Obsah. Poděkování Předmluva Dokumentární fotografie. Frank Meadow Sutcliffe 16 Stíny v malé soutěsce

Transkript

1 Obsah Poděkování Předmluva Dokumentární fotografie Frank Meadow Sutcliffe 16 Stíny v malé soutěsce George Rodger 18 Nubijští zápasníci z Koronga v Kordofánu, jižní Súdán Dorothea Lange 20 Přistěhovalecká matka Alfred Stieglitz 22 Mezipalubí Don McCullin 24 Utečenci z východního Pákistánu na hranicích s Indií Horace Nicholls 26 Hlavní tribuna na dostizích Larry Burrows 28 Jižně od DMZ, jižní Vietnam Thomas Annan 30 Ulička č. 28, Solné tržiště Lewis Hine 32 Muž v topeništi Robert Capa 34 Žena utíká v Bilbau do bezpečí, zatímco letadla povstalců se blíží John Thomson 36 Pracovníci v Covent Garden Bert Hardy 38 Chlapci z Gorbalu Tony Ray-Jones 40 Glyndebourne William Henry Fox Talbot 42 Otevřené dveře 7 9

2 Krajina a architektura Josef Koudelka 44 Cikáni Eadweard Muybridge 46 Kůň táhnoucí těžké břemeno Kurt Hutton 48 Lunapark Frederick Evans 52 Moře schodů John Blakemore 54 Zátoka v Mawddach Margaret Bourke-White 56 Most George Washingtona Peter Henry Emerson 58 Veslování rákosím schoof-stuff k domovu Josef Sudek 60 Praha v zimě Samuel Bourne 62 Interiér Moti Masjid Fay Godwin 64 Velký bílý mrak Paul Strand 66 Bílý plot Francis Frith 68 Sfinga (The Sphinx) Ansel Adams 70 Východ měsíce nad Hernandézem George Davison 72 Cibulové pole

3 Fotografie jako umění Portrétní fotografie Alvin Langdon Coburn 76 Vortografie Roger Fenton 78 Zátiší s korbelem ze slonoviny a ovocem Edward Weston 80 Akt na písku Albert Renger-Patzsch 82 Dřevařský dvůr Paul Caponigro 84 Slunečnice v protisvětle Rudolf Koppitz 86 Studie pohybu André Kertész 88 Z mého okna Clarence H. White 90 Akt Oscar Rejlander 92 Dva způsoby života Brasaï 94 Kapky Emma Barton 96 Staré známé květiny Henry Peach Robinson 98 Přinášení jara Manuel Alvarez Bravo 100 Odraz očí Julia Margaret Cameron 104 Jago, studie Itala Nickolas Muray 106 Vojáci nebes Lewis Carroll 108 Xie Kitchin jako čínský obchodník s čajem

4 Slovníček fotografických postupů Cecil Beaton 110 Twiggy v domě na Pelham Place 8 Fred Holland Day 112 Ebenový Horst P. Horst 114 Carmen Yousuf Karsh 116 George Bernard Shaw Clementina Hawarden 118 Clementina Maude Hawarden John French 120 Hardy Amies Nadar 122 Nadar hovoří s M.E. Chevreulem a jeho vedoucím laboratoře Edward Steichen 124 Gloria Swanson David Bailey 126 André Kertész Robert Demachy 128 Studie postavy z vyleptaného negativu Alexander Rodčenko 130 Varvara Stepanova David Hockney 132 Má matka 135

5 Poděkování Chtěl bych poděkovat všem v nakladatelství David and Charles, zejména mému editorovi Neilu Barberovi, který vždycky věděl, co jsem chtěl říci, a jehož znalost dějin umění byla velkým přínosem. Jsem také vděčný vstřícným zaměstnancům Národního muzea fotografie, filmu a televize (National Museum of Photography, Film & Television) a Vědecké a společenské obrazové knihovně (Science and Society Picture Library), jmenovitě pak Damonu McCollin-Moorovi, Brianu Liddymu a Chrisu Rowlinovi. Chci také poděkovat své ženě Rebecce Smithers, že se mnou vydržela, když jsem dával knihu dohromady, a též Beth Elliott, která udržela fotografické studio v běhu, i když jsem byl duchem někde jinde. Dále bych chtěl poděkovat Alanu Rusbridgerovi, který mě přiměl k psaní o fotografii, Rogeru Toothovi z deníku The Guardian za jeho podporu a velkému fotografovi, sousedovi a člověku, který ví vše, Marku Polyblankovi. Konečně mé díky patří Johnu Blakemorovi, Peteru Goldfieldovi, kteří vždy dokázali fotografii tak snadno vysvětlit, a Donu McCullinovi a Davidu Baileyimu, kteří mě inspirovali. Poděkování 7

6

7 Předmluva Kdo může říci, co dělá fotografii výjimečnou? Musí být vynikající? Působivá? Musí být snímek pořízen známým fotografem? Denně vzniká mnoho fotografií, ale vidí je třeba jen pár jedinců. Někteří významní fotografové se proslavili snímkem, který nemusí reprezentovat jejich nejlepší práci. Názory se budou samozřejmě lišit, ale pro tuto knihu byly ukázky vybrány ze sbírky Národního muzea fotografie, filmu a televize v Bradfordu v hrabství Yorskhire. Fotografie i vůdčí osobnosti byly vybrány tak, aby reprezentovaly historii a vývoj média pro příští generace. Výběr nebyl snadný, z tak obsáhlé sbírky by bylo možné sestavit i zcela odlišnou kolekci, která by ovšem měla zcela stejné opodstatnění. Tato kniha si neklade za cíl vyhlašovat nejlepší fotografie v historii, takže výběr nebo vyloučení určitého snímku nebo fotografa nemá zvláštní význam. Pro fotografa je fascinující hlavně možnost naučit se postup, jak ten který snímek vznikl. Jaká byla souhra dobových a uměleckých okolností a jak se jako moderní fotografové můžeme z těchto snímků poučit? Každá fotografie je tak výchozím bodem k diskuzi. Kniha se skládá ze čtyř kapitol Dokumentární fotografie, Nejstarší fotografií v knize je snímek, Portrétní fotografie, Krajina a architektura který pořídil Fox Talbot Otveřené dveře. a Fotografie jako umění. Je poměrně složité rozřadit fotogra- Fotografie vyvolává otázku, jaký je význam fie do kategorií, a tak přestože je kniha rozdělena do čtyř kapitol, musíte tolerovat určité překročení těchto kategorií. Dá se polemizovat s tím, že všechny vybrané fotografie jsou nějakým způsobem umělecké, na druhou stranu se dá říci, že žádná z nich vlastně není uměním, ale fotografií. Fox Talbot, Otevřené dveře (str. 43) Určité výrazy, týkající se uměleckých směrů, k nimž fotografové přilnuli, se v průběhu knihy znovu a znovu opa- kam se všichni ztratili. V roce 1840 byl již otevřených dveří, komu patří smeták, kují: piktorialismus, fotografický spolek Linked samotný obrazový záznam něčím výjimečným. Přesná interpretace celku byla tehdy Ring, skupina Fotosecese atd. Žádný umělec nebo fotograf nepracuje v izolaci a stojí proto mimořádná, aniž by kdokoli hledal jakýkoli za to vynaložit úsilí dát do souvislostí klíčové význam. okamžiky v historii fotografie. Debata o tom, jak se s minulostí vyrovnat, provází toto médium od samých jeho počátků. jat demokratičností fotografie, že Dnes se zdá podivné, že byl Talbot tak zau- nedělal Předmluva 9

8 Rejlander, Dva způsoby života (str. 93) rozdíly mezi objekty v záběru. Jeho cílem bylo zachytit i nedůležité detaily s nezaujatým perfekcionismem, stejně jako hlavní předmět fotografie. První umělci fotografické éry se zpočátku poměřovali s nejlepšími tradicemi klasického umění, s dokonalými a puntičkářskými obrazy prapůvodních malířských stylů, jak to vidíme například u fotografie Dva způsoby života (Rejlander) nebo u Bringing Home The May (Robinson). Příliš podrobné zpracování těchto snímků si nutně vyžádalo reakci. Se svými nápady naturalistické fotografie se přihlásil zejména P. H. Emerson, který vyjadřoval pravdu a bezprostřednost 10 což umožnilo masivní rozšíření snímků mizivé umělecké kvality; to opět probudilo dávné pokřiky, že fotografie není umění, ale pouze vědecký postup. Fotografové nebyli považováni za umělce, ale za pouhé techniky nebo obsluhu přístroje. Zcela přirozenou odpovědí uměleckých fotografů byla jejich potřeba zasahovat do fotografického procesu, což odstartovalo éru piktorialismu. Od George Davisona, který vytvořil impresionistický snímek Cibulové pole pomocí dírkové kamery, po Roberta Demachye, který intenzivně pracoval na Studii postavy pomocí leptání negativu a gumového biochromatického vývojového postupu (což skutečného života. Podobně jako impresionističtí malíři, chtěl i on zachytit atmosféru letmého okamžiku. Mnoho lidí nesouhlasilo s jeho nápady a vznikl tak hořký spor mezi Emersonovým táborem, který byl stále více vyvoláván zejména Georgem Davisonem, a zastánci ostrého obrazu, jako byli Rejlander nebo Robinson. Na sklonku 19. století došlo ke všeobecnému zpřístupnění fotografického postupu, George Davison, Cibulové pole (str. 73) Předmluva K1681_blok.indd :09:11

9 mu dovolilo ručně ovlivnit výsledný snímek) byly pitoreskní a jakoby impresionisticky rozmazané obrazy populární přibližně až do roku Hlavním reprezentantem piktorialismu byl spolek Linked Ring, který vznikl roku Spolek Linked Ring byl odštěpkem Fotografické společnosti, kterou založili umělci jako George Davison a Henry Peach Robinson a nesl v sobě jakýsi nádech prerafaelitského spolku malířů. Coburn, Vortografie (str. 77) Prvním Američanem zvoleným za člena tohoto spolku byl Alfred Stieglitz, jenž se stal po následující desetiletí nejdůležitějším propagátorem umělecké fotografie v USA. Alfred Stieglitz sám zformoval odtrženou skupinu Camera Clubu v New Yorku. Jeho Fotosecese převzala jméno od různých secesních Adams, Východ měsíce nad Hernandézem, Nové Mexiko (str. 71) uměleckých hnutí v Evropě. Největším vzorem byla Vídeňská secese Gustava Klimta a Egona Schieleho. Fotografové fotosecese jako Clarence White 1907 se věnuje novému nekompromisnímu modernistickému směru Paula Stranda včetně reprodukce Bílého oplocení. nebo Edward Steichen vytvářeli díla rozmazaného piktorialistického typu a Stieglitz propagoval jejich fotografie prostřednictvím svého výtečného časopisu Camera Work a vlastní galerie 291 v New Yorku. Nicméně s komplexní a formální kompozicí a sociálním obsahem snímku Mezipalubí z roku 1907 byl Stieglitz první, kdo signalizoval nový směr vedoucí k přímé fotografii (neboli straight photography). Poslední číslo časopisu Camera Work roku Ve stejném roce podnikal Alvin Langdon Coburn v Anglii své modernistické experimenty s kubismem inspirovanými enverfiemi. V Evropě se experimenty vyvinuly k nekompromisnímu realismu, jehož hlavním tvůrcem byl Albert Renger-Patzsch nebo Brassai, který se se snímkem Les Gouttes klonil k surrealismu a abstrakci. Na konci 20. let 20. století vznikla v Kalifornii Skupina f.64 s fotografy jako Ansel Adams Předmluva 11

10 a Edward Weston, kteří začali vyvoláváním precizních snímků na velkoformátových přístrojích 10 8 palců tvořit čirou nebo přímou fotografii. Název trefně popisuje jejich záměr: f 64 byla nejmenší možná clona na jejich velkoformátových kamerách, která umožnila dosáhnout celkové ostrosti obrazu. Sociální dokumentární fotografie, která začala na konci 19. století snímky Johna Thomsona a Thomase Annina, zažila svá zlatá léta v Americe ve 30. letech 20. století. Lewis Hine dokumentoval život dělníků a průmyslu. Vládou podporovaná Farm Security Administration otevřela platformu pro nepřekonatelné fotografie dokumentující Ameriku v období hospodářské krize. Nejslavnějším snímkem je bezesporu Přistěhovalecká matka Dorothey Lange. Hine, Muž v topeništi (str. 33) V polovině 20. let 20. století přišla firma Leica s protikladem k velkoformátovým snímkům Ansela Adamse, na trhu se objevily fotoaparáty s negativy o rozměru 35 mm. Právě nový styl dokumentu fotožurnalistika vznikl díky tomuto lehkému a snadněji ovladatelnému vybavení. Vedoucím představitelem tohoto žánru byl od počátku Robert Capa, který si vydobyl slávu dynamickými snímky ze Španělské občanské války nebo dokumentací Vylodění v den D. Fotožurnalistika zůstala zásadním odvětvím po 2. světové válce, kdy byla založena agentura Magnum (zakládající členové: Capa, Henri Cartier-Bresson, George Rodger a Chim Seymour) a vzniklo mnoho Dorothea Lange, Přistěhovalecká matka (str. 21) ilustrovaných časopisů, které udělaly hvězdy z fotografů jako Bert Hardy, Kurt Hutton a Larry Burrows. S postupem času je neustále těžší určovat hodnotu snímku a jeho přínos pro historii média. Zuřivé spory o skutečnou hodnotu díla se stupňují čím víc se blížíme naší současnosti. To je pravdou zejména tam, kde se klade důraz více na koncept snímku nebo sérii snímků (jak je obvyklé zejména v sou- 12 Předmluva

11 časné fotografii), než na estetickou hodnotu jednotlivé fotografie nebo její technickou dokonalost. Poslední snímky v této knize od fotografů jako Paul Caponigro, Fay Godwin nebo John Blakemore to ovšem vyvracejí. Jedná se skutečně o návaznost v díle mistrů fotografie a o jejich tvorbu estetických obrazů s brilantním zvládnutím techniky. Dalším problémem je, že při použití fotografie současnými umělci je velmi těžké rozlišit, zda se jedná o umění nebo o fotografii, jinými slovy mezi o spor mezi uměleckou fotografií a uměním používajícím fotografii. David Hockney předpověděl tento trend použitím fotografických momentek ve svých slepeninách a jeho zařazení do této sbírky je možná trefným komentářem rozmazané linie a správné fotografie, kterou kniha končí. Caponigro, Slunečnice v protisvětle, Winthrop, Massachusetts (str. 85) Příprava této knihy byla fascinující zkušeností o odhalování příběhů skrývajících se za každým snímkem, pohledu zblízka na to, čeho chtěl fotograf dosáhnout a jak ke svému cíli postupoval. Z pohledu fotografa je možné naučit se něco na každém snímku. Je velice nepravděpodobné, že byste chtěli přesně napodobit tyto fotografie, ale mohou vám být podnětem, jak znovustvořit podobný efekt, poučeni z každého jednotlivého případu, mohou být inspirací a mohou otevřít všechny možnosti neočekávaných nových směrů vaší vlastní fotografii. Hodně štěstí! Hockney, Má matka, Opatství v Boltonu, Yorkshire (str. 133) Předmluva 13