Název: Geografie Polska multimediálně. Úvod

Transkript

1 Název: Geografie Polska multimediálně Úvod Didaktickým cílem práce je, aby se student neučil jen holá fakta, ale aby k danému učivu přistupoval komplexně. Na druhou stranu jsou základní znalosti v rámci geografického vzdělávání nezbytné. Současně by si měl ale také student uvědomit jednotlivé souvislosti a zákonitosti mezi studovanými kapitolami a ze získaných znalostí by si měl umět vyvodit nové poznatky. Práce by měla také sloužit jako východisko pro zadávání tvůrčích úkolů, k tomuto účelu jsou především vhodné mapy a schémata. Při výuce by se měly uplatňovat i vlastní zkušenosti studentů a vhodným způsobem by měl být podněcován jejich další zájem o studium. K obohacení znalostí studentů jsou multimedia vhodná i jako zdroje informací pro samostatnou práci. Pro lepší přehlednost je fyzickogeografická a socioekonomická část klasicky rozdělena na jednotlivé kapitoly. Zpracovala jsem i kapitolu o dějinách, protože jsou jedny z nejpozoruhodnějších v Evropě a ovlivňují polský společenský život až dodnes. Text je bohatě doplněn mapami, grafy a obrázky, které jsou vhodné pro lepší ilustraci probírané látky. Polsko jsem si vybrala z toho důvodu, že i když tato země hraničí s Českou republikou, známe ji ze všech sousedících států nejméně. Většinou toho víme mnohem více o vzdálenějších exotických zemích. To Poláci toho ví o naší zemi daleko víc. Multimediální verzi jsem zvolila pro možnost názornější výuky. Elektronické pomůcky se postupem času staly nepostradatelnou součástí vzdělávacího procesu. V minulosti jimi byly meotar, video a audio nahrávky. Dnes se díky internetu, data projektoru a velkému množství výukových programů naskýtají mnohem širší možnosti, jak získat a efektivně interpretovat nové informace. Vizuální formou si student nenásilně a trvaleji zapamatuje probíranou látku. Výhodou je také snadnější manipulace s textem, uživatel si může rychleji vyhledat pouze ty informace, o které má zájem. Kvůli rostoucímu rozsahu předávaného objemu látky a s odezníváním memorického přístupu edukace je ale současně nutná postupná inovace didaktických přístupů. Jednou z nejpropracovanějších didaktických forem je bezesporu digitální prezentace. Její použití s sebou přináší řadu didaktických, ekonomických a sociálních efektů. Digitální 1

2 prezentace přispívá ke zdokonalování technické gramotnosti studentů, neboť se tímto způsobem skrytě učí prezentačním dovednostem. Jejich prostřednictvím přispívají učitelé ke zpestření a snadnějšímu pochopení probíraného učiva. Právě touto formou lze spíše upoutat pozornost i těch studentů, kteří o výuku obvykle nejeví zájem. Multimedia v současnosti nabízí široké možnosti i ve vzdělávání nestudujícím občanům. CD je prvotně určeno pro výuku geografie na gymnáziích, dobře však poslouží i laické veřejnosti, která má v úmyslu dozvědět se více o této zemi. Proto jsem se i já rozhodla svou práci vytvořit v elektronické podobě, a tak ji zpřístupnit širší veřejnosti. 2

3 Rešerše Zpočátku se mi zdálo nemožné zajistit si kvalitní zdroje o Polsku, aniž bych tuto zemi osobně nenavštívila. Jakákoli literatura o Polsku, beru li v úvahu i cestovatelské průvodce, není na českém trhu téměř žádná. Výjimkou jsou knihy o polské historii. O Polsku toho víme máloa určitě by se to mělo změnit. Mělo by přibýt více knih o této zemi, třeba i turistických průvodců. Příruček pro správné vedení výuky bylo napsáno mnoho, na českém trhu ale není dostatek publikací o využívání multimédií ve výuce, aby se mohli učitelé v této oblasti zdokonalit. Co se akademického prostředí týče, se zabývaly v posledních letech podobnými didaktickými tématy studenti katedry geografie, kteří vytvořili práce ve stejné duchu, ale o jiných zemích. Naopak práce, které by se zabývaly nějakou polskou problematikou přímo v souvislosti s geografií, jsem v knihovně Masarykovy univerzity žádné nenašla. Na fakultě sociálních studií se překvapivě mnoho studentských prací zabývá politickou situací v Polsku a postavením Polska v mezinárodních organizacích. Kdybych se ocitla v opačné situaci a měla v Polsku psát o Čechách, měla bych mnohem snadnější pozici. V polských knihkupectvích je publikací o České republice mnohem více. Naštěstí mi polské učebnice ochotně poskytl Mgr. Wojciech Szarek, polský student pobývající v tuto dobu na katedře geografie. Velmi mi také pomohl doc. Alois Hynek a RNDr. Vladimír Herber, kteří mi zapůjčili své knihy o Polsku. Mnoho informací jsem také získala na internetu, Polsko má mnoho kvalitních portálů o své zemi. Jak knihy, tak i webové stránky byly většinou v polštině, kterou jsem se musela ve čtené podobě pasivně naučit. 3

4 1. Obecné informace o Polsku Polsko (polsky Rzeczypospolita Polska) se nachází v severní části střední Evropy. Tato převážně nížinná země je na severu obklopena Baltským mořem, za nímž se rozkládá rozsáhlá nížina, jih země lemují pohoří Karpat a Sudet. S rozlohou pevniny km 2 se řadí na 9. místo v Evropě a 69. místo ve světě. K Polsku patří také Baltské moře zajímající plochu km 2. Polsko sousedí se sedmi státy, celková délka státních hranic činí km. Tab. 1 Délka hranic se zeměmi sousedícími s Polskem a Baltským mořem délka stát hranice[km] Rusko 210 Litva 103 Bělorusko 416 Ukrajina 529 Slovensko 539 Česká republika 790 Německo 467 Baltské moře 528 Obr. 1 Poloha krajních bodů Polska 4

5 (Zdroj: GUS) Rozdíl mezi nejsevernějším a nejjižnějším bodem činí 5 50', což je 649 km. Nejzápadnější a nejvýchodnější bod jsou od sebe vzdáleny o 10 01' čili 689 km. Název Polsko je odvozen od slova pole, která tomuto území dominovala v minulosti a převažují tu dodnes. Hlavním městem je s 1,6 miliony obyvatel Varšava. Polsko se administrativně člení na vojvodství. Měnou je 1 złotý. Polsko je republikou, v jejímž čele stojí prezident, který je volen přímo občany na dobu pěti let. Dolní komora parlamentu se v Polsku nazývá sejm, obdobou naší vlády je Rada ministrů. Státní svátek připadá na 11. listopad, den vyhlášení polského státu v roce Polsko je průmyslově zemědělský stát s řadou specifik. S nadsázkou můžeme říct, že je jedinou zemí Evropy, která se zvedla z mapy a popošla na ní o kousek dál. Velkou roli hraje v Polsku zemědělství, které zde bylo a je tradiční formou obživy. Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi, která se aktivně účastní politického dění ve státě. Polsko je členem mnoha mezinárodních organizací, například Organizace Spojených Národů (OSN), Organizace pro Hospodářskou Spolupráci a Rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Severoatlantické Aliance (NATO). Od května 2004 je Polsko členem Evropské Unie. Obr. 2 Proměny polských hranic v průběhu dějin (Zdroj: Krynicka Tarnacka T. : Geography of Poland, SOP Oświatowiec Toruń, 2005) 5

6 Otázky a úkoly k upevnění učiva 1. Jaký je časový rozdíl mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším místem v Polsku? 2. Které části polských hranic jsou přírodními hranicemi? 3. Po dobu jednoho týdne sleduj média a prezentuj aktuální informace týkající se Polska. 4. Vyjmenuj 5 společných a 5 odlišných znaků s Českou republikou. 6

7 2. GEOLOGICKÁ MINULOST 2.1 Strukturní jednotky Polsko se nachází na styku tří velkých evropských geologických jednotek: - prekambrická východoevropská platforma - paleozoická západoevropská platforma - jihoevropské území vytvořené alpínskou orogenezí 2.2 Prekambrium Severovýchodní část horninového podloží Polska je budována prekambrickou východoevropskou platformou. Její povrch je rozčleněn na sníženiny a vyvýšeniny, které tvoří samostatné tektonické podjednotky: vyvýšenina Łeby nadbałtycká sníženina mazursko suwalská vyvýšenina podleská sníženina Sławatická vyvýšenina nadbuŝańská sníženina Krystalické podloží je kryto sedimenty, které jsou nejmocnější ve snížených oblastech platformy. Sedimentace tu probíhala souvisle od spodních prvohor až do čtvrtohor. Na vyvýšeninách sedimentační vrstvy některých geologických období chybí. 2.3 Paleozoikum. Kaledonská a hercynská orogeneze. Druhou velkou jednotkou je paleozoická západoevropská platforma podílející se na stavbě většiny Polska. Hranicí mezi oběma platformami je Teisseyre - Tornquistova linie, což je tektonická porucha sahající až k Mohorovičičově ploše diskontinuity. Menší část paleozoického podkladu byla vyvrásněna v ordoviku a siluru během kaledonské orogeneze. Jedná se o jižní část Svatokřížských hor a Soví hory vystupujících na povrch. Stejně staré je také krystalické podloží horního Slezska, Nidziańské pánve a západního Pomořanska spočívající v hloubkách m. Po určitém období klidu zasáhly v karbonu většinu Polska hercynské horotvorné procesy, během nichž byly také 7

8 vyvrásněny Sudety a severní část Svatokřížských hor, které jsou geologicky nejpestřejšími oblastmi Polska. Jsou budovány mozaikou hlubinných, výlevných, metamorfních a usazených hornin. Nejvýznamnější jsou granity převládající v Sudetách, které jsou využívané jako stavební suroviny. Mezi nimi Sudety a Svatokřížskými horami se vytvořila slezsko krakovská prohlubeň s bažinami, které daly vzniknout v horním Slezsku ložiskům černého uhlí. Horké a suché klima panující v permu vedlo k intenzivnímu zvětrávání hornin. Od tohoto období se začal tvořit sedimentační pokryv platformy. V jižní části Polska, která byla souší, se tvořily v podmínkách aridního klimatu červené pískovce a slepence. V oblastech zaplavených mořem se nacházejí ložiska kamenné soli. Její největší ložiska se nacházejí v Kujawách. Rozložením mořských organismů v Dolním Slezsku a na severozápadě země vznikla ropa a zemní plyn. 2.4 Mesozoikum a terciér. Alpínská orogeneze. V druhohorách, zvláště v juře a křídě se moře střídavě rozšiřovalo a ustupovalo z území Polska. V mořském prostředí sedimentovaly vápence a dolomity, jejichž vrstvy jsou doprovázeny rudami zinku a olova. Největším místem jejich výskytu je Slezská vrchovina. Vápence jsou nejhojněji zastoupeny v Krakowsko Częstochowské vrchovině. Na sklonku druhohor a po velkou část třetihor probíhala alpínská orogeneze, během níž byly na jihovýchodě Polska vyvrásněny Karpaty. Karpaty se dělí na Vnitřní Tatry, Podhalí a Pieniny a na Vnější Beskydy a Beskydské podhůří budované flyšem. Hranicí mezi nimi je Pienińský podhorský pás. Tatry se skládají z krystalického masívu, na jehož složení se podílejí granity i metamorfované horniny, především ruly, které budují nejvyšší partie hor. Beskydy jsou budovány pravidelně se střídajícími vrstvami prachovců, drob a slepenců, které se nazývají flyš. Ten se začal usazovat od konce jury v depresi vyplněné mořem. Na konci křídy byly z mořského dna vyvrásněny Tatry. Přes ně se od jihu nasunuly flyšové příkrovy, které vyvolaly prohnutí zemské kůry a vznik Karpatské předhlubně, která byla v miocénu zaplavena mořem. S následným ústupem moře je spojená sedimentace soli. Na flyšové vrstvy je svým výskytem vázána ropa a zemní plyn. 8

9 Obr. 3 Průřez geologickou stavbou Karpat (Zdroj: Plit F. a kol.: Polska v dobie przekstałceń, WSIP Varšava, 1997) Alpínská orogeneze ovlivnila také vzhled hercynské části Polska. Na hranici obou platforem byl z původní středopolské brázdy vyzdvižen středopolský val. Po jeho obou stranách se vytvořil systém pánví: Na východě je to brzeŝna pánev, na západě jsou to pánve szczecińská, mogileńská, łódzká a miechowská. V jihozápadní části snížení se nachází předsudecká monoklina. 9

10 Obr. 4 Tektonická mapa Polska (Zdroj: Plit F. a kol.: Polska v dobie przekstałceń, WSIP Varšava, 1997) 2.5 Kvartér - zalednění V první části kvartéru, v pleistocénu, došlo k ochlazení klimatu. Docházelo ke střídání glaciálů, během nichž panovalo studenější klima a ledovec rostl, a interglaciálů spojených s oteplováním a ústupem ledovce. Polsko bylo postiženo čtyřmi zaledněními nazvanými podle místa jejich výskytu: podleské (zalednění Narwy) krakowské (zalednění Sanu) středopolské (zalednění Odry) baltické (zalednění Visly) 10

11 Nejstarší podleské zalednění zasáhlo severovýchodní Polsko. Během krakovského glaciálu se ledovec rozšířil až do podhůří Karpat a Sudet. Následovalo středopolské zalednění mající menší rozsah. Toto období se dále člení na chladnější stadiály (Liwca, Odry a Varty) a teplejší interstadiály. Kromě středopolských výšin se ve stadiálu Odry dostal ledovec až do oblasti Moravské brány v Ćechách. Během baltského glaciálu, jenž se dělí na několik fází, ledovec ustupoval z Pojezeří k Baltskému moři. Před 10 tisíci lety zmizel ledovec z polského území úplně. Obr. 5 Maximální zásah podleského glaciálu Obr. 6 Maximální zásah krakovského glaciálu Obr. 7 Maximální zásah středopolského Obr. 8 Maximální zásah baltského glaciálu glaciálu (Zdroj: Augustowski B. a kol.: Polska, Państwowe wydawnictwo naukowe, Varšava 1974) 11

12 Zalednění mělo velký vliv na utváření krajiny. Ve Skandinávii podlehlo mrazovému zvětrávání mnoho krystalických masívů. Prostřednictvím ledovců a jeho tajících vod byl materiál přinášen do Polska. Na jeho území se akumulovaly štěrky, písky a jíly těžené pro stavební účely. Kvartérní sedimenty pokrývají značnou část nížinného Polska. Jejich mocnost směrem na sever vzrůstá. Na předpolí ledovců se usazovala spraš, která dala vzniknout černozemím. Ke zvýšení členitosti zarovnaného povrchu došlo při ústupu ledovce, který za sebou zanechal pásy pahorků západo východního směru. Jeho dalším pozůstatkem jsou jezerní plošiny na severu. Po jeho odsunu z pevniny získala pobřežní linie Baltského moře konečnou podobu, byla zformována říční síť a začaly se tvořit půdy. Otázky k upevnění učiva 1. Co je to Teisseyre Tornquistova linie a co ohraničuje? 2. Vytvoř tabulku a doplň ji: geologické období suroviny oblasti výskytu 3. K jakým událostem došlo v Polsku během hercynského a alpínského vrásnění, došlo ke vzájemnému ovlivnění obou procesů, pokud ano, k jakému? 4.Jaký průběh mělo zalednění v Polsku (etapy, oblasti zásahu zalednění, vliv na krajinu)? 12

13 3. CHARAKTER POVRCHU 3.1 Obecný popis Převážná část Polska je tvořena nížinou, která zaujímá 91 % povrchu země. Terén skloněný k severu přechází ve východní polovině státu plynule ve vysočiny, v západní části se za Slezskou nížinou strměji zvedá Sudetské podhůří. Ještě větší předěl se nachází na jihu země, kde z Karpatské předhlubně vystupují horstva Karpat a na jihozápadě se za Slezskou nížinou tyčí Sudety. Průměrná nadmořská výška činí 173 m n. m. Nejnižším bodem je deprese v ústí řeky Visly mající 1,8 m n. m., nejvyšší vrcholem jsou Rysy v Tatrách dosahující m n. m. Obr. 9 Fyzickogeografická mapa Polska (Zdroj: Geograficzny atlas Polski, Polskie przedsiebiorstwo wydawnictw kartograficznych, Varšava 1997) 13

14 Obr. 10 Výškový profil Polska severojižního směru (Zdroj: Geograficzny atlas Polski, Polskie przedsiebiorstwo wydawnictw kartograficznych, Varšava 1997) 3.2 Pobřeží Baltského moře Tento pás území se táhne podél pobřeží Baltského moře od Štětínského pobřeží na západě až po Sępopolskou nížinu na východě. Dříve bohatě členité baltské pobřeží se proměnilo v důsledku mořské abraze a akumulace ve vyrovnanou pobřežní linii. Abrazivní činnost vln vedla k ústupu poloostrovů, které dostaly podobu strmých útesů. Známý je Redłowský útes při Gdaňské zátoce. Zálivy byly naopak vyplňovány sedimenty. Kombinací obou procesů vznikly mořské kosy. Jedná se o úzké protáhlé poloostrovy, které byly modelovány boční erozí a akumulací sedimentů, která probíhala ve směru protažení poloostrova. Díky převládajícímu západnímu mořskému proudění jsou orientovány vždy na východ. Kosy se mohou nacházet v různé podobě. Některé se vyskytují ve formě poloostrovů, největšími jsou kosa Hel a Wislanská kosa. Někdy kosy obloukovitě uzavírají zálivy, sedimenty přinášené mořskými proudy mohou záliv přehradit a dochází ke vzniku pobřežních jezer, největší z nich je jezero Łebsko. Místo jezer mohou být kosami přehrazeny podmáčené půdy, tzv. mořská blata. Všechny kosy jsou pokryty pomalu se pohybujícími dunami pravidelného tvaru, které se nazývají barchany. Největší se nacházejí na Łebské kose. Říční sedimenty jsou naplaveny především v deltě Visly, která se také nazývá śuławy Wisłane, a jsou hojně využívány v zemědělství. Hranici s pojezeřím tvoří zalomený terén rozřezaný několik desítek metrů hlubokými údolími.přímořské nížiny jsou ale převážně jednotvárnou krajinou, výraznější rozmanitostí je rozčlenění povrchu sítí malých pradolin. Dnes jsou pradoliny využívány řekami ústícími do Baltského moře. V okolí Štětína a Gdaňsku tu zůstala po čelních morénách lehce zvlněná krajina dosahující nadmořské výšky do 150 m n. m. 14

15 3.3 Mladoglaciální reliéf Foto 1 Velkopolské pojezeří v okolí Hvězdna Velký vliv na utváření krajiny mělo zalednění. Nejvíce se na charakteru reliéfu podílelo v oblasti posledního, baltského glaciálu, pro něhož je typický ostřejší předěl mezi terénními tvary a rozmanitější reliéf. Hovoříme o mladoglaciálním reliéfu krajiny, který zaujímá území pobřeží Baltského moře, Mazurskou jezerní plošinu, Pomořanskou jezerní plošinu a Velkopolskou jezerní plošinu. Ustupující ledovec měl za následek charakteristické pásovité uspořádání reliéfu východozápadního směru. Nejvyššími polohami mladoglaciálního reliéfu jsou čelní morény. Jedná se o pásma vyvýšenin rovnoběžkového směru, která vznikla sunutím ledovcových sedimentů před čelem ledovce. Směrem na sever se za čelní morénou rozprostírá rovina nebo lehce zvlněná morénová krajina, která původně spočívala pod dnem ledovce. Její povrch je bohatě rozčleněn na následující terénní tvary: drumliny podlouhlé štěrkovo písčité pahorky hromadící se v prasklinách poblíž čela postupujícího ledovce, které jsou orientovány kolmo k čelu ledovce a jsou pokryty nánosy tilu (Dobrzyńské pojezeří a v okolí města Hvězdno). kemy kulaté nebo podlouhlé pahorky tvořené z vrstev sedimentů ukládajících se v otevřených a širokých trhlinách ustupujícího ledovce (Kolneńská vysočina). 15

16 ozy podélné písčité valy zbudované činností vod tekoucími pod hydrostatickým tlakem z ledovce (okolí Poznaně). Obr. 11 Rozložení postglaciálních útvarů vzhledem k čelu ledovce (Zdroj: Krynicka Tarnacka T. : Geography of Poland, SOP Oświatowiec Toruń, 2005) V předpolí ledovce se rozkládají sandrová pole, zkráceně sandry. Jsou to velké plochy písčitých a štěrkových vrstev, které byly přinášeny vodami z tajícího ledovce. Mezi nejznámější sandrová pole patří Augustovský sandr a Tucholský sandr při řece Brdě. Směrem na jih vyhloubily ledovcové vody údolí, jimiž tehdy odtékaly na západ, protože ledovec bránil odtoku vod na sever. Tato údolí se nazývají pradolinami a dnes jimi už voda neprotéká. V pojezeří je největší pradolina Toruńsko Eberswaldská (Notecká) tvořící hranici se Středopolskými nížinami. Ustupující ledovec za sebou zanechal velké množství jezer. Jezerním oblastem se v Polsku říká pojezeří. Pomořanské pojezeří Tato západní část jezerní oblasti se rozkládá mezi údolími Odry a Visly, na jihu je ohraničena Noteckým údolím. Krajinný ráz Pomořanského pojezeří se utvářel v době pomořanského stadiálu, který zasáhl poměrně velké území a zanechal zde mnoho pravidelně rozložených jezer. Osou Pomořanského pojezeří je výrazný hřbet tvořený ledovcovými sedimenty. Nejvyšší nadmořské výšky se vyskytují na severovýchodě a přesahují 300 m n. m. (WieŜica, 329 m n. m.). Mazurské pojezeří Východní část pojezeří sahá od Visly až po střední Němen, z jihu není odděleno ostrou hranicí. Jezera jsou provázena močály a rašeliništi. Mazurské pojezeří bylo formováno během všech tří stadiálů baltského zalednění leščínského, poznaňského i pomořanského. Ledovec působil na menší plochu větší silou, která stlačila vyvýšeniny a zvýraznila tak sníženiny, které byly zatopeny vodou. Středem Mazurského pojezeří prochází sníženina vyplněná vodou, jejíž okraje se na západním a východním konci zvedají až do nadmořské 16

17 výšky 300 m n. m. Ve východní části pojezeří zbyly po činnosti ledovce velké skalní stěny a ledovcové balvany s hustotou výskytu několika tisíc balvanů na km 2. Po ústupu ledovce tu zůstaly jíly, které se podílely na zarovnání povrchu a daly v severní části pojezeří vzniknout Sępopolské nížině a Braniewské rovině, které kontrastují s morénovou zvlněnou krajinou. 3.4 Staroglaciální reliéf Jedná se o oblasti postižené staršími glaciály než baltský glaciál. Nejvýrazněji se na charakteru povrchu podílel Středopolský ledovec, který se rozšířil do Středopolských nížin, ke kterým řadíme Slezskou, Velkopolskou a Mazovskou nížinu, Podlesí a Lubelské Polesí. Pásmovité uspořádání glaciálních krajinných prvků je stejné jako v pojezeří, povrch je zde ale více zarovnaný, protože se v době baltského zalednění nacházely nížiny v periglaciální oblasti, kde podléhaly intenzivnímu mrazovému zvětrávání. Čelní morény z velké části oddenudovaly, většinou se zachovaly jen v podobě ostrovů, pásma morén jsou pozorovatelná například u Třebnického valu v jihozápadní části nížin. Dnové morény se zachovaly v podobě plochých rovin. Jižně od čelních morén je krajina protkána hustou sítí pradolin, které jsou v porovnání s pradolinami mladoglaciálního reliéfu mnohem menší. Severní hranicí Středopolských nížin prochází Toruńsko Eberswaldská pradolina, jižně od ní probíhají pradoliny Varšavsko Berlínská a Wrocławsko Magdeburská a další menší pradoliny. Původně strmé svahy se řítily na dna pradolin, které se stávaly širší a mělčí 17

18 Obr. 12 Síť pradolin v Polsku (Zdroj: Krynicka Tarnacka T. : Geography of Poland, SOP Oświatowiec Toruń, 2005) Ve střední části Mazovské nížiny se nachází Varšavská kotlina, která byla po ústupu ledovce zaplavena tajícími vodami. V jezeře se usazovaly série varvitých jílů. Dnes je tato aluviální rovina hojně využívána v zemědělství. Pradolinami odtékala voda z jezera s ostatními tajícími vodami na západ a odtud dále do Severního moře. Na říční terasy Visly které spočívají nad Varšavskou kotlinou byly naváty písečné přesypy, které jsou nejrozvinutější v Kampinoském pralese jihozápadně od Varšavy. Duny dosahující výšek metrů jsou výraznou dominantou okolní krajiny. Větry vanoucí od čela ledovce přinášely ledovcové sedimenty, z nichž jsou nejvýznamnější spraše, které se hromadily v Lubelské a Kielecko Sandomierské vrchovině a ve Slezské nížině. V Lubulském Polesí a Podleské nížině je povrch členitější. Pahorky se střídají s rovinami vzniklými naplavením materiálu z řek a jezer, která se rozlévají během častých jarních povodní. Jezera jsou ledovcového nebo krasového původu. Ledovcová jezera jsou často obklopená rašeliništi, bažinami a podmáčenými loukami, kterých je tu z celého území Polska nejvíce. 18

19 3.5 Vrchoviny Vrchoviny, v polštině WyŜyny Polskie, se nacházejí jižně od Středopolských nížin. Patří k nim Slezská, Malopolská a Lubelská vrchovina. Slezská vrchovina stupňovitě klesá formou kuest ke Slezské nížině. Na jihovýchodě se Malopolská vrchovina svažuje k Sandomierské kotlině. Rozmanitý reliéf je výsledkem orografických a denudačních procesů, které toto území v minulosti postihly. Velmi silné denudaci podléhala celá oblast během třetihor. Zvětralý materiál zasypával údolí, která se stávala širší a mělčí. V pleistocénu zde bylo jen málo míst pokrytých ledovcem a následné intenzivní periglaciální zvětrávání zničilo ostrůvky dávných morén a způsobilo zarovnání povrchu. Středopolský ledovec sem již nepronikl, ale silné větry vanoucí od čela ledovce sem zanesly velké množství spraší. Největších mocností dosahujíí na Lublinské vrchovině, Slezské nížině a na Podkarpatsku. Malopolská vrchovina se dále dělí na nižší podjednotky: Krakowsko Czestochowská vrchovina Nidzianská pánev Kielecko - Sandomierská vrchovina Svatokřížské hory Krakowsko Czestochowské vrchovině se také říká podle vápencového podloží jurského stáří Polská Jura. Četné svědecké hory svědčí o prvotní existenci vápencových hornin. Setkáme se zde se všemi typy krasových útvarů, v jižní části se nachází nejdelší jeskynní systém v Polsku. Svatokřížské hory jsou nejvyšší polohou polských vrchovin. Ve vyšších partiích hor vystupují skalní rumoviště, které místy nemají žádný vegetační kryt, proto se jim říká Lysohory. Mírně přesahují nadmořskou výšku 600 metrů. Foto 2 Polská Jura 19

20 Lubelská vrchovina se vyznačuje monotónnějším rázem krajiny, který vyplývá z vodorovného uložení sedimentů. Na spraších se vyvinuly četné úvozy. Jihozápadní část Lubelské vrchoviny přechází v pohoří Roztoče majících podobu valu, který plynule pokračuje na Ukrajinu. Velmi zajímavou polohu má z geomorfologického hlediska Krakov. Jeho severní část náleží do Krakovské vrchoviny, jižní do Karpatského podhůří, západní do sníženiny Krakovské brány a východní do Sandomierské kotliny. 3.6 Pohoří Karpatská soustava Moravská brána, kterou protéká řeka Odra, odděluje Karpaty od Sudet. Do karpatské soustavy patří také karpatská předhlubeň, což je tektonická sníženina situovaná severně od karpatských pohoří. Zahrnuje tři jednotky: menší Osvětimskou kotlinu a Sandomierskou kotlinu, která se rozprostírá v údolí řeky Visly a Sanu. Obě kotliny jsou spojeny úzkým průlomovým údolím Visly zvaným Krakovská brána. Kotliny jsou vyplněny miocénními sedimenty, na nichž spočívají ledovcové sedimenty, které se usazovaly během krakovského glaciálu. Předhlubeň je nejjižnějším místem výskytu ledovce v Polsku. Říční údolí jsou asymetrická, s prudšími svahy orientovanými na jih, které způsobily vznik aluviálních kuželů a tím posouvání řeky Visly na sever. Směrem na jih začíná terén stoupat. Prvním stupněm je Karpatské (Beskydské) podhůří, které je tvořeno širokými a mírnými údolími. Následuje vrásové pohoří Beskydy mající příkrovovou stavbu. Krajinotvorné procesy vytvořily pásma dlouhých a rovnoběžných hřbetů o strmých stěnách a mírné hřbetové linii. V krakovském glaciálu byla údolí bočně modelovaná soliflukcí. Beskydy se člení na: 1) Beskydy Západní, které se dále dělí: Beskyd Vysoký (maximální nadmořská výška m n.m.) Beskyd Nízký 2) Beskydy Východní, z nichž do Polska zasahují pouze Bieszczady překračující 1300 m n.m. 20

21 Nejvyšším polohou Polska jsou Tatry. Jedná se o mladé kerné pohoří s ostrými štíty a úzkými hlubokými údolími. Od Beskyd je odděluje Podhalanská kotlina. Severovýchodně od Tater se nacházejí Pieniny zbudované z vápenců, které daly pohoří malebný vzhled bílých hor. V horních částech tatranských údolí tu po činnosti ledovce zůstaly cirky (ledovcové kotle). Jsou výsledkem činnosti hloubkové a boční eroze ledovce. Ze tří stran jsou ohraničené strmými stěnami a z jedné oddělené od okolního terénu vysunutým stupněm. Někdy mohou být cirky vyplněny vodou, hovoříme o tzv. stavech. Mimo ně jsou zde hojná i morénová jezera Sudety a Sudetské podhůří Sudety tvoří následující pohoří: Jizerské hory Kačavské hory Krkonoše Rudavy Janovické Soví hory Walbrzyšské (Kamenné hory) Stolové hory Bardské hory Bystřické hory Orlické hory Masív Sněžníku Opavské hory Obr. 13 Pohoří tvořící Sudety (Zdroj: www. sudety. info.pl) 21

22 Tato oblast nacházející se na jihozápadě země jsou součástí vyšší tektonické jednotky Český masív. Sudety se od Sudetského podhůří strukturně neliší, odděluje je ale třetihorní zlom, který způsobil zvednutí Sudet. Během alpínské orogeneze došlo k omlazení reliéfu. Ten ale podléhal od paleogénu denudaci, díky níž jsou dnes vrcholky hor zploštělé. Tato stavba je nejvíce viditelná na dlouhém plochém hřbetu Krkonoš. Nejvyšším bodem Sudet je Sněžka na česko polské hranici dosahující 1602 m n. m. Středem Sudet prochází Kladská kotlina, která je největší sníženinou celých Sudet. V době pevninského zalednění bylo podhůří pokryto ledovcem a jeho sedimenty, zatímco hory podléhaly erozi. Na úpatí hor se nacházejí kamenná moře vzniklá vodním a mrazovým zvětráváním. Pozůstatkem po horském ledovci jsou ledovcové kotle, ve kterých se někdy zachovala jezera. Stavba Stolových hor má deskovitý charakter nenacházející se nikde jinde v Polsku. Bloky zpevněných pískovců jsou od sebe odděleny nepropustnými slíny a jíly. Různá odolnost skal vůči zvětrávání způsobuje, že Stolové hory jsou velmi bohaté na zajímavé skalní útvary. Otázky k upevnění učiva 1. Čím se liší mladoglaciální reliéf od staroglaciálního a kde se v Polsku vyskytuje? 2. V čem by se lišila polská krajina od současného stavu, kdyby nebyla postižena zaledněním. 3. Přiřaďte k následujícím pojmům příslušné oblasti drumlina Helský poloostrov vápenec Lubelská vrchovina duna Mazurské pojezeří cirk Malopolská vrchovina úvoz Tatry 4. Jaká je stavba a morfologie jednotlivých Karpatských jednotek? 5. Jak vypadala říční síť v pleistocénu a jaké stopy ponechala na současné krajině? 22

23 4. Klima 4.1 Vzduchové hmoty Polsko se nachází v mírném podnebném pásu se značnou proměnlivostí klimatu způsobenou výskytem frontálních rozhraní. Z tohoto pohledu je zdejší klima klasifikováno jako mírně teplé proměnlivé klima 1. Na území Polska pronikají v průběhu roku vzduchové hmoty z různých směrů. Největší měrou se na klimatu podílejí polární oceánské a polární kontinentální hmoty ovlivňující počasí po celý rok. Tropické kontinentální, tropické oceánské a arktické hmoty mají spíše sezónní charakter. Obr. 14 Směr proudění vzduchových hmot ovlivňující počasí v Polsku v zimě a v létě ( Zdroj: Krynicka Tarnacka T. a kol.: Geography of Poland, SOP Oswiatec, Toruň 2004) Charakteristika vzduchových hmot: - polární oceánské vzdušné masy proudící z oblasti islandské tlakové níže, přináší oblačné počasí a vzrůst vlhkosti,v létě ochlazení, v zimě oteplení a mlhy - polární kontinentální vzduch pocházející ze střední Asie způsobuje v létě horko a sucho a v zimě tuhé mrazy beze srážek - tropický mořský vzduch z oblasti azorské tlakové výše se projevuje především v létě, které je teplé a vlhké - díky tropickému kontinentálnímu vzduchu vanoucímu ze severní Afriky panují horká suchá léta a začátky podzimu - arktické vzduchové hmoty se projevují v zimě silnými mrazy a sněhovými srážkami, na jaře přízemními mrazíky 23

24 Zdejší proměnlivé klima vedlo k vyčlenění šesti ročních období. Jsou jimi předjaří, jaro, léto, podzim, období před zimou a zima. Změna počasí nastupuje v pravidelném 3 5 denním cyklu. 4.2 Teplotní režim Roční průměrná teplota vzduchu se většinou pohybuje v rozmezí 6 8 C. Nejchladněji je v Tatrách, kde roční průměr odpovídá 5 C, nejtepleji v okolí Poznaně, v Sandomierské kotlině a ve Slezské nížině s teplotou 8,5 C. Pomineme li vliv nadmořské výšky, tak je nejchladněji v severovýchodní části země, nejtepleji je na jihozápadě. Letní teploty klesají směrem na sever, kde se projevuje ochlazující efekt Baltského moře, v zimně se v důsledku růstu kontinentality teplota snižuje směrem na severovýchod. Obr. 15 Průměrné lednové teploty vzduchu Obr. 16 Průměrné červencové teploty (Zdroj: Atlas klimaticzny Polski ImiGW) vzduchu Izohyety zimních teplot mají poledníkový průběh, který odráží vliv kontinentality klimatu. Naopak izohyety letních teplot probíhají rovnoběžkově podle uspořádání morfologických pásů. Amplitudy teplot jsou nejnižší na pobřeží, nejvyšší podél východní hranice země. Vegetační období, které je určeno počtem dnů s teplotou vyšší než 5 C, je nejkratší na Suwalském pojezeří a v Podleské nížině s počtem 180 dní. Na většině území trvá 200 dní,220 dní pak v západním Polsku, ve Slezské nížině a v Podkarpatských kotlinách. 24

25 4.3 Chod srážek, oblačnost Množství srážek závisí především na nadmořské výšce a expozici svahů. Vzdálenost od oceánu má v Polsku podružný význam. Rozložení srážek v průběhu roku není rovnoměrné. 2/3 srážek připadají na letní půlrok, směrem na sever v zimě srážek přibývá, naopak na východ se rozdíl mezi oběma obdobími prohlubuje. Oblačné počasí převažuje v zimě, na západě je ale v tomto období oblačných dnů méně. V Karpatech je v zimě v porovnání s létem málo oblačnosti, na pobřeží je častý výskyt oblačnosti v létě. V tomto období je mnoho jasných dnů a to zejména na východě. Obr.17 Roční úhrny srážek (Zdroj: Instytut Meteorologii a Gospodarki Wodnej) Průměrný srážkový úhrn činí 600 mm/rok. Nejméně srážek za rok, 470 mm, spadne na Kujawském pojezeří, které leží ve srážkovém stínu Pomořanského pojezeří. Mezi oblasti s úhrnem do 600 mm srážek za rok patří také Středopolské nížiny, nadprůměrné množství srážek se nachází v oblasti pobřeží, pojezeří, vrchovin a hor. Zde srážkové úhrny převyšují 1000 mm, v nejvyšších partiích Tater dosahují až 1800 mm. 25

26 Obr. 18 Roční chod teplot a srážek ve vybraných polských městech (Zdroj: Geograficzny atlas Polski, Polskie przedsiebiorstwo wydawnictw kartograficznych, Varšava 1997) 4.4 Větrné proudění Na polském území dominují větry západní, dále větry jihozápadní vanoucí hlavně v létě a severozápadní pronikající do Polska spíše v zimě. V Karpatech převažují větry jižního a jihozápadního směru. Podíl východních větrů směrem na východ vzrůstá. V Polsku mají své zastoupení i lokální větry. Na pobřeží se vyskytují brízy, vlhké větry vanoucí z moře na pevninu.v Sudetech, v Karpatech a v menší míře i na Pomořanském pojezeří se zase setkáme s fény. Ty vznikají při překonávání horských překážek. Na návětrné straně hor větry zkondenzují a vyprší se. Na závětrné straně pak padají teplé, suché větry do údolí. Jejich výskyt je nejhojnější v Podhalí, proto se jim v Polsku říká halné větry. 4.5 Klimatická regionalizace Na základě teploty, délky trvání ročních období, množství a rozložení srážek se Polsko dělí na pět klimatických regionů 2 : 1) západní oblast převládají oceánské vlivy, mnoho srážek, nadprůměrná roční teplota vzduchu, nižší teplotní amplitudy, brzké a dlouhé jaro, dlouhé léto, krátká a mírná zima s krátkým trváním sněhové pokrývky 26

27 2) severní oblast dominují oceánské vlivy, větší množství oblačných dnů se srážkami a nízkými amplitudami teploty, zima a léto trvají krátce 3) východní oblast projevuje se kontinentalita klimatu, vysoká amplituda, málo srážek,časné a dlouhé léto s velkým počtem slunečných dnů, dlouhou zimou a dlouhým trváním sněhové pokrývky 4) jižní oblast západní část je pod vlivem oceánského klimatu, východní má charakter klimatu modifikovaný vlivy hor, nízkými teplotami, zvýšenými srážkami a velkou proměnlivostí počasí podmíněnou nadmořskou výškou a expozicí svahů 5) centrální oblast vykazuje střední hodnoty většiny atmosférických prvků, podprůměrný je srážkový úhrn 1 (podle Mordawski Jan, Wiecki Wojciech: Geografia Polski 3) 2 (podle Atlas geograficzny Polski) Otázky k upevnění učiva 1. Jaké vzduchové hmoty ovlivňují počasí v Polsku v létě? 2. Jaké oblasti Polska jsou nejsušší a proč? 3. Kde se setkáme s halnými větry a jak se projevují? 27

28 5 HYDROLOGIE K vytvoření systému povrchových vod v Polsku došlo teprve nedávno. V mladších třetihorách se formovala říční síť v jižním Polsku, zatímco na severu země vznikla až ve čtvrtohorách po ústupu baltského ledovce, který za sebou zanechal velké množství jezer. 5.1 Řeky 99,7 % polského území patří k úmoří Baltského moře. Z něho náleží většina do povodí řeky Visly (55,7 %) a Odry (33,9 %). Zbytek připadá na řeky ústící přímo do Baltského moře (9,3 %) a na povodí řeky Němen (0,8 %). K úmoří Černého a Severního moře se řadí jen 0,2 % a 0,1 % plochy země. Hraničním bodem, ze kterého stékají řeky do všech zmiňovaných moří, je Trojmořský vrch (Králický Sněžník) na hranicích s Českou republikou. Obr. 19 Mapa povodí řek a jejich průtoků (Zdroj: Geograficzny atlas Polski, Polskie przedsiębiorstwo wydawnictw kartograficznych, Varšava 1997) 28

29 V době zalednění převažoval rovnoběžkový směr odtoku řek na západ, který probíhal hustou sítí pradolin. Některé z nich jsou ještě dodnes protékány řekami, sklon k severu je ale zároveň přiměl překonat morénové vysočiny a vytvořit průlomová údolí. Tyto řeky, například Varta a Odra, mají kvůli střídajícím se pásmům morén typický schodovitý průběh. Tato skutečnost se promítá i do pravoúhlého tvaru říční sítě Varty. Uspořádání říční sítě v Polsku je úzce spjato s ukloněním povrchu od jihovýchodu k severozápadu. Proto v Polsku dominují pravostranné přítoky. V případě Visly a Odry je společný poměr mezi jejich levostrannými a pravostrannými přítoky 3:7. Většina řek pramení na horách a vrchovinách na jihu země a v pojezeří. Horní toky řek jsou ale v porovnání se středními a dolními toky mnohem kratší. V místech, kde se řeky dostávají z vrchovin do oblastí rovin, se akumuluje mnoho sedimentů, které někdy vystupují nad hladinu a tvoří rozsáhlé náplavové kužely. Typické kužely se nacházejí na Visle v oblasti Mazovské nížiny. Nahromaděné sedimenty mohou někdy vést i k bifurkaci. To znamená, že se řeka rozdělí na více částí a každá část teče do jiné řeky. Typickým příkladem je řeka Obra, část jejích vod odtéká do Varty a část do Odry. Většina polských řek má dešťovo sněhový režim. Svého maxima dosahují řeky v níže položených oblastech na jaře při tání sněhu. Vyšší vodní stavy jsou u těchto řek zaznamenány i v létě, kdy spadne nejvíce srážek. Na horách jsou řeky nejvodnější v létě. Obr. 20 Roční chod řeky Visly (Zdroj: Krynicka Tarnacka T. a kol. : Geography of Poland, SOP Oswiatowec, Toruň, 2005) 29

30 Největší polskou řekou je Visla. Vzniká soutokem Černé Viselky a Bílé Viselky, které pramení ve Slezských Beskydech. Do oblasti Středopolských nížin se dostává průlomovým údolím rozdělujícím Malopolskou a Lubelskou vrchovinu. Po ústí řeky Brdy opouští Noteckou pradolinu, kudy dříve pokračovala na západ, a prořezává se přes morénové valy pojezeří. Poté již plyne bez zdolávání překážek do Baltského moře. Oblast deltovitého ústí Visly se nazývá śuławy Wisłane. Delta se skládá ze dvou ramen, východního Nogatu vlévajícího se do Viselského zálivu a západního ramena vlastní Visly směřujícího do Gdaňského zálivu. Odra pramení v Oderských vrších. Střední část toku teče střídavě pradolinami a průlomovými údolími stejně jako její největší přítok Varta. Díky tomu mají obě řeky pravoúhlý průběh. Odra se před ústím větví na dvě ramena, která se obě vlévají do Štětínského zálivu. Pomalu tekoucí řeky nížinných oblastí Polska jsou vhodné pro budování kanálů, z nichž nejdelší byl postaven mezi řekami Wieprz a Krzna. Slouží k odčerpání vody ze zamokřených oblastí a k dodání vody do míst s jejich nedostatkem. V dopravě je nejvyužívanější Bydgošťský kanál mezi Vislou a Notecem. Tab. 2 Hydrologické charakteristiky Visly a Odry Visla Odra délka toku [km] plocha povodí [km2] průtok v ústí [km3] nadm. výška pramene [m]

31 Obr. 21 Levostranné a pravostranné přítoky Visly (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia polska 3, Operon, Gdyně, 2004) 5.2 Jezera V Polsku se nachází přes 9000 jezer, které zaujímají 1 % povrchu země. Více než 8000 z nich jsou pozůstatkem baltského zalednění. Nejvíce jezer se vyskytuje v Pomořanském pojezeří, jsou ale plošně menší než jezera Mazurského pojezeří. Zdejší velká jezera mají na rozdíl od Pomořanského pojezeří nepravidelný tvar. V rámci Mazurského pojezeří je někdy samostatně vyčleňováno Suwałské pojezeří. Významnými jezerními oblastmi jsou také Velkopolské pojezeří, zdejší jezera jsou pozůstatkem středopolského ledovce stadiálu Varty, a Leczynsko Wlodawském pojezeří s krasovými jezery. 31

32 Obr. 22 Hustota jezer v Polsku (v %) (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia polska 3, Operon, Gdyně, 2004) Jezera se od sebe mimo jiné odlišují způsobem vzniku. V Polsku můžeme najít tyto typy jezer: ledovcová jezera dělí se na 2 podtypy: morénová jezera vznikla na dně nebo při čelu ledovce v místech s nedostatkem morénového materiálu, ve kterých voda vyplnila prohlubně postižené ledovcovou erozí. příklady jezer: Śniardwy největší polské jezero, Mamry rynnová jezera jsou protáhlého tvaru s nerovnoměrně členitým dnem, byla vytvořena proudem vody vytékajícím z ledovce příklady jezer: Hańcza nejhlubší polské jezero, Gopło horská jezera zahrnují 2 skupiny jezer: cirky (stavy) jezerní mísy byly vymodelovány ledovcem příklady jezer: Černý stav, Velký stav morénová jezera vznikla přehrazením údolí morénou příklad jezera: Mořské oko v Tatrách krasová jezera příklady jezer: jezera v pánvi řeky Nidy dunová jezera příklady jezer: jezera mezi řekami Vartou a Notecem deltová jezera příklady jezer: DruŜno a Dąbie v deltě Visly 32

33 pobřežní jezera byla vytvořena přehrazením zálivu kosou příklady jezer: Łebsko mrtvá ramena řek příklady jezer: Czerniakowské jezero u Varšavy Tab. 3 Největší jezera v Polsku plocha jezero [km 2 ] Sniardwy 113,8 Mamry 104,4 Lebsko 71,4 Tab. 4 Nejhlubší jezera v Polsku hloubka jezero [km] Hancza 108,5 Drawsko 79,7 Wielky Staw 79,3 V Polsku se nachází i kryptodeprese, např. jezero Miedwie, jehož hladina se nachází 29,7 m pod hladinou moře. Jezera jsou důkazem existence velmi mladého reliéfu. V minulosti bylo i v oblasti Středopolských nížin mnoho jezer. Časem se v nich ale usazují sedimenty, mělčí jezera zarůstají a mění se v bažiny a rašeliniště. 5.3 Bažiny Bažiny a rašeliniště zaujímají v Polsku plochu km 2. Převládají na severu a východě země. Buď jsou místy s vysoko položenou hladinou podzemní vody nebo pozůstatkem zanikajícího jezera jako např. BiebrŜanské bažiny v Podleské nížině. Dalšími významnými bažinnými oblastmi jsou bahna podél přítoků řeky Narew a bažiny lemující hranici s Běloruskem a Ukrajinou v Lubelském Polesí. 33

34 5.4 Zásoby vod Polsko patří k zemím s malými zásobami vod. Mimo malé množství srážek ve střední části země je důvodem nížinná poloha Polska, která je nepříznivá pro budování přehrad. Největší polskou přehradou je Solińskie jezero na řece San, za ním následují Włocławské jezero na Visle a Jeziorsko na Vartě. Polsko oplývá také vysokým počtem rybníků, které jsou hojně zastoupeny v údolí řeky Baryczy ve Velkopolsku a v okolí města Rybnik v Horním Slezsku. K pitným účelům jsou využívány podzemní vody, největší množství se jich vyskytuje v horách, v údolí velkých řek a v artézských pánvích, konkrétně ve Varšavské a Łodžské pánvi. Zásoby vod jsou nerovnoměrně rozloženy. K oblastem s nedostatkem vod náleží: Velkopolské pojezeří s nízkým srážkovým úhrnem Łodž nacházející se na rozvodí Kielecko Sandomierská vrchovina lokalizovaná v krasu Hornoslezská průmyslová oblast (GOP) s vysokou hustotou osídlení a koncentrací průmyslu Oblasti s dostatkem vody: Karpaty a Podkarpatí Sudety Mazurské a Pomořanské pojezeří Obr. 23 Oblasti s deficitem vod v Polsku (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia polska 3, Operon, Gdyně, 2004) 34

35 Otázky k upevnění učiva 1. Zaznačte do slepé mapy 5 velkých řek a ohraničte přibližné hranice jejich povodí.. 2. Kde se nachází a jakým způsobem vzniklo největší a nejhlubší polské jezero? 3. Proč je říční síť nížinného Polska mladší než na zbylém území, jaká byla její dřívější podoba? 35

36 6. PŮDY Půdy se začaly v Polsku tvořit po ústupu ledovce převážně na třetihorních a kvartérních glaciálních sedimentech. Po oteplení na počátku holocénu se ustálily klimatické podmínky a došlo ke změně vegetačního krytu, pustinné oblasti tundry porostly lesy. Tak byly vytvořeny optimální podmínky pro rozvoj půd. 6.1 Půdní typy Nejrozšířenějším půdním typem jsou podzoly, v Polsku nazývané bielice. Vyvinuly se na písčitých sedimentech, které se usazovaly na předpolí ledovce. Na mnohých z nich se nacházejí jehličnaté, především borové lesy. Tyto půdy zaujímající 55 % polského území se nalézají ve všech regionech Polska. Dělí se na další kategorie: bielice světlé až bílé s intenzivním vymýváním bielicové půdy tmavší, méně promyvné rezavé půdy charakteristické barvy se slabší podzolizací plavé půdy blíží se hnědým půdám, v Polsku mají největší zastoupení Hnědé lesní půdy se vytvářely pod listnatými a smíšenými lesy na hlinitých a jílovitých sedimentech. Pokrývají 20 % území Polska. Ve větších komplexech se vyskytují na Mazurském pojezeří a na Velkopolské nížině. Sudetským a karpatským pohořím dominují málo vyvinuté rankery a litosoly, v zalesněných oblastech hor převládají díky velkému podílu jehličnanů kyselé hnědé půdy. Na spraších periglaciálních oblastí vznikly úrodné černozemě. Náleží jim jen 1 % povrchu státu, do něhož patří jižní část Slezské nížiny, Lubelská vrchovina při hranicích s Ukrajinou a Malopolská vrchovina v blízkosti Krakowa a Sandomierská vrchovina. Na Velkopolském pojezeří, ve Velkopolské nížině a v okolí Wroclawi se vyskytují zemědělsky hojně využívané černice. Na vápencové podloží se vážou rendziny, které tvoří podstatnou část Malopolské a Lubelské vrchoviny. Rendziny na sádrovcích se nacházejí v Nidzianské pánvi. 36

37 Velké řeky jsou lemovány fluviálními půdami, kterým se v Polsku říká mady. V deltě Visly se rozkládají největší plochy těchto půd, které jsou vhodné i k pěstování náročných plodin. S glejovými půdami se setkáme v údolí řek Biebrzy, Narwy a na Lubelském Polesí. Zasolené půdy, zejména solončaky, se vyskytují lokálně na Baltském pobřeží, na Kujawách a v Nidzianské pánvi. Obr. 24 Mapa půdních typů Polska (Zdroj: Narodowy Atlas Polski, 1994) 6.2 Úrodnost půd Polské půdy jsou pro zemědělství méně příznivé, často jsou kyselé a vyžadují vápnění. Tyto úpravy rozhodně nepotřebují půdy oblastí śuławy Wisłane, Lubelské vrchoviny, Sandomierské vrchoviny a Slezské nížiny patřící se k nejúrodnějším oblastem země. 37

38 Podle úrodnosti se půdy v Polsku člení do šesti tříd. 1. třída nejúrodnější, zahrnuje černozemě, černice, vysušené mady a hnědé půdy na spraších 2. třída podobné typy půd jako u první třídy mající ale horší vodní podmínky,hlubší rendziny a některé dobré plavé půdy 3. třída hnědé a plavé půdy, degradované černozemě, písčité mady, rendziny 4. třída - hnědé a plavé půdy, dobré bielicové půdy, těžké mady, rendziny 5. třída slabé hnědé půdy, rezavé, písčité bielice a mady, kamenité horské půdy 6. třída nejméně úrodné, k nimž řadíme iniciální půdy, velmi kyselé bielice podmáčené mady Do prvních dvou tříd náleží jen 3 % povrchu, do 3. a 4. třídy 62 % a málo úrodných je 35 % území Polska. 6.3 Eroze půd Díky rovinnému charakteru území nemá vodní eroze na intenzivně obdělávané plochy středního Polska tak patrný vliv. Pro zemědělství je však nevýhodné, že erozi poměrně snadno podléhají nejúrodnější typy půd. Proti tomu se lze bránit například vysazováním stromů mezi jednotlivými lány polí. Nejvíce erozi čelí jižní pohoří, vrchoviny a neodvodňované oblasti ústí Visly do moře. Východní část Velkopolska a Kujawy jsou postihovány větrnou erozí. Nedostatek srážek způsobuje přesušení úrodných sprašových půd a napomáhá tak jejich odnosu. Celkově podléhá erozi jedna pětina území. Otázky k upevnění učiva 1. Vyber si část polského území, které je tvořeno nejméně třemi různými půdními typy a vysvětli, co mělo vliv na jejich vznik. 2. Jaký je vztah mezi zaledněním a výskytem podzolů v Polsku? 3. Které jsou nejúrodnější oblasti Polska? 38

39 7. BIOTA 7.1 Nástup současné bioty Současná biota se začala formovat na počátku holocénu a je v porovnání s ostatními evropskými zeměmi velice mladá. Původní rostliny a živočichové periglaciálních oblastí byly přinuceny následovat ustupující ledovec na sever. Uvolněný prostor začaly osidlovat nové druhy z jihu. Původní tundra byla pokryta lesy, ve kterých našlo útočiště mnoho nových rostlin a živočichů. Dnes náleží značná část polského území do vegetační oblasti západoevropských smíšených lesů, výjimkou je severovýchodní část státu ležící ve východoevropské oblasti smíšených lesů a jihovýchodní část řadící se do oblasti východoevropských stepí. 7.2 Flóra Rostliny pronikající do Polska z jihozápadu spadají do atlantské floristické oblasti, jihovýchodní druhy jsou součástí pontské floristické oblasti. Nepatrný zlomek pleistocénní a také pliocénní flóry a fauny přetrval v podobě reliktů na svých původních stanovištích až dodnes. Jedná se především o některé zástupce vysokohorské flóry Karpat. V Polsku najdeme i různé endemické druhy, z nichž je nejznámější modřín polský z rostoucí v Malopolské vrchovině a v Karpatech a jedle ojcowská z oblasti Ojcowského parku v Malopolské vrchovině Lesy (zalesněnost) Lesy zaujímají v Polsku 28 % rozlohy. Jejich rozmístění je nerovnoměrné. Lesy se dnes vyskytují hlavně na sandrech, podmáčených terénech, horských oblastech a dalších nehostinných stanovištích. Právě na nich se zachovala podstatná část původních lesních komplexů, které se nazývají puszcze. Další vliv měl na odlišnou lesnatost fakt, že Polsko bylo rozděleno různým zemím. Bývalá pruská část je zalesněna nejvíce, další rozsáhlé lesní plochy jsou situovány poblíž dřívější prusko - ruské hranice, např. Puszcza Piska, Kurpiowska a Augustowska. Vysokou lesnatost vykazuje i nehostinná severovýchodní část státu. Největším lesním komplexem je s plochou 180 tis. ha Puszcza Kurpiowska (lokalizace viz. kapitola Ochrana životního prostředí). 39

40 Lesy (druhové složení) ¾ z celkové rozlohy země připadají na jehličnaté lesy, které se v Polsku nazývají bory, listnatým lesům se zase říká grady. Podle převažujícího druhu dělíme bory na sosnové, smrkové, jedlové a smíšené. Sosnové bory jsou nejrozšířenějším lesním typem. Převažují v nich borovice, které za svou přední pozici vděčí i přednostnému vysazování v 19. století. Jejich největší plochy se nacházejí na území Středopolských nížin, kde často rostou na sandrech a na říčních terasách pokrytých písečnými přesypy. Směrem k vrchovinám přecházejí v bory sosno smrkové. Na severovýchodě dominují smrkové bory. S jedlovými bory se setkáme jen ve Svatokřížských horách v oblasti Puszcze Jedlové. Obr. 25 Potenciální vegetační formace v Polsku (Zdroj: Geograficzny atlas Polski, Polskie przedsiebiorstwo wydawnictw kartograficznych, Varšava 1997) Grądy pokrývají 10 % země. V minulosti bylo těchto lesů čtyřikrát víc a převažovaly nad jehličnany. Většina jich byla ale vykácena a přeměněna v ornou půdu. Mimo vícedruhové listnaté lesy přetrvaly na severozápadě země bučiny. V poválečném období byl zaznamenán pokles borů na celkové rozloze státu a nárůst podílu listnatých stromů. 40

41 V údolí velkých řek a v nižších polohách, které byly občas zatopené vodou, rostly lužní lesy. Dříve byly v Polsku dosti rozšířeny. Dnes se nachází jen v údolí řeky Baryczy a na Mazurském pojezeří. Nejvíce zastoupeným druhem lužních lesů je vrba. V oblastech trvale zaplavených vodou se daří olšovým lesům, z nichž do současnosti zbyly jen jejich fragmenty. Jediným místem v Polsku, kde můžeme shlédnout všechny typy lesů v nezměněné podobě, je Puszcza Białowieska Ostatní vegetační formace Travnaté porosty jsou reprezentovány loukami, které většinou nahradily listnaté a lužní lesy, a stepmi tvořícími původní vegetační pokryv. Na jihovýchod země zasahuje výběžek východoevropských stepí. Lokálně se stepi vyskytují v Nidzianské pánvi, Krakovsko Czestochowské vrchovině a Slezské nížině, kde jsou vázány na vápenné podloží Horské vegetační stupně Vegetace v horách je uspořádána do pater. V dolním patře rostou buko jedlové lesy, v horním patře převažuje smrk. S rostoucí nadmořskou výškou přechází smrkový stupeň do patra kosodřevin, nad nimiž se nacházejí horské louky zvané v Podhalanské kotlině haly, v Beskydech poloniny. Nejvýše jsou situovány kamenné pustiny. Hranice mezi jednotlivými stupni je v Krkonoších položena níže než v Tatrách. Obr. 26 Porovnání vegetačních stupňů Tater a Krkonoš (Zdroj: Krynicka Tarnacka T. a kol.: Geography of Poland. SOP Oswiatec, Toruň 2004) 41

42 7.3 Fauna Většina dnešních živočišných druhů osídlila Polsko po době ledové. Někteří zástupci glaciální fauny se zachovaly na severu země, např. tuleň, zajíc bělák a los, který je ale v současnosti nejpočetnější v Puszcze Kampinoské. Dnes jsou nejpočetnějšími druhy zvířat jelen, srna, zajíc a divoké prase, jejichž výskyt je spjat s rozvojem lesů. Velmi druhově pestré jsou Karpaty, kde se můžeme setkat s rysem, vlkem, medvědem a divokou kočkou. Foto 3 Zubr Druhová bohatost a velké množství živočichů jsou typické pro Mazurské pojezeří, Podleskou nížinu a hory na jihu země. Lidé svou činností způsobili vyhynutí mnoha druhů, například dříve velmi hojný zubr dnes volně žije jen v Puszcze Białowieske, kam byl uměle introdukován z chovů v zajetí. Stavy některých druhů byly naopak díky zásahu člověka zvýšeny. Jedná se třeba o losy a bobry na severovýchodě Polska. Otázky k upevnění učiva 1. Které floristické oblast zasahují na území Polska? 2. Co jsou to bory a co grady? 3. Která území Polska jsou nejlesnatější a z jakého důvodu? 42

43 8 DĚJINY POLSKA 8.1 Ranně středověké dějiny V 6. stol. n. l. osídlily polské území slovanské kmeny, které sváděly neustálé boje s germánskými sousedy. Počátek polských dějin klademe do 10. století. V této době zde vládla královská dynastie Piastovců, jejímž prvním panovníkem byl ve 2. polovině 10. století jmenován Mieszko I., zakladatel polského státu, který přijal křesťanství. Polská říše se v té době rozkládala mezi řekami Odrou na západě a Vislou na východě, na severu sahala až k Baltskému moři a na jihu ke Karpatům. Hlavní městem říše bylo Hvězdno. V první polovině 11. století se říše rozpadla na několik menších knížectví. Postupně dochází k osídlování západního a severního Polska německým obyvatelstvem. Později připadlo Německu území u Baltského moře, které se poději stalo součástí Pruska. V roce 1226 zde byl založen řád německých rytířů. 8.2 Středověké dějiny Počátkem 14. století sjednotil polský král Vladislav I. Lokietek Velkopolské a Malopolské knížectví a vytvořil tak základy pro budoucí rozvoj Polska, které zůstalo sjednocené až do 18. století. V průběhu následujících století se ve Slezsku, Pomořansku a na pobřeží Baltu se Poláci bránili poněmčování. Poslední panovník z rodu Piastovců Kazimír Veliký ( ) podnikl četné výboje na východ. Za jeho vlády došlo k hospodářskému rozkvětu. Po něm dosedl na trůn díky sňatku s polskou královnou Jadwiga z rodu Jagelonců z Litvy. Tento krok vedl k vytvoření polsko - litevského státu. Ve druhé polovině 15. století se Polsko rozšířilo dále na východ, přes Ukrajinu dosahovalo až k Černému moři. Na přelomu 15. a 16. století dosedli Jagelonci i na český trůn. V této době zaujímalo Polsko rozlohu 1 milion km 2. Tento mnohonárodnostní stát byl tvořen ze 40 % Poláky. Z měst zaznamenal rozkvět Gdaňsk, dovozní přístav, který byl největší obchodním střediskem v Polsku. 8.3 Novověké dějiny Roku 1569 dochází ke vzniku polsko - litevské unie. O tři roky později končí období vlády Jagelonců a nastupuje období roztříštěnosti. V důsledku oslabení moci panovníka došlo k posílení moci šlechty. Většina pozdějších panovníků pocházela ze zahraničí. Roku

44 se stala hlavní městem Varšava. V 17. století prošla říše hospodářskou a politickou krizí, jejíž příčinou bylo hned několik válečných konfliktů. Na severu bojovalo Polsko se Švédskem, na východě s Ruskem a na jihovýchodě potlačovalo povstání ukrajinských kozáků. Pro 18. století byl příznačný další hospodářský a politický pokles. V té době ovládali Polsko Sasové a tehdejší období vešlo do dějin jako saské temno. V této době se Polsko rozkládalo od Varty na západě až po Dněpr na východě, od Baltského moře na severu až po Černé moře na jihu. 8.4 Trojí dělení Polska V 70. letech 18. století došlo k trojímu dělení Polska: dělení Polska Polska Rusko, Prusko a Rakousko si přivlastnily okrajové části Polska dělení Polska dělení Polska Tak zmizelo na více než jedno století Polsko z mapy Evropy. Jednotlivým částem Polska, které se staly součástí jiných států se v Polsku říká zábory. Rakouská jihovýchodní část se nazývala Galicie, ruská východní část Polské království a západní pruská část Velkoknížectví Poznaňské. Přibližně 2/3 Polska byly připojeny k Rusku. Jednalo se o dnešní Bělorusko, Litvu a západní polovinu Ukrajiny. Významným bojovníkem za nezávislost Polska byl Tadeus Kościusko. V roce 1807 bylo na 8 let díky vítěznému tažení Napoleona do Ruska ustanoveno svobodné Varšavské knížectví, které však porážkou Napoleona v roce 1815 zaniká. Nejhůře na tom bylo Polské království, které bylo hospodářsky zaostalé a kde byli Poláci silně národnostně utlačováni. Ekonomicky nejrozvinutější bylo Velkoknížectví poznaňské, největší práva a svobody měli Poláci žijící v Galicii. 8.5 Polsko ve 20. století Polsko bylo obnoveno roku Tehdy zaujímalo i část Litvy a západní Ukrajiny. Vymezování hranic nového státu postihlo i Českou republiku. V roce 1919 přerostly spory o Těšínsko v sedmidenní válku, kterou Češi sice vyhrály, ale byli přinuceni Dohodovou komisí získané území opustit. V roce 1939 bylo Polsko rozděleno mezi Německo a Sovětský Svaz a na šest let opět zaniklo. Za druhé světové války byly systematicky vyvražďováni v koncentračních táborech Židé. 44

45 Za oběť jich padlo 6 milionů. Polští obyvatelé umíraly i v pracovních táborech v Sovětském Svazu. V roce 1945 byla původní východní část Polska připojena k Rusku, náhradou byla Polsku přidělena východní část Německa. V roce 1980 sehrálo důležitou roli v posílení demokratických sil v Polsku hnutí Solidarita, v jejímž čele stál Lech Walesa, který se v roce 1989 stal prvním demokratickým prezidentem Polska. V posledních letech se z Polska stal významný spojenec USA. 45

46 9 ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ POLSKA Dříve bylo Polsko rozděleno na 49 vojvodství, kterým byly přímo podřízeny obce. Od roku 1999 byl v Polsku zaveden trojstupňový administrativní systém. Zahrnuje 16 vojvodství, která se dále člení na okresy (v Polsku se nazývají powiaty), jimž podléhají obce. V čele vojvodství stojí vojvoda. Největší a nejlidnatější je Mazovské vojvodství, nejméně obyvatel žije v nejmenším Opolském vojvodství. Nejvyšší hustotu osídlení vykazuje Slezské vojvodství. Obr. 27 Polská vojvodství a jejich největší města platná od roku 1999 (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) Ke statistickým účelům se využívají podregiony, které spojují několik okresů a jsou menší než vojvodství. 46

47 10 OBYVATELSTVO 10.1 Vývoj počtu obyvatel a poválečné dopady na rozmístění obyvatelstva V roce 1921 žilo v Polsku 27 milionů obyvatel, jejich počet plynule rostl až do roku 1939, kdy dosáhl 35 milionů. 2. světová válka způsobila zemi těžké ztráty. Padlo v ní okolo 6 milionů obyvatel a vezmeme li v úvahu občany deportované do Německa nebo do lágrů v SSSR, pak přišlo Polsko o 9 milionů obyvatel. Celkově v důsledku války ubylo 26 % obyvatelstva, což je ze všech států nejvíce na světě. Po válce se počet obyvatelstva snížil na 23,5 milionu. V této době došlo k přesunům obyvatelstva. Polsku byla přidělena východní část Německa, odkud se většina Němců přesunula na západ do své rodné země. Nuceně byli z Polska vysídleni němečtí starousedlíci. Naopak z bývalé východní části Polska, která se stala součástí SSSR, směřovalo mnoho Poláků do své původní vlasti. Celkově došlo vlivem migrace ke zvýšení počtu o 1 milion obyvatel.od tohoto okamžiku počet obyvatel rostl, v roce 1980 se dostal na stav před 2. světovou válkou. Od 90. let se vlivem snížené porodnosti růst výrazněji zpomaluje. Na tom, že se počet obyvatel stále zvyšuje se podílí především přistěhovalci. V roce 2004 mělo Polsko 38,2 milionů obyvatel a zaujímalo tak 9. místo v Evropě a 30. místo na světě. Tab. 5 Vývoj počtu obyvatel v Polsku za jednotlivé roky roky počet obyvatel (Zdroj: Demografická ročenka Polska 2002) 10.2 Vývoj přirozeného přírůstku Po 2. světové válce došlo k prudkému zvýšení přirozeného přírůstku, hovoříme o tzv. kompenzačním růstu, který přispěl k vyrovnání válečných ztrát. K jeho kulminaci došlo v polovině 50. let, kdy maximální přirozený přírůstek činil 19,6. V 60. letech porodnost výrazně poklesla. Opětný demografický růst byl zaznamenán v 70. a v první polovině 80. let. 47

48 Od té doby dochází k postupnému snižování přirozeného přírůstku, který v roce 1999 poprvé dosáhl záporné hodnoty 0,02. V roce 2004 činil 0,4. Vesnické oblasti vykazují vyšší přirozený přírůstek. Z regionálního hlediska byl nejvyšší přirozený přírůstek zaznamenán ve vojvodstvích na severu a na jihovýchodě země, nejnižší byl v ŁódŜském vojvodství, v samotné Łódźi byla v roce 1998 jeho hodnota 6, Hustota osídlení Obr. 28 Hustota osídlení v Polsku v roce 2001 (Zdroj: GUS Głowny urzad statisticzny) Hustota zalidnění činila 122 obyvatel/km 2. Nejlidnatější je jižní a střední Polsko, nejméně osídleno je severozápadní a severovýchodní Polsko a okresy podél východní hranice. Nejnižší hodnoty osídlení dosahují v některých okresech na severovýchodě jen obyv/ km 2. K nejhustěji osídleným oblastem patří Hornoslezská pánev, kde hustota obyvatelstva místy přesahuje obyv/km 2. Nachází se zde mnoho velkých měst, z nichž největší jsou Katowice, hovoříme tedyo Katowické konurbaci, která má 48

49 3,5 milionů obyvatel a 11 měst nad sto tisíc obyvatel. Dalšími konurbacemi jsou Trojměstí Gdynia Sopoty Gdaňsk a konurbace v okolí města Rybnick. Obr. 29 Katovická konurbace (Zdroj: Augustowski B. a kol.: Polska, Państwowe wydawnictwo nauk, Varšava 1974) 10.4 Struktura obyvatel věk a pohlaví Počet mladých obyvatel se neustále snižuje. V roce 2003 se podíl věkové skupiny 0 15 let snížil o 12 % oproti roku Osob v produktivním a poproduktivním věku konstantně přibývá. Přesto je Polsko jedním z nejmladších národů Evropy Na venkově přetrvávají většinou starší lidé, mladí se stěhují do měst. 49

50 Obr. 30 Věková pyramida obyvatel Polska (r. 2001) (Zdroj: Skrzypczak W.: Geografia społeczno ekonomiczna świata i Polski, Efekt, Varšava, 2003) V Polsku se rodí víc mužů než žen. Po dosažení čtyřiceti let se proporce vyrovnávají a v pozdějším věku převládají ženy. V celkovém počtu převažují ženy, na 100 mužů připadá 106,5 žen. Na venkově a ve městech jsou velké rozdíly mezi zastoupením mužů a žen. Z vesnice mladé ženy často odchází za prací do města a muži tu zůstávají zaměstnáni v zemědělství. Přesto vykazují venkovské oblasti vyšší přirozený přírůstek. Důvodem je tradice mnohodětných rodin. Naopak Łodź, kde je nejnižší přirozený přírůstek v zemi, patří k oblastem s nejvyšší feminizací v zemi. Je tomu tak proto, že je zde soustředěn textilní průmysl. Na 100 mužů tu připadá 119 žen Migrace V rámci mezistátních přesunů vždy v Polsku převažovala emigrace nad imigrací. Většina Poláků mířila do zahraničí za prací, někteří nastálo, jiní jen na určitou dobu. V letech se z Polska vystěhovaly 2 miliony osob. Dnes žije za hranicemi Polska milionů lidí hlásících se k polskému původu, kteří tvoří tzv. Polonii. Příliv imigrantů se zvýšil v 90. letech a rozdíl mezi počtem přistěhovalců a emigrantů se neustále snižuje. 50

51 Vnitrostátní migrace probíhá hlavně z vesnic do měst, zvlášť intenzivní byl tento proces v 50. letech, kdy byl realizován státem na základě industrializačního programu. Systematicky byla osídlována průmyslová centra, nejvíce pak Hornoslezská průmyslová oblast. Stabilní příliv obyvatel do měst se udržel po celé nadcházející období. Až v posledních pěti letech se do vesnic přistěhovalo více lidí než do měst, což je spojeno s obtížným hledáním práce ve městech. Přesto jsou některé venkovské oblasti postiženy nadměrným vylidňováním. Problém se týká především tzv. stěny východní čili území, které se táhne podél východní státní hranice, kde většinu místních obyvatel tvoří důchodci Sociální struktura vzdělání a nezaměstnanost V posledních padesáti letech došlo ke značnému zvýšení vzdělanosti obyvatelstva. Ještě v roce 1960 neměla dokončeno ani základní vzdělání téměř polovina Poláků, zatímco v roce 2002 to bylo jen 5 % obyvatel. Významně vzrostl podíl lidí s vyšším vzděláním u žen a v zemědělství, kde mělo 60 % populace minimálně středoškolské vzdělání. Tab. 6 Dosažené vzdělání polské populace starší než 15 let v období rok úroveň vzdělání procentuální podíly populace starší 15 let nedokončené základní 45,2 24,5 5,8 3,4 4,9 základní 39,3 48,8 37,9 31,9 28,1 odborné (ekv. vyučen) 3,1 10,6 24,3 25,7 24,1 středoškolské 10,3 13,4 25,3 29,9 32,7 vysokoškolské 2,1 2,7 6,7 9,1 10,2 (Zdroj: Small Yearbook of Statistics 2004, CSO, Varšava) Vysoká nezaměstnanost je velkým problémem Polska. V 90. letech došlo se změnou politického systému k jejímu prudkému navýšení. Nejprve v jednotlivých letech kolísala mezi %, po roce 2000 ještě stoupla. Na počátku roku 2003 činila 21 %, což je nejvyšší evidovaná hodnota vůbec. Nejvíce postiženy jsou oblasti, kde byla zlikvidována státní družstva a také regiony, které byly zaměřeny na jedno průmyslové odvětví. Patří mezi ně například okolí města Łodź, Wałbrzych a Tarnobrzeh. 51

52 Obr. 31 Vývoj nezaměstnanosti v letech (Zdroj: Skrzypczak W.: Geografia społeczno ekonomiczna świata i Polski, Efekt, Varšava) Velmi se také změnila struktura zaměstnanosti. Zatímco v 50. letech byla většina obyvatel zaměstnána v primárním sektoru, později jeho podíl postupně klesal a současně se zvyšovala zaměstnanost v terciéru. Stále ale pracuje mnoho osob v zemědělství, v rámci Evropské unie se Polsko umístilo na druhém místě. Od začátku 90. let se na pracovním trhu také podstatně zvýšil podíl soukromého sektoru. Na vsi se můžeme setkat s tzv. skrytou nezaměstnaností. Majitelé malých usedlostí jsou počítáni mezi výdělečně činné osoby, jejich produkce je ale ve skutečnosti nedokáže uživit. Největší nezaměstnanost byla zaznamenána ve vojvodstvích na severu země, kde krachla velká státní hospodářství, nejnižší pak v Mazovském vojvodství, kde dojíždí mnoho osob za prací do Varšavy nebo je zaměstnáno v zemědělství Národnosti v Polsku Polsko je národnostně jednolitou zemí, ve které Poláci tvoří 97 % obyvatelstva. K nejpočetnějším skupinám menšin patří Němci, kteří se v Polsku usadili již ve středověku. Dnes dosahují počtu tisíc, nejvíce Němců je koncentrováno v Opolském vojvodství, kde hrají důležitou roli v samosprávních úřadech. Hojně zastoupenou národnostní skupinou jsou Ukrajinci, jejichž počet se pohybuje v rozmezí tisíc. Po 2. světové válce byli společně s Łemky vysídleni v rámci akce Visla z jihovýchodního Polska a přesunuti na sever a západ země. Dnes se nejvíce Ukrajinců nachází ve Warminsko Mazurském vojvodství. Łemkové bývají někdy považováni za 52

53 etnickou skupinu ukrajinského národa, pokládají ji za ni ale spíše Ukrajinci než samotní Łemkové. Původně obývali Beskydy, část z nich však byla přinucena přestěhovat se do severozápadního Polska. Bělorusové, jejichž počet se odhaduje na tisíc, obývají především Podlesí. Ostatní národnosti nepřesahují počet 100 tisíc příslušníků. V minulosti byl ale podíl Poláků mnohem nižší. V roce 1931 reprezentovaly minority 32 % občanů Polska. Nejvíce byli zastoupeni Ukrajinci, kteří tvořili 14 % obyvatel. Jejich silné zastoupení vyplývalo z tehdejší odlišné polohy polského území, které bylo posunuto více na východ. 10 % se na skladbě populace podíleli Židé, kterých po válce drasticky ubylo. Obr. 32 Národnostní menšiny a etnika v Polsku (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) Etnické skupiny Nejrozšířenější skupinou jsou Slezané, kteří žijí na jihu a jihozápadě Polska. Charakterizuje je mnoho místních dialektů. Většina z nich se hlásí k oficiálně neexistující slezské národnosti. Velmi hrdým etnikem jsou Kašubové, kteří si jako jediní dokázali za období pruské nadvlády udržet svůj jazyk kašubštinu. Některými je považována za samostatný slovanský jazyk, jinými za dialekt polštiny. Hovoří se jím ve škole a při církevních obřadech. Kašuby se táhnou od východního Pomořanska a odtud na sever až k pobřeží. Ke Kašubům se hlásí 0,5 milionu Poláků. Velmi si na své identitě zakládají 53

54 Horalé. Osídlili Podhalí, Oravsko Podhalanskou kotlinu a podhůří Tater. Kroje mají stejné jako Oravané ze Slovenska. Mnoho etnických skupin se nachází v Beskydech. Na severovýchodě země přežívá nepatrný počet potomků Tatarů. Foto 4 Horalský lidový kroj 10.9 Náboženství V době, kdy bylo Polsko v područí jiných států, platilo rčení Co Polák, to katolík. Sjednocení ve víře pomáhalo Polákům přečkat těžké chvíle národnostního útlaku. Před 2. světovou válkou bylo Polsko národnostně dosti pestré, což bylo spjato s velkým množstvím různých náboženských směrů. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím bylo pravoslaví, které mělo velký počet stoupenců mezi Bělorusi. K řecko katolické církvi se hlásí především Ukrajinci. Mnohem méně byla a je zastoupena protestantská církev, se kterou se můžeme setkat ve Slezsku, vyloženě protestantské je Těšínsko. Poválečný přesun obyvatelstva měl za následek vytvoření národnostní a náboženské jednotyv Polsku. Dnes je 89 % Poláků římskými katolíky, 1,3 % pravoslavnými, 0,4 % protestanty a 0,3 % řeckými katolíky. Neustále se také zvyšuje počet ateistů. Otázky k upevnění učiva 1. Co vyčtete z věkové pyramidy, jaké události měli vliv na její tvar? 2. Jaký je v Polsku vztah mezi zastoupením žen (feminizací) a přirozeným přírůstkem? 3. Vyjmenuj příčiny nezaměstnanosti, jaké regiony jsou jí postiženy nejvíce? 4. Z jakých důvodů bylo Polsko dříve národnostně a nábožensky nejednotné? 5. Jaká demografické zvláštnosti jsou pro Polsko typické? 54

55 11. ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělství se v Polsku potýká s horšími přírodními podmínkami než většina jiných evropských zemí. Přesto je zde zemědělská produkce vysoká a hraje v porovnání s ostatními státy důležitější roli v národním hospodářství Přírodní podmínky Zdejší klima je poměrně stabilní, není však vhodné pro pěstování teplomilných rostlin, například kukuřice, její areál se ale přesto neustále zvyšuje. Vegetační období je s průměrným počtem 200 dnů dostatečně dlouhé. Množství srážek je postačující, jejich rozložení však není výhodné, protože na jaře v období vegetační aktivity rostlin se vyskytují malé úhrny srážek a jejich maximum připadá na léto během sklizně. Půdy jsou středně až málo úrodné. Pro zemědělství je velmi příznivý plochý charakter povrchu. Erozí trpí asi 30 % půd. Na základě všech zmiňovaných faktorů prostředí jsou nejúrodnějšími oblastmi Polska: Slezská nížina severní část Karpatské kotliny jižní a východní Velkopolsko Kujawy Mazovská nížina Štětínská nížina śuławy Wisłane 11.2 Změna struktury zemědělských hospodářství V bývalé pruské části Polska bylo v 19. století zemědělství na vysoké úrovni. Převažovala velká hospodářství s vysokým podílem mechanizace. V ruské a rakouské části se nacházela malá, rozdrobená a poměrně zaostalá hospodářství. Po nástupu socialismu se velká panství patřící dříve k Prusku přeměnila na Státní rolnická hospodářství (Państwowe Gospodarstwa Rolne) nebo li PGRy. V 50. letech se snažil stát zavést obdoby sovětských kolchozů i v ostatních částech Polska, původní majitelé se ale proti tomu vzbouřili. K tomuto kroku nedošlo a po celé období komunismu tu existovala individuální hospodářství. Po roce 1989 začaly PGRy krachovat a byly převedeny pod správu Agencje 55

56 Własności Rolnej Skarbu Państwa (AWRSP). Tato instituce se snaží o privatizaci pozemků. Jejich systematický prodej nebo pronájem novým vlastníkům byl zahájen až v roce Některá zpustlá hospodářství se tu najdou dodnes, ale oproti roku 1995, kdy AWRSP vlastnila 4 miliony hektarů půdy, se jejich plocha zmenšila na 650 tisíc ha v roce Tím se zvýšil podíl soukromého sektoru v zemi na 87 % Rozmístění a podíly zemědělských ploch Zemědělská půda zaujímá více než polovinu povrchu státu. Dominuje v centrálním a východním Polsku. Ze zemědělské půdy připadá největší podíl na ornou půdu. Louky a pastviny se nacházejí v severovýchodním Polsku a na Podkarpatsku. Nepatrnou část tvoří sady, největší sadovnická oblast se vyskytuje jižně od Varšavy. Nevyřešeným problémem je velké množství úhorů, a to především ve veřejném sektoru, kde tvoří až 28 % veškeré půdy, v individuálních hospodářstvích je to jen 6 %. Proto se vláda rozhodla nevyužitou půdu zalesnit a za každý zalesněný hektar vyplácet majitelům finanční náhradu. Obr. 33 Zastoupení zemědělských ploch v Polsku (Zdroj: Plit F. a kol.: Polska w dobie przekstałceń, Wvdawnictwo Szkolne i Pedagogiczne, Varšava, 1997) 56

57 1,6 15 6,1 orná půda sady louky pastviny 77,3 Obr. 34 Struktura zemědělské půdy v Polsku v roce 2002 (v %) (Zdroj: GUS) 11.4 Rostlinná výroba V letech došlo v důsledku se zvýšením poptávky k nárůstu rostlinné produkce. Také se zcela změnila struktura osiva. Nejvíce ploch stále zaujímají obiloviny, které v roce 2001 zabíraly 8,8 milionů ha půdy, z nichž největší část připadala pšenici, která dominuje v jižní polovině země. Novou plodinou posledních let je hybrid pšenžito, které je populární na Velkopolsku a na jehož úkor se zmenšují plochy žita a ovsa. Přesto se však žito díky své nenáročnosti na klimatické a půdní podmínky udržuje na druhé pozici a zcela převládá v méně úrodných oblastech země. Ječmen je hojný v západní části Polska, na jihovýchodě se využívá také jako krmivo. Strmě stoupá produkce kukuřice. V průběhu posledních sedmi let se areál této obiloviny zvýšil pětkrát. 57

58 Obr. 35 Oblasti pěstování žita a ovsa Obr. 36 Oblasti pěstování brambor (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) Naopak poklesla produkce brambor, která je ale i tak velmi vysoká, v roce 2002 činila 15,5 milionů tun. V pěstování brambor vynikají individuální hospodářství centrálního a východního Polska. Výnosy brambor jsou ale ve srovnání se světem nízké. V posledních letech je významná produkce cukrové řepy. Areál jejího výskytu se táhne od severu od śuław Wisłanych přes Velkopolskou nížinu až do oblasti Slezské nížiny a lokálně je koncentrovaný do míst cukrovarnických holdingů. Odtud ve velkém množství vyvážena do zahraničí. Polsko je světovým producentem ovoce a zeleniny. Z ovoce dominují jablka, ze zeleniny kapusta. Velký pokles byl zaznamenán u textilních plodin. Ve světovém měřítku Polsko zaujímá třetí místo v produkci žita a páté místo v produkci brambor. Obr. 37 Produkce vybraných plodin (v milionech tun) v roce 2002 v Polsku (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) 58

59 11.5 Živočišná výroba V průběhu posledních 15 let byl zaznamenán pokles živočišné produkce. Příčinou je rychlejší růst cen masa a také zdravější životní styl některých obyvatel. Chov vepřů je soustředěn do západní poloviny Polska, kde byl dříve nejvíce je rozvinut na Kujavách a ve Velkopolsku. Za některé roky můžeme pozorovat výraznější výkyvy v chovu vepřů. Ty jsou způsobeny nízkou úrodou plodin, jejichž zbytky jsou vepři krmeni. Tedy i chov vepřů závisí na klimatických podmínkách. Chov hovězího dobytka je rozšířen ve východní části země, zcela převažuje v Podkarpatí, na Mazurském pojezeří a v Podlesí, kde jsou velké plochy pastvin a luk. Chov hovězího dobytka poklesl téměř na polovinu z důvodu zvýšení dojivosti. Pokles činil v období let o 45%. V důsledku mechanizace se snížil chov koní, v porovnání s jinými státy jsou také velmi nízké stavy drůbeže. V 90. letech výrazně poklesl chov ovcí, který je rozšířený v Podhalí a v Beskydech. Obr. 38 Oblasti chovu hovězího dobytka Obr. 39 Oblasti chovu vepřů (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) 11.6 Problémy polského zemědělství V roce 2002 se zemědělství podílelo na HDP jen 4 %, zaměstnáno v něm ale bylo 18,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. V rámci Evropské unie je to mnoho, oproti 50. létům, kdy byla v zemědělství zaměstnána polovina aktivního obyvatelstva, se jedná o značný pokles. Produktivita polského zemědělství je v rámci Evropy na nízké úrovni. Jeden polský zemědělec průměrně obdělá 4,4 ha půdy, zatímco Brit 35,6 ha a Francouz 29 ha. 59

60 Mezi největší problémy polského zemědělství patří vysoká rozdrobenost hospodářství. Především v jihovýchodní polovině státu je běžné, že jeden majitel vlastní mnoho menších pozemků, které jsou od sebe dost vzdáleny. Počet malých hospodářství stoupl především po revoluci. Průměrná velikost hospodářství činí v Polsku 8,2 ha (Small Yearbook of Statistics 2004, CSO, Varšava). Drobní zemědělci jsou vlastně samozásobitely svých rodin, přebytky prodávají na trhu nebo přes hospodářská družstva producentů. Nejvíce malých hospodářství se nachází na Małopolsku, na Podkarpatsku, v Mazovské nížině a na Lubelské vrchovině. Velké farmy dominují severní a západní části Polska, kde je menší hustota osídlení a kde je zakořeněna tradice obdělávat společně velké plochy půdy. Velké množství maloplošných statků brzdí rozvoji mechanizace, používání umělých hnojiv a jejich celková vybavenost zaostává za velkoplošnými farmami v bývalé části Pruska, kde jsou z tohoto důvodu výnosy mnohem vyšší. Pokud chce Polsko úspěšně konkurovat ostatním zemím, měla by se odstranit rozdrobenost hospodářství a zvýšit specializace jen na určité produkty. Velice nevýhodná je skladba dováženého a vyváženého zboží. Na export jdou převážně nezpracované maso, mléko, obilí, ovoce a zelenina. Importují se hlavně zpracované nebo lépe esteticky upravené potraviny. Jejich průměrná cena byla vyšší než cena vyváženého zboží, hodnota však byla stejná. Díky tomu je zemědělsko potravinářská bilance zahraničního obchodu mírně ztrátová. Zvýšení výnosů je jedním z hlavních úkolů polského zemědělství Vstup do Evropské Unie Špatný stav polského zemědělství se částečně zlepšil se vstupem do Evropské Unie. Zemědělci dostávají na svou činnost dotace z fondů EU, která zároveň vykupuje jejich zemědělské produkty, přičemž je stanovena minimální cena vykupovaného zboží. Zemědělská výroba je ale omezena stanovenými kvótami. Nejvíce profitují z takového systému velká hospodářství, kterým ze zisku ještě zbývá dostatek prostředků na modernizaci zemědělských zařízení. Tento krok vede k podporování velkých hospodářství a tím i ke zvýšení efektivity polského zemědělství. Hlavním nástrojem finanční pomoci je fond Phare, před vstupem do evropské Unie to byl také fond SAPARD. 60

61 Otázky k upevnění učiva 1. Které oblasti jsou příznivé a které nepříznivé pro zemědělství, berte v potaz jak fyzickogeografické tak socioekonomické faktory. 2. Kterých zemědělských komodit vyprodukovalo Polsko nejvíce, u kterých byl zaznamenán největší nárůst, které dovážené plodiny z Polska znáš z českých obchodů? 3. Co jsou to PGRy a jak se v průběhu doby změnily? 4. Jaká je hlavní příčina nízké produktivity polského zemědělství? 5. V čem jsou v zemědělství výhody a v čem nevýhody vstupu do Evropské Unie? 61

62 12 PRŮMYSL 12.1 Restrukturalizace a rozložení průmyslu Po revoluci došlo ke změně z centrálně plánovaného na tržní hospodářství. Původní výroba orientovaná na potřeby SSSR nedovedla vždy pružně reagovat na potřeby trhu a snížila nebo zrušila svou výrobu. Po privatizaci podniků vstoupil na trh zahraniční kapitál, jehož investice pomáhají oživit průmyslovou výrobu. Více průmyslově vyspělá je jižní část země, kde převažuje těžký průmysl, lehký průmysl je rozptýlen po celé zemi. V Polsku se nachází jedna z nejprůmyslovějších oblastí Evropy, Hornoslezská průmyslová oblast (GOP) 1. V roce 2001 se podílel průmysl 34% na hrubém domácím produktu. Z velké části je soustředěn do průmyslových oblastí, které jsou v Polsku definovány na základě počtu zaměstnaných obyvatel v průmyslu na 100 obyvatel nebo na 1 km 2. Jejich podíl musí být dvakrát vyšší než národní průměr. Největší produkci vykazoval Varšavský průmyslový okres následovaný GOPem. Až daleko za nimi se umístil Poznaňská a Gdaňská průmyslová zóna. 1 GOP Górnośląski Okręg Przemysłowy 62

63 Obr. 40 Průmyslové oblasti v Polsku (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) 12.2 Těžební průmysl Černé uhlí Polsko disponuje značnými ložisky černého uhlí. Celkové zásoby jsou odhadovány na 46 miliard tun, což odpovídá 5 % veškerého množství uhlí na světě. Největší množství této suroviny se nachází v Hornoslezské uhelné pánvi, v rámci níž se vyčleňují dvě podoblasti vlastní hornoslezská pánev a okolí města Rybnick. Dále také těžba probíhá v Lubelské uhelné pánvi. V minulosti se uhlí dolovalo také v pánvi nedaleko města Walbrzych. 63

64 Těžba uhlí má v Polsku dlouholetou tradici, její největší rozkvět země zažívala v polovině 80. let. Dnes se těžba snížila na polovinu. Důvodem jsou zhoršené těžební podmínky a silná zahraniční konkurence. Hnědé uhlí Zásoby hnědého uhlí v Polsku dosahují pouze třetinového objemu černého uhlí. Na rozdíl od něho jsou ale rovnoměrněji rozloženy. Mezi největší naleziště hnědého uhlí patří Bełchatowská, Konińská a Turoszowská (záp. Sudety) uhelná pánev. V Bełchatowské pánvi, která s 60 % pokrývá celkovou produkci hnědého uhlí v Polsku, byla těžba zahájena teprve nedávno. Zdejší hnědé uhlí má v porovnání s Českou republikou mnohem nižší výhřevnost. Přesto se od 80. let jeho těžba zvyšuje. Příčinou je poptávka po elektrické energii vyráběné hlavně tepelnými elektrárnami spalujícími hnědé uhlí. Obr. 41 Vývoj těžby uhlí v Polsku v letech (Zdroj: Mordawski J., Wiecki W.: Geografia Polski, Operon, Gdyně 2004) Ropa a zemní plyn Zásoby těchto v poslední době velmi žádaných paliv nejsou velké. Nejvíce ropy se těží v šelfu Baltského moře, dále na ostrově Wolin, u města Gorzów Wielkopolsky a v Krosnu v Karpatech. I když těžba ropy plynule stoupá, musí se jí většina dovážet ze zahraničí. Ropa se dále zpracovává v rafineriích, z nichž jsou největší rafinerie v Płocku a v Gdaňsku.Zásoby zemního plynu dostačují jen 40 % spotřebě domácího trhu. Místní zdroje jsou lokalizovány v Podkarpatské kotlině u města Przemyśl a v Lubuském vojvodství. Plyn často obsahuje příliš mnoho dusíku, který snižuje jeho hodnotu. 64

65 Kovy Dříve se v Polsku dolovalo velké množství železné rudy, jejíž ložiska však byla téměř vytěžena. V oblasti Krakowsko Czestochowské vrchoviny pomohl dřívější výskyt železa rozvoji hutnictví. Polsko oplývá dostatkem rud barevných kovů. Největší zásoby mědi v Evropě se nachází v Lubińsko Głogowské pánvi. Měděná ruda je doprovázena příměsí dalších kovů, mimo jiné stříbrem, v jehož těžbě se Polsko objevuje na předních příčkách na světě. Ložiska zinku a olova se vážou na oblast Bytomi a Zawiercia v Horním Slezsku. Obr. 42 Zásoby nerostných surovin v Polsku (Zdroj: Skrzypczak W.: Geografia społeczno ekonomiczna świata i Polski, Efekt, Varšava, 2003) 65

66 Stavební suroviny Polsko má značné zásoby stavebních materiálů, zejména sedimentů. Štěrky a písky se získávají z hojně zastoupených říčních teras. V Sudetech se těží žuly, bazalty a mramory. Střediskem zpracování těchto surovin se stala průmyslová oblast v okolí města Walbrzych. Vápence se nejvíce těží na Lubelské a Kielecko Sandomierské vrchovině. V Nidzianské pánvi se těží sádrovce. Další zásoby nerostných surovin Polsko je významným producentem kamenné soli. V současnosti je těžba soustředěna v Kujawách v Inowrocławi a v okolí. Ložiska soli na Podkarpatsku u městečka Wieliczka již byla vytěžena a slouží jen jako turistická atrakce. Mnoho soli se také získává odslaněním důlních vod. V Polsku se vyskytují největší zásoby síry na světě, které jsou odhadovány na 0,5 miliardy tun. Síra se začala v 50. letech těžit v okolí Tarnobrzegu. V posledních 10 let v důsledku snížené světové poptávky neustále klesá Energetický průmysl V letech se výroba elektrické energie snížila o 18 %. Většina elektřiny je produkována tepelnými elektrárnami. Ty se staví přímo v místech těžby uhlí, a díky tomu mohla být spuštěna i elektrárna Bełchatów, která je největší tepelnou elektrárnou v Evropě. Asi čtvrtina tepelných elektráren je koncentrována v Hornoslezském vojvodství. Jen v ojedinělých případech se v elektrárnách spalují tekutá paliva a biomasa. Tab. 7 Podíly zdrojů elektrické energie v Polsku surovina a zdroje energie celkem tuhá paliva 81,1 78,7 67,2 ropa 11,7 11,8 23,0 zemní plyn 7,0 9,3 9,6 vodní, geotermální, větrná a sluneční energie 0,2 0,1 0,2 (Zdroj: Skrzypczak W.: Geografia społeczno ekonomiczna świata i Polski, Efekt, Varšava, 2003) 66

67 Alternativní zdroje energie jsou v Polsku využívány málo. Pouhými 2,9 % se na produkci energie podílí vodní elektrárny, což je způsobeno plochým terénem a tím i malým spádem řek. Největší elektrárny jsou Włocławek na Visle, Solina na Saně a śarnowiec poblíž Gdaňsku. V Polsku není žádná atomová elektrárna.větší počet větrných elektráren je vázán na pobřeží. Geotermální elektrárny se v Polsku vyskytují jen sporadicky Hutnický průmysl Černá metalurgie Hutnický průmysl je soustředěn do hornoslezské průmyslové oblasti. Hutě byly v minulosti lokalizovány v okolí města Częstochowa, kde se nacházela ložiska železné rudy. Později se hutnictví přesunulo do míst s těžbou černého uhlí, tedy do Horního Slezska, kde dominuje dodnes. Po roce 1989 došlo k propadu produkce železa a oceli. Těžba železa ustala na počátku 90. let a veškerá železná ruda se dováží ze zahraničí. Mezi největší hutě patří huť v Dąbrowie Górniczej u Katowic a Krakowská huť. Barevná metalurgie Z barevných kovů se v Polsku zpracovává měď, zinek a olovo. Hutě na měď se nachází v Legnicko Głogowské oblasti. Díky zvýšené poptávce po mědi na světových trzích tyto hutě velice prosperují, bohaté využití má měď především v elektronice. Zinek a olovo se zpracovávají v severní části GOPu v okolí Bytomi. V poslední době produkce těchto kovů vzrostla, nedosahuje však úrovně 80. let Strojírenský průmysl Porevoluční stagnace výroby postihla nejvíce strojírenský průmysl. Hlubokou krizí prochází automobilový průmysl. Výrazněji se daří jen typické polské značce Fiat sídlící v Bielsku Białej, ostatní auta se vyrábí v pobočkách zahraničních firem. Naopak dobře rozvíjejícím se odvětvím posledních let strojírenství je lodní průmysl situovaný v Gdaňsku, Gdyni a Štětíně. Kovodělný průmysl produkující litinové odlitky, řetězy, šrouby apod. je převážně lokalizovaný v oblasti GOPu. Podniky zabývající se výrobou spotřebičů a elektroniky se většinou nachází ve vlastnictví zahraničních firem. Elektrotechnický a elektronický průmysl polského původu je zastoupen pouze okrajově. 67

68 12.6 Ostatní průmyslová odvětví V chemickém průmyslu se využívá kamenná sůl k výrobě sody. Ze síry se získává kyselina sírová, která slouží k produkci fosfátových hnojiv. Součástí dusičných hnojiv je dusík navázaný na zemní plyn. Výroba umělých hmot a gumárenský průmysl, který je soustředěný v Olsztyně, v posledních letech klesá. Naopak velký rozmach prožívá farmaceutický průmysl. Textilní průmysl je koncentrován do tří oblastí: okolí Łodže, kde má textilní průmysl dominantní postavení a ovlivnil i populační charakteristiky města sudetská oblast a okolí města Bielsko Biała. Dnes se textilní průmysl nachází v úpadku. Potravinářský průmysl se po revoluci stal nejdůležitějším průmyslovým odvětvím v Polsku. Většinou je soustředěn do velkých měst nebo do míst s intenzivní rostlinnou a živočišnou výrobou. Důležité postavení má cukrovarnický průmysl. Zachoval se ve Velkopolsku a na Dolním Slezsku, nově je zastoupen na Kujawách, Lubelské vrchovině a śuławách Wisłaných. Mlékárenský a masný průmysl se v poválečném období rozvíjel hlavně v centrálním a severním Polsku. Zpracování ovoce a zeleniny zažilo svůj rozkvět až po 2. světové válce a koncentruje se v okolí Varšavy. Největším centrem dřevozpracujícího průmyslu je Ostrołeka severovýchodně od Varšavy. Otázky k upevnění učiva: 1. Těžba kterých surovin se za poslední roky zvyšuje a kterých snižuje? 2. Jaká odvětví průmyslu jsou soustředěna v GOPu? 3. Co bylo příčinou úpadku těžkého průmyslu po roce 1989? 4. Vyjmenuj jedno centrum každého průmyslového odvětví v Polsku. 68

69 13 DOPRAVA V porovnání s Ćeskou republikou je dopravní síť v Polsku méně rozvinutá. Vyšší hustotu dopravních komunikací vykazuje jih a jihozápad Polska. Na jihu je soustředěn průmysl, který musí být obsluhován a jihozápadní část byla až do roku 1918 součástí Německa, které dbalo na vybudování kvalitní infrastruktury. Oblasti, které náležely k Rusku, se vyznačují nedostačující dopravní sítí. Kromě nerovnoměrného rozmístění komunikací trpí Polsko také jejich špatným stavem, což se týká především silnic Typy dopravy a jejich postavení ve státě Tab. 8 Podíl jednotlivých typů dopravy za vybrané roky rok typy dopravy celkem [mld t/km] železniční 68, ,2 33 silniční 20, ,9 51,3 potrubní 9, ,5 říční a ost.typy dopravy 1 1 0,9 1,2 (Zdroj: Skrzypczak W.: Geografia społeczno ekonomiczna świata i Polski, Efekt, Varšava, 2003) Železniční doprava Po 2. světové válce měla železniční doprava velký význam. Existovaly ale i oblasti, ve kterých železničních tratí ubylo. Jednalo se o bývalou německou část Polska, kde byly koleje rozebírány a později použity pro výstavbu v jiných regionech. Například v 70. letech byla vybudována Centrální železniční magistrála (CMK) spojující Varšavu s Katovicemi a Krakovem a širokokolejná trať Linia Hutniczo Siarkowa (LH S) vedoucí do SSSR, která sloužila k přepravě rud a síry. V Polsku převažují tratě se středním rozchodem kolejí, úzkokolejné tratě se nacházely na území, které patřilo Rusku. Úzkokolejné tratě jsou dnes systematicky rušeny a je na nich minimální provoz. V 90. letech postihl železniční dopravu hluboký úpadek. Nejprve se projevil v osobní, později i v nákladní dopravě. Z provozu jsou vyřazovány málo využívané tratě. I přesto je činnost polských drah prodělečná, roční ztráty provozu Státních polských drah dosahují 69

70 1 miliardy zlotých. Hustota využívané železniční sítě v Polsku je nižší než v České republice, v roce 2001 činila 6,8 km/km 2. Hornoslezská průmyslová oblast je protkána velice hustou sítí železnic, které jsou hojně využívány k přepravě uhlí, rud a neopracovaného materiálu. Silniční doprava V současnosti má dominantní postavení silniční doprava. Velký nárůst automobilové dopravy klade vyšší požadavky na technický stav silnic. Polsko se potýká s nedostatkem silnic vyšších tříd, a to především dálnic. Jejich délka činí 400 km a často mají podobu izolovaných fragmentů. Většina z nich se nachází v západní části Polska, z nichž polovinu tvoří staré německé dálnice. Obr. 43 Současná a projektovaná dálniční síť v Polsku (Zdroj: Generální ředitelství správy silnic a dálnic v Polsku) V budoucích 20 letech se plánuje postavit 2600 km dálnic, které by Polsko propojily jak v severojižním, tak v západovýchodním směru a navázaly by na rychlostní komunikace sousedních států. Za prioritní jsou považovány dálnice A1, A2 a A4. Novodobým fenoménem polské dopravy je zavedení mezinárodních autobusových linek. Nejsou využívány jen k zájezdové turistice, ale i k dopravě za prací. Často má svůj 70

71 pravidelný spoj s jedním konkrétním velkoměstem i malé městečko, jehož obyvatelé tam dojíždí za prací. Velkými středisky mezinárodní dopravy se staly města východního Polska, např. Białystok, kam přijíždějí lidé z měst na druhé straně hranice, např. ze Lwowa. Foto. 5 Most Sierkierski ve Varšavě největší dopravní investice posledních let Námořní doprava Námořní doprava hraje v Polsku vedlejší roli. Od 90. let se začala snižovat tonáž polské obchodní flotily a v souvislosti s tím i množství přepraveného zboží. Přístavy jsou ale v posledních letech hojně využívány jako překladiště zahraničního zboží. Pro Českou republiku mají strategický význam a jsou důležitou součástí české námořní cesty. Největším polským přístavem je překladní terminál Štětín Świnoujśce s výhodnou polohou v ústí Odry přizpůsobený na překlady nerostných surovin, dále Severní přístav v Gdaňsku specializovaný na uhlí a ropu a středně velký přístav v Gdyni umožňující překlady různorodého zboží. Říční doprava Okrajový význam mají pro dopravu vodní toky. Mnoho řek je neregulovaných a vyžadovalo by vybudování vodních stupňů. Hlavní splavnou řekou je Odra, která je Gliwickým kanálem propojena s GOPem, dalšími využívanými cestami je například Visla od Włocławku a Bydgošťský kanál. Polsko by mohlo být v budoucnu součástí vodní cesty 71

72 vedoucí napříč Evropou. Odra by se napojovala na západoevropské řeky a dále na východ by cesta pokračovala přes Vartu, Notec, Bydgošťský kanál, Vislu, Narew a Bug dále na Ukrajinu. Otázky upevnění učiva 1. Jak se liší stav dopravní sítě v jednotlivých záborech? 2. Jak by ses dnes a jak v roce 2020 s pomocí mapy silniční sítě dopravil co nejrychleji ze Śtětína do Rzesowa? 3. Vyjmenuj tři problémy polské dopravní sítě. 4. Jaká je hlavní úloha polských přístavů, jaký vztah mají k České republice? 72

73 14 Zahraniční obchod V komunistickém období byly hlavními obchodními partnery Polska členské státy Rady Vzájemné Hospodářské Pomoci (RVHP). 1/3 veškerých obchodních transakcí byla uzavřena se Sovětským Svazem, za ním se umístily Česká republika a NDR. V porovnání s ostatními zeměmi není v současnosti význam zahraničního obchodu v polském hospodářství velký. V roce 2000 se export podílel pouhými 28 % na hrubém domácím produktu. Pro srovnání v Belgii či Lucembursku se jeho hodnota pohybuje od 86% do 154 %. Lepší pozici zahraničního obchodu než Polsko vykazuje i Maďarsko, Česká republika a Slovensko. Po celé období po roce 1989 přetrvává v Polsku negativní bilance zahraničního obchodu, na níž se velkou měrou podepisuje i neregistrovaný příhraniční obchod. Importním zbožím jsou především strojírenská zařízení, produkty chemického průmyslu, minerální suroviny, ropa a zemní plyn. Exportovány jsou hlavně neopracované výrobky těžebního a hutnického průmyslu, textilní zboží, nábytek a zemědělsko potravinářské produkty, jejichž významným odběratelem je i Česká republika. Hlavním obchodním partnerem Polska jsou země Evropské Unie. Přední pozici zaujímá Německo, do něhož se vyvezla v roce 1999 více než třetina exportovaného zboží, 25 % se naopak dovezlo. Dalšími významnými obchodními partnery jsou Itálie, Francie, Velká Británie, Holandsko a USA. Všechny tyto země jsou zároveň významnými investory v Polsku. Mnohem menší je obchodní bilance se vzdálenými zeměmi. Zvlášť nepříznivá je se státy východní a jihovýchodní Asie, na něž připadá 9% dovozu a 1,7% vývozu. Nejvíce exportovaným zbožím do této oblasti je ocel. 73

74 Obr. 44 Podíly zahraničních zemí na exportu a importu s Polskem (Zdroj: Plit F. a kol.: Polska w dobie przekstałceń, Wvdawnictwo Szkolne i Pedagogiczne, Varšava, 1997) Některá polská města jako Poznaň, Gdaňsk a Gdyně pořádají mezinárodní veletrhy, na kterých se prezentují domácí i zahraniční výrobky. Tato města tak podporují vzájemnou zahraniční výměnu zboží. 74

75 15 TURISTICKÝ RUCH V posledních letech se Polsko aktivně snaží nalákat do své země turisty. Česká republika zůstává v tomto ohledu daleko pozadu. Turistický ruch má regionálně velmi odlišnou intenzitu a význam, velmi rozdílná je i turistická atraktivita a propagace různých míst. K nejnavštěvovanějším oblastem patří celé Baltské pobřeží, oblast Mazurských jezer a pohoří na jihu. především Krkonoše, Tatry a Beskydy. Oblíbenými plážovými úseky baltského pobřeží je západní část Slovinského pobřeží a Helská a Viselská kosa. Turistická centra hor představuje v Krkonoších Szklarska Poreba, v Tatrách na prvním místě Zakopane, v Beskydech Krynica. Vyhledávanou a přitažlivou turistickou oblastí je celé Kladsko s řadou lázeňských měst. Z národních parků jsou častým cílem turistů Krkonoše, Tatry, Bělověžský prales, baltský ostrov Wolin a Pieniny. Z měst se těší pozornosti především větší zachovalé nebo obnovené památkové rezervace. Světovou proslulost si udržuje Krakov se sídelním hradem polských králů Wawelem a židovskou čtvrtí Kazimierz či hanzovní město Gdaňsk s obnovenou renesanční architekturou. Foto 6 Gdaňsk Významná historická jádra se zachovala ve Wrocławi, Poznani a Toruni, Staré Město bylo obnoveno ve Varšavě. Zájemce o moderní architekturu 20. století přitahuje město Gdyňa. Cílem mnoha turistů jsou hrady a zámky. Nejvýznamnější je tzv. trasa orlích hnízd v Malopolské vrchovině, kde je mezi městy Krakov a Czestochowa rozseto na vápencových skalách mnoho středověkých opevnění. Do samotné Czestochowy putují každoročně davy poutníků, aby shlédly jasnogorský klášter. Největší středověkou pevností je hrad Malbork na severu, který patřil řádu německých rytířů. 75

76 Nejhonosnější šlechtické sídlo se nachází v Zamośći v Lubelské vrchovině. V solných dolech ve Wieliczce jsou návštěvníky obdivovány sochy a kaple vytesané ze soli. Foto 7 Sochy ve Wieliczce Mimořádné místo mají i památníky obětí 2. světové války a holocaustu. Nejvýznamnější je zřízen v bývalém koncentračním táboře v Osvětimi.Komplex Osvětim Březinka je spolu s centrem Varšavy,Krakovem a solnými doly ve Wieliczce, Toruní a dalšími památkami na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Stále větší oblibě se těší agroturistika. Zájemci jsou ubytováni ve venkovských staveních, jedí stravu z domácích zdrojů a jsou svědky místního typického životního stylu. Tímto způsobem se dnes živí spousta vesnických rodin. Zahraniční turistika se v Polsku netěší velké popularitě. 40 % Poláků neopouští přes rok svůj domov na delší dobu než jeden den. Pokud se již na dovolenou vydají, míří nejčastěji do Itálie, Španělska a Řecka. Na předních místech se umístila také Česká republika. Naopak z cizinců přijíždí do Polska nejvíce Němců, za nimi následují Holanďané, Rakušané a Francouzi. 76

77 16 Ochrana životního prostředí Chráněná území Nejvyšší stupeň ochrany životního prostředí představují národní parky. Jejich povrch musí přesahovat 1000 ha. Nižší stupeň ochrany reprezentují rezervace přírody, které nemají určený žádný plošný rozsah. Jejich počet roste v důsledku ekologických tendencí v posledních letech velmi rychle. Obr. 45 Mapa národních parků v Polsku (Zdroj: Vybrané ekologicky ohrožené regiony K nejvíce ohroženým regionům Polska patří hornoslezská průmyslová oblast, Legnicko Glogowská měděná pánev, Gdaňská zátoka a Jizerské hory. Donedávna byla oblast Gór Wałbrzyskich silně ekologicky ohrožena. Dnes však, po uzavření většiny dolů, je hlavním zdrojem příjmů turistický ruch a pozůstatky těžebního průmyslu se pomalu mění ve skanzen. Velkým atmosférickým znečištěním byly především v minulosti zasaženy Jizerské hory. Západní větry vanoucí také z Německa a Čech jsem přinesly mnoho prachu a oxidů, které ve formě kyselých dešťů ničily místní lesy. Nejhorší situace panovala na počátku 80. let. Původní smrkové lesy vyhynuly a s nimi veškerý podrost. Aby mohla být krajina opět obnovena, celý poškozený les se vykácel a půda byla upravena hlubokou orbou. Tak se škodliviny dostaly hluboko pod povrch. Nový les má odlišné druhové složení, dominují v něm buky, modříny, břízy a také smrky. 77