Téma: Co to vlastně je PŘÍRODNÍ ZAHRADA? Portrét: MILOSLAV ŠATRA. Helena Kujanová: UŽ MÁTE DOMA ODPADKOŽROUTA?

Transkript

1 Portrét: MILOSLAV ŠATRA Helena Kujanová: UŽ MÁTE DOMA ODPADKOŽROUTA? Věra Soukupová: EKOSPOTŘEBITELEM OD NAROZENÍ Téma: Co to vlastně je PŘÍRODNÍ ZAHRADA?

2 PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC CALLA České Budějovice, Fráni Šrámka 35 Tel.: , , web: Poradna: Po 9 13 h. (především energetika), Út h. (především všeobecné poradenství), St 9 13 h. (především ochrana přírody a krajiny) Přes prázdniny bude otevírací doba poradny omezena vždy ve středu od 12 do 16 hodin. Děkujeme za pochopení. ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU Třeboň, Jateční 311 Tel.: (M. Šimek ), msimek@vydry.org, web: Průběžně konzultace a poradenství v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod (M. Pacovská ) Poradna: Út a Čt h., St 9 12 h. DŘÍPATKA Prachatice, Rumpálova 402 Tel , , eko.dripatka@centrum.cz, web: Poradna: Po a Čt 16 18h. EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS Tábor, Převrátilská 330 Tel: , fax: , tabor@eps.cz, web: Právní poradna: Z důvodu nedostatku finančních prostředků je od provoz poradny EPS v Táboře až do odvolání ukončen. S dotazy se můžete obracet na poradnu EPS v Brně Mgr. Markéta Višinková, brno@eps.cz, tel: (Po 13 17h., St a Pá 9 13h.) V Táboře pouze knihovna: St a Čt h. EKOWATT České Budějovice, Žižkova 1 (budova PVT) Tel.: , web: Energetická poradna: Po a St hod. FLORIANUS Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II Tel.: , environment.florianus@ .cz, web: Poradna: Út h., Čt h. ROSA České Budějovice, Senovážné nám. 9 Tel.: , rosa@ecn.cz, web: Poradna, knihovna i videotéka: Po, Út 9 12 h. a St, Čt h. ROSA upozorňuje na změnu poradenských hodin po dobu letních prázdnin: Otevřeno pouze v pondělí 9:00 12:00 a 13:00 18:00. Děkujeme za pochopení. ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA Strakonice, Husova 380 Tel.: , , jonova@knih-st.cz, web: Poradna: Po Pá h. SLUNEČNICE CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI VÁM NABÍZÍ: OBCHOD SLUNEČNICE NAJDETE V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH V CHELČICKÉHO ULICI 21, MEZI LANNOVOU TŘÍDOU A RUDOLFOVSKOU ULICÍ VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK, BIOVÍNO POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY OTEVÍRACÍ DOBA: ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO KAGOR PO PÁ 8,30 18,00 VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB SO 8,30 12,00 BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS Bližší informace VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ na tel. č , MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY ECOVER A SODASAN KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY ) JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu. Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách, která vzniká v rámci projektu, podpořeného z prostředků Evropského sociálního fondu v ČR a ze státního rozpočtu ČR, prostřednictvím MŽP ČR. Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady. Vydává: Rosa, o.p.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC Partnerské organizace projektu: Calla, Český nadační fond pro vydru, INKANO, SVIS MŠMT-CEV Dřípatka, ZO ČSOP Šípek, Rosa,o.p.s., Ekologický právní servis, Fakulta managementu VŠE J. Hradec a Jihočeský kraj Adresa redakce: KRASEC, Rosa, Senovážné nám. 9, České Budějovice krasec@krasec.cz Odpovědná redaktorka: Zdenka Jelenová Redakční rada: Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová Vladimír Molek, Jan Nový Sazba a grafická úprava: MADART, Vodňany ( Tisk: TISKÁRNA HEMALA, Písek Evidováno: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E Krasec č. 9 vyjde: 9/2007 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE Inzerce a výměnná reklama: tel , krasec@krasec.cz Velké foto na obálce Jan Voběrek KRASEC 2007 ISSN

3 EDITORIAL Z OBSAHU Milé čtenářky a čtenáři, Úředník je když no řekněte, co se vám tak vybaví? Většina z nás má asi s tím slovem spojeny zcela prvoplánově představy spíše negativní. I o tom hovoří náš host v rubrice Portrét. Jinak je dnešní číslo věnováno především různým aspektům tématu Přírodní zahrada. Je nabíledni, že se na jeho sestavování velkou měrou podílela ekologická poradna a Trvalková školka Florianus. Jestliže jsem si v minulém čísle posteskla nad netradičním průběhem poslední zimy, můžeme v tom samozřejmě dnes pokračovat. Zajímalo by mne, jak ta neobvyklá horka vysvětluje sám sobě náš vrchní profesor na Hradě, ale mnozí lidé v podhradí začínají propadat pocitům zmaru a zoufalství a ani nová prezidentova kniha jejich obavy opravdu, ale opravdu nerozptýlila. Můžeme si říkat, že všechno už tu bylo, ale stejně tak to můžeme brát jako další z neklamně zdvihnutých varovných ukazováčků: Člověče, jak dlouho ještě, než pochopíš Samozřejmě, že se něco s klimatem děje, to je zcela nepochybné, prohodil, když jsme se v úděsném vedru pár dnů po rozhovoru potkali, vrchní písecký úředník přes životní prostředí. Mluvil o starostech obcí, kterým vysychají studny. Když jsem se ho zeptala, zda si myslí, že existuje východisko, odpověděl, že je optimista, ale jde o to, jak moc to bude lidi bolet. A ať si nikdo nemyslí, že když teď najednou zjistíme, že chceme cosi změnit, tak že to bude změna jednoduchá a rychlá! Teď, když píšu tyhle řádky, naopak mlátí do oken krupobití. Bylo docela očekávatelné, že po tropických vedrech přijdou přívalové deště. Stejně to asi ne každého poučí, že už nastal čas na přemýšlení. Ale buďme optimisty a podívejme se na svět skrz růžové brýle. Když otočíte na další dvojstranu, najdete tam (skoro) samé dobré zprávy. A možná začnete vymýšlet, do čeho se sami zapojit Akce, které pořádají organizace sdružené v síti Krasec, k tomu poskytují spoustu inspirace. Přeji Vám krásné a pohodové léto, pokud možno bez jakýchkoliv katastrof, a pěkné počtení na následujících stranách. Všimněte si přitom, že u každého článku je uveden kontaktní na autora, nebo případně jakékoli reakce, nápady a příspěvky, ať už pro časopis, nebo pro web můžete posílat na mou adresu. ZDENKA JELENOVÁ, jelenova@krasec.cz POHLEDEM JINDŘICHA ČÍTKA Letiště Planá kauza pokračuje Letiště v Plané u Českých Budějovic je častým tématem mediálních diskusí. I když se může zdát, že věc je definitivně rozhodnuta, musíme se jí věnovat dál. Zastavení této zbytečné investice bude prospěšné pro životní prostředí i pro městskou a krajskou pokladnu. Lépe pozdě než nikdy. Ekonomické argumenty jsou velmi podstatné. Sami zástupci potenciálního provozovatele letiště přiznali, že modelová studie určila roční provozní ztrátu na 80 mil. Kč a návratnost investice vůbec nebylo možné odhadnout. Potenciální přínos letiště pro dopravní obslužnost a rozvoj města zatím nikdo přesvědčivě nezdůvodnil. Podle všech dopravních záměrů města a kraje bychom měli mít s Prahou spojení dálnicí, železničním koridorem a splavnou Vltavou, s celým světem potom spojení letecké. To je nerealistické. Město musí stanovit priority a pro ně hledat finanční krytí. Čes- foto Věra Soukupová foto Vilém Hrdlička foto Florianus PROČ NENÁVIDÍ LIDÉ STROMY? STR. 6 Měla jsem alej živých topolů ráda. Nyní se budu stydět za všechny, kterým posloužily svým stínem, svým žitím, a kteří je přesto nenáviděli. Stromy zmizely a s nimi i ptáci, šelest listí... Věra SOUKUPOVÁ MĚKKÝŠI - DOBYVATELÉ, NEBO OBYVATELÉ? STR. 12 A co se stane, když plzáka někde na cestičce zašlápneme? Příroda nerada plýtvá bílkovinou, a tak se k mrtvolce stáhnou další plzáci. Opět jsme je nevědomky přikrmili Vilém HRDLIČKA O MOŽNOSTI A MOCI STR Možná si ani moc neuvědomujete, a tak si to připomeňme, že zahrada je místo, kde to všechno (rozuměj lidstvo) začalo. Protože nejdříve, jak je psáno v knize Genesis Eliška NOVOTNÁ AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC zprávy od partnerských organizací 4 5 Věra Soukupová Ekospotřebitelem od narození 8 Zuzana Guthová Made in doma 8 PORTRÉT MILOSLAV ŠATRA Ouřada není hadr na podlahu LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU Právní poradna I Vaříme s Líbou II NEJEN pro děti III Vydří dospěláci III Výlety bez aut VI Zdenka Jelenová Zahrada je místo, kde se setkávají lidé 13 TÉMA Přírodní zahrada - Přírodní, pulsující a živá Naďa Johanisová Oživíme ducha solidarity? 16 Eliška Novotná O možnosti a moci 17 PANORAMA tipy na webové stránky, projekty, knihy Radova Hájek Přírodní zahrady v Rakousku 20 Jaroslava Brožová O blokádách aneb Qui bono? 21 FEJETON Ireny Vackové 22 kobudějovičtí zastupitelé z kandidátky Zelení a otevřená společnost navrhli v rozpočtu města na rok 2007 snížit dotaci na přípravu letiště k provozu z 27 mil. Kč na 7 mil. Kč s výhledem celou tuto pochybnou akci během několika let ukončit. Tento návrh nebyl přijat. Letecký provoz by znamenal značné narušení životního prostředí lidí, žijících v blízkých obcích. Mimochodem, v posledních letech tam byly postaveny desítky rodinných domků, jejichž obyvatelé by náhle žili namísto v klidné předměstské oblasti u letiště a byli trvale obtěžováni hlukem startujících a přistávajících letadel. Začátkem roku 2007 se v přilehlých obcích konala setkání se zástupci města České Budějovice a Jihočeského kraje. Pozvat občany k diskusi až poté, co byly podniknuty podstatné a finančně velmi nákladné kroky, považujeme za deficit demokracie. Zelení zastupitelé budou kauzu určitě sledovat dál. Spolu s občanskými ekologickými iniciativami chtějí povzbuzovat občany v tom, aby se o své zájmy zasadili především sami. Přesvědčovat je o tom, že životní prostředí chceme chránit kvůli nám všem, protože všichni dýcháme stejný vzduch. A také o tom, že peníze z krajského a městského rozpočtu lze vynaložit účelněji než na zbytečné a zbytečně drahé zakázky, které přinesou prospěch jen stavebním firmám. Autor je členem Strany zelených a docentem Zemědělské fakulty JU. 3

4 4 AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Florianus ve strakonické čajovně Šmidingerova knihovna a čajovna Inspirace pořádají každou druhou středu v měsíci ve Strakonicích tzv. Zelené večery. Ten květnový byl věnován přírodním zahradám. Naším hostem byl Martin Charvát z jindřichohradecké trvalkové školky Florianus. Šestnáct návštěvníků se dozvědělo, co je to přírodní zahrada, jaké má výhody a spoustu dalších informací o domácích rostlinách v zahradě, o přírodní ochraně rostlin atd. Povídání bylo doplněno fotografiemi, nechyběly ukázky českých i zahraničních přírodních zahrad. Téma návštěvníky natolik zaujalo, že jsme se hned domluvili na červnové návštěvě Florianu. ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA Pacienti v záchranné stanici V záchranné stanici pro handicapované a zraněné živočichy při Českém nadačním fondu pro vydru v Třeboni v poslední době příliš svěřenců nepobylo. Snad je to tím, že letošní (ne)zima byla ke zvířatům velmi vlídná. Na jaře se u nás léčila poštolka s křídlem popáleným od elektrického vedení. V současné době je již ve volné přírodě. Na stanici byly přivezeni také rorýsi, kteří ovšem jakýkoliv karambol snáší velmi špatně a přes veškerou péči svým (zřejmě vnitřním) zraněním podlehli ČNF PRO VYDRU Plané rostliny v kuchyni Začátkem května pořádalo Ekocentrum Šípek besedu s Mgr. Hankou Laukovou z vegetariánské restaurace Laibon a bylinářkou Radmilou Malinovskou Gaudí, které připravily nejen zajímavé povídání, ale především košík ukázek a plný stůl dobrot například pomazánku s mladými kopřivami a bršlicí, pampelišková poupata naložená jako kapary, nádivku s kerblíkem, salát s pampeliškovými listy K pití byl nabídnut bylinkový čaj (jaterní směs), o jehož kvalitě svědčí, že jsme ho v průběhu přednášky vypili téměř deset litrů. Po úvodní kuchyňské části Hanky Laukové následovalo povídání Radmily Malinovské o léčebných účincích rostlin, o jejich sběru, sušení, míchání směsí a dalším využití. ŠÍPEK foto ČNF pro vydru růžové Nasaďte si růžové brýle ZUZANA GUTHOVÁ, guthova@rosa.ecn.cz Tímto úslovím zahajujeme zpravidla druhou část komunitního plánování, kde zjišťujeme, jak si lidé představují fungování obce, v níž žijí. V letošním roce Rosa zahájila spolu s Novohradskou občanskou společností sérii setkání s veřejností v obcích mikroregionu Sdružení Růže (území Novohradských hor, jejich podhůří a část Třeboňské pánve). Ve všech 22 obcích tu zjišťujeme, jak vnímají obyvatelé stav své obce, co by si přáli zlepšit a společně se snažíme hledat cesty k tomu, jak tyto potřeby naplnit. Hlavním impulsem pro spanilé jízdy byla potřeba sestavit regionální strategii rozvoje, které by umožnila efektivní čerpání peněz z té záplavy, která se na nás v příštích letech hrne. Ne všechny potřeby je možno naplnit pouze s finanční injekcí z evropských fondů. Nejednou se stalo, že právě na podobném setkání se lidé dají dohromady a rovnou své nápady realizují. Jinými slovy: řeší své problémy s využitím vlastních zdrojů neboli svépomocí založení seniorklubu, zorganizování zájezdu do divadla, návštěva vinného sklípku, dětský den, úklid návsi... Mnohé se dá řešit pouhou lepší organizací, domluvou (nové otevírací hodiny obchodu, knihovny, změna pracovní doby v družině apod.). Jiné problémy mohou být impulsem k podnikatelskému záměru údržba pozemků a komunikací ap. Některé věci musí dojednat obec. Je-li podpořena hlasem lidu, jde to lépe (úprava jízdního řádu místních linek, jiné směrování dopravního tahu). Zejména na investiční záměry je ale třeba i dotací. Na setkání je možné snadno zjistit, čemu občané dávají přednost, zda opravě komunikací, či třeba rozšíření školky. O veřejná setkání je mezi lidmi zájem, který zpravidla předčí očekávání starosty či starostky. Účast veřejnosti na jednání zastupitelstva bývá totiž velmi slabá. Je třeba říci, že naší obecnou vlastností je, že než pochválit to dobré, umíme spíš mluvit o tom, co se nedaří. Rozumný starosta to ale nevnímá jako ohrožení, ale jako impuls k nové práci. Právě na takovýchto setkáních se totiž objevují noví aktivní lidé, kteří rádi s realizací nápadů pomohou. Autorka je ředitelkou Rosy, o.p.s. svět? Uklidíme náš svět? HELENA KUJANOVÁ, cassiopeiacb@centrum.cz Děti základních a mateřských škol oslavily Den Země úklidem odpadků ve svém okolí. Pořádalo Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia ve spolupráci s ČSOP. Každoročně se v různých koutech světa koná velké množství akcí pro děti, mládež i dospělé u příležitosti oslav Dne Země. CEGV Cassiopeia se v letošním roce rozhodlo podpořit celosvětovou kampaň Clean up the word Ukliďme svět, které se každý rok účastní tisíce dobrovolníků z ochranářských i ekologických skupin, škol, dětských oddílů a zájmových klubů z celého světa. V České republice tuto akci již od roku 1993 koordinuje ČSOP (Český svaz ochránců přírody). Cílem této kampaně je zvýšit ekologické povědomí dětí a dospělých, podpora výchovy k minimalizaci odpadů a ochraně přírody. Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia se tedy rozhodlo oslavit svátek Země odklízením odpadků, které po ní lidé každodenně pohazují. Na výzvu CEGV Cassiopeia zareagovalo a do akce se aktivně zapojilo 18 mateřských a základních škol Jihočeského kraje (MŠ Církevní - Lipenská České Budějovice, MŠ Blatské sídliště Veselí nad Lužnicí, MŠ Radomyšl, MŠ Sluníčko Třeboň, MŠ Jahůdka Bechyně, MŠ a ZŠ Jílovice, MŠ a ZŠ Opařany, MŠ a ZŠ Český Rudolec, ZŠ Nedabyle, ZŠ Kubatova Č. Budějovice, ZŠ Chyšky, ZŠ Horní Planá, ZŠ Kunžak, ZŠ Dešná, ZŠ Hořice na Šumavě, ZŠ Kaplice, ZŠ Vodňanská Prachatice, MŠ Nové Hrady). Celkem se akce zúčastnilo 2109 dobrovolníků (dětí, žáků, studentů a dospělých). Tímto chceme poděkovat všem účastníkům, všem dětem a pedagogům mateřských a základních škol Jihočeského kraje, kteří pomohli a kteří akci Ukliďme svět aktivně podpořili. Pokud je ve vašem okolí kus přírody, který by potřeboval uklidit (černá skládka, park, potok, studánka), máte chuť se o to postarat? Nezapomeňte, na některé věci není třeba odkládat na příští Den Země 2008, mohou se udělat třeba hned, hlavně když pomůžeme dobré věci! Autorka je ředitelkou CEGV Cassiopeia. foto Rosa

5 AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Krasec na jarním Hobby PAVEL HRUBÝ, rozlévá Sídelní kaše se rozlévá už i na jihu Čech PETR DRAHOŠ, petr.drahos@calla.cz Jeden z jarních Zelených čtvrtků byl věnován jevu tzv. sídelní kaše, s nímž nás přijel seznámit pražský architekt Pavel Hnilička, autor knihy Sídelní kaše Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domků. Jde o neregulovaný a málo diskutovaný problém nenasytného požírání volné krajiny městem a přeměny příměstských vesnic v beztvará předměstí, která rozvolňují hranice obcí. Hlavní příčina problému spočívá v nízké hustotě osídlení (do 20 osob/ha nižší než u tradičních vesnic). Charakteristickým znakem řídké zástavby rodinných domů vznikající na volných plochách periferií (tzv. na zelené louce ) je absence veřejných prostorů (náměstí, parky, hřiště v USA jsou někde dokonce i ulice soukromé) a sítě služeb, takže obyvatelé takové oblasti vlastně parazitují na obci, na jejímž okraji zástavba vznikla. Velkým problémem jsou tato sídliště naležato zejména v USA (což bylo dokumentováno fotografiemi), ale i v Evropě (Německo, Francie), a v poslední době i na území naší republiky. Bohatí lidé se stěhují pryč z města, za lepším prostředím, již od doby průmyslové revoluce ovšem za jiné situace (přelidněná města). Dnes jsou naopak centra měst vylidněná, lidé žijí na okrajích a ztrácí se tak výhody a podstatné funkce původního města. Současný způsob stavění není trvale udržitelný, připomeňme, že dříve měly vesnické domy vlastní studnu, za domem pole a jejich obyvatelé byli proto soběstační. Dnešní obyvatelé centra periferii dotují, neboť se tam musí vynakládat více peněz z veřejných zdrojů obec se musí starat o údržbu komunikací (včetně osvětlení ap.), což na ni plně dolehne sice až za delší čas, avšak o to razantněji. Mnozí rezidenti zde navíc neodvádějí daně (jejich firmy např. sídlí jinde). Ani architekt Hnilička zatím nenabídl recept na řešení kaše, do níž zabředáme stále hlouběji. Ještě není vidět světélko na konci tunelu, neboť dokonce ani lidé, kteří mají územní rozvoj v popisu práce, zatím nechápou všechny souvislosti výstavby rodinných domů na okrajích měst. A týká se to bohužel i území jižních Čech, jak dokazuje již uskutečněná (např. Dolní Třebonín), nebo plánovaná výstavba (např. Kodetka viz obr.) východně od Českých Budějovic. Autor pracuje jako ekoporadce v Calle. Krasec jste opět mohli potkat na veletrhu Hobby na českobudějovickém výstavišti (od 16. května do 20. května). Tentokrát jsme se rozhodli zůstat na čerstvém vzduchu. A díky většímu prostoru jsme si mohli dovolit i více experimentovat. Dva dřevěné stánky jsme strategicky rozbili na prosluněném plácku s trávníkem před pavilonem Z. Ve středu ráno jsme přivezli zrcadlovou parabolu solárního vařiče a rozličné informační materiály od všech partnerů. Při lákání návštěvníků nám kromě naší blýskavé paraboly zdatně pomáhaly i žluté vozidlo značky Hummer sousedící zleva a nafukovací atrakce Coca-Coly napravo... Navzdory tomu, že jsme vodu v hrnci s pomocí slunce přivedli k varu jen dopoledne, díky vařiči jsme mohli zapřádat hovory na téma energie ze slunce po celý den. Objevilo se i několik zajímavých nabídek na spolupráci. Jednoho návštěvníka, který se u nás zastavil v pozdním odpoledni, solární vařič inspiroval k záměru odkoupit desetimetrový vysloužilý radar za plotem své zahrady, polepit jej reflexní fólií a využívat jako OZE. Čtvrtek byl poznamenán vydatným deštěm, a tak návštěvnost poklesla. Pátek a sobota zaznamenaly absolutní špičku návštěvnosti, takže byl od Evy Pejchalové ze Šípku určitě dobrý nápad přivézt k prodeji Fair-trade potraviny. Slunce hřálo ostošest, a Vlasta Kašpar konečně mohl ukázat, jak umí slunce uvařit polívku, a úspěšně odrážet občasné uštěpačné poznámky kolemjdoucích, kolik dní trvá, než se voda ohřeje. K dětskému koutku, který jsme s pomocí Dřípatky a Cassioppeii provozovali o víkendu, se sice nehrnuly davy, ale obstál se ctí navzdory lákavým atrakcím Coca-Coly v těsném sousedství. Na náš dotaz, jestli můžou jejich návštěvníci prázdné lahve od jejich nápojů třídit, odvětili, že na to mají jeden směsný koš a tak to i zůstane. Že by Coca-Cola sázela na to, že svoji odpovědnost k životnímu prostředí si odbyla podílem při založení společnosti Ekokom a jí odváděnými poplatky? Autor pracoval jako ekoporadce na Rose. Vítání ptačího zpěvu Při příležitosti slavnostního otevření zrekonstruovaných prostor knihovny na strakonickém hradě pořádala knihovna ve spolupráci se ZO ČSOP Vítání ptačího zpěvu na Řepických rybnících. Pozvali jsme blatenské ornitology RNDr. P. Pavlíka, P. Loudu a Z. Voborníka. Zúčastnilo se 10 dětí a přes 30 dospělých. Na programu bylo pozorování ptactva dalekohledem, poznávání druhů podle zpěvu, soutěže a hlavně ukázka kroužkování. Provádí se jako součást výzkumu ptačích populací, je důležité i pro jejich ochranu, a proto je dovoleno za tímto účelem chytat ptáky do sítí. Na palouku byly připraveny malé plátěné sáčky, které se nepatrně pohybovaly. Nejen děti je pozorovaly se zatajeným dechem, zvlášť když je pak dostaly na starost. Do sáčků se dávají ptáci po jednom, mají tam šero, a tak se zbytečně neplaší. Při kroužkování se většinou chovají až nečekaně klidně a po vypuštění odlétnou do úkrytu, upraví si peří a dají se do shánění potravy. Ornitologové je nenechávají v zajetí déle, než je nezbytně nutné, takže nestačí prochladnout a vyhladovět ani chycení ptáci, ani jejich dočasně opuštěná mláďata. Hlavně pro nejmenší účastníky bylo velkým zážitkem vidět každého čerstvě okroužkovaného ptáka zblízka a pak si ho třeba i opatrně převzít na svoji ruku a vypustit na svobodu. ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA Krasec po skončení projektu ESF Rosa o.p.s. ve spolupráci s občanským sdružením Krasec zajistí fungování sítě jihočeských ekologických poraden přinejmenším do konce roku Získala na to podporu Kč z grantového programu Jihočeského kraje. Dvě síťové aktivity míří navenek ke klientům a třetí bude víceméně v pozadí a nabízené služby ovlivní nepřímo. Určitě bude pokračovat web cz, včetně on-line poradny, kalendáře a aktualit. Pro podzim připravíme společnou tištěnou programovou nabídku. Skrytou aktivitou je jednak neformální výměna informací, jednak, a to hlavně, soustavná koordinace termínů a témat akcí pro veřejnost. ROSA 5

6 6 Z REGIONU Každý má svou zelenou hranici jinde. Ideální je ta, která je blíže přírodě (a tím i k lidem). Vyjadřuje nejen jak moc máme rádi přírodu, ale především to, co jsme ochotni pro ni udělat, čeho se zřeknout a podobně. Co uděláme pro naše (i budoucí) zdravé životní prostředí se jednou odrazí i na našem zdraví... Proč nenávidí lidé stromy VĚRA SOUKUPOVÁ, soukupova@rosa.ecn.cz Měla jsem pocit, že se u stále většího počtu lidí zelená barva v jejich chování alespoň odráží: zastaví se, zapřemýšlí, a někdy snad i konají (či nekonají) pro dobro naší planety. Stále přeci slýcháváme či čteme, že ten či onen má přírodu rád, rád cestuje, pobývá v horách apod. Asi před rokem jsem se přestěhovala za město. Výhod okraje města snoubícího se s vesnicí si, žel bez zahrádky, moc neužiji. Zato jsem hrdě hlásila všem návštěvám, že se k nám dostanou snadno: stačí v Rudolfovské ulici odbočit u benziny do Hlinské ulice nádherná alej stromů vás pak dovede až k nám... Touto alejí jsem procházela či na kole projížděla téměř denně. Už od února jsem se zdravila se špačky, později pak pozorovala stavbu hnízd rozkřičených strak, sýkor, pěnkav, zvonků a dalších pěvců. Obdivovala jsem neúnavné úsilí strakapoudů, když hledali cosi za zub či vytvářeli dutiny strom po stromu po celé délce aleje. Opodál na poli za stromy v bezpečí se krčili bažanti. Nepochybně to byli ti, co nás ráno svým voláním nenechávali dospat. Díky těmto stromům jsem prožívala plno radosti cestou do práce i cestou domů. Dnes je mi smutno. Alej od benzínové stanice k obci Hlinsko byla vykácena. Nikoli však po jednom stromu, nenápadně, jak tomu občas bývá: strom po stromu, aby si lidé nevšimli, dokud nepadne poslední. Nedávno jsem zrovna o postupném kácení alejí, o lidské nenávisti ke stromům, vyprávěla studentům. Podivovali se. Vzpomínala jsem při tom na vedoucí prachatického ekocentra, která působila v komisi životního prostředí a trápila se každým stromem navrženým ke kácení. Mne se až dosud nikdy smrt stromů tak blízce nedotkla... Kde se bere ta nenávist ke stromům, touha je zničit? Proč? ptala jsem se sama sebe. Vysvětlení pracovnice z městského úřadu, proč stromy musely ustoupit lidské zlobě, mi sice potvrdilo důvody, proč se stromy kácí (včetně té nenávisti), ale nedalo reálný důvod všechny stromy vykácet. Vím, ne všechny stromy byly zdravé. Ale ani to však přeci neznamená, že je musíme pokácet! Ne všichni lidé jsou zdraví a také je nezabíjíme. Impulsů, dle slov pracovnice odboru životního prostředí, pro kácení bylo více. Prvním byli silničáři a jejich touha ochránit nás od padajících stromů: že by si stále vykládali špatně zákon? Dalším majitelé penzionu, kterým asi stromy bránily v podnikání. Dalším řidiči; opravdu se Hlinskou dalo projet pouze padesátkou. Jenže milovníci rychlých kol zapomínají, že tudy jezdí i řada cyklistů, že jsou stále v obci. A další hlasy pro kácení zazněly od anonymní místní veřejnosti: stromy stíní, padají z nich větve atd. Zvláštní. Za celý rok jsem nezaregistrovala ani jeden spadlý strom... Strach přišel i po velké vichřici stromy v aleji ji však ustály. Lidé nikoli bojí se, že třeba jednou přijde znovu, větší... Ale není to pouze varování či odplata za to, jak se k přírodě chováme? Ze strachu či nepřijetí odpovědnosti vzešlo rozhodnutí vykácet i stromy zdravé. Bojíme se přírody, která nám odplácí stejným dílem, kterým se my k ní chováme? Pokud ano, tak bude hůř: kácet vzrostlé stromy plné ptactva a mízy ve vegetačním období (!) není ani přes žádné úřední povolení v pořádku. Že by lidé neslyšeli ptačí zpěv a šumění listů? Opravdu jim nedochází, že si od této chvíle nebudou moci stěžovat na stín z korun stromů, ale na nesnesitelné horko, větrno či prach z okolních polí? Budou žalovat Slunce? Vítr? Pole? Nepočítají se také k těm, co hlásají, že mají rádi přírodu? Zvláštní to láska. Od rozcestí Hlinsko až do vsi byly vykáceny všechny stromy... Nepomohou jim ani stížnosti, ani podněty k prošetření, zda to bylo opravdu nutné. Měla jsem alej živých topolů ráda. Nyní se budu stydět za všechny, kterým posloužily svým stínem, svým žitím, a kteří je přesto nenáviděli. Stromy zmizely a s nimi i ptáci, šelest listí. Za čas pravděpodobně přibude silniční přivaděč, žár z letního slunce, hluk a prach. Dobře vám tak, sousedi! Stále však mám pocit, že jsem prohrála, a nejen já... Cestou do práce mi bude smutno. Už nikoho k nám nepřivede krásná alej na Hlinské. Autorka je ekoporadkyní Rosy a přednáší na Jihočeské fakultě. foto autorka Váchalův kůrovec a Klostermannova paseka Z iniciativy Tomáše Jirsy se konala 24. května v senátu další disputace o kácení a kůrovci v Národním parku Šumava, tentokrát ve světle následků lednového orkánu Kyrill. Příznivci důsledného kácení měli početní a svým způsobem i verbální převahu. Petr Pithart výslovně odmítl Šumavu, jak ji viděl a zobrazoval Josef Váchal, a přihlásil se k jejímu zpodobení v díle Karla Klostermanna. Snad nejradikálnější byl Jan Stráský, v současné době mj. předseda rady Národního parku Šumava, pro něhož je východiskem dalšího dialogu shoda na tom, že všichni musíme bojovat s kůrovcem všemi účinnými prostředky, vyloučení lidských zásahů (kdekoliv v NP) je mu děsivou představou a současná zákonná ochrana přírody pak projektem na vyloučení člověka ze Šumavy. Představitelé MŽP i nový ředitel správy NP a CHKO Šumava, v rozpravě výrazně podpořeni Martinem Mejstříkem, zatím trvají na ponechání kalamitního dřeva v lese na cca 18% plochy národního parku. To podporuje i vědecký konsensus, respektive dominující odborné mínění. Nutnost či nesmyslnost těžby (v jádrových zónách národního parku!) není nějakou otevřenou otázkou. Dobrým důkazem toho je skutečnost, že ochranáři (výslovně třeba Martin Bursík) se to snaží traktovat právě jako odbornou problematiku, a zastánci těžby (Petr Pithart nebo Jan Zahradník) jako otázku politickou. JIŘÍ GUTH, jiri.guth@ecn.cz

7 Z REGIONU Dát dítěti to nejlepší je přáním většiny rodičů. Přejí si pro své dítě především zdraví. A právě kvalita životního prostředí, resp. jeho čistota či znečištění, se podílejí na zdravotním stavu každého z nás. Proto je i na nás, v čem budou jednou naše děti vyrůstat, jaké dědictví jim zanecháme, co budou jednou dýchat, jak kvalitní vodu pít, které zdroje zbudou i na ně i jejich děti a jejich děti. Eko Ekospostřebitelem od narození VĚRA SOUKUPOVÁ, soukupova@rosa.ecn.cz Narození děťátka s sebou přináší řadu radostí i starostí. Stáváme se odpovědnými za děti a jejich místo k životu. Na rozdíl od nás se miminko samo nemůže rozhodnout stát se ekospotřebitelem. Rozhodují rodiče. Ti roztomilí malincí tvorečkové toho (materiálního) vlastně moc nepotřebují. Zavádějící je však představa, že život novorozence či kojence nemůže mít na životní prostředí žádný vliv. Děti totiž v prvních dvou letech života potřebují pleny. Dětské pleny téma plné mýtů, předsudků, pověr... a jedno z aktuálních témat českobudějovické ekoporadny Rosa. Vraťme se pár let zpět: Po roce 1989 se řada věcí změnila. Změnil se i přístup k plenám: klasické pleny nahradily ve velké míře pleny jednorázové. Neinformovanost, reklama, či pohodlnost? O látkových plenách stále existuje řada mýtů. Pro mnohé jsou již minulostí, zastaralé. V zahraničí je tomu však jinak. Pleny z přírodních materiálů pratelné opravdové pleny jsou stále více žádané. Roste poptávka, roste nabídka a roste i podpora zdravotníků či místních odborů životního prostředí příslušných zemí, obcí a měst. Proč tedy české maminky stále dávají přednost jednorázovkám? Je na vině malá osvěta a neinformovanost, či masivní reklamní kampaně? Nemocnice? Naše pohodlnost? Poptávka po opravdových plenách přesto vzrůstá a s ní jde ruku v ruce i nabídka. Na český trh se dostávají nové výrobky: kalhotkové pleny, svrchní kalhotky i bohaté plenkové příslušenství. Objevily se jednorázové kompostovatelné ekopleny. Rozšířil se i výběr materiálů: od tradiční bavlny k biobavlně zpracovávané na froté či flanel, pleny z bambusu či konopí. Rosa se plenkovou problematikou ve spojení s trvalou udržitelností zabývá již třetím rokem. Vydali jsme tři letáky, CD Jak se balí do bavlnky, brožuru Pleny pod lupou a plakáty určené do ordinací lékařů a do mateřských center, nabízíme poradenství a přednášky. Týden opravdových plen V rámci celosvětové kampaně Real Nappy Week se Česká republika letos připojila k podpoře a propagaci plen šetrných k životnímu prostředí i zdraví dítěte. Týden opravdových plen (TOP) byl koordinován právě z českobudějovické Rosy. A zdařil se. Po celé republice se v rámci TOPu uskutečnilo více než 200 akcí. Z Týdne od 11. do 18. března se stalo období mnohem delší, na řadě míst osvěta stále pokračuje. Pleny se dostaly do každého kraje, do médií. Na akcích spolupracovalo asi 70 dobrovolných spolupracovnic i spolupracovníků. Jim patří ten největší dík bez jejich pomoci a spolupráce by TOP nebyl tak úspěšný. Veřejnost měla možnost shlédnout výstavy, zúčastnit se nespočtu besed, vyslechnout zkušenosti maminek, které opravdové pleny používají atd. Atraktivní byly zejména konzultace se zdravotníky, dět- ské módní plenkové přehlídky, kurzy šití a skládání plen a poradenské hodinky. Předaná zkušenost, možnost vidět na vlastní oči, slyšet na vlastní uši a moci si pratelné pleny osahat je tou nejlepší osvětou. O plenky mají zájem i obce Uvítali jsme též zapojení obcí a měst. Neboť jsou to právě oni, kteří se radují z nových občánků, ale dále nesou břemeno nerozložitelného odpadu jednorázových plen (dvojnásobek odpadu, který vyprodukuje dospělý). Obec Ledenice a město Nové Hrady nabízejí rodičkám dotované startovací balíčky pratelných plen. Obce tak mají možnost, podobně jako to funguje např. v Londýně v Bromley, snížit množství odpadu a zároveň podpořit mladé rodiny. O dalších 35 startovních balíčků pratelných plen (bez podpory obce) se strhl boj. Během 14 dní byly rozebrány. Ekodítě na webu Součástí TOP byla fotografická soutěž. Přišlo mnoho fotografií krásných usměvavých dětiček lebedících si v bavlnce, bambusu, konopí... Výsledky najdete na či na stránkách Rosy v oddílu ekodítě. Článek o plenách na otevřelo první den více než 40 tisíc(!) čtenářů. Reakce tisícovky z nich byly velmi rozdílné. Někteří opovrhovali, jiní se snažili svými zkušenostmi vyvracet mýty o návratu na stromy, časové náročnosti atd. Podařilo se nám vytvořit informační zázemí pro všechny, které tato problematika zajímá. Na jsou k dispozici veškeré vydané informační materiály, zdroje a literatura, webový rozcestník, který vám dopomůže nalézt např. maminkovská plenková fóra a zeptat se na konkrétní zkušenosti. Naším úkolem je nabídnout alternativu, dát možnost vybrat si to nejlepší pro sebe, pro své dítě, pro naše životní prostředí. Tak vybírejte dobře, milé maminky. Hlavním impulsem pro rozhodnutí používat látkové pleny bylo pro mě zjištění, že dítě používající jednorázové pleny vyprodukuje až jednu tunu odpadu za celé plenkové období. Na tuto informaci jsem narazila na internetu a doslova mě šokovala. Máme už dvě velké děti (13 a 10 let), které jsou odchovány na klasických látkovkách, mladšímu jsem na cesty někdy dávala jednorázovky, ale plný koš jsme nikdy tak často neměli... (z rozhovoru s maminkou, která se od klasických čtvercových plen přes pleny jednorázové s láskou opět vrátila k přírodním materiálům pratelným moderním plenám). Autorka přednáší na Jihočeské univerzitě a je koordinátorkou TOP v ČR. foto Rosa 7

8 8 Z REGIONU doma Made in doma ZUZANA GUTHOVÁ, guthova@rosa.ecn.cz Vloni uspořádala Novohradská občanská společnost v Nových Hradech dva trhy zaměřené na místní produkty výrobky místních lidí, domácí sýry, uzeniny, med, pečivo, ale i keramiku a košíky. Zájem vysoce předčil nabídku, a tak zboží určené pro celodenní trh zmizelo z pultů stánků během 2-3 hodin. Rozhodli jsme se, že na vydařené Novohradské trhy letos navážeme. Prvním z větších trhů domácích výrobků bylo Novohradské medování, které se konalo 26. května u historické kovárny v Nových Hradech. Dalším v sérii větších trhů byl trh pořádaný v rámci Borovanských slavností 9.6. na náměstí v Borovanech, a dále to budou Ovčácké slavnosti, které pořádá Svaz chovatelů koz a ovcí taktéž v Borovanech 22. července. Zde vedle výrobků z masa, mléka i ovčí vlny budou k vidění i ukázky pasení, dojení a další atrakce pro zabavení návštěvníků. Na Borůvkových slavnostech, které budou také v Borovanech (letos již počtvrté, a to ), bude k ochutnání pestrá škála nejen borůvkových dobrot, ale také soutěž v pojídání knedlíků, přednášky apod. Borůvkové slavnosti i Borovanské slavnosti pořádá město Borovany. A po prázdninách chceme domácí výrobky představit také v rámci Servitských slavností (15. 9.) pořádaných v Nových Hradech v areálu kláštera. Loňský podzimní trh navštívili také prodejci z blízkého Rakouska, aby se pochlubili, co pěkného a dobrého doma vyrábějí oni. To, že domácí výroba je v Rakousku hodně rozšířená a populární, jsme se nedávno přesvědčili na AB Hof veletrhu ( Ze dvora ) ve Wieselburgu. Neuvěřitelně širokou škálu domácích produktů od sýrů, masných speciality, přes mýdla, kosmetiku a bylinné i čajové směsi až po speciální octy, oleje a pálenky zde představovaly stovky výrobců nejen z Rakouska, ale i Švýcarska a Itálie. Veletrh rozsahu téměř Země Živitelky představoval také výrobce zpracovatelských zařízení mini mlékárny, mini pivovary, mini udírny, mini mlýny. Bylo to nejen pastva pro oči, ale také ohromná inspirace pro všechny. Na své si přišel i jazýček, protože správný obchodník dá přece zákazníkovi ochutnat. S tak pestrou škálou chutí a vůní se ani v supermarketu nesetkáte. Proč to vlastně dělají, když je výroba ve velkém nejspíš levnější? Jestli je skutečně levnější, je otázkou. Cenu výrobku zvedají náklady na přepravu, náklady na nezbytnou konzervaci, protože zboží vyrobené ve velkém je třeba dobře a někdy také dlouhodobě skladovat, a ostatně i náklady na skladovací prostory je třeba do ceny zboží promítnout. Aby potraviny po konzervaci neztratily na atraktivitě, jsou navíc doslazovány, obarvovány a dochucovány. Výroba a prodej v malém je o setkávání lidí a to má své výhody i nevýhody. Výrobce i ten, co kupuje, se potkají, o zboží si mohou popovídat, a tak může mít kupující ke zboží větší důvěru a výrobce si žádné šizení nedovolí. Na druhou stranu místní speciality zaručeně nenajdeme v supermarketech, byť místní obchody by je časem prodávat mohly a doufejme, že budou. Navštivte některou z plánovaných akcí nebudete litovat! Autorka je ředitelkou Rosy, o.p.s. foto Rosa Den pro obnovitelné zdroje energie HANA GABRIELOVÁ, hana.gabrielova@cala.cz V Českých Budějovicích se 6. června uskutečnil již druhý ročník celodenní akce Den pro obnovitelné zdroje energie, která si formou osvětových přednášek, výstav a exkurzí klade za cíl podpořit rozvoj čistých obnovitelných technologií na jihu Čech. Akci určenou nejen odborníkům ale i široké veřejnosti zorganizovaly společně Energy Centrum České Budějovice, EkoWATT, SEVEn, sdružení Calla a AgEnDa. Konala se pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje a za podpory Krajského úřadu Jihočeského kraje. V České republice je využívání obnovitelných zdrojů energie stále na velmi nízké úrovni a zdaleka není využit potenciál, který nám příroda nabízí. S příklady využívání nerozšířenějšího obnovitelného zdroje seznámil na devadesát zájemců seminář Vytápění biomasou ano či ne a proč, který se konal v sále zastupitelstva Krajského úřadu Jihočeského kraje. Seminář připravili partneři akce ve spolupráci s Krajskou energetickou agenturou. Energy Centrum České Budějovice ještě připravilo na 14. června exkurzi navazující na seminář, která účastníkům umožnila seznámit se s konkrétními příklady vytápění biomasou v Jihočeském kraji a Horním Rakousku. Vstupní hala Krajského úřadu zvala od 6. do 20. června k návštěvě výstavy jihočeských členů Ökoenergieclusteru, která představila průřez nabídkou firem a sdružení aktivních v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Součástí celodenní akce pro čistou energii byl i Den otevřených dveří, v rámci kterého navštívilo čtyři zpřístupněné instalace obnovitelných zdrojů energie na území města České Budějovice na čtyřicet zájemců. Propojení tématu čisté energetiky s globálním oteplováním osvětlilo dopolední promítání filmu Nepříjemná pravda v kině Kotva, které zorganizovalo sdružení AgEnDa spolu se sdružením Calla. V rámci dvou pásem tak shlédlo oscarový snímek, dokumentující dopad průmyslového rozvoje závislého na fosilních palivech, na 400 studentů škol z Č. Budějovic a blízkého okolí. Završením celodenní akce byla veřejná beseda v S.K. Solnice, v které odpovídali nejen na otázky změn klimatu programový ředitel Hnutí Duha Mgr. Vojtěch Kotecký, poradce ministra životního prostředí v oblasti energetiky Ing. Dalibor Stráský a RNDr. Miloslava Starostová z Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích. Autorka pracuje ve sdružení Calla.

9 Z REGIONU V minulém čísle jste se mohli seznámit s těžkým osudem objektů venkovských škol. Objektů, které vznikly a nyní postupně zanikají v důsledku takových státních zásahů a společenskoekonomických změn, na které je venkov krátký. Dnes přinášíme pohled na další typ objektů, jejichž existence, užívání, vzhled a stav může být a místy již i je další hrozbou pro jihočeský venkov. Rub a (líc) jihočeského venkova venkova II. JAN NOVÝ, MARTIN MUSIL, ELIŠKA NOVOTNÁ a JAROSLAVA SEDLÁKOVÁ, foto autor PŘÍBĚH DRUHÝ PRODEJNY JEDNOTY DO KAŽDÉ SAMOTY Téměř v každé vesnici nalezneme na návsi nebo v její těsné blízkosti stavbu, která zjevně sloužila nebo stále ještě slouží jako prodejna. Ale čím to je, že mnohé z nich svým architektonickým ztvárněním na první pohled narušují venkovský ráz, mnohé již původnímu účelu neslouží, mnohé zjevně chátrají a některé dokonce zejí prázdnotou? Proč často v těsné blízkosti letitých kaplí a kostelů nalézáme podivné šedivé krychle z betonu, skla, železa a hliníku? Byl to snad nějaký záměr? A proč se v mnoha prodejnách již neprodává? Národ sobě V roce 1844 vzniklo v Anglii z iniciativy spolku Poctivých průkopníků Rochdaleské družstvo. Jeho účelem byla věcná hospodářská služba členům a také součinnost členů při této službě. Vznikl tak nový způsob spolčování vyvolaný dopady průmyslové revoluce, neboť se vznikem dělnické profese došlo k migraci venkovského obyvatelstva do měst a tím i k rozpadu původních sociálních vazeb a systémů. Družstva umožňovala částečné sdílení majetku a kapitálu a tím i vyšší prosperitu v nových podmínkách a zčásti také nahrazovala původní venkovskou komunitu. Po vzoru z Anglie byl v roce 1847 založen Pražský potravní a úsporný spolek. Následnému živelnému rozvoji spolkové a družstevní činnosti v Rakousko uherské monarchii nezabránil ani Bachův absolutismus, plnohodnotný spolkový zákon nastolil pravidla až v roce 1867 a družstevní zákon až v roce Podpůrná a hospodářská družstva plnila svoji funkci až do roku 1948, kdy byla rozpuštěna nebo sloučena a jejich roli a mnohdy i majetek začala od roku 1949 přebírat nástupnická Univerzální spotřební družstva Jednota. V roce 1952 bylo rozhodnuto o předání městských prodejen v majetku družstev státnímu obchodu, a proto se družstva pod heslem Zboží z Jednoty do každé samoty intenzivně zaměřila na venkov. V roce 1956 bylo na základě rozhodnutí Ústředního svazu spotřebních družstev utvořeno v každém okrese jedno samostatné družstvo Jednota. Násilná kolektivizace venkova se svým způsobem projevila i zde. Dvě mouchy jednou ranou V 70. a 80. letech 20. století začaly být na venkově budovány prodejny nové a to dle typových projektů (často s plochou střechou a čelními výlohami po celé délce), které měly být symbolem pokroku a urbanizace venkova. Můžeme se domnívat, že jejich situování do blízkosti kaplí, kostelů a dalších historicky cenných pamětníků dob náboženského temna a nadvlády tyranských kulaků nebylo jen dílem náhody či snahou o snadnou dostupnost prodejen. Ačkoli se jednalo o objekty spotřebního družstva Jednota, výstavba řady objektů probíhala v rámci tzv. Akce Z, takže se na stavbě v roli dobrovolných ( dobrovolně-povinných ) brigádníků zřejmě podíleli i nečlenové družstva a finančně a organizačně stavby zajišťovaly Místní národní výbory. A protože byla prováděna v Akci Z, občané pracovali nejenom za finanční úhradu, ale i jako bezplatní brigádníci. Rada MNV práci kontrolovala spolu a s místními občany měli všichni zájem o kvalitu stavby a dobré práci všech, kteří se stavby zúčastňovali, dozvídáme se z výpovědi pamětnice a kronikářky jedné z jihočeských obcí. Akce Z patrně měla sloužit k vyššímu ztotožnění se obyvatelstva se záměrem, k demonstraci úspěchu idey socialistického zřízení a k úspoře nákladů. Třeskutá změna Po roce 1989 se zásadně změnily podmínky. Družstvo Jednota, které pravděpodobně tak jako tak již dávno opustilo vizi podpůrného spolku, se začalo (resp. muselo začít) chovat tržně. Mnohé malé venkovské prodejny, byť byly součástí rozsáhlé družstevní sítě, nemohly odolávat konkurenčnímu tlaku a cenové politice nadnárodních obchodních řetězců. Jejich vysoká režie zapříčiněná nejen vysokými jednotkovými dopravními náklady, ale i dlouho zanedbávanou údržbou technického stavu a energetickou náročností byla důvodem k opuštění. V zimním období si musely samy topit topilo se naftou, kterou do prodejny dovážel a pak přečerpával pracovník místního národního výboru. Pro drahý provoz topení naftou předělalo družstvo topení na tuhá paliva. Ze sklepa po náročných schodech musely prodavačky uhlí vynášet ve kbelících. Stávalo se, že v zimním období byla v prodejně zima a tím pracovní podmínky velice ztížené. Proto Jednota zateplila aspoň strop, dále sděluje kronikářka. Družstvo si ponechalo jen prodejny, které nebyly dlouhodobě ztrátové, a zbytek nabídlo k odkoupení. Některé prodejny odkoupily obce, které měly dostatek zdrojů a dnes provoz prodejen dotují, některé prodejny odkoupily podnikatelé, aby je využili k jiným účelům (na sklady, kanceláře, dílny, restauraci), některé objekty byly navráceny v restitucích, některé dodnes čekají na zájemce... Fakta neodložíme ad acta V letech byl realizován projekt Socioekonomický potenciál neprůmyslových deprimujících zón původních kulturních domů, škol a prodejen spotřebního družstva Jednota ve venkovském osídlení. Pro jeho řešení byl vybrán okres Jindřichův Hradec a účelem bylo vytvoření obecného modelu pro řešení neprůmyslových deprimujících zón ve venkovském prostoru. Z celkem 125 sledovaných objektů venkovských prodejen bylo zjištěno, že více jak třetina již neslouží jako prodejna, pětina je užívána jen zčásti a šest objektů dokonce není užíváno vůbec. Jejich stavební stav byl u více jak třetiny popsán jako setrvalý (to znamená, že nejsou opravovány a zatím nenesou znaky chátrání), ale desetina objektů již viditelně chátrá či je zchátralých. Neměli bychom tyto poznatky považovat za alarmující? V současnosti řešitelský tým pracovníků katedry managementu veřejného sektoru Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci připravil projekt, který by měl napomoci při hledání způsobů řešení využití zkoumaných objektů. Doufejme, že se jej podaří zdárně realizovat. Autorský tým z Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci. 9

10 PORTRÉT Původem zemědělec, který začínal po vysoké škole v zemědělské výrobě na okrese Klatovy. Na Písecku byl nejdřív zootechnikem a předsedou družstva. Když se začala družstva privatizovat, věnoval se krátce podnikání, a v roce 1995 vyhrál výběrové řízení na vedoucího odboru životního prostředí Městského úřadu v Písku. Ing. Šatra je známý tím, že se často účastní akcí, pořádaných neziskovkami, že rád diskutuje, ale přitom poslouchá i názory druhé strany. Zajímá se i o problematiku dětských plen (str. 7), zaujala ho možnost zapojení Písku do podpory mladých rodin k využívání ekoplen. Ekoporadci sítě KRASEC rádi využívají příkladu Písku jako města, kde jim to v odpadech funguje. Jiné neziskovky jej v lásce nemají, protože mu nedávno připadla i nevděčná úloha vykonavatele rozhodnutí města kácet kaštanovou alej Na Bakalářích... foto Zdenka Jelenová MILOSLAV ŠATRA: Ouřada Ouřada není hadr na podlahu 10 Jak jste se stal vrchním městským úředníkem přes životní prostředí? K náplni téhle práce jsem měl vždycky blízko jako dlouholetého koníčka mám myslivost, lesařinu a kynologii. Když mne v roce 1995 napadlo jít do výběrového řízení, moc jsem netušil, co to obnáší. Jel jsem proto na soukromé stáže do Budějovic a do Klatov, a připadalo mi, že to se nikdy nemůžu naučit, chrlit zákony, paragrafy, atd... Pak jsem si sestavil plán, co ve městě v různých složkách vylepšovat. A tehdejšímu vedení města se zalíbil. Jak ten plán vypadal a co z něj se povedlo? Asi před rokem jsem ho revidoval, a kromě parku pod Pakšovkou bylo prakticky vše splněno bylo tam asi dvanáct bodů. Nejdůležitější byla odpadová koncepce, dotřiďovací linka, stažení velkoobjemových kontejnerů a jejich nahrazení sběrnými dvory... Už v roce 1997 jsme jich tu měli pět, ačkoli teprve zákon z toho roku o tom hovořil. Obnova zeleně dnes už jdeme i do obnovy starých historických alejí, které vedly jako staré stezky směrem na píseckou věž... Takže máte hotovo? Vůbec ne. Mezitím se samozřejmě objevily další věci, třeba bioplynová stanice. Ten seznam je dnes širší a mobilnější, položky pořád přibývají. Důležité je další rozšíření svozu bioodpadu, čekají nás ještě dvě etapy. Ucelený systém nakládání s bioodpadem zatím nikde v republice nefunguje, to by asi Písek měl další prvenství... Závisí to na tom, zda se nám podaří realizovat projekt bioplynové stanice, což je v podstatě zpracovna bioodpadů. Pokud ano, jakožto investice milionů korun, tak se bude rozšiřovat sběr biologicky rozložitelných odpadů na celé území města. Zároveň bychom tím získali kompost na údržbu zelených ploch. Bioodpadu dnes v komunálním odpadu máme, jak jsme si zjišťovali, 35 40, někde až 47 procent. Co kromě odpadů považujete za velké téma? Komplexní řešení zeleně ve městě. Zatím nám úplně chybí obnova. Moje představa je, že parky by měly být připraveny pro lidi, aby si tam mohli lehnout, udělat piknik, děti běhat všude kolem. Ale předpokladem je, že to musí být zátěžové trávníky a jednou za osm, deset let musí být kompletní rekonstrukce. V Písku je asi devadesát hektarů trávníků, takže je to aspoň devět hektarů ročně až teď to každému dojde, jak závažný je to problém... Na těch devět hektarů potřebuju dost substrátu... a jsem zase na začátku, u toho bioodpadu. Ale nejde jen o obnovu, také je v tom parku třeba položit závlahu... Je to vůbec realizovatelné? Jde o to, zda jsme schopni připravit jasnou dlouhodobou koncepci rozvoje zeleně. Využil bych při plánování stejný způsob, jako se tu dnes dělají obnovy ulic. Udělalo se několik lokalit, pozvali se k tomu občani, mohli si k tomu říct své. Zajímavé je, jak silná byla vždy argumentace proti stromům všude, kde se mělo vysazovat, byli lidé proti pochopitelně kvůli parkování. A nakonec musí rozhodnout zastupitelstvo. Je to asi srovnatelné s prosazením koncepce třídění odpadů... Přesně tak. Tu jsme také předložili a město si muselo říct, že souhlasí. Jak těžce se prosazovala? Relativně snadno. Tenkrát byl starostou Tom Zajíček, a teprve později mi prozradil, že počítali, že si na tom s prominutím rozbiju hubu, když jsme stahovali velkoobjemové kontejnery a instalovali skryté kamery, abychom odhalili, jak jsou zneužívané některými podnikateli atp. Bojovali jsme i proti peticím, občané odmítali umístění nádob na separovaný sběr. Říkali: Nejsme proti třídění, ale ne před naším barákem! To máte stejné, jako se stromy: Zasaďte je, ale ne tam, kde parkuju... Zastavme se oproti tomu u kácení co známá kauza kácení kaštanové aleje? Jde o to, jakým způsobem na zeleň pohlížíte. Bakaláře byly první území, kde jsme hned po mém nástupu začali dělat obnovu jedenáct kaštanů se vykácelo a třináct vysadilo. Tehdy nebylo běžné vysazovat vzrostlé stromy, museli jsme je dovézt až z Maďarska... Měly obvod asi 18 cm. Někteří občané mi tenkrát říkali: Až vyrostou, tak vás na nich pověsíme. Po měsíci řada z nich změnila názor a říkali, že chtějí, aby se tímto způsobem pokračovalo. Komise životního prostředí tehdy rozhodla, že by se mělo pokračovat v rekonstrukci, další třetinu nahradit stromy s obvodem

11 PORTRÉT zhruba 22 cm, a v roce 2005 poslední část. Kdybychom bývali dostali peníze, tak se už vysadila i poslední část, obvod kmene cm, a celá alej by byla stejnověká. To nemělo nic společného s tím současným projektem. Ty stromy jsou podle vás nekvalitní? Byly kdysi výrazně řezané a tím vlastně zmrzačené, nemají správně vyvinutou korunu a hrozí pády větví. Nové stromy jsme chtěli nechat přirozenému vývoji, nezasahovat do růstu korun. To znamená, že to, co teď požaduje část občanů a třeba Jihočeské matky, aby se obnova rozdělila na etapy, to my jsme v tom roce 1995 plánovali. Ale vždycky záleží na tom, nač schválí zastupitelstvo peníze. Teď čekáme rozhodnutí o kasační stížnosti, všechno je prozatím zastavené. Do kauzy kaštanů se hodně zapojily neziskovky jaký na ně obecně máte názor? Já je tak trošku rozděluju: na ty, které chtějí něco zlepšit nebo zajišťují službu, kterou město nenabízí, a je za nimi vidět nějaká práce. Ty hodnotím velice pozitivně, a pokud projeví zájem a můžeme jim pomoct, tak to beru. Např. s Inkanem spolupracujem na Dnech bez aut, pořádáme kulaté stoly, přijde Regio, že pořádají akci pro děti a potřebují pomoc při přípravě atd. A pak jsou takoví, co nikdy nepřišli a neřekli nic pozitivního, a zaměří se pouze proti něčemu tady konkrétně proti kácení kaštanů... Můžeme mít rozdílné názory, ale pojďme diskutovat, vyměnit si názory a argumenty. A nelze jeden zájem vyhrocovat nad ostatní. Z druhé strany přišla třebas maminka, za kočárkem jí spadla velká větev, a nechtějte slyšet, co o těch stromech řekla... Přece ale je legitimní, když skupina občanů protestuje proti záměru, s nímž nesouhlasí? Máte pravdu. Ale kácení je konec stromu. Proč jako občané nejdou i na začátek? Teď si přihřeju polívčičku: Zastupitelé, dneska dáváte např. asi sedm procent na údržbu komunikací? Pojďme aspoň pár procent vyčlenit na novou výsadbu, na obnovy alejí apod.! Proč netlačí zastupitelstvo k tomuhle? To může občan, ne já jako úředník. Když tam přijdu, tak mi řeknou: Co si to ten vedoucí zas vymyslel, podívej, jaký máš rozpočet, a pořád chceš přidávat... Proč se občané víc nezapojí? Podle zákona o obcích musí v zastupitelstvu dostat slovo. My jako odbor životního prostředí bychom to velice rádi podpořili a připravili. Mít každoročně nějakou jasnou částku na výsadbu to by byl hnací motor! Asi to souvisí i se stavem ekologické výchovy. Může s ní něco udělat úředník? Cítím, že ekologické výchově jsme dlužni. Mladá generace je hodně vnímavá, úplně jinak než dospělí. To je potenciál, který by šlo využít, a to i zpětně k působení na střední a starší generaci. Pokud jde o školy, tak někde se ekologii věnují víc, jinde méně. Máme letos v rozpočtu peníze i na environmentální výchovu, poprvé jsem získal čtvrt milionu. Část se použije na přednášky na stanici pro handicapované živočichy Makov, ta je u škol Momentka z kácení několika kaštanů v červenci Více informací a fotografií na obrovsky oblíbená. Když budou jiné zajímavé záměry, lze je podpořit. Napadá mě například možnost dětského parlamentu, dětského zastupitelstva jsou města, kde už léta velmi dobře funguje. Děti mohou i rozhodovat, kam třeba část financí směřovat. Jste členem ekotýmu na ZŠ T. G. Masaryka, která získala mezinárodní titul Ekoškola... Na tomhle příkladu krásně vidíme, jak vše závisí na několika lidech, kteří to rozpohybovali a tlačí dál dopředu. V ekotýmu se děti učí vystupovat před lidmi, argumentovat, přemýšlet v souvislostech. Já když učím na střední zemědělské škole, vidím obrovské nedostatky třeťáci neznají základy demokracie, co je to výkonná moc, jak se volí atd. I tohle jsou věci, které se děti potřebují učit. Samozřejmě bych rád, aby ekoškol bylo víc, jde ale o to, abychom si na to jen nehráli. Konečným efektem by mělo být, že to, co ty dětičky vidí a naučí se ve škole, potom uplatní doma a v dalším životě. Tohle ale musí vyjít ze škol, my je k tomu nemůžeme nutit. Proč jste své dítě dal na waldorfskou školu? No, musím říct, že původně to byl jednoznačně nápad mé ženy (Pozn. red.: ředitelka Střední zdravotnické školy v Písku), já pro to příliš nebyl. Časem jsem ale zjišťoval, že vrstevníci mé dcery byli ze školy stresováni, pořád je k něčemu nutili, zatímco já jsem devět let tenhle problém s domácím učením neznal. Dítě chodilo do školy s chutí, přechod na střední školu proběhl také bez problémů, a to je zkušenost celé řady mých známých. Dceru tahle škola připravila v pohodové atmosféře, výsledkem bylo, že děti byly připraveny. Dneska bych fakt neváhal a dal tam své dítě znova. Po dvanácti letech úředničení: co pokládáte za nejdůležitější pro správného úředníka? Vysokou odbornost. Schopnost se dál vzdělávat, chtít na sobě dál dělat. Umění naslouchat. Nechci říct být příjemný na lidi, protože někdy to nejde. Je-li někdo odborně zdatný a zná svou profesi, může si dovolit ten tzv. úřední tón. Ale nesmí dát najevo nadřazenost. Lidi by neměli přicházet se zmačkanou čepicí v ruce, ale nemohou zase s ouřadou dělat foto Martin Zborník jako s hadrem na podlahu, vykřikovat, že jsme placení z jejich daní, tak to také nesnáším... A jak připravený by měl přijít občan? Hlavně by měl mít jasno, co vlastně chce. Jsem ten a ten a chci vyřídit tuhle věc pak mu mohu poradit. Jednání s lidmi je bohužel čím dál tím složitější. Přicházejí často a priori s představou arogantního, nevstřícného a úplatku chtivého úředníka. Možná k tomu mají důvod, zkušenost... Je to možné. Ale úřední postupy musí být pokud možno přesně dané. A pokud není člověk spokojený, ať jde za vedoucím. I úředník se může špatně vyspat. Když za vámi přijde padesátý člověk se stejnou věcí, kterou zaslechli v televizi, tak si to vyzkoušejte... Jsme taky jen lidi. Co korupce máte s tím problémy? Ne. Snažím se tomu důsledně předcházet. Jednak mnoho zakázek nám řeší městské služby. A pokud už se dělá výběrové řízení, tak ho raději zadám přes cizí firmu. Přijde to na pár tisíc, ale úředník nepřijde s firmami do styku. Vždycky musí být poměr mezi tím, kdo chce dát a kdo chce vzít. Takový člověk by pochopitelně šel na hodinu. Lepší je ale prevence. Takže i u různých jednání se zástupci firem býváme aspoň dva, nejednám nikdy sám. Máte dost kvalitních úředníků? Ne. Mám tu vynikající lidi, na které se mohu spolehnout, ale mám i jiné. A záleží na tom, zda se budou chtít zlepšovat. Ale to se týká i mne můžu tu třeba ještě pár let být, a najednou zjistím, že už nikomu nic nepřináším. Jak dlouho tu ještě chcete zůstat? Vidím spoustu dalších met ozelenění průmyslové zóny, přípravu zeleného prstence kolem města, projekt výchovného areálu Flekačky s arboretem pro děti... Člověk nemůže usnout na vavřínech, zatím vidím, čeho bych chtěl ještě dosáhnout... Ale záleží hlavně na vedení města. Zatím vidím, že máme spoustu bodů, na nichž se shodneme. Pokud bych stál na jedné straně barikády a vedení města na druhé, tak by to dál nešlo. Zatím to tak není, ale volby jsou každé čtyři roky... ZDENKA JELENOVÁ 11

12 POD LUPOU Máte-li zahrádku či zelený pozemek, určitě jste se s nimi setkali. Pokud je naším cílem intenzivní pěstování květin a zeleniny, máme k nim vztah často jednoznačný: měkkýš = škůdce. Pokud ale chápeme zahradu jako místo pro sebe a pro jiné živé tvory, nemusí náš vztah k měkkýšům dopadnout tak zle. Měkkýši dobyvatelé, nebo obyvatelé našich zahrad? VILÉM HRDLIČKA, krasec@krasec.cz 1. Slimák největší (Limax maximus) původní druh 2. Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) měkkýš, který provází člověka od nepaměti 3. Srstnatka chlupatá (Trichia hispida) měkkýš s chlupy foto Vilém Hrdlička 12 Při zemědělské a zahrádkářské činnosti se setkáváme s mnohými živočichy, kteří vystupují v našich očích v rozdílných úlohách. Ti s hebkou srstí nebo barevným peřím jsou mnohdy vítáni. Již hůře se snášíme s různými bezobratlými živočichy, kteří však tvoří největší skupinu. Sem patří také měkkýši. Živé vojenské konzervy Na zahradách není mnohdy tak výrazná pestrost jednotlivých druhů měkkýšů jako ve volné přírodě. Těmi nejčastějšími jsou hlemýžď zahradní (Helix pomatia), hezky pruhovaná páskovka keřová (Cepaea hortensis) a její barevná forma. Rozšíření hlemýždě zahradního napomohl hodně sám člověk, který ho již za období starého Říma používal jako živé konzervy při přesunech vojsk impéria. Na stinných místech ve sklenících a kompostech se můžeme setkat se srstnatkou chlupatou (Trichia hispida), skleněnkou průsvitnou (Vitrina pellucida), skelnatkou západní (Oxychilus draparnaudi) nebo vřetenatkou obecnou (Alinda biplicata). To všechno jsou představitelé ulitnatých měkkýšů, kteří mnohým z nás ani nevadí. Leckdo dokonce ocení jejich zajímavý vzhled např. srstnatka má ulitu skutečně jakoby srstnatou, skleněnka vypadá jako ze skla a vřetenatka jako maličké vřeténko. Plzáci a slimáčci Problematičtější bývá skupina měkkýšů bezulitnatých (tzv. nahých). Zde je možno za nejčastějšího označit představitele plzákovitých (Arionidae) plzáka španělského (Arion lusitanicus). Po něm následuje plzák hnědý (Arion subfuscus) a plzák žlutopruhý (Arion fasciatus). Dále se na našich zahrádkách mohou vyskytovat zástupci slimáčků (Agriolimacidae), z nich nejčastěji slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum), popř. slimáček polní (Deroceras agreste). Pokud prozkoumáme naše zahradní sklepy nebo stinná zákoutí, můžeme narazit na slimáka největšího (Limax maximus) z čeledi slimáků (Limacidae). Vzácněji se na naší zahradě může objevit blednička útlá (Boettgerilla pallens). Ti zahrádkáři, kteří mají na svém pozemku vodní nádrž, se běžně setkávají s vlhkomilnou jantarkou obecnou (Succinea putris) a ve vodě se jim nejčastěji objeví zástupci čeledi plovatkovitých (Lymnaeidae), např. plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), uchatka toulavá (Radix peregra), popř. uchatka nadmutá (Radix auricularia). Někdo si do svých vodních nádrží záměrně dosadí již méně hojného okružáka ploského (Planorbarius corneus) nebo terčovníka vroubeného (Planorbis planorbis) z čeledi okružákovitých (Planorbidae). Nepřikrmujete plzáky sami? Měkkýši nejsou škůdci ze své podstaty, pouze se přiživují na tom, co člověk svou činností vytváří. Podívejme se na toho, který asi zahrádkáře trápí nejvíce. Je jím plzák španělský (Arion lusitanicus) nepůvodní invazní druh, který se u nás objevil v 80. letech minulého století. Dnes je prakticky rozšířen po celé republice a mnohdy je to on, kdo může za záporný postoj člověka k měkkýšům. Přitom jeho rozšiřování napomáháme sami. Každý z nás se asi setkal s kopičkami zeleného odpadu po pletí nebo sekání zahrady. Mnozí zahrádkáři jej pohodí na hranice pozemku a tam ho nechají. Tím ovšem plzáky vydatně přikrmují. Podobná situace nastává i tam, kde člověk dříve zemědělsky obhospodařoval nějaký pozemek a nyní jej ponechal svému osudu. A co se stane, když plzáka někde na cestičce zašlápneme? Příroda nerada plýtvá bílkovinou, a tak se k mrtvolce stáhnou další plzáci. Opět jsme je nevědomky přikrmili. Co tedy dělat? Především vždycky správně zakompostovat zelený odpad, nebo ho odvézt na skládku. Dále je žádoucí podporovat spíše přírodní typ zahrady se zákoutími pro jiné představitele živočišné říše, kde budou zastoupeni i přiro- zení predátoři měkkýšů zejména ptactvo a drobní hmyzožravci, ale např. i draví brouci. Nutno podotknout, že dospělé jedince plzáka španělského naši predátoři neloví. Poradí si pouze s mladými kusy, zatímco likvidace těch velkých je na nás. Zde může nastoupit chemie, ale měla by potom naše zahrádka smysl? To, co vypěstujeme, můžeme koupit podobně chemicky ošetřené v obchodech, a navíc vyhubíme často i původní druhy měkkýšů, o kterých mnohdy méně pozorný zahrádkář ani neví. Navíc můžeme ohrozit živočichy, kteří se nám líbí ptáky, savce i jiné bezobratlé. Často jsou při boji proti měkkýšům doporučovány různé typy návnadových pastí, pískové cestičky, ohrádky atd. Tato opatření jsou diskutabilní jak z hlediska účinnosti, tak vzhledu a umístění. Z vlastní zkušenosti vím, že výskyt plzáka španělského je možno omezit tím, co jsem již popsal, jen to trvá déle. Je nutno také zmínit, že početnost tohoto druhu v průběhu let kolísá a je rozdíl v jeho výskytu na zahradě, která je intenzivně využívaná, a na druhé straně tam, kde je nechán prostor pro ostatní živočichy. Přírodní zahrada = rovnováha Navštívil jsem několik zahrad obhospodařovaných s ohledem na živočichy, jimž měkkýši slouží za potravu. Tam, kde byl pozemek pojat více jako přírodní, žili jeho obyvatelé v rovnováze. Majitelé o měkkýších na své zahradě většinou věděli a mnohdy si některé druhy (hlavně vodní) sami dovezli. Každý z nás má volbu, jak bude s živočichy na své zahradě žít. Buď zvolíme cestu neustálého střetu s drobnými konzumenty, nebo se rozhodneme pro kompromis s ostatními tvory. Příliš jsem se dnes nevěnoval našim původním druhům měkkýšů, ale snad někdy příště. Pokud budete měkkýše pozorovat častěji, zjistíte, že mnozí z nich jsou velmi pěkní a zajímaví a patří do našich zahrad stejně, jako ostatní tvorové. Autor je amatérský malakozoolog.

13 PRÁVNÍ PORADNA Platíte popelářům něco navíc? V naší obci se třídí odpad. Obec nám dává na tříděný odpad určitý počet pytlů. Když ale pytle nevystačí, musíme si od společnosti, která odpad sváží, koupit pytle nové. Je v pořádku, když platíme jednou obci obecně poplatek za odpad, a pak ještě jednou v souvislosti se svozem, resp. dalším pytlem? Základní hmotněprávní úprava se nachází v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jako zákon o odpadech ), zvláštní v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jako zákon o místních poplatcích ): 1/ dle 17 odst. 5 zákona o odpadech obec může vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. 2/ dle 17a zákona o odpadech obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek (poplatek svého druhu) za komunální odpad vznikající na jejích územích. 3/ v 10b zákona o místních poplatcích se zmiňuje poplatek (místní poplatek) zaprovoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Zároveň však z 17 odst. 5 i 17a zákona o odpadech vyplývá, že obec může použít pouze jeden způsob úhrady ze tří možných. Takže občan buď odvádí pravidelné poplatky za komunální odpad tak, jak jsou určeny vyhláškou obce na základě 17a zákona o odpadech (případně na základě 10b zákona o místních poplatcích, který však obsahuje náročnější stanovení sazby poplatku obcí, neb musí vyčíslit skutečné náklady předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu; nikoliv jen předpokládané oprávněné náklady ). Nebo si zvolí druhou variantu a uzavře smlouvu o sběru komunálních odpadů. Ale v žádném případě nebude platit obojí. Jestliže tedy občan platí obci poplatky za komunální odpad, nemusí platit už žádné jiné poplatky související se svozem odpadů. Pytle i svoz odpadů by měl pokrývat poplatek za komunální odpad. Neobstojí ani argument obce, který by mohl vyplynout z poslední věty ust. 17a odst. 5, kde se píše, že v poplatku mohou být zahrnuty i náklady za pronájem nádob určených k odkládání odpadu. Lze ale jen těžko považovat pytel na tříděný odpad za pronajímanou nádobu. Naopak by to byl argument spíše proti; ze samotného názvu, a konstrukce sazby místního poplatku ( za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ) vyplývá, že zahrnuje i takové věci jako pytle. Nic na věci nemění ani skutečnost, že jsou tyto podrobnosti nějak upraveny v samotné vyhlášce obce. Vybraná ustanovení zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích najdete na JANA ZHÁNĚLOVÁ a LUKÁŠ MATĚJKA, EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS CO DĚLAT, KDYŽ... Příliš drahé úspory V jisté obci před dvěma lety zrekonstruovali školu. Nová fasáda září do okolí a starostu každý chválil. Ale pak přišly účty za energie. A byly vyšší než před rekonstrukcí! Starosta, ve snaze ušetřit, přinutil projektanta, aby porušil normu a starou cihlovou zeď nezateplil, okna jsou sice nová, ale moc dobře neizolují, a nové kotle mají nízkou účinnost. Budova nesplňuje požadavky vyhlášky (na měrnou spotřebu tepla) a stavební úřad ji proto neměl vůbec povolit, ale stalo se. Možná si úředníci nedostatku nevšimli, možná se báli starosty Lze spoléhat na předpisy? Většina lidí žije v přesvědčení, že projekt musí splňovat nějaké předpisy, které zajistí, aby budova nebyla příliš velkým žroutem energie. Současné české předpisy se bohužel zabývají jen konstrukcemi budovy a vůbec neberou ohled na způsob větrání, vytápění a přípravy teplé vody, na spotřebu elektřiny na provoz budovy a na chlazení. Přitom chceme-li mít budovu s nízkými provozními náklady, jsou tyto položky neopominutelné. Zákon o hospodaření energií, který byl v polovině minulého roku novelizován, požaduje, aby budova splnila určitou hodnotu měrné spotřeby tepla a další dosud nespecifikované energetické ukazatele. Novelizace byla nutná i proto, že do české legislativy bylo třeba zapracovat evropskou směrnici o zvyšování energetické účinnosti (Směrnice Rady č. 93/76/EHS). Bohužel, stále neexistuje prováděcí předpis, takže nevíme, jak přísné tyto požadavky budou. Aby bylo možno srovnávat, stanovují se jakési výpočtové hodnoty spotřeby. Nevýhodou je, že tyto hodnoty neodrážejí skutečné podmínky při provozu (stejný dům bude mít vyšší spotřebu, když ho postavíme v horách, a nižší, když bude stát na Znojemsku). Tzv. průkaz energetické náročnosti budovy, který bude pro většinu budov povinný od roku 2009, může být užitečným vodítkem, nebo jen dalším zbytečným cárem papíru rozhodující bude, zda se zadavatel bude opravdu chtít dozvědět něco o budově. Kdo je na straně investora? Projektanta nikdy moc nezajímá, kolik bude stát provoz budovy obvykle hledá nejjednodušší nebo nejelegantnější řešení, nikoli řešení nejefektivnější z dlouhodobého hlediska. Pokud to po něm investor výslovně nepožaduje, nebude vyčíslovat spotřeby energií a další provozní náklady. Na straně investora někdy nejsou ani jeho vlastní lidé čím větší organizace, tím spíš se zaměstnanec nestará o firemní peníze. Řešením může být buď volba dostatečně kvalitního architekta, nebo služby nezávislého specialisty, např. energetického poradce. Nezávislost je důležitá posuzovatel by neměl očerňovat cizí projekt z konkurenčních důvodů. V ideálním případě by měl investorovi nabídnout několik variant. Jak zadávat zakázky? Dobře formulovat zadání znamená mít řešení už na dosah. Při výběrových řízeních, kde rozhoduje tzv. ekonomická výhodnost nabídky, je vhodné požadovat vyčíslení budoucích spotřeb energií, popřípadě nákladů. Vyhodnocení takovýchto nabídek je složitější, nicméně se nepochybně vyplatí. KAREL SRDEČNÝ, EkoWATT, centrum pro obnovitelné zdroje a úspory energie LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU I

14 LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU II DOMÁCNOST A BIOZAHRADA Vaříme s Líbou Milí čtenáři, přeji vám hezké léto, ve kterém najdete dost času pro sebe a své blízké, času na odpočinek, regeneraci sil, záliby a na vše, co vám udělá dobře po duši a po těle. Přináším pár receptů, které sice nejsou příliš eko vzhledem k použitým surovinám, ale na druhou stranu jsou jednoduché a příprava nezabere příliš času. Dobrou chuť! Slaný cibulový koláč 1 kg hladké špaldové mouky, 130 g tuku (např. Hera), 1 kostka droždí, 1 polévková lžíce cukru, 0,5 l mléka,1 kg cibule, 2 kelímky smetanového jogurtu, ½ kostky másla, kompotová miska pokrájených čerstvých pěstovaných nebo planě rostoucích bylinek, 1 vejce, sůl, tuk na vymazání plechu, případně voda Droždí rozdrobíme do větší misky, přidáme cukr a trochu mléka, a na teple necháme kvasinky pracovat. Rozpustíme tuk, zchladíme jej zbylým mlékem a přidáme do misky ke vzešlému droždí, přisypeme cca 800 g mouky, přidáme trochu soli, důkladně promícháme a vypracujeme hladké těsto (nesmí se ani lepit, ani drobit), necháme na teplém místě vykynout. Nakrájíme cibuli na jemno, na másle ji osmažíme do růžova, zasypeme cca 200 g mouky, promícháme a odstavíme, až když začne cibulová jíška vonět. K jíšce přidáme jogurt, dobře rozmícháme, přisolíme, zamícháme pokrájené čerstvé bylinky a případně rozředíme vodou nebo mlékem, pokud by se směs nedala snadno rozetřít. Plech vymažeme tukem, rovnoměrně na něj rozprostřeme těsto, povrch stejnoměrně potřeme cibulovou hmotou s jogurtem, posolíme, okraje koláče potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme při cca 170 stupních. Cibule na plechu zhnědne, to je v pořádku, ale nesmí se připálit. Koláč je chutný za tepla i za studena. Salát z čínského zelí s citrusy (s vědomím, že ekologická stopa tohoto salátu je poněkud větší) 1 menší čínské zelí, 1 salátová okurka hadovka, 1 větší pomeranč, ½ grepu, 1/2 citrónu, 50 g hrozinek, 2 kávové lžičky olivového oleje, sůl, bílý mletý pepř Hrozinky dáme do hrnečku a zalijeme horkou vodou. Zelí rozebereme na listy, opereme a nakrájíme na tenké proužky, oloupanou okurku nakrájíme na kostičky, na přibližně stejně velké kousky pokrájíme dílky pomeranče a grepu, vše dáme do jedné misky. Hrozinky přecedíme přes sítko, přidáme do misky, zakapeme citrónovou šťávou, jemně osolíme, opepříme, vše promícháme a před podáváním necháme vychladit. Zázvorový nápoj povzbudivý a osvěžující (ekologická stopa je to samé) Oddenek čerstvého zázvoru střední velikosti, 3 litry vody (nejlépe pramenité, je-li ta možnost), 6 citrónů (může být i méně i více, podle chuti), cukr nebo med Oddenek zázvoru oloupeme, nastrouháme na jemno a zalijeme vodou, přivedeme do varu a necháme vařit mírným varem asi 20 minut. Přecedíme do druhé nádoby, nejlépe přes plastové sítko, přidáme cukr (dle chuti), který za horka necháme rozpustit, nebo med, ale ten až později, abychom v horkém vývaru nezničili biologicky aktivní látky, stejně tak později přidáme citrónovou šťávu, abychom nezničili vitamín C. Nápoj lze pít vlahý nebo vychlazený. Kromě jiného je zázvorový nápoj výborný při bolestech v krku a nachlazení (v tomto případě jej nepít vychlazený!). LIBUŠE JOZKOVÁ Nekraďme rostliny přírodě Letěli jste někdy malým letadlem nad českou krajinou? Pokud jste alespoň trochu všímaví, nemohli jste nepostřehnout, kolik člověk z volné divoké krajiny za staletí ubral. Zmizely smíšené lesy, vlhká místa a bažinky, drobné terénní nerovnosti a skalní výchozy. Namísto nich vznikly nekonečné jednokulturní lány polí, utlačené remízky, obce, a někdy také malý lesík.. Tím, jak člověk vymýtil přirozenou divočinu, zničil životní prostor řadě rostlin a živočichů a ty z krajiny zmizely. Údržbou některých míst (např. luk) naupak některým druhům pomohl, neúdržbou ostatních ploch také (rumištním a ruderálním společenstvům). Domácí rostlinné skvosty a fytocenózy se dochovaly jen místy. Z celkového počtu asi 2550 druhů všech cévnatých rostlin (tzn. včetně dřevin), které jsou původními zástupci flóry ČR, je na různém stupni ohrožení v Červeném seznamu uvedeno 1543 druhů a poddruhů. Znamená to, že z celkového počtu všech našich taxonů rostlin je 60 % ohroženo! Z toho kriticky ohrožených je 471 rostlin, tedy 18,5 %! Ačkoliv jsou statistiky alarmující, některé druhy přece jen nevymizely přežívají v zahradách. Běžně známé druhy jako bledule letní, měsíčnice vytrvalá, brambořík nachový, šater latnatý (lidově nevěstin závoj ), leknín bílý, kýchavice černá, vstavače a zástupy dalších patří mezi kriticky ohrožené. Hlaváček jarní, proskurník lékařský, chrpa horská, kosatec nízký, plicník úzkolistý mezi silně ohrožené, a sasanka lesní, prha arnika, orlíček obecný, aster chlumní, ďáblík bahenní, třemdava bílá, kosatec sibiřský mezi ohrožené druhy. Člověk odedávna přenášel rostliny z volné přírody do zahrad nejen z důvodů jejich léčivých účinků, ale také pro jejich estetické vlastnosti. Například velmi běžný orlíček obecný se pěstuje již od 12. století. Mnohé další běžné květiny luk, polí a hájů kopretiny, upolíny, zvonky, pomněnky, koniklece, smolnička, kapradiny, náprstníky, divizny, barvínek, jaterník, plicník, netřesky, rozchodníky či tařice známe jako typické rostliny venkovských předzahrádek. K rozšíření těchto běžných rostlin vedla jak jejich snadná dostupnost a vytrvalost, tak i snadná množitelnost či udržování samovýsevem. Později se k nim přidávají introdukované rostliny, které u nás zlidověly sentimentálně je oslovujeme babičkovské květiny : slézové růže, srdíčka (srdcovky), žluté a oranžové denivky, pivoňky, floxy, iberka, tařička, žluté velkokvěté kosatce, kamzičník, vlčí bob, kohoutky a také některé cibuloviny jako narcisy (žluté, drobnokvěté bílé), nebo bílé lilie. V přírodní zahradě bychom měli zohlednit jak domácí, tak tyto zdomácnělé druhy, tak lokální krajové zvláštnosti. Ovšemže neměli bychom květiny krást přírodě, ale poprosit sousedku, nebo si je koupit v zahradnictví. Význam pěstování původních rostlin spočívá i v jejich didaktičnosti. Pokud víme, že rostlina roste přirozeně na skále za lesem, uvědomujeme si mnohem více, jaké stanoviště jí nejlépe vyhovuje, ale především také, že je potřeba ji v jejím domácím prostředí chránit. RADOVAN HÁJEK, Florianus foto Florianus

15 NEJEN PRO DĚTI Jedna z pověstí o Krčínovi aneb nová cyklotrasa na Třeboňsku Na evropský den parků, v sobotu , byla cyklo-exkurzí nazvanou Když v dubu straší slavnostně otevřena nová cyklotrasa v okolí Třeboně. Nejedná se ovšem o klasickou naučnou trasu, která není pro získání zájmu dětí úplně ideální. Tato je pro rodiče s dětmi přímo určena, neboť vede po památných stromech, stromořadích a pověstmi opředených místech. Její délka je přitom úctyhodná určitě přes 30 km. Dá se ovšem absolvovat také jako kratší okruh, než se od Třeboně více vzdálí. Trasu připravila Správa CHKO Třeboňsko, hlavním jejím tvůrcem je Jana Jandová. Ta také ve spolupráci s IKS Třeboň zorganizovala sobotní exkurzi, při které byla po cestě nachystána účastníkům různá překvapení. I uprostřed parného dne (počasí se vydařilo) před udivenými zraky cyklistů přes cestu protančila jako zjevení půvabná víla. Přípravou scénky u Čertova (nebo též Krčínova) dubu na Hrádečku byl pověřen ekoporadce Českého nadačního fondu pro vydru. Text postav (Jakub Krčín (duch), čert a vypravěč) je veršovaný a seznámí vás s pověstí vázanou k tomuto místu 1,5 km JJV od Třeboně. Povídání o vydře IV. VYDŘÍ DOSPĚLÁCI Jak už víme z minulého čísla, druhý rok života vyder představuje náročné a nebezpečné putování při hledání vlastního teritoria. Mladá vydra hledá často nový domov řadu měsíců. Dokazuje to i telemetrie radiové sledování označených jedinců, kterého se v 90. letech při výzkumu hodně využívalo. Když vydra nikde hladová, vyčerpaná a zraněná ze soubojů s domácími vydrami nepadne ani neskončí pod koly motorových vozidel, jednoho pěkného dne najde domov, kde se jí líbí, žádná další vydra ji odtud nevyhání a je zde dostatek potravních zdrojů. V různých oblastech vydrám stačí různě velké teritorium. Jeho osou bývá vodní tok. Území samců a samic se zcela překrývají, ta samčí bývají asi o třetinu větší. Hranice nebývají zcela ostré, ale jádrovou část si každá vydra střeží před vetřelci stejného pohlaví. Čas od času si ovšem zejména samci udělají několikadenní výlet po širším okolí. Ve svém teritoriu se vydra rychle stane pánem. Vybuduje si zde větší množství nor a bezpečných úkrytů. V zimních dnech spí Krčín: (zapřažen v postroji táhne pluh) Já rožmberským regentem v svém životě jsem byl, nejeden rybník postavil, sám Vilém z Rožmberka mi naslouchal a každý poddaný mě poslouchal. Chtěl jsem, aby dílo Štěpánka z Netolic, bylo proti tomu mému nic, abych byl největším z rybníkařů, a dostal se až do slabikářů. Jen ta Štěpánkova stoka proklatá, co vede nad Třeboní lesem přes blata, ta mi jeden čas nedala spát, jinou cestu chtěl jsem ji dát. Ušil jsme si tím na sebe bič, má hrdost mě nenechala jít od toho pryč, když nedal Bůh, aby to tam teklo, zavolal jsem si na pomoc peklo! Čert: (řídí pluh, občas popožene Krčína) Krčín mě hned zapřáhl a křičel: Táhni!, tu doleva, tam zase doprava zahni! Jen rány přes hřbet a odpočinek žádný. Já strouhu až k Třeboni dotáhnul, a brka málem natáhnul! To hlavní jsme však měl: Krčínovu krev na pekelné listině. Že po smrti půjde rybníkář k nám, jsme věděli, upsal se krví, nesvětil neděli, pracoval jak ďas, na všechny byl ras! Krčín: Jo jo, roku 1604,když to se mnou seklo, Hned si pro mě přišlo peklo. Teď po hrázích mých rybníků čert mě v postroji prohání A mučí mě až do svítání Čert: Tak dělej, Krčíne, táhni!, Tu doleva, tam zas doprava zahni! Krčín: Ještě, že ne tuhle na Hrádeček, to je pěkně dlouhá hráz..! Čert: A zrovna tam orej a hejbni sebou, ráno bude mráz! Krčín: (potichu k lidem) Ale tuhle hráz jsem nenechal stavět já, ta je nepovedeným dílem mého předchůdce Mikuláše Rutharda Ozve se rána, řetěz se přetrhne a Krčín uteče. Čert se až za chvíli vzpamatuje a běží za ním. Vypravěč: (vystoupí zpoza blízkého dubu a hovoří) Čert se nechal zmást, opravdu to není Krčínova hráz. Duch Krčína z moci pekla utekl, řetěz praskl a on se vysmekl. A z toho článku pekelného řetězu, co rup, vyrostl nám tu tento zvláštní čertův, chcete-li Krčínův dub. vydry ve svých norách, v létě někdy využívají i nadzemní úkryty ve pobřežní vegetaci, nebo i v koruně vrby. Najde si nejlepší místa pro zanechávání svých značek. Trus s výměšky anální žlázy (nijak odporně nesmrdí, jen je trochu cítit po rybině) totiž slouží vydrám ke vzájemné pachové komunikaci. Putující mladá vydra pak třeba pozná, že přichází do teritoria velkého, nebezpečného samce, a může se mu včas vyhnout. Samec může zjistit, že dospělá samice, se kterou se občas potkává, přichází do říje apod. Vydry tedy nenechávají trus na kamenech pod mosty či na hromádkách z písku na březích či ostrůvcích řek proto, že by ho chtěli vystavovat, ale z ryze praktických důvodů. Vydra se brzy naučí, na kterých místech v jakou dobu se nejlépe loví. Stane se velkým znalcem chování ryb. V teritoriu objeví ale i další potravní zdroje. Vydry neloví pouze ryby, ale rády si pochutnají i na racích či menších vodních hlodavcích a žábách. Ropuchu, která má jedovatou kůži, dokáže vydra před tím, než ji zblajzne, obratně svléci z kůže. Vzácně vydry uloví i zástupce pla- foto ČNF pro vydru zů (ještěrku, užovku, ale i zmiji) nebo vodních ptáků. Vydry také pozorují, co v jejich teritoriu provádí člověk, a všímají si možných nebezpečí. Během života v teritoriu mají vydry pravidelný denní, tedy spíše noční, režim. Vydra je typickým představitelem živočichů se dvěma vrcholy aktivity. Nejaktivnější je večer krátce po probuzení. Loví, kontroluje značky. Poté kontroluje své území, pečuje si o srst, upravuje nory a úkryty, a třeba si i jen tak pro radost zadovádí ve vodě. Další vrchol aktivity je před východem slunce, a ten se v zimě a v předjaří někdy protáhne až do dopoledních hodin. Podrobněji se nočním aktivitám vyder, jejich námluvám, rozmnožování a pobytovým znakům budeme věnovat příště. MATOUŠ ŠIMEK, ČNF pro vydru LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU III

16 LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU IV VÝLETY BEZ AUTA BLOCKHEIDE krajinou kamenů Tentrokrát bychom vás rádi pozvali na zajímavé území, které se nachází v těsné blízkosti české hranice, na okraji rakouského Gmündu. Jedná se o přírodní park Blockheide turisticky atraktivní kout jinak spíše opomíjené oblasti Waldviertel v Dolním Rakousku. Návštěvníky sem láká zdejší unikátní krajina posetá skupinkami nádherných žulových balvanů charakteristický tvar kamenů je výsledkem zvláštního zvětrávání žulového podpovrchového tělesa plutonu. Vsakující voda pronikala do puklin a postupně rozpouštěla pevnou vyvřelinu. Odolala jen křemenná zrnka. Když pak po dlouhé době voda vzniklý písek odplavila, obnažila dosud nezvětralá oblá jádra balvanů, která měří až několik metrů. Z některých se vyvinuly viklany, neboť se dotýkají podloží jen malou plochou. Celý přírodní park měří jen asi 110 ha, takže si ho návštěvník prohlédne pohodlně za jediný den. Jsou zde vyznačeny dva okruhy červený měří asi 4 km, žlutý necelých 6 km. Souběžně se žlutou trasou vede kratší žulová stezka, na níž najdete malé geologické muzeum pod širým nebem se vzorky hornin z celého Dolního Rakouska a dále výrobky, které se zde ze žuly vyráběly koryta, žlaby, mlýnské kameny, kamenná ostění, hraničníky Na přírodní zajímavosti parku upozorňuje berušková stezka a kameny, k nimž se váží zajímavé lidové pověsti, ukazuje stezka mytologická. Mezi takové kameny patří Christophstein se skalní mísou považovanou za otisk chodidla svatého Kryštofa, Čertova postel (Teufelsbett), Čertův pecen chleba (Teufelsbrotlaib), Skřítčí kámen (Koboldstein) a samozřejmě zdejší perla obrovský skalní hřib Pilzenstein. Nejzajímavější kameny jsou označeny tabulkami a směrovkami, ale pro dobrou orientaci doporučuji zakoupit v infocentru tištěného průvodce s plánkem parku. Infocentrum nabízí kromě suvenýrů také expozici věnovanou procesům zvětrávání, které formovaly zdejší kamenné útvary, a je spojeno s vyhlídkovou věží, z níž je pěkný výhled na hradbu Novohradských hor, zalesněný Waldviertel, Třeboňsko a při dobré viditelnosti i na Alpy. Vedle infocentra najdete dětské hřiště a občerstvení. Na to, že přes Blockheide prochází 15. poledník, podle kterého se určuje středoevropský čas, upozorňují kamenné sluneční hodiny a dřevěný trám vztyčený ve směru průběhu poledníku. Prohlídka Blockheide není náročná, projet se tudy dá i s kočárkem, takže je ideální pro rodinné výlety. Přijet sem můžete vlakem z Veselí nad Lužnicí buď pojedete do Českých Velenic (hraniční přechod pro pěší), nebo až do Gmündu, případně si můžete udělat výlet na kole, např. z Třeboně. MARIE JIRKOVÁ, Ekocentrum Šípek foto autorka O LIPENSKÉM SUMCI Ve spolupráci s českobudějovickým Mapovým centrem vám představujeme zajímavé turistické cíle pohádkami z knížky Druhé vyprávění kapra Jakuba. Naše dnešní pozvání se vztahuje k pramenům Vltavy. Více informací o projektu Pohádkové království: Šumava je překrásná, ale život v horách je těžký. Tak těžký, že se tu nedá ani pěstovat obilí a zdejší mlýnská kola nepoháněla stroje na mletí mouky, ale veliká kladiva, kterým se říkalo hamr. To ovšem nebránilo starému krajánkovi Mádlovi, aby každý rok koncem léta nenavštívil Kvildu a zdejší hamr. Mádl viděl kus světa a dobře věděl, že konec léta je nejkrásnější právě uprostřed Šumavy. Lesy tu začínají měnit barvu a mezi větvičkami i stébly trávy chytají pavoučci do svých sítí kapičky křišťálové rosy. Tak tedy Mádl míří na Kvildu, ale jakmile se u Františkova vymotá z lesa a zamíří k silnici, ztuhne. Vltava zmizela! Korytem řeky se líně vine stružka vody a za velkými kameny zůstaly loužičky, ale ten známý křišťálový proud je ten tam. Mádl se ani nerozmýšlí a běží přes les k prameni. Co zas ti rašeliňáci vyvádí, bručí si pod vousy nakvašeně: Les plný skřítků, a nejsou schopni postarat se o malý pramínek vody. Určitě zas měli nějaké své půlnoční tanečky a rejdy a teď vyspávají, a v rozčilení a chvatu si nevšiml černého kořene, zakopl a už padá po kluzkém listí a jehličí a sviští si to mezi stromy přímo k hlavnímu rašeliňákovi u pramene Vltavy. Vítej, Mádle, pozdravil skřítek unyle a smutně krajánka, ale ten kolem sebe plive jehličí a listí a spustí zhurta: Co to má znamenat? To je vám jedno, že tenhle pramínek míří přes Stožec, Horní Planou, Krumlov, Budějce, Hlubokou a Zvíkov až do Prahy? Vždyť celé Čechy můžou být bez vody, když tady zaspíte! Ale, Mádle, my přece hlídáme, aby byla voda čistá než opustí les. Ale nemůžeme se dostat dovnitř skály k prameni, tak daleko moc rašeliníků nesahá. Věř nám, že nás ztracený pramen trápí stejně jako tebe. Promiň, jasně, máš pravdu. Jak to tedy s pramenem funguje? Ve skále sídlí víla Praménka, ale poslední dny slyšíme jen její usedavý pláč. A jak se za ní můžu dostat? To je právě to, co nikdo neví. Je taková říkánka: Kde zelený had nohy hladí, když máš vlasy ze zlata, vezmi kámen jako pírko, a zaťukej na vrata. Jenže tomu nikdo nerozumí, takže ve skále ještě nikdo nebyl. Mádl se zamyslel a pomalu se kolem sebe rozhlížel. Přímo před ním se tyčil obrovský balvan. Podíval se k nohám a zastavil se mu dech. Vždyť šlahouny kapradí, ve kterém stojí, se mu plazí kolem nohou jako zelení hadi. Vzhlédl a vidí, jak se z koruny javoru snáší na jeho hlavu první zlatý list. Teď už věděl, jak dál. Opřel se o balvan a ten se odkutálel jako klubíčko vlny. Najednou stál před zlatými vraty a zaťukal. Vrata se otevřela a v jeskyni za nimi seděla a plakala krásná víla Praménka a v ručičkách svírala vysokou hliněnou amforu. Co je s pramenem? zeptal se Mádl. Nevím, zaštkala tiše víla a spustila další proud slziček. Kristepane, pomyslel si Mádl: To se není čemu divit, že pramen neteče, když svěříte amforu ufňukaný ženský. Ale nahlas řekl: S dovolením, slečno, a opatrně jí vyndal nádobu z ruky. A jak s ní pohnul, uvnitř něco zachrastilo. Mádl ji obrátil dnem vzhůru a vypadl krásný šedivý oblázek. Najednou to v amfoře zabublalo a z hrdla vytryskl krásný silný pramen a už si to skotačil mezi kameny a skřítky rašeliníky. Tak to s byl ty, Mádl vzal do ruky oblázek: Že se nestydíš, takovej malinkej a hezkej a mohl jsi způsobit takovou škodu. BÁRA STLUKOVÁ, copyright Mapcentrum s.r.o. kresba: Jaroslav Kerles

17 NA NÁVŠTĚVĚ Florianus je trvalková školka v Jindřichově Hradci a vznikl v roce Latinské slovo znamená rozkvetlý, v plném květu nebo také rozkošný. Ale v názvu se ozývá také jméno Florian, což je onen známý patron několika řemesel (známý především jako patron hasičů a ochránce před ohněm), který patří mezi nejoblíbenější české patrony. Zahrada je místo, lidé kde se setkávají lidé ZDENKA JELENOVÁ, jelenova@krasec.cz Radovan Hájek při semináři pro ekosporadce sítě KRASEC foto Calla Na začátek se netradičních podnikatelů Martina Charváta a Radovana Hájka ptám, jak se vlastně dostali k myšlence živit se provozem trvalkové školky. Ten nápad vznikl především proto, že jsme se před příchodem do Hradce věnovali sadovnickým realizacím u velkých objektů v Praze. Řešili jsme třeba zeleň kolem obchodních domů Tesco, skladů, hotelů a podobně, a připadalo nám, že se někam vytrácí ne snad profesionalita, ale samotná zahradnická profese a její kouzlo. Tyhle velké zakázky jsme dělali pod velkým tlakem investorů většinou zahraničních. Často je nezajímalo nic jiného, než peníze a aby bylo vše v termínech. Nikomu nevadilo, že třebas vysazená zeleň v následných letech zajde a k ničemu to nebude, říká Martin Charvát, jeden z členů volného seskupení podnikatelů Florianus. Vypráví, jak potom dlouho hledali místo, kde by mohli realizovat své představy o tom, že zahradník může dělat věci smysluplné. Díky vstřícnosti města Jindřichův Hradec se jim v listopadu 2003 podařilo pronajmout bývalou klášterní zahradu v centru města. Po dvanácti letech bez údržby byla totálně zpustlá. Po nutných probírkách a zemních pracích začali v březnu 2004 s prvními výsevy a již 17. května otevřeli a nabídli k prodeji první vypěstované rostliny. Jak název trvalková školka napovídá, věnují se pěstování trvalek, Martin Charvát v zahradě bylinek, léčivek v nejširším sortimentu, s přihlédnutím i k netradičním, starým zapomenutým českým odrůdám a k domácí květeně. Neziskoví podnikatelé Florianus je ale známý i nejrůznějšími neziskovými aktivitami. Pod záštitou starosty pořádáme již třetí ročník soutěže O nejkrásnější balkon, okno, předzahrádku města. Spolupracujeme s Ekofarmou Vícemil u Červené Lhoty podílíme se na vzniku bylinkové zahrady Makulenka ve Vícemilu, říká druhý ze zakladatelů Florianu, Radovan Hájek. Pro Český svaz zahrádkářů pořádají sérii přednášek, místním Spolkem venkovských žen a selek byli vyzváni ke spolupráci na jejich aktivitám (přírodní zahrada, ekoagroturistika, obnova venkova a další). Jako vynikající můžeme označit také spolupráci s městskou knihovnou, kde pořádáme řadu zajímavých přednášek. Spolupracujeme také s Jindřichohradeckou kulturní společností a Národním muzeem fotografie, vypočítává další partnerství Radovan. Dodává, že jsou rádi, že mohou pomáhat hledat uplatnění mentálně postiženým dětem z místní speciální školy. To se podařilo i v případě o. s. Mesada, jejíž zásluhou mohou pracovat lidé, kteří v dnešní společnosti mají problémy s uplatněním. Jak inspirovat občany? Jako konzultanti se podíleli na komunitním plánování a vzniku dětského hřiště Obecní zahrada. Nepodařilo se nám bohužel dostatečně navázat kontakt s jednotlivými odbory městského úřadu. Stále hledáme cesty, jak oslovit občany, aby se víc zapojili do veřejného dění v oblasti zeleně, vysvětluje Radovan. Ke konci roku 2006 spoluzaložili občanské sdružení Přírodní zahrada, které má za úkol osvětu. Ještě předtím se ve Florianu objevila foto Florianus cedule Ekologická poradna KRASEC. A jak dnes hodnotí svou účast v jihočeské krajské síti environmentálních center? Myslím, že nám to významně pomohlo zprofesionalizovat naše osvětové působení. Díky Krasci jsme měli možnost více nahlédnout do problematiky ochrany přírody z hlediska právního, ekonomického, ochranářského... A taky poznat řadu bezvadných a zajímavých lidí, doplňují se navzájem Radovan s Martinem. Těší je, že stále více se na ně obracejí lidé nejen z jižních Čech, ale i z Prahy, Ostravy, Brna, dokonce i ze Slovenska a Rakouska. Srdcovky, bohyšky, oregána a šanta kočičí Co zajímá klienty poradny? Především rady, co s chorobami rostlin, škůdci v zahradě, výběrem rostlin apod. Co se týče rostlin, je zájem o klasické druhy trvalek srdcovky, kopretiny, bohyšky, kamzičník..., a také o bylinky jako levandule, oregána, mateřídoušky i nezvyklé staré druhy léčivek jako je například šanta kočičí. Největší radost nám dělá stoupající zájem o obyčejné a přesto krásné domácí druhy rostlin jako jsou smolničky, kohoutky, divizny, kakosty a další, vyjmenovává Martin Charvát. Aby toho nebylo málo, spolupořádá Florianus, jako zakládající člen Spolku českých perenářů, ve spolupráci s Botanickou zahradou v Praze-Tróji a Výzkumným ústavem okrasného zahradnictví v Průhonicích, Trvalkové dny v Praze, kde seznamují návštěvníky i s obyčejnými a domácími druhy trvalek a trendem přírodních zahrad. Za významnou považují i první účast na letošní Floře Olomouc. Zpočátku slibná se zdála spolupráce s rakouskými Umweltberatung a jejich samostatnou sekcí Natur im Garten (str. 20), ale v současnosti ztratila na intenzitě především kvůli nedostatku financí z rakouské strany. Hlavní cíl do budoucna? Vytvořit veřejně přístupnou zahradu s vlastním životem, kde se budou odehrávat například i koncerty nebo divadlo, vysvětluje Martin a Radovan doplňuje: Proměnit zahradu v místo, kde se lidé budou setkávat. Bude ještě nějakou dobu trvat... 13

18 TÉMA PŘÍRODNÍ ZAHRADA Přírodní zahrada je doposud pro mnohé útvarem zcela záhadným, nepředstavitelným nebo snad až sektářským. Pro menšinu zasvěcených mnohdy jediným východiskem a hodnotou, za kterou je nutno bojovat. Nejednoznačnost termínu je dána i tím, že neexistuje přesná definice a také dostatek názorných příkladů takových zahrad. 14 foto Florianus Pulsující, proměnlivá RADOVAN HÁJEK, florianus@ .cz Jak sám název napovídá, přírodní označuje odvozený, podobný nebo blízký přírodě. Poprvé se sousloví přírodní park (mnohem později až zahrada) začalo používat někdy v 19. století ve spojení s anglickým krajinářským parkem, který vznikl jako odezva na geometrické, formální zahrady. Pravidelně členěné zahrady byly od antiky až do baroka doménou především kontinentální Evropy. Britské klima s vysokou vzdušnou vlhkostí ale nedávalo dostatečně vyniknout dalekým průhledům a požadované ornamentálnosti pozdně barokních francouzských zahrad typu Versailles. Naopak všude přítomná pastevní krajina s přirozeně rozvolněnými lesíky a soliterami domácích stromů se sama stala parkem. Zmizelo ohrazení proti ovcím a dobytku a stejnou funkci začaly plnit prosté příkopy. Zahrada splynula s krajinou. V průběhu romantismu v krajinářském parku přibývají nové, cizokrajné druhy dřevin jak ve stromovém, tak především v keřovém a později také bylinném patře, a parky získávají novou dimenzi. Od té doby typ přírodně vyhlížejícího parku a zahrady zcela převzal vládu nad zahradně-krajinářskou tvorbou a utváří charakter nynější zeleně v intravilánu obcí. živá a živá Snažit se pochopit krajinu... Dnes trend zdůrazňující přirozenost a původnost domácí vegetace i její divokou samoregulaci často vymezují pojem přírodní zahrada jako jediné možné východisko. Mohou ale sklouznout až k extremistickému odmítání veškerých cizích rostlin, nebo přehnanému zbožňování samovolného přírodního vývoje zahrady. Zde dochází ke konfliktu přístupů permakulturistů, ekologů, zahradníků a zahradních architektů. Zcela zbytečně, neboť cíl mají všichni stejný, jen jedni vyzdvihují ekologické vztahy a souvislosti, zatímco druzí více estetické uspořádání. Přitom je zřejmé, že všichni k tématu přistupují zcela racionálně a logicky snaží se pochopit okolní krajinu, souvislosti, využít terénu, mikroklimatu a jedinečnosti stanoviště a logicky zahradu rozčlenit a uspořádat. I když se do budoucna budou jednotlivé tvůrčí tábory více a více prolínat, přírodní zahrada patrně nikdy nebude jednotným kánonem, ale vždy individuálním útvarem. Kuprikolem kupředu, zpátky ni krok! Vydáte-li se do většího zahradního centra nebo i zahradnictví, zavalí vás množství běžně dostupné zahradní chemie. Sám jsem v jednom katalogu napočítal 30 přípravků proti plevelům, 39 proti škůdcům (plus 4 proti mravencům), 12 přípravků proti hlodavcům a krtkům a 34 přípravků proti plísním a houbovým chorobám (nepočítám-li kvantum syntetických a minerálních hnojiv). Pokud bychom tyto přípravky a jedy všechny použili v naší zahrádce, zajisté bychom zničili vše živé a nejspíš i sami sebe. Chemická lobby je silná a mnozí tak po postřicích rádi sáhnou, aniž by se více rozmýšleli. Je to také důsledkem chemických trendů, které se uplatňovaly od 60. let 20. století a stále v nás přetrvávají jako chemická rezidua v půdě. Naproti tomu jsou dnes snadno dostupné i prostředky bio-ochrany (od feromonových lapačů, přes dravé roztoče a hmyzí pomocníky, hlístice, tak i protihoubové a protiplísňové přípravky). Stát se biozahradníkem je mnohem složitější, než být klasickým zahrádkářem, znamená to mnohem větší odhodlání, trpělivost a také znalosti rostlin, divokého kvítí, vhodných kombinací, technologie kompostování a péče o půdu a mnoho dalšího. Ale již se základními vědomostmi je biozahradníkovi jasné, že mnohé plevelně vyhlížející domácí rostliny mají v zahradě své místo, že nemusí škodit, ale mohou rozvíjet rozmanitost života a nebo být třeba k jídlu. Také podporou aktivního půdního života a výběrem odolných a rezistentních odrůd mohou minimalizovat výskyt chorob i škůdců. A pokud se nějaký problém vyskytne, může použít třeba výluhy nebo zákvasy z rostlin. V přírodní zahradě mají zkrátka největší význam vztahy mezi všemi jednotlivými prvky a okolím. Zahrada funguje jako neohraničený živý celek, neustále pulsující a proměnlivý. Respektujme ducha místa a krajiny Přírodní zahrada je svou skladbou vlastně velmi podobná konvenčním zahradám: rostou v ní stromy, keře, byliny jednoleté i vytrvalé a také trávník. Podobně je často i užívána v zahradě se relaxuje, lenoší, obědvá či večeří, koupe v jezírku a pozoruje. Také rozhodně není bez práce nebo bez údržby! Rozdíl je však především ve větším respektování ducha místa a to nejen místa samotného s jeho jedinečnými danostmi, ale i s duchem krajiny a okolního rostlinstva. Proto v zahradě zopakujeme tvary okolních přírodních prvků, využijeme kámen, který na zahradě nalezneme, nebo navážeme na stávající vegetaci (nebo potenciální vegetaci dle příslušných knih). Vysazujeme především listnáče, neboť přirozeně by se na území ČR vykytoval listnatý a smíšený les (smrky jen v nejvyšších polohách, borovice na písčitých nebo skalnatých, jedle jen doplňkově). Domácí druhy jsou mnohem adaptovanější na naše klima a především poskytují přirozené útočiště a potravní niku pro spoustu domácích živočichů. Dnes v zahradách převažují cizí, introdukované foto Florianus

19 PŘÍRODNÍ ZAHRADA TÉMA druhy dřevin, přitom použitelných domácích stromů máme opravdu dostatek na výběr. Například buk lesní je na českém trhu k mání minimálně v 36 odrůdách, dub letní v 29 odrůdách, jasan ztepilý v 24 odrůdách, javor babyka ve 14 odrůdách. Z keřů si můžeme vybírat z více než 28 druhů (plus jejich variety)! Najdeme i domácí popínavky, okrasné jednoleté a vytrvalé byliny... Zmiňovaná a tolik vyzdvihovaná adaptabilita domácích druhů však přijde vniveč, pokud nesladíme stanovištní nároky rostlin s charakterem stanoviště v naší zahradě suchá kamenitá půda jistě nebude ideální pro vrbu! Zhoubná touha po novotách Důvod, proč jsou u nás stále v módě túje, cypřišky či stříbrné smrky, spočívá prvotně CO TO JSOU PŘÍRODNÍ ZAHRADY? Stručně definovat přírodní zahradu není vůbec jednoduché. Nejlépe obecnou charakteristiku rozpracovali v Rakousku v projektu přírodních zahrad Natur im Garten (str. 20). Přírodní zahrada musí splňovat níže uvedená kritéria, která do jisté míry určují i její estetický vzhled, obsahovou náplň i způsob péče: 1) Kritéria, která musí být dodržena : nepoužívání chemických přípravků proti škůdcům nepoužívání lehce rozpustných minerálních hnojiv nepoužívání rašeliny k vylepšování půdy 2) Kritéria, z nichž alespoň pět musí být dodrženo : plot nebo pozadí zahrady z divokých (domácích) keřů louka, luční rostliny ponechat divoké porosty divoký, neupravený kout zvláštní biotopy v zahradě mokřina, přírodní jezírko, suchá místa, suchá zídka apod. listnaté stromy květiny a kvetoucí keře 3) Kritéria týkající se obhospodařování a užitkové zahrady, alespoň pět musí být dodrženo : kompost a kompostování útočiště pro užitečné živočichy využívání dešťové vody výběr a použití životnímu prostředí nezávadného materiálu nepoužívat k mulčování stromovou kůru zeleninové záhony a byliny ovocná zahrada a bobuloviny smíšená kultura pořadí zrání a dozrávání zelené hnojení V zahradě se žije stoluje, sluní, odpočívá a pracuje v odedávné touze člověka sbírat a shromažďovat nové a odlišné věci, ale je dán i tím, že naše flóra je na stálezelené a jehličnaté dřeviny chudá. S novou introdukcí se však vynořil i strašák samovolného, invazního šíření některých rostlin a s následným vytlačováním původní květeny. Proto je dnes mnohým nechvalně známý akát, javor jasanolistý, pajasan žláznatý, křídlatky, kustovnice cizí, bolševník velkolepý, zlatobýl kanadský a mnoho jiných. Někteří tvůrci přírodních zahrad proto cizí flóru nebo novodobé kulturní křížence s velkými květy ortodoxně odmítají a preferují pouze domácí, drobnokvěté nebo planě vzhlížející rostliny. Přitom ale zapomínají, že zahradničení je i kulturně-sociální záležitostí s nesmírně dlouhou tradicí, že spolupráce člověka a přírody, šlechtění a kultivace rostlin jsou neoddělitelně spjaté a provázané s lidskými osudy i dějinami. Některé cizí pokryvné rostliny, například kakosty, kontryhel nebo mochnička, nám vyřeší problém s prorůstáním plevelů a sníží Venkovská zahrádka uvnitř selského dvora (Rakousko) foto Florianus odpar vody z pozemku domácích rostlin, které by měly podobné výhody a snášely sušší polostín a přitom kryly půdu opravdu moc není. Proto postoj při výběru rostlin pro přírodní zahradu by neměl být extremistický, ale racionální zkrátka proč si také například nedopřát novou pestrolistou odrůdu bohyšky, nebo křížence třapatky s oranžovým květem? Sekám, sekáš, sekáme Anglický trávník je bohužel zafixován v představách mnoha lidí jako ideál a nejhůře jsou na tom především ti, kteří si postaví nový dům a vzápětí založí zahradu. Brzy však poznají, že příroda monokulturám nepřeje a v trávníku se objeví sedmikráska, pampeliška nebo jiné nechtěné druhy bylin. Udržet trávník v anglické kondici je značně neekologické a také neekonomické a je jen otázkou zvýšeného dodávání energie formou hnojiv, pravidelné závlahy, prořezávání, aplikace selektivních herbicidů a další péče (všichni dobře známe nepřetržité víkendové hučení sekaček). Naproti tomu méně intenzivně obhospodařovaný trávník nám může ukázat svou pestrost jak v rostlinné, tak v živočišné skladbě. Zatímco v anglickém trávníku často nalezneme jen 4 druhy trav a trávník tak poskytuje potravu například jen 4 druhům ptáků, přírodnější louka s přibližně 50 druhy rostlin uživí až 14 druhů ptáků... A pokud se podíváme na květnaté louky (například na semennou směs Česká květnice od firmy Planta Naturalis), nalezneme zde 55 kvetoucích rostlin a 11 druhů trav!!! Takováto louka se sice vyvíjí až tři roky, ale poté je mnohem estetičtější a přirozenější. Rozhodně nevyžaduje tolik údržby a pravidelného sekání. Sekat ji můžeme extenzivně 1 2 x ročně a pravidelně intenzivně pouze chodníčky a místa, kde se denně pohybujeme. Šetříme tak svou kapsu, přírodu, půdu a sousedy i sebe od hluku sekaček a traktůrků. Autor je spolumajitelem Trvalkové školky Florianus. foto Florianus 15

20 K ZAMYŠLENÍ Knížka zdánlivě s životním prostředím nesouvisí, ale na hlubší rovině, alespoň v mé interpretaci, ano. Hlavně se jedná o kontrolu ekonomické moci a o možnost lidí vzít svůj osud do svých rukou, a také o způsob, jak chránit malé zemědělce, kteří jsou páteří venkova malé farmy jsou také ekologičtější než jedna velká, říká Naďa Johanisová. Knihu přeložila a napsala doslov, jehož část dnes otiskujeme. foto archiv Oživíme ducha solidarity? solidarity? Z doslovu ke knize Ladislav Feierabend: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952 NAĎA JOHANISOVÁ, nadiaj@volny.cz Když nás vezli na korbě náklaďáku z Pečkárny do Terezína přes Kobylisy, začal se otec náhle silně potit, vyprávěl Vladimír. Později se mi svěřil, že se domníval, že nás vezou na popravu do kobyliské střelnice. Byla heydrichiáda. Místo toho skončili v Dachau a v Ravensbrűcku a ač se to zdá neuvěřitelné, všichni koncentrák přežili. Po druhém útěku to byli pro změnu komunisté, kdo vystěhovali v roce 1952 celou rodinu Ladislavova bratra Karla do pohraničí, odkud se až po mnoha letech někteří vrátili do Prahy. V padesátých letech směla paní Jarmila Feierabendová pracovat pouze jako dělnice: Jednou se stalo, že mě v podniku přeřadili z výroby do administrativy. Soudruzi to však zjistili při kontrole. Na dotaz, proč vlastně nemohu dělat úřednici, když můj manžel smí praktikovat jako lékař, mi sdělili, že můj přečin je podstatně horší, nežli jeho. On se jako Feierabend pouze narodil, ale já jsem si dovolila se za Feierabenda provdat! 16 foto archiv Český překlad knížky má nejenom unikátní obsah, ale i pozoruhodnou historii. Autor, jedna z velkých osobností, které zrodila první republika, ji napsal anglicky v americkém exilu v době, kdy se rychle hroutila československá demokracie i družstevní struktura, které zasvětil svůj život. Po desetiletí odpočíval text nepovšimnut v rodinném achivu v USA a v družstevních knihovnách, roztroušených po světě. Když jsem přicestovala do Británie v roce 2001, našla jsem jej neočekávaně v jedné z nich, v knihovně Plunkettovy nadace, na dně zaprášené krabice. Nadchl mě podrobný popis fungování jednotlivých typů zemědělských družstev a ohromil mě rozsah, hospodářský význam a provázanost celé družstevní struktury v předválečném Československu. A hluboce na mě zapůsobila poslední slova autora, který, v jednašedesáti letech, tváří v tvář zániku všeho, za co bojoval a v co věřil, měl tu sílu prohlásit: Ale nejsme dosud ve finále. A zůstává nám nádherný příklad celého družstevního hnutí... duch solidarity a spolupráce, který je vlastní družstevnímu hnutí, zůstává skutečným základem každé demokracie. Leží v srdci všech lidí dobré vůle a nelze jej zničit. Ta slova se mnou putovala domů, uhnízdila se mi v mysli a nedala mi spát. Co takhle knížku přeložit a vydat? Nelehký osud rodiny Ladislav Feierabend ctil parlamentní demokracii do té míry, že za ni riskoval za nacismu i po roce 1945 život. Z celé rodiny jsme už jediní toho příjmení v České republice, řekl mi jeho synovec, MUDr. Vladimír Feierabend, když jsem jej navštívila v karlínském bytě. S napětím jsem pak naslouchala příběhu Feierabendovy širší rodiny: Po prvním útěku L. Feierabenda do zahraničí zavřeli Němci celou jeho rodinu kromě dětí, zato včetně manželky, bratra a jeho ženy, osmdesátiletého otce a tehdy sedmnáctiletého synovce Vladimíra a jeho bratra. Z doby temna do rukou současných Tragický příběh likvidace zemědělských družstev v zemi a jejich nahrazení novými pseudo-družstvy se zlověstným přídomkem jednotná se čte jako zpráva o dávné a nikdy nevyšetřené vraždě. Byla to vražda dvojnásobná. Nejenom, že byla právně zlikvidována konkrétní existující družstevní společenstva, do nichž vložili jejich členové své těžce vydělané peníze a dobrovolnou práci. Vinou vzniku komunistických pseudo-družstev, do velké míry kontrolovaných státem, byla postupně a účinně znehodnocena i celá družstevní myšlenka. Ambivalence až odpor k pojmu družstvo je u nás do té míry silný, že při diskusích o překladu knížky mi kdosi navrhl, zda bychom neměli hovořit spíše o kooperaci nežli o družstevnictví, abychom neodradili potenciální čtenáře. Celý tento překladatelský počin vychází z přesvědčení, že bychom se měli cíleně a usilovně snažit o resuscitaci nejen pojmu družstvo v jeho původním významu, ale celého komplexu ekonomických přístupů, vycházejících z přesvědčení, že vzájemná solidarita a pomoc na straně jedné a svoboda na straně druhé se nevylučují naopak tvoří dvě strany stejné mince. Poslední soumrak nebo šance? Ladislav Feierabend v závěru své knížky hovoří o závislosti. Kdysi nezávislé Československo, s vyváženou zemědělskou i průmyslovou výrobou, schopné se samo uživit, se stalo potravně závislým na říši, která ho pohltila. Na čem jsme závislí dnes? Vedle závislosti na světové ekonomice, skrývající svou problematickou tvář za vlídnou reklamou, jsme především závislí na fosilních palivech. V posledních letech se stále více hovoří o hrozbě klimatických změn a globálního oteplování. Jejich hlavní příčinou je spotřeba fosilních paliv. Hlavní příčinou rostoucí spotřeby fosilních paliv je, bohužel, právě onen ekonomický systém, jednostranně upřednostňující volnou interakci ekonomických sil a neomezenou konkurenci všech proti všem. Přichází soumrak naší civilizace? Nebo je to šance k novému rozkvětu? Myšlenka vzájemné pomoci, jak upozorňuje Feierabend, vychází z ideálu spolupráce, nikoliv konfliktu: Družstevní principy a metody vyžadují svobodu jednotlivce a možnost autonomního jednání. Jsou založeny na pochopení, nikoliv nenávisti, na toleranci, nikoliv agresi, na vzájemné pomoci, nikoliv donucování. Připomíná, že tyto ideály svépomoci zdola jsou staré a nezničitelné. Dnes se znovu objevují všude tam, kde se hovoří o komunitním rozvoji, místním strategickém plánování, Agendě 21 a také tam, kde se hovoří o tzv. třetím sektoru, občanské společnosti, sociální ekonomice a sociálním podnikání.

21 ESEJ Chci dnes napsat o zahradě jako o touze, která nemá konce. O touze po světě k obrazu svému, který je jako my a my jsme jako on. O světě různě a do různé míry uspořádaném, o světě po našem, ve kterém je nám dobře. A že pro to hodně děláme za horka a za deště, v chladu předjaří a letním úpalu, při měsíčku i za rozbřesku! O možnosti a moci zahradě (o zahradě) ELIŠKA NOVOTNÁ, novotnae@vse.cz To si vezmete kousek, někdo i kus, země, zahradíte ji a už máte možnost mít zahradu. Tu zem si samozřejmě vezmete jen tehdy, máte-li tu touhu (nebo když si myslíte, že ji máte). A pak tu možnost začnete využívat někdo rychle a někdo zdlouhavěji, někdo promyšleněji a někdo spontánněji, někdo s větší invencí a někdo s větší nápodobou. Jsou tací, co začínají představami o zahradě a dovedou je třeba až do podoby projektů (zažijí tak slast představování si) a jsou tací, co se bez velkých cavyků rovnou chopí lopaty (to budou asi ti, co nečtou návody). A pak máme zahrádky s pískovými cestičkami a lavičkou, s pěšinkou prošlapanou kopřivami, se stinnými zákoutími, špalíry vyvázaných rajčat a fazolí, hýřící barvami květů v oblacích vůně od zimy do zimy; zahrady užitkové a okrasné, udržované a zanedbávané, zatravněné a oblázkové, uspořádané a hala bala, pro děti a s ptačí budkou ó ty zahrady! Možnost mít zahradu znamená mít moc ji vytvářet: z rumiště naděláme záhony, z močálu anglický trávník, na který rozložíme lehátko. Co si usmyslíme, to se stane, když se do toho dáme. Je snadné být mocným na zahradě, odpor veškerý žádný a pokud přece, poradíme si: na krtky je..., na mšice je..., na plevel je... To se nám to přetváří svět k obrazu našemu! Zkušenosti s lidmi jsou horší, no řekněte, kolik z nich je jako my, s kolika z nich je nám dobře? A toho protivenství, vzdoru a ignorance, se kterým se setkává každý z nás, když jedná s druhými, těch podivností a nenormálností, proti nimž se máme co ubránit. Už nejde o svět k obrazu našemu, to už jde o náš obraz o nás! Ne, ne, ta lidská džungle nám nestojí za námahu výsledek nikde, jen jsme marnili čas a síly. To zahrádka, ta se nám nebrání a vždycky se nám za naši snahu odvděčí, když v ní navečer spo- čineme. Neodmlouvá, nezvedá oči v sloup, nepošklebuje se... Je to sice nekonečný boj se všemi těmi škůdci a plevely, ale výhra je naše! Je prima mít moc, je prima mít zahradu a je prima být zahradníkem (rozuměj: tím, co je na zahradě držitelem moci). Možná si ani dost neuvědomujete, a tak si to připomeňme, že zahrada je místo, kde to všechno (rozuměj lidstvo) začalo. Protože nejdříve, jak je psáno v Bibli v knize Genesis: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Pak oddělil Bůh světlo od tmy, souš od vod a řekl: Zazelenej se země zelení... A stalo se. Země vydala zeleň, rozmanité druhy bylin... a rozmanité druhy stromoví. A ještě řekl: Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře! No a pak odpočíval, a pak teprve vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil...aby ji obdělával a střežil. A v té zahradě se odehrála první lidská story, to když ti dva, z nichž všichni pocházíme, ovoce rajských stromů jedli a Bůh volal na člověka: Kde jsi?, a on odpověděl: Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas. A že to je první lidský příběh, za tím si stojím, protože starší neznám a protože tam zajisté byla nejen tato verbální komunikace, ale i neverbální interakce, když jich tam bylo tolik a šlo jim o jablko (nebo nešlo?). A všichni víme, jak špatně to dopadlo, a tak si říkám, jestli ta touha po zahradě není touhou po té blažené bezmoci situace před jablkem, když už zahrádku obděláváme v důsledku zapuzení Bohem a v návratu zpět nám pro jistotu brání i cherubové s míhajícím se plamenným mečem (představte si to!). foto Florianus Povšimli jste si, že v celém tom krásném, jímavém a krátkém příběhu o stvoření světa je mnohé zmiňováno, jen příroda nikde? Co to pořád máme s tou přírodou? Vždyť ani nebyla stvořena! A to ještě píšeme a čteme knížky o přírodních zahradách (jako by byly i jiné). Nejvíc mě s tím nonsensem smířila trochu jiná kniha o zahradě, ve které se sousloví přírodní zahrada vůbec nevyskytuje. Autor (muž, jak jinak) vychází z příjemného předpokladu, že člověk je lenivý a současně inteligentní (to si tedy fandí). Lenivost ho vede k nepracování (proto doporučuje nechodit na zahrádku pracovat, ale chodit tam zahrádkařit užijte si tu hru se slovy) a inteligence k bezpracnému a příjemnému užívání a využívání zahrady. Tento úsporný chod s překvapivými výsledky je zajišťován např. takto: správná rostlina na správné místo, sekat, zalévat, plít? To už patří minulosti., existuje trávník, který roste pomaleji, když hospodaříme v souladu s přírodou a ne proti ní, je mnohé snazší, ropuchy požírají plže, ale k životu nutně potřebují svůj biotop, hromada dřeva může být pro hmyz luxusním obydlím, zpěvní ptáci čistí ovocné stromy a růže od mšic, příroda nezná žádnou monokulturu. Zkrátka, vytvoříme-li na zahrádce možnosti pro různé rostliny a různé živočichy a svoji moc na ní budeme uplatňovat spíše méně než více, zahrádka pro inteligentní lenochy pro nás bude rájem na zemi. Jen pozor, dodávám, naplněná možnost již není možností. A býti bez možností, bezmocní a bez touhy? Autorka je vedoucí katedry managementu veřejného sektoru Fakulty managementu VŠE. 17

22 PA NOR A M A 18 Pozvánka do Markvartic Markvartice menší vesnice poblíž Sobotky na okraji CHKO Český ráj, kde sídlí firma Planta naturalis. Lidé z Planta naturalis v současné době obhospodařují asi 25 hektarů půdy, kde již více jak 13 let pěstují osivo a sadbu především přírodních lučních rostlin a prakticky radí, jak vlastními silami a s citem založit květnaté louky na různých stanovištích. Věnují se i pěstování bylin a jejich dalšímu zpracování, úzce spolupracují s firmou Natura Valdemara Grešíka, v menší míře pěstují skalničky a rostliny vhodné pro osázení zelených střech. Osivo rostlin prodávají na místě, ale i formou zásilkové služby, pro sadbu si každý musí dojet sám, tu poštou neposílají vzrostlé zapěstované rostliny pro malé zahrádky i pro velkoodběratele prodávají z pole na jaře a na podzim; trs květin za 25,- Kč, trs trav za 20,- Kč. Letos je možné zajet do Markvartic, vybrat si a zakoupit rostliny v době od 14. září do 27. října vždy v pátek odpoledne od 14 do 17 hodin a v sobotu dopoledne od 9 do 12 hodin. Planta naturalis pořádá pravidelně každý rok první červnový víkend slavnosti lučních dnů a svátků venkova Česká květnice. Po celé tři dny je možné podle vlastního zájmu procházet mezi barevnými a voňavými pěstebními políčky, jsou pořádány komentované vyjížďky na valníku, přednášky o léčivých rostlinách, výstava aranžmá z lučních květin aj. Letos jsem se konečně do Markvartic dostala, počasí vyšlo skvěle, všude kolem to kvetlo, vonělo a bzučelo, na vlastní oči jsem se viděla s partou nadšenců, kteří tuto práci dělají opravdu s láskou, což je na místě samém vidět na každém kroku. Všem, kteří mají rádi pestrou přírodu, louky a léto výlet vřele doporučuji, ale varuji před cestou veřejnou dopravou. Ta vyžaduje opravdu velkou motivaci, dobré boty a trpělivost na cestě (kombinace jízdy vlakem, autobusem, MHD, přesuny mezi nádražími, výluky, zpoždění vlaků i autobusů a z poslední zastávky autobusu pár kilometrů pěšky polní cestou do Markavartic). Zkrátka jsou občas dny, kdy použití auta opravdu není nadbytečný luxus. Dny České květnice k nim rozhodně patří. LIBUŠE JOZKOVÁ KRASEC ZVE: Pojeďte na Festival řemesel a vyznání! Pátý ročník zářijového Festivalu řemesel a vyznání nabízí od pátku 7. září do neděle 16. září na 38 místech Greenway řemesel a vyznání na 130 akcí tvůrčích dílen, besed, autorských čtení a duchovních setkání, prohlídek, výstav, koncertů, divadel, vycházek po řemeslných stezkách aj. Festival bude zahájen průvodem a ukončí jej slosování razítkové soutěže v Jindřichově Hradci. Návštěvníci si budou moci odvézt jak zážitky, tak předměty, které sami vytvoří nebo zakoupí. Z bohaté programové nabídky, která je doplněna nabídkou ubytování pro všechny, kteří volí krásné časy babího léta pro svoji dovolenou, si každý má možnost sestavit program podle svého a zvolit svoje cesty tvořivosti, cesty radosti na dobrých cestách stejnojmenného pořádajícího občanského sdružení. Spolupořadateli je 25 obcí a měst, neziskových organizací a podnikatelů. Podrobný program: Oslavy na Dřípatce V posledních dnech května proběhly oslavy 40. výročí založení první Školní přírodní rezervace na našem území. Pravda, ve světle jasného konce působení CEV Dřípatka ve službách NIDM a nejasného snad pokračování pod hlavičkou jedné z prachatických škol (opět po mnoha letech), to byl úkol nelehký, leč obstáli jsme tedy alespoň doufám. Několikadenní maratón akcí a mnoho dní a týdnů příprav, na kterých se podílelo nejen CEV Dřípatka, ale i NGO Dřípatka, Město Prachatice a další, skončilo. Skladba byla vskutku pestrá, od výstavy, přes celostátní konferenci, až po večerní koncerty či exkurzi do Národního parku Bavorský les, a to rozhodně není výčet kompletní. Vše zakončil den otevřených dveří na území oslavenkyně. Inu co dodat vše nejlepší do další čtyřicítky! VLASTA KAŠPAR (Krasec se k přání plně připojuje) Na se můžete zapojit do on-line hodnocení letošní soutěže vyhlášené ČSOP. NOVÉ PUBLIKACE CALLY Díky projektům EU Transition Fasility OPRLZ/22/05 vydala Calla v průběhu měsíce dubna a května tři tiskoviny. Lesy Boletic barevný leták, kromě řady barevných fotografií je součástí mapka s jádrovými zónami v lesních porostech, představující z hlediska ochrany přírody nejcennější lesní lokality. Autory textu jsou Klára a Jiří Řehounkovi, Vít Grulich a Alena Vydrová. Břehule říční praktické a právní aspekty ochrany v podmínkách ČR informace o naší nejmenší vlaštovce, břehuli říční. Petr Heneberg nastiňuje možnosti její ochrany z pohledu legislativy a zabývá se i uplatněním managmentu dobývacích prostorů. Na právních aspektech se podílel Michal Bernard z EPS. Stromy v krajině a ve městě barevná brožura na recyklovaném papíře obsahuje metodiku pro sdružení zapojující se do správních řizení, ale i právní aspekty ochrany dřevin, příspěvky dendrologa Petra Kunceho, entomologa Jiřího Řehounka a exkluzivní příspěvek Vojtěcha Storma zdůrazňující význam alejí v městské zeleni z pohledu krajináře urbanisty. Pavel Koubek upozorňuje na ochranu starých stromů pro obratlovce, kapitola právní možnosti ochrany dřevin je zpracována Martinem Hyťhou a obsahuje rovněž nezbytné vzory podání. Barevné fotografie autorů Řehounka, Brožové, Kletečky, Hanče, Kunceho, Ševčíka a Skořepy. Tiskoviny lze bezplatně získat v kanceláři sdružení Calla a v poradnách sítě Krasec, případně objednat poštou za úhradu poštovného. PRÁZDNINY ve Šmidingerově knihovně Půjčovna na pobočce Šmidingerovy knihovny Za Parkem (Husova 380) pořádá o prázdninách burzu námětů na cestování. Zájemci mohou kdykoliv v půjčovní době přinést stručně zapsané body k výletům, které by chtěli doporučit, a přitom si přečíst zápisy shromážděné od ostatních. Každé pondělí a čtvrtek (kromě dovolené) od 17 do 18 hodin bude v knihovně vyhrazen prostor pro setkávání těch, kdo by si chtěli o výletech popovídat. Otevírací doba pobočky: PO a ČT 13 18, ST Dovolená: , ,

23 PA NOR A M A Žluna Krátký text z připravované autorské knihy Stromoví, která, jak nám autor sdělil, když vše půjde dobře, vyjde letos. Když ne, tak až příští rok. Budou v ní krátké texty o stromech a dřevě. Výrazný křik, tak málo známý v našich šumavských končinách, provázel šplhavce, který přistál na vysokém jasanu nad námi. Zrovna jsem opravoval střechu nad řezárnou u svojí mámy a žena mi podávala tašky. Zmkli jsme, strnuli a pozorovali žlunu zelenou, jak se posunuje po větvích těsně pod vrcholem stromu. Nezdržela se dlouho, jasany kolem dokola začalo okupovat hejno drozdů a žluna odletěla. Za chvíli odletěli i drozdi a okolo nás zůstaly jen vysoké jasany, holé v podzimním slunci. Snad poslední den babího léta v tomto roce, alespoň podle včerejší předpovědi počasí. Opravujeme střechu, těšíme se z každého paprsku slunce, z jasanů i ze sebe navzájem. Brzy nás zima uzavře v našem domě a nastane čas zpomalení, čas odtikávaný jednotlivými polínky v kamnech a pravidelným odhazováním sněhu. Ale ten čas ještě nenastal. Ještě je tu slunce, povadlá tráva a poslední motýli, kteří se nechali vylákat teplem a jasem. Když jdeme na oběd, po cestě lámu suché jasanové větvičky do malé otýpky. Večer nás zahřejí v kamnech... IVO STEHLÍK Nové samolepky Český nadační fond pro vydru nechal vytisknout nové samolepky. Jde o velmi zdařilé fotky kůry stromu, ptáků a savců, kteří žijí kolem nás. Je na nich také lišta s upoutávkou na internetové stránky sítě Krasec a Správy CHKO Třeboňsko, jejíž pracovníci jsou autory fotografií. Samolepky se hodí k propagaci a obdarovávání účastníků při různých veřejných akcích jako jsou oslavy Dne Země. MATOUŠ ŠIMEK Bezvýznamná budoucnost naší planety (o její barvě nemluvě) (Ad: Václav Klaus Modrá, nikoliv zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?, Dokořán 2007) Možná bychom měli být jako občané ČR rádi. Prezident státu se zřejmě natolik soustředí na výkon své funkce, že jeho vedlejší produkt (s. 12) není než mizerný pamflet. Už samotná podtitulní otázka je špatně položená. Z mnoha příčin jsou bohužel ohroženy globální klimatický systém i svoboda. Většinu útlé knížky tvoří citáty z článků a rukopisů skupinky názorově blízkých mužů například Martina Římana, Mojmíra Hampla a Dušana Třísky, ze zahraničních Björna Lomborga, Juliana Simona a Freda Singera. Poslední z nich (nar ve Vídni, vzděláním elektroinženýr) je sice emeritním profesorem na University of Virgina, ale přitom zpochybňuje nejen globální klimatické změny, ale i vliv freonů na ozónovou vrstvu, rakovinu kůže způsobenou ultrafialovým zářením nebo škodlivost pasivního kouření. Klausovy komentáře a interpretace oněch vesměs nekvalifikovaných úryvků jsou navíc z valné většiny demagogické a nelogické. Někdy bezostyšně vydává předpoklady za závěry, jindy obmyslně namísto nesmyslné generalizace manipuluje prostřednictvím výchozí ilustrace. Globální klimatické změny například ilustruje údaji o průměrně teplotě v Opavě v letech (která víceméně kolísá). V pasážích o diskontování dochází Klaus k zajímavému, radikálně stoickému stanovisku. Má za nesporný fakt, že koruna (a cokoliv jiného) v budoucnu je menší než koruna dnešní a dokonce to považuje za nevyhnutelné východisko jakéhokoliv racionálního lidského chování. Povýšiv tak (nenulový) úrok na kosmologický princip, dochází k závěru, že budoucnost je zákonitě méně významná než přítomnost, a pokud toto neuznáme, nemá podle něho žádná seriózní diskuse smysl. Nutno uznat, že v závěrečné sedmé kapitole se vedle vodopádu útoků na tzv. environmentalisty najdou mimochodem opět nelogicky i docela vlídné zmínky o skromnosti, používání veřejné dopravy a vnímavosti vůči přírodě. Jedna ze tří příloh knížky je zajímavá pro Jihočechy a pro čtenáře Krasce zvlášť. Podobně jako hypotetický žák sedmé B v č. 3 (Krasec, jaro 2006) spočítal náhradu JE Temelín úspornými zářivkami, panu prezidentovi vyšlo, že odpovídající počet větrných elektráren by v rozestupu 140 m vytvořil řadu z Temelína skoro až do Bruselu. No a? JIŘÍ GUTH Nepříjemná pravda nejen o tsunami (Ad: Al Gore: Nepříjemná pravda, 2007, a Václav Cílek: Tsunami je stále s námi, 2007) Někteří říkají, že polemizovat s názory Václava Klause na klimatické změny nemá smysl. Kdo si to z jakýchkoliv důvodů nemyslí, může sáhnout po jedné z těchto knih: Al Gore Nepříjemná pravda, Václav Cílek Tsunami je stále s námi. Zatímco tresť první by se snad dala shrnout jako Je to úplně opačně, u druhé z nich by to spíše bylo Klaus neví, o čem píše. Kniha Al Gora je totiž podobně přímočará jako Klausova, jen v opačném směru. Pravda, je mnohem propracovanější a objemnější a mistrovsky vybavená grafy, fotografiemi a obrázky. Sám autor nepokrytě přiznává, že se snažil, aby byla co možná přesvědčivá a srozumitelná. Pro plastičtější obraz dodejme, že je i varující až burcující a trochu dojemná a patetická. V závěru je i praktický rádce jak k řešení krize klimatu můžete přispět i vy, dost podobný klasickému českému Desateru domácí ekologie, jen formulovaný pro americké poměry a prošpikovaný odkazy na internetové vitríny. Cílkova Tsunami je také svého druhu vedlejší produkt, je totiž složena z textů již dříve publikovaných v novinách a časopisech, poskládaných a doplněných do určité mozaiky. Zhruba polovina se týká klimatu a druhá městských krajin a kultur, společnosti a současné a budoucí historie. Cílek má mnohem hlubší odborné vzdělání než Klaus i Gore, a snad proto problematiku klimatických změn nezjednodušuje, ale ani se nebojí uvažovat nad jejich možnými sociálními a politickými důsledky. Programově si zapověděl (veřejné) burcování, ale jeho sdělení není nijak méně naléhavé: Klimatická změna není něco, co jednou přijde, ona už tu je a zůstane dalších aspoň alespoň dvacet let. Pak si buď zvykneme, nebo se vyčerpá, nebo se ještě zhorší. Zatímco sociologové varují před možným nástupem nového středověku (barbarizace, nerovnoprávné klientské sítě, apod.), Václav Cílek ho v jistém ohledu považuje za jeden z použitelných modelů pro budoucnost: důležitá část výrobků by se měla vyrábět a spotřebovávat na místě. JIŘÍ GUTH 19

24 ODJINUD V jižních Čechách bychom spočítali oficiální přírodní zahrady na prstech jedné ruky. Většinou se jedná o zahrady v různém stupni rozpracovanosti, tvořené s citem a intuicí, ale hledající vlastní tvář. Pak také určitě větší množství zahrad, které se k nim přibližují. Ale hned za hranicemi, v Dolním Rakousku, je situace zcela jiná. 20 foto Florianus Přírodní zahrady Rakousku v Rakousku RADOVAN HÁJEK, florianus@ .cz Již v roce 1998 osvětově působící organizace Umweltberatung (poradenství v oblasti životního prostředí) začala provozovat zahradní telefon, kde jste zdarma získali informace, jak naložit se svou vlastní zahrádkou a proměnit ji v přírodní oázu. Od té doby uplynulo hodně času a vznikla samostatná sekce a program zvaný Natur im Garten (příroda v zahradě), který zviditelňuje trend přírodních zahrad. Díky politické a finanční podpoře Evropské unie (celý projekt zaštítil zemský rada Mgr. W. Sobotka, později i zemský hejtman Dr. E. Pröll) a systematické práci se podařilo projekt rozvinout až k dokonalosti. Můžete získat řadu potřebných informací z mnoha různých brožur, letáků i knih, které dnes tvoří ucelenou knihovničku Natur im Garten. Věnují se jednotlivým tématům od samotných principů zahrad, kombinaci rostlin, přes škůdce, environmentální výchovu dětí nebo praktické kuchařské recepty. Základní informace byly u nás přeloženy a vydány jako Přírodní zahrada Spolupracujme s přírodou ona bude spolupracovat s námi, v roce Zakupte průvodce a vydejte se na cestu! Nejcennějším produktem je samotný systém ukázkových rakouských přírodních zahrad, které můžete navštívit. Jednou vidět znamená více než dvakrát číst. Stačí sehnat každoročně vydávaného průvodce (Niederösterreich Schaugärten) a zavítat do jedné z osmdesátky přírodních zahrad, které jsou rozesety po Dolním Rakousku. Stručný a přehledný průvodce je k dispozici zdarma a obsahuje mapku s očíslovanými cíli vaší cesty a následně se věnuje obsahovému ději každé z jedinečných zahrad. Uvádí též všechny kontaktních údaje (adresa, telefon, či webová stránka), otevírací doby a sděluje výši případných vstupních poplatků. To umožňuje stanovit si naprosto nezávislý plán návštěv těchto míst. Vybrat si pak můžete ze soukromých, komorních zahrádek, rodinných nebo zámeckých zahrad, bylinkových farem, květinových zahrad, anglické zahrady, motýlího ráje, permakulturního zahradnictví nebo bio-školek, až po ukázkové zahrady realizačních firem nebo třeba zahradu Arche Noah, která shromažďuje a uchovává staré krajové odrůdy kulturních plodin, bylin a květin. A všechny tyto zahrady spojuje jediné dodržují přírodní principy (viz str ). Zahrady jsou hodnoceny a sledovány minimálně jeden rok před tím, než se zapojí do celé sítě. Každá z nich musela splnit alespoň minimum požadovaných kritérií a majitelé musí souhlasit se zpřístupněním zahrady pro veřejnost. Zahrada je pak označena smaltovanou plaketou Natur im Garten, většinou na bráně či vstupních vrátkách, takže ji snadno naleznete. Pokud jste ještě žádnou z těchto rakouských zahrad nenavštívili, vydejte se co nejdřív na cestu. Zjistíte, že každá zahrada je originál. Šperk odrážející jedinečné krajové souvislosti (zahrady nalezneme v odlišných krajích od podhorské až po vinorodé krajiny) i osobitost jejich tvůrců a obyvatel. Přírodní zahrada = úspěšný produkt cestovního ruchu Nejhodnotnější na celé věci je fakt, že celý projekt sjednotil roztroušeně se vyskytující přírodní zahrady do kompaktního hmatatelného informačního celku a nabídl jej také jako produkt cestovního ruchu. Spojilo se tak prospěšné s užitečným. Pro některé se projekt stal úplným nebo částečným zdrojem příjmů, pro druhé třeba jen radostí z toho, jak přispět k dobré věci. Především byl osvětlen a na živoucích modelech velmi nenásilně představen samotný princip trvale udržitelného rozvoje v celé své rozmanitosti forem jednotlivých zahrad. Takže si dokážete představit, že byste v jedné z takovýchto zahrad mohli klidně, spokojeně a především zdravě žít i vy! O co podnětnější se pak zdá tato myšlenka, kdybychom ji přenesli do blízkého a v mnohém podobného kraje jihočeského... Více informací naleznete na (základní informace jsou i v češtině) a brzy také na stránkách Občanského sdružení Přírodní zahrada na foto Florianus

25 OHLASY Věda versus ochrana životního prostředí Je opravdu environmentalismus, ekologická výchova a vzdělání či ochrana životního prostředí tak zbytečná, že nestojí za povšimnutí ve vyšších vědeckých kruzích? Opravdu jsou lidé zainteresovaní v environmentálním sektoru tak bezvýznamní a pod úroveň? Nebo je to pouze můj dojem? Mnohdy se setkávám s přístupem mírného opovržení až naprosté ignorace ze strany některých vědců (hlavně běžců za vyššími tituly). Většinou však člověk vidí, kolik vědeckých prací se dělá zcela zbytečně a beze smyslu. Stačí najít si seznam diplomových prací nebo vědeckých článků a spočítat, kolik prací se dá znovu využít v praktickém životě, kolik jich pomůže při ochraně druhů či přírody, kolik při změně managementu pro trvale udržitelný rozvoj A o to tu přeci jde. K čemu jsou práce, které sice něco zjistí, ale výsledek je pro další využití nepoužitelný? Vědci pouze zjišťují informace a řešení aktuálních problémů tak závisí na opovrhovaných ochranářích. A přitom tito ochranáři jsou ve většině případech vzdělaní lidé, kteří se snaží řešit vyvstalé situace. Už není čas pro izolované bádání si na svém písečku. Svět se mění a prioritou se stává provázaná kooperace institucí zabývajících se ochranou životního prostředí a vědy. Je nezbytné začít spolupracovat a navzájem se podporovat. Je třeba využít již zjištěné vědecké poznatky k řešení aktuálních problémů. Myslím, že svět dospěl k bodu, kdy je nutné problémy řešit, ne je ignorovat. A věřím, že vnímání tzv. ochranářů či péčistů se ve vědeckých kruzích zlepší. Nerada bych stále slýchala věty typu: No jo, to jste vy, co se přivazují ke stromům, nebo: Co vy to tu vlastně děláte za vědu? MARIE KAMENÍKOVÁ, Český nadační fond pro vydru Maminkovské plánování v Jílovicích Sedmadvacet kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic, mezi rybníky a lesy, najdete obec Jílovice, ležící na rozhraní třeboňské roviny a Novohradských hor. Tady jsem prožila krásných 18 let a po deseti letech strávených střídavě v Českých Budějovicích a cizině mne to táhne zase domů. Rozhodla jsem se v budoucnosti vrátit a trvale zase žít v tomto koutku mikroregionu Růže, protože je to tu takové malé, hezké a především lidské. Po návratu z Anglie jsem zjistila, že je zde plno nových milých obyvatel a mezi nimi především maminky s malými dětmi. Napadlo mě, že by nebylo špatné pro ně zajistit nějaké místo, kde by mohly společně se svými ratolestmi třeba cvičit, učit se novým dovednostem nebo nechat děti hrát si v příjemném prostředí, a při té příležitosti si docela obyčejně popovídat Následně jsem našla úžasnou možnost pracovat v Rose v Českých Budějovicích a v rámci vzdělávacích akcí se potkala s Lucii Chaloupkovou z Novohradské občanské společnosti, která mi představila projekt Podaná ruka ke svépomoci. Ten podporuje malé skupinky lidí nadšených pro určitou věc a postupně je vede k formulaci vlastního projektu a jeho realizaci. Následovalo setkání s Magdou Chytrovou, která měla podobnou myšlenku již dříve na jílovickém masopustu, pár schůzek společně s Lucíí Chaloupkovou a vznikla základní projektová skupina, rozšířená o Evu Květoňovou a našeho mentora RNDr. Zuzanu Guthovou. Prvním větším počinem bylo uspořádání květnového komunitního maminkovského plánování k budoucímu mateřskému centru. Sešlo se celkem 18 maminek a kupa dětí z Jílovic, Kramolína, Lipnice, Kojákovic, Šalmanovic a Vlachnovic. Děti jsme zabavily malováním a maminky měly čas věnovat se plánování. Seznámily jsme všechny s naším záměrem, následovalo představení projektu Podaná ruka ke svépomoci, a paní starostka Věra Jindrová vyjádřila záměru podporu. Pak maminky začaly jmenovat žádané aktivity kurzy angličtiny, rytmiky, cvičebně a logopedicky zaměřené programy, společné výlety. A protože výlet se dá zorganizovat i bez projektu, rozhodly jsme se jej uspořádat již nyní v létě. A tak mám další důvod, proč se těšit na návrat do Jílovic. Nejen, že jde o hezkou vesnici, je tu super parta hasičů, skvělá starostka, ale i akční maminky zajímající se o celkové zlepšování kvality života na vesnici. HANA JANÁČKOVÁ KOJANOVÁ, Rosa O blokádách aneb Qui bono? Zase už plní stránky novin, vysílání rozhlasu a televize. S předčasným létem se nám opět pomnožily hraniční blokády mezi Rakouskem a Českem. Komu nebo čemu nejvíc prospívají? Rakouští protijaderní aktivisté mají zajisté právo dávat najevo znepokojení nad častými zádrhely v temelínské elektrárně i nad jednostranným českým vypovězením dohody z Melku. Ovšem způsob, kterým se rozhodli své obavy ventilovat, připadá mi krajně nevhodným, neboť je kontraproduktivní. Sama jsem se opakovaně účastnila blokád u jaderné elektrárny či demonstrací před českým úřadem vlády. Tyto české akce se od rakouských hraničních blokád v něčem zásadně lišily: nevnucovaly naše přesvědčení lidem, kteří výstavbu a provoz Temelína nezavinili. Pokud organizátoři hraničních blokád doufají, že unavení a naštvaní čeští turisté, pendleři, zaměstnaní v Rakousku, podnikate- lé či řidiči kamionů dotlačí českou vládu ke změně přístupu k jaderné energetice, nebo z nich dokonce blokády učiní voliče strany Zelených, která pak uzavře Temelín, žijí v iluzi. Troufám si tvrdit, že každá další blokáda snižuje preference českých Zelených, neboť tato strana mnohým Čechům jaksi splývá s českými i rakouskými protijadernými aktivisty v jednolitou skupinu těch ekoteroristů, kteří jim chtějí omezovat svobodu pohybu. Dopálené spoluobčany je pak o to těžší přesvědčovat o nutnosti chovat se šetrně k životnímu prostředí. Blokádníci prohlašují, že chtějí přinutit rakouskou vládu ke konkrétním krokům proti temelínské elektrárně. Pak by ale bylo logičtější, snad i účinnější, demonstrovat ve Vídni. Rakouská vláda, jak se zdá, se k blokádám staví stejně diplomaticky cudně, jako ta česká. Příval výčitek, často i nadávek, které musím jako aktivistka vyslechnout od svých spoluobčanů po každé recidivě blokád, které neorganizuji ani se jich nezúčastňuji, snadno unesu. Více mi vadí fakt, že mediální ohlas blokád jaksi nepatřičně přehlušuje jiná rizika pro životní prostředí jižních Čech a Horního Rakouska. Týká se to například jihočeské a rakouské trasy dálnice nebo výstavby velkokapacitních, energeticky náročných rekreačních areálů v jihočeském příhraničí. Vždyť masívní zastavění a zabetonování dosud volné krajiny přispívá ke klimatickým změnám, které si vyžádají další energetické zdroje. Zastánci atomové energie budou tak mít zase o důvod víc požadovat výstavbu dalších bloků Temelína. Tenhle uzavřený kruh jakoby naši rakouští kolegové nevnímali. Nejvíce z blokád ovšem profituje ČEZ, jemuž zajišťují mnohem více českých zastánců Temelína, než by dokázala sebenákladnější propagační kampaň. Výsledky dlouholeté trpělivé práce českých ekologických organizací tak dostávají vydatně na frak. JAROSLAVA BROŽOVÁ, Jihočeské matky 21

26 22 Už máte doma odpadkožrouta? Děti základních škol si takové mazlíčky samy vyrobily a starají se o ně. A co takový odpadkožrout potřebuje k životu? Pokud si pořídíte odpadkožrouta specialistu, je potřeba dodržet přísná stravovací pravidla! Baterkožrout má rád vybité baterie, Hliníkožrout si pochutná pouze na hliníku, speciálně má rád hliníková víčka od jogurtů, starý alobal, plechovky od piva. Zkuste rozmyslet, jaké ještě potřebujeme jiné odpadkožrouty! A nezapomeňte vytříděný odpad odvézt do sběrného dvora, nebo do sběrny, kde vám zaplatí za jeho odevzdané množství. Smyslem této akce je podpora třídění odpadu na školách. Součástí by mělo být i zpracování informační kampaně žáky o důležitosti snižování množství vznikajících odpadů, hledání alternativ ve spotřebě zboží ve prospěch ochrany životního prostředí (používání dobíjecích baterií, vyhýbání se zbytečnému používání hliníku, ) a třídění odpadků. Nesoutěžíme to, kdo vytvoří nejvíce odpadu! Cílem je naučit se vzniku odpadu předcházet a když už vzniká, správně ho roztřídit a o své mazlíčky se co nejlépe postarat!!! Akci pro žáky základních škol připravilo Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia, České Budějovice. HELENA KUJANOVÁ K Ř Í Ž O V K A FEJETON Ireny Vackové O cestování a bohatých poutnících Autorka Ivana Jonová ČÁST STROMU MEZI KOŘENEM A KORUNOU SAMEC OVCE SAVEC Z RODU PRIMÁTŮ STOPKA LISTU NÁŠ NÁRODNÍ STROM VODNÍ ŠELMA NEJBĚŽNĚJŠÍ OVOCNÝ STROM PLOD DUBU NEROZVITÝ KVĚT DRUH LISTOVÉ ZELENINY VELKÁ KOPICE SLÁMY HLODAVEC PODOBNÝ POTKANOVI ZVÍŘE PODOBNÉ KOŇOVI VELKÁ ŽÁBA CIBULOVÁ ZELENINA PROTI UPÍRŮM KOČKOVITÁ ŠELMA S HŘÍVOU VELKÝ STEPNÍ PTÁK PLANĚ ROSTOUCÍ RŮŽE (HOVOR.) OPADAVÝ JEHLIČNATÝ STROM NEJSLAVNĚJŠÍ ZPĚVNÝ PTÁK HMYZOŽRAVEC ŽIJÍCÍ POD ZEMÍ NEJRYCHLEJŠÍ DRAVÝ PTÁK VELKÝ NEJEDOVATÝ HAD VODNÍ PTÁK PODOBNÝ HUSE PTÁK ŽIVÍCÍ SE ZDECHLINAMI JEHLIČNATÝ STROM OBILNINA S DROBNÝM ZRNEM SAMICE JELENA BODAVÝ HMYZ MLÁDĚ ŽÁBY POCHOUTKA VEVERKY JEDLÝ PLOD PODOBNÝ OSTRUŽINĚ MALÁ ŘÍČKA Putovali jsme jedno léto po rumunských horách, tak, jako kdysi putoval Miroslav Nevrlý. Krajina a dokonce i lidé byli ještě takoví, jaké je popisuje ve své knize Karpatské hry (který z poutníků nezná, ať si půjčí v Rose!). Šli jsme se svými ranečky zn. Gema, v zelených maskáčích po československých vojácích, vařili na ohýnku české konzervy a polévky z Vitany, spali pod stanovou plachtou a žili vůbec podle našeho mínění velice skromně. Když nás v dešti potkali na jedné z vladeaských pastvin místní horalé ve vlněných kabátech, pokoušeli se s námi zapříst rozhovor. Byli to lidé přívětiví a přátelští, jen ta řeč mezi námi ležela jako propast, přes kterou se těžko staví most. Více či méně posunky jsme se zeptali na cestu, popovídali o počasí a také prozradili odkud jsme. Zpod pláštěnek jsme na ně valili své udivené oči, když nám vyprávěli o vlcích, divokých psech a o tom, že tady celé léto spí pod širým nebem nebo v dřevěných šopách rozesetých po stráních. Najednou ten nejmladší z nich, kluk asi osmnáctiletý, nám lámavou angličtinou řekl: Vy se máte, že jste bohatí. V tu chvíli jsme si všichni říkali: co oni o nás vědí. Putovali jsme po překrásných rumunských kopcích dál a zapomněli na brynzu, pasáčky i jejich psy. Obdivovali a fotili jsme čisté potoky, vápencové jeskyně, dřevěné roubené chaloupky a pravoslavné kostelíky. Vzpomněla jsem si na ně až na návštěvě u přátel, kteří se zrovna vrátili z Afriky. Dlouhé povídání zakončili úsměvnou historkou: Když jsme se vraceli, v jedné z kamerunských vesnic jsme se spřátelili s místními lidmi a ti po nás chtěli něco na přilepšenou. Jídlo jsme už neměli, peníze také ne, tak jsme jim rozdali svá obnošená trička. Měli z nich radost. Oni si o nás mysleli, jak jsme bohatí. Dnes už vím, že opravdu bohatí jsme. Člověk, který může cestovat, který nemusí sedět doma a obstarávat od rána do večera svůj denní chléb, ale který našetří, byť pomalu, na vybavení a na cestu do dalekých krajů, bohatý je. Pro milióny lidí na Zemi je vyjet si někam na výlet nepředstavitelný luxus. Je plno těch, kteří bosýma nohama ujdou denně několik kilometrů, aby donesli do svých domovů pitnou vodu... A tak vám, milí bohatí poutníci, přeji spoustu pěkných zážitků při putování a také vás prosím, ať v zemích vzdálených utratíte mnoho peněz, ne proto, abyste se vrátili chudí, ale proto, abyste pomohli ke smazání rozdílů mezi dvěma světy, které na naší planetě stále ještě jsou.

27 ON-LINE EKOLOGICKÁ PORADNA Na internetových stránkách je provozována on-line ekologická poradna, v níž je nejširší veřejnosti nabízena možnost zeptat se na otázky z následujících tematických oblastí: Ochrana přírody Přírodní zahrada Biopotraviny a místní potraviny Energetika Ekologické stavění Odpady Zelená kancelář Správní řízení / účast veřejnosti Zvířata Zákony Komunitní a místní rozvoj Ekologická výchova (školní i mimoškolní) Šetrná domácnost Zemědělské alternativy Jiné Po vyplnění formuláře je otázka odeslána specializovanému poradci, který tazateli odpoví. Otázky a odpovědi, které mají širší platnost, jsou zároveň zveřejněny na internetu. AKTUALIZOVANÝ KALENDÁŘ PŘEDNÁŠEK, SEMINÁŘŮ A DALŠÍCH AKCÍ PRO VEŘEJNOST NAJDETE NA INZERCE V ČASOPISU KRASEC Soukromá řádková inzerce - do 3 řádků sloupce (musí být uveden kontakt) - 50 Kč Komerční plošná inzerce - celá strana A4: 3 000,- Kč - 1/2 strany: 1 800,- Kč - 1/4 strany: 1 000,- Kč - 1/8 strany: 600,- Kč - inzerce na obálce (vpředu, vzadu): + 50 % Slevy pro opakované zveřejnění inzerce: - 2 x zveřejnění sleva 10% - 3 x a více zveřejnění sleva 15% KONTAKT: krasec@krasec.cz Mám zájem o objednání publikace: o informace k akcím (seminář, přednáška, výstava aj...): Jméno: Kontakt (adresa, telefon nebo ): Dne: Podpis: Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu Rosou, o.p.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně. Každý má právo přístupu ke svým osobním údajům, právo na jejich opravu a likvidaci.

28 V PŘÍŠTÍM ČÍSLE KRASCE SI MIMO JINÉ PŘEČTETE: Vladimír Molek Terčino údolí v nové podobě Terčino údolí je součástí národní přírodní památky vyhlášené již v roce Naučná stezka má na sedmi kilometrech 12 zastavení. Pokud ji nestihnete navštívit o prázdninách, určitě tak učiníte na podzim po přečtení našeho článku. Zdenka Jelenová Písek má první ekoškolu v kraji Návštěva na ZŠ T. G. Masaryka, která nedávno splnila přísná kritéria pro udělení mezinárodního titulu, může být inspirací i pro další školy. Matouš Šimek Pískovny za humny Za horkých dní se sem chodí koupat desítky lidí. Většinou netuší (naštěstí), že kolem nich rostou celkem vzácné rostliny, kterým neustálé narušování písčité půdy nevadí a naopak jim vyhovuje NA NÁVŠTĚVĚ CEGV Cassiopeia Cassiopeia Aby ta pohádka nebyla nudná, aby byla plná zápletek a poučných příběhů a aby nakonec dobro zvítězilo nad zlem, vytvořili v areálu bývalé mateřské školy domov pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Již osmým rokem tu vzniká přírodní zahrada... JIHOČESKÝ ČTVRTLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ KRASEC, o.s. Senovážné náměstí 9 ČESKÉ BUDĚJOVICE Kde si můžete koupit Krasec? České Budějovice Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3 Obchod Slunečnice, Chelčického 21 Pí centrum, Panská 1 Blatná Infocentrum, J. P. Koubka 4 Jindřichův Hradec Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I Strakonice Městské informační centrum Velké náměstí 2 Zdravá výživa VALÉTUDÓ Velké náměstí 219 Vodňany Městské muzeum a galerie, Náměstí Svobody 18 Volyně Knihkupectví Pod Andělíčkem, Palackého 110 foto Florianus