Bylinné čaje
Obsah: Hluchavka bílá Kopřiva dvoudomá Lípa srdčitá Bez černý Máta peprná Jitrocel kopinatý Meduňka lékařská Heřmánek lékařský Jablečník obecný Bříza bělokorá
Hluchavka bílá (Lamium album) Sběr a sušení: Sbírají se pouze bílé trubkovité květy bez kalicha od května do srpna či září. Hluchavka patří mezi nejchoulostivější léčivé byliny a může se sbírat jen za suchého počasí. Ukládá se volně do košů vystlaných tkaninou nebo papírem a nesmí se zapařit ani pomačkat, neboť poškozené květy při sušení hnědnou a droga z nich získaná je bezcenná. Musí se sušit co nejrychleji, ve slabých vrstvách bez převracení a teplota při sušení nesmí přesáhnout 35 C. Droga snadno vlhne, a proto je vhodné alespoň ji dosušovat umělým teplem. Uchovává se v tmavých nádobách, nejlépe v nahřátých a dobře utěsněných plechovkách a chráníme ji před světlem. Dobře usušená droga chrastí, musí mít bílou až slabě nažloutlou barvu, je téměř bez pachu a má slabě nahořklou chuť. Její kvalitu snižuje příměs zhnědlých květů a jiných částí matečné rostliny. Použití: Droga je velmi drahá (k získání 1 kg drogy je třeba až 100 pracovních hodin) a navíc jsou látky v ní obsažené nedokonale známy, takže není součástí běžně vyráběných oficinálních léčiv. V lidovém léčitelství je hluchavka odedávna oblíbená a používá se zejména ve formě čaje jako prostředek usnadňující odkašlávání při různých onemocněních horních cest dýchacích, zejména u dětí. Mimoto má příznivý vliv na trávení. Dříve se hluchavka používala také při menstruačních potížích a při některých gynekologických chorobách, proti nespavosti a při chorobách močových cest jako slabě močopudný a protizánětlivý prostředek. K těmto účelům se používá zápar připravený přelitím dvou až tří čajových lžiček drogy sklenicí vařící vody a užívaný dvakrát denně. Zevně se zápar používá k obkladům jako prokrvující prostředek se stahujícím účinkem při ekzémech, hemoroidech, análních trhlinách a zánětlivých nebo mokvavých ranách. Obdobně lze s použitím dvou až tří čajových lžiček drogy a medu připravit lahodný a voňavý čaj. Vedlejší účinky: Přestože nejsou známy případy nepříznivých účinků drogy, pro obsah saponinů nelze doporučit dlouhodobé nebo nadměrné užívaní.
Kopřiva dvoudomá (Utrica dioica) Sběr a sušení: Sbírají se listy a někdy také nať, jejíž olistěné a nezdřevnatělé části v délce max. 50 cm se sežínají z mladých a zdravých rostlin srpem, a to nejlépe od jara do konce května. Někdy se sbírá také oddenek nebo květy. Suší se ve slabých vrstvách na stinných vzdušných místech nebo uměle, přičemž teplota nesmí překročit 60 C. Je důležité ji sušit rychle, aby si droga zachovala původní zelenou barvu. Je bez pachu a má nahořklou, poněkud trpkou chuť. Kvalitu listové drogy snižují zčernalé a rozdrobené listy, případně zbytky natě. Použití: Droga je velice oblíbená v lidovém léčitelství. Používá se jako močopudný, protirevmatický a protizánětlivý, antivirový (zejména proti virům chřipky) prostředek, ale i při chudokrevnosti a jako prostředek pro zvýšení tvorby mléka. Lze ji použít i jako podpůrný lék při cukrovce, podporuje také celkovou látkovou výměnu a trávení, takže je téměř vždy jednou z hlavních součástí směsí používaným k jarním bylinným kúrám. Osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin. Chlorofyl má protizánětlivé účinky, působí také při hojení ran, urychluje epitelizaci a granulaci pokožky. Odvar z kopřiv, připravený půlhodinovým povařením 100 g jemně nařezané drogy v 1 litru vody okyselené octem, se používá k večernímu mytí vlasů jako prostředek zabraňující jejich vypadávání. Při hemoroidech je doporučována následující směs: 15 g kopřivy, 10 g smetanky, 30 g natě řebříčku a 30 g natě jablečníku. Polévková lžíce směsi se krátce povaří v 1/2 litru vody, nechá se 10 min. ustát a pije se během dne. Při průjmech se někdy používá i odvar z kořenů, obsahující třísloviny, je možno použít i rozdrcené nažky.
Lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) Sběr a sušení: Za suchého počasí se sbírá celé květenství i s podpůrným listenem, a to v době, kdy je asi polovina květů rozkvetlých. Rychle se suší ve slabých vrstvách ve stínu na vzdušném místě, neboť se snadno zapařuje a tmavne. Nesmí se sušit na slunci a při teplotě vyšší než 35 C, aby neztratila aróma. Správně usušená droga si uchovává své původní zbarvení, má jemnou aromatickou vůni a nasládle slizovitou chuť. Nesmí obsahovat příměsi jiných druhů lip (kromě lípy velkokvěté). Použití: V lidovém léčitelství je velice oblíbena při všech nemocech z nachlazení (rýma, kašel, záněty průdušek, angína, chřipka), neboť podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli. Za tímto účelem se často používá směs s květem černého bezu. Má také slabé protizánětlivé a močopudné účinky, uvolňuje křeče a podporuje chuť k jídlu. Mimoto je oblíbena i jako náhražka čaje, neboť má lahodnou chuť i vůni; doporučuje se sladit medem. Připravuje se spařením polévkové lžíce drogy sklenicí vařící vody a nechá 10-15 min. vyluhovat. Droga nemá vedlejší účinky a v malých dávkách ji lze používat dlouhodobě.
Bez černý (Sambucus nigra) Květ Sběr a sušení: V době květu se květenství odtrhávají či odstřihávají a volně ukládají do košů, aby se nezapařila. Obvykle se suší celá květenství zavěšená na šňůrkách, někdy se jednotlivé květy po zavadnutí sdrhují a rychle suší ve slabé vrstvě ve stínu při 45 C, aby si uchovaly původní barvu, neboť zahnědlá droga je bezcenná. Správně usušená droga má žlutou barvu, květní stopky jsou žluto až šedozelené. Má silný a charakteristický pach, chuť zprvu nasládle slizovitou, později škrablavou. Na závadu je příměs zahnědlých květů a silných stopek. Droga se musí uchovávat v dobře uzavřených nádobách. Použití: Používá se především při nemocech z nachlazení. Významný je zejména potopudný účinek a dále slabě uklidňující, antineuralgické, slabě močopudné a projímavé účinky. V lidovém léčitelství je bez černý odpradávna oblíbenou léčivou rostlinou a dodnes je hojně používán. Tvoří hlavní součást čaje pro pocení, zpravidla společně s lipovým květem, často s proskurníkovým kořenem, jindy zase s květem divizny. Někdy se používá proti nadýmání a křečím trávicího traktu. Bobule Sběr a úpravy: Bobule dozrávají od července do září. Suší se nejprve na slunci a dosouší se umělým teplem až do úplného scvrknutí a svraštění plodů, které se pak sdrhnou ze stopek. Dobře usušené plody mají leskle černofialovou barvu, jsou bez pachu a mají nakysle sladkou, poněkud svíravou chuť. Kvalitní droga musí obsahovat co nejméně nedozrálých nebo znehodnocených plodů a jiných částí matečné rostliny. Plody se často používají v lidovém léčitelství, připravuje se z nich tmavorudé bezinkové víno a dnes slouží i jako surovina pro průmyslovou výrobu kompotů, džemů, sirupů apod. Použití: S oblibou jsou plodenství používána při bolestivých onemocněních nervového původu, např. při zánětu trojklaného nervu, migrénách a jako protikřečový prostředek.
Máta peprná (Mentha piperata) Sběr a sušení: Mladé kvetoucí vrcholky se odřezávají nebo sežínají několikrát do roka vždy před rozkvetením, kdy rostliny dosáhnou asi 30 cm výšky. Sklízí se v červnu a červenci, někdy ještě v srpnu, ale vždy jen za slunného počasí, nejlépe v poledních hodinách. Stejně jako u ostatních siličných drog závisí i zde kvalita drogy jak na půdních a klimatických podmínkách, tak i na správné době sklizně a přípravě drogy. Suší se ihned po sběru (snadno se zapaří!) v tenkých vrstvách na stinných a dobře větraných místech, nejlépe při teplotě 20 30 C, při umělém sušení nesmí teplota překročit 35 C, aby nedocházelo ke ztrátám silice. Při pomalém sušení listy hnědnou. Rostliny, které jsou zejména v nepříznivých klimatických podmínkách nebo při pozdní sklizni často napadené rzí mátovou, se nesbírají. Droga má charakteristický mentholový pach a palčivě kořenitou, později příjemně chladivou chuť. Na závadu jsou zahnědlé části, stonky silnější než 5 mm a listy napadené rzí. Použití: Máta patří mezi nejčastěji používané drogy v lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení a mírní bolesti, podporuje vylučování žluče, trávení, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i proti průjmový účinek. Při žaludečních potížích zaviněných nesprávnou dietou, při nechutenství, střevních kolikách, nadýmání a žlučníkových potížích se doporučuje zápar připravený ze dvou čajových lžiček (asi 4,5 g) řezané drogy a 1 litru vody. Vypije se neslazený ve třech dávkách během dne. Proti nadýmání se osvědčila směs máty s plody anýzu, fenyklu a kmínu ve stejném poměru. Polévková lžíce směsi se nechá přejít varem v 1 l vody a odvar se pije v malých dávkách během dne. Odvar se používá též jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek, zevně ke koupelím při revmatismu a kožních vyrážkách.
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) Sběr a sušení: Sbírají se listy, a to od května nebo června do konce srpna. Květní stvoly je nutno ihned odstranit, neboť při pozdějším čištění by se droga drobila. Jitrocelový list je velmi náročný na správné usušení. Pomačkané, za vlhka sbírané nebo zapařené listy rychle černají a jako droga jsou bezcenné. Suší se ve slabých vrstvách do 5 cm, nejprve je možno listy opatrně předsušit na slunci, pak se dosuší ve stínu na vzdušném místě. Při umělém sušení nemá teplota překročit 40 C. Správně usušená droga je lámavá, olivově až hnědavě zelená. Je téměř bez zápachu a má mírně hořkou až svíravou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zhnědlých listů a květních stvolů. Nesmí také obsahovat listy ostatních druhů jitrocele. Je nutno mít na paměti, že jitrocel patří mezi nejchoulostivější drogy vůbec: při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (je proto nutné sušit bez obracení), snadno vlhne, plesniví a černá, což je doprovázeno hydrolytickým rozkladem glykosidu aukubinu. Použití: Jitrocel patří mezi nejvýznamnější léčivé byliny. Používali jej již antičtí lékaři (včetně dalších druhů, např. jihoevropského jitrocele blešníku) zejména proti kašli, na rány a později i v řadě dalších případů. V lidovém léčitelství je jitrocel oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest, někdy i při trávicích poruchách spojených se zácpou. Pro tento účel se připravuje zápar z jedné polévkové lžíce drogy na sklenici vody, v níž se nechá droga 5 min. vyluhovat. Zápar se pije teplý a lze v něm kombinovat i další drogy. Při zácpě jsou účinná semena obsahující větší množství slizu. V lidové praxi se zevně někdy používá na obklady při ekzémech, spáleninách, zanícených a špatně se hojících ranách i ve formě čerstvě vymačkané šťávy. Nedoporučuje se však, protože je možná druhotná infekce.
Meduňka lékařská (Melissa officinalis) Sběr a sušení: Sbírá se list, dnes mnohem častěji nať. Listy se sbírají krátce před rozkvětem, za suchého a nejlépe chladnějšího počasí, kdy je obsah silice nejvyšší. Vzhledem k těkavosti silice se za slunných parných dní její obsah značně snižuje. Nať se získává asi třikrát do roka převážně z pěstovaných rostlin, když dorostou výšky asi 30 cm a počínají kvést. Suší se ve svazečcích nebo v tenkých vrstvách bez obracení pokud možno rychle, neboť při pomalém sušení se droga zapaří a hnědne. Nejvhodnější je sušit nať přirozeným teplem na stinných vzdušných místech; při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 C. Droga musí mít typickou kořenitou chuť, citrónovou vůni a zelenou až šedozelenou barvu. Pokud jsou v droze přítomny květy, musí mít původní zbarvení. Kvalitu snižují ztmavlé a zdřevnatělé části a rozdrcené listy. Musí se uchovávat v dobře uzavřených nádobách na suchém místě. Stará droga má značně snížený obsah silice a nedoporučuje se proto užívat ji starší než rok. Použití: Má podobné účinky jako mátová silice. Používá se vnitřně především jako prostředek povzbuzující chuť k jídlu, proti nadýmání, křečím a jako uklidňující prostředek, zejména při poruchách nervového původu, nespavosti a bušení srdce. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chorobách žlučníku. V lidovém léčitelství byla doporučována i ke koupelím při revmatických bolestech a jako kloktadlo. Při lehčích formách nespavosti se doporučuje směs 4 dílů meduňkové nati a kozlíkového kořene a 1 dílu chmelových šištic. Čaj se připraví přelitím 2 čajových lžiček směsi šálkem vařící vody. Při kolikových bolestech a křečích v pánevní oblasti se doporučuje třikrát denně šálek nálevu (1 čajová lžička na šálek). Příčinou velké lidové obliby je její naprostá neškodnost, takže je možno ji užívat i dlouhodobě a její silice dodávají čajům z ní připraveným příjemnou chuť.
Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita) Sběr a sušení: Úbory se sbírají buď ručně, nebo pomocí hřebenů, při pěstování v polních kulturách pak sklízecími stroji. Po sklizni se nasbírané úbory vyčistí od nežádoucích příměsí a drobné příměsi se odstraní opatrným prosetím na hrubém sítu. Suší se ihned po sběru bez obracení v tenké vrstvě ve stínu, při umělém sušení nesmí teplota překročit 40 C, aby nedošlo ke ztrátám silice. Drogu je nutno chránit před vlhkem a světlem. Ke skladování jsou nejvhodnější těsné uzavřené plechovky. Správně usušená droga má charakteristickou příjemnou vůni, nahořklou chuť a zachovává si původní barvu. Použití: Má výrazné protizánětlivé účinky, působí dezinfekčně, spasmolyticky, proti nadýmání, podporuje pocení, má i mírně uklidňující, adstringentní a žlučotvorný účinek. Zevně se používá k obkladům a koupelím na rány, spáleniny a zánětlivá onemocnění (např. hemoroidy), jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny, hrtanu, dásní a k výplachům. Vnitřně se používá zejména při žaludečních potížích, nadýmání, střevních katarech, průjmech, gynekologických potížích, zámětech močových cest a při nemocech z nachlazení jako potopudně působící prostředek. Čaj se připravuje jako zápar a obvyklé dávkování je polévková lžíce, u dětí pak čajová lžička na šálek. Nejčastěji se používá v čajových směsích, např. při nadýmání se doporučuje směs stejného množství heřmánku, máty, kozlíku, kmínu a anýzu, při střevních potížích směs heřmánku, meduňky, máty a lékořice, pro pocení směs heřmánku a lípy.
Jablečník obecný (Marrubium vulgare) Sběr a sušení: Sbíráme nať na začátku rozkvětu (Marrubii herba) od července do září. V pěstovaných kulturách se nať sklízí 2 3x za rok. Dobře usušená droga má zelenou nebo šedozelenou barvu, jemnou charakteristickou vůni a hořkou poněkud ostrou chuť. Použití: Jablečník znali již staří Egypťané, kteří jej používali proti působení jedů při plicních chorobách a onemocnění dýchacích cest. Používá se jeho odvar nebo nálev při žlučníkových chorobách nebo slabosti, střevních obtížích zánětu průdušek, dýchavičnosti, kašli a proti nechutenství. Do medicinálních bojů se přidává nať jablečníku k povzbuzení chuti k jídlu a k upravení zažívání. Uvolňuje nervovou soustavu a zrychlenou činnost srdce. Pijeme velkými doušky ráno a večer 1 šálek. Zevně na špatně se hojící a hnisavé rány. - 2 lžičky suché nati přelijeme ¼ litrem vroucí vody. Na 15 minut odstavíme, pak scedíme a pijeme vlažný ráno a večer 1 šálek.
Bříza bělokorá (Betula pendula) Sběr a sušení: Sbíráme svěží zelené listy na jaře během dubna a června sdrhováním z větví. Sbíráme je vždy jenom z částí větví, abychom je neponičili a strom mohl i nadále dobře růst. Listy jsou náchylné k zapaření, proto je sbíráme do košíku a dáme je co nejdříve sušit. Listy sušíme teplem přirozeným ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 5 cm nebo umělým teplem při maximální teplotě 35 C. Po usušení vyberme z listů jehnědy a jiné příměsi, které tam nepatří. Správně usušené listy si uchovávají původní barvu, mají slabě nahořklou chuť a slabě aromatickou vůni. Během března můžeme sbírat také pupeny z pokácených stromů, které sušíme umělým teplem při maximální teplotě 35 C. V březnu a dubnu sbíráme kůru z pokácených stromů s bílou kůrou, kterou loupeme z větviček. Kůru sušíme umělým teplem při maximální teplotě 45 C.
Použití: Nálev zhotovíme z 1 polévkové lžíce čerstvých (nebo 2 kávové lžičky sušených) nadrobno nasekaných listů, kterou přelijeme asi 0,3 dcl vařící vody. Necháme 10-20min přikryté louhovat a popřípadě přidáme na špičku nože jedlé sody. Podáváme 2-3x denně. Odvar z listí na koupele 5 dvou hrstí čerstvých listů na 5-6 litrů vody, vaříme asi 10min a pak necháme 30 minut odstát. Následně přecedíme a nalijeme do vany s asi 80-100l vody o teplotě těla. Doba koupele přibližně 15-20min. Po skončení tělo neutíráme, necháme ho oschnout. Odvar z kůry kůru i větvičky nadrtíme či nařežeme a 1 polévkovou lžíci vaříme v 1l vody 10-15min, necháme 5 minut odstát, přecedíme a pijeme ve 3 dávkách (asi 0,3l) přes den. Macerát (studený výluh) z pupenů: Hrst čerstvých pupenů přelijeme 0,5-1l studené převařené vody. Při běžné pokojové teplotě necháme asi 10 hodin vylouhovat. Vypijeme po doušcích přes den. Míza (šťáva) se získá tak, že počátkem jara navrtáme kmen břízy do hloubky asi 2-3cm. Do vyvrtaného otvoru můžeme pro ulehčení vsunout hadičku, ze které míza odkapává do připravené nekovové nádoby. Víno proti žaludečním a střevním potížím získáme tím, že 1-2 polévkové lžíce březové šťávy svaříme s 1l bílého vína. Přes den vypijeme asi 2-3dcl tohoto elixíru. Obklad natrháme březové listí do plátěného pytlíku a na noc přikládáme na nemocné bolestivé klouby. Olej získáme vařením většího množství nařezané mladé kůry a větviček. Po delším vaření se vyloučí do horké vody, kterou je poté třeba oddestilovat.