Kolínské komíny v dílech kolínských výtvarníků a literátů

Transkript

1 Kolínské komíny v dílech kolínských výtvarníků a literátů Jaroslav Pejša Státní okresní archiv Kolín Jaromír Funke: Z cyklu Čas trvá,

2 Otokar Fischer Rodné město (Sluch a zrak) Mne hocha neuspával mořský sen, mne zádumčivce nemámil taj stepi; kde jsem se zrodil, kouř táh z továren a na míle šly uţitečné řepy. Jaromír Funke: Z cyklu Můj Kolín,

3 Kolín město s třiceti tisíci obyvateli, ležící ve Středočeském kraji, na kdysi stříbropěnném Labi, asi 60 km východně od Prahy. Možná nejlépe ho charakterizuje následující, jinak docela ošklivá pohlednice z doby kolem roku Město rozkládající se v polabské rovině, jak ostatně sděluje i úvodní text ze slavného Kmochova pochodu, pánové Vlasák a Kmoch kapelníci slavné kolínské dechové hudby, pěkná děva vylézající zprava z roští, majestátní gotický chrám svatého Bartoloměje a komín... Komín kolínské elektrárny, dominanta celého města.

4 Kolín, pohlednice, kolem roku 1940

5 Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině jak zní píseň vlastního tvého rodáka (sic!), i sám jsi vůbec město pěkné, výstavné a plné života. Komíny více jak sedmdesáti továren dýmají přes tvoje střechy, a pod nimi je postaráno o vše, co patří ke zdravému tepu řádného českého města. Kolín sobě. Příloha Lidových novin, 11. listopadu 1939

6 Vraťme se ale na počátek druhé poloviny 19. století. Do ospalého nevelkého města vstupuje průmysl. Pomalu, nenápadně, ale vstupuje. Tento malebný obrázek Kutnohorského předměstí v Kolíně z roku 1864 ještě dýchá poklidem, ale v pozadí již kouří prvé komíny. V tomto případě komíny akciového cukrovaru, vybudovaného kolínskými měšťany právě v tomto roce. Stanislav Ebuzl (?): Kutnohorské předměstí v Kolíně, 1864

7 František Gustav Chalupa: Pohled na Kolín, Romantické pohledy na Kolín postupně začaly doplňovat kouřící tovární komíny, které společně s věžemi chrámu svatého Bartoloměje vytvořily charakteristickou siluetu města.

8 Komíny se staly přirozenou součástí města. Tak jak můžeme vidět i na těchto obrázcích Karla Werana (1887-?), který v Kolíně působil před první světovou válkou. Karel Weran: Labská partie, 1910 Mimochodem, ten komín na horním vyobrazení, který se hrdě staví věžím chrámu sv. Bartoloměje a který vidíme i ve středu tohoto vyobrazení, patřil kolínskému zámeckému pivovaru. Karel Weran: Pohled na Kolín od západu, 1911

9 Továrny ovšem nerostly jen ve městě, ale i v jeho okolí. A začaly tak dotvářet krásnou polabskou krajinu. Nebylo to násilné... Můžeme to krásně vidět i v pracích nadějného kolínského malíře Rudolfa Mazucha (o kterém bude ještě řeč). Rudolf Mazuch: Pohled přes Labe k Lučební továrně, 1919

10 Rudolf Mazuch: Pohled přes Labe k Lučební továrně, před rokem 1920

11 Rudolf Mazuch: Kluziště, 1913

12 To, že kolínské komíny srostly s okolní krajinou, dokazují i tyto, o něco novější, obrazy Vladimíra Ringese ( ), který v Kolíně působil v letech druhé světové války. Vladimír Ringes: Krajina u Kolína, kolem roku 1940

13 Vladimír Ringes: Krajina u Kolína, 1942

14 Vraťme se ale do města a k Rudolfu Mazuchovi. Byť ne přímo kolínskému rodákovi, ale malíři, který v Kolíně prožil většinu svého života. Regulace Labe a v pozadí komíny Podíváme-li se blíže, napočítáme jich devět Rudolf Mazuch: Regulace Labe, asi 1910

15

16 Rudolf Mazuch Rudolf Mazuch ( ) - nadějný žák profesorů Vlaho Bukovace, Josefa Loukoty a Maxmiliana Pirnera na pražské Akademii, ovlivněný tvorbou Jana Preislera. Za první světové války, v roce 1915, narukoval na frontu. S podlomeným zdravím se ještě před koncem války vrátil a s neskutečným nasazením začal připravovat svoji první a bohužel poslední výstavu, která se uskutečnila v Kolíně v roce Zemřel nedlouho poté, v roce 1920, ve věku dvaceti devíti let.

17 Jen krátce se zastavme u kouřících komínů Bohuslava Wünsche ( ), který je s Kolínem spjat snad jen tímto obrazem. Přesto jsem tohoto žáka Vojtěcha Hynaise mezi Kolíňáky zařadil. Líbí se mi. Bohuslav Wünsch: Kolín, 20. léta 20. stol.

18 Bylo město a říkalo se mu Kolín; lhostejno, zda se mu teď vůbec nějak říká a je-li dosud na světě. To město bylo šedivé, smutně a trochu studeně šedivé. Za noci bývalo pustě černé, aţ tma skučela hladovou úzkostí Tam dítě před svým šestým rokem uvidělo zákoutí domů, fabrik a polí, která po mnoha letech, po dvaceti i po třiceti, znovu byla uviděna a poznána v Maeterlinckovi, Verlainovi, Quinceyovi a na obrazech Rouaultových. Ze zestárlých průčelí předměstských fabrik, z povrţeného paţitu stavenišť, ze zevnějšku odraných dětí a stařen čišela prvotní nezapomenutelná úzkost Jaroslav Durych: Vzpomínky z mládí. Praha 1928

19 Bylo město a říkalo se mu Kolín; lhostejno, zda se mu teď vůbec nějak říká a je-li dosud na světě. To město bylo šedivé, smutně a trochu studeně šedivé. Za noci bývalo pustě černé, aţ tma skučela hladovou úzkostí Tam dítě před svým šestým rokem uvidělo zákoutí domů, fabrik a polí, která po mnoha letech, po dvaceti i po třiceti, znovu byla uviděna a poznána v Maeterlinckovi, Verlainovi, Quinceyovi a na obrazech Rouaultových. Ze zestárlých průčelí předměstských fabrik, z povrţeného paţitu stavenišť, ze zevnějšku odraných dětí a stařen čišela prvotní nezapomenutelná úzkost Jaroslav Durych ( ) český prozaik, básník, dramatik a esejista; část dětství proţil ve stínu kolínských komínů

20 Zdenek Rykr: Ţelezniční most v Kolíně, kolem roku 1923

21 Zdenek Rykr: Tovární čtvrť u nádraţí, 1926

22 Komíny na obrazech Zdenka Rykra nacházíme často. Někdy jsou nenápadné, jindy tvoří ústřední motiv. Zdenek Rykr ( ), člen pařížského Salónu Nadnezávislých, patří mezi přední české malíře. Je znám také jako scénograf a propagační grafik. Možná více než svými obrazy se proslavil reklamními pracemi pro čokoládovnu Orion-Maršner. Jím navržený obal na Kofilu se s určitými obměnami používá dodnes. Zdenek Rykr

23 Nebylo ještě vilové čtvrti, nebylo pyšného nového mostu a labské regulace, bylo to malé, napěchované, nevzhledné město s nepěkným dvojnádraţím a s výhodou i nevýhodou blízkosti ku Praze, kam se obyčejným vlakem jezdilo dvě a půl hodiny, takţe i jména všech zastávek a stanic na té nekonečné trati hluboko se vryla do pasaţérovy paměti. Ale co je ve vzpomínkách viditelné nejzřetelněji, jsou továrny a jejich komíny... Otokar Fischer: Můj Kolín. Kolín 1937

24 Nebylo ještě vilové čtvrti, nebylo pyšného nového mostu a labské regulace, bylo to malé, napěchované, nevzhledné město s nepěkným dvojnádraţím a s výhodou i nevýhodou blízkosti ku Praze, kam se obyčejným vlakem jezdilo dvě a půl hodiny, takţe i jména všech zastávek a stanic na té nekonečné trati hluboko se vryla do pasaţérovy paměti. Ale co je ve vzpomínkách viditelné nejzřetelněji, jsou továrny a jejich komíny... Otokar Fischer ( ) literární vědec, překladatel, básník a dramatik; narozen v jedné z mnoha kolínských továren

25 Jan Čart: Kolínské nádraţí, 20. léta 20. stol.

26 Kolínu říká se český Manchester, továrny rostou a dnes na 60 komínů trčí jako prsty k nebi, ţe zde se potem světí práce a nádraţí kolínské na pět stran rozesílá do celého světa jejich výrobky Josef Štolba: Kolín v historii. JAS rodinný obrázkový týdeník, roč. IV, č. 15. Praha 1930

27 Vladimír Ringes: Kolín, 1941 Komíny se staly přirozenou součástí Kolína. Najdeme je skoro na všech obrazech města. Jsou většinou nenápadné, jako na těchto malebných akvarelech již zmíněného Vladimíra Ringese, žáka profesorů Jaroslava Bendy a Františka Kysely, z roku Ale jsou tu...

28 Vladimír Ringes: Kolín, 1941

29 Josef Pýcha: Továrny v Kolíně, 1949

30 Ovšem někdy komíny dominují... Tak jako na obrazech kolínského výtvarníka Josefa Pýchy ( ), ţáka profesorů Oldřicha Blaţíčka, Cyrila Boudy, Josefa Sejpky, Hanuše Folkmanna a Karla Pokorného. Pýcha v letech působil jako učitel na kolínském gymnáziu, které ovšem za krátkou dobu jeho působení několikrát změnilo název... Josef Pýcha: Továrny v Kolíně, 1949

31 Dokonalosti dosáhl Josef Pýcha na této skice z poloviny 50. let. Chrám sv. Bartoloměje skromně ustupuje do pozadí. A v popředí jiţ jen kouřící komíny kolínských podniků. Inu, psala se padesátá léta... Ale přesto, není to pěkné? Josef Pýcha: Pohled na Kolín, před rokem 1957

32 Komíny kolínské Lučebky jsme jiţ viděli na obrazech Rudolfa Mazucha. Tentokrát se k ní vracíme na kresbě kolínského výtvarníka Jaroslava Mentla (1900-?) z roku Byť se psala padesátá léta, dýchá na nás romantika poklidného Polabí... S komíny, samozřejmě. Jaroslav Mentl: Krajina u Kolína, 1954

33 Končíme tímto obrazem Jana Havránka z 60. let 20. století. Kolínské komíny začaly postupně mizet a i na obrazech se s nimi setkáváme stále méně... Jan Havránek: Ţelezniční most a elektrárna v Kolíně, 60. léta 20. století

34 Předchozí obraz jsem si vybral záměrně, je na něm kolínská elektrárna. A tak na úplný závěr malý bonbónek komín kolínské elektrárny na fotografiích dvou úžasných kolínských fotografů Jaromíra Funkeho a Eugena Wiškovského.

35 Jaromír Funke: Kolínská elektrárna,

36 Jaromír Funke: Kolínská elektrárna,

37 Jaromír Funke: Kolínská elektrárna,

38 Jaromír Funke ( ) jedna z nejvýznamnějších osobností české avantgardní fotografie dvacátých a třicátých let. Narodil se ve Skutči, kde byl jeho otec na praxi jako advokátní koncipient, ale již v prvním roce jeho života se rodina navrátila do Kolína.V našem městě poté prožil celé dětství a mládí a pravidelně se do něho vracel ke svým rodičům a přátelům.

39 Eugen Wiškovský: Kolínská elektrárna, 1934

40 Eugen Wiškovský ( ). Rodák ze Dvora Králové, v letech profesor francouzštiny a němčiny na kolínském gymnáziu. I on patří mezi přední představitele meziválečné fotografické avantgardy. Mimo fotografování se zabýval také lingvistikou a psychologií, překládal Freudovo dílo.

41 Toto je podoba komínu kolínské elektrárny dnes (krom oné sochy, tu jsem si s dovolením vypůjčil z úvodní fotografie Jaromíra Funkeho). Mluvili jsme o komínech v dílech výtvarníků, tentokrát se ale výtvarné dílo dostalo na komín... A rozpoutalo vášnivou diskuzi Osobně to považuji za nešťastnou degradaci komínu, který tvoří součást jednoho z nejzajímavějších a nejkvalitnějších příkladů moderní meziválečné funkcionalistické architektury od geniálního českého architekta Jaroslava Fragnera. Ale abych nekončil úplně pesimisticky, snad jednou motýli z kolínského komína odletí na nějakou louku, kam ostatně patří, a komín bude zase jen komínem. Být jen komínem totiž není vůbec špatné, naopak! A to je úplný konec