UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra správního práva a správní vědy

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta Katedra správního práva a správní vědy Aneta Franková Policie České republiky- právní úprava, organizace a činnost Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc. OLOMOUC

2 Já, níže podepsaná Aneta Franková, autorka diplomové práce na téma Policie České republiky- právní úprava, organizace a činnost, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., správci UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI KŘIŽKOVSKÉHO 8, OLOMOUC, ČESKÁ REPUBLIKA ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních systémech Univerzity Palackého, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb Univerzity Palackého. Realizaci zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní složka Univerzity Palackého, která se nazývá Knihovna UP. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb. Prohlašuji, že moje osobní údaje výše uvedené jsou pravdivé. Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně, a že jsem vystačila s prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpala způsobem ve vědecké práci obvyklým. V Olomouci dne

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala Prof. JUDr. Vladimíru Sládečkovi, DrSc. za vedení diplomové práce, také za jeho podporu, trpělivost a mnoho cenných rad a připomínek. 3

4 Seznam zkratek...6 Úvod Pojem policie Vymezení základních pojmů Vystupování policie v právních vztazích Vývoj právní úpravy Období před rokem Policie Četnictvo Období Období Období Období po roce Organizace Útvary Policie České republiky Policejní prezidium České republiky Útvary policie s celostátní působností Útvary s vymezenou územní působností Služby policie Činnost Úkoly Policie České republiky Základní povinnosti při výkonu činnosti Oprávnění ve vztahu k osobám a věcem Omezování osobní svobody Postup ve vztahu k věcem Vykázání Zajišťování bezpečnosti objektů, prostorů a osob Použití donucovacích prostředků a zbraně Spolupráce a další vztahy Spolupráce Práce s informacemi Podávání vysvětlení Zjišťování totožnosti

5 4.5.3 Pořizování záznamů Získávání informací z evidencí Podpůrně operativně pátrací prostředky Ostatní způsoby získávání informací Nakládání s osobními údaji Ostatní činnost Kontrola činnosti Kontrola vykonávána správními orgány Kontrola vykonávána jinými subjekty Mezinárodní spolupráce INTERPOL EUROPOL Další formy mezinárodní spolupráce...62 Závěr...64 Literatura...67 Prameny...69 Přílohy

6 Seznam zkratek ČNR - Česká národní rada ČSR - Československá republika Europol - Evropský policejní úřad Interpol- Mezinárodní organizace kriminální policie IZS - Integrovaný záchranný systém Listina základních práv a svobod - Usnesení předsednictva České národní rady č.2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky MV ČSSR - Ministerstvo vnitra Československé socialistické republiky NATO - Severoatlantická aliance NPC - Národní protidrogová centrála občanský zákoník - zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník OSN- Organizace spojených národů Policie ČR - Policie České republiky Poslanecká sněmovna- Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky recepční zákon - zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého SIRENE - Supplementary Information Request at the National Entry SIS - Schengenský informační systém SKPV - Služba kriminální policie a vyšetřování SNB - Sbor národní bezpečnosti správní řád - zákon č.500/2004 Sb., správní řád trestní řád - zákon č. 141/1964 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ÚOOZ - Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Ústava - ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů VB - Veřejná bezpečnost změnový zákon - zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky 6

7 Úvod Již dvacet let funguje Česká republika jako demokratický stát- lze mít za to, že uběhla dostatečně dlouhá doba, aby mohlo být toto její působení zhodnoceno. Určité bilancování nad relativně nově zavedenými demokratickými instituty vedlo k úvaze o potřebě jejich změn, přizpůsobení současnému vývoji. Stejně tak právní úprava policie vyžadovala určité reformní kroky, aby mohla policie nadále efektivně plnit své úkoly a cíle. Proto byl přijat nový zákon, který odstartoval transformaci v oblasti policejního práva. Tato práce bude proto věnována Policii České republiky, tudíž policii státní, v souvislosti se změnami, které přinesl nový zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Ačkoliv se určité reformní tendence mohou vztahovat i na další veřejné bezpečnostní sbory (např. obecní policie, vojenská policie), obsahem práce nejsou. Hlavním cílem bude komplexně pojmout postavení policie, její organizaci a činnost v průběhu probíhajících změn. Jelikož se některé oblasti v rámci právní úpravy policie vyvíjejí příliš dynamicky či jsou závislé na střídavém politickém vedení státu, rovněž nebudou zmíněny. Jde zde především o postavení policisty anebo finanční vztahy policie. K nastínění rozdílů mezi předchozí právní úpravou (zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky) a současným stavem čí úpravou policie a jiných bezpečnostních složek bude použito zejména komparativní metody. Nejvýznamnějším inspiračním zdrojem bude práce Doc. Judr. Pavla Matese. Práce se skládá s šesti kapitol. V první kapitole se budu věnovat vymezení předmětu práce, odlišení Policie ČR od ostatních složek (obecní, vojenská policie atd.). Cílem bude upřesnit základní pojmy a vymezit nejdůležitější prameny. Druhá kapitola bude obsahovat historický exkurz, srovnání právních úprav na území ČR v průběhu let 1918 až po současnost. Důležité bude i posouzení vlivu změn politického systému na právní úpravu. Třetí kapitola bude zaměřena na současnou úpravu organizace Policie ČR s důrazem na kladné i záporné otázky provedených změn v organizačním systému. Činností policie se bude zabývat kapitola čtvrtá. Toto téma bude pojato v obecné rovině jako činnost policie- správního orgánu, přičemž se bude vycházet především z ustanovení zákona o policii. 7

8 S jakoukoliv činností nevyhnutně souvisí kontrola. Ta bude stručně vymezena v kapitole páté. Její popis bude pro větší přehlednost a systematičnost vycházet z teorie obecného správního práva. Činnost policie bude v kapitole šesté doplněna o mezinárodní aspekty policejní práce uvedením příkladů základních mezinárodních vztahů. Závěrem budou shrnuty všechny podstatné poznatky, bude připojeno hodnocení vhodných metod řešení problémů s poukazem na mechanismy, které se doposud osvědčily. 8

9 1. Pojem policie 1.1 Vymezení základních pojmů Policie České republiky je jako veřejný bezpečnostní sbor součástí veřejné správy. Z organizačního hlediska je jedním z přímých vykonavatelů státní správy, tzn. jedná a vystupuje jménem státu. Policie v obecném smyslu zahrnuje činnosti veřejné správy, jejichž účelem je mocensky chránit veřejný zájem. 1 Výraz policie je historicky spojován s vlastním pojetím veřejné správy. Policií se původně nazývala veškerá veřejná správa a toto označení pro celou veřejnou správu bylo opuštěno teprve v období tzv. policejního státu, který termín policie začal vztahovat pouze na vnitřní správu. V období tzv. liberálního právního státu se potom obsah termínu policie ještě zúžil, neboť se v rámci vnitřní správy začalo diferencovat mezi pořádkovými funkcemi nařizovací povahy, nadále označovanými policií, a pečovatelskými funkcemi veřejné správy. Takto vnímaný výraz policie souvisel s chápáním veřejné správy především v jejím tzv. činnostním či funkčním slova smyslu. Teprve v pozdějším vývoji veřejné správy a správního práva se v jejich terminologii začal vnímat výraz policie jako výraz převážněji či především pojímaný v jeho tzv. organizačním slova smyslu, tj. výraz pro označení příslušných orgánů či jejich organizačních systémů, jejichž posláním je zabezpečovat policejní funkce. V tomto pojetí se tak u nás jedná zejména o Policii České republiky, dále o obecní policii, ale i vojenskou policii apod. 2 V současnosti se pro souhrnné označení dřívějších policejních funkci užívá výrazu správní dozor. Policii ve funkčním smyslu, tj. (Hoetzel:) chránit preventivně nebo represivně určité právní statky, vykonávají i orgány, v jejichž názvu se slovo policie nevyskytuje (zpravodajské služby, různé druhy stráže, inspekce); naopak orgány označené jako policie mohou vykonávat také jiné činnosti, které policií ve funkčním smyslu nejsou. 3 Tato práce není v tomto smyslu věnována celému systému, ale pouze jediné 1 HENDRYCH,D. A KOL. Právnický slovník, 3. podstatně rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, s. 2 PRŮCHA, P., POMAHAČ, R. Lexikon- správní právo. Praha: Sagit, s. 3 MIKULE, V. Policie jako činnost a jako instituce. In ZOUBEK,V.(ed). Sborník z druhého mezinárodního vědeckého semináře k vědeckovýzkumnému úkolu č.214 Bezpečnostní politika české republiky. Praha: Policejní akademie, s

10 instituci vykonávající policii ve funkčním smyslu- Policii České republiky. Policie České republiky patří mezi veřejné bezpečnostní sbory s celostátní působností, je rovněž bezpečnostním sborem ozbrojeným. Podle zák. č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, náleží mezi tyto sbory Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní a informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace. Tento pojem, tj. bezpečnostní sbor, byl zákonodárcem zvolen za účelem sjednocení úpravy veřejnoprávních služebních poměrů, třebaže jen některé z nich plní bezpečnostní úkoly ve vlastním slova smyslu. Podle 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, je Policie České republiky jednou ze základních složek IZS, jejichž úkolem je zajišťování nepřetržité pohotovosti pro příjem ohlášení mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah. Působení policie jako složky IZS se nedotýká jejího postavení a úkolů stanovených zákonem o policii. 1.2 Vystupování policie v právních vztazích Pokud se týče vystupování policie ve věcech soukromého práva, je třeba připomenout zásadní stanovisko, které přijalo plénum Nejvyššího soudu (Plsn 2/96, , publikované pod č.11 Sbírky rozhodnutí a stanovisek č.4/1997). Podle něj Policie České republiky není právnickou osobou a zákon jí nepřiznává ani způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve všech věcech týkajících se policie stát, tj. Česká republika. Toto vymezení, resp. omezení se týká pouze těch vztahů, kde policie vystupuje ve vztazích soukromoprávních. Policie však má způsobilost být účastníkem řízení podle zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní- v tomto řízení jsou přezkoumávána rozhodnutí orgánů veřejné správy, aniž by bylo relevantní, zda mají povahu právnické osoby či nikoli. Rozhodné pro jejich postavení, tj. jakožto účastníků řízení je skutečnost, že orgány policie zde na základě zákonného zmocnění vystupují v postavení státních orgánů, které disponují svěřenou působností a pravomocí. 4 Ve veřejnoprávních vztazích může policie vystupovat jako celek (např. rozhodujeli o právech a povinnostech jako správní úřad), nebo prostřednictvím jednotlivých 4 MATES, P....[ET AL.]. Policejní právo: právní předpisy s komentářem. Praha:Linde, s. 10

11 policistů jako členů veřejného bezpečnostního sboru. 11

12 2. Vývoj právní úpravy 2.1 Období před rokem 1918 Na území dnešní České republiky se před rokem 1918 postupně vytvořily dvě základní bezpečnostní složky, které plnily policejní funkce, a to policie a četnictvo. Lišily se jak způsobem vzniku, pravomocemi tak i vlastní činností. Vznik těchto složek souvisí s výše zmíněným přechodem funkčního pojímaní policie k organizačnímu Policie První stálé policejní složky vznikaly relativně nezávisle ve větších městech (vzorem se stala Vídeň), výkon policejních funkcí tudíž postrádal jednotnost. První snahy o sjednocení organizace policie, se objevily v 18. století (např. zřizování bezpečnostních komisí, které vykonávaly policejní správu). Další reformy znamenaly vznik policejních ředitelství(m.j. V Praze, Brně, Opavě), rozdělení na tajnou (neuniformovanou) a uniformovanou policii a vznik dalších organizačních struktur. V 19. století byla policie začleněna pod ministerstvo vnitra, které se tak stalo ústředním řídícím orgánem. Jako teritoriální orgány v jednotlivých zemích pak působily nižší články státní politické správy, tj. Místodržitelství či zemské vlády, okresní hejtmanství (úřady), případně v některých zemích krajské úřady (vlády)- posledně jmenované ovšem pouze do 60. let 19. století. Všechny tyto instituce odpovídaly za bezpečnostní situaci v rozsahu své územní pravomoci. 5 V druhé polovině 19. století se vyčlenily sbory obecní, městské (s lokální působností, podřízené magistrátu nebo obecnímu zastupitelstvu) a státní policie (podřízené policejnímu ředitelství). Policejní ředitelství a komisařství byly vlastními policejními úřady. V působnosti policejních úřadů podle statutu z roku 1850 bylo: - předcházet a bránit zákonnou cestou všem nebezpečím, ohrožujícím panovníka, císařský dům, zákonný řád, blaho státu a jednotlivce; - udržovat veřejný pokoj a řád ve svém obvodu; - překazit útoky na pokoj a řád a poškození osob i vlastnictví, ať už k němu došlo 5 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I.Habsburská monarchie ( ) Praha: Themis, s. 12

13 náhodou či úmyslnou nebo neúmyslnou lidskou činností; - činit přítrž narůstání škod při porušení řádu a bezpečnosti a odstraňovat škodlivé následky; - pátrat po rušitelích zákona, zadržet je a odevzdat povolaným úřadům. 6 Při výkonu své činnosti byla policie oprávněna zejména vydávat příkazy ze zákonem stanovených podmínek, zadržovat osoby a zjišťovat jejich totožnost, zabavovat věci (např. neoprávněně držené zbraně), konat domovní a osobní prohlídky, užít zbraně. Policie disponovala rovněž pravomocemi v trestních věcech- na základě těchto pravomocí byla oprávněna udělovat pokuty a spravovat vlastní věznice pro výkon krátkodobých trestů odnětí svobody. 7 Státní policejní úřady postrádaly úplnou jednotnou úpravu- vznikaly a byly upravovány jednotlivě vyhláškami a nařízeními či dokonce interními předpisy, řídily se základními předpisy o organizaci státních policejních úřadů uveřejněnými v zemském zákoníku v Čechách jako místodrž. vyhláška č. 142/1850 z.z Četnictvo Základem pro vznik četnictva na území Habsburské monarchie bylo působení četnického pluku v Lombardii. Ačkoliv měla tato jednotka vojenský charakter- byla složkou armády a podléhala vojenskému velení- v době míru plnila některé úkoly civilní státní správy. Jelikož se tento model správy osvědčil a podobné jednotky vznikaly později i jinde v monarchii, objevila snaha o rozšíření četnictva na celé území, která vyústila k přijetí císařského nařízení č. 272/1849, o založení četnictva. Zákon definoval četnictvo jako vojenský strážní sbor, jehož úkolem je udržování veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku. V průběhu 19. století prošlo četnictvo mnoha reformami, z nichž nejdůležitější znamenaly podřízení ministerstvu pro zemskou obranu a veřejnou bezpečnost a úplné vynětí ze svazku armády ( např. zák č. 19/1876 a č. 1/1895). 9 Velitelem četnictva byl ustanoven četnický inspektor, dále byly zřízeny zemská velitelství a jim podřízená oddělení. Oddělení se dále členilo na okresní velitelství, 6 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I.Habsburská monarchie ( ). Praha: Themis, s. 7 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I, Habsburská monarchie ( ). Praha: Themis, s. 8 KALOUSEK, V. Policejní úřady státní. In HÁCHA, E....[ET AL.]. Slovník veřejného práva československého. Svazek III. Praha: Eurolex Bohemia, s. 9 MRHÁLEK, J. Četnictvo. In HÁCHA, E....[ET AL.]. Slovník veřejného práva československého. Svazek I.Praha: Eurolex Bohemia, s. 13

14 kterým podléhaly jednotlivé stanice. Četníci prováděli úkoly jak civilní tak vojenské. Prvořadým úkolem bylo předcházení porušování zákona a zadržení případného rušitele pořádku, dále pak podpora provádění vrchnostenských aktů. V civilní oblasti byli oprávněni zejména vykonávat hlídky, pátrat po zločincích a zadržet je, zatýkat osob přistižené při činu, rozptylovat srocení ohrožující veřejný klid, provádět exekuce atd. I když četnictvo nebylo již součástí armády, stále vykonávala bezpečnostní služby pro vojsko, nejčastěji se jednalo o zadržování dezertérů a vojáků bez patřičných dokladů. K plnění úkolů četnictva byla vydána podrobná příručka, kde byl kladen důraz na vystupování četníků na veřejnosti, chování k představeným; obsahovala rovněž soupis vědomostí nutných k výkonu služby, nejpodstatnější byly poznatky o trestných činech. 10 Četnictvo se stalo vysoce výkonnou bezpečnostní složkou, na rozdíl od policie vzniklo na pevném jednotném podkladu- armádě (jak organizačně tak i personálně), tudíž bylo schopno lépe zajistit plnění svých úkolů. Profesionální přístup, vysoká úroveň koordinace činnosti a organizační struktura četnictva vytvořila základ pro vznik moderních policejních orgánů. 2.2 Období Konec první světové války sebou přinesl možnost dosažení samostatnosti českého národa, uskutečnění jeho státoprávních nároků. Rakousko- Uhersko, oslabené válkou, nečinilo žádná opatření proti nově vznikajícím státům. Zároveň s prohlášením samostatnosti byla řešena otázka právního nástupnictví. V zákoně schváleném Národním výborem 28. října 1918 o zřízení samostatného československého státu (zák.č.11/1918 Sb. z. a n., recepční zákon ) bylo uvedeno, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti (čl.2) a všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení (čl.3). Stejně jako ostatní složky státního aparátu bylo recipováno četnictvo i policie. Řízením četnictva byl Národním výborem pověřen Úřad generálního velitelství četnictva. Četnictvo bylo zařazeno pod ministerstvo vnitra, jeho postavení bylo 10 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva I,Habsburská monarchie ( ).Praha:Themis, s. 14

15 následně upraveno zákonem 299/1920 Sb. z. a n., o četnictvu. Ten v 1 vymezil četnictvo jako vojensky organizovaný strážný sbor určený k tomu, aby na území republiky udržoval veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Organizačně bylo četnictvo rozčleněno na generální ředitelství, zemská velitelství, četnická oddělení, okresní ředitelství a četnické stanice. Organizační jednotky byly podřízeny jak četnickým velitelům, tak politickým úřadům. Nově bylo zřízeno Ústřední pátrací oddělení, jehož úkolem bylo řídit a sjednocovat četnickou pátrací službu; v roce 1928 vznikly i četnické pátrací stanice. Stejně jako před rokem 1918 se podílelo na výkonu vrchnostenských aktů, dále působilo při ochraně bezpečnosti státu a výkonu dozoru nad obecní policií. 11 Při výkonu činnosti četníci řídili zejména zákonem o četnictvu (včetně prováděcích předpisů) ale i organizačními ustanoveními a služebními instrukcemi z roku Služební instrukce upravovala několik základních okruhů: charakterizovala obecné postavení četnictva, zabývala se všeobecným chováním četníků, rozdělovala četnickou službu na obyčejnou a zvláštní, zahrnovala zvláštní předpisy o postupech a zakročování včetně zatčení, předvedení, domovní prohlídky, prohlídky obviněného atp.; obsahovala i zvláštní předpisy pro představené četnictva. Působnost četnictva byla sice omezena hranicemi státu, ve zvláštních případech se ale činnost v zahraničí připouštěla. Šlo především o provádění eskort přes hranice či podávání svědectví u soudu v cizím státu. Přecházení hranic bylo upraveno v mezinárodních smlouvách s jednotlivými sousedícími státy. 12 Policejní správu vykonávala síť policejních úřadů kontinuálně podle rakouskouherské úpravy, byla však příliš řídká a početně nevyhovující. Ke zřizování dalších policejních úřadů byla zmocněna vláda, jež je mohla zřídit všude tam, kde to bylo zapotřebí (zák. č.165/1920 Sb. z. a n., zák. č.306/1924 Sb. z. a n.); obecní policie byla v rámci samostatné působnosti obce zřizována a upravena místními předpisy. 13 Úkolem policie byla péče o veřejnou bezpečnost a vnitřní klid, bezpečnost osob a majetku, udržování veřejného řádu a vedení evidence obyvatelstva. Do působnosti policejních úřadů dále patřily m.j. úkoly spolkové, shromažďovací, tiskové, kriminální, dopravní, divadelní a mravnostní policie ( 2 zák. č. 165/1920 Sb.). 11 MALÝ, K. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde, s. 12 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva II, Československá republika ( ).Praha: Police History, s. 13 SLÁDEČEK, V. Základy organizace policejně-bezpečnostních složek v letech Správní právo.1990, roč.23, č.6, 360s. 15

16 V čele policejních úřadů stáli policejní ředitelé nebo správci policejních komisařství, jimž byl podřízen potřebný personál, sbory uniformované a neuniformované stráže bezpečnosti ( 1 zák. č. 230/1922 Sb., o sborech stráže bezpečnosti, 1 nařízení vlády č.290/1922 Sb.)). Policejní úřady byly podřízené představeným na územní úrovni, v nejvyšší instanci však podléhaly ministerstvu vnitra. Působnost úřadů byla v jejich územních obvodech,vláda mohla stanovit, aby určitý státní policejní úřad vykonával působnost i mimo svůj obvod. Věcná působnost byla stanovena podle umístění úřadu s možnými odchylkami. V nejnižší instanci vykonávala policejní funkce obec, jež si mohla vyžádat pomoc četnictva; pokud nebyla její působnost přenesena na státní policejní úřad. Nově byly v rámci policie vytvořeny specializované služby- zpravodajská a všeobecná kriminální. Speciální zpravodajský aparát tvořila Zpravodajská ústředna, která byla součástí policejního ředitelství v Praze, a Odbočky zpravodajské ústředny u vybraných policejních řadů. Úkolem této služby bylo zejména zamezení vyzvědačství, vedení evidence o výzvědné činnosti a podezřelých osobách a spolupráce s vojenskou zpravodajskou službou. Všeobecná kriminální ústředna byla zřízena při policejním ředitelství v Praze, spolupracovala se všemi státními bezpečnostními úřady a četnickými stanicemi, udržovala rovněž mezinárodní styky ve věcech týkajících se potírání zločinu. Vedla ústřední přehled zločinců a soustřeďovala zprávy všech bezpečnostních orgánů o zločinné činnosti. S rozvojem dopravy se vyskytla potřeba zřizovat oddělení dopravní stráže. 14 Roztříštěnost bezpečnostní služby, kterou vykonávaly policejní úřady, obecní policie i četnictvo, a decentralizace výkonu policejní správy oslabovaly účinnost bezpečnostního systému. K částečnému odstranění těchto vad přispělo uzákonění širokých zmocnění pro vládu při reorganizaci policie, zejména možnost zřizovat státní policejní úřady. Vláda dále sjednotila policejní sbory v rámci republiky a podřídila je ministerstvu vnitra, posílila vliv státu na obecní policii. 15 (čl.1 3 vládního nařízení č.51/1936 Sb., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních v oboru vnitřní správy) 2.3 Období Po uzavření Mnichovské dohody v roce 1938 Československo utrpělo značné 14 MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva II. Československá republika ( ).Praha:Police History, s. 15 MALÝ, K. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde, s. 16

17 územní ztráty, ale zbývající část byla nadále suverénním státem, tudíž bezpečnostní funkce vykonávaly československé policejní složky. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava dekretem z se velká část Československa stala součástí Německé říše s oficiálně autonomní vnitřní správou. Vedle podřízené české správy fungovala řídící německá správa se svými bezpečnostními orgány. Fakticky nejvyšším policejním činitelem byl říšský protektor. Jemu byla podřízena pořádková a bezpečnostní policie, ale řídil i činnost protipartizánských jednotek. Stálým bezpečnostním policejním aparátem bylo Gestapo (Geheimstaatspolizei), jež mělo svá vedoucí místa v Praze a Brně. Zabývalo se shromažďováním údajů o nepřátelích Říše a mělo za úkol jejich aktivity potlačit. Ke své činnosti využívalo služeb tajných agentů. Aktivity gestapa byly nejvíce zaostřeny proti domácímu odporu, důležitou součásti byla však také kontrola činnosti protektorátních organizací. Po vzniku protektorátu působily české bezpečnostní složky v původní podobě. Po provedení několika změn byly v roce 1944 státní policie, obecní policie a četnictvo sloučeny do jediné, tzn. protektorátní policie uniformované a neuniformované Období Jedním z nejdůležitějších problémů osvobozeného Československa představovala organizace policejních a bezpečnostních složek. Po skončení války pečovaly o bezpečnost státu národní výbory (čl.1. Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18/1944, nařízení vlády č.4/1945, a č.44/ ). Národní výbory byly pojaty jako orgány zastupitelské a orgány veřejné správy a měly vykonávat přímo nebo svým úřadem také pravomoc náležící doposud orgánům obce, okresnímu a zemskému zastupitelstvu či úřadu, okresnímu hejtmanovi a zemskému prezidentovi MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny policie a četnictva III. Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát ( ). Praha: Police History, s. 17 Vláda postupovala také v souladu s Programem československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijatým 5. dubna 1945 v Košicích, tzv. Košickým vládním programem, kde se v článku V. uvádí:... Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu tvoří se v obcích, okresech a zemích, jakožto nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a až na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záležitosti a dbát vedle orgánů ústředních o veřejnou bezpečnost a zřídí si podřízený jim demokratický úřednický aparát. Vláda bude svou politiku uskutečňovat přes národní výbory a plně se o ně opírati MIKULE,V., Národní výbory a správní soudnictví v letech 1945 až In MALÝ,K.,SOUKUP,L.Vývoj práva v Československu v letech Sborník příspěvků. Praha: Karolinum, s. 17

18 Vytvořily se dva hlavní názorové proudy, z nichž jeden preferoval zachování předválečné soustavy bezpečnostních orgánů a druhý upřednostňoval soustavu centrálně řízenou, jež by bylo možno případně politicky využít. Druhá koncepce nakonec převládla. Rozhodnutím vlády z dubna 1945 byl zřízen nový bezpečnostní sbor Národní bezpečnostní služba (později pojmenován jako Sbor národní bezpečno- sti). V průběhu téhož roku byly zrušeny sbory četnictva, uniformované policie a obecní policie, jež byly nahrazeny Sborem národní bezpečnosti. Výkonem státní správy v oblasti bezpečnosti byly jako správní úřady národní bezpečnosti pověřeny zemské a okresní národní výbory a ministerstvo vnitra ( 2 zákona 149/1947). Zákon č.149/1947 Sb., o národní bezpečnosti ustanovoval na území celého státu jednotný Sbor národní bezpečnosti jako výkonný orgán úřadů národní bezpečnosti ( 5, 8), jehož součástí byla pořádková, státně bezpečnostní a kriminální služba ( 8 odst.4); mezi zvláštní úkoly byla zařazena i služba zpravodajská 34). Po únoru 1948 byla posílena role Státní bezpečnosti, která převzala některé úkoly doposud svěřené službě kriminální a pořádkové. Pojem Národní bezpečnost byl nahrazen pojmem Veřejná bezpečnost (VB). V průběhu let byla přijata řada reformních opatření, v jejichž důsledku byly z působnosti ministerstva vnitra vyňaty národní výbory (dále podléhaly přímo vládě), byly ustanoveny hlavní správy Státní bezpečnosti (neuniformované služby bezpečnosti), Veřejné bezpečnosti (uniformova- né služby bezpečnosti) a dalších bezpečnostních složek, jednotlivé stanice SNB zanikly, čímž byla posílena obvodní oddělení VB. Během několikaletého období, kdy byla zrušena obvodní oddělení VB, vznikly krajské a okresní správy ministers- tva vnitra, v rámci kterých působila správa VB. 19 Hlavním úkolem orgánů národní bezpečnosti bylo chránit lidově demokratické zřízení, zajišťovat bezpečnost osob a majetku a udržovat veřejný pořádek. Činnost jednotlivých bezpečnostních složek byla specifikována vnitřními předpisy- směrnicemi vydávanými ministerstvem vnitra převážně jako rozkaz ministerstva vnitra, tajný rozkaz ministerstva vnitra, instrukce nebo pomůcky ale i jako nařízení ministerstva vnitra publikované ve věstníku MV ČSSR. Týkaly se mj. práce s tajný- mi spolupracovníky, vedení osobních svazků, práce kriminální služby, operativní činnosti. 20 Důležitým mezníkem pro existenci a fungování Sboru národní bezpečnosti byl rok 19 JANÁK, J., HLEDÍKOVÁ, Z., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 20 Podle Archiv bezpečnostních složek 18

19 1989, který znamenal počátek změny politického režimu v Československu. Nástup demokratické vlády si vyžádal, v souladu s principy demokracie, reformy ve veřejné správě, které se týkaly rovněž bezpečnostních sborů. V souvislosti s předáváním moci KSČ do rukou demokratické opozice byla rozkazem federálního ministra vnitra Sachera ke dni zrušena Státní bezpečnost, jelikož plněním svých úkolů demokracii potlačovala. Sbor národní bezpečnosti, jeho útvary a příslušníci, včetně Veřejné bezpečnosti, byl zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky fakticky přeměněn k 15. červenci 1991 v policii a její příslušníky. Činnost Sboru národní bezpečnosti, zejména Státní bezpečnosti, negativně ovlivnila názory obyvatelstva na policejní složky. Určitá nedůvěra k policejním orgánům, jež se týká efektivnosti práce policie, korupce apod., přetrvává dodnes. 2.5 Období po roce 1991 Jelikož se změna formy vlády měla odehrát pokojným způsobem (tzv. sametová revoluce), bylo nutné zajistit kontinuální ochranu bezpečnosti a pořádku. Tuto činnost vykonával až do roku Sbor národní bezpečnosti. Přijetím zákona č. 283/1991 Sb. byla zřízena Policie České republiky, jako ozbrojený bezpečnostní sbor, který plní úkoly zejména ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Zpravodajská činnost, jíž se dříve zabývala Státní bezpečnost, byla od policie oddělena. Civilní zpravodajství bylo svěřeno Bezpečnostní informační službě a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Při vytváření nových policejních struktur byl ve velké míře využit jak personální tak materiální substrát Sboru národní bezpečnosti. Jak již bylo řečeno, stěžejním zákonem upravujícím organizaci a činnost policie byl zákon č. 283/1991 Sb. Členil se na devět hlav. Organizaci a řízení policie se věnovala hlava první. Policie byla podřízena Ministerstvu vnitra ( 3 odst.1), ministr vnitra byl proto za činnost policie odpovědný vládě. Řízení policie při plnění jejich úkolů zajišťovalo Policejní prezídium České republiky ( 3 odst.4). Do čela prezídia byl ministrem vnitra se souhlasem vlády jmenován policejní prezident, odpovědný ze své funkce ministru vnitra ( 3 odst.6). Územně se policie členila na útvary s celostátní a územně vymezenou působností. Útvary zřizoval ministr na návrh policejního prezidenta ( 3 odst.2). Mezi útvary s celostátní působností patřily například: útvar pro odhalování organizovaného zločinu, národní protidrogová července 1991 nabyl účinnosti zákon 283/1991 Sb., o Policii České republiky 19

20 centrála, útvar rychlého nasazení, cizinecká policie, atp. Jako útvary s územně vymezenou působností působily správy krajů a správa hlavního města Prahy, na nižší úrovni pak okresní ředitelství, městská ředitelství Brno, Ostrava a Plzeň, obvodní ředitelství Praha I.-IV. Organizačně bylo možné dělit policii na služby, zákon uváděl v 3 odst.3 jejich taxativní výčet (služba pořádkové policie, služba kriminální policie a vyšetřování, služba dopravní policie služba správních činností, ochranná služba, služba cizinecké a pohraniční policie, služba rychlého nasazení, služba železniční policie a letecká služba); službu nebylo možné zřídit interním aktem ministra vnitra, tak jako celostátní útvar. V čele služeb stáli ředitelé ( 3 odst.7). Konkrétním službám mohla být zákonem svěřena zvláštní oprávnění. Podrobnější úpravu organizace útvarů a služeb stanovil interními předpisy ministr vnitra ve spolupráci a policejním ředitelem. Pro vymezení činnosti policie bylo rozhodující stanovení úkolů a podmínek k výkonu činnosti, zejména určením povinností, oprávnění a prostředků policisty (hlava druhá), určením podmínek nasazení zásahových jednotek (hlava třetí) a zpracovávání informací (hlava čtvrtá a pátá), úpravou vztahů k subjektům v tuzemsku i v zahraničí a náhrady škody vzniklé při policejní činnosti. Mezi úkoly policie, konkretizující obsah činnosti, patřily zejména ( 2): ochrana bezpečnosti osob a majetku, spolupůsobení při zajišťování veřejného pořádku, boj proti terorismu, odhalování a vyšetřování trestných činů, odhalování přestupků, dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, vyhlašování celostátního pátrání atp. Stanovilli tak zvláštní zákon, plnila policie rovněž úkoly státní správy. Ačkoliv zákon o policii prošel desítkami novelizací (nejvýznamnější z nich byly spojeny se vznikem samostatné České republiky), nedokázal zcela reagovat na společenské změny. Objevila se proto potřeba rozsáhlejší reformy policie. Cílem legislativních změn bylo mj. přizpůsobit organizaci a územní členění policie novému členění státu- vniku vyšších územně samosprávných celků, změnit organizační strukturu tak, aby byla akceschopnější, uplatnilo se jednotné velení, jednotlivé složky (útvary) efektivněji spolupracovaly. Co se týče činnosti policie, bylo cílem rozšířit působnost a oprávnění, jež by odrážely současný vývoj (např. použití nových technologií, reakce na nové bezpečnostní hrozby), upravit institut kontroly policejní činnosti atd. V roce 2008 byl proto na základě iniciativy ministerstva vnitra přijat nový zákon o Policii České republiky a zároveň s ním také tzv. změnový zákon, kterým se mění 20

21 některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky (zákon č.273/2008 Sb. a zákon č. 274/2008 Sb.) Oba představují legislativní část reformy policie,jejíž cílem je zejména: - debyrokratizace policejní činnosti; - modernizace organizační struktury policie; - využívání moderních nebo modernizovaných právních instrumentů při plnění policejních úkolů; - větší otevřenost policie k veřejnosti a k jejím partnerům, zejména obcím a krajům; - sdílení odpovědnosti za veřejný pořádek a bezpečnost s jinými veřejnými i soukromými subjekty. 22 Jedná se o nejrozsáhlejší změny právní úpravy od zřízení policie v roce ŠKODA, J.,VAVERA, F., ŠMERDA, R. Zákon o policii s komentářem. Plzeň: Aleš Čeněk, s. 21

22 3. Organizace policie Policie České republiky je jednotným ozbrojeným bezpečnostním sborem podřízeným ministerstvu vnitra, které je na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev, ústředním orgánem státní správy pro věci vnitřního pořádku a bezpečnosti. Ministerstvo vytváří podmínky pro plnění úkolů policie- vydává interní předpisy, vyhlášky, podílí se na přípravě nařízení vlády. V oblasti prevence ve spolupráci s vládou a nevládními organizacemi připravuje národní koncepce a plány proti jednotlivým formám ohrožení bezpečnosti a pořádku, zajišťuje komunikaci policie a dalších složek integrovaného záchranného systému. Podílí se na kontrole policie a její činnosti. Policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi, ten pak dále odpovídá za činnost policie vládě. Ministr vnitra jmenuje a odvolává policejního prezidenta. Organizační schéma policie vymezuje zákon obecně. Tvoří jej útvary, mezi něž se řadí Policejní prezídium české republiky (za účinnosti zákona č. 283/1991 Sb. bylo považováno za specifickou složku policie, nikoliv za útvar), dále pak útvary policie s celostátní působností a útvary s územně vymezenou působností, tj. krajská ředitelství policie včetně útvarů zřízených v rámci krajských ředitelství. Zákon uvádí pouze základní členění policie taxativním výčtem útvarů, podrobnější dělení, které podléhá častějším změnám, tudíž není vhodné jej upravovat formou zákona, schvaluje ministr vnitra na návrh policejního prezidenta. S ohledem na vnitřní organizaci lze strukturu policie, po zrušení okresních ředitelství, označit jako dvoustupňovou, zahrnující na jedné úrovni policejní prezídium a útvary s celostátní působností, a na nižší úrovni krajská ředitelství. 3.1 Útvary policie České republiky (viz. příloha 1) Policie České republiky se člení na útvary. Útvary policie jsou organizační jednotky, které jsou zřízeny zákonem nebo na základě zákonného zmocnění ministrem vnitra či policejním prezidentem. Zákon hovoří o útvarech pouze obecně, což znamená možnost v případě potřeby zřídit útvar bez nutnosti současné změny zákona. Útvary lze členit podle jejich územní působnosti na celostátní a regionální. Věcnou působnost útvarů (všeobecnou či specializovanou) určuje interními akty policejní prezident. 22

23 3.1.1 Policejní prezídium České republiky Policejní prezídium sídlí v Praze. Je vrcholným orgánem policie který řídí její činnost ( 6). Není samostatnou organizační složkou státu, v právních vztazích vystupuje jako součást ministerstva vnitra. V čele stojí prezident, kterého jmenuje ministr vnitra se souhlasem vlády a který ministru odpovídá za činnost policie ( 5). Policejní prezident je představený všech policistů. Zákon upravuje výjimky, kdy jsou policisté při plnění konkrétních úkolů podřízení vedoucím institucí mimo policii ( 4odst.2). Pravomoci a úkoly Policejního prezídia mohou být vymezeny i zvláštními zákony (např. zák. č. 310/2006 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem). 23 Prezídium se skládá s kanceláře prezidenta, sekce vnější služby (v působnosti náměstka policejního prezidenta pro vnější službu), služby kriminální policie a vyšetřování (v působnosti náměstka pro SKPV), sekce pro ekonomiku (v působnosti náměstka pro ekonomiku), odboru vnitřní kontroly, ředitelství pro řízení lidských zdrojů, kanceláře projektů a evropských fondů, v rámci kterých jsou zřízeny odbory či oddělení vykonávající specializovanou činnost (viz. Příloha I. Organizační schéma Policie České republiky). Mezi nejvýznamnější patří: - v sekci vnější služby 24 Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, které vykonává bezpečnostní správu a řídí činnost krajských ředitelství na úseku zbraní, střeliva, vojenské munice, střelnic, výbušnin a bezpečnostního materiálu podle zákona č.119/2002 Sb., o zbraních, zákona č. 61/1988 Sb., o výbušninách, zákona č. 310/2006 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem. Rovněž projednává přestupky ve věcech zbraní a střeliva a neoprávněného přechovávání omamných a psychotropních látek. Ředitelství služby pořádkové policie vykonává řídící, metodickou a kontrolní činnost na úseku pořádkové policie, speciálních potápěčských činností, služební kynologie a hipologie. Na nižších úrovních řízení jsou to pak příslušné odbory krajských správ a územní odbory vnější služby. Vlastní činnost zajišťují zejména obvodní oddělení policie a oddělení železniční policie. 23 MATES, P...[ET AL.]. Nové policejní právo: právní předpisy s komentářem. Praha: Linde, s. 24 Policejní prezidium České republiky [on line] [cit. 27. března 2009]. Dostupné z < 23

24 Ředitelství služby dopravní policie působí jako řídící složka v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničních provozu. Řídí a metodicky vede činnost dopravních inspektorá- tů při dohlížení nad silničním provozem, šetření dopravních nehod a projednávání přestupků na základě zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích aj. Operační odbor zajišťuje nepřetržitý provoz operačního střediska a centra dopravních informací. Odpovídá zejména za činnost operačních středisek policie, systém zveřejňování dopravního zpravodajství, komunikaci z bezpečnostními sbory. - v sekci SKPV 25 Úřad SKPV řídí a koordinuje činnost útvarů SKPV z celostátní působností a útvarů v rámci krajských ředitelství v oblasti zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti, odhalování a vyšetřování trestné činnosti, ve stejném rozsahu zajišťuje policejní spolupráci na mezinárodní úrovni, tj. zvláště v rámci Interpolu, Europolu a schengenského prostoru. Centrála informatiky a analytických procesů SKPV vznikla na základě reorganizace úřadu SKPV a odboru systémového řízení a informatiky. Je vrcholným orgánem policie v oblasti zpracovávání informací prostřednictvím informačních technologií pro celé území republiky, analyzuje a tvoří koncepce informační politiky policie, soustřeďuje a vyhodnocuje informace pro boj z trestnou činností. Důležitou součástí policejního prezídia je odbor vnitřní kontroly, jehož úkolem je monitorování chování policistů a zaměstnanců policie v rámci útvaru. Změny ve struktuře prezídia by měly vést k posílení jednotného velení a odstranění nedostatečné kooperace prezídia a jednotlivých útvarů, zejména při činnosti, která se týká ochrany celonárodních nebo mezinárodních zájmů, aniž by bylo nutné zřizovat celostátní specializovaný orgán. V této souvislosti se při přípravách stávajícího zákona hovořilo o možnosti zřízení Národního kriminálního úřadu Útvary policie s celostátní působností Útvary s celostátní působností zřizuje na návrh policejního prezidenta ministr vnitra. V právních vztazích nevystupují samostatně, tak jako prezídium jsou součástí 25 Policejní prezidium České republiky [on line] [cit. 27. března 2009]. Dostupné z < 24

25 ministerstva. V současnosti působí na území České republiky třináct útvarů, jejichž centrály sídlí v Praze. Osm z nich spadá pod velení náměstka policejního prezidenta pro SKPV, zbývající podléhají náměstku pro vnější službu. Do první skupiny patří 26 : 1) Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV Úkolem ÚOOZ je odhalování, vyšetřování a dokumentace organizované trestné činnosti v oblastech nedovoleného nakládání se zbraněmi, obchodu s lidmi, padělání platebních prostředků, terorismu a extremismu, zločineckých struktur atp. Spolupracuje s Ministerstvem vnitra (zejména při tvorbě strategii a navrhování bezpečnostních opatření) a dalšími vnitrostátními i mezinárodními organizacemi, včetně Europolu a Interpolu. Vyšetřováním jednotlivých druhů trestné činnosti se zabývají specializované odbory ÚOOZ. V rámci České republiky byly zřízeny expozitury ÚOOZ v Českých Budějovicích, Teplicích, Plzni, Hradci Králové, Brně a Ostravě, které se zabývají organizovaným zločinem v rámci regionů. 2) Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Útvar působí v oblasti vyšetřování závažných forem hospodářské, finanční kriminality či korupce. Centrálu útvaru tvoří vedení a odbory korupce a ochrany zájmů Evropské unie, závažné hospodářské trestné činnosti, daní a praní peněz, mezinárodní spolupráce a metodiky, analytiky a informatiky a odbor kanceláře ředitele. Útvar má šest expozitur, které se zpravidla člení na dvě oddělení a analyti- ckou skupinu. 3) Národní protidrogová centrála SKPV NPC odhaluje a vyšetřuje organizovanou drogovou trestnou činnost. Spolupracuje s ústředními orgány státní správy na tvorbě preventivních programů. Od roku 2002 působí na území státu šest expozitur. Součástí každého takového výkonného praco- iště jsou dvě základní operativní oddělení, a to oddělení přírodních a oddělení synte- tických drog. 4) Útvar zvláštních činností SKPV Útvar zvláštních činností je jediným útvarem policie, který je oprávněn provádět ve prospěch oprávněných bezpečnostních subjektů odposlech a záznam telekomuni- kačního provozu, sledování osob a věcí a další související činnosti. Kromě centrály sídlící v Praze, úkoly útvaru plní v jednotlivých krajích expozitury v Ústí nad Labem 26 Útvary s působností na celém území ČR [on line] [cit. 27. března 2009]. Dostupné z < 25

26 , Plzni, Českých Budějovicích, Ostravě a Brně. 5) Útvar speciálních činností SKPV Mezi speciální činnosti v působnosti útvaru patří použití agenta a předstíraný převod na základě 158e a 158c zákona č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), provádění ochrany osob podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti z trestním řízením a opatřování krycích dokladů ( 74n. zákona o policii) 6) Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ÚDV odhaluje a stíhá trestné činy spáchané v období od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, shromažďuje a vyhodnocuje informace o činnosti osob tehdy vykonávajících státní moc. Výsledky dokumentační práce jsou pak dále zprostředkovávány veřejnosti. Působnost útvaru pro Moravu vykonává expozitura v Brně. 7) Kriminalistický ústav Praha Kriminalistický ústav se zaměřuje na zjišťování technických prostředků, pomůcek a technologických postupů, jež nejsou běžně dostupné pro použití v praxi. Jako vědecký ústav specializovaný na znaleckou činnost je zapsán v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Podle specializace se útvar dělí na čtyři základní expertizní odbory: odbor dokumentace, daktyloskopie, přírodovědního zkoumání a kriminalistické identifikace. 8) Útvar rychlého nasazení Hlavním úkolem útvaru je boj proti terorismu. V souladu s vymezenou působností zasahuje proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, pachatelům organizované a zvlášť závažné trestné činnosti. Člení se do tří sekcí: rychlého nasazení (zásahové skupiny a výcviková skupina), speciálních služeb (odstřelovači, vyjednávači, dokumentaristé, spojaři, řidiči) a administrativní sekce. Do druhé skupiny se řadí útvary spadající pod velení náměstka pro vnější službu 27 : 1) Útvar pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby Chráněnými osobami jsou ústavní činitelé České republiky a osoby, kterým je poskytována ochrana podle mezinárodních dohod, například diplomatičtí zástupci podle čl.29 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích či konzulární úředníci na základě čl. 40 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích. Útvar zabezpečuje také 27 Útvary s působností na celém území ČR [online] [cit. 14. dubna 2011]. Dostupné z < 26

27 ochranu diplomatických objektů a objektů zvláštního významu jako jsou budovy parlamentu, Ústavního soudu, ministerstev. 2) Útvar pro ochranu prezidenta České republiky ochranné služby Útvar zajišťuje ochranu prezidenta (i po skončení výkonu funkce), jeho rodiny a dalších osob na základě mezinárodních dohod. Jedná se o ochranu jak osobní, tak ochranu budov a objektů, kde se dané osoby zdržují. Zahrnuje rovněž přepravu prezidenta služebními vozy. Podle 2 nařízení vlády 468/2008 Sb., se zajištěním bezpečnosti rozumí souhrn ochranných a bezpečnostních opatření k nerušenému výkonu funkce, jejichž rozsah závisí na bezpečnostní situaci a možné míře ohrožení. Úzce spolupracuje s Útvarem pro ochranu ústavních činitelů, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy i pražskou městskou policií. 3) Služba cizinecké policie Činnost služby cizinecké policie souvisí se vstupem a pobytem cizinců na území České republiky, pácháním trestných činů při překračování hranic a přeshraničních trestných činů. V čele stojí ředitelství cizinecké policie, které je řídícím, koncepčním a kontrolním orgánem pro ředitelství krajská a jejich odbory cizinecké policie. V rámci krajského ředitelství pak působí odbory specializované na pobytovou agendu (včetně povolování pobytu), kontroly atp. 4) Letecká služba Letecká služba se podílí na pátrání po pohřešovaných osobách, pachatelích trestné činnosti v souvislosti s ochranou hranic, řízením dopravy, pátráním po odcizených vozidlech atp., ale i na přepravě v rámci integrovaného záchranného systému. Kromě hlavní letecké základny v Praze, kde je umístěno i vedení útvaru, a letecké základny v Brně, by měly být zřízeny, jako součást integrovaného záchranného systému, další čtyři předurčená letecká pracoviště- v Hlučíně, Hradci Králové, Plzni a Plané u Českých Budějovic. 5) Pyrotechnická služba Do působnosti útvaru náleží pyrotechnická činnost v oblasti nástražných výbušných systémů a munice (vyhledávání a zneškodňování výbušnin, prověřování podezřelých předmětů), kriminalistická expertizní činnost, nedílnou součástí je rovněž spolupráce v rámci integrovaného záchranného systému. V rámci výkonu služby se pyrotechnický odbor podílí na zajištění ochrany státních představitelů, zahraničních delegací či objektů zvláštního významu. 27

28 Útvary policie s celostátní působností vykonávají vysoce specializovanou činnost, jejíž zajištění je jak personálně, tak materiálně velmi náročné, tudíž není realizovatelné na úrovni nižších organizačních složek policie. Často plní úkoly celostátního či nadnárodního významu, díky svým úspěchům bývají pozitivně hodnoceny na mezinárodní scéně. Příslušníky těchto útvarů se stávají nejzkušenější, fyzicky i psychicky zdatní policisté z celé České republiky. V rámci potřeby operativního pokrytí celého území státu jsou na regionální úrovni (bývalých krajských správ, nyní krajských ředitelství) zřizovány detašovaná pracoviště (expozitury) Útvary s vymezenou územní působností 28 V reakci na přijetí a nabytí účinnosti ústavního zákona 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, byly jako útvary s vymezenou územní působností nově zřízeny krajská ředitelství policie České republiky ( 6odst.1 písm. b). Jsou organizačními složkami státu- ředitel krajského ředitelství má tudíž postavení vedou- cího organizační složky ( 8odst.1). Zákon předpokládá existenci čtrnácti krajských ředitelství, jejichž územní obvody a názvy by se shodovaly s územím a pojmenová- ním vyšších územně samosprávných celků ( 8odst.2). K osmi krajským ředitelstvím (Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Západočeského kraje, Severočeského kraje, Východočeského kraje, Jihomora- vského kraje, Severomoravského kraje), jejichž názvy, sídla a obvody jsou stanoveny vyhláškou č. 443/2008 Sb., a které vznikly transformací krajských správ, by měly být postupnou reorganizací do roku 2012 zřízeny zbývající ředitelství v Liberci, Jihlavě, Olomouci, Karlových Varech, Pardubicích a ve Zlíně. Takovéto územní členění by mohlo přinést snazší komunikaci s orgány kraje, jež by urychlila a zkvali- tnila rozhodovaní o ochraně daného území. Zároveň je nutno dodat, že krajské sprá- vy byly strukturami na územně samosprávných celcích zcela nezávislými, tudíž by jejich územní členění nemělo mít vliv na policejní činnosti. Novou organizaci lze tudíž považovat za vstřícný krok vůči krajům, ne však za krok nezbytný. V rámci krajského ředitelství lze na návrh ředitele krajského úřadu zřídit nižší policejní útvary ( 6odst.2). Na území krajského ředitelství tak působí útvary samotného ředitelství (např. metodické, speciální, ekonomické) a nižší územní jednotky- 28 Útvary s územně vymezenou působností [on line] [cit ]. Dostupné z < 28