maximální míry obohacení cukrem 13, postupné rušení opatření uměle regulujících trh, zejména destilace, a důraz na rozvoj venkova a zachování tradic evropského vinařství. 9 politiky HLAVÁČ, A. Pohnutý život nápoje bohů, aneb reformy vinařského sektoru společné zemědělské Reforma trhu s vínem byla schválena 19. prosince Vinařské technologické postupy. Vyplácení finanční kompenzace vinařům, kteří se rozhodli ukončit svou činnost a zrušit své vinice. Poţadavky jiţních států na úplný zákaz doslazovaní cukrem nebyly přijaty. 6

7 NR č. 479/2008 bylo zrušeno a nahrazeno NR č. 491/2009, kterým se mění NR č. 1234/2007 tím, ţe do něj vkládá poţadavky pro odvětví vína obsaţené ve zrušeném NR č. 479/ Stávající legislativa EU v oblasti označování vín Obecné problémy s označováním vín Tradiční klasifikace kvalitních vín v EU je zaloţena na přístupu na základě zeměpisného původu, tj. kvalitních vín produkovaných v určitých regionech. 15 Celý systém je ovšem nepřehledný a v oblasti označování 16 vín Komise, která se snaţila o jeho sjednocení a zjednodušení, výrazného úspěchu nedosáhla. Problémy definovala ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu Směrem k udrţitelnému evropskému odvětví vína takto: spotřebitelé jsou dezorientováni etiketami vín, coţ je výsledkem sloţitého právního systému sestávajícího ze směsice právních nástrojů, které upravují rozdílně různé druhy vín a některé údaje v závislosti na výrobku; některá neflexibilní pravidla pro označování vín etiketami jsou na překáţku marketingu evropských vín. Hlavním nedostatkem je zákaz označování ročníku sklizně a názvu odrůdy na stolním víně bez zeměpisného označení; nečlenské země EU často kritizují evropskou politiku označování vín etiketami, pokud jde o prodejní název (například jakostní víno s. o. 17, stolní víno se zeměpisným označením a stolní víno), pouţívání nepovinných označení, ochranu tvarů lahví a politiku týkající se tradičních výrazů. V této souvislosti by měl přezkum pravidel označování vína etiketami brát v úvahu jejich dopad na dovozy ze třetích zemí a na mezinárodní závazky Evropského společenství. Reforma nicméně velké změny nepřinesla. Na základě nařízení si členské státy mohou zachovat svá specifická označování, včetně tzv. germánského označování vín, které mělo být nahrazeno románským (viz 3.4.2), a změna spočívá pouze v tom, ţe kategorie jakostních vín zavedená v některých zemích se bude označovat jako víno s chráněných zeměpisným 14 MIKEŠ, O. Nové vinařské předpisy Evropského společenství, s VAQUÉ MELCHOR: Wine Labelling: Future Perspectives, s Pojem označování je v článku 118w NR č. 491/2009 definován jako všechna slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly na balení, dokladu, štítku, etiketě nebo krčkové či rukávové etiketě, které daný výrobek provázejí nebo se k němu vztahují. Obchodní úpravou pak jsou všechny informace sdělované spotřebitelům prostřednictvím obalu dotyčného výrobku, včetně tvaru a typu lahví. 17 Stanovené oblasti. 7

8 označením a víno s chráněným označením původu (viz 2.2.3), čímţ bylo víno postaveno na úroveň ostatních zemědělských produktů Použitelné horizontální předpisy Co se týče horizontálního označování, pouţijí se směrnice 89/104/EHS, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných známkách, směrnice 89/396/EHS o údajích nebo značkách určujících šarţi, ke které potravina patří, směrnice 2000/13/ES o sbliţování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy a směrnice 2007/45/ES, kterou se stanoví pravidla pro jmenovitá mnoţství výrobků v hotovém balení, pro označování a obchodní úpravu výrobků, které spadají do oblasti působnosti uvedených směrnic. Nicméně jak uvádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce, problematika označování sloţek ve směrnici 2000/13/ES u vína není vyjasněná, a proto SZPI nebude vyţadovat označení sloţek, např. označení konzervační látky kyseliny sorbové Povinné údaje Povinnými údaji podle článku 118y NR č. 497/2009 jsou: a) označení druhu výrobku z révy vinné v souladu s přílohou XIb; b) u vín s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením i) výraz chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení a ii) název chráněného označení původu nebo zeměpisného označení; c) skutečný obsah alkoholu v procentech objemových; d) uvedení provenience; e) název stáčírny nebo, v případě šumivého vína, šumivého vína dosyceného oxidem uhličitým, jakostního šumivého vína nebo jakostního aromatického šumivého vína, název výrobce nebo prodejce; f) u dováţených vín název dovozce; g) v případě šumivého vína, šumivého vína dosyceného oxidem uhličitým, jakostního šumivého vína nebo jakostního aromatického šumivého vína údaj o obsahu cukru PŮČEK, M.: Reforma nabyla platnosti, s V přístupu k výrazu cukr nastala změna pod vlivem O.I.V., Mezinárodního úřadu pro révu a víno: podle NK č. 607/2009 je cukr chápán jako suma glukózy a fruktózy (a příp. sacharózy v případě šumivých vín). Slovní vyjádření obsahu cukru na etiketě by tedy nově mělo vycházet z obsahu cukru vyjádřeného jako suma glukózy a fruktózy, příp. sacharózy. 8

9 Chráněné označení původu (CHOP) se pouţije v případě, ţe 100 % hroznů pochází výlučně z uvedené zeměpisné oblasti a v této zeměpisné oblasti probíhá výroba (s výjimkami ad čl. 6 odst. 4 NK č. 607/2009), je-li uvedena podoblast, musí z ní pak být nejméně 85 % hroznů a zbývajících 15 % z oblasti. Chráněné zeměpisné označení (CHZO) potom v případě, kdy nejméně 85 % hroznů pochází výlučně z uvedené zeměpisné oblasti 21 a v této zeměpisné oblasti probíhá výroba (výjimky ad čl. 6 odst. 4 NK č. 607/2009). Tradiční výraz se pouţívá v členských státech u daných výrobků pro označení a) skutečnosti, ţe výrobek nese chráněné označení původu nebo zeměpisné označení podle práva EU nebo členského státu; b) výroby nebo způsobu zrání nebo jakosti, barvy, místa nebo zvláštní události spojených s historií výrobku s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením. Seznam tradičních výrazů a podmínek pro jejich pouţití včetně přiřazení výrazů k CHOP 22 nebo CHZO 23 obsahuje příloha XII NK č. 607/2009. V diskusi o budoucí podobě označování původu nicméně zaznívají hlasy po sloučení CHOP a CHZO: šetření ukázalo, ţe jen 5 % obyvatel zná rozdíl mezi těmito označeními. 24 Odchylně od písmena a) lze odkaz na druh výrobku z révy vinné vynechat u vín, jejichţ etiketa obsahuje chráněný název označení původu nebo zeměpisného označení. Odchylně od písmena b) lze vynechat odkaz na výrazy CHOP nebo CHZO, pokud je na etiketě uveden tradiční výraz nebo pokud je za výjimečných okolností na etiketě uveden název chráněného označení původu nebo chráněného zeměpisného označení. Článek 51 NK č. 607/2009 dále uvádí, ţe pokud určité výrobky obsahují jednu nebo více sloţek uvedených v příloze IIIa směrnice 2000/13/ES (např. siřičitany), musí být tato sloţka uvedena na etiketě a musí jí předcházet výraz obsahuje. To se týká vína likérového vína, šumivého vína, jakostního šumivého vína, jakostního aromatického šumivého vína, perlivého vína, perlivého vína dosyceného oxidem uhličitým, částečně zkvašeného hroznového moštu, vína ze zaschlých hroznů a vína z přezrálých hroznů. Článek 50 NK č. 607/2009 navíc stanoví, ţe povinné údaje se musí nacházet ve stejném zorném poli na nádobě tak, aby byly čitelné současně, aniţ by bylo nutné otáčet nádobou. 21 V případě ČR zbylých 15 % z druhé oblasti v ČR, ne ze zahraničí. 22 Jakostní šumivé víno, jakostní víno, jakostní odrůdové víno, jakostní známkové víno, jakostní víno s přívlastkem, víno s přívlastkem, jakostní likérové víno a VOC. 23 Zemské víno. 24 SEDLO, J. Jednání o vínu v Bruselu, s

10 2.2.4 Nepovinné údaje Nepovinnými údaji podle článku 118z NR č. 491/2009 jsou: a) ročník sklizně; b) název moštové odrůdy nebo odrůd; c) v případě jiných vín, neţ jsou vína uvedená v čl. 118y odst. 1 písm. g), údaje o obsahu cukru; d) u vín s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením tradiční výrazy podle čl. 118y odst. 1 písm. b); e) symbol Společenství označující chráněné označení původu nebo zeměpisné označení; f) údaje o některých výrobních metodách; g) u vín s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením název jiné zeměpisné jednotky, která je menší nebo větší neţ základní oblast pro označení původu nebo zeměpisné označení Jazyky a uplatňování Povinné a nepovinné údaje podle článků 118y a 118z vyjádřené slovy se uvádějí v jednom nebo více úředních jazycích Společenství. Název CHPO nebo CHZO nebo tradiční výraz se nicméně uvádí na etiketě v jazyce nebo jazycích, na které se vztahuje ochrana. U CHPO nebo CHZO nebo zvláštních vnitrostátních označení, která nepouţívají latinskou abecedu, se můţe název rovněţ uvést v jednom nebo více úředních jazycích Společenství. Vína uvedená na trh nebo označená do 31. prosince 2010, která splňují příslušná ustanovení platná přede dnem 1. srpna 2009, mohou být uváděna na trh aţ do vyčerpání zásob. 10

11 3. Vinařská legislativa ČR 3.1 Vývoj právní úpravy vinařství na území ČR Ponecháme-li stranou horné právo, které kodifikovalo pořádek ve vinicích, ale nemělo vliv na pozdější právní úpravu 25, najdeme kořeny novodobé vinařské legislativy v právní úpravě rakousko-uherské. Vinařský zákon z 12. dubna 1907 obsahoval přesnou definici révového vína a taxativně stanovil dovolené a nedovolené manipulace při jeho výrobě. Za víno tedy byl povaţován takový nápoj, jenţ byl vyroben alkoholickým kvašením vinného moštu (tekutina získaná čerstvých vinných hroznů) nebo rozmačkaných čerstvých vinných hroznů. Zásady tohoto zákona byly uplatněny v předpisech a ustanoveních souboru potravinářských zákonů nazvaných Codex Alimentarius Austriaticus, který byl pro naše vinařství závazný aţ do vydání první státní normy v roce V období protektorátu zavedl Nejvyšší cenový úřad klasifikaci odrůd révy vinné do jakostních tříd, podle nichţ se stejně dělila i vína z nich vyrobená. Tato klasifikace byla převzata i do Československé státní normy ČSN 46 35l2 Moštové hrozny révy vinné. Československá státní norma Révové víno byla vydána v roce 1954 a novelizována v roce Definovala révové víno jako nápoj vyrobený alkoholickým kvašením moštů nebo rmutů vyrobených z hroznů révy vinné (Vitis vinifera L.). Neplatila pro tokajská vína 26 a vína dováţená v lahvích. Dělila vína na výběry, odrůdová vína, typová vína, značková vína a směsi. Praxe nicméně později ukázala, ţe se vyráběla jen odrůdová vína a značková vína. 27 Všechna přírodní vína domácího i zahraničního původu se zařazovala od skupin jakosti Ia, Ib, II a III. U domácích vín rozhodovala třída jakosti hroznů, z kterých byla vyrobena, u zahraničních vín rozhodovala komise znalců. Hlavním nedostatkem, které tyto normy zapříčinily, bylo kladení důrazu na odrůdu a podcenění původu. Dále to bylo ničím neomezené povolení docukřování moštů a doslazování známkových vín. Tato praxe vedla k tomu, ţe většina spotřebitelů se odnaučila pít kvalitní vína (neměla příleţitost si je opatřit) a zaměřila se na konzumaci nasládlých, nic neříkajících vín. 28 Negativní dopad měl také zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby (zahrnující také Státní odrůdovou knihu), jímţ bylo vinařství přiřazeno pod rostlinnou výrobu a nebylo regulováno samostatně. 25 Viz např. PAVELKOVÁ, I. Vinařská a vinohradnická legislativa ČR historie a současnost, s Pro tokajské víno byla v roce 1955 vydána ČSN Révové víno z československé tokajské oblasti, novelizována byla v roce Tamtéţ. 11

12 Bylo nutné přijmout nový vinařský zákon. V době, kdy vznikal, se Česká republika začínala připravovat na vstup do EU, a zákon se tedy snaţil reflektovat unijní úpravu. Byl přijat v roce 1995 jako zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a změně některých souvisejících právních předpisů. Zákon zavedl třídění na révová vína stolní, jakostní a jakostní s přívlastkem, a to kabinet, pozdní sběr a výběr z hroznů. Zákon měl pozitivní ekonomický dopad. Jak poukazuje Kotlán, se vzrůstající kvalitou vína také začala růst obliba těchto kvalitních vín u spotřebitelů, a ti se začali více zabývat tím, jaké víno si kupují a konzumují. Dnešní spotřebitelé tak dávají více a více přednost kvalitnímu jakostnímu či přívlastkovému vínu oproti vínu stolnímu. 29 Tato úprava ale reflektovala jen nejdůleţitější předpisy tehdejších ES, a bylo proto třeba zákon novelizovat: zákonem č. 216/2000 Sb. a zákonem č. 50/2002 Sb. Zákon č. 216/2000 Sb. začlenil do českého práva reformní NR č. 1493/1999, de facto ale pořád šlo jen o přesnější vymezování pojmů a sbliţování s předpisy EU. 30 K existujícím třem kategoriím přibyla vína šumivá, perlivá, aromatizovaná a likérová a kategorie vín s přívlastkem se rozšířila o výběr z bobulí, ledové víno a slámové víno. V tomto období se také Česká republika stala plnoprávným členem AREV (Sdruţení evropských vinařských regionů) a COPA/COGECA (Sdruţení zemědělských organizací v EU a Sdruţení druţstevních organizací EU). Dnem vstupu České republiky do EU (1. května 2004) vešla v ČR v platnost společná organizace trhu EU s vínem. Plný soulad s unijními normami včetně těch přijatých po roce 1999 přinesl aţ zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (dále jen ZVV ). 31 Důleţitou reformou, kterou přinesl, bylo rozdělení území pěstování vinné révy na dvě oblasti vinařskou oblast Morava a vinařskou oblast Čechy. Byla implementována také problematika stop stavu při výsadbě vinic po vstupu České republiky do EU a zavedl se nejvyšší hektarový výnos na vinici. Zákon také zakázal pouţívat chemické látky ke konzervaci vína, povolen je pouze SO 2. Na tento zákon navazují prováděcí vyhlášky 323/2004 Sb., ve znění vyhlášek č. 437/2005 Sb. a 28/2010 Sb., dále vyhláška č. 324/2004 Sb. a 67/2006 Sb. 3.2 Společná ustanovení pro označování vín Obecně lze říci, ţe poţadavky na označování produktu stanoví předpisy Evropské unie, ZVV a prováděcí právní předpis. Uvádět v označování produktu nebo na jeho etiketě jiné údaje je 29 KOTLÁN, R. Dopady zákona o vinohradnictví a vinařství (115/1995 Sb.) jako příklad hodnocení efektu veřejné politiky, s Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství a o změně některých zákonů. Praha: Drobné změny přinesly novely 179/2005, 411/2005, 444/2005, 215/2006 a 311/

13 zakázáno. U produktu je dále zakázáno uvádět údaje poukazující na zvlášť zesílený účinek, jako například sousloví zdravotní víno, posilující víno nebo víno na krev anebo slova přírodní, pravé, čisté nebo alternativní, stejně jako slovní spojení, v nichţ se tato slova vyskytují. Dále je zakázáno označovat jako víno a) nápoje připravené ze zředěného hroznového moštu, b) nápoj vyrobený na území České republiky jiným postupem a s uţitím jiných konzervačních a přídatných látek, neţ stanoví předpisy Evropských společenství, c) alkoholický nápoj vyrobený alkoholovým kvašením výluhů z matolin, d) alkoholický nápoj vyrobený kvašením zředěných vinných kalů, e) směsi vína s alkoholickými nápoji vyrobenými z ovoce, sladu, medu, rostlin nebo jejich výluhů. Na etiketě lze uvést získaná ocenění, případně medaile ze soutěţí a výstav vín, které jsou uznány ministerstvem nebo členským státem Evropské unie (viz 3.10), a také ţe splňuje poţadavky pro účely církví a náboţenských společností (viz 3.9). Také prováděcí předpis stanoví další údaje, které mohou být dále uvedeny na etiketě produktu, a poţadavky, za nichţ lze tyto údaje na etiketě uvádět (viz 3.8). Na etiketě lze dále uvést informace pro spotřebitele, týkající se a) způsobu výroby vína, b) charakteristických smyslových vlastností vína, c) historie vína, jeho výrobce nebo osob, které se podílely na uvádění vína do oběhu, d) přírodních nebo technických podmínek, které dávají základní charakteristické vlastnosti tomuto vínu, e) vyzrálosti vína dosaţené skladováním vína, f) doporučení, ke kterému jídlu je vhodné víno podávat, g) způsobu, jakým je vhodné víno předloţit ke spotřebě, h) způsobu skladování vína. Jestliţe prodávající nabízí k prodeji víno uskladněné v jiném obalu neţ obalu určeném pro spotřebitele (sudové víno) je povinen viditelně umístit tyto písemné údaje: a) obchodní označení vína, b) výrobce vína, c) označení šarţe, d) skutečný obsah alkoholu, e) slovní vyjádření obsahu zbytkového cukru. 13

14 3.3 Klasifikace vín podle kvality hroznů Pro klasifikaci vín existují různá kriteria. Česká republika se při rozdělování vín tradičně přiklání k tzv. germánskému systému, který upřednostňuje odrůdu a vyzrálost hroznů stanovenou měřením obsahu cukru v hroznové šťávě v době sklizně. První moţností je tedy dělení podle kvality hroznů, tj. podle cukernatosti. Toto dělení se uplatňuje u tzv. tichých vín; nejzákladnější dělení je na vína stolní, jakostní a jakostní s přívlastkem. Kvalita se měří ºNM: jeden stupeň normovaného moštoměru znamená jeden kg přírodního cukru ve 100 litrech hroznového moštu Stolní víno Stolní víno ( 17 ZVV) je nejniţší kategorií vín; je to víno vhodné k běţnému stolování. Můţe pocházet z hroznů vyprodukovaných v kterékoliv zemi EU, a to z odrůd moštových, stolních a neregistrovaných. Nesmí být označeno názvem odrůdy, oblasti, vinařské obce, viniční tratě nebo jiným zeměpisným názvem. U stolního vína nesmí být na etiketě uváděn ročník ani odrůda s výjimkou zemského vína (blíţe viz 3.4.1) vyrobeného na území České republiky. Obr. 1 Vzor etikety stolního vína podle SZPI. Povinné údaje jsou uvedeny tučně Jakostní víno Pokud nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos na vinici a hrozny dosáhly cukernatosti nejméně 15 NM, je moţné víno označit jako jakostní ( 18 ZVV). Na výrobu mohou být 14

15 pouţity pouze tuzemské hrozny z vinice pro jakostní víno z jedné vinařské oblasti a výroba vína musí proběhnout ve vinařské oblasti, v níţ byly hrozny sklizeny. Víno musí splňovat poţadavky na jakost a být zatříděno (detailně o zatřiďování viz 3.10), a to jako víno odrůdové nebo známkové. Jakostním vínem odrůdovým je víno vyrobené z vinných hroznů, rmutu nebo z hroznového moštu nejvýše tří odrůd, které musí být na seznamu odrůd pro výrobu jakostních vín. Jakostním vínem známkovým je víno vyrobené ze směsi hroznů, rmutu, hroznového moštu vyrobeného z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti nebo smísením jakostních vín. Etiketa jakostního vína obsahuje název vinařské oblasti, v níţ bylo vyrobeno a označení jakostní víno s případným dovětkem nebo známkou. Uvede se také obsah zbytkového cukru, který zůstane obsaţen v konečném produktu. Dále můţe etiketa obsahovat název odrůdy, název vinařské podoblasti, název vinařské obce a také název viniční tratě. Obr. 2 Vzor etikety jakostního vína odrůdového 15

16 3.3.3 Jakostní víno s přívlastkem Tato kategorie je pro znalce vín nejzajímavější: vína mají osobitý charakter a nesmí být doslazovaná. Obsahují tedy pouze přírodní hroznový cukr, často ve velmi malém mnoţství. 32 Jakostní víno s přívlastkem se vyrábí v těchto druzích: přívlastek min. cukernatost NM poznámka kabinetní víno 19 pozdní sběr 21 výběr z hroznů 24 výběr z bobulí 27 výběr z cibéb 32 z vybraných bobulí napadených ušlechtilou plísní šedou nebo z přezrálých bobulí, které dosáhly cukernatosti nejméně 32 NM ledové víno z hroznů, které byly sklizeny při teplotách 7 C a niţších a v průběhu sklizně a zpracování zůstaly zmrazeny a získaný mošt vykazoval cukernatost nejméně 27 NM slámové víno z hroznů, které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu nejméně 3 měsíců, a získaný mošt vykazoval cukernatost nejméně 27 NM Hrozny na výrobu musí splňovat všechny poţadavky na výrobu vína jakostního. Navíc hrozny musí pocházet z jedné vinařské podoblasti a jejich odrůda, původ, cukernatost a hmotnost musí být ověřena SZPI; ta také provede zatřídění vína. U vín s přívlastkem se nesmí zvyšovat cukernatost moštu a nesmí být konzervováno chemickými látkami s výjimkou SO 2. Víno můţe být vyrobeno z vinných hroznů, rmutu nebo hroznového moštu nejvýše tří odrůd. Vinné hrozny určené pro výrobu výběru z bobulí, výběru z cibéb, ledového vína a slámového vína se sklízejí ručně. Jakostní víno s přívlastkem lze označit dovětkem známkové, jestliţe bylo získáno ze směsi vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu, popřípadě z vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti, které splňují poţadavky pro jednotlivý druh jakostního vína s přívlastkem, anebo smísením jakostních vín s přívlastkem. Etiketa kromě označení jakostní víno s přívlastkem nebo víno s přívlastkem včetně uvedení druhu obsahuje evidenční číslo jakosti a název vinařské oblasti a vinařské podoblasti, ve které byly sklizeny hrozny uţité k výrobě vína. Stejné podmínky jako u jakostního vína 32 MOŠKVAN, V.: Nový vinařský zákon aneb co nám napoví etiketa. 16

17 platí i pro uvádění názvu odrůdy (resp. nejvýše tří odrůd), názvu vinařské obce a názvu viniční tratě. Obr. 3 Vzor etikety jakostního vína s přívlastkem 3.4 Klasifikace podle původu hroznů Zemské víno Zemské víno je sice stolním vínem, ale jsou na něho kladeny zvláštní poţadavky, uvedené v 17 ZVV. Toto označení se můţe pouţít, jestliţe víno bylo vyrobeno z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti nebo z povolených odrůd, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos na vinici, na níţ byly sklizeny vinné hrozny pouţité k výrobě, a jestliţe vinné hrozny, z nichţ bylo víno vyrobeno, dosáhly cukernatosti alespoň 14 NM. Zde dochází k rozporu evropských a českých předpisů: podle českého práva nelze u stolních vín označovat původ, podle čl. 118z písm. g) NR č. 491/2009 můţe být (za předpokladu, ţe jsou dodrţena ustanovení čl. 67 NK č. 607/2009) na etiketě vín s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením, tedy i zemských vín, označen název jiné zeměpisné jednotky, která je menší nebo větší neţ základní oblast pro označení původu nebo 17

18 zeměpisné označení. Ač je tato moţnost v rozporu s národním předpisem, má evropské právo vţdy aplikační přednost. 33 Zemské víno smí být označeno pouze zeměpisným označením stanoveným prováděcím právním předpisem: české zemské víno a moravské zemské víno 34 ; ten také stanoví seznam odrůd, z nichţ lze vyrábět zemské víno. Obr. 4 Vzor etikety zemského vína VOC vína originální certifikace Apelační nebo také románský systém zatřiďování vín má svůj původ ve Francii. Označení AOC (Appellation d' Origine Contrôlée) nesou nejkvalitnější francouzská vína, ale např. i likéry nebo sýry. Francouzské úřady přísně kontrolují původ, odrůdy, mnoţství produkce, pěstitelské metody, techniky zpracování a kvalitu produktů. Vína AOC tvoří asi jednu třetinu 33 MIKEŠ, O.: Nové vinařské předpisy Evropského společenství, s Rozdílná jsou označení Vína z Moravy, Vína z Čech. Jde o registrovanou ochrannou známku, kterou vlastní Národní vinařské centrum, o.p.s. (drţitelem výhradní licence je Vinařský fond) a která je uţívána pro propagaci vín z vinařských oblastí Morava a Čechy. Můţe být uţita pouze na lahvových vínech, která byla schválena komisí expertů SZPI jako vína jakostní nebo vína jakostní s přívlastkem. 18

19 produkce francouzského vinařství. 35 Kromě Francie se podobný způsob pouţívá také Itálie a Španělsko, ale i země jako Nový Zéland, Argentina nebo Chile. 36 V České republice moţnost zatřídit víno jako VOC (víno originální certifikace) existuje od přijetí zákona č. 321/2004 Sb. a do praxe vstoupila v roce 2009, kdy ji zavedla znojemská vinařská podoblast pro nejtypičtější odrůdy sauvignon, ryzlink rýnský a veltlínské zelené. Po velkém boomu nicméně zájem utichá, protoţe chybí finance na velkou marketingovou kampaň. 37 Tato značka měla garantovat chuťově plná a aromatická vína z ověřených oblastí Znojemska 38, proto také vysvětlení zkratky jako Vůně vína, Odrůda hroznů a Cit vinaře 39. Systém se týká pouze vybraných, výjimečných vín od 13 výrobců. Vína originální certifikace se vyrábí pouze několika z odrůd typických pro danou oblast. Tato vína by měla mít v dané oblasti VOC podobný charakter a měla by být typická pro danou oblast a odrůdu. Pokud si zákazník koupí takto označenou láhev, dopředu ví, jaký bude její obsah. Obsah láhve zaručuje vysoce kvalitní a pro danou oblast specifické víno. Právě značka vín originální certifikace dá spotřebiteli záruku skutečné kvality a jedinečnosti. Vína označená VOC jsou vodítkem pro zákazníka, jak na trhu vína vybírat. 40 Podmínky pro výrobu vína originální certifikace stanoví 23 ZVV: mj. musí být vyrobeno na menším území, neţ je vinařská oblast, výrobce musí být členem sdruţení, které je oprávněné víno takto označovat, a odpovídá alespoň jakostním poţadavkům pro jakostní víno. Další podmínky si stanovili vinaři sami v Podmínkách pro udělení označení VOC Znojmo; jsou jimi např. ruční sběr, korkový uzávěr nebo zákaz barrique 41 a leţení na kvasničných kalech, tedy procedur upravujících aromata. Vína hodnotí komise podle výše uvedených podmínek a povolení přiznávat označení vína originální certifikace uděluje ministerstvo. Na etiketě se označuje jako víno originální certifikace nebo zkratkou V.O.C. nebo VOC: víno uţ tedy nebude mít přívlastek, jím je právě VOC. Nejviditelnějším označením vína je pásek kolem hrdla láhve: ten obsahuje číselný kód (poznáme z něj výrobce), šarţi vína, číslo rozhodnutí o udělení značky VOC a počet kusů láhví v této šarţi. Pásek VOC dostává vinař aţ poté, co je jeho vínu udělena značka VOC, a počet pásků odpovídá přesně počtu láhví vyrobených z této šarţe. Design etikety si RADA, T. Vinohradnictví a vinařství v kontextu práva, s HLADÍK, J. První rok VOC Znojmo a jak dál?, s Tamtéţ. 40 Tamtéţ. 41 Víno zraje ve speciálních dubových sudech, jeţ byly při výrobě praţeny neboli tzv. toustovány, a dodávají tak vínu specifickou příchuť. 19

20 zpracovávají jednotliví vinaři samostatně. 3.5 Klasifikace šumivých vín Obr. 5 Etiketa VOC Šumivé víno Kromě tichých vín upravují předpisy EU a následná česká úprava také vína šumivá, tj. různé druhy vín šumivých a perlivých. Šumivé víno ( 20 ZVV) je produkt získaný prvotním a nebo druhotným alkoholickým kvašením čerstvých vinných hroznů, hroznového moštu nebo vína, pokud jsou uvedené produkty vhodné k získávání stolního vína, ze stolního vína, jakostního vína s.o. nebo z dovezeného vína uvedeného na seznamu EU a pocházejícího z odrůd révy a vinařských regionů dodávajících jim vlastnosti, které je odlišují od vín ze společenství, které se při otevření nádoby vyznačují unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení a přetlak způsobený oxidem uhličitým vykazuje v uzavřené nádobě při 20 C nejméně 3 bary. 42 Při splnění zákonem stanovených podmínek jej lze označovat jako jakostní šumivé víno sekt, jakostní šumivé víno s.o. sekt s.o., pěstitelský sekt, aromatické 43 jakostní šumivé víno nebo aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti. Etiketa jakostního šumivého vína, sektu a aromatického jakostního šumivého vína můţe obsahovat název vinařské oblasti, v níţ bylo toto víno vyrobeno, dále zemi původu vína nebo vinných hroznů, jestliţe z tohoto vína nebo těchto vinných hroznů bylo víno vyrobeno alespoň z 50 %. Etiketa jakostního šumivého vína stanovené oblasti, pěstitelského sektu a aromatického jakostního šumivého vína stanovené oblasti obsahuje údaje stanovené předpisy EU a dále název vinařské oblasti, v níţ bylo víno vyrobeno. Etiketa jakostního šumivého vína, sektu, jakostního šumivého vína stanovené oblasti, pěstitelského sektu, aromatického jakostního šumivého vína a aromatického jakostního šumivého vína stanovené oblasti můţe při splnění zákonem stanovených podmínek dále obsahovat název vinařské podoblasti a název Novela 215/2006 Sb. zavedla termín aromatické místo původního aromatizované. 20

21 odrůdy (resp. nejvýše tří odrůd). Podobně etiketa pěstitelského sektu můţe obsahovat název vinařské obce nebo viniční tratě Perlivé víno Perlivé víno ( 21) je nejniţší kategorií šumivých vín; je vyrobeno ze stolního nebo jakostního vína syceného oxidem uhličitým, přičemţ celkový obsah alkoholu je nejméně 9 % obj., a je plněno do nádob o objemu nejvýše 60 l. Perlivé víno můţe být označeno jako jakostní, pokud bylo vyrobeno z hroznů sklizených ve stejné vinařské oblasti z vinic vhodných pro jakostní víno stanovené oblasti, výroba vína proběhla ve vinařské oblasti, v níţ byly hrozny sklizeny, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos, víno splňuje poţadavky na jakost a bylo zatříděno SZPI v této kategorii. Etiketa perlivého vína obsahuje údaje stanovené EU; etiketa jakostního perlivého vína obsahuje název vinařské oblasti, v níţ byly sklizeny vinné hrozny uţité k výrobě, a při splnění zákonných podmínek můţe obsahovat název odrůdy, resp. odrůd, a název vinařské podoblasti. 3.6 Klasifikace likérových vín Likérové víno ( 22) je výrobek, který vykazuje skutečný obsah alkoholu 15 aţ 22 % obj. a celkový obsah alkoholu nejméně 17,5 % obj. Musí být získán z částečně zkvašeného hroznového moštu a/nebo z vína za přídavku destilátu z vína nebo z produktů révy vinné a zahuštěného hroznového moštu. Jakostní likérové víno je víno vyrobené z hroznů sklizených ve stejné vinařské oblasti na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti, výroba vína proběhla ve vinařské oblasti, v níţ byly hrozny sklizeny, nebyl překročen nejvyšší hektarový výnos, víno splňuje poţadavky na jakost a bylo zatříděno SZPI v této kategorii. Etiketa likérového vína obsahuje údaje stanovené předpisy EU; etiketa jakostního likérového vína obsahuje dále název vinařské oblasti, v níţ bylo víno vyrobeno, a evidenční číslo jakosti. Etiketa jakostního likérového vína můţe dále obsahovat název odrůdy nebo odrůd a název vinařské podoblasti. 3.7 Klasifikace vín podle obsahu cukru Tichá vína Tichá vína lze členit podle obsahu zbytkového cukru 44 následovně: 44 Cukr, který se nepřeměnil na alkohol a zůstal po fermentaci ve víně. 21

22 suchá víno prokvasilo na nízký obsah zbytkového cukru. Smí obsahovat max. 4 g cukru na litr nebo 9 g/l, pokud rozdíl zbytkového cukru a celkového obsahu kyselin přepočtený na kyselinu vinnou je 2 gramy nebo méně; polosuchá vína která vykázala vyšší obsah cukru neţ u suchých vín, ale nepřesahují 12 g/l; polosladká hladina cukru u tohoto druhu vín je stanovena v hranici od výše uvedených 12g do 45g na litr, sladká vína s vyšším obsahem zbytkového neprokvašeného cukru, a to jak senzoricky, tak analyticky. Většinou se jedná o vína s dlouhým zráním, tj. ledová, slámová, výběr z cibéb, či o vína likérová, která obsahují vyšší procento alkoholu. Obsah cukrů v takovémto produktu musí činit minimálně 45g na jeden litr Perlivá vína Perlivá vína se dle obsahu zbytkového cukru dělí následovně: brut nature jejich celkový obsah cukru nepřevyšuje mnoţství 3 g na jeden litr. Tento údaj lze uţít pouze na produkty, kterým po druhotném kvašení nebyl dodán ţádný cukr; extra brut po druhotném kvašení je jiţ moţné dodat cukr. Obsah cukru se pohybuje mezi 0 a 6 g na 1 litr; brut vína s obsahem cukru pod 15 g na jeden litr; extra dry hranice cukru stanovena v rozmezí g na jeden litr; sec obsah cukru se pohybuje mezi 17 a 35 g cukru na jeden litr; demi-sec snad nejoblíbenější varianta šumivých či perlivých vín, která poukazuje na rozdílnost vnímání vín s bublinkami od tichých vín, protoţe vyloţeně sladká tichá vína nejsou 22

23 zdaleka tak oblíbena u spotřebitelů jako jiné druhy a jako např. demi-sec u vín šumivých. 45 Rozmezí cukru je stanoveno jako g/l; doux neboli sladká vína s obsahem cukru vyšším neţ 50 g/l. 3.8 Označování vín podle zvláštních předpisů Vyhláška č. 323/2004 Sb. stanoví další moţnosti označování vín následujícími údaji: barrique pokud víno zrálo nejméně 3 měsíce v dubovém sudu o objemu větším neţ 210 litrů a menším neţ 250 litrů 46, který nebyl pouţíván pro výrobu vína déle neţ 36 měsíců. Toto označení lze doplnit údajem o době zrání vína v měsících nebo rocích; zrálo v sudu pokud víno zrálo v dřevěném sudu po dobu nejméně 6 měsíců; claret, clairet nebo klaret pokud bylo víno vyrobeno z modrých vinných hroznů bez nakvášení; růžák nebo ryšák pokud bylo víno vyrobeno ze směsi vinných hroznů nebo hroznového moštu z bílých, případně červených, a modrých vinných hroznů; archivní víno pokud je víno uváděno do oběhu nejméně 3 roky po roku sklizně; mladé víno pokud je víno nabízeno ke spotřebě konečnému spotřebiteli nejpozději do konce kalendářního roku, ve kterém proběhla sklizeň vinných hroznů pouţitých k výrobě tohoto vína; první sklizeň, panenská sklizeň nebo panenské víno pokud víno pochází z první sklizně vinice; za první sklizeň vinice se povaţuje sklizeň uskutečněná ve třetím roce po výsadbě vinice; RADA, T. Vinařství a vinohradnictví v kontextu práva, s. 87. V původním znění vyhlášky byl uveden údaj 225 litrů; nová úprava tedy vinařům dává větší volnost. 23

24 botrytický sběr pokud jakostní víno s přívlastkem druhů výběr z hroznů nebo výběr z bobulí nebo výběr z cibéb bylo vyrobeno z hroznů, které byly aspoň z 30 % napadeny ušlechtilou plísní šedou Botrytis cinerea P.; zrálo na kvasnicích, školeno na kvasnicích, krášleno na kvasnicích nebo sur lie pokud víno při výrobě bylo ponecháno na kvasnicích po dobu nejméně 6 měsíců; chateau nebo château s doplněním zeměpisného označení historický výraz, který se vztahuje k určitému prostředí nebo k určitým vínům a je určen vínům, která pocházejí z podniku, který skutečně existuje a který je skutečně nazýván tímto jménem; rezerva moţné pouţít pro víno, s výjimkou šumivého vína a perlivého vína, které zrálo nejméně 24 měsíců v dřevěném sudu a následně v lahvi, z toho v sudu nejméně 12 měsíců u červeného vína a 6 měsíců u bílého nebo růţového vína. Víno lze dále označit údajem o barvě vína slovy bílé, růžové nebo červené; označení barvy růţové lze nahradit označením rose nebo rosé. Poněkud diskutabilní je označení chateau. I kdyţ záznamy dokládají pouţití tohoto označení na našem území minimálně od třicátých let minulého století, například Chateau Mělník, Valtice, Bzenec, Bohemia a další 47, šance tuzemských vinařů na to, aby se na jejich nových vínech objevila i značka Chateau, je nyní nulová. Podle nařízení Evropské komise je toto označení pro zámecká vína určeno výhradně pro italská, francouzská a lucemburská vína. 48 Neplatí to nicméně pro společnosti, které si označení Chateau pro svoje výrobky v Česku zaregistrovaly do května 2002: toto označení tak můţe pouţívat do roku 2010 např. firma Chateau Bzenec, která je součástí společnosti Bohemia Sekt Označování vín pro bohoslužebné účely 16 odst. 6 ZVV stanoví, ţe na etiketě vína lze uvést, ţe splňuje poţadavky pro účely církví a náboţenských společností, například, ţe jde o mešní víno, košer víno apod., pokud byl vydán písemný souhlas příslušné církve nebo náboţenské společnosti s uváděním takto označeného vína do oběhu; bez předchozího písemného souhlasu příslušné církve nebo náboţenské společnosti je zakázáno uvést takto označené víno do oběhu. Kromě

25 demonstrativně uvedených označení mešní víno a košer víno lze uvaţovat i o synonymu oltářní víno. Církevní právo je právem autonomním, církve a náboţenské společnosti si tedy poţadavky na víno pouţívané pro bohosluţebné účely stanovují samy. V zásadě však lze říci ţe vyhovují hygienickým, vinohradnickým a enologickým zásadám a stanoví zpravidla rozumné poţadavky 49. Příprava košer vína, stejně jako jakéhokoli košer jídla nebo jiného nápoje, má přesně definovaná pravidla: při přípravě vína to je např. nutnost pouţívat nástroje, které slouţí vţdy jen přípravě košer potravin, lze pouţívat jen produkty certifikované rabinátem, nesmí být pouţity vedlejší ţivočišné produkty a na přípravě košer vína se mohou během celého procesu výroby od dovezení hroznů do vinařství aţ po otevření a rozlévání podílet jen zboţní Ţidé. 50 Mešní víno má význam v zásadě jen u Římskokatolické církve. 51 Víno se pouţívá při eucharistické bohosluţbě a slouţí k přeměně vína v krev Páně a přijímání svátosti. Kodex kanonického práva pouze stanoví, ţe víno musí z vinné révy a nezkaţené. Liturgická instrukce Redemptionis ascramentum sice uvádí podrobnější poţadavky 52, ty se ale týkají spíše kvality: jako mešní víno tedy můţe poslouţit prakticky jakékoli víno, které těmto poţadavkům vyhoví; rozhodnutí je čistě na církvi. Mešní a košer vína nicméně nejsou monopolně určena jen pro náboţenské účely, ale uţívají se i k běţné spotřebě a označení má i trţní aspekt. Mnoho výrobců tedy můţe mít zájem o toto označení z důvodu zisku. 53 To se ukázalo i při sporu České biskupské konference s Arcibiskupskými vinnými sklepy Kroměříţ. ČBK jim v roce 2006 odmítla povolit označovat vyrobené víno jako mešní. Firma podala ţalobu na omezování hospodářské soutěţe, nicméně Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud ţalobu zamítly: Římskokatolická církev zastoupená Českou biskupskou konferencí má výlučnou pravomoc stanovit, které víno smí být označováno jako mešní, a její rozhodnutí nemohou přezkoumávat soudy. Představovalo by to nepřípustný zásah do autonomie církve. O označení nerozhoduje ani SZPI. V případě nedovoleného označování jde o správní delikt. 49 KOTÁSEK, J. Označování vín vyráběných pro bohosluţebné účely, s Tamtéţ, s Víno pouţité při slavení eucharistické oběti musí být přírodní, z vinné révy, čisté, nepozměněné, nesmíchané s jinými přísadami. Při samotném slavení mše svaté je k němu přimícháno nepatrné mnoţství vody. S největší péčí ať je dbáno na to, aby víno připravené k eucharistii bylo uchováno v dokonalém stavu a nezoctovatělo. Je naprosto zakázané pouţívat víno, u něhoţ jsou pochyby o pravosti a sloţení. Církev totiţ poţaduje jistotu pro podmínky nutné k platnosti svátostí. Není přípustná ţádná záminka pro pouţití jiných nápojů jakéhokoliv typu, které nejsou platnou materií. 53 KOUDELKA, Z. Mešní víno před soudem, s

26 3.10 Označování údaji o vítězství na odborných vinařských soutěžích Před vstupem ČR do EU nebylo označování výsledků soutěţí na etiketách vín nijak právně regulováno a stav byl velmi neutěšený, neboť spotřebitel se jen velmi těţko orientoval. 54 Harmonizací české legislativy s legislativou EU došlo i na problematiku vinařských soutěţí. Podle NK č. 753/2002 lze uvádět ocenění či medaile na etiketě stolních vín se zeměpisným označením (tzn. zemských vín) a jakostních vín s. o., pokud byly uděleny celé šarţi dotyčného vína v soutěţi uznané členským státem nebo třetí zemí, jejíţ pravidla hodnocení zaručují nestrannost. V českém prostředí je moţnost uvádění údajů o získaných ocenění, případně medailí ze soutěţí a výstav vín, vítězství na odborných vinařských soutěţích, které jsou uznány ministerstvem nebo členským státem Evropské unie, uvedena v 16 odst. 5 ZVV. Prováděcí předpis, vyhláška č. 323/2004 Sb., stanoví vzor ţádosti o uznávání soutěţe nebo výstavy vín, včetně udělování ocenění vín, a názvy uznávaných výstav a soutěţí vín, včetně udělovaných ocenění (medailí). Ţadatel o uznání soutěţe nebo výstavy vín musí k zajištění nestrannosti a objektivnosti splnit celou řadu podmínek. Musí mj. doloţit způsob hodnocení vín na soutěţi, způsob zveřejnění pravidel soutěţe a seznamu hodnotitelů, způsob zveřejňování výsledků soutěţe a seznam hodnotitelů. Dále pak pravidla pro pouţití uděleného ocenění, včetně uvedení způsobu, jakým bude ocenění uváděno na etiketě vína; v případě, ţe udělované ocenění má grafickou podobu, přiloţí ţadatel grafické znázornění ocenění, které bude uváděno na etiketě vína. Ministerstvo zemědělství dohlíţí, zda jsou pravidla v souladu s evropskými předpisy a legislativou ČR, a podle správního řádu nestranně posuzuje, zda jsou pořadatelem soutěţe respektovány všechny zákonné podmínky. Ministerstvo také vyhotoví seznam schválených soutěţí a sdělí ho oficiálně Evropské komisi. Pořádání ministerstvem zemědělství neschválených soutěţí a koštů není nijak omezováno, nicméně vinaři, kteří získají ocenění z těchto soutěţí, je nemohou uvádět na etiketách vín Hodnocení a zatřídění vín Hodnocení a zatřídění vín je právní institut uvedený v 26 ZVV. Zatřídění vína podléhá a) jakostní víno; b) jakostní víno s přívlastkem; c) jakostní šumivé víno stanovené oblasti; BUBLÍKOVÁ, L. KRÁLÍČEK, A.: Problematika vinařských výstav a soutěţí v České republice, s. 26

27 d) aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti; e) pěstitelský sekt; f) jakostní perlivé víno, g) pokud je vyrobeno z vinných hroznů sklizených ve vinařské oblasti Morava nebo ve vinařské oblasti Čechy a nebylo zatříděno podle 23 jako víno originální certifikace. Na rozdíl od zákona č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů, podle nějţ bylo pověřeným orgánem Ministerstvo zemědělství ČR, provádí nyní hodnocení a zatřídění vín Státní zemědělská a potravinářská inspekce, resp. Komise inspekce pro hodnocení a zatřiďování vína. Členy komise mohou být fyzické osoby z řad vinařských odborníků mající platné osvědčení o sloţení senzorické zkoušky prováděné Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí nebo senzorické zkoušky podle Mezinárodní organizace pro normy (ISO), Deutsches Institut für Normung (DIN) nebo Österreichische Norm (ÖNORM). Před podáním ţádosti o zatřídění vína výrobce poţádá místně příslušný inspektorát Inspekce o odběr vzorků vína, které budou uţity pro rozbor vína, smyslové hodnocení vína a pro uchování vzorku vína. Odběr tří vzorků provede pověřený inspektor; ten také o odběru vzorků vína provede záznam, odebrané vzorky vína řádně označí, zapečetí a předá výrobci. Po provedení odběru vzorků vína doručí výrobce na své náklady jeden odebraný vzorek vína k rozboru do akreditované laboratoře nebo laboratoře pověřené Inspekcí. Laboratoř stanoví skutečný obsah alkoholu, celkový obsah alkoholu, obsah bezcukerného extraktu, obsah těkavých kyselin, celkový obsah SO 2, obsah volného SO 2, cukr, celkový obsah kyselin a jiné. Po doručení výsledků rozborů vzorků z laboratoře podá výrobce ţádost o zatřídění vína k inspektorátu Inspekce v Brně. Ţádost o zatřídění se vţdy podává na celou šarţi, která je uvedena v ţádosti o zatřídění. Hodnocení a zatřiďování vín provádí zpravidla sedmičlenná komise na svých zasedáních. Ke smyslovému hodnocení vína se pouţije druhý vzorek; třetí slouţí k uloţení u SZPI a kontrole výsledků rozboru. Přihlášené vzorky vína komise hodnotí v tomto pořadí: 1. tichá vína (jakostní vína, jakostní známková, jakostní odrůdová a jakostní vína s přívlastkem), 2. vína s obsahem CO 2 (v tomto pořadí: jakostní šumivé víno stanovené oblasti, pěstitelský sekt, aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti, jakostní perlivé víno) a 3. jakostní likérové víno. Vína jsou dále řazena dle barvy, aromatičnosti odrůdy, druhu přívlastku, ročníku, obsahu zbytkového cukru popřípadě dle zvolené technologie (barrique, rezerva, zrání na kvasnicích apod.). Jméno a adresa ţadatele musí být členům komise utajeny. Po hodnocení vína Komise 27