Definice pojmů centrum a periferie

Transkript

1 Seminář pro protohistorii a raně středověké období Elšíková Veronika Hricáková Jana Hrušková Ivana Chytrá Hana Juřinová Šárka Kos Luděk Kozáková Jana Lutovská Tereza Metlička Milan Procházková Lucie Půlpán Marek Definice pojmů centrum a periferie Centrum Obecné pojmy (str. 87) Centrum: střed, střední část, ústředí, středisko, střední část města Klimeš, L. 2005: Slovník cizích slov. Praha. Centrum, -ra, stř., z lat. = střed, střediště, těžiště, jádro Trávníček, F.: Slovník jazyka českého. Praha Centrum střed, ústřední místo Filipec, J. a kol.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha 1994 Centrum 1. střední část, střed; přeneseně podstata, jádro věci 2. místo v němž se výrazně soustřeďuje nějaká stránka lidské činnosti, činnost vůbec, ústředí, hlavní nebo větší město kraje, státu; středisko Akademický slovník 1

2 (str. 398) Centrum: jádrový okrsek města s nejintenzivnějším komerčním využitím plochy, kde jsou soustředěny obchody, finanční a kult.instituce, zastoupení velkých firem ap. V centru jsou nejdražší pozemky, což vede k husté a vysoké zástavbě, někdy přerůstající až v mrakodrapy. Většina plochy je využita jako kancelářské a obch.prostory; obytná funkce je potlačena. Většina lidí do centra dojíždí, což vede k velkým rozdílům mezi denním a nočním obyvatelstvem. Intenzivní je rovněž doprava, avšak v centrech některých měst dochází k jejímu drastickému omezení pomocí pěších zón. Suburbanizace a plošné rozšiřování měst vede v poslední době zejména v USA k ekonomickému úpadku center. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 1: A F. Praha (str. 62) Centrum: středisko; budova nebo skupina budov zřízených pro určité činnosti, např. k nakupování obchodní centrum. Universum: všeobecná encyklopedie. 2.díl: C E. Praha centrum (op. periferie) střední část, střed podstata, jádro věci místo, v němž se výrazně soustřeďuje nějaká stránka lidské činnosti, činnosti vůbec; ústředí (hlavní x větší město kraje, státu; středisko) geografická oblast přirozeného vzniku a genetického rozrůznění určité taxonomické skupiny organismů aktivní centrum (chem.): na povrchu katalyzátoru krystalizační, průmyslové rozšířené: omezené území uvnitř areálu druhu s optimálními podmínkami (biol.) Použitá literatura: Kraus, J. Petráčková, V. (eds.) 1995: Akademický slovník cizích slov. I. díl. Praha, Kraus, J. Petráčková, V. (eds.) 1995: Akademický slovník cizích slov. II. díl. Praha, 582. Maříková, H. Petrusek, M. Vodáková, A. (eds.) 1996: Velký sociologický slovník. 1. svazek. Praha,

3 centrum - 1. kniž.. - střed (opak okraje, periférie): být v centru; centrum města; stát se centrem pozornosti, zájmu 2. ústředí, středisko: průmyslové centrum kraje; kulturní centrum státu; Slovník spisovného jazyka českého, Academica, Praha Centrum střed, středisko, ústředí, hlavní místo nebo bod; přeneseně těžiště, jádro věci, podstata; centrum securitatis střed bezpečí, název díla J. A. Komenského Hlubina bezpečnosti (Rejman 1966, 66). Centrum (lat.) 1. střed; 2. středisko; ústředí (Procházka a kol. 1962, 325). Centrum (z lat.) 1. střed: být v centru; centrum města; stát se centrem pozornosti, zájmu; 2. ústředí, středisko: průmyslové centrum kraje; kulturní centrum státu (Havránek a kol. 1960, 205). Centrální (z lat.) 1. položený ve středu, ke středu se vztahující, středový; 2. tvořící ústředí, centrum, z ústředí, z centra vycházející, ústřední (Havránek a kol. 1960, 205). Odvozená slova: např. centrála (ústředí), centrický (středový), centristický (směřující ke středu), centrismus (politický směr), centralismus (způsob vykonávání moci, kontroly a řízení), centralisté (Československá sociálně demokratická strana) atd. (Havránek a kol. 1960, ; Procházka a kol. 1962, 325; Rejman 1966, 66). Německy: der Zentralort centrální místo Anglicky: Central Site centrální místo, sídlo Polské výrazy: Centrum 1. střed; 2. centrum, středisko (Oliva, K. 1995, 119). Centralny 1. ústřední, centrální, hlavní; 2. vnitrozemský, střední (Oliva, K. 1995, 119). Ośrodek 1. centrum, ústřední bod; 2. středisko (Oliva, K. 1995, 740). Literatura: 3

4 Havránek, B. a kol. (red) 1960: Slovník spisovného jazyka českého I, A-M, str Praha. Nakladatelství Československé Akademie Věd. Oliva, K. (ed) 1995: Polsko český slovník I, A-Ó, str. 119, 740. Praha. Nakladatelství Academia. Procházka, V. a kol. (red) 1962: Příruční slovník naučný, I. díl (A-F), str Praha. Nakladatelství Československé Akademie Věd. Rejman, L. 1966: Slovník cizích slov, str. 66. Praha. Státní pedagogické nakladatelství. centrum - lokalizace přibližně v geometrickém středu oblasti - obchodní centrum (export a import zboží i služeb) Centra si postupně vyvíjejí obslužnou funkci pro svoje širší okolí (zázemí). Centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní funkce jejich zázemí. Význam centra se nehodnotí podle počtu obyvatelstva ale podle tzv. centrality: rozsahu poskytovaných služeb nebo zboží Odvozené pojmy Centralismus, státní, polit. nebo hospod. organizační a řídící princip usilující o koncentraci co nejvíc rozhodovacích pravomocí do jedné ústřední instituce. Rodinný lexikon. Bratislava Centralizace (lat.), pochod, postup, jímž se dojde k centralismu; centralizace kapitálu, růst kapitálu slučováním několika jednotlivých kapitálů v jediný kapitál (pohlcování malých podniků velkými, zakládání akciových společností, atd.); centralizace státní, soustředění adm. kompetence a ústředních orgánů státní správy Příruční slovník naučný. Praha centralita racionální organizace městských částí vzhledem k centru města (v urbanismu) 4

5 postavení individua v komunikační struktuře malé skupiny (soc. psych.) index centrality člena skupiny Použitá literatura: Kraus, J. Petráčková, V. (eds.) 1995: Akademický slovník cizích slov. I. díl. Praha, Kraus, J. Petráčková, V. (eds.) 1995: Akademický slovník cizích slov. II. díl. Praha, 582. Maříková, H. Petrusek, M. Vodáková, A. (eds.) 1996: Velký sociologický slovník. 1. svazek. Praha, 146. centrální - 1. položený ve středu, ke středu se vztahující; středový; 2. archit. - centrální stavba mající zpravidla kruhový nebo mnohoúhelníkový půdorys, takže všechny pohledové osy jsou vyrovnány 3. tvořící ústředí, centrum, z ústředí, centra vycházející; ústřední místo - 1. část prostoru, na kterém něco je, leží, koná se nebo kde může něco být, ležet, konat se; prostor, který někdo zaujímá, který je nějak určen, k něčemu se hodí 2. osada, obec, město 3. zast. - hospodářské zajištění, živnost, hospodářství (je majitelem pěkného místa) Slovník spisovného jazyka českého, Academica, Praha Výrobní a distribuční centrum relativně rozsáhlá sídliště popř. koncentrace sídlišť s nahromaděním nezemědělských aktivit. Salač, V.: O hospodářství, oppidech a Marobudovi. Archeologické rozhledy XLVIII. Praha Výrobní a distribuční centrum - poloha na dálkových komunikačních spojích; doklady více druhů řemesel, z nichž minimálně dvě mají zřejmý nadregionální význam Salač, V. 1996: O hospodářství, oppidech a Marobudovi, Archeologické rozhledy 48,

6 pojem centrální místo nevyjadřuje polohu (ve středu) v určitém teritoriu, ale vychází z funkcí, které místo zastává v nejrůznějších sférách systému a pochopitelně z jejich významu Vladimír Salač : Centrální místa a dálkové kontakty. Překlad článku K. Polanyiho. Ostatní pojmy Město je sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický soubor znaků, jež jej odlišuje od vesnice. Jsou to především relativní velikost ve srovnání s vesnicemi, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí. Město v antice byla původně opevněná místa, kde okolní lid nalézal útočiště před nepřítelem, a zároveň to byla i administrativní, politická a kulturní střediska. Postupně s oddělováním řemesla od zemědělství a s rozvojem obchodu se města začala hospodářsky výrazně oddělovat od vesnice. Svoboda, L. (red.) 1974: Encyklopedie antiky. Praha. Trh je místem vzájemného působení poptávky, nabídky a ceny. Je uskutečňován jako koupě a prodej, bez ohledu na formu (neboli, na trhu může být vyměněno zboží za peníze, zboží za zboží, převody peněz). oppidum - latinský název pro město, v archeologioi se užívá pro označení velkých opevněných keltských sídel, výrobních, obchodních, popřípadě kmenových středisek z pozdní doby laténské. Pro oppida byly vyhledávány strategické polohy na vyvýšených těžko dostupných místech, často chráněných vodním tokem nebo hlubovým údolím. 6

7 Lit: Hrala, J.: Malý labyrint archeologie, str Praha Oppidum převzaté latinské pojmenování pro mohutně opevněná keltská hradiště s kamennými hradbami. Vznikala v pozdní době laténské, v posledních dvou stoletích př. n. l., většinou jako střediska řemesel a obchodu, plnící i správní, náboženskou a vojenskou funkci. Sklenář, K. Sklenářová, Z. Slabina, M.: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha Oppidum 1. město vůbec. 2. dnes obvyklé označení keltského opevněného města. Keltská oppida měla zpravidla pravoúhlý plán s ulicemi, byla kmenovými středisky a soustřeďovala se v nich řemesla a obchod. Svoboda, L. (red.) 1974: Encyklopedie antiky. Praha. Akropole 1. opevněné návrší měst s posvátným okrskem, vladařským palácem apod. 2. ústřední část pravěkých a raně středověkých hradišť Akademický slovník Akropole název pro hrad, ústředí starořeckých měst. Akropole byly zpravidla stavěny na výšinách těžko přístupných a ještě opevňovány. V archeologickém názvosloví se však tímto pojmem označují centrální polohy pravěkých a časně historických hradišť nebo jiných opevněných sídlišť (např. keltských oppid), také tzpravidla na výšinách, kde žil vládce nebo vládnoucí skupina a kde se soustřeďovala moc. Hrala, J. 1976: Malý labyrint archeologie. Praha. Svatyně - posvátné místo náboženského kultu sloužící podle náboženských představ k zprostředkování styku člověka s nadpřirozenými silami (božstvy, bohem). Nedotknutelný kultovní symbol přítomnosti božstva (sídlo boha, symbol jeho existence a účasti), sloužící k realizaci veřejných (oběť, modlitby, bohoslužba) i esoterických (mystéria) rituálů. 7

8 Dvorce - forma sídliště, předpokládaná podle nálezů v době halštatské a později. Jde o soubor objektů, soustředěných na poměrně malém prostoru, obehnaném palisádou, příkopem či obojím. Dvorec byl izolovanou jednotkou stojící mimo sídliště. Vzácně se vyskytující předměty vedly k úvahám o dvorci jako sídle příslušníků vyšší vrstvy. Sklenář, K. Sklenářová, Z. Slabina, M.: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha refúgium - útočiště, místo kam se uchylovali v období nebezpečí obyvatelé z okolních míst s celým majetkem, domácími zvířaty atd.. Refúgia se budovala na těžko přístupných výšinách a skalnatých ostrožnách, v obdobích pokoje bývali neosídlené. Bývala opevněná valem, příkopem případně zdí, často něla vzhled hradiště. Lit.: Novotný, B.: Encyklopédia archeológie. Bratislava centrum a periferie - "Tam kde na území Čech shledáváme za Keltů sídla elity (aristokracie nebo teokracie), střediska výroby, dále na místech kde bylo uplatňováno knouw-how, stejně tak tam, kde keltologové předpokládají mimořádné koncentrace obyvatelstva, můžeme hledat centra tehdejšího života. Naopak tam, kde z jiných důvodů než z toho, že region nebyl dostatečně archeologicky prozkoumán, doklady významných funkcí komunit chybějí, zvažujeme existenci periferie. Identifikace během 6./5.-1 stol. př.n.l. se měnících míst regionů center a periferie není bezproblémová". Lit.: Waldhauser, J.: Encyklopedie Keltů v Čechách, str Praha

9 Periferie Obecné pojmy periferie (op. centrum) okrajová část města, vzdálenější předměstí okrajová, vedlejší oblast něčeho vůbec; okraj něčeho periferní: p. nervstvo(anat.) část nervů spojující centrální nervovou soustavu s tělesnými orgány; obvodové zařízení napojující na zákl. jednotky systému (výp. tech.) na okraji zlomové oblasti; zlomové (geol.) Použitá literatura: Kraus, J. Petráčková, V. (eds.) 1995: Akademický slovník cizích slov. I. díl. Praha, Kraus, J. Petráčková, V. (eds.) 1995: Akademický slovník cizích slov. II. díl. Praha, 582. Maříková, H. Petrusek, M. Vodáková, A. (eds.) 1996: Velký sociologický slovník. 1. svazek. Praha, 146. (str. 548) Periferie: okrajová část města, vzdálenější předměstí; přeneseně okrajová část něčeho vůbec Klimeš, L. 2005: Slovník cizích slov. Praha. (str. 454) Periférie: a) území ležící mimo ekonomicky intenzivně využívané oblasti. Vyznačuje se velkou vzdáleností od hlavních sídelních center, špatnou dopravní dostupností, nedostatkem zdrojů ap.; často se jedná o pohraniční oblasti. Důsledkem bývá nízká hustota zalidnění, slabá ekonomická výkonnost a všeobecně nízká atraktivita. Periférie často disponují kvalitním životním prostředím; b) okrajová část města Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3: M R. Praha

10 Periferní (řec.), okrajový, vnější; periferie čtvrti na okraji velkoměst; okr. oblast; periferní zařízení, soubor přístrojů (hardware), připojených k počítači, např. tiskárna, terminál, modem Rodinný lexikon. Bratislava (str. 211) Periferie: čtvrti na okraji velkoměst, většinou hustě a urbanisticky nesourodě zastavěné činžovními domy, malými rodinnými domky i nouzovými bytovými koloniemi, sklady a továrnami. Periferie vznikaly v období spěšné výstavby měst a soustřeďovaly zejména chudší obyvatelstvo. Bývaly i útočištěm podsvětí. Dnes už jde většinou jen o pozůstatky, představující spíše přechod mezi městskou a venkovskou zástavbou. Na okrajích větších měst vyrostla sídliště. Universum: všeobecná encyklopedie. 7.díl: Or Q. Praha Periferie <ryje>, ž., z franc. = obvod, pokraj města, vzdálenější předměstí; z periferie (obhroublé) Trávníček, F.: Slovník jazyka českého. Praha periférie - 1. okrajová část města = předměstí (opak centrum) 2. okrajová, vedlejší, podružná oblast, část Lit.: Slovník spisovné češtiny. Praha Periferie okrajová část města, předměstí Filipec, J. a kol.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha 1994 Periferie - 1. okrajová část města, vzdálenější předměstí 2. okrajová, vedlejší oblast něčeho vůbec, okraj něčeho Periferie - [Řečtina], okrajová část města, předměstí; okrajová, vedlejší část, oblast obecně. 10

11 Ostatní pojmy VENKOVSKÉ pohřebiště (konkrétně v období 9 st. na Moravě): 1- může se od centrálního lišit sklatbou inventáře, půdorysem a rozložením jednotlivých hrobů 2-oproti centrálním lokalitám NEREFLEKTUJE tak rychle společenské změny (zde konkrétně: v centrech se mnohem dříve objevují znaky feudálních vztahů a ostřejší společenské diferenciace - myšleno v onom vertikálním smyslu) 3-mnohem pomaleji vstřebává christianizaci, což se projevuje četnějším setrváváním pohanských reliktů v pohřebním ritu (..) 4-většina např šperku neodráží tradice vzdálenějších oblastí, ale patří ke skupině, která byla víceméně uniformně rozšířená po velkém území (jednoduchý šperk podunajského rázu) 5-v četných analogiích na celém území Moravy pak odráží zázemí, které tvořilo venkovské osídlení velkomoravským centrům (jinými slovy - větší počet vysoce podobných pohřebišť stojí svojí charakteristikou z bodu 1 v opozici k centrálním lokalitám) Měřínský, Z 1985.: Velkomoravské kostrové pohřebiště ve Velkých Bílovicích, Studie AÚ ČSAV XII, Praha. Nekropole - pravěké nebo starověké pohřebiště umísťované zpravidla na okraji měst Vesnice tvořila ve starověku původně jedotku s městem, avšak rozvoj společenské dělby práce způsobil, že města nabyla hospodářské převahy nad vesnicemi, to vedlo k soc. rozporům mezi městem a vesnicím. Velcí majitelé půdy sídlili převážně ve městech, a tam také plynuly prostředky, získané z jejich statků. Svoboda, L. (red.) 1974: Encyklopedie antiky. Praha. 11

12 Vesnice - sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou uliční sítí, dominantním prostorem návsi (fungující jako společenské a kulturní centrum) a vysokým podílem zeleně. Usedlost - po období feudalismu obecný název pro menší hospodářství. Předhradí - samostatná opevněná část šlechtického hradu, sloužící převážně hospodářskému provozu, mnohdy nejen samotného hradu, ale i širšího okolí. D 12