Úvod do studia práva. Doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D.

Transkript

1

2

3

4 Doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D. Úvod do studia práva Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Odborní recenzenti: Doc. JUDr. Zbynìk Švarc, Ph.D. JUDr. Milena Soušková, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vìdecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovìdná redaktorka Mgr. Andrea Bláhová Sazba Milan Vokál Poèet stran 192 První vydání, Praha 2010 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o. Èeské Budìjovice Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo fotobanka allphoto ISBN Upozornìní Všechna práva vyhrazena. Žádná èást této publikace nesmí být reprodukována a používána v elektronické podobì, kopírována a nahrávána bez pøedchozího písemného souhlasu nakladatele.

5 Obsah O autorovi...11 Úvodní slovo recenzentù...13 Slovo úvodem Právo pojem, význam a stát Pojem práva Význam práva Funkce práva Právní vìdomí Typy právní kultury Právo a morálka Právo a stát Stát obecnì Znaky státu Funkce státu Formy státu Forma vlády Uèlenìní státu Státní režim Prameny práva Obecnì Mezinárodní smlouvy Rozhodnutí Ústavního soudu Sbírka zákonù a Sbírka mezinárodních smluv Právní normy Pojem Struktura právních norem Druhy právních norem Platnost a pùsobnost právních norem Platnost právních norem Pùsobnost právních norem Systém práva Právo veøejné a soukromé Právo veøejné Právo soukromé Právo se smíšenou povahou Právo hmotné a procesní Právo hmotné Právo procesní

6 4.3 Právo mezinárodní a vnitrostátní Vývoj práva (historická geneze) Nejstarší období Starovìké Øecko Právo starovìkého Øíma Øím v dobì královské (8. 5. století pø. n. l.) Øím v dobì republiky (5. 1. stol. pø. n. l) Øím v dobì císaøské (1. stol. pø. n. l. 5. stol. n. l.) Právo za feudalismu Ranì feudální právo na území Èech Období feudální rozdrobenosti Právo za husitského revoluèního hnutí, pøedevším v letech Právo v období stavovské monarchie (15. stol. do poèátku tøicetileté války) Právo v období absolutní monarchie u nás (od tøicetileté války do roku 1848) Právo v období kapitalismu ( ) Právo èeskoslovenské do druhé svìtové války Právo za okupace v letech Právo v letech Právo letech Právo po roce Právní vztahy Právní vztahy, pojem, pøedpoklady a prvky Právní skuteènosti Právní jednání Protiprávní jednání (delikty) Právní události Protiprávní stavy Èas jako právní skuteènost Právní skuteènosti podle potøeby jejich dùkazu Prvky právních vztahù Subjekty právních vztahù Objekt právních vztahù Obsah právních vztahù Druhy právních vztahù Obecná charakteristika druhù právních vztahù Závazkové právní vztahy Vìcnìprávní právní vztahy Spoleèné jmìní manželù Výklad (interpretace) práva Obecnì o výkladu práva Výklad práva podle subjektu, který výklad provádí Výklad podle zpùsobù a metod výkladu Výklad podle smyslu právní normy a jejího slovního vyjádøení

7 7.5 Výklad práva podle dosahu výkladu Použití analogie v právu Uskuteèòování práva, aplikace práva Obecnì o uskuteèòování (pùsobení) práva Aplikace práva Proces aplikace práva Individuální právní akty Jiná èinnost státních orgánù Uvážení státního orgánu pøi aplikaci právní normy Zákonnost Pojem, záruky zákonnosti Systém právních záruk zákonnosti v ÈR Náprava vadných právních aktù Neplatnost právních úkonù Dozor a kontrola Rozhodování sporù Donucení Právní odpovìdnost Právní odpovìdnost Pojem odpovìdnosti jako sociálního jevu Obecnì o právní odpovìdnosti Funkce právní odpovìdnosti Preventivní funkce právní odpovìdnosti Reparaèní funkce právní odpovìdnosti Represivní funkce právní odpovìdnosti Pøedpoklady vzniku právní odpovìdnosti Protiprávní jednání, protiprávní stav v právní odpovìdnosti Negativní dùsledek protiprávního jednání (stavu) Kauzální nexus Zavinìní v právní odpovìdnosti Druhy právní odpovìdnosti Odpovìdnost podle charakteru spoleèenských vztahù, k jejichž ochranì slouží Odpovìdnost podle pøedpokladù jejího vzniku Odpovìdnost podle toho, kdo nese nepøíznivé právní následky Závazková a mimozávazková odpovìdnost Trestní odpovìdnost Pojem Skutková podstata trestného èinu Vývojová stadia trestné èinnosti Okolnosti vyluèující protiprávnost jednání Tresty Obecné zásady pro ukládání trestù Druhy trestù a výjimeèný trest Nepodmínìný trest odnìtí svobody Domácí vìzení

8 Výkon trestu obecnì prospìšných prací Propadnutí majetku Penìžitý trest Propadnutí vìci nebo jiné majetkové hodnoty Zákaz èinnosti Zákaz pobytu Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné spoleèenské akce Ztráta èestných titulù nebo vyznamenání Ztráta vojenské hodnosti Vyhoštìní Ochranná opatøení Ochranné léèení Zabezpeèovací detence Zabrání vìci nebo jiné majetkové hodnoty Ochranná výchova Zahlazení odsouzení Právo procesní Obèanské soudní øízení (civilní proces) Druhy øízení Základní principy civilního procesu Subjekty civilního procesu Podmínky øízení Øízení v prvním stupni Rozhodnutí soudu Opravné øízení Øízení exekuèní (výkon rozhodnutí) Trestní právo procesní Obecnì o trestním øízení Základní zásady trestního øízení Subjekty trestního øízení Stadia trestního øízení Správní øízení Formy èinnosti veøejné správy a pùsobnost správního øádu Charakteristika správního øízení Základní zásady èinnosti správních orgánù a další zásady týkající se správního øízení Subjekty správního øízení Fáze a stadia správního øízení Ústavní poøádek obèanù ÈR Obecná ustanovení Listiny Základní lidská práva a svobody Každý je zpùsobilý mít práva Právo na život Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí Osobní svoboda Zákaz nucených prací nebo služeb

9 Právo na zachování lidské dùstojnosti èlovìka, osobní cti, dobré povìsti a ochranu jeho jména Právo vlastnické Nedotknutelnost obydlí Listovní tajemství, tajemství jiných písemností a záznamù, tajemství pøepravovaných zpráv Svoboda pohybu a pobytu Svoboda myšlení, svìdomí a náboženského vyznání, vìdeckého bádání a umìlecké tvorby Právo svobodného projevu náboženství nebo víry Politická práva Svoboda projevu a právo na informace Svoboda sdružovací Právo shromažïovací Právo petièní Právo volební Práva hospodáøská, sociální a kulturní Právo na svobodnou volbu povolání, podnikání a další práva Právo na rùzné formy zabezpeèení Ochrana rodiny Právo na vzdìlání Další práva Práva národnostních a etnických menšin Použitá literatura Rejstøík...187

10

11 O autorovi 11 O autorovi Doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D. (1943) Absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze v letech , tamtéž v letech postgraduál sociálnì-právního zamìøení. Od roku 1980 uèí na Vysoké škole ekonomické (katedra podnikového a evropského práva), nejdøíve jako odborný asistent, od roku 1996 jako docent (titul Ph.D. získal v roce 1998). Pedagogicky pùsobil i na jiných vysokých školách státních (Hospodáøská fakulta Technické univerzity Liberec) i soukromých (Vysoká škola hotelová, Praha; Bankovní institut vysoká škola, Praha; Vysoká škola aplikovaného práva, Praha; apod.). V letech byl prodìkanem pro vìdeckou práci na Fakultì mezinárodních vztahù VŠE. Kromì teorie práva se zamìøuje na problematiku pracovnìprávní a školské legislativy. V letech byl èlenem Legislativní rady vlády ÈR. Je autorem øady uèebnic, uèebních pomùcek, odborných èlánkù a monografií (napø. Tzv. Benešovy dekrety, pøedpoklad jejich vzniku a jejich dùsledky vydané nakladatelstvím Oeconomia v roce 2004).

12

13 Úvodní slovo recenzentù 13 Úvodní slovo recenzentù Publikace doc. Spirita je zpracována pøehlednì, je ètivá, zahrnuje i nìkteré nezbytné problémy z ústavního práva a státovìdy. Jedná se o publikaci, která pro neprávnické vysoké školy a vyšší odborné školy bude velmi pøínosnou uèební pomùckou pøi studiu základních právních pojmù a jejich souvislostí. Pøedností této publikace je, že se v ní objevují i kapitoly z dìjin práva, èímž je výklad teoretických pojmù zkvalitnìn. Doc. JUDr. Zbynìk Švarc, Ph.D. vedoucí katedry podnikového a evropského práva Vysoká škola ekonomická v Praze Úvod do studia práva je další publikací tohoto dlouholetého pedagoga a èlena katedry podnikového a evropského práva na Fakultì mezinárodních vztahù VŠE v Praze. Uèebnic èi uèebních pomùcek v oblasti teorie práva (ale také v oblasti školské legislativy a oblasti pracovního práva) napsal autor za posledních tøicet let velké množství, avšak tato uèebnice je specifická zaøazením kapitoly Vývoj práva, kde je studentùm a ètenáøùm podána historická geneze práva od nejstaršího období (Chamurapiho zákoník) až po souèasnost. Cílem této publikace je pøedstavit ètenáøùm nìkteré podstatné znaky z teorie práva, uvádìné zde spíše populární formou, aby byly srozumitelné i neprávníkùm. Publikace mùže velmi dobøe sloužit k výuce právních disciplin na vysokých školách neprávnických, na vyšších odborných školách i jako pøíruèka pro zájemce z øad obèanù. JUDr. Milena Soušková, Ph.D. katedra podnikového a evropského práva Vysoká škola ekonomická v Praze

14

15 Slovo úvodem 15 Slovo úvodem Tato uèební pomùcka pøedstavuje posluchaèùm i ètenáøùm nìkteré podstatné znaky teorie práva (pojem právo, prameny práva, právní normy, výklad a uskuteèòování práva, právní vztahy, zákonnost a právní odpovìdnost), ale také pøibližuje nìkteré aspekty vývoje dìjin práva (jednak øímského, jednak pochopitelnì èeského) a pøedevším rozbor základních lidských práv tak, jak jsou uvedena v Listinì základních práv a svobod ÈR. Publikace je urèena jako støedním, tak vysokým školám neprávnického charakteru, ale i každému, kdo má o tuto problematiku zájem. Pøi vzpomínce na svého mladého kolegu a pøítele dovoluji si tuto publikaci vìnovat pøedèasnì zemøelému JUDr. Zdeòkovi Šedému, se kterým (a spolu s JUDr. Ing. Bohuslavem Rychterou) jsme podobnou uèebnici napsali zhruba pøed deseti lety pro Hospodáøskou fakultu Technické univerzity Liberec. Dále bych rád podìkoval svým kolegyním doc. JUDr. Ivì Chvátalové, CSc., a JUDr. Marii Èeškové, Ph.D, za pomoc s kapitolou 11 této publikace a také paní Helenì Furišové za technickou spolupráci.

16

17 Právo pojem, význam a stát Právo pojem, význam a stát 1.1 Pojem práva Každá vìtší èi menší spoleènost si vytyèuje urèitá pravidla chování, kterým jsou lidé, žijící v této spoleènosti a vstupující do øady vzájemných vztahù, podøízeni. Tato pravidla mají rùzný charakter, který úzce souvisí s vývojem spoleènosti, její úrovní, kulturou, tradicemi apod. Jsou to napøíklad mravní zásady, jež se po dlouhá léta vytváøejí pùsobením urèitých pøírodních, sociálních a filozofických jevù a které vìtšina lidí dobrovolnì akceptuje, neboť je pøesvìdèena o jejich správnosti. Nicménì jiní lidé mohou mít i odlišný názor, ať už z neznalosti, nebo úmyslnì; ti pak tyto mravní zásady nerespektují, neøídí se jimi, ba dokonce jimi pohrdají. Stát, jako nejvìtší organizace spoleènosti a jako politická organizace spoleènosti, je také takovým konglomerátem lidí, kde panuje øada ekonomických a spoleèenských rozporù. Ty však vyžadují ještì jiná než mravní (morální) pravidla chování: taková, která by stanovil stát s ohledem na prosazování své hospodáøské a sociální politiky, jejichž dodržování by bylo pro všechny obèany, ale i instituce a státní orgány závazné, a koneènì takové, jejichž nedodržování by bylo státem sankcionováno. Lze tedy øíct, že právo je soubor pravidel chování, vytvoøený státem v urèité zvláštní formì. Tato pravidla chování jsou na rozdíl od jiných pravidel chování (mravních, náboženských, politických, vnitropodnikových apod.) státem vynutitelná. To znamená, že každý je povinen se tìmito pravidly chování øídit, nechce-li riskovat, že na nìho dopadnou prostøedky státního donucení, která jsou v tìchto pravidlech chování zakotvena jako následek jejich porušení. Tato pravidla jsou obecnì závazná, takže i ten, kdo má jiný subjektivní názor na správnost nebo nesprávnost zakotveného chování, je musí respektovat. V tomto pøípadì mluvíme o právu ve smyslu objektivním. Vedle takto definovaného pojmu práva mùžeme hovoøit ještì o právu ve smyslu subjektivním. Jde o míru možného chování, která vyplývá z urèitého obsahu konkrétního právního vztahu a je zpravidla definována jako souhrn oprávnìní èlovìka v tomto konkrétním právním vztahu, a to vedle jeho povinností. 1.2 Význam práva Každá spoleènost lidí (rodina, škola, stát apod.) pøedstavuje tu více, tu ménì složitý mechanismus, který ke svému fungování potøebuje urèitou regulaci. Ta spoleènosti zajišťuje øád a poøádek. Takovou regulací jsou pøedevším výše uvedená pravidla hry, která si stát vytváøí jako prostøedek ochrany, zformování a upøesnìní spoleèenských vztahù, v nichž je tøeba mnohdy øešit urèité politické a sociální rozpory a z n ich vyplývající konfliktní situace. Ovšem na druhé stranì øešení konfliktních situací nemùže být provádìno jakýmkoli zpùsobem, ale zpùsobem kultivovaným, demokratickým. To znamená, že právo stanoví míru povinností a oprávnìní nejen obèanùm a institucím (právnickým osobám), ale i státu ve vztazích mezi ním a obèany a tìmito institucemi.

18 18 * Úvod do studia práva 1.3 Funkce práva Jak již bylo øeèeno, hlavním úèelem (cílem) práva je regulace spoleèenských vztahù ve státì a spoleènosti. Do popøedí vystupuje pøedevším ochrana lidského života, ochrana vlastnictví, dìlba práce apod. Právo také pùsobí jako nástroj øízení státu, i když nemá konstantní charakter a je vždy poplatné souèasným politickým a ekonomickým vztahùm ve státì. Je vytvoøeno tak, aby pokud možno jednoduše a bezproblémovì umožòovalo realizaci tìchto vztahù nastínìných tìmi, kteøí momentálnì stojí v èele státní moci. Pøi zmìnì tohoto vùdèího postavení ve státì se mìní i když opoždìnì i právo. Další funkcí práva je funkce kontrolní. Má za úkol kontrolovat, zdali je spoleèenské dìní v souladu s objektivním právem; není-li, mùže stát v intencích práva uplatòovat sankce (právo je státem vynutitelné). Úplnì jinou funkcí práva je funkce výchovná. Ta má za úkol pouèit subjekty (úèastníky) právních vztahù, jak je tøeba se chovat, jednat apod. Právo nìco naøizuje, nìco doporuèuje, nìco ponechává nám obèanùm na naší vùli. A tak podle èl. 2 odst. 4 Ústavy ÈR, potažmo èl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, každý obèan mùže èinit vše, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen èinit to, co zákon neukládá. Na rozdíl napø. od státních orgánù, které mohou èinit jen to a jen v pøípadech, v mezích a zpùsoby, které stranoví zákon (èl. 2 odst. 3 Ústavy ÈR). Právo je tedy zdroj informací, které mají usnadòovat obèanùm, institucím a státním orgánùm rozhodování, snazší orientaci v budoucích situacích apod. 1.4 Právní vìdomí Jedním z faktorù ovlivòujících dodržování nebo porušování práva je právní vìdomí.v n ejširším smyslu se do pojmu právní vìdomí zahrnuje i samo platné právo. Vìtšinou se však používá termínu právní vìdomí v užším slova smyslu, tj. tak, jak dále uvádíme. Právní vìdomí, tj. pøedstava o právu a názory na právo, má dvì strany: 1. Je to pøedevším znalost práva, resp. pøedstavy lidí o platném (pozitivním, tj. státem vytvoøeném èi uznávaném) právu, o tom, co je právní a co je protiprávní (z hlediska platného práva), o tom, jaké chování je právnì vynutitelné státní mocí. Už vzhledem ke složitosti platného práva (zvláštì v moderní dobì) se tyto pøedstavy nemusí krýt s platným právem a také se s ním èasto nekryjí. Vìdomí platného práva je ovšem jedním z pøedpokladù toho, aby právní normy co možná úèinnì ovlivòovaly lidské chování, které upravují. V moderním státì se také peèuje o to, aby znalost platného práva byla formálnì všem dostupná. Tak napø. když jsou pramenem práva pøedevším normativní akty státních orgánù, vyhlašují se tyto akty v úøedních sbírkách právních pøedpisù a sbírky pak musí být stanoveným zpùsobem veøejnì pøístupné. V souvislosti s rozvojem informaèních technologií lze Sbírku zákonù a Sbírku mezinárodních smluv ÈR obsahující právní pøedpisy ÈR vyhledat i na Internetu. Dále se vydávají sbírky vybraných soudních rozhodnutí, což má význam zvláštì ve státech, kde jedním z pramenù práva je soudní precedent apod. Tyto sbírky ovšem nejsou lidovou èetbou. Lidé se o platném právu vìtšinou dovídají zprostøedkovanì (z tisku, rozhlasu, televize, z rùzných ústních podání), èasto zkušenostnì,

19 Právo pojem, význam a stát 19 na základì individuálních pøípadù vlastních èi z líèení druhých, spíše než na základì obecného seznámení s obsahem právních norem. V závislosti na stupni kulturnosti bývají tyto pøedstavy o platném právu více èi ménì neúplné, nepøesné, zkreslené nebo jednostranné. Pokud se ovšem týká aplikace práva (zvláštì pøi stanovení odpovìdnosti za porušení práva), právo vychází ze zásady (s rùznými modifikacemi a zmírnìními v nìkterých právních vztazích), že ignorantia iuris non excusat (neznalost práva neomlouvá), popøípadì z fikce, že subjekt práva mìl a mohl znát platné právo (právní vìdomí de lege lata). 2. Druhou stránkou právního vìdomí jsou názory na to, co je spravedlivé a co nespravedlivé, resp. co a jak by mìlo èi nemìlo být regulováno prostøednictvím práva, jaké zájmy èi hodnoty by právo mìlo zajišťovat nebo potlaèovat apod. Bìží tedy o hodnocení platného práva jako dobrého nebo špatného z hlediska tìch èi onìch zájmù nebo hodnot. Jde buï o ztotožnìní s požadavky, jež platné právo klade na lidské chování (akceptace práva), anebo o pøedstavy o spravedlnosti, které se v tom èi onom smìru nebo stupni rozcházejí s tím, co stanoví platné právo. Mezi faktory, jež ovlivòují realizaci práva, pak tedy patøí nejen znalost práva, správnost pøedstav o tom, co platí jako právo, ale i stupeò akceptace práva. Ve vìdomí lidí se právní ideje prolínají s jinými spoleèenskými normami a postuláty (politickými, mravními, náboženskými aj.) a tyto normy rovnìž ovlivòují chování lidí. Pro právní politiku má obzvláštní význam zjišťovat, zda èi do jaké míry je vìdomí lidí v souladu nebo v rozporu s právem (právní vìdomí de lege ferenda). Právní normy je však nutno odlišovat od názorù na právo, od jiných (politických, mravních, náboženských, aj.) norem èi postulátù. Ty nejsou jednotné ve spoleèenském vìdomí se projevuje vždy pluralita divergentních politických a mravních požadavkù a norem. Specifikum pozitivního práva v soudobém právním státu spoèívá v obecné, jednotné a rovné závaznosti jeho norem. Obsahovì se právní normy namnoze shodují s jinými normami regulujícími chování. Z tohoto hlediska jsou nejpøíbuznìjší mravní normy. Právo se èasto oznaèuje za minimum mravnosti. (I když je tomu dnes opravdu tak?) Ne všechny normy odpovídají panujícímu mravnímu vìdomí, jsou však vyjadøovány též ve formì práva a stávají se tak právnì závaznými, èímž ovšem zpìtnì ovlivòují dané mravní hodnoty. Právo bývá mnohdy pøísnìjší než morálka, pokud jde o následky porušení pravidel (vynutitelnost státní mocí a zejména právní sankce). Proto musí být zároveò ménì pøísné než morálka, pokud jde o nároènost požadavkù kladených na lidské chování. 1.5 Typy právní kultury Pojem právní kultura má podle Gerlocha dva významy: 1. pøedevším pøedstavuje souèást lidské kultury, je to jedenz pojmù vyjadøujících míru vyspìlosti lidské civilizace tu lze posuzovat pøedevším podle úrovnì tvorby, interpretace a aplikace práva v tom kterém státì; 2. zpùsob tvorby, interpretace a aplikace právních norem.

20 20 Úvod do studia práva Podle toho mùžeme dìlit typy právní kultury na: A. kontinentální typ; B. angloamerický typ; C. islámský typ. Ad A) Kontinentální typ právní kultury je odvozen z øímského práva a také od pøirozenoprávní teorie z pøelomu 18. a 19. století. Vyznaèuje se zejména dùrazem na psané právo. Základním pramenem této kultury je zákon. Ad B) Angloamerický typ právní kultury nacházíme pøedevším ve Velké Británii, USA apod. Základ tohoto typu právní kultury vznikl ve Velké Británii, pøedevším na základì common law a equity. Vyznaèuje se tím, že vedle psaného práva (zákonù) se zde uplatòují také soudní precedenty, právní obyèeje apod. Ad C) Islámský typ právní kultury je demonstrován úzkým spojením právních pravidel s pravidly náboženskými a etickými. Formálními prameny islámského práva jsou korán apod. Vyznaèuje se velmi odlišnými prvky od kontinentálního práva, jako napø. nerovné postavení mužù a žen, tìlesné tresty apod. 1.6 Právo a morálka Z ustanovení øady filozofických slovníkù se dozvídáme, že pojem morálka (z latinského mos = mrav nebo moralis = mravní) je jakási schopnost lidského jedince øídit se ve všech úkonech tzv. svìdomím, tj. posuzováním veškerých lidských záležitostí z hlediska rozlišování dobra a zla, to znamená užiteèností a neužiteèností nejen nìèeho objektivnì daného, ale jakožto takového zámìrnì chtìného lidským subjektem. V širším slova smyslu pojem morálka v podstatì pøedstavuje soubor onìch pravidel vzájemného chování, považovaný v tom kterém prostøedí a dobì samotnou silou tradice a spoleèenské konvence (nikoli tedy právnì kodifikovaným zpùsobem) za zavazující individuální svìdomí každého jedince. Morálka je tedy souborem jakýchsi obyèejových tradic majících historický vývoj, je ohleduplnìjší než právo a není zpravidla ovlivnìna politikou (pokud nepøistoupíme na degradaci tohoto pojmu, jako byla tøeba socialistická morálka ). Právo, které je nástrojem øízení státu a spoleènosti v nìm, by mìlo být alespoò minimem morálky, i když je vždy ovlivnìno politikou, a zároveò by mìlo zajistit vynutitelnost plnìní závazkù, což morálka fakticky nemùže; ta mùže toto naplnìní pouze prostøednictvím veøejného mínìní odsoudit. 1.7 Právo a stát Stát obecnì Právo je úzce spjato se státem, protože tvoøí jeden z charakteristických rysù státu. Co je to stát? Jaká je jeho úloha?