NEJČASTĚJŠÍ ZRAKOVÉ VADY

Transkript

1 SEZNAM PŘÍLOH NEJČASTĚJŠÍ ZRAKOVÉ VADY POPIS SKUPIN ZUBŮ POMŮCKY ORÁLNÍ HYGIENY PRO DĚTI A DOSPĚLÉ OBRÁZKY Obrázek 1.: Prsťáček Obrázek 2.: Dětský zubní kartáček Obrázek 3.: Zubní kartáček Obrázek 4.: Historické zubní kartáčky Obrázek 5.: Kartáček na snímatelnou náhradu Obrázek 6.: Mezizubní kartáčky Obrázek 7.: IAP sonda Obrázek 8.: Sólo kartáček Obrázek 9.: Elektrický kartáček Obrázek 10.: Ortodontický kartáček Obrázek 11.: Dentální nit Obrázek 12.: Škrabka na jazyk Obrázek 13.: Dentální párátka Obrázek 14.: Stimulátor Obrázek 15.: Kartáček s individuálně upravenou rukojetí Obrázek 16.: Sada SLOVNÍČEK DOTAZNÍK

2 NEJČASTĚJŠÍ ZRAKOVÉ VADY Jedná se o zrakové vady v dětském věku, které způsobují trvalý pokles nebo ztrátu zrakových funkcí. Velký význam má jejich dopad na rozvoj sebeobsluhy a tím na osamostatňování se dítěte v běţných denních činnostech. Osamostatnění by mělo začínat jiţ v kojeneckém věku. Dítě se zrakovým postiţením se v ţádném případě nemusí opoţďovat za svými vrstevníky za předpokladu správné motivace a adekvátní metodiky nácviku. Veškerá zodpovědnost leţí na bedrech rodičů (srov. Růţičková in Finková et al., 2007). Poruchy binokulárního vidění Tato skupina poruch má mezi zrakovými vadami největší zastoupení. Jedná se o funkční poruchy. Rozlišujeme šilhavost (strabismus) a tupozrakost (amblyopii). Obě tyto poruchy vedou ke špatnému prostorovému vnímání a k problémům v koordinaci oko-ruka. Šilhavost (strabismus) Je to porucha symetrického postavení očí, kdy při fixaci předmětu na blízko nebo na dálku se osy vidění neprotínají ve stejném bodě, oči nehledí rovnoběţně, jedno oko se stáčí. Vzniká dvojitý obraz, který působí rušivě, jeden obraz bývá potlačen. Můţe vzniknout tupozrakost. Jednou z příčin je sníţená zraková ostrost jednoho oka, zde je náprava moţná brýlovou korekcí (srov. Řehák, 1980, aj.). Tupozrakost (amblyopie) Jedná se o podstatné sníţení visu různého stupně jednoho oka, které nelze napravit brýlovou korekcí. Vnímání takto postiţeného oka je horší, rušivé na obraz zdravého oka a postupně dochází k jeho potlačení. Je-li amblyopie zjištěna včas, lze ji podstatně zlepšit nebo ve většině případů úplně vyléčit. Zdravé oko se kryje okluzí, postiţené oko se trénuje. Často také vzniká na šilhajícím oku nebo při těţších refrakčních vadách (srov. Nováková in Pipeková (ed), 2006, aj.). Nystagmus Nystagmus je porucha oční motility. Jsou to více či méně rytmické mimovolní pohyby očí. Nystagmus dělíme na fyziologický a patologický. Fyziologický je vyvolaný

3 pohledem na nehybné předměty z jedoucího dopravního prostředku nebo pohledem na pohybující se předměty v nehybném postavení. Nystagmus se léčí chirurgicky, bohuţel s nepříliš uspokojivými výsledky (srov. Vančurová in Autrata et al., 2002). Retinopatie nedonošených (ROP) ROP je nejčastější příčinou slepoty u dětí. Vzniká u předčasně narozených dětí, které byly po delší dobu umístěny v inkubátoru s vysokým přívodem O 2. V důsledku vysokého obsahu kyslíku dochází k patologickému vývoji cév. Po odstranění vlivu kyslíku dochází ke krvácení do sítnice a sklivce. Sítnice se hojí vazivovou jizvou, odchlipuje se, dochází ke ztrátě vidění od slabozrakosti po úplnou slepotu. Nejvíce ohroţeny bývají děti s porodní hmotností pod 1250g a pod 28 týdnů gestačního věku (srov. Nováková in Pipeková (ed), 2006). Sítnicové degenerace Nejčastější je pigmentová degenerace sítnice. Jde o nezánětlivé dědičné onemocnění, které nezle léčit. Nováková in Pipeková (ed.) (2006) uvádí, ţe pigmentová degenerace začíná jako šeroslepost, následuje zuţování zorného pole do trubicovitého vidění. Tato degenerace končí poklesem centrálního vidění. Z počátku způsobí slabozrakost, poté praktickou a nakonec úplnou slepotu. Atrofie zrakového nervu Je to nejčastější postiţení zrakového nervu. Je to váţná funkční porucha, jejímţ výsledkem je úbytek vidění. Jiţ děti mají značně sníţený visus od slabozrakosti aţ po nevidomost. Často je tato atrofie součástí kombinovaného postiţení. Příčinou bývá dědičnost, úraz, intoxikace, záněty, tumor. Vrozený zelený zákal (glaukom) Zrakové funkce jsou poškozeny patologicky zvýšeným nebo vysokým nitroočním tlakem, který zhoršuje cévní výţivu zrakového nervu, coţ vede ke zhoršení zrakové ostrosti a ke ztrátě periferního vidění. Růst oka není po narození ukončen, oči se chorobně zvětšují. Glaukom způsobuje slabozrakost, často i praktickou nebo úplnou nevidomost. Konzervativní léčba nebývá účinná, zhoršení můţe zabránit včasný chirurgický zákrok (srov. Nováková in Pipeková (ed.), 2006, aj.).

4 Vrozený šedý zákal (katarakta) Jde o zákal oční čočky. Příčinou mohou být virová onemocnění, toxické vlivy nebo dědičné faktory. Doprovodným jevem jsou další patologické změny jako šilhání, atrofie zrakového nervu nebo nystagmus. Léčí se chirurgickým odstraněním zakalené čočky, která se nahradí brýlemi nebo kontaktní čočkou. Retinoblastom Patří mezi nejváţnější oční onkologické onemocnění dětského věku. Zhoubný nádor vyrůstá ze sítnice. Začátek onemocnění je latentní. Při rozsáhlém nádoru je kvůli hrozícím metastázám do druhého oka nutná enukleace (vyjmutí oka) (srov. Hamadová et al., 2007, aj.). Kortikální postiţení zraku (CVI) Nazývá se také korová nebo mozková slepota. Bývá součástí kombinovaného postiţení nebo v kombinaci s neurologickými poruchami (DMO, epilepsie). Jak uţ z názvu vyplývá, jedná se o funkční poruchu mozku a zrakové dráhy. Oko můţe zůstat fyziologické. Hamadová et al. (2007) popisuje typickou situaci, kdy dítě sahá po hračce a vzápětí si nevšimne mnohem nápadnější hračky nebo situaci, kdy dítě předmět vidí, ale není schopně jej pojmenovat. Úrazy oka Po celý ţivot je lidské oko ohroţeno úrazy. V dětství při hře, v dospělosti při práci, autonehodách, při manipulaci s nebezpečnými látkami nebo při sportu. Stejně jako výše uvedené zrakové vady jsou úrazy závaţnou a mnohdy celoţivotní komplikací. Výše zmíněné nejčastější zrakové vady mají velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte, na jeho fyzickou i psychickou stránku. Důleţitou roli zde sehrává nácvik sebeobsluţných činností, jako jsou osobní hygiena, oblékání, stravování nebo úklid. Nedocenitelnou a nenahraditelnou úlohu mají rodiče. Při správné motivaci a přiměřené metodice nemusí dítě se zrakovým postiţením zaostávat ve vývoji za svými intaktními vrstevníky. Nácvik sebeobsluţných činností se týká také často i osob později osleplých, které doposud vyuţívaly pro získávání informací pouze zrak. Zde je vyuţíváno zkušeností, znalostí a paměti. Je důleţité začít s nácvikem co nejdříve (srov. Růţičková in Finková et al., 2007).

5 POPIS SKUPIN ZUBŮ Řezáky (dentes incisivi) Ve stálém chrupu jsou v kaţdé čelisti 4. Mají charakteristický lopatkovitý tvar. Jsou esteticky velice důleţité, protoţe tvoří nejvíce labiálně vyklenutou část zubního oblouku. V horní čelisti je střední řezák větší neţ postranní, v dolní čelisti je střední řezák menší neţ postranní. Mají pouze jeden kořen. Špičáky (dentes canini) Ve stálém chrupu jsou celkem 4. Jsou to nejmohutnější zuby frontálního úseku. Dvě asymetrické incizální hrany se sbíhají v hrot. Kuţelovitý kořen je nejdelší a nejmohutnější v celém chrupu. Třenové zuby (dentes praemolares) Ve stálém chrupu jich je 8. Nemají incizální hranu, ale okluzní plošku. Tu tvoří dva hrbolky, výjimečně u druhého dolního premoláru tři hrbolky. První horní premolár má většinou 2 kořeny, ostatní premoláry jen jeden kořen. Stoličky (dentes molares) Ve stálém chrupu jsou v počtu 4-6 v kaţdé čelisti. V kaţdé čelisti je vţdy první molár největší. Okluzní ploška prvního horní moláru má 4 hrbolky a fisury ve tvaru písmene H. Někdy mívá i 5. hrbolek, tzv. tuberculum anomale Carabelli na meziální straně palatinální plochy, je funkčně bezvýznamný. Druhý horní molár má často pouze 3 hrbolky. Horní moláry mají 3 kořeny, 2 směrem ke tváři, 1 směrem k patru, často jsou rozbíhavé. První dolní molár je největší a má 5 hrbolků s fisurami ve tvaru písmene Y. Druhý dolní molár bývá menší, pouze se 4 hrbolky. Dolní moláry mají 2 kořeny, jeden meziálně, druhý distálně. Třetí moláry, zuby moudrosti, mají často nepravidelný tvar okluzní plošky i počet kořenů. Často bývají uloţeny horizontálně, takţe se vůbec neprořeţou. Popis skupin zubů vychází ze zápisů z přednášek předmětů Stomatologie a Kreslení, modelování v 1. ročníku ve školním roce 2000/2001 na Vyšší odborné škole zdravotnické, Merhautova 15, Brno.

6 POMŮCKY ORÁLNÍ HYGIENY PRO DĚTI A DOSPĚLÉ Pomůcky pro děti Na bezzubá dětská ústa postačí plena, kapesník nebo smotek tkaniny namočený v čisté vodě. V tomto období je dítě pouze pasivním příjemcem ústní hygieny, ale jiţ zde se učí, ţe se po jídle čistí zoubky. Prsťáček (obr. 1.) Je to speciální pomůcka ze silikonu s jemnými štětinkami, kterou si rodič navlékne na prst a opatrnými pohyby otírá povrch prvních prořezaných zoubků. Tento kartáček je vhodný i pro nemohoucí pacienty, o které musí někdo pečovat např. po mozkové příhodě. V tomto případě se prsťáček namáčí do ústní vody (srov. Krejčířová, 2004, aj.). Dětský zubní kartáček (obr. 2.) Od jednoho roku věku dítěte mohou rodiče čistit dítěti zoubky klasickými dětskými kartáčky. Tyto kartáčky mají vytvarovanou rukojeť pro malé dětské ruce a ještě je zde místo pro ruku rodiče, který můţe takto ruku dítěte vést (srov. Zouharová, 2008, aj.). Okolo třetího roku si děti začínají čistit zuby samostatně a rodiče jen zkontrolují úspěšnost. Zuby se čistí metodou podle Foneho. Dítě se musí naučit, ţe se čistí všechny zoubky a ne jen ty, které jsou vidět. Okolo šestého roku se prořezává první dolní stálá stolička. Tento zub je nejčastěji plombovaný a trhaný zub lidstva. Je třeba čistit zejména okluzní plošku. Kazu lze předejít tzv. pečetěním fisur zalitím jamek a rýh na kousací plošce speciálním materiálem. Pomůcky pro dospělé Pomůcky můţeme rozdělit na dvě skupiny: mechanické ruční zubní kartáčky, elektrické kartáčky, dentální nitě, škrabka na jazyk, párátka, aj., zachovávají si prioritu, plak lze odstranit pouze mechanicky, chemické zubní pasty, prášky, gely, ústní vody, aj., nelze je pouţívat stále kvůli vedlejším účinkům, musí zvyšovat odolnost tvrdých tkání, zamezit tvorbě plaku.

7 Zubní kartáček (obr. 3., obr. 4.) Je to nejzákladnější a nejpouţívanější pomůcka v péči o zuby. Správný zubní kartáček má mít co nejmenší hlavu tj. cca 2,5 cm, rovný zástřih měkkých syntetických vláken se zaoblenými konci. Marušáková (2007, s. 23) uvádí: V roce 1973 na Symposium of Oral Hygiene byly stanoveny zásady pro konstrukci kartáčku: délka funkční části (hlavy) kartáčku pro dospělého člověka činí 25 mm, pro dítě 15 mm. Optimální počet vláken pro dospělého člověka je stanoven na 1600, doporučená délka je 11 mm a uspořádání má být do cca 40 snopců ve 3-4 řadách. Otvory pro jednotlivé snopce mají být od sebe vzdáleny 2 mm. Průměr vláken podmiňuje současně typ tvrdosti kartáčku a pohybuje se od 0,15 mm do 0,28 mm. Pro měkký kartáček je tato hodnota niţší neţ pro kartáček tvrdý. Délka vláken se dnes doporučuje v rozmezí 10 aţ 12 mm. Zásadně se pouţívají vlákna z plastových hmot, hlavně nylonová, a jejich konce jsou zaoblené. Drţadlo kartáčku má podle doporučení z roku 1973 tvořit s hlavou přímku, jiné poţadavky nebyly formulovány. Zubní kartáček by se měl obměňovat kaţdé 3 měsíce, v případě virózy horních cest dýchacích ihned po jejím skončení. Samotný kartáček neodstraní plak dokonale ze všech míst chrupu, proto se doporučují speciální pomůcky. Kartáčky pro čištění snímatelných náhrad (obr. 5.) Liší se od klasických kartáčků rozměrem, na jednom drţadle mají oboustrannou hlavici s nylonovými vlákny různé délky a uspořádání. Mezizubní kartáček (obr. 6.) Je to nejefektivnější pomůcka pro odstraňování zbytků potravy z mezizubních prostor, pouţívá se také k čištění fixních prací kotvených na implantátech a fixních ortodontických aparátků. Jsou to drobné štětinky svinuté okolo drátku, který je upevněn v drţátku. Existují různé velikosti mezizubních kartáčků. Velikost zjistí zubní lékař nebo dentální hygienistka měřící sondou (IAP sonda (obr. 7.)). Štětiny mezizubního kartáčku se po zavedení do mezizubního prostoru rozprostřou a celý tento prostor vyčistí (srov. Krejčířová, 2004, aj.). Lidé se zrakovým postiţením jsou velice znevýhodněni při rozeznávání velikostí mezizubních kartáčků. Všichni výrobci je rozlišují pouze barevně, a proto je velice obtíţné pro jedince se zrakovým postiţením rozpoznat jednotlivé velikosti mezizubních

8 kartáčků, obzvláště jsou-li jiţ pouţity. Jednotlivé štětinky mohou lehce změnit tvar roztřepí se a sniţuje se tak moţnost určení velikosti hmatem. Sólo kartáček (obr. 8.) Je určený pro individuální čištění jednotlivých zubů (sólo metoda čištění zubů). Vypadá jako klasický kartáček, ale pracovní část tvoří svazek vláken o průměru asi 5 mm a délce 6-9 mm. Je indikován pro distální plochy posledních molárů, pro čištění fixních ortodontických aparátků, implantátů nebo můţe nahradit klasický kartáček úplně, protoţe díky čištění kaţdého zubu zvlášť se docílí precizního vyčištění (srov. Krejčířová, 2004, aj.). Elektrický kartáček (obr. 9.) Je indikován pro pacienty s tělesným postiţením nebo u nezručných pacientů. Je nutné naučit se kartáček správně pouţívat, protoţe můţe dojít k poranění měkkých i tvrdých zubních tkání. Vlákna jsou osazena do kruhového útvaru, který rotuje nebo osciluje nebo se kaţdý snopek štětin pohybuje zvlášť. Ortodontický kartáček (obr. 10.) Má dvě řady vláken a pouţívají se pro čištění sulcu, okolí implantátu a ortodontických aparátků (srov. Krejčířová, 2004). Dentální nit (obr. 11.) Je to pomůcka pro čištění mezizubních prostor. Pouţívá se zejména při kompresi zubů. Je tvořena stočenými nylonovými vlákny, která jsou voskovaná nebo nevoskovaná, fluoridovaná nebo s příchutěmi, nejčastěji mentol. Na trhu jsou různé modifikace, např. pásek dental tape pro úzké prostory nebo superfloss vhodný pro čištění mezičlenů fixních můstků, ortodontických aparátků a pro zubní implantáty. Nit můţeme pouţívat s různými drţáky flossery, které nám usnadňují manipulaci (srov. Krejčířová, 2004). Škrabka na jazyk (obr. 12.) Odstraňuje plak z povrchu jazyka, kde je aţ 60% orálních bakterií. Neodstraněný povlak z jazyka způsobuje foetor ex ore. Škrabka můţe být buď součástí zubního

9 kartáčku, nebo jako samostatná pomůcka. Plní i masáţní funkci tzv. reflexních zón na jazyku a tím pozitivně stimuluje celý organismus (srov. Marušáková, 2007, aj.). Dentální párátka (obr. 13.) Slouţí k odstranění zbytků potravy a u onemocnění parodontu k masáţím gingivy. Jsou dřevěná (bříza, balza, lípa) nebo plastová, trojhranného tvaru. Plastová párátka mají špičku pokrytou nylonovými vlákny, jsou omyvatelná (srov. Krejčířová, 2004). Stimulátory (obr. 14.) Je to gumový kuţel s rukojetí, slouţí k masáţi gingivy mezizubních prostor. Dentální irigátory (ústní sprchy) Vyuţívají k čištění tlak vody, kterým šetrně čistí těţko dostupná místa v chrupu i okolo zubních náhrad. Stálý nebo přerušovaný proud vody odplavuje nečistoty a masíruje dásně. Zubní pasty Jsou doplňkovým prostředkem ústní hygieny. Slouţí k usnadnění mechanického odstranění plaku i jako nosič léčebných látek. Dále obsahují pojiva (gely, algináty), sladidla (sorbitol, xilitol), aromatické látky (eugenol, máta, mentol). Abrazivní účinek se označuje RDA (Relative Dentin Abrasion). Čím vyšší hodnota RDA, tím větší míra abrazivní účinností. Dále se přidávají antimikrobiální látky, např. chlorhexidin nebo enzymy. Pro desenzibilizaci mohou být do past přidány fluoridy, chlorid strontnatý nebo dusičnan sodný (srov. Krejčířová, 2004). Pasty s fluoridem sniţují kazivost při pravidelném pouţívání o 20-30%. Podle obsahu fluoridů se pasty dělí na vhodné pro: předškoláky s obsahem ppm 1 F školáky ppm F dospělé ppm F terapeutické ppm F 1 ppm parts per milion, počet částic na jeden milion, jedna miliontina celku

10 Zubní pasty by se měly střídat, aby nedošlo k předávkování jedné látky. Malé děti pasty polykají, a proto vybíráme pasty s niţším obsahem fluoru, aby nedošlo k fluoróze, vzniku skvrnité skloviny (srov. Marušáková, 2007). Zubní prášky Mají podobné sloţení jako pasty, ale obsahují více abraziv. U nás se moc nepouţívají kvůli vysokému abrazivnímu účinku. Zubní gely Aplikují se stejně jako pasta, obsahuje fluoridy a chlorhexidin a slouţí k desenzibilizaci zubů. Ústní vody Mají antibakteriální a protikazové účinky, omezují metabolismus orálních bakterií a tím tvorbu zubního plaku. Ústní vody se pouţívají individuálně. Ty, které obsahují chlorhexidin by se neměly pouţívat dlouhodobě. Roztoky s obsahem fluoridů se pouţívají k remineralizaci zubů (srov. Krejčířová, 2004). Indikace zubního plaku Slouţí ke zviditelnění povlaku nedokonale vyčištěných zubů. Existuje ve formě roztoku nebo tablet. Barvivo ulpí na plaku. Je to vhodná pomůcka pro kontrolu domácí péče (srov. Zouharová, 2008). Ţvýkačky Přináší příjemný pocit svěţího dechu a uvolňuje svalové a psychické napětí, zrychluje krevní oběh, prokrvuje tkáně, tím se do mozku dostává víc kyslíku a ztrácí se únava. Ţvýkačky zuby nevyčistí, ale pomůţou v případě, kdy si zuby nemůţeme vyčistit. Ţvýkáním ţvýkaček bez cukru dochází ke zvýšené produkci slin a tím k rozředění obsahu úst (srov. Zouharová, 2008).

11 OBRÁZKY Odkazy na původ obrázků jsou uvedeny v seznamu literatury, pokud na některé obrázky nejsou odkazy uvedeny, byly tyto obrázky vytvořeny autorkou bakalářské práce. Obrázek 1.: Prsťáček Obrázek 2.: Dětský zubní kartáček a) b)

12 Obrázek 3.: Zubní kartáček a) b) Obrázek 4.: Historické zubní kartáčky Obrázek 5.: Kartáček na snímatelnou náhradu

13 Obrázek 6.: Mezizubní kartáčky a) b) c) d) e) f)

14 g) h) Obrázek 7.: IAP sonda Obrázek 8.: Sólo kartáček a)

15 b) c) Obrázek 9.: Elektrický kartáček a) b) Obrázek 10.: Ortodontický kartáček a) b)

16 Obrázek 11.: Dentální nit Obrázek 12.: Škrabka na jazyk a) b) c)

17 Obrázek 13.: Dentální párátka a) b) c) Obrázek 14.: Stimulátor

18 Obrázek 15.: Kartáček s individuálně upravenou rukojetí Obrázek 16.: Sada

19 SLOVNÍČEK Abraze mechanické opotřebování, obrušování povrchu zubů u bruxismu nebo u kuřáků dýmek Abraziva brusné látky obsaţené v zubních pastách Abrazivní obrušující, brusný Alveol zubní lůţko Anestezie znecitlivění; povrchová a. aplikace spreje apod., lokální a. aplikace do tkáně nebo nervu, celková a. narkóza Bassova metoda metoda čištění zubů Bělení zubů metody estetické stomatologie k zesvětlení odstínu zubů Bruxismus především noční skřípání zubů, dochází při něm k mechanickému opotřebování zubů (abrazi), pomoci mohou speciální chrániče zubů Caries dentis zubní kaz Cement zubní tvrdá zubní tkáň podobná kosti, tvoří vnější obal zubního kořene Čelist obličejová kost, horní č. maxilla, párová kost, dolní č. mandibula; do zubních lůţek čelisti jsou vsazeny zuby Dáseň gingiva; speciální sliznice dutiny ústní obepínající krčky zubů Dásňový lem volná dáseň (marginální gingiva) obklopující zubní krček Dásňový ţlábek sulcus; prostor mezi volnou dásní a krčkem zubu Dentální hygiena preventivní péče o dutinu ústní Dentální hygienistka obor zabývající se poradenstvím a pomocí v oblasti individuální péče o zuby a dásně Dentální nit zubní nit, floss; pomůcka dentální hygieny, nejčastěji z nylonu, slouţí k odstraňování nečistot z mezizubních prostor Dentin viz zubovina Demineralizace úbytek minerálů, zejména vápníku Distální zadní, vzdálený, umístěný na opačné straně, neţ je počátek; distálním úsekem chrupu označujeme premoláry a moláry Dřeň zubní pulpa dentis; měkká zubní tkáň v dřeňové dutině obsahující nervy a cévy Endodoncie obor zabývající se ošetřením zánětu zubní dřeně a kořenových kanálků Extrakce vytrţení zubu Fisura rýha mezi hrbolky zubu na kousací plošce Floseta angl. flossette; dentální nit se zavaděčem

20 Floss viz dentální nit Fluor chemický prvek, důleţitý pro prevenci zubního kazu Fluoridy chemické sloučeniny fluoru s dalšími prvky, pomáhají omezit kazivost a citlivost zubů Fluoridace zvyšování obsahu fluoridů Fluoróza poškození skloviny projevující se bělavými aţ ţlutohnědými či hnědými skvrnami v důsledku nadměrného přísunu fluoru Foetor ex ore zápach z úst Frontální přední, čelní; frontálním úseku chrupu rozumíme přední zuby Gingiva viz dáseň Gingiva marginální volná, obklopuje zubní krček; od připojené g. ji odděluje paramarginální rýha Gingiva připojená nepohyblivá, pevně spojená s okosticí, různě široká, na patře chybí; od alveolární sliznice ji odděluje mukogingivální hranice Gingivitida zánět dásní způsobený bakteriemi obsaţenými v zubním plaku Halitosis nepříjemně páchnoucí dech z úst Chartersova metoda metoda čištění zubů Incizální hrana řezací hrana frontálních zubů Incize naříznutí, chirurgické otevření; zkrácené označení incizální hrany Indikace určení, zaznamenání Implantát zubní i. je umělá náhrada zubního kořene upevněná v čelisti a tvořící základ pro připevnění umělého zubu Irigátor přístroj vyuţívající silný tlak vody, ústní i. ústní sprcha Kakostomie zápach z úst Kámen zubní zaţloutlá aţ nahnědlá skvrna na povrchu zubu vzniklá mineralizací zubního plaku Kanálek kořenový je součástí zubní dřeně a prochází jím nervy a cévy; při neprůchodnosti k. vlivem zánětu zubní dřeně je potřeba podstoupit endodontickou léčbu Karcinom maligní (zhoubný) nádor, projev rakoviny Kariézní proces proces vzniku zubního kazu Kavita díra, dutina, prostor uvnitř zubu vzniklý odstraněním změklých zubních tkání (zubního kazu) Kaz zubní caries dentis; infekční onemocnění, narušení demineralizované zubní skloviny kyselinami přeměněnými z potravinových cukrů

21 Korunka viditelná část zubu pokrytá sklovinou; klinická k. část viditelná v ústech, anatomická k. část zubu pokrytá sklovinou Kořen část zubu, která zasahuje do čelistní kosti Krček část zubu mezi korunkou a kořenem Malnutrice podvýţiva, špatná výţiva, nesprávné sloţení potravy Molár stolička, typ zubu v zadním úseku chrupu; tzv. šestky, sedmičky a osmičky (viz zub moudrosti), jsou tři nahoře a tři dole na kaţdé straně, celkem 12 Můstek částečná umělá zubní náhrada, pevná nebo snímatelná, upevněná na přírodní zub Okluze uzavření, skus Okluzní plošky kousací plošky zadních zubů (premolárů a molárů) Ortodoncie obor stomatologie zabývající se nápravou nepravidelnosti chrupu a vad skusu a moţnostmi jejich nápravy Ortodontické aparáty tzv. rovnátka; mechanická pomůcka pro vyrovnání nepravidelnosti chrupu nebo vad skusu; snímatelné nebo fixní (připevněné na určitou dobu nastálo) Ozubice periodontium; systém vazivových vláken mezi cementem a kostním lůţkem Papila mezizubní dásňová tkáň mezi jednotlivými zuby, má tvar písmene V Papila jazyková tkáňové výstupky na povrchu jazyka zakončené chuťovými pohárky Parodont závěsný aparát zubu, je tvořen tvrdými (zubní cement, zubní lůţko) a měkkými (dáseň, ozubice) zubními tkáněmi Parodontitida lidově paradentóza; infekční onemocnění závěsného aparátu zubů (parodontu) vlivem plaku, bez správné léčby můţe dojít aţ k vypadávání zubů Parodontopatie obecné označení onemocnění parodontu Patologie studium chorobných jevů a procesů v organismu Periodontium viz ozubice Plak zubní mikrobiální povlak na zubech a dásních, obsahuje bakterie, které odvápňují sklovinu a jsou příčinou vzniku zubního kazu a parodontitidy Povlak zubní jako p. z. se dá označit první stadium tvorby plaku, kdy se na povrchu zubů jiţ během několika sekund po jejich vyčištění utváří působením slin tenká vrstva Premolár třenový zub, typ zubu v postranní části zubního oblouku; jsou umístěny mezi špičáky a stoličkami, tzv. čtyřky a pětky, je jich celkem 8 Prenatální související s obdobím před narozením, porodem Prořezávání zubu proniknutí zubu dásní

22 Protéza zubní částečná nebo celková snímatelná zubní náhrada Pulpa viz dřeň zubní Radix viz kořen RDA zkratka pro relativní abrazivitu dentinu; hodnota RDA je uváděna např. na zubních pastách, značí mnoţství obsaţených abrazivních částic Remineralizace doplňování, opětovné navracení minerálů, především vápníku Rovnátka viz ortodontické aparáty Rýhy zubní fisury; štěrbinovité prohlubně na kousacích ploškách zadních zubů Řezák typ zubu ve frontálním úseku; tzv. jedničky a dvojky, celkem 8 Sklovina zubní , enamelum; hladká, tvrdá vnější vrstva, která kryje a chrání povrch zubu Sólo metoda metoda čištění zubů Stillmanova metoda metoda čištění zubů Stolička viz molár Sulkus viz dásňový ţlábek Superfloss tzv. tři v jednom; speciální dentální nit s pevným zavaděčem určená pro prostory mezi korunkami nebo mezičleny můstků Špičák typ zubu ve frontálním úseku; sousedí s řezáky a premoláry, tzv. trojky, celkem 4 Zub mléčný lidové pojmenování pro zub dočasného chrupu Zub moudrosti tzv. osmička, lidové označení pro třetí moláry (stoličky) Zubovina dentin; pevná vrstva zubu pod sklovinou a cementem Zub třenový viz premolár

23 DOTAZNÍK 1. Pohlaví: a) Ţena b) Muţ 2. Rok narození: 3. Stav zrakové ostrosti: a) Slabozrakost b) Zbytky zraku c) Praktická nevidomost d) Totální nevidomost e) Porucha binokulárního vidění f) Jiná odpověď: 4. Kdo Vás učil čistit zuby? a) Rodiče b) Kamarádi c) Média d) Jiná odpověď: 5. Kdy jste byl(a) poprvé u zubního lékaře? a) V mateřské škole b) Na základní škole c) Jiná odpověď: 6. Vyuţil(a) jste někdy sluţeb dentální hygienistky? a) Ano b) Ne 7. Učil Vás nějaký profesionál (dentální hygienistka, zubní lékař) názorně a pro Vás srozumitelně čistit zuby? a) Ano b) Ne 8. Jak často navštěvujete zubního lékaře? a) V případě bolesti zubů b) 1x ročně c) 2x ročně d) Jiná odpověď: 9. Kdy jste byl u zubního lékaře naposledy? 10. Byl(a) jste někdy u některého níţe uvedeného stomatologa specialisty? a) Ortodontista b) Parodontolog c) Chirurg d) Ţádný e) Jiná odpověď:

24 11. Jak často, v průměru, si měníte zubní kartáček? a) Jednou za měsíc b) Jednou za 2 měsíce c) Jednou za 3 měsíce d) Jednou za 4 měsíce e) Jiná odpověď: 12. Kolikrát denně si čistíte zuby? a) 1x denně b) 2x denně c) 3x denně d) Jiná odpověď: 13. Jaké metody čištění zubů znáte? a) Horizontální - pohyby zprava doleva (horizontálně) b) Cik cak - stírací pohyb při sevřených čelistech (vertikálně) c) Krouţivá - krouţivé pohyby d) Bassova - vibrace kartáčkem (vlákna směrem pod dáseň) u dásňového ţlábku, poté stírací pohyb e) Chartersova - vibrace kartáčkem (vlákna směrem od dásně) u dásňového ţlábku, poté stírací pohyb f) Stillmanova - stírací pohyby g) Sólo - čištění kaţdého zubu zvlášť Bassovou metodou 14. Jaké z nich pouţíváte? 15. Jaké pomůcky na čištění zubů kromě zubního kartáčku a zubní pasty znáte? a) Ústní voda b) Mezizubní kartáček c) Jednosvazkový kartáček d) Elektrický kartáček e) Dentální nit f) Dentální párátka g) Škrabka na jazyk h) Dentální irigátor - ústní sprcha i) Ţvýkačky j) Indikace zubního plaku 16. Jaké z nich pouţíváte? 17. Kterého výrobce zubních kartáčků a past preferujete? 18. Myslíte, ţe skvěle vypadající zuby Vám usnadňují komunikaci a kontakt se společností? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: 19. Kde jste vyrůstal(a)? a) Obec do 2 tisíc obyvatel b) Obec do 50 tisíc obyvatel c) Obec do 200 tisíc obyvatel

25 d) Obec nad 200 tisíc obyvatel 20. Kde si kupujete zubní kartáček? a) U zubního lékaře b) V lékárně c) V běţném obchodě d) Na internetu e) Jiná odpověď: 21. Jaký zubní kartáček si kupujete? a) Měkký b) Střední c) Tvrdý d) Jiná odpověď: 22. Kde získáváte informace o novinkách v péči o zuby? a) U zubního lékaře b) V televizi c) Na internetu d) Od kamarádů, známých e) Jiná odpověď: 23. Povaţujete dostupné informace za dostačující? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: 24. Co v oblasti péče o chrup postrádáte? 25. Jste ochoten (ochotna) zajímat se do budoucna o novinky v péči o zuby? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: 26. Jste ochoten (ochotna) připlatit si za nadstandardní úkony u zubního lékaře? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: 27. Jste ochoten (ochotna) platit i za základní ošetření u zubního lékaře? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: 28. Zajímal(a) jste se někdy o estetickou stomatologii (bělení zubů, zubní šperky)? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď:

26 29. Máte ve Vašich ústech fixní (korunky, můstky) nebo snímatelnou (do skleničky) náhradu? a) Ano, fixní b) Ano, snímatelnou c) Ano, fixní i snímatelnou d) Ne 30. Jakou myslíte, ţe tyto náhrady potřebují péči? a) Větší neţ vlastní zuby b) Menší neţ vlastní zuby c) Stejnou jako vlastní zuby d) Jiná odpověď: 31. Proč si čistíte zuby? a) Ze zvyku b) Pro svěţí dech c) Pro jejich zdraví a dlouhou ţivotnost d) Jiná odpověď: 32. Myslíte, ţe je Vaše péče o zuby dostatečná? a) Ano b) Ne c) Jiná odpověď: