Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak. rok 2017/2018 Společnost a kultura starého Egypta - Egypťané a vojáci II., Egypťané a ti druzí Petra Maříková Vlčková 15.05.2018 Anály Amenemheta II. z Ptahova chrámu: Chrám boha Ptaha v Memfidě - 2 žulové bloky se zbytky nápisu: nalezeny v Sakkáře, publikace 1980 Obsah: Rozpis jednotlivých darů pro určité chrámy v Egyptě; Popis příchodu a pohybů jednotek vyslaných do oblasti Předního východu, včetně kořisti, kterou přivezly; Příchod cizích delegací a tributu, který přinášely; příchod dětí vládců snaha egypticianizovat vládnoucí vrstvu. Organizace vojenské moci v Núbii: Elefantina: min. 7 km dlouhá zeď Pevnosti: organizace vojenských a ekonomických výprav, obchodu s Núbijci Kubán: ústí Wádí Allákí; centrum zpracování a ukládání núbijského Au Buhén: administrativní centrum 2. katarakt: v létě obtížně sjízdné vykopané kanály a skluzy kolem Mirgissi (8 km dlouhý): Mirgissa: obchodní a zásobovací centrum Semna: Z oblast chráněna zdí (min. 4.5 km). Semna jih: tajná chodba k Nilu (zabezpečení zdroje vody). Opevněná J strana 2. nilského kataraktu: Semna a Kumma Zdroj informací Depeše ze Semny: 1896, James Quibel, MK hrobka v Ramesseu. Datace: Amenemhet III. Doklad velmi pečlivého dohledu nad pohybem Núbijců Armáda během SIP: Zavedení mnohých výdobytků: Hyksósové bojové vozíky a koně, kompozitní luky, poslové na koních, plátovaná zbroj, chopeš meč, tulejka i řap pro hroty šípů a oštěpů apod. Hlavní centrum: Avaris pohřby bojovníků s osli, PV zbraněmi a keramikou Boje za sjednocení: Egypťané adoptovali část výdobytků Sekenenre Tao II.- umírá během bojů specifická zranění Závěrečné boje a vyhnání Hyksósů: Ahmose I. (18.-22. RV) a rozvrácení pevnosti Šaruhen. Popis bojů: autobiografické nápisy profesionálních vojáků el-káb (Ahmose syn Abany; Ahmose Pen-nechbet) Armáda v NK: Dobyvačné války: profesionalizace armády: Elitní jezdectvo (vozba); Pěchota Kolem 1600 BC: významné technologické změny ve výrobě zbraní (kompozitní luky, meč chopeš, zbroj) a stylu válčení: zavedení koní a vozby, apod. adaptace od Hyksósů vliv jasný v terminologii (15 procent jazykových výpůjček ze semitských jazyků vojenské termíny) Reorganizace armády: Thutmose III.: pěchota; jízda; posádky pevností; elitní jednotky; loďstvo; pomocné jednotky. Nacvičování útoků vozby. Loďstvo: spíše pro přepravu jednotek a zásob, ne samostatné bojové jednotky výjimka: Ramesse III. A námořní bitva s mořskými národy (8. RV) Vojenská správa dobytých území Levanta (3 okrsky) Král válečník: Thutmose II. a Amenhotep II. (sportovec, zápasil, lukostřelba)
19. dynastie: armáda se stává významným politickým hráčem (Horemheb; vezír Pramesse Ramesse I.) Síla: průměrně 4000 mužů pěchoty ve 20 jednotkách (po 200-250 mužích) Fenomén Ramesse II. Mapy a plány: Turínská mapa Wádí Hammammátu: Nová říše, Dér el-medína (Drovetti, v jedné z hrobek, 1814-1821) tzv., Ramesse IV. Zobrazuje cca 15 km dlouhý úsek Wádí Hammammátu od Nilu; s mnoha přípisky (svatyně Amona, čisté hory) Horní okraj mapy Jih. Měřítko: 1 cm cca 50-100 m. Autor: kartograf Amenachte Ramesse II a výpravy proti Chetitům: vyobrazení tzv. Horových cest na V hranici nilské delty stěny chrámů v Karnaku, Ramesseu, Abú Simbelu apod. Přesný popis kampaní, i s doprovodným vyobrazením např. obléhání Kadeše a egyptského vojenského ležení u Kadeše (z vojenské výpravy v 5. roce vlády) EGYPŤANÉ A CIZINCI: Velmi úzce souvisí s vnímáním světa starými Egypťany: Egypt je středem světa axis mundi. Okolní státy: periferie Tradiční okolní země: Núbie: Kuš; Libye: Cehenu; Syropalestina: Recenu; Asie: Aamu; Řecké ostrovy a Kréta: Keftiu; Punt Tradiční způsob vyobrazení jednotlivých zástupců cizinců Cizinci: představitelé sil chaosu - protipól světu Maat Egypt a Egypťané. Podrobování si (zabíjení) nepřátel plnění povinnosti dané bohy Označení: Chasut cizí země ; Devět luků: pesedžet pedejut označení pro nepřátele Egypta pošlapání, pobití zavilých nepřátel Egypta na sochách panovníků (Džoser), sandálech apod; Lidé remecu = Egypťané X ne-lidé, divoši ni-remecu Núbijci: důvod pro bezohledné zacházení s nimi Nebezpečný element: zapojení magické ochrany před cizinci ZAKLÍNACÍ TEXTY: 6-18. dynastie, na 2000 sošek (hlína, vosk), ostraka, keramické nádoby v rámci rituálů následně záměrně rozbity CIZINCI V EGYPTSKÉ SPOLEČNOSTI: Přítomni od samotného počátku dějin: obchodníci, vojáci, váleční zajatci, písaři, trpaslíci, překladatelé EDP, OK: váleční zajatci tvořili malou část egyptské společnosti; uvázáni na život sqrwanx jistá forma otroctví Členové domácností služebníci již od OK: běžní služebníci i specialisté, např. tkadleny, koňáci apod. Některé oblasti Egypta vyšší podíl cizinců: V a Z delta, Théby a Memfida NK: příliv cizinců: především díky vojenským výpravám proti Núbii a PřV; Boje s mocnostmi: Mitanni, Chatti přicházejí i výše postavení jedinci (rukojmí, královské nevěsty apod.). Zakomponováni do výzdobného programu hrobek přinášení tributu MEDŽAJOVÉ: Nejstarší doklad: autobiografie Veniho z Abydu jeden z núbijských kmenů (V od 2. nilského kataraktu v Núbii) Od MK: spíše označení kmene než části území pouštní nomádové depeše ze Semny NK: elitní polovojenské policejní oddíly složené převážně z Núbijců X výraz ztrácí etnický význam. Průzkumníci a ochránci pouštních oblastí. Po 20. dynastii: mizí z pramenů
Archeologický projev: tzv. kultura pánvových hrobů (skupina C) HYKSÓSOVÉ: Hlavní lokalita: Avaris Tell ed-dabaa (V delta): přinášení tradic spojených s Předním východem (architektura, náboženské představy, etc.); zatím jediný přesvědčivý důkaz o populaci Asijců žijících na území Egypta z doby Střední říše Od heka-chasut vládci cizích zemí nejde o etnické určení X pojmenování společenské vrstvy Předovýchodní vlivy: typ representativní architektury tzv. Mittelsaalhaus; pohřby zemřelých v areálu sídliště či přímo pod domy; pohřbívání oslů = používání karavan; PřV typy zbraní a keramiky; ústřední role Sutecha v panteonu MÍNOJSKÉ FRESKY Z TELL ED-DABY: Tisíce zlomků ze dvou královských paláců v Tell ed-dabě. Problém: identita tvůrců: v minojském stylu a provedení, s minojským obsahem X vytvořili je skutečně Minojci? Nebo jde o egyptské napodobeniny Motivy: labyrint a býčí hlavy, gryfové, artisté a skokani skákající přes býky apod., lovecké scény, mužské i ženské postavy v životní velikosti Datace: 18. dynastie doba vlády Thutmose III. EGYPŤANÉ A PUNT: Punt, Pwenet, Pwene, Ta-necer (země bohů) Tradiční obchodní partner Egypta: zdroj zlata, vonných esencí (myrha), vzácných dřevin (eben), slonoviny a divokých zvířat Poloha: neznámá (Somálsko, Džibuti, Eritrea, SV Etiopie, pobřeží Súdánu). J od Egypta reliéfní vyobrazení v Hatšepsutině chrámu na Z břehu v Thébách (18. dynastie) Výpravy do Puntu: Od Sahurea (5. dynastie) dále; Zlato z Puntu: Chufu (4. dynastie) Výpravy do Puntu: přístav Mersa Gawásis na pobřeží Rudého moře Nejznámější výprava: Hatšepsut: 9. rok vlády. Dér el-bahrí: dolní kolonáda, vlevo od rampy. Královská mise: 5 velkých lodích (délka 21 m) za účelem získání kadidla a dalších exotických produktů. a zpětně: obchodníci z Puntu se plavili na S, podél rudomořského pobřeží CIZINKY V KRÁLOVSKÉ RODINĚ 18. DYNASTIE: zprávy: písemné a archeologické prameny Thutmose III. 3 cizí ženy - skalní hrobka ve Wádí (Gabánnat el-qurůd), JZ od Údolí králů. Objev: 1916 vykraden zloději X bylo možné částečně rekonstruovat výbavu. 3 méně významné královské manželky (hemet-nesut, členky harému?) Thutmose III. se semitskými jmény: Menhet, Menwi a Merti; žili asi v královském paláci v Gurobu (vstup do Fajjúmské oázy); Pohřeb: krátce po smrti Hatšepsut Amenhotep II. uzavření mírové smlouvy s Mitanni Thutmose IV: Pojímá za manželku mitannskou princeznu: dcera Artatama I. Amenhotep III.: 10. RV: sňatek s dcerou mitannského krále Šuttarny III. Giluchepou; 36. RV: sňatek s dcerou mitannského krále Tušraty Taduchepou; Mitannský vládce Tušrata posílá Amenhotepovi III. sochu bohyně Ištary nadanou léčivými schopnostmi; Sňatek s dcerou babylonského panovníka Kurigalzua I. (sestra Kadašman-enlila I.) doložená jen v korespondenci TELL EL-AMARNA A CIZINCI: Informace: Amarnský archiv (pol. 14. st.: Amenhotep III., Amenhotep IV.-Achnaton, Smenchkare(?) a Tutanchamon(?) = asi 27 let)
Korespondence s králi (Arzawa, Chatti, Mitanni, Alašíja, Asýrie a Babylonie) i vazaly v Syropalestině. Všechny zaujaté strany si byly vědomy svého postavení ustálení diplomatického protokolu Přijímání cizích princezen jako stvrzení vztahů mezi Egyptem a okolními zeměmi. Výměna darů: zlato, sochy Bezprecedentní text: egyptská královna žádá o manžela snad Anchsenamon po smrti Tutanchamona dopis adresován chetitskému králi Šuppiluliumovi I. (zavraždění prince Zananzy) RAMESSE II. A CHETITSKÉ KRÁLOVSKÁ RODINA: Po uzavření mírové smlouvy (ve 21. RV) a stabilizace hranic v J Sýrii: čilá korespondence mezi dvory a královskými rodinami, výměna darů, královské diplomatické sňatky, královské návštěvy, další formy kontaktů mezi vládnoucími rodinami 33./34. RV: královský sňatek R.II. s chetitskou princeznou (dcera Chattušiliho III.) doprovod dorazil do Piramesse 34. RV, 3. měsíci období peret 36. RV (1244 BC): návštěva chetitského korunního prince Hišmi-Šarruma (budoucí Tutchalija IV) v Egyptě 40. RV (1240 BC): snad návštěva samotného Chattušila III. v Egyptě 40./45. RV: druhý královský sňatek FENOMÉN MOŘSKÝCH NÁRODŮ: Souborné označení národů, které ve 2. tisíciletí (kolaps pozdní doby bronzové) zaútočily na starověké civilizace ve V Středomoří a Egyptě a částečně je rozvrátily (Mykény, Chatty). Součástí: Denyové, Lukové, Ekwešové, Pelesetové/Filištíni, Šerdeni, Cekkerové, Wešešové Útoky po moři i souši (včetně rodin) - Kolem +/- 1200 BC, útoky trvaly 50 let Egyptské prameny: nejbohatší X jednostranně zaměřené: Ramesse II. piráti Šerdeni: 2.RV; Merenptah 5./6. RV; Ramesse III. 5. a 8. RV bitva ve V Deltě; Ramesse III. usazuje Pelesety a Cekkery na pobřeží Palestiny Kontrolní otázky: Je možné vysledovat specifické zájmy o válečnictví u jednotlivých panovníků? Pokud ano, u kterých a jakým způsobem se tento zájem projevoval? Jaký vztah měli staří Egypťané k cizincům? Jak se vyvíjel vztah královské rodiny k cizincům v Nové říši? Doporučená studijní literatura: Baines, J. Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996. Bareš, L. Veselý, R. Gombár, E.: Dějiny Egypta. Praha: LN 2009 Bareš, L. Poměr Egypťanů k cizincům ve starověku. In: Dějiny a současnost. Kulturně historická revue. 17, č. 1, (1995,) s. 6-11. Donadoni, S.: Egyptský člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad 2006 Jacq, Christian. Nefertiti a Achnaton. Ostrava: Domino, 2004. James, T.G.H.: Slavní faraoni. Rebo 2005 Mynářová, J. Onderka, P.: Théby. Město bohů a faraonů. Praha 2007
Mynářová, J. Egypťané, nebo cizinci? Písařská tradice v Tell el-amarně. In: Pražské egyptologické studie 6, (2009,) s. 42-47. Pirelliová, R. Arnoldová, D.: Královny starověkého Egypta. Slovart 2008. Reeves, Carl Nicholas. Achnaton: falešný egyptský prorok. Praha: Paseka, 2003. Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003. Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha: Panorama 1989 Trigger, B.G. Kemp, B.J. O Connor, D.O. Lloyd, A.B.: Starověký Egypt. Dějiny společnosti. Praha: Vox Globator 2004. Smoláriková, K. Cizinci v Egyptě. In: Pražské egyptologické studie 8, (2011), s. 67-71. Vachala, B.: Staří Egypťané. Praha: Libri 2001 Verner, M. Bareš, L. Vachala, B.: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri 2007. (mapa a jednotlivá hesla). Watterson, B.: Egypťané. Praha: NLN 2005 Wilkinson, T. H.A. Lidé starého Egypta. Praha: Mladá fronta 2008. Více informací a další literaturu naleznete na: https://petra-marikova-vlckova.webnode.cz/