Historie novoborské muniční výroby (1. část) Autor: Marcel Pištěk Základním zdrojem informací pro vytvoření 1. části byly materiály ze Státního oblastního archivu v Litoměřicích, Archivu bezpečnostních složek v Brně, podnikového archivu ZPA, n. p. Nový Bor, internetu, historických a odborných publikací. Zdroje informací, názvy publikací a internetové stránky budou průběžně uváděny v dokumentu. Zvlášť chci poděkovat všem pamětníkům, se kterými jsem se osobně sešel a kteří mi poskytli informace o historii Nového Boru a místní muniční výrobě. Jedná se především o tyto osoby: - Jaroslav Hloušek ve vojenské a civilní výrobě pracoval od roku 1942, nejprve na pozici soustružníka a potom jako technolog výroby, - Vladislav Jindra historik a kronikář města Nový Bor, - Miloslav Smetana po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby, - Zdenek Pražák ve vojenské a civilní výrobě pracoval od poloviny 70. let, - Otto Pfeifer ve vojenské a civilní výrobě pracoval nejprve jako nástrojář a potom jako konstruktér, - Tadeáš Zatloukal po válce pracoval ve vojenské a civilní výrobě jako technolog výroby. V tomto článku se objevují kopie originálních fotografií a dokumentů, které neslouží k propagaci nacismu, ale jako doklad k prokázání reality tehdejší doby. Úvod Město Nový Bor je známé především mnohaletou sklářskou výrobou. Během 1. a 2. světové války a od konce 40. let minulého století bylo také významným zbrojním centrem severozápadní části naší republiky. V jednotlivých dílech se objevují názvy města, které se v průběhu času měnily, a to: - Haida původní německý/rakouský název města, který se používal do konce 2. světové války. Město bylo původně rozděleno na části Haida a Arnsdorf (Arnultovice). V říjnu 1941 byly tyto části sloučeny.
Mapa města Haida z roku 1930 (bez městyse Arnsdorf) - Bor u České Lípy autorem původního českého názvu města Bor byl František Palacký. Z důvodu pokusu německého obyvatelstva o odtržení se od nově vzniklého Československa (republika Deutschböhmen) zde byla zřízena vojenská posádka. Dokumenty, které byly původně zaslány do jiných posádek s názvem Bor (např. Bor u Tachova), sem byly doručeny omylem. Rozhodnutím poštovních úřadů došlo k upřesnění názvu na Bor u České Lípy. Tento český název se úředně používal od roku 1921 až do roku 1938 a od roku 1945 do roku 1948. - Nový Bor autorem nového jména města, pro které byla vypsána v roce 1947 soutěž a které se používá i v současnosti, byl ředitel školy František Mareš. 8. února 1948 zastupitelstvo města jméno schválilo a v následujícím roce se zveřejněním ve sbírce zákonů potvrdilo. Zdroje informací byly získány od kronikáře a historika p. V. Jindry
Historie borské muniční výroby je spojena především s rodem Rachmannů. Bratři Wilhelm a Heinrich Rachmannové se do Boru přestěhovali z Tanvaldu z důvodu pracovních příležitosti v oblasti sklářského průmyslu. Pracovali pro sklárnu S. Reich a spol. a po osamostatnění se v roce 1874 založili vlastní společnost pro sklářskou výrobu s názvem Brüder Rachmann se sídlem ve Skalici u České Lípy. Jejich hlavním artiklem byla výroba petrolejových lampiček. Po zjištění, že jejich skleněná těla lze také použít jako těla rozprašovacích flakonů, nabídli tento sortiment francouzským výrobcům rozprašovačů. Díky tomu došlo k obchodnímu rozmachu a v roce 1884 výrobu přemístili do Boru a ve stejném roce založili také pobočku v Berlíně. V následujícím období výrobu rozšířili na dodávky kompletních rozprašovačů. Jelikož kovové komponenty pro rozprašovače bylo nutno nakupovat u zahraničních dodavatelů, rozhodli se majitelé založit vlastní kovodílnu, nacházející se v Boru na ulici Rautenstrauch č. 264 (zanikla, součást podniku REGULACE - AUTOMATIZACE BOR, spol. s r. o.). V roce 1909 založili pobočku ve Vídni a později v Paříži. V roce 1913 společnost prodali bratrům Wilhelmu a Brunovi Rachmannovým. Vedením společnosti byl ustanoven Wilhelm. Společnost rozšířila sortiment také na spotřební zboží, jako byly láhve či dózy. Vypuknutím 1. světové války se snížil odbyt sklářského sortimentu, především od francouzských odběratelů. Omezením sklářské výroby a přechodem na dodávky pro c. a k. ministerstvo války, zahrnující výrobu muničních komponentů, a od roku 1917 výrobou 3,7 cm munice se datuje start borské muniční výroby. Rozsáhlými zakázkami si společnost přilepšila natolik, že postupně odkoupila několik sklářských provozoven z Boru a okolí. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích) a z www.lischke.blogspot.cz
Po skončení války došlo k pokusu o odtržení se od Československa a založení vlastní republiky s názvem Deutschböhmen. Přesunutím československých vojsk do tohoto regionu a založením vojenské posádky se tomu zamezilo. Bohužel Deutschböhmen podporovali i Rachmannové, což se později prokázalo v jejich chování před 2. světovou válkou a během ní. Vše vycházelo z loajality k c. a k. monarchii. Během války získali Rachmannové nemalé zakázky, které po celou dobu války podnik udržovaly ve výborné kondici. Někteří rodinní příslušníci byli na frontě a získali důstojnické hodnosti. Dalším propadem společnosti byla celosvětová krize, která později vyústila v restrukturalizaci podniku. V roce 1931 byla ale ještě založena pobočka v italském Miláně. Rok nato dochází k rozdělení borské části na dva subjekty. První, zabývající se nadále sklářskou výrobou, vedl Bruno Rachmann. Nově zřízenou kovovýrobu Rachmann Metallwerke, Haida, nazývanou později zkráceně jako Werk II, vedl syn Wilhelma Rachmanna, Wilhelm ml. Poválečné přerušení dodávek pro armádu a ztráty v prodeji spotřebního zboží vedlo k finanční krizi společnosti. Úspornými opatřeními se podařilo společnost nakrátko stabilizovat. Upevněním kurzu československé koruny a rozpadem ostatních měn došlo v roce 1922 k těžké krizi podniku, která způsobila propuštění veškerého personálu. Postupnou reformou a rozšířením sortimentu o koupelnové vybavení spolu s dodávkami do USA se společnost do roku 1928 stabilizovala. Po opadnutí krize se společnost postupně rozvíjela. Zaměřila se také na koupelnové a sanitární vybavení, které původně vyráběné rozprašovače vytlačily na okraj výrobního sortimentu. Dodávky se rozšířily i pro lázeňská a rehabilitační zařízení v Evropě. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), www.glas-musterbuch.de a z www.lischke.blogspot.cz
Logo společnosti Brüder Rachmann Logo společnosti Rachmann Metallwerke, Haida Zdroje informací získány ze stránek www.glas-musterbuch.de a z www.lischke.blogspot.cz
Kdo byli vlastně Rachmannové? Bezesporu výborní inovátoři ve sklářské a kovodělné výrobě, kteří dokázali společný podnik během poválečného období několikrát postavit na nohy a trvale rozvíjet. V oblasti sklářské výroby ho vypracovali ve společnost konkurenceschopnou s čs. sklářskými podniky meziválečného období. Rachmannové se tímto dostali mezi nejbohatší a nevlivnější osobnosti borského regionu. Podle získaných informací někteří z majitelů měli i určité sociální cítění. Níže uvedený Albert Rachmann hovořil s dělníky i česky. Bohužel ale byli také Loajální Němci. Loajalita, jako u většiny německy mluvících obyvatel tohoto regionu, pramenila z neuskutečněného záměru, odtrhnout se v samostatný stát Deutschböhmen. Ve 30. letech směřovala k podpoře nově se formujícího Německa a k odporu vůči českému státu. Rachmannové byli na základě dohledaných dokumentů loajálními nacisty a členy NSDAP, členy strany SDP Konráda Henleina a během války spolupracovníky Sicherheitsdienstu. Kromě toho spoluorganizovali jednotky SA a Hitlerjugend. Rachmannové byli bohužel také znovuobnoviteli muniční výroby na Borsku. Pro tento účel byli autory plánu a zřizovateli zajateckého tábora, ve kterém během války zahynulo 8 zajatců. O táboře se zmíním v následujících dílech dokumentu. Wilhelm Rachmann ml. (1882-1943) - od roku 1931 vedoucím společnosti - člen NSDAP a agilní propagátor ideje Velkoněmecké říše - loajální nacista a odpůrce českého státu - vyznamenán Válečným záslužným křížem II. stupně - pod jeho vedením byl vybudován zajatecký tábor a zbrojní podnik, nazývaný později jako Werk II - spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii - zemřel na infarkt, když se dozvěděl o vybombardování pobočky v Itálii Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA, n. p. Nový Bor a stránek www.lischke.blogspot.cz
Pohřeb W. Rachmanna v dubnu 1943 Doklad árijské čistoty W. Rachmanna, potřebný pro získání průkazu člena NSDAP Albert Wilhelm Rachmann (1910-1945) - syn Wilhelma Rachmanna ml., po jeho smrti vedoucím podniku - vyučen v mladoboleslavské Škodovce - člen NSDAP a spolupracovník tajné policie Sicherheitsdienst - loajální nacista a odpůrce českého státu - spolu s otcem vybudoval zajatecký tábor a zbrojní podnik, nazývaný jako Werk II - spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii - během stanného práva v roce 1945 zastřelen Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA, n. p. Nový Bor a stránek www.zasvobodu.cz a www.lischke.blogspot.cz
Heinrich Friedrich Rachmann (1919-1945) - syn Wilhelma (druhý zleva), bratr Alberta - po smrti otce vedoucím podniku Werk II - člen NSDAP a loajální nacista a odpůrce českého státu - hovořil pouze německy, což v podniku vyžadoval také - spoluautor rodinné kroniky Rachmannů, ve které je prokazatelně doložená loajalita nacistické ideologii - během stanného práva v roce 1945 zastřelen Sourozenci Rachmannové Wilhelm Rachmann ml. měl ještě syna Wolfganga, který ale v roce 1942 zahynul, když se na něho vysypal vůz s kamením. Posledním, o kterém se zmiňuji, byl Stefan Rachmann. Byl blízkým příbuzným výše uvedených osob, u kterých pracoval jako prokurista. O jeho aktivitách se lze dočíst v kopii zprávy o zatčení, nalezené v archivech bezpečnostních složek. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích), archivu ZPA, n. p. Nový Bor a stránek www.zasvobodu.cz a www.lischke.blogspot.cz
Kronika rodiny Rachmannů Jedním z mnoha dokladů o pravdivosti výše uvedených skutečností je rodinná kronika Rachmannů. Kniha byla napsána ručně písmem švabach. Obsahuje historii Německa a NSDAP, fotografie Hitlera a Henleina a přepisy jejich projevů a vizí. Tato pasáž tvoří obsah rodinné kroniky asi z 1/3. Zbytek popisuje historii rodiny a společnosti. Všechny tyto skutečnosti jsou potvrzeny podpisy Rachmannů. Součástí kroniky jsou také podpisy vedoucích představitelů jednotlivých poboček v Boru, Berlíně a Miláně. Předkládám také některé kopie stránek nebo pasáží z této kroniky, doplněné o překlad. Kopie podpisů v kronice shora: Albert, Wilhelm a Heinrich Překlad: Po osvobození Sudet vůdcem byla nutná úplná přestavba z exportu na vnitřní trh. Byly upevněny pracovní a prodejní podmínky a pro vedení podniku a osazenstvo byly vytvořeny jistější životní předpoklady. Ihned po připojení naší vlasti k říši pan Wilhelm Rachmann usiloval o objednávky pro veřejný zájem a už na počátku roku 1939 bylo jeho úsilí úspěšné. Zdroje informací získány z rodinné kroniky Rachmannových (SOA v Litoměřicích)
Napadení Polska Německem a krátce nato ostatních zemí Evropy způsobilo pokles odbytu spotřebního zboží. Loajalita k Německu spolu se zkušeností s přechodem na zbrojní výrobu během 1. světové války, která nahradila ušlé ztráty a zajistila nemalý profit, vedly k rozhodnutí přeorientovat se na válečnou výrobu. Pro tento účel byla v podniku Werk I spolu se sklářskou výrobou zavedena výroba komponentů pro vojenskou techniku a příslušenství (např. světlometů a hustilek), doplněná o muniční výrobu. Objednávky pro veřejný zájem se stupňovaly otevřením bojů na východní frontě, a proto zde vyvstal požadavek na znovuzavedení muniční výroby. Pro tento účel byl realizován projekt nového pracoviště Werk II pod kódovým označením 1 A Reichenberg 2. K tomu bych doplnil pouze to, že Rachmannové obnovení muniční výroby uskutečnili z vlastní iniciativy, a nikoli pod nátlakem. Veškeré dostupné informace podrobně uvedu v následujících statích o novoborské muniční výrobě.