Karcinom vaječníků Představení nemoci
Anatomie pánve a břicha
Ženský reprodukční systém Vaječníky jsou párový orgán o velikosti 2 4 cm v průměru Vejcovod Řasinky Vaječník Ligamentum Kůra vaječníku Děloha Děložní hrdlo Pochva Dřeň vaječníku
Anatomie břišní dutiny ženy Vaječníky se nacházejí v blízkosti řady břišních struktur včetně tlustého střeva a velké předstěry Velká předstěra (omentum) Pobřišnice (peritoneum) Tlusté střevo Vejcovod Vaječník Děloha Močový měchýř
Lymfatický systém malé pánve ženy Lymfa z ovarií je odváděna do břišních mízních uzlin Laterální aortické a preaortické uzliny Ilické uzliny (horní a dolní) Sakrální uzliny Inguinální uzliny
Typy nádorů vaječníků
Nádory vaječníků: tři hlavní typy Nádory z germinálních buněk pocházejí ze zárodečných buněk, z nichž se ve vaječníku vytváří vajíčko Nezralé folikuly Žluté tělísko Karcinomy ze stromálních buněk, které vytvářejí kostru vaječníku a produkují ženské pohlavní hormony Epitelové nádory, tvoří asi 90 % maligních nádorů vaječníků Zralé vajíčko Zralý folikul
Stanovení stupně nádoru Stupeň popisuje agresivitu nebo maligní potenciál nádoru na základě jeho histologického vzhledu Nádory nízkého stupně Rostou pomalu Buňky mají normální vzhled dobře diferencované ) Nízká pravděpodobnost šíření Nádory středního stupně Přechodné charakteristiky a a vlastnosti Nádory vysokého stupně Rostou rychle Abnormální vhled ( špatně diferencované ) Pravděpodobnost rychlého šíření (agresivní ) Škála malignity: od relativně benigního k vysoce malignímu nádoru DeVita, et al. DeVita, Hellman, and Rosenberg's Cancer: Principles and Practice of Oncology. 8th rev. ed. Lippincott Williams & Wilkins US, 2008
Podtypy epitelových nádorů vaječníků Histologická klasifikace nádorů vaječníků (WHO) % Četnost 5letého přežití (%) Podtypy epiteliálního nádoru nemocných Stádium I Stádium II Stádium III Stádium IV Serózní nádory 53 89 69 35 19 Mucinózní nádory 16 92 69 34 17 Endometroidní nádory 14 90 75 40 21 Světlebuněčné nádory 8 82 81 27 13 Nádory z přechodních buněk Data nejsou k dispozici, přežití podobné jako u serózních nádorů Dlaždicobuněčné nádory Data nejsou k dispozici Smíšené epitelové nádory 4 84 63 40 13 Nediferencovaný karcinom 4 76 46 33 21 Většina podtypů se může prezentovat jako: Benigní nádory Hraniční nádory, které se zprvu chovají benigně, ale mohou se maligně zvrhnout Heintz, et al. Int J Gynaecol Obstet 2006
Hraniční epitelové nádory vaječníků Serózní, ednometroidní, mucinózní, světlebuněčné nádory a nádory z přechodních buněk se mohou chovat jako nádory benigní Bývají též označovány jako nádory s nízkým maligním potenciálem Hraniční nádory, na rozdíl od nádorů maligních, vykazují významnou buněčnou proliferaci, avšak bez invazivního chování Hraniční nádory se obecně klinicky chovají jako nádory benigní a mají dobrou prognózu Léčeny jsou chirurgickou resekcí některé nádory mohou po chirurgickém odstranění recidivovat, některé se extenzivně šíří v dutině břišní k rekurenci může dojít řadu let po chirurgickém odstranění četnost 5letého přežití je asi 90 % Chen, et al. Cancer 2003; Heintz, et al. Int J Gynaecol Obstet 2006
Epitelové nádory vaječníků: tři nejčastější podtypy Serózní Endometroidní Mucinózní Mezi 8 histologickými podtypy epitelového karcinomu vaječníku jsou nejčastější karcinom serózní, endometroidní a mucinózní charakteristická je morfologická podobnost s řadu sliznic ženského reprodukčního systému Obrázky z: Karst and Drapkin. J Oncol 2009
Dvoucestný model tumorigeneze nádorů vaječníků Model bere v úvahu klinické, histopatologické a molekulární charakteristiky pro klasifikaci nádorů na základě jejich tumorigeneze Typ I Typ II Histologické typy Serózní nízkého stupně Endometroidní Mucinózní Světlebuněčný Z přechodních buněk Serózní vysokého stupně Maligní smíšené mesodermální nádory tumours (karcinosarkomy) Nediferencované karcinomy Charakteristiky Nízký nukleární stupeň a strukturovaný vzhled Pomalý růst V době zjištění obvykle omezený na vaječník Vztah s dobře definovanými prekurzorovými benigními ovariálními lézemi Nejčastější genetické změny: KRAS, BRAF, PTEN, betacatenin Indolentní, pomalá progrese; 5leté přežití asi 55 %* Rychle rostoucí, vysoce agresivní Nejsou známy dobře definované prekurzorové léze Vysoká genetická nestabilita Nejčastší genetické zmeny: TP53 Agresivní, rychlá progrese; 5leté přežití asi 30 %* *Dle modelového nádory pro každý typ, tedy serózní nádory nízkého resp. vysokého stupně Kurman and Shih. Int J Gynecol Pathol 2008; Shih and Kurman. Am J Surg Pathol 2004 Karst and Drapkin. J Oncol 2009
Patogeneze a etiologie karcinomu vaječníků
Patogeneze Epitelové nádory vaječníků vznikají maligní transformací epitelu vaječníků, který je blízký epitelu pobřišnice Epitel na povrchu vaječníku je tvořen jednoduchou buněčnou vrstvou kubických neutrálních mezotelových buněk Zvětšení x100 http://pathology.mc.duke.edu/research/histo_course/ovarygermepith.jpg
Vývoj epitelového karcinomu vaječníků epitelový karcinom Adenokarcinom může vzniknout v důsledku mnoha faktorů postupná akumulace genetických abnormalit patologická autokrinní nebo parakrinní stimulace růstovými faktory vysoké hladiny hypofyzárních gonadotropinu při ovulaci a přetrvávající vysoké hladiny po menopauze záněty
Molekulární heterogenity epitelových nádorů vaječníku Podtyp nádoru Serózní vysokého stupně Serózní hraniční Mucinózní Endometroidní Světlebuněčný Běžné genetické abnormality Inaktivace BRCA1, BRCA2 a TP53 Aktivace KRAS, BRAF a PIK3CA Aktivace KRAS a HOXA11 activated Aktivace HOXA10 inaktivace signálních cest; PTEN a MMR Inaktivace signálních cest; PTEN a MMR Podkladem pro vznik a progresi karcinomů vaječníků je řada genetických změn U různých podtypů epitelových nádorů vaječníků nalézáme různé typy nejčastějších genetických změn Nadměrná exprese VEGF je běžná u všech histologických typů Lawrenson, Gayther. PLoS Med 2009
Karcinom vaječníků v rámci familiárních nádorových syndromů U 10-15 % nemocných s karcinomem vaječníků je možno nalézt genetickou predispozici mutace BRCA1 a BRCA2 odpovídají za více než 90 % dědičných karcinomů vaječníků při mutaci BRCA1 a BRCA2 vznikají serózní karcinomy vysokého stupně většina zbývajících 10 % je zapříčiněna mutacemi MLH1 a MSH2, které rovněž zvyšují riziko dědičného non-polypózního kolorektálního karcinomu Mutace genu BRCA 1 odpovídají za asi 70 % dědičných karcinomů vaječníků celoživotní riziko vzniku karcinomu vaječníků je 39 46 % Mutace genu BRCA 2 odpovídají za asi 20 % dědičných karcinomů vaječníků celoživotní riziko vzniku karcinomu vaječníků je 12-20 % p q 12 BRCA1 13 14 21 31 32 34 Chromozóm 13 BRCA2 11 12 21.1 21.2 21.3 22 23 24 25 Chromozóm 17 p q Hennessy, et al. Lancet 2009; Tagliaferri. Ovarian Cancer Res 2009; Russo, et al. Crit Rev Oncol Hematol 2009
Rizikové faktory pro vznik karcinomu vaječníku Alkohol Obezita Dieta Hysterektomie (protektivní) Rodinná anamnéza Neplodnost Tučná strava Podvázání vejcovodů (protektivní) Stoupající věk Karcinom vaječníků Perorální antikoncepce (protektivní) Nulliparita Odnětí vaječníků (protektivní) Kojení (protektivní) sedavý životní styl Kouření Časný nebo pozdní věk při menarche Hormonální replacement Potvrzené Možné Předpokládané Permuth-Wey and Sellers. Methods of Molecular Biology, Cancer Epidemiology 2009