Limbová 12 833 03 Bratislava 37 Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií Katedra urgentnej medicíny Špecializovaná urgentná starostlivosť ZÁVĚREČNÁ PRÁCE HROMADNÁ RADIOVÁ SÍŤ PEGAS MINISTERSTVA VNITRA ČR PRO INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM V PROSTŘEDÍ ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY 1. 5. 2007 Katedra urgentnej medicíny: MUDr. Ján KOVALČÍK, MPH Autor práce: Vojtěch Kotek Odborný konzultant: MUDr. Ondřej FRAŇEK
DŮVODY PRÁCE Plně fungující komunikační prostředky základních složek Integrovaného záchranného systému (dále jen IZS) jsou neopominutelnou součástí funkčního systému pro řešení všech krizových situací jakéhokoliv rozsahu. Ne nadarmo se již dlouhá léta traduje, že BEZ SPOJENÍ NENÍ VELENÍ. Dosáhnout uspokojivého stavu v této oblasti však není vzhledem k členitosti České republiky ani jednoduché, ani levné. Česká republika investovala do vybudování takové sítě řádově minimálně šest miliard korun, a přesto má slovo MATRA i po třinácti letech od doby, kdy zde bylo poprvé vysloveno, pro mnohé spíše lehce pejorativní nádech. Cíl byl tehdy jasný, a zdál se být nadosah: VYBUDUJEME CELOPLOŠNOU RADIOVĚ-DATOVOU DIGITÁLNÍ SÍŤ JEJÍŽ SLÁVA HVĚZD SE BUDE DOTÝKAT! POLICISTA, HASIČ, I ZÁCHRANÁŘ, AŤ UŽ JSOU KDEKOLIV, SPOLU BUDOU MOCI HOVOŘIT KDYKOLIV TO BUDE POTŘEBA! jednoduché. Ani po tolika letech od zahájení realizace projektu to však není až tak Kde je příčina? Kde se stala chyba? Jak z toho ven? Určitě si nečiním nárok na to, abych byl tím géniem, který jednou absolventskou prací problém konečně vyřeší, přestože si s ním léta trápí hlavu mnohem pomazanější a studovanější hlavy. Jako člověk s kombinací vzdělání v oboru slaboproud v oblasti letectví na straně jedné, v přednemocniční neodkladné péči na straně druhé, a současně i patnáctiletou praxí ve složkách RLP, RZP a LZZS jsem se pouze pokusil ve své absolventské práci shrnout celou anabázi systému Matra, shromáždit současná dostupná data a zkušenosti s jeho provozem z pohledu zdravotnické záchranné služby (ZZS) jako uživatele, charakterizovat slabá místa této radiokomunikační sítě pro provoz v systému ZZS, a zmapovat aktuální situaci v začlenění tohoto komunikačního prvku do běžného provozu v jednotlivých
regionech naší země. Současně bych svou prací na základě shromážděných dat rád alespoň nastínil některá možná východiska, zejména pak v oblasti rutinní meziregionální spolupráce pozemních složek zdravotnické záchranné služby a zdravotnických operačních středisek s leteckou záchrannou službou, která je díky charakteru své činnosti jednoznačně nejčastěji meziregionálně spolupracující složkou v celé oblasti přednemocniční neodkladné péče (PNP).
SEZNAM KAPITOL 1. VÝCHOZÍ PODMÍNKY strana 1 2. CHRONOLOGIE BUDOVÁNÍ SYSTÉMU PEGAS strana 4 3. SOUHRN FINANCOVÁNÍ MATRY strana 16 4. SHRNUTÍ ZÁKLADNÍHO LEGISLATIVNÍHO VYMEZENÍ ČINNOSTI strana 17 5. TECHNICKÝ POPIS SYSTÉMU MATRACOM 9600 strana 19 5.1. POPIS PRVKŮ SÍTĚ strana 20 5.1.1. STRUKTURA SÍTĚ strana 20 5.1.2. REGIONÁLNÍ SÍŤ strana 21 5.1.3. REGIONÁLNÍ SÍŤ strana 21 5.1.4. ZÁKLADNOVÁ STANICE strana 21 5.1.5. CELOSTÁTNÍ SÍŤ strana 21 5.2. KONFIGURACE A PŘIZPŮSOBENÍ TERMINÁLŮ strana 22 5.2.1. KONFIGURACE TERMINÁLŮ strana 22 5.2.2. DALŠÍ PŘIZPŮSOBENÍ TERMINÁLŮ strana 22 5.2.3. DEFINICE SKUPINY strana 23 5.3. HLAVNÍ KOMUNIKAČNÍ REŽIMY strana 24 5.3.1. SKUPINOVÁ KOMUNIKACE V SÍŤOVÉM REŽIMU strana 24 5.3.1.1. INDIVIDUÁLNÍ KOMUNIKACE strana 25 5.3.1.2. VÍCEBUŇKOVÝ OTEVŘENÝ KANÁL (MOCH) strana 26 5.3.1.3. HLAVNÍ DOPLŇKOVÉ SLUŽBY strana 26 5.3.1.4. VÝHODY PŘEVADĚČOVÉHO REŽIMU strana 27 5.3.1.5. OMEZENÍ PŘEVADĚČOVÝCH REŽIMŮ strana 27 5.3.2. KOMUNIKACE V PŘÍMÉM REŽIMU (DIR) strana 28 5.3.2.1. ZÁKLADNÍ KOMUNIKACE V PŘÍMÉM REŽIMU (DIR) strana 28 5.3.2.2. SLEDOVÁNÍ SÍTĚ V PŘÍMÉM REŽIMU strana 29 5.3.2.3. NOUZOVÉ VOLÁNÍ V PŘÍMÉM REŽIMU strana 29 5.3.3. KOMUNIKACE PŘES DIGITÁLNÍ OPAKOVAČ (IDR) strana 30 5.3.4. DATOVÉ KOMUNIKAČNÍ SLUŽBY strana 30 5.4. ŘÍZENÍ PRIORIT strana 31 6. PEGAS, A JEHO POZICE V SYSTÉMU ZZS strana 32 6.1. Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy strana 34 6.2. Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje strana 38 6.3. Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje strana 39 6.4. Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje strana 40 6.5. Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje strana 40 6.6. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje strana 40 6.7. Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje strana 41 6.8. Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje strana 42 6.9. Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje strana 42 6.10. Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina strana 43 6.11. Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje strana 43 6.12. Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje strana 44 6.13. Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje strana 44 6.14. Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje strana 45 7. HZS A JEHO POJETÍ SYSTÉMU PEGAS strana 46 8. VÍTĚZSTVÍ A PROHRY strana 51 8.1. POZITIVNÍ ASPEKTY SYSTÉMU PEGAS SOUHRNEM strana 51 8.2. NEGATIVNÍ ASPEKTY SYSTÉMU PEGAS SOUHRNEM strana 52 9. KDE SE STALA CHYBA? strana 54 10. MOŽNÁ VÝCHODISKA strana 55 11. ZÁVĚRY PRO SOUČINNOSTNÍ KOMUNIKACI LZZS strana 62
1. VÝCHOZÍ PODMÍNKY Podmínky zdravotnických záchranných služeb v oblasti spojení a informačních systému určitě nebyly v roce 1993 optimální. Za předchozí éry předchůdci dnešních zdravotnických záchranných služeb využívali pro spojení výjezdových složek s operačním střediskem, i mezi sebou vzájemně, starých analogových sítí v pásmu 74MHz, povětšinou v simplexním provozu na technologii systémů Tesla Selectic. V provozu však někde byly již i sofistikovanější systémy využívající převaděčů v semiduplexním provozu v pásmech okolo 83 MHz, ojediněle i v normě pětitónové selektivní volby ZVEI 2. Pro jejich provoz bylo v celé někdejší Československé republice vyčleněno devět základních kmitočtů (tzv. zdravotnická devítice), jeden součinnostní kanál běžně nazývaný jako celostátní, a několik dalších frekvencí velice blízkých kmitočtů, které však nebyly vyhrazeny pouze pro zdravotnický provoz, a ke komunikaci je užívaly také některé jiné subjekty. Systém tak přinášel řadu výhod i nevýhod současně. K výhodám bezesporu patřila vzájemná kompatibilita v rámci celé země, jednoduchá obsluha, poměrně nízké pořizovací náklady, výhodné podmínky způsobu šíření elektromagnetických vln v tomto radiovém pásmu ( ohýbání signálu oproti vyšším pásmům), a relativní nedostupnost tohoto pásma pro jeho pirátské zneužívání jinými uživateli. Mezi nevýhodami lze spatřovat především malou oblast pokrytí v simplexním provozu, která byla často řešena dálkově ovládanými základnovými stanicemi (vyhrazenou telefonní linkou, nebo bezdrátově) na výhodnější vzdálené pozici od operačního střediska. Problémem byla i: nekompatibilita systémů Tesla Selectic se světově nejčastěji používanými normami selektivní volby, nemožnost vícenásobného využití stejné frekvence pro více uživatelů bez vzájemného rušení provozu (Tesla Selectic neznala tónový squelch CTCSS, v produkci fy Motorola tzv. PL tóny), malý počet variant selektivní volby základnové stanice ( k dispozici bylo pro otevření základnové stanice možné využít pouze kombinace jednoho či dvou tónů ze tří možných nízkofrekvenčních kmitočtů označovaných jako A, B, C), a stejné kombinace se tedy na stejných zdravotnických frekvencích v rámci celé republiky často opakovaly. To se velice negativně projevovalo zejména v radiovém spojení letecké záchranné služby po jejím vzniku v roce 1987 (dále jen LZZS), kdy posádka vrtulníku díky aktuální pozici své radiostanice LZZS ZZS HMP Strana 1 30.11.2009
proti své vůli současně otevřela i pět a více základnových radiostanic v širém okolí (vzájemně vzdálených i v řádu stovek kilometrů). Signály z jednotlivých základnových stanic se vzájemně rušily, a komunikace vrtulníku s pozemními operačními středisky se díky tomuto faktu velice komplikovala. LZZS ZZS HMP Strana 2 30.11.2009
Jako hlavní nevýhoda se však začala projevovat nemožnost komunikace s ostatními tísňovými složkami na místě zásahu. Policie ČR (dále jen PČR) sice pro provoz používala blízké kmitočtové pásmo 77-79 MHz, ale díky snaze o omezení možnosti odposlechu frekvence využívaly všechny její radiostanice tzv. maskovač (tedy scrumbler). Hasičský záchranný sbor (dále jen HZS) pro provoz od roku 1984 do dnešní doby využívá zcela odlišných frekvencí v pásmu 160 MHz, které je pásmu 80 MHz natolik vzdáleno, že ani dnešní běžné radiostanice nejsou a nebudou schopny takovou kmitočtovou rozdílnost akceptovat v rámci jednoho vysílače vyjma i dnes poměrně ojedinělých (a tedy nepoměrně dražších) dvoupásmových radiostanic. Je to dáno především zcela odlišnou délkou vlny odpovídající dané frekvenci, jejíž zlomky by měly respektovat jednotlivé resonanční prvky radiostanice i antény. Po roce 1989 lze v oblasti zdravotnických záchranných služeb pozorovat poměrně prudký, často i živelný, rozvoj. Do systému vstoupily nestátní subjekty, složky zařazené v rámci původních Ústavů národního zdraví získaly vlastní právní subjektivitu, přechodem na systém zdravotních pojišťoven vzniklo konkurenční prostředí, a každý chtěl moci kvalitně pokrýt své spádové území radiovým signálem, a bez obtíží tak řídit vlastní výjezdové složky. Tehdejší legislativa však nebyla na takové progresivní změny připravena. Vyhražené zdravotnické kanály v pásmu 74 MHz se začaly jevit jako naprosto nepostačující novému trendu aniž by se jednotlivé subjekty vzájemně rušily. Navíc jsou dnes u světových výrobců RDST pro pásmo 80MHz pokládány za ne zcela standardní zařízení. Zdravotnické záchranné služby tak začaly živelně a zcela nekoordinovaně vyhledávat možnost vybudování nových radiových sítí i na jiných pásmech, některé dokonce i za cenu využívání komerčních trunkových sítí (např.liberec). Teprve v roce 1992 byla vydána zdravotnická vyhláška č.434/1992 Sb. která se pokoušela vytvořil jakýsi obecný rámec pro celé spektrum činností zdravotnické záchranné služby. Oblast spojení však nezasahovala. Až novela této vyhlášky vyhláška č.51/1995 Sb. pouze stanovila jako jednu z podmínek pro provoz záchranné služby pokrýt blíže nespecifikovaným radiovým signálem celé své spádové území, a mít toto spojení se všemi svými výjezdovými složkami. Až další novela této vyhlášky č.175/1995 Sb. obsahovala v příloze č.1. i Základní spojovací řád, který upravoval minimální sjednocující podmínky pro provoz zdravotnických operačních středisek, mj. i z pohledu potřeby součinnosti s ostatními zdravotnickými subjekty v této oblasti. V článku 2. této přílohy pak vymezuje podmínky pro provoz zdravotnických operačních středisek v oblasti radiového spojení, a jako nepodkročitelné minimum uvádí alespoň jeden provozní kanál v pásmu 74 MHz, jeden součinnostní (celostátní) kanál na frekvenci 74,725 LZZS ZZS HMP Strana 3 30.11.2009
MHz, a terminál hromadné radiokomunikační sítě Pegas, která je součástí záchranného systému. Snaha to sice byla chvályhodná, bylo však už poněkud pozdě. Novela vyhlášky se snažila pouze respektovat tehdejší stav, kdy státní i nestátní ZZS nainvestovaly do svých nových radiových sítí nemalé prostředky, a právě zástupci těchto subjektů byli z velké části jejími spolutvůrci. Vyhláška navíc dodnes neobsahuje žádné kontrolní mechanizmy, díky kterým by bylo možné takovou kompatibilitu důsledně vyžadovat, a jednotlivé subjekty tak přinutit k jejímu dodržování. Radiové systémy zdravotnických záchranných služeb se tak nadobro rozpadly do často vzájemně nesourodých částí. Ministerstvo zdravotnictví na počátku devadesátých let nezřídilo zavčasu útvar, který by byl zdravotnickou obdobou hlavní správy hasičského záchranného sboru nebo policejního prezidia, a který by zajistil dohled nad standardizací a vzájemnou kompatibilitou zdravotnických záchranných služeb v celé zemi. Na Ministerstvu zdravotnictví v té době existoval pouze referent pro oblast přednemocniční neodkladné péče (dále jen PNP) bez detailního přehledu o situaci v této technické oblasti, a formálně i hlavní spojař zdravotnických radiových sítí, který však byl současně i ředitelem právě jedné ze záchranných služeb, jež mezi prvními zdravotnické radiové pásmo 80 MHz nadobro opustily. Těžko pak lze očekávat, že bude některý z nich vyvíjet sjednocující snahu opačným směrem. Vyhláška č.434/1992 Sb. byla několikrát novelizována (novelami č.51/1995 Sb., č.175/1995 Sb., č.14/2001 Sb., a č.386/2006 Sb.), ale žádná z novel neměla ambice s tímto neutěšeným stavem něco skutečně udělat, a sítě sjednotit. Po vzniku vyšších územně správních celků, a s ním spojeným vznikem dalších čtyř územních středisek záchranné služby (dle novely č.14/2001 Sb. vyhl. č.434/1992 Sb.) převzaly zřizovatelskou funkci zdravotnických záchranných služeb kraje. Započala tím druhá fáze tříštění radiových sítí zdravotnických záchranných služeb. V mnoha krajích se sice podařilo sjednotit pod jednu krajskou síť činnost všech původních záchranných služeb jeho okresů, často ale bez další návaznosti na ostatní kraje, resp. na ostatní základní tísňové složky. LZZS ZZS HMP Strana 4 30.11.2009
Jako řešení vedoucí k opětovnému sjednocení sítí, a zajištění součinnostního radiového spojení s ostatními tísňovými složkami, byl již v novele č.175/1995 Sb. vyhlášky o zdravotnické záchranné službě v příloze č.1 Základním spojovém řádu, uváděn právě systém Pegas hromadné radiové sítě Ministerstva vnitra (dále jen MV) ve standardu Tetrapol, dodávaný na zakázku Ministerstva vnitra francouzskou firmou Matra Nortel Communications (dále jen MNC) prostřednictvím jeho českého partnera Pramacom Prague s.r.o.(dále jen PMC). LZZS ZZS HMP Strana 5 30.11.2009
2. CHRONOLOGIE BUDOVÁNÍ SYSTÉMU PEGAS Realizace projektu hromadné datové sítě ministerstva vnitra Pegas je běh na dlouhou trať, který ještě stále není u konce, a nemá vítěze. Zpětný pohled na doposud absolvovanou cestu určitě umožňuje lepší přehled o tom, kde se běh měnil spíš v zadýchanou chůzi ve vycházkovém tempu. Je také dobré si připomenout jaké byly skutečné původní záměry a důvody rozhodnutí jej vybudovat, a jak v tomto srovnání vypadají dnes. Proto tato evoluce určitě stojí za stručné shrnutí. 1993: Usnesení vlády č.246/1993 uložilo ministru vnitra ve spolupráci s ostatními resorty vypracovat návrh technického řešení propojitelnosti stávajících spojových prostředků složek IZS. Úkolem se zabývala meziresortní komise, která doporučila obměnu exitujících sítí složek IZS generačně novým radiokomunikačním systémem, sdíleným a využívaným všemi složkami jak za běžných situací, tak při zásazích na místech mimořádných událostí. V listopadu téhož roku bylo doporučení meziresortní komise při budování hromadné radiové sítě MV zohledněno v rozhodnutí Parlamentu ČR, který ve věci rozhodl ve svém usnesení č.175/1993 ve věci zvýšení rozpočtu Ministerstva vnitra o účelově vázané prostředky ve výši 506 mil Kč, z toho celkem 240 mil Kč na výstavbu páteře hromadné rádiové sítě pro Policii ČR. V prosinci byl ke společnému postupu v záležitosti výstavby hromadné rádiové sítě vyzván policejní prezident Stanislav Novotný a všichni ředitelé krajských správ Policie ČR. 1994: LEDEN byla ustavena komise pro výběrové řízení ve složení: 4 zástupci útvarů Policie ČR LZZS ZZS HMP Strana 6 30.11.2009
7 zástupců ministerstva vnitra, 1 zástupce Hlavní správy Sboru požární ochrany, 1 zástupce Ministerstva zdravotnictví, 1 zástupce Generálního štábu Armády ČR, 1 zástupce Hlavního úřadu Civilní ochrany, 1 zástupce Českého telekomunikačního úřadu. Byla vyhlášena veřejná obchodní soutěž v denním tisku. LZZS ZZS HMP Strana 7 30.11.2009
BŘEZEN DUBEN Bylo ukončeno 1. kolo výběrového řízení. K postupu do druhého kola vybrala komise firmy Ericsson, Matra Communications, Ascom, a Marconi Ministr vnitra Jan Ruml schvaluje dosavadní postup výběrového řízení. KVĚTEN Dne 23.5.1994 se sešla komise pro výběrové řízení k závěrečnému jednání, a rozhodla o konečném pořadí firem ve výběrovém řízení: 1. Matra Communications 2. Ericsson 3. Marconi (firma Ascom v průběhu 2. kola odstoupila ze soutěže). Výsledky výběrového řízení, v němž byly ve dvou kolech posuzovány nabídky všech tehdy dostupných systémů renomovaných světových firem, tak rozhodly o zavedení technologie Tetrapol francouzské firmy Matra Nortel Communications (dále jen MNC), která jako jediná z uchazečů nabídla digitální řešení původně vyvinuté pro potřeby francouzského četnictva. ČERVEN Bezprostředně po ukončení výběrového řízení byla podepsána Generální dohoda na dodávku systému mezi MV, MNC, a českým partnerem Pramacom Prague s.r.o. (dále jen PMC). Pro systém bylo zvoleno označení PEGAS, zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví jako ochranná známka radiokomunikačního systému Ministerstva vnitra. LZZS ZZS HMP Strana 8 30.11.2009
Od ledna 1994 do září 1995 pak byly poskytovány průběžné informace pro branně-bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny a vládu o postupu výstavby systému Pegas. pro branně bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny - podle usnesení Parlamentu ČR z prosince 1993, byly zasílány informace jak o průběhu výběrového řízení, tak o realizaci výstavby branně bezpečnostnímu výboru čtvrtletně v průběhu r. 1994 a 1. pololetí 1995. pro vládu - usnesením vlády č. 534/1995 v září r. 1995 byl schválen "Rozvojový projekt komunikačních sítí MV s integrovanými službami". Poté byly v souladu s tímto usnesením vlády informace a vyhodnocení předkládány vládě (jednou ročně). LZZS ZZS HMP Strana 9 30.11.2009
1995: ÚNOR Český Telekomunikační Úřad udělil Ministerstvu vnitra povolení ke zřízení a provozování telekomunikační sítě PEGAS v rámci Integrovaného záchranného systému, a k poskytování neveřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím této sítě (č.j. 5438/96-611 dne 7. února 1995). ČERVEN Ministr vnitra Jan Ruml pracovně povečeřel se zástupci firem Ericsson, Motorola, Matra Communications k projednání otázky situace a tendencí v rozvoji komunikačních systémů pro bezpečnostní a záchranné složky v Evropské unii. 1997: LEDEN proběhl kontrolní den ministra vnitra k vyhodnocení stavu projektu Pegas za účasti vedení resortu ministerstva vnitra a Policie ČR. Závěr kontrolního dne - pokračovat. ZÁŘÍ Vláda ČR na svém jednání dne 10. 9. 1997 uložila provést expertní posouzení se zaměřením na projekt Pegas, a navrhnout další postup realizace tohoto projektu. ŘÍJEN proběhla aktualizace Provozních požadavků na radiokomunikační systém pro Policii a útvary MV ČR, schválená policejním prezidentem Oldřichem Tomáškem a následně ministrem vnitra Janem Rumlem s hlavním závěrem konstatujícím, že aktualizované provozní požadavky se v zásadě neliší od požadavků stanovených v roce 1993. PROSINEC k plnění úkolu vlády ze září 1997 byla ustavena (vždy na základě jmenování příslušného ministra) meziresortní komise ve složení LZZS ZZS HMP Strana 10 30.11.2009
2 zástupci ministerstva vnitra ČR 1 zástupce Policie ČR 1 zástupce z ředitelství Hasičského záchranného sboru 1 zástupce z ministerstva financí 1 zástupce z ministerstva práce a sociálních věcí 1 zástupce z Generálního štábu AČR 1 zástupce z Hlavního úřadu CO 2 zástupci z ministerstva dopravy a spojů 1 zástupce z ministerstva zdravotnictví 1 zástupce Bezpečnostní informační služby Expertní posudky byly vyžádány od následujících pracovišť: a) ČVUT, fakulta elektronická, katedra radioelektroniky. b) Vojenská akademie Brno, katedra speciálních komunikačních systémů. c) Ústav radiotechniky a elektroniky ČAV. d) TESTCOM Praha. e) Západočeská univerzita Plzeň. O stanovisko k možnosti splnění požadovaných provozních požadavků na radiokomunikační systém byli rovněž požádáni operátoři sítí GSM Eurotel Praha s.r.o., a Radiomobil Praha a.s. Od konce roku 1997 byly údajně v systému naprogramovány a připraveny k okamžitému použití hovorové kanály pro přímou rádiovou součinnost všech subjektů IZS. V provozu bylo řádově 2200 účastnických stanic, z toho cca 1700 u Policie ČR (méně než deset procent radiostanic celkově tehdy používaných u policie). Dalšími uživateli byla některá Územní střediska záchranné služby na úrovni ZOS, LZZS, a vybraných osob managementu, dále regionální úřady Civilní ochrany, vybrané hasičské záchranné sbory, a některé útvary Armády ČR a BIS. 1998: LZZS ZZS HMP Strana 11 30.11.2009
ÚNOR Meziresortní komise vytvořená na základě rozhodnutí vlády ČR ze září 1997 přijala tyto závěry: 1. Systém GSM nemůže splnit provozní požadavky kladené na radiokomunikační systém pro Policii a útvary MV. 2. Je třeba urychleně dokončit v současné době budovaný neveřejný radiokomunikační systém MV založený na technologii Tetrapol (projekt PEGAS). Výše uvedené závěry a doporučení přijala komise jednomyslně, nikdo z členů se nezdržel hlasování ani nebyl proti uvedeným závěrům. Systém PEGAS se současně v tom samém roce stal předmětem veřejné kritiky kvůli záplavám na Moravě v roce 1997, a s tím spojeným problémům záchranářů se vzájemným dorozumíváním a koordinací aktivit. LZZS ZZS HMP Strana 12 30.11.2009
ČERVEN Na základě doporučení mezirezortní komise byl Ministerstvem vnitra zpracován a ministrem vnitra Cyrilem Svobodou předložen na jednání vlády v červnu 1998 materiál "Koncepce informačního a komunikačního zabezpečení činnosti složek Integrovaného záchranného systému". V záznamu z tohoto jednání bylo však konstatováno, že daný bod byl z jednání ministrem vnitra stažen. PROSINEC Nový ministr vnitra Václav Grulich schválil (mimo jiné i na základě výsledků vnitřní kontroly) předložení materiálu "Zásady informačního a komunikačního zabezpečení činnosti složek Integrovaného záchranného systému" na jednání Bezpečnostní rady státu. 1999: V roce 1999, když na základě poznatků složek PČR nesplňoval systém PEGAS v praktickém využití očekávání, bylo jeho budování téměř zastaveno. Do konce roku 1999 běžel systém PEGAS pouze na 21 základnových stanicích ve třech regionálních sítích, které však nijak nekopírovaly tehdejší územněsprávní uspořádání země (tedy v původních sítích VÝCHOD, STŘED, ZÁPAD). Systém byl díky tomu opravdu beznadějně děravý. Dalším akcelerátorem projektu se tedy stalo až blížící se výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Rady guvernérů Světové banky. MV předložilo vládě znovu k rozhodnutí, s jakou technologií se má pokračovat ve výstavbě národní sítě. Na realizaci systému PEGAS bylo v letech 1994-1999 vynaloženo cca 800mil.Kč v rozpočtu MV, a další výdaje na koncová zařízení, hrazené z vlastních rozpočtů Ministerstva obrany, Ministerstva zdravotnictví a Bezpečnostní informační služby). Projekt byl nedostatečně financován, protože se ve státním rozpočtu nenacházely potřebné finanční prostředky. Bylo proto rozhodnuto o dalším financování výstavby sítě PEGAS formou úvěru. LZZS ZZS HMP Strana 13 30.11.2009
ČERVENEC 9. schůze Bezpečnostní rady státu 20.7.1999 rozhodla o doporučení dobudování národní sítě PEGAS. O dostavbě radiokomunikačního systému složek IZS v České republice PEGAS rozhodla vláda České republiky schválením usnesení č.823/1999 ze dne 28. 7. 1999 k materiálu Zásady informačního a komunikačního zabezpečení činnosti složek IZS. Rozhodnutí vlády se opíralo právě o rozhodnutí 9. schůze Bezpečnostní rady státu. Vláda záměr schválila s tím, že pro dostavbu projektu PEGAS bude použita technologie Tetrapol, a stanovila úkol pro ministra financí navrhnout ve spolupráci s ministrem vnitra způsob financování výstavby, a zajistit tak financování a realizaci projektu v letech 2000 a 2001. V průběhu podzimu 1999 byly na základě tohoto rozhodnutí jednotlivé uživatelské skupiny vyzvány k předání souhrnných počtů požadovaných koncových zařízení. V resortu zdravotnictví však tato akce probíhala poměrně velice chaoticky. Zejména se nedostávalo informací: - o dosavadním postupu jednání ze strany Ministerstva zdravotnictví o specifikaci sítě a definování uživatelských požadavků z pohledu ZZS - o základních podmínkách financování pořizovaných zařízení (bylo dlouhodobě známo, že se ceny terminálů pohybují v desítkách až stovkách tisíců korun, nikoliv však to, zda jejich úhradu skutečně převezme přímo stát, který v té době - jak již vyplývá i z výše uvedeného - již několik let potřebné finanční prostředky pro tento účel neměl) - o vlastnostech jednotlivých typů zařízení (uživatelské vlastnosti jednotlivých terminálů se podstatně liší základnové, vozidlové, a přenosné pak ve třech variantách s diametrálně odlišnými funkčními vlastnostmi) LZZS ZZS HMP Strana 14 30.11.2009
- o hlavních principech fungování celé sítě (první písemné materiály s technickou specifikací systému i koncových zařízení obdržela např. tehdejší ÚSZS v Praze až počátkem roku 2000, když už byl dodatek č.3 Generální dohody podepsán, a byly tím dány i konečné počty dodávaných koncových zařízení zahrnutých do finančního krytí celého projektu. Koordinátor projektu Pegas za resort zdravotnictví žádné konkrétní podklady o dosavadním postupu MZ nikdy nepředal, a bylo třeba je vyžádat přímo od OSI MV. Současně je otázka, nakolik byl jako lékař schopen principy fungování systému, a s tím spojenou svou zodpovědnost za jeho rozvoj v oblasti ZZS, pochopit a realizovat. Ve značné části ZZS proto v tu dobu přetrvával pocit, že Pegas je dávno mrtvý projekt, kterému není potřeba věnovat žádnou větší pozornost. Tento fakt se negativně projevil ještě i o několik let později při rozbíhání pilotního projektu, ve kterém ZZS jako jediná ze základních tísňových složek jednoznačně selhala, a její spolupráce na ověřování vhodnosti nasazení systému Pegas v prostředí ZZS byla nulová) - o předpokládaných úrovních pokrytí signálem (otázka volby mezi ručními a vozidlovými terminály pro posádky do terénu) nebyl znám zamýšlený cílový stav pokrytí - o možnosti budování taktických pracovišť sítě Pegas i u ostatních uživatelských skupin, nebo jen centrálně na úrovni OSI MV či PČR - o tom, zda bude budoucí systém přednemocniční neodkladné péče v ČR respektovat (v tu dobu ještě neplatné, ale ústavním zákonem 347/1997 Sb. O vytvoření vyšších územněsprávních celků již schválené) nové územněsprávní uspořádání země vytvořením dalších čtyř územních středisek záchranné služby do konečného počtu 14ti tak, jak budou současně budovány i jednotlivé regionální sítě systému Pegas (vznik těchto nových územních středisek záchranné služby založila až novela LZZS ZZS HMP Strana 15 30.11.2009
zdr.vyhlášky č.14/2001sb., tedy více než rok po vzniku krajů, a k faktickému zřízení těchto ÚSZS došlo pak na základě její dikce až k 1.1.2003) Tehdejší okresní ZZS (a nejen ony) tedy v dané době neměly nejmenší představu o svém dalším osudu a systému fungování. Za těchto podmínek se pak objednávání souhrnných počtů jednotlivých typů koncových zařízení stává bohužel jen pouhým střílením od pasu, které se mnohým dnešním nástupcům tehdejších ZZS následně vymstilo. PROSINEC Dne 22.12.1999 byl podepsán dodatek č.3 Generální dohody mezi MV, MNC, a PMC, a ke stejnému datu i prováděcí smlouva o dílo na výstavbu systému v letech 2000-2001 mezi MV a PMC. Prováděcí smlouva počítala m.j. i se vstupem dalších českých subdodavatelů do projektu (např. Siemens Telekomunikace s.r.o.). Celkový finanční limit prováděcí smlouvy o dílo byl v souladu s usnesením vlády stanoven na 3,922 miliardy Kč, a měl zajišťovat: 1. dodávku celé dostavby infrastruktury Národní sítě do 31. 12. 2001 v technologii Tetrapol 2.generace s novou verzí software v rozsahu 141 základnových stanic ve 14 regionálních sítích členěných v souladu s novým administrativním členěním státu od 1.1.2000 (vznik krajů) 2. plošné vybavení útvarů Policie ČR, hasičských záchranných sborů, a zdravotnických záchranných služeb koncovými zařízeními (celkem asi 23000 souprav ručních, vozidlových a dispečerských radiostanic a jejich příslušenství) 3. v období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2001 dodavatel provede bezplatný upgrade (retrofitting nebo výměnu) všech doposud dodaných koncových zařízení sytému Pegas 1. generace tak, aby tato zařízení byla plně funkční v celé národní síti při použití nových verzí systémového softwaru. 2000: Dne 17.1.2000 bylo usnesením Vlády České republiky 86/2000 rozhodnuto o způsobu dalšího financování projektu PEGAS formou úvěru přijatého Konsolidační bankou Praha s.p.ú., a potvrzen výběr vítězné nabídky podle pořadí vyhodnocení předložených nabídek. Ministru vnitra bylo uloženo LZZS ZZS HMP Strana 16 30.11.2009
zabezpečit výstavbu podle harmonogramu realizace projektu v závislosti na podepsaném dodatku č.3 Generální dohody, ministru financí uzavřít smlouvu mezi Ministerstvem financí a Konsolidační bankou s.p.ú., kde se funkcí finančního managera projektu pověřuje Konsolidační banka s.p.ú., a ministru průmyslu a obchodu ve spolupráci s ministrem vnitra zabezpečit propracování ofsetových programů v rámci projektu výstavby systému PEGAS. V souvislosti s vyřešeným financováním tak bylo možné výrazně pokročit s výstavbou sítě PEGAS. Byl zahájen radioinženýring sítě, byla stanovena detailní architektura sítě a etapizace dodávek. Smluvně byla zajištěna využitelnost dosud instalované technologie, infrastruktura koncových zařízení, rozšíření podílu českého průmyslu na projektu (projekční, stavební a technologická připravenost, výstavba sítí, zjištění záručního i pozáručního zejména 100% zajištění servisu koncových zařízení v ČR, výroba příslušenství koncových zařízení 2. generace minimálně v rozsahu realizovaném u zařízení 1. generace), a interoperabilita se systémy na bázi standardu Tetra. Prioritou projektu pro rok 2000 bylo vybudování a zprovoznění sítě na teritoriu Prahy a Středních Čech v rozsahu potřebném pro zabezpečení bezpečnostních akcí spojených s výročním zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Rady guvernérů Světové banky. Do termínu konání této akce bylo také nutné ověřit systémové vlastnosti infrastruktury a funkce nové řady ručních radiostanic. Součástí bezpečnostních opatření přijatých před zasedáním MMF/SB bylo i vybudování zázemí pro komunikaci v prostorách pražského metra. Na konci měsíce dubna bylo v Praze otevřeno výcvikové středisko (demonstrační a školící síť MV), jímž v následujících měsících prošlo řádově okolo sedmi tisíc policistů. V průběhu roku došlo k přechodu na druhou generaci technologie Tetrapol, a k výměně stávajících terminálů za modernější. V průběhu zasedání se systém Pegas stal terčem útoku dosud neznámých pachatelů, kteří se pokusili narušit signál sítě. Dle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ) byla díky tomu srozumitelnost komunikace zasahujících složek v některých momentech omezena na 20-50%. LZZS ZZS HMP Strana 17 30.11.2009