PANURUS 11 (2001) Regionální ornitologický sborník Východo eské pobo ky eské spole nosti ornitologické p i V M v Pardubicích.

PANURUS 11 (2001) Regionální ornitologický sborník Východo eské pobo ky eské spole nosti ornitologické p i V M v Pardubicích. Regional ornithological journal of The East Bohemia branch of the Czech Society for Ornithology at The East Bohemian Museum in Pardubice.

PANURUS 11 (2001) Regionální ornitologický sborník Východo eské pobo ky eské spole nosti ornitologické p i V M v Pardubicích. Regional ornithological journal of the East Bohemia branch of the Czech Society for Ornithology at The East Bohemian Museum in Pardubice. Vydává: Východo eské muzeum v Pardubicích, Zámek.2, 530 02 Pardubice a Východo eská pobo ka eské spole nosti ornitologické p i Východo eském muzeu v Pardubicích Published by: The East Bohemian Museum in Pardubice, Zámek 2, 530 02 Pardubice, and the East Bohemia Branch of the Czech Society for Ornithology at the The East Bohemian Museum in Pardubice. Vedoucí redak ní rady (Editor-in-chief): Jana Vanková Technický redaktor (Technical Editor): Vladimír Lemberk Redak ní rada (Editorial Board): František Bárta, Tomáš B lka, Milan erný, Ji í Rejl Distribuce (Distribution): Lubomír Chmela, Jiráskova 603, 503 46 T ebechovice p. O. Rukopisy zasílejte na adresu: Redakce sborníku PANURUS, Jana Vanková, Družstevní 918, 517 21 Týništ nad Orlicí. Doporu ujeme autor m v novat pozornost pokyn m na 3. stran obálky. The manuscripts should be submitted to the address: Redakce sborníku PANURUS, Jana Vanková, Družstevní 918, 517 21 Týništ nad Orlicí. Sborník PANURUS vydávají arozši ují Východo eská pobo ka eské spole nosti ornitologické p i V M a Východo eské muzeum Pardubice. Vychází jednou ro n a obsahuje p vodní ornitologické lánky zamené na region východních ech. P ísp vky neprošly jazykovou úpravou, za obsah p ísp vku odpovídá autor. Náklad 400 výtisk. PANURUS is published and distributed by the East Bohemia branch of the Czech Society for Ornithology at The East Bohemia Museum in Pardubice. PANURUS is issued once a year in 400 copies and contains original ornithological articles aimed on the region of the East Bohemia. The manuscripts did not go through any language corrections, the author is responsible for the contents of the article. ISBN 80-86046 - 53-2

POKYNY PRO AUTORY LEN NÍ PRÁCE: Každý rukopis lánku musí obsahovat: 1. výstižný název práce, 2. úplné jméno a p íjmení autora (je-li autor více pak jména a p íjmení všech), 3. p esná adresa autora nebo všech autor (v etn e-mailové adresy, pokud ji autor má), 4. vlastní text - u prací rozsáhlejších musí být text len n na kapitoly: úvod, materiál a metodika, výsledky, diskuse, záv r i souhrn, 5. všechny práce musí mít stru ný souhrn, který bude p eložen do angli tiny (autor m že dodat vlastní p eklad, v etn p ekladu názvu a popisu obrázk i tabulek), 6. použitá literatura. RUKOPIS: Rukopis je nutno psát strojem na jedné stran papíru formátu A4, na jeden ádek 60 úder a na jednu stránku 30 ádk. Uvítáme zaslání rukopisu na disket (nejlépe v editoru MS Word) s 1 vytišt nou kopií - formální úpravu rukopisu prosíme dodržovat podle zp sobu použitého v tomto ísle PANURUSU. Používejte kulaté závorky. V decká jména živo ich a rostlin uvád jte kurzívou (p i psaní na PC) nebo podtržen (p i psaní na psacím stroji). Po okrajích lze tužkou ozna it pasáže, které by m ly být tišt ny tu n nebo petitem. Obdobn by m la být vyzna ena místa, kam pat í za adit tabulky, obrázky, fotografie. TABULKY p iložte s uvedením popisu na samostatných listech za rukopis. GRAFY zasílané v programu MS Excel musí vždy mít p ipojenéi výchozí tabulky hodnot, z nichž byly grafy sestaveny. OBRÁZKY musí být ernou tuší na bílém nebo pausovacím papí e nebo z laserové tiskárny. Popis v obrázku je nutno provést propisotem. Maximální velikost obrázku i tabulky je 24 x 16 cm. síla ar a velikost písmen v obrázku musí být úm rné p edpokládanému zmenšení. Název i text dodejte na samostatném papí e. FO- TOGRAFIE musí být dostate n kontrastní aostré, nalesklém papíru, iteln na zadní stran ozna ené po adovým íslem, názvem a jménem autora. CITACE LITERATURY: V seznamu uve te pouze práce v textu citované. U prací více než 2 autor se v textu uvádí jméno prvního autora a zkratka et al. Zp sob citování literatury dodržujte podle následujících p íklad : V textu: HUDEC a ERNÝ (1977), (Ž ÁREK 1992), (HUDEC & ERNÝ 1972, 1977, HUDEC 1983), (BEJ EK et al. 1990) V seznamu použité literatury: KVEREK P., 1992: Slavík modrá ek st edoevropský (Luscinia svecica cyanecula) na úpatí eského ráje. Panurus, 4: 73-76. HUDEC K., ERNÝ W. et al., 1972: Fauna SSR, Ptáci 1. Academia, Praha. PECL K., 1978: Výsledky ornitologického pr zkumu státní p írodní rezervace ežabinec u Ražic. In: Sbor. ornitolog. prací z již. ech. Jiho. ornitolog. klub DK ROH, eské Bud jovice: 10-136. Práce odevzdané redakci musí mít charakter p vodního sd lení snovými dosud nepublikovanými údaji. Není dovoleno uve ej ovat údaje duplicitn, tj. údaje již jinde publikované. Vtomto p ípad musí autor použít literární citace. Autor (u více autor první) obdrží zdarma 20 separát.

Obsah JE ÁBKOVÁ E., HENEBERG P.: B ehule í ní (Riparia riparia) na Kolínsku SVOBODOVÁ J., REŠLD.: Výsledky s ítání labut velké (Cygnus olor) ve východních echách v roce 2000 ESÁK J.: Ptactvo p írodní rezervace Baroch a jejího okolí LEMBERK V.: Srovnání ornitocenóz ty lužních les ve východních echách MILES P.: Popula ní dynamika a sezonní prom nlivost pták na Horních Míse kách v Krkonoších MIKLISOVÁ D., MOŠANSKÝ L., OBUCH J.: Dve metódy vyhodnotenia ornitocenóz agátových lesíkov Východoslovenskej nížiny DOLANSKÝ L., Ž ÁREK P.: Hnízd ní pisíka obecného (Actitis hypoleucos) a kulíka í ního (Charadrius dubius) naspojené Orlici u Hradce Králové HLAVÁ EK J.: K hnízdnímu výskytu strakapouda prost edního (Dendrocopos medius) v okolí Týništ nad Orlicí Ž ÁREK P.: Hnízd ní strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus) v Hradci Králové URBÁNEK L.: Sýc rousný (Aegolius funereus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) na Svitavsku VRÁNOVÁ I., VRÁNA J.: Výskytahnízd ní ápa erného (Ciconia nigra) v PekleuNového M sta nad Metují VOLF V.: Zajímavý pr b h hnízd ní ápa erného (Ciconia nigra) VRÁNA J.: Pozorování orla k iklavého (Aquila pomarina) na Náchodsku ESÁK J.: Neobvyklé umíst ní hnízda volavky popelavé (Ardea cinerea L.) v p írodní rezervaci Baroch HORÁK J., HARANT K.: Pravd podobné hnízd ní slavíka modrá ka (Luscinia svecica) v Železných horách HLAVÁ EK J.: Hnízd ní rehka domácího (Phoenicurus ochruros) v nákladním automobilu HAMPL A., HAVEL P., R ŽI KA J.: Neobvyklé hnízd ní kulíka í ního (Charadrius dubius) a poštolky obecné (Falco tinnunculus) KVEREK P.: Zajímav jší data kroužkování zkn žmostska a Dolnobousovska B LKA T., LEMBERK V. (eds.): Ornitologická pozorování Contents JE ÁBKOVÁ E., HENEBERG P.: Sand Martin (Riparia riparia) inkolín region SVOBODOVÁ J., REŠLD.: The Mute Swan (Cygnus olor) Census Results from Eastern Bohemia in 2000 ESÁK J.: Birds of the Baroch Pond Nature Preserve and its vicinity LEMBERK V.: Comparison of four floodplain forest ornithocenoses in Eastern Bohemia MILES P.: Population dynamics and seasonal changes of birds in the Krkonoše Mts. MIKLISOVÁ D., MOŠANSKÝ L., OBUCH J.: Two Methods ofabundance Evaluation of Acacia Forests Bird Communities of the East - Slovakian Lowland DOLANSKÝ L., Ž ÁREK P.: Breeding of the Common Sandpiper (Actitis hypoleucos) and the Little Ringed Plover (Charadrius dubius) on the Orlice river near Hradec Králové (Eastern Bohemia) HLAVÁ EK J.: Several comments on the occurence of the Middle Spotted Woodpecker (Dendrocopos medius) in the vicinity of Týništ nad Orlicí Ž ÁREK P.: Breeding of the Syrian Woodpecker (Dendrocopos syriacus) in Hradec Králové (Eastern Bohemia) URBÁNEK L.: Tengmalm`s Owl (Aegolius funereus) and Eurasian Pygmy Owl (Glaucidium passerinum) in Svitavy region (Eastern Bohemia) VRÁNOVÁ I., VRÁNA J.: Occurence of the Black Stork (Ciconia nigra) in Peklo near Nové M sto nad Metují VOLF V.: Interesting breeding of the Black Stork (Ciconia nigra) VRÁNA J.: Occurence of the Lesser Spotted Eagle (Aquila pomarina) in the district of Náchod ESÁK J.: Unusually Situated Nest of the Grey Heron (Ardea cinerea L.) in Natural Preserve Baroch Pond HORÁK J., HARANT K.: Probable Breeding of the Bluethroat (Luscinia svecica) intheželezné hory Mountains HLAVÁ EK J.: Breeding of the Black Redstart (Phoenicurus ochruros) inatruck HAMPL A., HAVEL P., R ŽI KA J.: Unusual Breeding of the Little Ringed Plover (Charadrius dubius) and the European Kestrel (Falco tinnunculus) KVEREK P.: Interesting ringing data from the Kn žmost and Dolní Bousov regions B LKA T., LEMBERK V. (eds.): Ornithological observations 3 19 31 69 81 101 107 115 119 123 127 131 133 135 139 141 143 145 149 3 19 31 69 81 101 107 115 119 123 127 131 133 135 139 141 143 145 149

PANURUS, 11 (2001): 3-18 3 Břehule říční (Riparia riparia)nakolínsku Sand Martin (Riparia riparia)inkolín region Eva Jeřábková (1), Petr Heneberg (2) (1) Ratenice 110, 289 11 Pečky, (2) Pod Zámkem 464/12, 373 71 Rudolfov, e-mail: petrhen@biomed.cas.cz Úvod Břehule říční (Riparia riparia) je druhem, o němž se až donedávna vyskytovalo jak v naší, takivesvětové literatuře jen velmi málo zpráv navzdory jejímu kosmopolitnímu rozšíření. Z našeho území tak známe jen několik málo prací, které se rozšířením břehulí na regionální úrovni zabývají (PRŮCHOVÁ 1980, TICHÝ 1980, GÁBA& TUŠA 1991, ŠÍREK & POHANKA 1992, HONCŮ 1992, VONDRÁČEK & ŠUTERA 1992 a HENEBERG 1997). Z Kolínska však publikace jakéhokoliv ucelenějšího souboru údajů chybí, dostupných je pouze několik záznamů o hnízdění uložených v Ornitologickém archivu Regionálního muzea Kolín. V roce 1999 proběhlo na území ČR poprvé celostátní sčítání břehulí (HENEBERG in press.), kdy bylo poprvé komplexně zmapováno rozšíření tohoto druhu v rámci celého státu. Sčítání potvrdilo, že včr existují tři hlavní centra výskytu břehulí jižní Morava, jižní Čechy a Polabí. A právě na hnízdní biologii a ekologii břehulí v Polabí, jakožto v regionu, který dosud na rozdíl od ostatních nebyl přehledně zpracován, se zaměřuje tato práce. Kromě podrobné inventarizace hnízdišť jsme se snažili zaměřit i na některé klimatické a edafické faktory ovlivňující zahnízdění druhu a dále i na faktory ovlivňující tvorbu subkolonií v hnízdních stěnách (viz HENEBERG 1998). Výsledky získané prvním z autorů byly separovaně zpracovány v rámci absolventské práce (JEŘÁBKOVÁ 2000). Za poskytnutí dat z ornitologického archivu Regionálního muzea Kolín děkujeme Ing. Ivu Rusovi. V neposlední řadě i Mgr. Vladimíru Lemberkovi za pomoc při zpracování výsledků, Ing. Elle Pátkové z OkÚ Kolín za pomoc při tvorbě mapy Kolínska pomocí GIS, pracovníkům téhož úřadu za vyhledání dat o geologickém složení podloží a firmě Písek - beton a.s. za poskytnutí dat z lokality Hradištko. Materiál a metodika Studované území, okres Kolín (846,2 km 2 ), bylo zvoleno jako reprezentativní plocha v oblasti Polabí, kde se nachází jedno ze tří center výskytu břehulí v ČR. Nadmořská výška se pohybuje mezi 187 a 516 metry, převážná část plochy okresu leží do 300 m n.m., tedy v oblasti pravidelného výskytu břehulí v Čechách (HUDEC et al. 1983). Podnebí je teplé, mírně suché (9 C, 560 mm srážek za rok). Břehule si své nory hloubí každý rok většinou znovu a ptáci většinou hnízdí dvakrát ročně (MORGAN 1979). Při sčítání proto musí být věnována

4 velká pozornost dříve obsazeným norám, aby došlo k minimalizaci chyb při stanovení celkových počtů (JONES 1986). Hnízdní lokality jsme proto sčítali pouze v průběhu hnízdní sezóny od dosažení konečného počtu nor v polovině června do konce září (BERNDT 1979). Jednotlivé lokality byly mapovány metodou přímého vyhledávání hnízdních kolonií (podrobná metodika viz HENEBERG in press.). Při vyhledávání potenciálních lokalit byl kladen důraz především na pískovny, hliniště, lomy, terénní zářezy a jiné lokality, ve kterých by se mohly vyskytovat kolmé písčité stěny vhodné k zahnízdění břehulí. Na každé z lokalit jsme, kromě řady nidobiologických údajů (typ lokality, poloha, nadmořská výška, přítomnost dřevin, expozice stěny aj.), kladli důraz především nazjištění přesného počtu nor. Naproti tomu jsme nezjišťovali přesný počet párů, neboť jeho stanovení bývá časově velmi náročné a dosud publikované metodiky nejsou zcela přesné (např. KUHNEN 1978). Akceptovali jsme koeficient obsazenosti nor 75% užívaný HENEBERGEM (in press.) při stanovování početnosti hnízdních párů pro celou ČR. Všechna pozorování jsme prováděli během hnízdní sezóny 1999. Výsledky Během mapování okresu jsme nalezli 9 obsazených hnízdních lokalit, 11 lokalit osídlených břehulemi naposledy v předchozích letech (v 5 případech pozůstatky starých nor, u šesti zbývajících lokalit existují záznamy o hnízdění z 80. a 90. let v Kolínském ornitologickém archivu, příp. u autorů práce) a 3 kolmé písčité stěny neobsazené břehulemi v roce 1999 ani v letech dřívějších. Lokalizace kolonií je znázorněna na obr. 1. Přehled lokalit Lokality obsazené břehulemi v roce 1999 1. pískovna Hradištko I. kvadrát 5957 Ložisko písku v nadm. výšce 192 m, s intenzivní těžbou z vody. Břehy severní expozice jsou cca 3 m vysoké, kolonie břehulí čítá 100 nor. Pískovna je lokalizována po pravé straně silnice z Veltrub na Kolín, 250 m od obce Hradištko. 2. pískovna Chotouň kvadrát 5955 Rozsáhlá pískovna na JZZ okraji obce Chotouň směrem na Chrášťany vn.výšce 245 m. Hnízdní stěna o délce 180 m je intenzivně těžena, vlivem těžby došlo k zatopení čtvrtiny plochy těženého ložiska s poměrně rozsáhlým porostem rákosin. Na lokalitě se nachází nejpočetnější kolonie břehulí na Kolínsku 497 nor. Pískovna je v soukromém vlastnictví dvou fyzických osob. Hnízdní stěna břehulí je obrácena severozápadně, při okrajích se stáčí k západu a k severu. 3. pískovna Chotutice kvadrát 5956 Stará pískovna v nadmořské výšce 231 m, 100 m od prvních sídelních objektů Chotutic. Na lokalitě probíhá jen extenzivní těžba, v dobývacím prostoru je rozsáhlá černá skládka. Kolonie břehulí čítala 34 nor, jejichž ústí

byla orientována JV a SV směrem. Stěny pokrývá již z větší části vegetace, těží se na ploše 60 x 7,5 m. 350 m od kolonie protéká potok Výrovka. 4. pískovna Poříčany kvadrát 5955 Lokalita se nachází v nově otevřené pískovně v komplexu několika starších těžebních jam 1,5 km od Poříčan, 0,5 km od řeky Šembery v nadmořské výšce 220 m. V pískovně jsme nalezli 143 nor břehulí. V bezprostřední blízkosti nor probíhá intenzivní těžba, nicméně vlastní hnízdiště není v průběhu sezóny narušováno. Stěna je 9 m vysoká a 200 m dlouhá, expozice převážné části stěny je severní, stáčí se k jihovýchodu. 5. pískovna Radim kvadrát 5956 Hnízdní stěna o rozměrech 84 x 7,5 m se nachází v prostoru obecní skládky v Radimi v n.v. 240 m. Kolonie 58 nor břehulí je orientována od JJV přes SZZ až k SSV. Sto metrů od stěny je kalová nádrž (10 x 10 m) obklopená porostem rákosu 6. pískovna Starý Kolín kvadrát 6057 V nadmořské výšce 202 m u silnice ze Starého Kolína na Hlízov se nachází zbytky staré pískovny, ze které zůstala zachována část stěny o délce 5 m, ostatní svahy jsou již zcela porostlé dřevinami. Stěna o výšce 3,5 m je orientována SSZ a v roce 1999 jsme zde pozorovali 13 nor (hnízdění zaznamenáno již koncem 80. let J.ŠKAPOU, kolínský orn. archiv). Nedaleko kolonie je skládka. Lokalita je jediným místem na Kolínsku, kde jsme zaznamenali rozhrabání nor člověkem. 7. pískovna Veltruby kvadrát 5957 Zatopená pískovna 500 m severně od Veltrub, 192 m n.m. Lokalita je situována uprostřed polí, intenzivní těžba probíhá přímo z vody, netěžená místa jsou lemována rákosinami. Hnízdní stěna se 127 norami má rozměru 50 x 1,5 m a jižní, jihozápadní až západní orientaci. V 80. letech bylo hnízdění zaznamenáno L.BENEŠEM (1983-10 nor) a J.JEŘÁBKEM (1986 13 nor, 1987 7 nor; kolínský orn. archiv). 8. pískovna Vítězov kvadrát 5956 Ložisko písku s ukončenou těžbou zarůstající dřevinami. Lokalizována v nadm. výšce 238 m u silnice Kolín-Praha nedaleko restaurace Zlaté Slunce. Ve stěně o délce 80 m SZ expozice jsme nalezli 271 nor. Nejbližší vodní plocha se nachází 1,5 km jihovýchodně. F.DVOŘÁK zaznamenal na této lokalitě r. 1983 120 nor, v roce 1989 kolonie čítala již 350 nor (J.POMYKAL, kolínský orn. archiv). 9. pískovna Zárybník kvadrát 5955 Několik desítek let stará, z velkéčásti zarostlá, pískovna nedaleko ZD Zárybníku Klášterní Skalice (n.v. 250 m). Hnízdění břehulí bylozaznamenáno již F.FOLTÝNEM a J.POMYKALEM (kolínský orn. archiv) v první polovině osmdesátých let (r. 1983 5 nor, r. 1984 170, r. 1985 70, r. 1987 50 a r. 1989 120 nor). V současné době je v pískovně ukončena těžba a hnízdní stěna zarůstá 5

6 z 80% rostlinstvem. Nejbližším vodním zdrojem je jeden z přítokůřeky Kouřimky 100 m od pískovny. Kolonie břehulí čítala 175 nor a byla umístěna v jižně exponovaném svahu. Lokality obsazené břehulemi před rokem 1999 s dosud zachovalými pozůstatky nor 10. pískovna Kachní Louže kvadrát 6055 Stará pískovna v lese 700 m od osady Kachní Louže směrem na Radlice. O hnízdění v minulosti svědčí pozůstatky několika hnízdních nor. 11. pískovna Klučov kvadrát 5955 Stará, poměrně rozsáhlá pískovna v bezprostřední blízkosti obce Klučov. V rozsáhlé stěně zbytky 5 nor. Důvodem opuštění lokality patrně nálet dřevin pod stěnou 12. svah Kouřim kvadrát 5956 3km odkouřimi, v místech Kouřimské odbočky ze silnice Bošice - Klášterní Skalice, se nachází malá třímetrová stěna s pozůstatky cca 60 nor. 13. pískovna Skramníky kvadrát 5955 Rozlehlá pískovna v polích západně od Skramník. V horní polovině vysokých stěn pozůstatky tří nor. 14. pískovna Uhlířská Lhota kvadrát 5958 Ve vzdálenosti 500 m od Uhlířské Lhoty, směrem na Hradištko II., seupolní cesty nachází 3mvysoký svah s cca 10 otvory starých hnízdních nor. Na lokalitě probíhá extenzivní těžba Lokality obsazené v 80. a 90. letech, nyní však již bez pozůstatků stěn s norami 15. pískovna Cerhenice kvadrát 5956 Stará pískovna jižně od Cerhenic, část stěny dosud není zarostlá dřevinami, přesto jsme zde však břehule nezaznamenali. Poslední záznam o hnízdění břehulí na tomto hnízdišti pochází od F.DVOŘÁKA z poloviny 80. let 1985-1987 cca 100 párů (kolínský orn. archiv). 16. pískovna Červené Pečky kvadrát 6057 Opuštěná pískovna 750 m severně od Červených Peček, která je chráněným nalezištěm křídové malakofauny. Stěna výšky 6 m je již téměř zcela porostlá náletem. Pozůstatky nor jsme na této lokalitě pozorovali naposledy r. 1997, kdy však již byly nory opuštěné. 17. pískovna Jelen kvadrát 5957 Stará pískovna uprostřed lesů je již zcela zarostlá náletem. Záznamy ohnízdění břehulí pochází z první poloviny 80. let 1983 200 nor, 1984 15 párů (obojí L.BENEŠ), 1985 40 párů (F.FOLTÝN, kolínský orn. archiv).

18. pískovna Ohaře kvadrát 5957 Břehule zde byly naposled zaznamenány F.FOLTÝNEM (kolínský orn. archiv) v roce 1986 80 nor. Lokalita již v současné době neexistuje. 19. hromada země Týnec nad Labem kvadrát 5958 Dnes již beze zbytku zaniklá lokalita, na které bylo r. 1983 zaznamenáno 10 nor F.DVOŘÁKEM (kolínský orn. archiv). 20. výkop Veltruby kvadrát 5957 Hnízdiště bylo situováno do výkopu pro plynovod. V roce 1990 zde J.JEŘÁBEK zaznamenal 15 nor (kolínský orn. archiv). Potenciálně obsaditelné lokality 21. pískovna Kolín kvadrát 5957 Rozsáhlá pískovna s intenzivní těžbou z vody po levé straně silnice z Kolína na Starý Kolín. Nory jsme ve stěnách nezaznamenali, břehule zde nehnízdily patrně pro malou výšku stěn. Vhodnost této lokality pro hnízdění břehulí se potvrdila již v hnízdní sezóně 2000, kdy lokalitu obsadilo několik desítek párů. 22. pískovna Kouřim u skanzenu kvadrát 6055 Stará pískovna ležící za muzeem lidových staveb v Kouřimi je využívána jako těžební dvůr. Dno zarůstá bujnou křovitou vegetací a stěny jsou špatně přístupné. Nezaznamenali jsme zde žádné nory. 23. pískovna Kubšovka kvadrát 5955 Nelegálně založená pískovna u odbočky ze silnice Kolín-Praha na Chotutice. V současné době je pískovna zatopena, využívána k rekreačním účelům a stěny z větší části zarůstají travinami. Vliv ekologických faktorů,početnost a distribuce nor Přítomnost či absence břehulí na dané lokalitě je do značné míry ovlivněna především přítomností vhodného materiálu hnízdních stěn. Nejvyšší hustotu hnízdní populace jsme zjistili v severní části okresu (viz obr.1.), kde se rozprostírají cenomanské pískovce mezozoika. Průměrná hustota břehulí na Kolínsku činila r.1999 1,3 páru (tj. 1,8 nory) na km 2.Hnízdění jsme prokázali ve 4 ze 17 kvadrátů zasahujících do sledovaného okresu (23,5%), nicméně i s lokalitami obsazenými břehulemi do roku 1999 činí toto číslo 41,2% (7 kvadrátů). Výskyt břehulí jsme neprokázali v oblastech s převažujícími pararulami a ortorulami kutnohorského krystalinika v jižní části okresu. Výskyt břehulí byl omezen i ze západu vystupujícími granitoidy středočeského plutonu. Hnízdění jsme nezaznamenali ani v oblasti železnohorského metamorfika u Týnce nad Labem. Břehule na Kolínsku na rozdílod zbývajících center výskytu v ČR nejsou závislé pouze na kvartérních usazeninách. V nich bylo nalezeno jen 44% kolonií obsazených v roce 1999. Zbývající část (56%) si ptáci vyhloubili ve svrchnokřídových pískovcích, slínovcích a zvětralinách ortorul (tab. 1.). 7

8 Celkem jsme na Kolínsku r. 1999 pozorovali 1506 nor břehulí na 14 hnízdištích. Při předpokládané obsazenosti 75% to činí 1129 párů. 1418 (94,2%) nor bylo v 9 koloniích v roce 1999 obsazených, 88 nor (5,8%) v 5 koloniích v roce 1999 neobsazených. Průměrná velikost obsazených kolonií činila 157,6 nor (118 párů), počet nor na obsazených hnízdištích se pohyboval od 13 do 497 nor (45% kolonií čítalo 50-150 nor). Podíl kolonií různé velikosti ukazuje tab. 2. Nadmořská výška kolonií se pohybovala od 192 m (lok. Veltruby a Hradištko I.) po 251 m (Zárybník). Průměrná nadmořská výška činila 223,9 m (medián=231 m). Situování kolonií do nižších nadmořských výšek je však silně ovlivněno geologickým podložím, neboť ve vyšších polohách chybí vhodné lokality umožňující zahnízdění (viz výše). Vzdálenost k obci činila v průměru 565,6 m (medián=270 m, min=70 m, max= 1500 m). Relativníčetnost kolonií ve vztahu k vzdálenosti k nejbližším sídelním objektům je znázorněna na obr. 2. Vzdálenost kolonií od vodní plochy činila v průměru 298 m (medián=100m, min=0 m, max=1500 m). Distribuci kolonií a nor ve vztahu k vodním plochám využitelným jako potravní zdroj, případně nocoviště, ukazuje obr. 3. Subkolonie V rámci této práce jsme rovněž zjišťovali tendenci břehulí k tvorbě subkolonií shluků nor podmíněných edafickými faktory, výškou stěny, rušením, přítomností dřevin aj. V okrese Kolín tvořily břehule subkolonie na 4 z 9 obsazených lokalit. Nory byly vždy soustředěny do horní třetiny stěny. Hustota nor v koloniích většinou klesá od centra k okrajům kolonie, nicméně břehule mají tendenci k liniovému uspořádání nor ve vrstvách s nejvýhodnějšími fyzikálními vlastnostmi písku (např. lokalityč. 2a8). Lokality s tvorbou subkolonií jsou přehledně uvedeny v tab.3. Na lokalitě Zárybník břehule své subkolonie situovaly do míst s větší pevností písku, která byla více odolná vůči erozi (jak se mj. ukázalo v pozdních letních měsících, kdy po deštích stěna mezi subkoloniemi na několika místech spadla). Expozice ke světovým stranám tvorbu subkolonií patrně neovlivňuje. V jednotlivých pískovnách (např. lokalita Chotouň) tvořili ptáci kolonie ve zcela protilehlých stěnách (v Chotouni např. severozápadní, západní i severní expozice). Obecně byly subkolonie exponované severně méně početné než subkolonie orientované ostatními směry. Důležitým faktorembylanaopak délka stěny (viz obr. 4). Počet nor v subkolonii se se zdvojnásobením délky stěny řádově zvyšuje (subkolonie do 10 nor ve stěnáchoprům. délce 60 m, subkolonie nad 100 nor ve stěně 180 m dlouhé). Rozdíly ve výšce stěny neměly naopak na velikost subkolonií vliv, avšak tvorbu subkolonií jsme na Kolínsku pozorovali jen ve stěnách o výšce 6,5 m a vyšší. 64,2% subkolonií bylo tvořeno 10-100 norami (obsahovaly 55,1% nor). Tato data lze porovnat s vlivem výšky a délky stěny na celkovou velikost kolonie břehulí (viz obr. 5 a 6). Diferenciace hnízdišť břehulí do subkolonií je ovlivněna i řadou dalších faktorů jako je trofická nabídka, struktura stěny apod., které však vyžadují zhodnocení materiálu z rozsáhlejší oblasti.

Antropické ohrožení a vliv přírodních faktorů Posledním důležitým zjišťovaným údajem bylo ovlivnění hnízdišť přírodními faktory a člověkem. V průběhu hnízdní sezóny 1999 jsme snížení počtu nor vlivem přírodních faktorů a působením člověka pozorovali na dvou lokalitách. Jedním z nich bylo rozhrabání 9 nor na lokalitě Starý Kolín (tj. zničeno 41% hnízd ve stěně po zásahu zbylo jen 13 otvorů). Druhým případem byl pád části hnízdní stěny v pískovně Zárybník. V klimaticky příznivém roce 1999 jsme tedy nezaznamenali výraznější ovlivnění stavu kolonií dešťovými srážkami a tím ani vodní erozí. Po vyhnízdění ptáků jsme do října zjistili podemílání břehů (2 lokality) a odtěžení stěny (1 hnízdiště), což jsou však zároveň faktory zajišťující přirozenou obnovu hnízdních stěn. Potenciální ohrožení kolonií břehulí v okrese Kolín je uvedeno v tab. 4. V tabulce je uveden relativní počet kolonií, které jsou ovlivňovány faktory zapříčiňujícími při delším působení zánik kolonií. Diskuse Výskyt břehule říční je v ČR vázán převážně na tři hlavní oblasti hnízdního rozšíření. Kromě jihomoravských úvalů a jihočeských pánví je to právě Polabí. Oblast České křídové tabule však, na rozdíl od zbývajících dvou regionů, nebyla dosud z hlediska výskytu tohoto druhu podrobněji zpracováno (ŠÍREK & POHANKA 1992, HENEBERG 1997, HENEBERG in press.). Výskytem břehulí v této oblasti se zabývali pouze PRŮCHOVÁ (1980) na Pardubicku a okrajově i VONDRÁČEK & ŠUTERA (1992) zpracovávající oblast severních Čech. Nicméně obě tyto práce se zaměřily pouze na inventarizaci počtu nor na jednotlivých hnízdištích bez důrazu na ostatní faktory ovlivňující hnízdění břehulí. Během mapování jsme na Kolínsku zaznamenali celkem 9 lokalit. Počet párů hnízdících na území okresu v roce 1999 jsme odhadli na 1129. Na území celé ČR zjistil v tomtéž roce HENEBERG (in press.) celkem 33284 párů ve 158 obsazených kolonií. Kolínsko se tedy podílí 3,4% na celkové populaci tohoto druhu v naší republice. 93% kolonií se nacházelo v pískovnách, pouze 7% v dlouhodobě netěžených strmých svazích. Přes intenzivní pátrání jsme nenalezli žádnou lokalitu v původních přirozených hnízdních biotopech na březích řek. K podobnému výsledku dospěl i TICHÝ (1980) 100% lokalit v pískovnách, PRŮCHOVÁ (1980) 83% lokalit v pískovnách aj. Při celostátním sčítání bylo zjištěno v pískovnách 68% lokalit a v původních biotopech v březích řek jen 2% hnízdišť (HENEBERG in press.). Naproti tomu však řada autorů zjistila vysoké procento kolonií v přirozených biotopech (PECK & JAMES 1987, LAYMON et al. 1988 až 95% kolonií ve stržených březích). Výsledky získané zkolínska tak dále potvrzují skutečnost, že populace břehulí je v naších podmínkách velmi zranitelná, protože je téměř zcela závislá na lidské činnosti. To vede často k destrukci celých kolonií těžební činností nebo k zániku hnízdních lokalit díky rekultivacím (viz např. ŠKOPEK & FUCHS 1989). Naproti tomu HJERTAAS (1984) demonstroval, že břehule mohou preferovat člověkem vytvořené biotopy před přirozenými, kde dochází k pomalejší obnově stěn. 9

10 Problematice využívání stěn k opakovanému hnízdění se věnovala řada autorů (PETERSEN 1955, HICKMANN 1979, PECK 1979, PECK & JAMES 1987). Hlavním důvodem, proč nejsou hnízdní stěny se starými norami opakovaně používány, je patrně parazitace klíšťaty (Ceratophyllus spp.) (HAAS et al. 1980, SZÉP & MŐLLER 1999, aj.) snižující mj. kvalitu potomstva a procento přeživších mláďat (SZÉP & MŐLLER 2000). Žádná z kolonií, kterou jsme v roce 1999 na Kolínsku zaznamenali, nepřesáhla svou početností 500 nor (prům. počet nor na kolonii činil 158, maximum 497 nor). I když se tak Kolínsko řadí k regionům, kde hnízdiště břehulí dosahují velmi vysokých počtů nor v koloniích (srov. KUHNEN & BECKER 1968, SANDMANN-FUNKEOVÁ 1972, SCHROETER 1978 a MILDENBERGER 1984), největší kolonie jsou v porovnání s jinými regiony střední Evropy relativně málo početné (srov. SZÉP 1991, HENEBERG in press.). Pravděpodobně je to způsobeno nižší trofickou nabídkou ve srovnání s oblastmi s více početnými koloniemi těchto ptáků (např. Břeclavsko (HENEBERG nepubl.)). TURNEROVÁ (1980) udává, že během krmení mláďat břehule většinou loví do 200 m od hnízdiště; během zbývající části hnízdní sezóny pak do 8-10 km (MEAD 1979). Pokud je tedy trofická nabídka v okolí potenciálního hnízdiště nižší, jepro břehule výhodnější hnízdění v méně početných koloniích, jak je tomu právě v námi zkoumané oblasti. Souhrn V roce 1999 jsme zkoumali početnost a distribuci břehule říční v okrese Kolín s přihlédnutím k ekologickým faktorům ovlivňujícím její zahnízdění. Během mapování jsme zaznamenali 1506 nor na 14 hnízdištích (z toho 9 obsazených v roce kontroly). Při průměrné obsazenosti 75% činila početnost břehulí na území okresu 1129 párů. Bylo zjištěno, že zahnízdění této vlaštovky je na Kolínsku zcela závislé na činnosti člověka, neboť ani přes intenzivní pátrání nebylo nalezeno žádné hnízdiště v původních biotopech březích řek. 93% nalezených kolonií bylo umístěno v pískovnách, s čímž souvisí zvýšené ohrožení hnízdišť činností člověka, zejména pak přímými těžebními zásahy (intenzivní těžba byla prováděna v blízkosti více než 61% nor). Početnost břehulí v obsazených kolonií činila 158 nory/kolonie, což je jedna z nejvyšších dosud zaznamenaných hodnot v České republice a svědčí tak o důležitosti Polabí jako jednoho z center výskytu břehule říční u nás. Summary Distribution and abundance of the Sand Martin and the ecological factors influencing its breeding were investigated in Kolín district in 1999. Werecorded1506 breeding holes on 14 breeding sites during the survey. There were 9 breeding sites out of the totall number occupied in the year of the control. There were about 75% of nest holes occupied on each locality and the abundance was 1129 pairs in the whole district of Kolín. In spite of very intensive investigations, there were no breeding holes found in the natural habitat riverbanks. Therefore, the breeding of the Sand Martin is strictly dependent on human activities in Kolín district. 93% of breeding colonies found during the survey were situated in sandpits. However, these breeding sites are highlyendangered by human activities, especially by a direct exploitation (an intensive exploitation was in process in the vicinity of more than 61% of all breeding holes). The abundance of the Sand Martin in occupied colonies was 158 breeding holes per one colony. This number is one of the highest ones obtained in the Czech Republic so far and therefore Polabí region proved its high importance as one of the breeding centres of the Sand Martin in the Czech Republic.

Literatura BERNDT R.K., 1979: Brutbestand und Habitatwahl der Uferschwalbe, Riparia riparia, an den Steilkűsten der schleswig-holsteinischen Ostseekűste im Jahre 1974. Corax, 7: 71-86. GÁBA Z. & TUŠA I., 1991: Výskyt břehule říční na Jesenicku. Vlastivědný sborník Severní Morava, 61: 64-65. HAAS G.E., RUMFELT T. & WILSON N., 1980: Fleas (Siphonaptera) from nests and burrows of the Bank Swallow (Riparia riparia) inalaska. Northwest Sci., 54: 210-215. HENEBERG P., 1997: Rozšíření, hnízdní biologie a ekologie břehule říční (Riparia riparia) v okrese České Budějovice. Sylvia, 33: 54-78. HENEBERG P., 1998: Vliv velikosti hnízdní stěny na počet a hustotu nor břehule říční (Riparia riparia). Sylvia, 34: 115-124. HENEBERG P., in press: Břehule říční (Riparia riparia) v ČR - výsledky celostátního sčítání břehulí 1999. Sylvia: 00-00. HICKMAN G.R., 1979: Nesting ecology of Bank Swallows in interior Alaska. Master s thesis, Univ. of Alaska, Fairbanks: 112 pp. HJERTAAS D.G., 1984: Colony site selection in Bank Swallow. Master s thesis, Univ. of Saskatchewan, Saskatoon: 78 pp. HONCŮ M., 1992: Hnízdění břehulí obecných (Riparia riparia L.) na Českolipsku. Fauna bohemiae septentrionalis, 17: 17-22. HUDEC K., et al., 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/I. Academia, Praha: 704 pp. JEŘÁBKOVÁ E., 2000: Monitoring hnízdního výskytu břehule říční v okrese Kolín. Absolventská práce, VOŠ Chrudim: 96 pp. JONES G., 1986: The distribution and abundance of Sand Martins breeding in central Scotland. Scottish Birds, 14: 33-38. KUHNEN K. & BECKER B., 1968: Die Uferschwalbe und ihre Brutkolonien im Raume Kempen-Krefeld. Heimatbuch des Landkreises Kempen- Krefeld: 14-19. KUHNEN K., 1978: Zur Methodik der Erfassung von Uferschwalben (Riparia riparia) - Populationen. Vogelwelt, 99: 161-176. LAYMON S.A., GARRISON B.A. & HUMPHREY J.M., 1988: Historic and current status of the Bank Swallow in California, 1987. State of California, Resources Agency, Dept. Of Fish and Game, Wildl. Mgmt. Div. Admin. Rept. 88-2: 46 pp. MEAD C.J., 1979: Colony fidelity and interchange in the Sand Martin. Bird Study, 26: 99-106. MILDENBERGER H., 1984: Die Vögel des Rheinlandes, Teil II. Greven: 268 pp. MORGAN R.A., 1979: Sand Martin nest record cards. Bird Study, 26: 129-132. PECK G.K. & JAMES R.D., 1987: Breeding birds of Ontario: nidiology and distribution. Volume 2: Passeriformes. Royal Ont. Mus. Life Sci. Misc. Publ., Toronto, Ontario: 356 pp. PETERSEN A.J., 1955: The breeding cycle in the Bank Swallow. Wilson Bull., 67: 235-286. PRŮCHOVÁ Z., 1980: Hnízdění břehule říční (Riparia riparia L.) na Pardubicku. Sborník Východočeské pobočky ČSO,2:15-17. 11

12 RUPP J., 1996: Brutverbreitung und Bestand der Uferschwalbe (Riparia riparia) am rechtsrheinischen sűdlichen Oberrhein. Naturschutz sűdl. Oberrhein, 1: 131-140. SANDMANN-FUNKE S., 1972: Untersuchungen zur Anlage von Uferschwalbenkolonien in Abhängigkeit von Bodentypen. Abhandlungen aus dem Landesmuseum fűr Naturkunde zu Műnster in Westfalen, 34: 88-94. SCHROETER U., nepubl.: rukopis práce o břehuli říční ve Šlesvicku Holštýnsku. Kempen-Krefeld (1998): 25 pp. SZÉP T., 1991: A Tisza Magyarországi szakaszán fészkelö partifecske (Riparia riparia L., 1758) állomány eloszlása és egyedszáma. Aquila, 98: 111-124. SZÉPT.& MÖLLER A.P., 1999: Cost of parasitism and host immune defence in the sand martin Riparia riparia: a role for parent-offspring conflict? Oecologia, 119: 9-15. SZÉP T. & MÖLLER A.P., 2000: Exposure to ectoparasites increases withinbrood variability in size and body mass in the sand martin. Oecologia 125: (2) 201-207 OCT 2000. ŠÍREK J. & POHANKA J., 1992: Rozšíření břehule říční (Riparia riparia L.) v okrese Přerov a několik poznámek k její biologii. Moravský ornitolog, 1: 2-11. ŠKOPEK J. & FUCHS R., 1989: K rozšíření vlaštovkovitých na území velké Prahy. Živa, 37: 185-186. TICHÝ H., 1980: Kolonie břehulíříčních v blízkém okolí Loun. Litoměřicko, 16: 177-181. TURNER A.K., 1980: The use of time and energy by aerial-feeding birds. Ph.D. diss., Univ. of Stirling, Scotland: 105 pp. VONDRÁČEK J. & ŠUTERA V., 1992: Břehule říční, Riparia riparia L., v severních Čechách. Fauna bohemiae septemtrionalis, 17: 35-40. + foto v barevné příloze ISBN 80-86046-53-2

Tab. 1: Přehled materiálů, v nichž na Kolínsku hnízdily r. 1999 břehule říční (n=9 lokalit). Materiál stěny je roztříděn podle geologického stáří a dále podle jednotlivých souvrství, v nichž se jednotlivé lokality nacházely. Tab. 1: List of different types of material of the Sand Martin s breeding holes in Kolín district in 1999 (n=9 localities). The material of the embankment in different localities was assorted by its geological age and its formation. 13 Age and formation type Bedrock Number of colonies Tab. 2: Velikost obsazených kolonií břehule říční na Kolínsku r. 1999. Tab. 2: Size of occupied colonies of the Sand Martin in Kolín district in 1999. Colony size Number of colonies Number of holes holes holes holes Total

14 Tab. 3: Velikost a počet subkolonií na lokalitách v okrese Kolín. Z 9 obsazených kolonií tvořily subkolonie 4 lokality (44%). Jednotlivé subkolonie jsou vypsány v pořadí, v jakém se nacházely na hnízdní stěně. Tab. 3: Sizeand numberofsubcoloniesin different breedinglocalities ofkolín district. There were 4 subcolonies in the 9 colonies found. Names of the subcolonies are written in the succession in which they were found. Number and name of the locality Total number of holes Embankment length Number of holes in each subcolony Tab. 4: Potenciální ohrožení kolonií břehule říční v okrese Kolín (n=1418 nor). Tab. 4: Possible danger to the colonies of the Sand Martin in Kolín district (n=1418 breeding holes). Type of danger % of holes % of colonies

15 Český Brod Kostelec n. Č. Lesy 1 1 Rozšíření břehule říční v okrese Kolín v roce 1999 2 2 1 Kouřim 5 3 6 3 4 Pečky Zásmuky 1 6 2 8 7 5 Velký Osek Kolín 2 9 4 3 4 Obsazené lokality 1Poříčany 2 Chotouň 3 Chotutice 4Radim 5Zárybník 6Vítězov 7 Veltruby (p.) 8Hradištko I 9Starý Kolín Opuštěné lokality I. 1Klučov 2Skramníky 3svahuKouřimi 4Kachní Louže 5Uhlířská Lhota 6Kouřim - skanzen Hranice okresu Obec Týnec n. Labem 5 Potenciální lokality 1Kubšovka 2Kolín Opuštěné lokality II. 1 Cerhenice 2 Veltruby (plyn.) 3Ohaře 4 Jelen 5 Červené Pečky Okres. město Obr. 1: Umístění kolonií břehule říční v okrese Kolín. Zaznamenány jsou i potenciální hnízdiště v rámci okresu (n=23). Fig. 1: Location of colonies of the Sand Martin in Kolín district; potential breeding sites of Kolín district are recorded.

16 distance to buildings av.number of holes in the colony Obr. 2: Počet nor v kolonii v závislosti na vzdálenosti k nejbližším sídelním objektům (n=1418 nor). Fig. 2: Number of breeding holes per colony in dependence on a distance to the nearest housing estates (n=1418 holes). / number of holes distance to the water expanse [m] Obr. 3: Distribuce hnízdních nor břehulí na Kolínsku podle vzdálenosti od nejbližší vodní plochy (n=1418 nor). Fig. 3: Distribution of breeding holes of the Sand Martin in Kolín district according to a distance to the nearest expanse of water (n=1418 holes).

17 length of the embankment [m] number of holes in the subcolony Obr. 4: Závislost počtu nor v subkolonii na celkové délce stěny kolonie (n=849 nor). R=0,7292. Fig. 4: Dependence of number of holes per subcolony on the total lenght of the embankment (n=849 holes). R=0,7292. / number of holes length of the embankment [m] Obr. 5: Závislost počtu nor v kolonii na délce hnízdní stěny (n=1418 nor). R=0,6317. Fig. 5: Dependence of number of holes per colony on the length of the embankment (n=418 holes). R=0,6317.

18 / number of holes y =17,814x + 42,752 height of the embankment [m] Obr. 6: Závislost počtu nor v kolonii na výšce hnízdní stěny (n=1418 nor). R=0,3493. Fig. 6: Dependence of number of breeding holes in a colony on the height of the embankment (n=1481 holes). R=0,3493.

PANURUS, 11 (2001): 19-26 19 Výsledky sčítání labutě velké (Cygnus olor) ve východních Čechách v roce 2000 The Mute Swan (Cygnus olor) Census Results from Eastern Bohemiain2000 Jana Svobodová (1), David Rešl (1) (1) Katedra ekologie LF CZU, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6, e-mail: labute@cso.cz Úvod Počátky vývoje východočeské populace labutě velké (Cygnus olor) jsou spojeny s chovem krotkých párů na parkových a zámeckých rybnících. Dlouholetým hnízdištěm labutí byl Zámecký rybník v Kopidlně (okres Jičín), kde podle pamětníků byly labutě vysazeny hrabětem Šlikem v období I. světové války. Stejně tomu bylo i na Zámeckém rybníku v Jičíněvsi (okres Jičín) a v Heřmanově Městci (okres Chrudim), kde je hnízdění známo nejméně od II. světové války. V některém z uvedených míst bychom pak mohli hledat i původ páru, který v roce 1961 vyvedl 5 mláďat na Žehuňském rybníku. V 70. letech docházelo k postupnému obsazování vhodných lokalit a v roce 1977 ve východních Čechách již bylo zaznamenáno 25 hnízdících párů (HORA 1991). Metodika Celorepublikové sčítání labutí velkých proběhlo ve dnech 17. a 18. června 2000 podle stejné metodiky, která byla použita pro předchozí celostátní sčítání (HORA 1994). Sčítaly se všechny labutě, atov následujících kategoriích: 1. páry vodící mláďata, případně ještě sedící na vejcích, 2. mláďata (zastoupení šedých a bílých mláďat v jednotlivých rodinách), 3. nehnízdící labutě včetně neúspěšně hnízdících. Akce se zúčastnili členové České společnosti ornitologické (ČSO), Českého svazu ochránců přírody a dalších nevládních organizací, pracovníci okresních úřadů a muzeí ataké veřejnost, která byla informována prostřednictvím sdělovacích prostředků. V textu je použito dřívější krajské členění České republiky, podle kterého byla minulá sčítání labutí vyhodnocována. Rozdíl v průměrném počtu mláďat v rodině labutě velké mezi roky 1995 a 2000 byl testován T-testem a rozdíl v zastoupení bílých mláďat v letech 1995 a 2000 U-testem. V textu jsou porovnávány výsledky z celostátních sčítání z let 1995 a 2000. Výsledky Populace labutě velké ve východních Čechách je soustavně sledována již od roku 1980. V roce 1981 východočeská populace dosáhla svého vrcholu. Následoval pokles, který trval nejméně do roku 1985. Do roku 1990 počty

20 labutí opět vzrůstaly. V následujících letech u východočeské populace labutě velké nedošlo k výraznějším změnám (obr. 1). Nejvíce labutí ve východních Čechách zahnízdilo až o dva roky později, v roce 1983. Pak stavy hnízdících labutí postupně klesaly. Od roku 1990 se relativně udržují na stejné úrovni (HORA 1991) - obr. 2. V polovině červnaroku2000seve východních Čechách vyskytovalo celkem 795 labutí velkých, z toho bylo 70 hnízdících párů, 282 mláďat a 374 nehnízdících jedinců. V porovnání s výsledky z roku 1995 to znamená nárůst celkové populace o 151 ex. Počet nehnízdících jedinců se zvýšil o 118 ex., počet hnízdících párů o sedm. Oproti ostatním krajům tehdejšího správního rozdělení se východní Čechy umístily na čtvrtém místě, a to ve všech sledovaných kategoriích (obr. 3 a 4). Téměř polovinu z celé populace tvoří nehnízdící jedinci (47 %). V porovnání s celostátním průměrem se relativní zastoupení jednotlivých kategorií příliš neliší, procento nehnízdících jedinců je jen nepatrně nižší (obr. 5). V rámci východních Čech se nejvíce labutí nacházelo v pardubickém okrese. Nejvíce párů zahnízdilo v okrese Náchod a Jičín. Nejvyšší počet nehnízdících jedinců byl zaznamenán opět v okrese Pardubice. V trutnovském okrese se nacházelo nejméně labutí, a to ve všech sledovaných kategoriích (tab. 1). Nejvyšší nárůst v počtu hnízdících párů byl zjištěn v okrese Jičín (1995-3 páry, 2000-11 párů). Počet hnízdících párů vzrostl také v okresech Pardubice, Náchod a Semily. Naopak v okresech Hradec Králové, Chrudim, Ústí nad Orlicí, Svitavy a Rychnov nad Kněžnou došlo k jejich poklesu. V trutnovském a havlíčkobrodském okrese se počet hnízdících párů nezměnil (obr. 6). Knejvětším změnám v počtu nehnízdících jedinců došlo v okresech Pardubice a Jičín, kde se jejich stavy zvýšily, a v okresech Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou naopak jejich počty poklesly (obr. 7). Největšími letními východočeskými shromaždišti nehnízdících jedinců v roce 2000 se staly rybníky Bohdanečský (okres Pardubice), Ostruženský (okres Jičín) a Skříň (okres Pardubice). Na těchto lokalitách bylo zaznamenáno 47 % z celkového počtu nehnízdících jedinců. Součástí výzkumu populace labutě velké bylo sledování počtu mláďat. V roce 2000 se ve východních Čechách nejčastěji vyskytovaly rodiny se čtyřmi mláďaty. V roce 1995 byly nejčastější rodiny s pěti mláďaty (obr. 8). Za zmínku stojí výskyt rodiny s deseti mláďaty na Mlýnském rybníku u Třemošnice (okres Chrudim) v roce 2000. Průměrný počet mláďat v jedné rodině se v rámci východních Čech od roku 1985 snižuje. V letech 1980-85 průměrný počet mláďat na jednu rodinu činil 4,9 (HORA 1988), v roce 1995 4,7 a v roce 2000 už jen 4,5. Rozdíl vprůměrném počtu mláďat v letech 1995 a 2000 však není statisticky průkazný (T=0,64; DF=117; P=0,52). V populaci labutě velké se vyskytuje bílá mutace immutabilis (HUDEC et al. 1994). V roce 2000 bylo ve východních Čechách nahlášeno zbarvení u 238 mláďat z celkového počtu 282 kusů (84 %). Poměr mezi šedohnědými a bílými mláďaty byl 80,7 % : 19,3 %. Ačkoliv od roku 1995 (poměr byl

85,7 % : 14,3 %) zastoupení bíle zbarvených mláďat vzrostlo o 5 %, rozdíl je statisticky neprůkazný (U=1270; P=0,8). Diskuze V roce 2000 se nejvíce labutí ve východních Čechách nacházelo v Pardubickém okrese, který patří mezi okresy s větším počtem vodních ploch. Podobným způsobem by se dal vysvětlit i vysoký počet hnízdících labutí v okrese Jičín. I když Náchodsko patří k okresům s menší nabídkou vodních ploch, přesto zde byl zjištěn nejvyšší počet hnízdících párů i jejich nejvyšší nárůst. K výraznému navýšení hnízdících labutí došlo také v okrese Jičín. V žádném východočeském okrese nenastal výrazný pokles v počtu hnízdících labutí. V okresech Pardubice a Jičín se vyskytovalo nejvíce nehnízdících jedinců a bylo zde zaznamenáno i výrazné navýšení jejich stavů oproti roku 1995. Vysvětlení poskytuje existence letních shromaždišť ve výše zmiňovaných okresech v roce 2000. V rámci východních Čech je od roku 1985 patrný trend v poklesu průměrného počtu mláďat. Rozdíl v průměrném počtu mláďat v letech 1995 a 2000 je však statisticky neprůkazný. Summary Development of the Mute Swan population in Eastern Bohemia has been systematically monitored since 1980. The highest total number of the Mute Swan in Eastern Bohemia was recorded in 1981, but the highest number of breeding pairs was recorded in 1983. There were 70 breeding pairs, 282 juveniles and 374 non-breeding individuals (795 individuals in total) found in Eastern Bohemia in mid-june in 2000. It means an increase of the total numbers by 151 individuals in comparison to the 1995 results (the number of non-breeding individuals increased by 118 and the number of breeding pairs by 7). The non-breeding individuals created nearly a half of the eastbohemian population of the Mute Swan in 2000 (47 %). The highest number of the Swans occurred in Pardubice district, the highest number of breeding pairs in the districts Náchod and Jičín and the highest number of non-breeding individuals were recorded in Pardubice district, too. The fishponds Bohdanečský, Ostruženský and Skříň were the largest assembly points of non-breeding individuals ineastern Bohemia in 2000. The most common number of cygnets in one family was 4 in 2000, but 5 in 1995. The average number of cygnets in one family was 4,9 in 1980-85, 4,7 in 1995 and 4,5 in 2000. However, there is no statistically significant difference between the average number of cygnets in one family in 1995 and 2000. The proportion of browngrey and white cygnets was 80,7 % : 19,3 % in the east-bohemianmute Swan population in 2000. Literatura HORA J., 1988: Vznik a vývoj populace labutě velké (Cygnus olor) v ČSR. Vodní ptáci, sborník referátů, Přerov 1987: 95-111. HORA J., 1991: Základní informace o populaci labutě velké (Cygnus olor) ve Východočeském kraji. Panurus, 3: 89-106. HORA J., 1994: K metodice sledování populace labutě velké (Cygnus olor) Sb. IAE VŠZ: 17-18. HUDEC K. et al. 1994: Fauna ČR a SR, Ptáci 1 (2. Přepracované a doplněné vydání). Academia, Praha. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., 1996:Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. H&H Jinočany: 54-55. 21 ISBN 80-86046-53-2

22 Number of individuals Obr. 1: Vývoj východočeské populace labutě velké. Fig. 1: Development of the Mute Swan population in Eastern Bohemia. Number of breeding pairs Obr. 2: Vývoj počtu hnízdících párů labutě velké ve východních Čechách. Fig. 2: Development of the number of breeding pairs of the Mute Swan in Eastern Bohemia.

23 Number of individuals Obr. 3: Velikost populace labutě velké v jednotlivých krajích České republiky (JČ jižní Čechy, JM jižní Morava, SČ severní Čechy, SM severní Morava, STČ střední Čechy, VČ východní Čechy, ZČ západní Čechy). Fig. 3: Number ofindividuals in different regions oftheczech Republic (JČ Southern Bohemia, JM Southern Moravia, SČ Northern Bohemia, SM Northern Moravia, STČ Central Bohemia, VČ Eastern Bohemia, ZČ Western Bohemia). Number of ind. Obr. 4: Počet hnízdících jedinců, nehnízdících jedinců a mláďat v jednotlivých krajích České republiky (JČ jižní Čechy, JM jižní Morava, SČ severní Čechy, SM severní Morava, STČ střední Čechy, VČ východní Čechy, ZČ západní Čechy). Fig. 4: Number of breeding individuals, cygnets and non-breeders in different regions of the Czech Republic (JČ Southern Bohemia, JM Southern Moravia, SČ Northern Bohemia, SM Northern Moravia, STČ Central Bohemia, VČ Eastern Bohemia, ZČ Western Bohemia).

24 Obr. 5: Porovnání relativního zastoupení sčítaných kategorií východních Čech s celorepublikovým průměrem (ČR Česká republika, VČ východní Čechy). Fig. 5: Comparison of proportion of different categories studied in Eastern Bohemia and the average numbers recorded in the Czech Republic (ČR The Czech Republic, VČ Eastern Bohemia). Tab. 1: Výsledky sčítání labutí velkých v roce 2000 v jednotlivých okresech východních Čech. Tab. 1: Results of the Mute Swan census in different districts of Eastern Bohemia in 2000. /District / Non-breeding ind. / Breeding pairs / Cygnets / Total 8 8 42 66 15 5 10 35 20 5 25 55 89 11 41 152 19 12 43 86 149 9 42 209 12 4 10 30 0 6 34 46 23 6 23 57 0 1 0 2 39 3 12 57 /Total

25 Number of pairs Obr. 6: Počty hnízdících párů v jednotlivých okresech východních Čech v letech 1995 a 2000. Fig. 6: Numbers ofbreeding pairs in different districts ofeastern Bohemia in1995 and 2000. Number of individuals Obr. 7: Počty nehnízdících jedinců v jednotlivých okresech východních Čech v letech 1995 a 2000. Fig. 7: Numbers of non-breeding individuals in different districts of Eastern Bohemia in 1995 and 2000.

26 Number of juv. in one family Obr. 8: Četnost mláďat ve východočeských rodinách labutě velké v letech 1995 a 2000. Fig. 8: Frequency of cygnets in east-bohemian families of the Mute Swan in 1995 and 2000.

PANURUS, 11 (2001): 31-67 31 Ptactvo přírodní rezervace Baroch a jejího okolí Birds of the Baroch Pond Nature Preserve and its vicinity Jiří Česák Ráby 81, 533 52 Staré Hradiště Úvod Přírodní rezervace Baroch je jedním z mnoha rybníků, které nebyly doposud komplexně faunisticky zpracovány. Publikováno bylo jen několik dílčích pozorování ptáků (MUSÍLEK 1946, ŠTANCL & ŠTANCLOVÁ 1987, REJL & KLOUBEC 1995). Několik kratších článků bylo napsáno o jednotlivých druzích ptáků. Husou velkou (Anser anser) se zabývali LEMBERK 1995 a ČESÁK 1998. Bukačem velkým (Botaurus stellaris) LEMBERK a ČESÁK 1996, ČESÁK 1998. Hnízděním sýkořice vousaté (Panurus biarmicus) ČESÁK 1997 a zimováním tohoto druhu také ČESÁK 2000. Odborná veřejnost byla o lokalitě informována příspěvkem REJL & LEMBERK 2000. Tato práce vznikla na základě jedenáctiletého pozorování (1990 až 2000) avifauny přírodní rezervace Baroch a jejího blízkého okolí ajedoplněna několika staršími literárními údaji. Také jsem použil ústní sdělení jiných ornitologů a věrohodného myslivce, který tuto lokalitu často navštěvuje. Lokalitu navštěvuji nepravidelně od roku 1977, od roku 1990 jsem se jí začal věnovat systematicky. Popis lokality Přírodní rezervace Baroch se nachází asi 6 km severně od Pardubic v katastru obce Hrobice vlevo od silnice č. 37 Pardubice, Hradec Králové, ve čtverci 5960 b mezinárodního síťového mapování organismů. Nadmořská výška je asi 230 m. Celková rozloha přírodní rezervace je 31,4 ha, rozloha rybníka činí 27 ha. Roční teplotní průměr je 8,3 C. Nejchladnější měsíc je leden (- 2,0 C ) a nejteplejší červenec (18,0 C ). Průměrný roční úhrn srážek činí 622 mm, nejméně srážek spadne v únoru (33 mm), nejvíce v červenci (79 mm), (VESECKÝ et. al. 1958). Rybník je využíván k extenzivnímu chovu ryb. V roce 1998 byl rybník Baroch vyhlášen zvláště chráněným územím - přírodní rezervací. Rybník je ze tří čtvrtin obklopen Kunětickým lesem. Rybník nemá žádný přítok, je závislý na dešťových a sněhových srážkách, část vody nateče z okolních lesů. Rybník je asi z 85 % zarostlý litorálními porosty. Z valné většiny jsou tyto porosty tvořeny rákosem obecným (Phragmites australis), v jižní části rybníka v menší míře orobincem širokolistým (Typha latifolia) a orobincem úzkolistým (Typha angustifolia). Na jižním a východním břehu rybníka roste ze vzácných druhů rostlin např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec pleťový (Dactylhoriza incarnata), kruštík bahenní (Epipactis palustris), ostřice Davallova (Carex davalliana) a další vzácné druhy ostřic, svízel severní (Galium boreale), hadilka obecná