R O Z H O D N U T Í. žádosti o poskytnutí informací se odmítají. O d ů v o d n ě n í :

Transkript

1 GENERÁLNÍ FINANČNÍ ŘEDITELSTVÍ Lazarská 15/7, Praha 1 Odbor komunikace Č. j /18/ Vyřizuje: Mgr. Kateřina Bloudková Tel.: podatelna@fs.mfcr.cz ID datové schránky: p9iwj4f R O Z H O D N U T Í Generální finanční ředitelství, coby povinný subjekt (dále jen povinný subjekt ), dle ustanovení 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím ), posoudilo a rozhodlo v souladu s ustanovením 8a, 8b, 15 odst. 1 a 20 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím a dle ustanovení 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen správní řád ), o žádostech Ing. Marka Čolase, nar. dne, trvale bytem Fryčovice 745, Fryčovice (dále jen žadatel ), doručené dne , naše č. j /18 a doručené dne 24. srpna, naše č. j /18 (dále jen žádost ), takto: žádosti o poskytnutí informací se odmítají. O d ů v o d n ě n í : Zákon o svobodném přístupu k informacím zajišťuje právo veřejnosti na informace, které mají k dispozici státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i další subjekty, které rozhodují na základě zákona o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Tyto povinné subjekty jsou zákonem zavázány především k tomu, aby zveřejňovaly základní standardní informace o své činnosti automaticky tak, aby byly všeobecně přístupné. Ostatní informace, které mají k dispozici, vydají povinné subjekty na požádání žadatele, tzn. každé fyzické nebo právnické osoby. Výjimkou z tohoto pravidla jsou informace, jejichž poskytnutí zákon výslovně vylučuje nebo v nutné míře omezuje. Žadatel ve své žádosti doručené dne žádal: 1. jaké byly za duben 2018 vyplaceny odměny Ing. Břetislavovi Šafarčíkovi Ph.D., vedoucímu oddělení I, odbor kontrolní, Územní pracoviště Ostrava III 2. jaké byly za duben 2018 vyplaceny odměny Ing. Stanislavu Friedelovi, řediteli sekce Územní pracoviště Ostrava III 3. jaké byly za duben 2018 vyplaceny odměny Ing. Ivaně Köcherové, řediteli odboru kontrolního, sekce Územní pracoviště Ostrava III Žadatel ve své žádosti doručené dne žádal: - jaké byly za duben 2018 vyplaceny odměny jednotlivým pracovníkům zařazeným na Územní pracoviště Ostrava III.

2 Č. j.: 70404/18/ strana 2 (celkem 5) Povinný subjekt žádost posoudil, a rozhodl o odmítnutí žádosti rozhodnutím č. j /18, ze dne podle 8a a 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Žadatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolání bylo se spisovým materiálem doručeno nadřízenému orgánu, tedy Ministerstvu financí. Nadřízený orgán rozhodl dne rozhodnutím č. j. MF-20895/2018/ o zrušení rozhodnutí č. j /18. Povinný subjekt obě žádosti posoudil, a rozhodl o odmítnutí žádostí podle 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, protože jde o ochranu osobních údajů fyzických osob, byť služebníků ve služebním poměru (dále jen zaměstnanec ). Zároveň rozhodl podle 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, jelikož požadovaná informace není informací o poskytovaných prostředcích, se kterými hospodaří povinný subjekt, která by byla žádána ve veřejném zájmu. Toto rozhodnutí je proto odpovědí na žádost naše č. j /18, doručené dne 24. srpna 2018, a zároveň je vypořádáním rozhodnutí MF č. j. MF-20895/2018/ k rozhodnutí o odmítnutí č. j /18 žádosti naše č. j /18 ze dne 30. května 2018, neboť se z pohledu obecné logiky i z pohledu právního jedná o stejnou věc, byť je žadatelem formulována rozdílně. To však na její podstatě, a tím pádem i jejím posouzením, nic nemění. K poskytování informací o platech státních zaměstnanců vydal Ústavní soud svůj nález, č. j. IV. ÚS 1378/16, ze dne 17. října 2017, který v článku 125 definoval test proporcionality, který musí být proveden při každé žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kde se žadatel dotazuje na platy nebo odměňování zaměstnanců. Výše uvedený článek 125 říká: Povinná osoba může odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance vyžádané na základě ustanovení 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa ; d) informace existuje a je dostupná. Nejsou-li všechny tyto podmínky splněny, potom odmítnutí poskytnout žadateli informaci o platu a odměnách zaměstnance není porušením povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt tedy zvažoval, zda by uvedené podmínky mohly být naplněny a s ohledem na výše uvedené, zejména proto, že se jedná o ojedinělou žádost na výši odměn konkrétních zaměstnanců, kdy je žadatel osobně zainteresován, dospěl povinný subjekt k závěru, že výše uvedené není naplněno. Podrobným posouzením míry naplnění podmínek jednotlivých podmínek dospěl povinný subjekt k následujícím závěrům. Dotaz žadatele směřuje k příliš malému srovnávacímu vzorku na to, aby bylo jakkoliv možné zahájit objektivní diskuzi o věcech veřejného zájmu, v tomto případě o účelném nakládání s veřejnými prostředky. Jedná se o údaj vytržený z celkového kontextu a jako takový je tento údaj zcela lichý pro naplnění první premisy. Je rovněž zjevné, že požadovaná informace se z podstaty věci nemůže týkat veřejného zájmu. Jedná se o objem odměn, které se rozdělují podle kvality odvedené práce mezi

3 Č. j.: 70404/18/ strana 3 (celkem 5) jednotlivé zaměstnance. Celkový objem odměn pro daný rok však zůstává konstantní. Variabilní je pouze procentuální rozdělení daného konstantního objemu mezi jednotlivé zaměstnance. Jelikož se jedná o nenárokovou složku mzdy, je výše konkrétní odměny pro konkrétního zaměstnance posuzována jeho nadřízeným v souladu s platnou legislativou. Nic z toho se však jakkoliv netýká veřejného zájmu; dotčeni, ať už v pozitivním či méně pozitivním smyslu slova, jsou pouze konkrétní zaměstnanci veřejné správy. Žadatel dále nesplňuje premisu pro roli společenského hlídacího psa. Z posloupnosti jeho dotazů je zjevný výhradně jeho osobní zájem, nikoliv zájem veřejný, neboť jeho dotazy směřují primárně na osoby, jimž je podřízen, druhotně pak na ostatní kolegy na stejném územním pracovišti. Z jeho dosavadních dotazů je zjevná osobní zainteresovanost na získání informací o konkrétních osobách, kterou postupně tlumí obecnějšími dotazy. Ani jejich forma a obsah však stále nemohou svojí povahou, byť jen vzdáleně, navodit iluzi, že se jedná o dozor veřejnosti. K poslednímu kritériu určenému Ústavním soudem povinný subjekt pouze podotýká, že informacemi disponuje. Povinný subjekt z výše uvedených důvodů dospěl k názoru, že v tomto případě převažuje právo na ochranu soukromí fyzické osoby nad právem na informace. Cíle veřejné kontroly nad nakládání s veřejnými prostředky lze dosáhnout i jinými prostředky, než zásahem do práv výše uvedených zaměstnanců. Lze rovněž poukázat na další nový nález Ústavního soudu IV. ÚS 1200/16 ze dne 3. dubna 2018, ve kterém Ústavní soud odkázal, mj., na čl. 10 LZPS a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručujících právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a právo na informační sebeurčení, které umožňuje jednotlivci rozhodovat o datech o něm shromažďovaných, zpracovaných a dále šířených, kde Ústavní soud říká: Právo na poskytnutí informací ve veřejném zájmu není neomezitelné. Pokud jeho výkon zasahuje do práva na ochranu soukromého života, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat, a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, neboť jde o práva rovnocenná. Takovou povinnost mají i všechny subjekty aplikující relevantní právní úpravu, obsaženou v zákoně o svobodném přístupu k informacím, tj. osoby poskytující informaci, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví.. Povinný subjekt dále zvažoval, zda právo na informace převažuje nad právem na ochranu soukromí osoby. Neprovedení tohoto testu by zbavilo zaměstnance práva na ochranu osobnosti. Obě výše uvedená práva jsou dána ústavním pořádkem České republiky, viz čl. 10 a čl. 17 usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen LZPS ). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS ) 8 As 55/2012 ze dne 22. října 2014 v bodě [78]: V první řadě je nutno poznamenat, že kolize mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí není v případě příjemců veřejných prostředků v podstatné míře řešitelná jinak než upřednostněním jednoho z uvedených základních práv v určité míře. Buď totiž informace o příjemci veřejných prostředků bude v zákonem stanoveném rozsahu poskytnuta a v tomto rozsahu, bude-li mít současně povahu informace o soukromí, bude soukromí příjemce veřejných prostředků dotčeno, anebo poskytnuta nebude, ale pak nebude v rozsahu neposkytnutí naplněno právo na informace. Proto je nezbytné kolizi řešit přiměřeným upřednostněním jednoho z práv. V takovém případě je třeba pečlivě vyhodnotit, které z práv má být upřednostněno, a výsledek takového posouzení musí být určující

4 Č. j.: 70404/18/ strana 4 (celkem 5) pro následný výklad předpisů jednoduchého práva a jejich aplikaci na konkrétní okolnosti řešeného případu. Toto ostatně právě pro případ střetu mezi právy dle čl. 10 a 17 Listiny vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne , sp. zn. IV. ÚS 154/97: Z výše uvedených závěrů vyplývá, že při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Tak to ostatně stanoví i čl. 4 odst. 4 Listiny, když ukládá orgánům aplikujícím právo, aby při této aplikace šetřily podstatu a smysl základních práv. Tuto myšlenku Ústavní soud zopakoval a upřesnil v nálezu ze dne , sp. zn. I. ÚS 353/04: Při střetu dvou základních práv, tak jako je tomu v daném případě, musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 8 As 55/2012 ze dne 22. října 2014 v bodě [91]: Pokud by se v jednotlivých případech ukázalo, že žádosti o informace o platech poskytovaných z veřejných prostředků, jimž by jinak bylo důvodu vyhovět, mají za cíl poškodit legitimní zájmy těch, o jejichž platech má být informováno (např. je šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči nim nenávist apod.), lze právo na informace za striktně vymezených podmínek odepřít na základě principu zneužití práva. S ohledem na výše uvedený rozsudek a na fakt, že žadatel je spolupracovníkem dotčených osob, má povinný subjekt za to, že není možné poskytnout požadovanou informaci. Pokud by mělo za cíl získání informace kontrolu nad rozdělováním odměn, má povinný subjekt za to, že to lze učinit i způsobem méně invazivním vůči jednotlivým zaměstnancům. Poskytnutí informace o platech úředních osob považuje povinný subjekt za nepřijatelné. Podle povinného subjektu se v této konkrétní žádosti skýtá možnost, že by se žadatel mohl pokusit vůči části dotazovaných zaměstnanců vyprovokovat nenávist na pracovišti, případně v místě bydliště. Závěrem povinný subjekt zdůrazňuje, že má povinnost zveřejnit poskytovanou informaci způsobem umožňujícím dálkový přístup (viz 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím), tedy dále šířit to, co poskytl žadateli. Z výše uvedených důvodů to povinný subjekt shledává jako nežádoucí. Ačkoliv z judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu (např. rozsudek NSS č. j. 5 As 28/ nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 260/06) vyplývá, že možná omezení ústavně zaručeného práva na informace garantovaného čl. 17 Listiny základních práv a svobod ve spojení se zákonem je nutné vykládat restriktivně, svoboda projevu jakož i právo na informace nejsou bezbřehé a jsou nutně omezeny chráněnými zájmy dle čl. 17 odst. 4 Listiny, ostatními ústavně zaručenými právy a svobodami, např. čl. 10 Listiny, jakož i dalšími pravidly pro možná omezení práva na informace dle čl. 17 odst. 5 Listiny. Právo na informace tedy není právem neomezeným, ale může být omezeno zákonem. Zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví základní podmínky, za kterých jsou informace povinnými subjekty poskytovány. Svobodný přístup k informacím dle zákona o svobodném přístupu k informacím je obecnou zásadou, která se uplatní vždy, pokud

5 Č. j.: 70404/18/ strana 5 (celkem 5) poskytnutí informací nebrání zvláštní ustanovení tohoto zákona nebo zvláštní ustanovení jiných zákonů. Takovýmto ustanovením je právě ustanovení 8a zákona o svobodném přístupu k informacím a i 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Generální finanční ředitelství jako povinný subjekt s ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodlo tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. P o u č e n í o o p r a v n é m p r o s t ř e d k u Proti tomuto rozhodnutí lze v souladu s ustanovením 16 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí podle ustanovení 83 odst. 1 správního řádu. Odvolání se podává prostřednictvím Generálního finančního ředitelství a rozhoduje o něm Ministerstvo financí ČR. Včas podané odvolání má v souladu s ustanovením 85 odst. 1 správního řádu odkladný účinek. Otisk úředního razítka Ing. Kateřina Vainert ředitel odboru Rozdělovník: Doporučeně do vlastních rukou: Ing. Marek Čolas, Fryčovice 745, Fryčovice všichni zaměstnanci Územního pracoviště Ostrava III Elektronicky podepsáno Ing. Kateřina Vainert ředitel Odboru komunikace