22. KONFERENCE MONITORING ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

22. KONFERENCE MONITORING ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ÚSTŘEDÍ MONITORINGU ZDRAVOTNÍHO STAVU OBYVATELSTVA STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV, PRAHA MILOVY 10. 12. října 2017 SOUHRNNÁ SDĚLENÍ

SOUHRNNÁ SDĚLENÍ OBSAH MONITORING OBECNĚ A AKTUALITY MUDr. Růžena Kubínová, RNDr. Vladimíra Puklová (SZÚ Praha): Význam městské zeleně pro veřejné zdraví... 5 HYGIENA PRÁCE doc. MUDr. Pavel Urban, CSc. (SZÚ Praha): Monitoring nemocí z povolání v České republice v roce 2016... 8 MUDr. Michael Vít, Ph.D. (SZÚ Praha): Výskyt zhoubných nádorů hlášených jako nemoc z povolání v ČR v letech 1992 2016... 10 OVZDUŠÍ MUDr. Helena Kazmarová (SZÚ Praha): Blíž k lidu aneb vše v jednom... 12 RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D. (SZÚ Praha): Údolí Ploučnice... 6 Ing. Jana Loosová, Ph.D. (KHS Liberec): Monitoring na všechny způsoby... 13 Ing. Lucie Hellebrandová (ZÚ Ostrava): Využití markerů pro identifikaci zdrojů... 14 Poster: Ing. Šárka Bernatíková, Ph.D., Ing. Radka Přichystalová, Ph.D. (VŠB TU Ostrava): Měření a hodnocení inhalační expozice prachům při výrobě kompozitních materiálů... 16 HLUK MUDr. Zdeňka Vandasová, RNDr. Alena Fialová Ph.D. (SZÚ Praha): Vývoj hluku v monitorovaných lokalitách ve dne, večer a v noci... 18 2

DIETÁRNÍ EXPOZICE Ing. Jitka Blahová, Mgr. Marcela Dofková, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): NUTRIMON odhad přívodu minerálních látek u starších osob v ČR... 20 RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., Mgr. Lucie Martykánová, Mgr. Martina Kalivodová, Ing. Miroslava Krbůšková, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Výskyt kontaminantů ve školních obědech... 22 Ing. Veronika Kýrová, Ph.D., Ing. Pavla Surmanová, doc. MVDr. Vladimír Ostrý, CSc., RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Adulterace masa v pokrmech ve školním stravování... 25 Mgr. Lucie Martykánová, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. a kol. (SZÚ Brno): Příprava studie zaměřené na aktualizaci standardu nutriční adekvátnosti školních obědů.. 27 Mgr. Svatava Bischofová, Mgr. Radek Kavřík, Ing. Jana Nevrlá, Ing. Jitka Blahová, Mgr. Marcela Dofková, RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Nejvýznamnější zdroje vitaminu D u vybraných populačních skupin v kontextu jeho nízkého dietárního přívodu v ČR... 28 Mgr. Dis. Kateřina Hortová, Mgr. Svatava Bischofová, Ing. Klára Horáková, Mgr. Martina Kalivodová, Ing. Zuzana Měřínská, Ph.D., Ing. Lenka Zelníčková, Ph.D., RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Realizace Studie obsahu a zastoupení trans mastných kyselin v mateřském mléce v ČR 31 Ing. Miroslava Krbůšková, Mgr. Martina Kalivodová, RNDr. Jana Řeháková, Dis. Darina Leciánová, Dana Matulová, RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. (SZÚ Brno): Obsah soli ve výrobcích řetězců rychlého stravování... 33 VODA Mgr. Vít Kodeš, Ph.D. (ČHMÚ Praha): Výskyt a chování pesticidů v podzemních vodách ČR... 35 Ing. Filip Kotal, Ph.D. (SZÚ Praha): Výsledky plošného sledování vybraných pesticidů a jejich metabolitů v pitné vodě v ČR... 38 3

Ing. Petr Fučík, Ph.D., Mgr. Antonín Zajíček (VÚMOP, v.v.i.): Srážko odtokový režim jako hlavní faktor pro vyplavování pesticidních látek zemědělskou drenáží... 41 PŮDA Ing. Gabriela Jírová, Ing. Martina Wittlerová (SZÚ Praha): Hodnocení ekotoxicity odpadních vod z nemocnic... 42 Mgr. Zdislava Boštíková, Ing. Ladislava Matějů (SZÚ Praha): Hodnocení mikrobiologické kontaminace kalů z ČOV... 43 Mgr. Anna Cidlinová, MUDr. Magdalena Zimová, CSc., Ing. Ladislava Matějů (SZÚ Praha): Kontaminace životního prostředí perchloroteylenem a produkty jeho rozkladu... 44 BIOLOGICKÝ MONITORING Mgr. Lenka Sochorová 1, Mgr. Lenka Hanzlíková 1, RNDr. Alena Fialová 1, Ph.D., prof. MUDr. Milena Černá 1,2 ( 1 SZÚ Praha, 2 3.LF UK): Vybrané výsledky biologického monitoringu u dětské populace, 2016... 45 ZDRAVOTNÍ STAV, EHES MUDr. Jana Kratěnová (SZÚ Praha): Studie Zdraví dětí 2016 alergická onemocnění, krevní tlak, lipidové spektrum... 46 MUDr. Kristýna Žejglicová (SZÚ Praha): Studie Zdraví dětí 2016 BMI, držení těla, životní styl... 48 MUDr. Naďa Čapková, RNDr. Michala Lustigová, Ph.D. (SZÚ Praha): Vybrané výsledky studie EHIS (European Health Interview Survey)... 49 RNDr. Michala Lustigová, Ph.D., MUDr. Naďa Čapková (SZÚ Praha): Non respondence bias ve studiích zdravotního stavu; Jak se liší respondenti a nonrespondenti v šetření EHES 2014?... 50 4

VÝZNAM MĚSTSKÉ ZELENĚ PRO VEŘEJNÉ ZDRAVÍ MUDr. Růžena Kubínová, RNDr. Vladimíra Puklová Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 623 www.szu.cz, ruzena.kubinova@szu.cz Jak se městská zeleň podílí na udržení a podpoře zdraví je předmětem řady výzkumných studií. Podle souhrnu prací z roku 2010 přináší většina provedených studií závěry podporující názor, že městská zeleň má blahodárné účinky na zdraví, přestože průkaz příčinných souvislostí je vzhledem ke komplexnosti a mnohočetnosti vlivů velmi složitý (A.C.K. Lee, R. Maheswaran, 2010). Ze studií vyplývá, že kromě ochlazujícího účinku, snižujícího efekt města jako tepelného ostrova, mají městské zelené plochy přímé i nepřímé účinky na zdraví a pohodu obyvatel. Nejčastěji je prokazována souvislost mezi expozicí, tj. přítomností/dostupností městské zeleně a hodnocením vlastního celkového zdravotního stavu (perceived health) (např. Maas et al., 2006, Kardan et al., 2015), které je přes svou subjektivitu uznávaným ukazatelem zdravotního stavu obyvatel v rámci pravidelných mezinárodních šetření. Některé studie nalezly, po zohlednění socio ekonomických podmínek a demografických faktorů, významnou souvislost také mezi expozicí městské zeleni a kardiometabolickými obtížemi (Kardan et al., 2015), nebo nemocností a celkovou úmrtností s vyloučením vnějších příčin (Wolch et al., 2014). Přímým účinkem městské zeleně rozumějí autoři studií zejména podporu duševního zdraví obyvatel měst, resp. respondenty uváděné snižování výskytu úzkostí a depresí. Například podle rozsáhlého šetření v Holandsku uváděli respondenti s většími plochami zeleně v okolí bydliště vyšší odolnost vůči každodennímu stresu a lépe hodnotili své duševní zdraví, než lidé žijící v hustě zastavěných zónách (Maas et al., 2006). Pozitiva městské zeleně vzhledem k duševnímu zdraví vyplývají také z provozování se zelení spojených aktivit, jako jsou sociální interakce a fyzická aktivita. Autoři některých studií nalezli vyšší výskyt dětí s poruchami chování v oblastech bez dostatku městské zeleně (Louv, 2005). Lee a kol. v souhrnu upozorňuje na nedostatek robustně podložených důkazů vlivu zeleně na duševní zdraví, který je pravděpodobně dán obtížností kvantifikovat příslušné ukazatele (A.C.K. Lee, R.Maheswaran, 2010). Hlavním nepřímým účinkem městské zeleně na zdraví je podpora fyzické aktivity. Řada studií k této problematice je shrnuta v práci Wolchové a spol. (Wolch et al., 2014). Studie dokládají spojitost např. mezi dostupností parkových ploch (zejména esteticky přitažlivých, dobře 5

vybavených) a úrovní fyzické aktivity u dětí i dospělých. Přístup k parkovým plochám byl v některých studiích významně asociován s výskytem obezity u respondentů. Mezi nepřímé účinky městské zeleně je řazena také podpora sociálních determinant zdraví posilování sousedských vztahů, identifikace s komunitou, posilování pocitu sounáležitosti s okolím bydliště a pocitu spokojenosti s prostředím bydliště. Lze konstatovat, že městská zeleň přináší řadu sociálních a komunitních přínosů a přispívá k sociální kohezi (Jennings et al., 2016). Dostupnost městské zeleně rovněž přispívá k vyrovnávání nerovností ve zdraví sociálně slabší lidé mají jinak horší přístup k venkovním aktivitám. Vliv zeleně na zdraví představuje součást ekosystémových služeb zeleně ve městě, které jsou v současné době podceňovány. Městská zeleň může také daleko více přispívat k zmírňování dopadů a k adaptaci na klimatické změny. Citace: Andrew Chee Keng Lee, Hannah C Jordan, Jason Horsley. 2015. Value of urban green spaces in promoting healthy living and wellbeing: prospects for planning. Risk Management and Healthcare Policy,8 131 137 Omid Kardan, Peter Gozdyra, Bratislav Misic, Faisal Moola, Lyle J. Palmer, Tomáš Paus, Marc G. Berman. 2015. Neighborhood greenspace and health in a large urban center. Scientific Reports 5:11610 DOI: 10.1038/srep11610 2 A.C.K. Lee, R.Maheswaran. 2010. The health benefits of urban green spaces: a review of the evidence. Journal of Public Health Vol. 33, No. 2, pp. 212 222 Jennifer R. Wolch, Jason Byrne, Joshua P. Newell. 2014. Urban green space, public health, and environmental justice: The challenge of making cities just green enough. Landscape and Urban Planning 125, 234 244 Maas J, Verheij RA, Groenewegen PP et al. 2006. Green space, urbanity, and health: how strong is the relation? J Epidemiol Community Health 60:587 92. van den Berg AE, Maas J, Verheij RA et al. 2010. Green space as a buffer between stressful life events and health. Soc Sci Med 70(8):1203 10. Louv, R. 2005. Last child in the woods: Saving our children from nature deficit disorder.chapel Hill, NC: Algonquin Books. In: Jennifer R. Wolch, Jason Byrne, Joshua P. Newell. Urban green space, public health, and environmental justice: The challenge of making cities just green enough. 2014. Landscape and Urban Planning 125, 234 244. 6

Viniece Jennings, Lincoln Larson, Jessica Yun. 2016. Advancing Sustainability through Urban Green Space: Cultural Ecosystem Services, Equity, and Social Determinants of Health. Int. J. Environ. Res. Public Health 2016, 13, 196. 7

MONITORING NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2016 ZPRÁVA Z NÁRODNÍHO REGISTRU NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ doc. MUDr. Pavel Urban, CSc., as. MUDr. Zdenka Fenclová, CSc. Centrum hygieny práce a pracovního lékařství, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 652 www.szu.cz, pavel.urban@szu.cz Klinika pracovního lékařství, 1. LF UK Na Bojišti 1, 120 00 Praha 2 V roce 2016 bylo v České republice hlášeno u 1051 osob (543 mužů a 508 žen) celkem 1297 profesionálních onemocnění, z toho bylo 1242 nemocí z povolání a 55 ohrožení nemocí z povolání. Ve srovnání s rokem 2015 stoupl v roce 2016 celkový počet hlášených profesionálních onemocnění o 205, tj. o 18,8 % případů. Incidence profesionálních onemocnění byla 28,4 případů na 100 tisíc pojištěnců; oproti roku 2015 vzrostla o 4,2 případy na 100 tisíc pojištěnců. Nejvíce profesionálních onemocnění bylo v roce 2016 hlášeno z Moravskoslezského kraje (celkem 386, tj. 29,8 % případů). Při práci v zahraničí vzniklo celkem 19 onemocnění. Nejvíce profesionálních onemocnění (715, tj. 55,0 % případů) bylo vyvoláno působením fyzikálních faktorů. V sestupném pořadí následovaly nemoci přenosné a parazitární (205 případů), nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice (187 případů), nemoci kožní (181 případů), nemoci způsobené chemickými látkami (8 případů). V rámci nemocí způsobených ostatními faktory a činiteli bylo v 1 případě diagnostikováno onemocnění hlasivek. Nejčastěji onemocněli pracovníci v odvětví ekonomické činnosti zdravotní a sociální péče (CZ NACE Q86 až Q88 195 případů), v odvětví výroba motorových vozidel (CZ NACE C29 177 případů) a v odvětví těžba a dobývání nerostných surovin (CZ NACE B5 až B9 162 případů). Z hlediska typu zaměstnání nejčastěji onemocněli pracovníci zařazení podle klasifikace CZ ISCO do hlavní třídy č. 8: Obsluha strojů a zařízení, montéři (celkem 582, tj. 44,9 % případů). Při pracích, které byly orgánem ochrany veřejného zdraví zařazeny do rizikových kategorií 2R až 4 vzniklo celkem 853, tj. 69 % případů, u nichž byla kategorizace známá. Při nerizikových pracích zařazených do kategorie 1 a 2 vzniklo tedy celkem 378, tj. 31 % případů. Z jednotlivých diagnóz byl hlášen nejčastěji syndrom karpálního tunelu celkem 452 případů, z toho 300 případů bylo způsobeno přetěžováním horních končetin a 152 případů vzniklo při práci s vibrujícími nástroji. V sestupném pořadí následovaly alergická kontaktní dermatitida (159 případů), svrab (128 případů), pneumokonióza uhlokopů (80 případů) a 8

epikondylitida kosti pažní (56 případů). Nádorových onemocnění bylo diagnostikováno celkem 25, z toho bylo 11 případů mezoteliomu pleury způsobeného asbestem. Podrobné informace o profesionálních onemocněních jsou k dispozici na webu SZÚ na adrese: http://www.szu.cz/uploads/nrnp/aktual_hlaseni_nzp_2016.pdf. Práce byla provedena s podporou Monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva a Progres Q25/LF1 a Progres Q29/LF1. 9

VÝSKYT PROFESIONÁLNÍCH NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ V ČR MUDr. Michael Vít, Ph.D. Centrum hygieny práce a pracovního lékařství, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 657 www.szu.cz, michael.vit@szu.cz Úvod: V posledních letech je v rámci EU i celosvětově věnována velká pozornost výskytu profesionálních zhoubných nádorů a jejich prevenci. Takala (2015) uvádí, že celosvětově umírá 2,3 milionu pracujících na pracovní úrazy a nemoci z povolání. Přibližně 660 000 umírá následkem profesionálních zhoubných nádorů. Z hlediska profesionálních onemocnění Takal uvádí, že největším zabijákem v zemích s nejvyšším příjmem (s nejvyšším HDP) jsou profesionální nádory. V literatuře je uváděn, že profesionální expozice se podílí na výskytu 5,3 8,4% všech nádorových onemocnění a mezi mužskou populací má 17 29% všech úmrtí na karcinom plic profesionální kauzalitu. Materiál a metodika: V rámci Registru nemocí z povolání byly analyzována incidence nádorových onemocnění od roku 1991. Analýza byla provedena ve vztahu k profesi, typu nádorového onemocnění, expozici a kategorii práce. Výsledky: Nejvyšší roční výskyt zhoubných nádorů jako nemoc z povolání byl zaznamenám v roce 1993 a to 93 profesionálních onemocnění. Od tohoto roku výskyt profesionálních nádorů klesá a v minulém roce bylo hlášeno 25 nádorových onemocnění jako nemoc z povolání. Tento trend je samozřejmě příznivý. Zvyšuje se podíl výskytu basaliomů a mesoteliomů plic, snižuje s výskyt zhoubných nádorů bronchu a plic. Dále autoři prezentují výsledky podrobnějších analýz. Diskuse a závěr: Analýza výskytu zhoubných nádorů uznaných jako nemoc z povolání ukazuje na určité podhodnocení diagnostiky ZN jako nemocí z povolání. Dle Takaly (2015) by výskyt zhoubných nádorů se vztahem k profesionální expozici v ČR se měl pohybovat okolo 2238 případů ročně (na Slovensku 1150 případů)! Vzhledem k tomu, že u těchto onemocnění je dlouhá profesionální expozice, v řadě případů není možno v rámci hygienického šetření nalézt objektivní data o expozici karcinogenním faktorům a posouzení profesionality je velmi obtížné. I když v ČR dlouhodobě existuje dobře koncipovaný Národní onkologický registr (NOR), data o pracovní anamnéze resp. expozici jsou v registru nedostačená. Proto je 10

důležité dopracovat, standardizovat a celostátně zavést Registr pracovníků v riziku karcinogenních látek (REGEX). Obdobné registry jsou řadu let zavedeny v některých státech EU SIREP, FINJEM. NOCCA a pod. Díky porovnání dat v REGEXu a NORu bude možno lépe identifikovat profesionální kauzalitu u řady dnes nediagnostikovaných profesionálních zhoubných nádorů. 11

BLÍŽ K LIDEM ANEB VŠE V JEDNOM MUDr. Helena Kazmarová, RNDr. Bohumil Kotlík, Ph.D. Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 316 www.szu.cz, helena.kazmarova@szu.cz Lidé chtějí vědět, jaké ovzduší dýchají, a tato potřeba se zvyšuje souběžně se zvyšující se koncentrací znečišťujících látek o ovzduší. Ročenky a analýzy vývoje za minulá období jsou v tuto chvíli nezajímavé a pouhá numerická informace o koncentracích a limitech se jeví složitá a navíc neodpovídá na to, co by lidé chtěli vědět. Na začátku je požadavek na jednoduchou informaci, která by jedním symbolem, číslem nebo barvou informovala o míře znečištění ovzduší a jeho významu pro zdraví a byla provázena radou, jak se mají lidé za dané situace ve vlastním zájmu chovat. Data ze stacionární měřící sítě jsou k dispozici, i když ne vždy pro stejný rozsah měřených látek, existují limity, stejně tak doporučení světové zdravotní organizace a výsledky mnoha studií o vlivu znečištění ovzduší na zdraví. Zdánlivě by neměl být problém, stačí jen všechny tyto informace spojit. Při bližším zamyšlení ale vyvstane řada otázek na které je potřeba odpovědět. Které látky, za jaké intervaly budou do výpočtu vstupovat, je lepší konstruovat indexy pro jednotlivé látky, nebo komplexní index, hodnotit ve vztahu k limitům nebo zdravotním účinkům, do kolika pásem rozdělit a jak nastavit meze mezi jednotlivými pásmy. Pro konstrukci indexu byla vyvinuta a používá se řada metod, ale neexistuje žádná univerzálně akceptovaná metoda, vhodná pro všechny situace a podmínky. Různé metody používají různé postupy při výpočtu a zahrnují různé látky. Každá z nich má svoji vlastní charakteristiku, silné stránky a slabiny, které ovlivňují její vhodnost pro konkrétní použití. Sdělení se bude zabývat různými způsoby informování obyvatel o aktuální kvalitě ovzduší na konkrétních příkladech z různých zemí a současným řešením v ČR. 12

MONITORING NA VŠECHNY ZPŮSOBY Ing. Jana Loosová, Ph.D. Odbor hygieny obecné a komunální, Krajská hygienická stanice Libereckého kraje se sídlem v Liberci Husova 64, Liberec tel: 485 253 178 www.khslbc.cz, jana.loosova@khslbc.cz Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, zakotvil pravomoci pouze ministerstvu zdravotnictví ČR (více viz 27 odst. 6). Role krajských hygienických stanic v ochraně ovzduší je tudíž omezena jen na vydávání stanovisek z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a územních celků. V praxi však krajské hygienické stanice zůstávají partnery orgánům ochrany ovzduší minimálně v rámci vysvětlování zdravotních rizik vyplývající z expozice vznikající při standartních i mimořádných situací. Příspěvek poukazuje na možnost jak využít strategické materiály ze strany krajské hygienické stanice tak, aby nezůstala jen v roli informační, ale napomohla k vytvoření nových dat o expozici obyvatel ovzduším. 13

VYUŽITÍ MARKERŮ PRO IDENTIFIKACI ZDROJŮ ZNEČIŠŤOVÁNÍ A PŮVODU PALIVA V LOKÁLNÍCH TOPENIŠTÍCH Ing. Lucie Hellebrandová Centrum hygienických laboratoří oddělení ovzduší, Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě Partyzánské nám. 2633/7, 702 00 Ostrava tel.: 596 200 361 www.zuova.cz, lucie.hellebrandova@zuova.cz Pro identifikaci zdrojů znečištění v imisích byla vypracována řada indikačních poměrů organických sloučenin markerů. Tyto poměry jsou v odborné literatuře stále rozšiřovány, a je známa celá řada aplikací. Pracoviště ENET, VŠB TU Ostrava má k dispozici databázi organických sloučenin, která obsahuje celkem 5200 sloučenin s přiřazením pravděpodobného původu těchto sloučenin. Z výše uvedeného počtu je cca 820 sloučenin odvozeno přímo ze spalování fosilních paliv a biomasy. Pracoviště se mimo jiné zabývalo sledováním možnosti využití markerů pro emise/imise i v rámci sledování sazí black carbon ve spalinové trati. Projekt TAČR TH02030922 Využití markerů pro identifikaci původu paliva v lokálních topeništích Proč? podle zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší v posledním znění, je umožněn úředníkovi odběr vzorků popela při fyzické kontrole kotle pro identifikaci možného spalování odpadů. Zákonem ani vyhláškou není stanoveno, co a jak se má v popelu sledovat, aby se prokázalo spalování odpadů, pouze byl vydán Metodický pokyn MŽP ze dne 11.4.2017, který uvádí limitní hodnoty pro 5 kovů (chrom Cr, nikl Ni, olovo Pb, zinek Zn a měď Cu). V rámci řešení projektu chceme hledat odpovědi na dosud neobjasněné skutečnosti: Většina markerů je zařazena mezi VOC nebo SVOC, mohou se zachytit i v popelu nebo až ve spalinovém traktu? Které z široké škály markerů se mohou zachytit v popelu při uplatnění informací o jejich fyzikálně chemických vlastnostech? Budou se markery vázat na nedopal v popelu? Pro úspěšné splnění projektu TAČR budou vypracovány následující metodiky: Metodika pro identifikaci sazí (char) a nedopalu Metodika pro identifikaci markerů ze spalování biomasy a fosilních paliv v pevné usazenině ze spalinových cest 14

Metodika pro identifikaci markerů ze spalování odpadů (plastů) v popelu a v pevných usazeninách ze spalinových cest. Řešitelé projektu VŠB TUO CENET ve spolupráci se Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě a firmou E expert spol. s r.o. vytvořili tým schopný kvalifikovaně přispět k řešení výše popsané problematiky. Tento tým má už za sebou úspěšné dokončení projektu OPŽP (CZ.1.02/2.1.00/11.13405, který se zabýval odborným odhadem podílu jednotlivých zdrojů znečišťování na kvalitě ovzduší v MSK a řadu identifikací v různých lokalitách v rámci Moravskoslezského a Olomouckého kraje a Kraje Vysočina. Projekt začal v lednu tohoto roku (2017) a končí v prosinci 2020. 15

MĚŘENÍ A HODNOCENÍ INHALAČNÍ EXPOZICE PRACHŮM PŘI VÝROBĚ KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ Ing. Šárka Bernatíková, Ph.D.; Ing. Radka Přichystalová, Ph.D.; Ing. Lucie Kocůrková, Ph.D.; Ing., Mgr. Táňa Brzicová; Bc. Lucie Masláková VŠB TU Ostrava, Lumírova 630/13, 700 30 Ostrava Jih Výškovice tel.: 597 322 867 www.vsb.cz, sarka.bernatikova@vsb.cz Úvod Kompozitní materiál tvoří dvě nebo více komponent, u nichž se výrazně liší mechanické, fyzikální a chemické vlastnosti. Výsledné vlastnosti kompozitu jsou dány kombinací vlastností všech obsažených složek a platí, že celkově předčí vlastnosti jednotlivých použitých částí. Tyto druhy materiálů nachází využití v mnoha oblastech. Nejčastěji tam, kde je potřeba dosáhnout nízké váhy a vysoké pevnosti (např. v letectví, stavebnictví, elektrotechnice, apod.). V posledních desetiletích nastal celosvětový rozmach výroby kompozitních materiálů, kdy do matric jsou přidávána mikro a nano plniva. Především tyto nano plniva (nanomateriály) mají unikátní fyzikální a chemické vlastnosti, které umožňují velké množství užitečných aplikací, jsou však také nositeli toxikologických vlastností, které se často liší od jejich mateřského materiálu v bulk formě, a mohou tak představovat nový potenciální zdroj rizik pro zdraví [1,2,3]. Cílem studie bylo zjištění úrovně pracovní expozice aerosolům s možným obsahem používaného nano plniva, které je do kompozitní směsi přidáváno, na vybraném pracovišti výroby kompozitních materiálů a na základě zjištěných výsledků navržení preventivních opatření v rámci principu předběžné opatrnosti. Metody měření Pracovní expozice byla měřena na vybraném pracovním místě, kde dochází k nasypávání a míchání tzv. lehkého plniva a pojiva. Vzorky ovzduší byly odebírány z hlediska prostorového uspořádání standardním způsobem v blízkosti dýchací zóny pracovníka. Monitoring ovzduší byl prováděn pomocí zařízení DustTrak DRX 8533 pro stanovení hmotnostní koncentrace, Condensation Particle Counter 3007 (CPC) pro stanovení početní koncentrace a NanoScan SMPS 3910, kterým lze určit velikostní distribuci částic v rozmezí 10 350 nm s doplněním výsledků o distribuci částic v rozmezí 300 10 000 nm z přístroje Optical Particle Sizer 3330 (OPS). Před zahájením pracovní operace byla změřena pozaďová charakteristika pracovního ovzduší tzv. pozadí. Následně bylo provedeno měření koncentrace aerosolu v pracovním ovzduší v průběhu pracovní operace nasypávání a míchání. 16

Výsledky a diskuze Měřením distribuce velikosti částic bylo zjištěno, že nejpočetnější zastoupení mají částice o velikosti MOD = 38,78 μm. Monitoringem koncentrace aerosolu v reálném čase byl zjištěn rozdíl mezi pozaďovými koncentracemi a koncentracemi během pracovní operace a to jak u hmotnostních, kdy došlo v extrémních případech až k desetinásobnému navýšení celkové hmotnostní koncentrace. Naměřené hodnoty potvrdily významné zvýšení především hmotnostní koncentrace při pracovní operaci nasypávání a míchání kompozitní směsi oproti pozadí. Závěr Výsledky měření byly využity jako podklad pro odhad a řízení rizik plynoucích z této expozice za použití, tzv. control banding přístupu. Výsledkem komplexního posouzení (kvantitativního i kvalitativního) byla navržena opatření pro adekvátní řízení rizika při této operaci. Poděkování Tento příspěvek vzniknul díky podpoře grantu VŠB TUO č. SP2017/124 Zařízení pro snížení koncentrace ultrajemných částic v dýchací zóně pracovníka při formulaci směsi. Literatura Brook RD, Rajagopalan S, Pope CA, et al. Particulate Matter Air Pollution and Cardiovascular Disease: An Update to the Scientific Statement From the American Heart Association. Circulation, 121, 2331 2378, (2010). Pope III, C.A., Dockery, D.W. Health effects of fine particulate air pollution: lines that connect. Journal of the Air & Waste Management Association, 56(6), 709 742, (2006). Rückerl, R., Schneider, A., Breitner, et al. Health effects of particulate air pollution: A review of epidemiological evidence. Inhalation Toxicology, 23, 555 592, (2011). Radka Přichystalová, Ing., Ph.D. radka.prichystalova@vsb.cz; +420 597 322 830 Lucie Kocůrková, Ing., Ph.D. lucie.kocurkova@vsb.cz; +420 597 322 830 Táňa Brzicová, Ing., Mgr. tana.brzicova@vsb.cz Lucie Masláková, Bc. lucie.maslakova.st@vsb.cz Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava Poruba 17

VÝVOJ HLUKU V MONITOROVANÝCH LOKALITÁCH VE DNE, VEČER A V NOCI MUDr. Zdeňka Vandasová, RNDr. Alena Fialová Ph.D. Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, Státní zdravotní ústav Praha Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 tel.: 267 082 285 www.szu.cz, zdenka.vandasova@szu.cz Hluk je v rámci subsystému III Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku monitorován od roku 1994. Kromě celodenního hluku (ukazatel L dvn ) je sledován také hluk ve dne (ukazatel L d ) večer (ukazatel L v ) a v noci (ukazatel L n ). Hluk v různých denních dobách má různé zdravotní účinky. Denní a večerní hluk působí rušivě především na vykonávané aktivity, jako je pracovní činnost, učení, mezilidská komunikace a poslech televize, rádia a hudby. V obytných lokalitách je to závažné zvláště večer, kdy je doma většina obyvatel. Ve školách vystavených leteckému hluku byly prokázány nepříznivé účinky hluku na proces učení. Noc představuje dobu spánku a fyziologické regenerace organismu a proto je tiché prostředí v tomto čase obzvláště důležité pro zdraví. Narušení spánku hlukem se projevuje změnami fyziologických funkcí během spánku, zhoršením kvality spánku a zvýšeným užíváním léků na spaní. Dlouhodobé narušení spánku vede k dalším následkům, jako je únava, podrážděnost, snížená výkonnost a nehodovost. Hluk v jednotlivých denních dobách je zároveň součástí celodenního hluku s řadou prokázaných zdravotních účinků. Vyhodnocení vývoje denního, večerního a nočního hluku bylo provedeno v 9 městech (Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha 3, Ústí nad Orlicí a Znojmo), které byly součástí monitoringu až do roku 2014. Měření bylo v období 1994 2006 každoroční a v období 2009 2014 s intervalem 2 3 roky. Statistická analýza výsledků byla provedena pro období 1994 2006 metodou lineárního regresního modelu a byly zjištěny trendy vývoje v jednotlivých lokalitách. Hodnoty očekávané podle tohoto modelu byly srovnány s hodnotami naměřenými v letech 2009 2014. Byla testována hypotéza, zda zjištěné hodnoty odpovídají modelu, nebo zda dochází ke změně dříve zjištěných trendů. Příspěvek obsahuje příklady vývoje denního, večerního a nočního hluku ve vybraných lokalitách. Souhrnně byl denní hluk v období 1994 2006 v 11 lokalitách stabilní a ve čtyřech lokalitách měl klesající trend. V letech 2009, 2011 a 2014 zůstává v 8 lokalitách zachován dosavadní trend vývoje a ve 2 byly hodnoty opakovaně nižší. Ve zbývajících lokalitách se hodnoty liší od předchozího trendu jen v některých letech. Večerní hluk byl v období 1994 2006 stabilní v 10 lokalitách. Ve třech lokalitách večerní hluk rostl a ve dvou lokalitách klesal. 18

V letech 2009, 2011 a 2014 zůstává dosavadní trend vývoje zachován v 5 lokalitách a ve 4 byly hodnoty opakovaně nižší. Vývoj nočního hluku v období 1994 2006 byl v 10 lokalitách stabilní, ve třech lokalitách byl prokázán růst a ve dvou lokalitách pokles. V letech 2009, 2011 a 2014 zůstává dosavadní trend vývoje zachován v 11 lokalitách, v 1 lokalitě byly výsledky opakovaně nižší a v 1 lokalitě opakovaně vyšší. Vývoj denního, večerního a nočního hluku v období 1994 2006 byl vzájemně porovnán. Přibližně v polovině lokalit má vývoj hluku v jednotlivých denních dobách stejný vývojový trend, zatímco v ostatních lokalitách se vyvíjí odlišně. Při souhrnném hodnocení všech lokalit za celé sledované období není průměrná změna denního, večerního ani nočního hluku statisticky významná, celkový vývoj lze hodnotit jako stabilní. Tento výsledek ukazuje, že změny hluku zaznamenané v jednotlivých lokalitách mají lokální příčiny (např. změny organizace dopravy) a nemají celoplošný charakter. 19

NUTRIMON ODHAD PŘÍVODU MINERÁLNÍCH LÁTEK U STARŠÍCH OSOB V ČR Ing. Jitka Blahová, Mgr. Marcela Dofková, Ing. Miroslava Krbůšková, RNDr. Jana Řeháková, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e mail: blahova@chpr.szu.cz V roce 2016 jsme se v rámci dílčího projektu NUTRIMON vrátili k výsledkům subsystému IV z období 2014/2015 a provedli rámcové hodnocení přívodu minerálních látek (vápník, hořčík, fosfor, železo, zinek, sodík, draslík, selen, jód, měď, chróm, mangan, molybden a nikl) s cílem posoudit adekvátnost přívodu v různých skupinách populace ČR. V tomto příspěvku jsme se zaměřili na přívod vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku, železa a selenu u starších osob (60 a více let). Výsledky pro ostatní hodnocené minerální látky a populační skupiny lze nalézt v odborné zprávě subsystému IV za rok 2016. K hodnocení byla využita data o spotřebě potravin z národní Studie individuální spotřeby potravin (SISP04) a aktuální hodnoty obsahu minerálních látek v potravinách stanovených metodou ICP MS v projektu IV Monitoringu. Na základě uvedených údajů byl pro všechny osoby ve výběrovém souboru vypočten aktuální denní přívod. V dalším kroku byla stanovena distribuce obvyklého přívodu (usual intake) v jednotlivých populačních skupinách. Výsledky pak byly porovnány s výživovými doporučenými dávkami, které jsou svým formátem vhodné pro hodnocení na úrovni populačních skupin. Jednalo se zejména o nová evropská doporučení AR/AI (Average Requirement/Adequate Intake; EFSA, 2013 2016), americká doporučení EAR/UL (Estimated Average Requirement/Tolerable Upper Intake Level; IOM, 1997 2011) a doporučení WHO (Recommendation; WHO, 2012). U starších osob byl zaznamenán nízký přívod vápníku. Při srovnání s evropským doporučením AR (2015) se jevil jako neadekvátní u 77 % mužů a 87 % žen. Podobně u hořčíku byl nedostatečný přívod zjištěn téměř u 95 % osob ve věku 60 a více let (EAR; IOM, 1997). V případě sodíku byly výsledky porovnány s nejvyšším tolerovatelným přívodem (UL, IOM, 2004), vzhledem ke zdravotním rizikům, která z nadměrného přívodu plynou. Zvláště vysoký přívod vykazovali muži, kde téměř 70 % osob překračovalo stanovené denní maximum. U žen byla situace příznivější, hodnotu vyšší než UL mělo 33 % osob. Výsledné hodnoty však nezahrnují přívod sodíku ze soli použité při kulinární úpravě potravin. U draslíku byl zjištěn, při srovnání s doporučením WHO (2012), nízký přívod u mužů i žen (95 % a 100 %). V případě železa byla prevalence nedostatečného přívodu 17 % u mužů a 53 % u žen (AR, EFSA, 2015). Přívod selenu lze hodnotit jako nízký zejména u žen, kde 67 % starších žen nemělo přívod odpovídající doporučení (EAR, IOM, 2000). 20

Z výsledků je patrné, že přívod minerálních látek u seniorů, podobně jako u dalších populačních skupin, není zdaleka optimální. Malnutrice pak může mít řadu zdravotních důsledků. U mnoha minerálních látek by došlo k navýšení přívodu při dodržování obecně platných výživových doporučení. Pokud by spotřeba respektovala výživovou pyramidu, tak by procento osob s rizikem malnutrice bylo významně nižší. Tato práce je podpořena MZ ČR RVO (Státní zdravotní ústav SZÚ, 75010330) a z projektu TDS Exposure (RP7 / 2012 2016) na základě grantové dohody č. 289108. 21

VÝSKYT KONTAMINANTŮ VE ŠKOLNÍCH OBĚDECH RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., Mgr. Lucie Martykánová, Mgr. Martina Kalivodová, Ing. Miroslava Krbůšková, RNDr. Jana Řeháková, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. a kolektiv přes 40 dalších spolupracovníků KHS (HDM) Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého tř. 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e mail: rehurkova@chpr.szu.cz Úvod Školní obědy byly podrobeny zkoumání v rámci Studie obsahu nutrientů v pokrmech ze školního stravování (dále jen studie), která byla realizována v průběhu školního roku 2015/2016 Státním zdravotním ústavem Centrem zdraví, výživy a potravin (SZÚ CZVP) ve spolupráci se všemi krajskými hygienickými stanicemi ČR na základě Pokynu Hlavního hygienika ČR. Základním cílem studie bylo zjistit, zda obsah makronutrientů a vybraných minerálních látek ve standardní velikosti oběda pro první stupeň školního stravování odpovídá uznávaným nutričním doporučením. Vedle uvedených látek byla ještě zmapována přítomnost některých kontaminantů, spektrum mastných kyselin včetně trans mastných kyselin, možné falšování masa. Daná studie byla představena na 21. Konferenci Ústředí monitoringu Monitoring zdraví a životního prostředí (2016), kde byly prezentovány výsledky sledování makro a mikronutrientů. Zajímavé a mnohdy neočekávané výsledky poskytly analýzy kontaminujících látek anorganického charakteru Metodická část Výsledky studie reprezentující ČR se odvíjejí od odběrů vzorků v náhodně vybraných školních jídelnách (ŠJ) (2 ŠJ /kraj, v každé ŠJ dle časového plánu daného náhodným výběrem bylo odebráno během 2 měsíců ve 12 dnech 12 obědů, zvlášť každý chod /polévka, hlavní chod, doplněk, nápoj/ poskytovaných dětem ve věku 7 10 let). Celkový počet odebraných vzorků byl 1 344 porcí. Ze vzorků obědů byly vytvořeny kompozitní vzorky vždy kombinací a homogenizací 12 ti dílčích vzorků pro jednotlivé chody, tzn., že z každé ŠJ vznikly 4 kompozitní vzorky, tedy celkem za ČR 112 kompozitních vzorků a byly předány k analýzám. Analýza vybraných kontaminantů anorganických kontaminantů (Al, Cd, Cr, Ni, Pb) byla provedena metodou HPLC ICP MS. 22

Hodnocení výsledků bylo provedeno v souladu s vyhláškou č. 107/2005 o školním stravování (na oběd se počítá s podílem 35% z celkového denního, v případě kontaminantů, tzv. toxikologického limitu přehled viz tabulka č.1). Tabulka 1: Přehled vybraných toxikologických limitů Analyt Formát limitu Limit Zdroj Limit na den Hliník Nikl TWI (mg/kg t.hm./týden) PTWI (mg/kg t.hm./týden) TDI (ug/kg t.hm./den) 1 1 EFSA, 2008 WHO, 2006 0,143 mg/kg t.hm/d 0,143 mg/kg t.hm/d 2,8 EFSA, 2015 2,8 ug/kg t.hm/d 35 % z limitu na den 0,05 mg/kgt.hm./oběd 0,98 ug/kg t.hm./oběd Kadmium TWI (ug/kg t.hm./týden) PTMI (ug/kg t.hm./měsíc) 2,5 25 EFSA, 2011 WHO, 2011 0,357 ug/kg t.hm/d 0,833 ug/kg t.hm/d 0,124 ug/kg t.hm./oběd Rtuť (metylrtuť) TWI (ug/kg t.hm./týden) 1,3 EFSA, 2012 0,186 ug/kg t.hm/d 0,065 ug/kg t.hm./oběd Olovo BMDL10 nefrotoxicita (ug/kg t.hm./den) 0,63 EFSA, 2010 0,63 ug/kg t.hm/d 0,22 ug/kg t.hm./oběd Výsledky: Expoziční dávka hliníku a rtuti z průměrných obědů je bezpečná u žádné z jídelen nepřesahoval 35 % denního tolerovatelného přívodu. Dávka niklu je příliš vysoká 75 % školních jídelen překročilo toxikologický limit pro chronickou expozici. 64 % překročilo akutní dávku, po ní se u citlivých osob může spustit alergická reakce. Vysvětlením může být vzrůstajícímu využití nerezového nádobí je třeba dbát na kvalitu vybavení. Dávka kadmia v jedné jídelně překročila hodnotu toxikologického limitu přepočteného na den a ve 14 jídelnách bylo překročeno 35 %. Zdrojů může být více, ale pravděpodobně se jednalo o brambory, ale i nestandardní, např. glazurované nádobí. Také obsah olova v jedné jídelně překročil hodnotu toxikologického limitu přepočteného na den a v 5 jídelnách bylo překročeno 35 %. V těchto případech byl nejvýznamnějším zdrojem olova nápoj. Je tedy třeba věnovat pozornost materiálu a kvalitě nádobí (otlučené smalty) a výběru bylinných čajů. 23

Tato práce je také podpořena MZ ČR RVO (Státní zdravotní ustav SZÚ, 75010330) a z projektu TDS Exposure (RP7 / 2012 2016) na základě grantové dohody č. 289108. 24

ADULTERACE MASA V POKRMECH VE ŠKOLNÍM STRAVOVÁNÍ Ing. Veronika Kýrová, Ph.D., Ing. Pavla Surmanová, doc. MVDr. Vladimír Ostrý, CSc., RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého tř. 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 525 www.szu.cz, e mail: kyrova@chpr.szu.cz Pod záštitou Státního zdravotního ústavu, Centra zdraví, výživy a potravin ve spolupráci s Krajskými hygienickými stanicemi ČR byla ve školním roce 2015/2016 v rámci projektu Studie obsahu nutrientů v pokrmech ze školního stravování (ŠS) realizována doplňková studie zaměřená na falšování hovězího masa a mořských ryb. Problematice falšování potravin je v posledních letech věnována velká pozornost. V rámci projektu HYGIMON byly zjištěny i nálezy v oblasti záměny/falšování potravin živočišného původu ve veřejném stavování. Nejčastěji se jedná o nahrazení jednoho druhu/produktu podobným, ale levnějším, méně kvalitním nebo snáze dostupným. Tato studie byla zaměřena dle dříve dostupných informací a výsledků z projektu HYGIMON na detekci koňského masa z hlediska záměny/falšování hovězího masa a na záměnu/falšování mořských ryb z čeledi treskovitých. Byly analyzovány kompozitní vzorky hlavních chodů (připravené z 12 dílčích hlavních chodů jednotlivých škol dle metodiky ŠS), ale i individuální vzorky cíleně vybraných hlavních chodů. Vzhledem k tomu, že nebylo možné morfologicky určit živočišný druh, ze kterého byl pokrm připraven, byla k jeho diagnostice a adulteraci využita kvalitativní molekulárně biologická metoda polymerázové řetězové reakce. V pokrmech školního stravování nebylo prokázáno záměrné falšování masa. Nález koňského masa ve 2 vzorcích z mletého masa lze považovat za náhodný výskyt. U vzorků ryb označených jako rybí filé nebo rybí prsty byly prokázány pouze mořské druhy ryb (štikozubec a treskovité). U vzorků ryb označených jiným druhem (platýs, tilápie, kapr, mahi mahi) nebo pouze ryby nebyla prokázána přítomnost testovaných druhů mořských ryb z čeledi treskovitých, viz tab. Falšování potravin je problém, se kterým se musí stále počítat a je mu věnována v Evropě i ve světě zvýšená pozornost. Většinou se jedná o podvodné praktiky dodavatelů surovin, ne jejich zpracovatelů do podoby pokrmů. 25

Tab. Výsledky druhové identifikace ryb Označení ryby jídelníčku v n + n rybí maso Msp. Msp. + TC TC TC + GM TC + PV Rybí filé 18 18 4 1 9 3 1 Rybí prsty 2 2 1 1 Treska 2 2 1 1 Ryba 2 2 Platýs 1 1 Kapr 1 1 Tilápie 1 1 Mahi mahi 1 1 Celkem 28 28 5 2 10 4 1 n počet vyšetřených vzorků; +n počet pozitivních vzorků; Msp. rod štikozubec; TC treska aljašská; GM treska obecná; PV treska tmavá Tato práce je podpořena MZ ČR RVO (Státní zdravotní ústav SZÚ, 75010330) a z projektu TDS Exposure (RP7 / 2012 2016) na základě grantové dohody č. 289108. 26

PŘÍPRAVA STUDIE ZAMĚŘENÉ NA AKTUALIZACI STANDARDU NUTRIČNÍ ADEKVÁTNOSTI ŠKOLNÍCH OBĚDŮ Mgr. Lucie Martykánová, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. a kol. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e mail: martykanova@chpr.szu.cz Se začátkem nového školního roku byla zahájena Studie aktualizace standardu nutriční adekvátnosti školních obědů, která navazuje na Studii obsahu nutrientů v pokrmech ze školního stravování realizovanou ve školním roce 2015/2016. Obě studie se liší způsobem vzorkování jídelen, u dřívější studie se jednalo o náhodný výběr (2 ŠJ v každém kraji), nyní jsou vybrány v rámci kraje 2 ŠJ, které patří mezi jídelny s nejlépe hodnocenými jídelníčky a nejmenší odchylkou od plnění tzv. spotřebního koše. Studie má 2 hlavní cíle: 1. odhadnout nový rozsah reálného plnění doporučených denních dávek živin prostřednictvím školních obědů, 2. srovnat výsledky s předchozí studií z roku 2015/16. Studie nutriční adekvátnosti školních obědů v roce 2015/16 provedená na náhodně vybraném vzorku školních jídelen (ŠJ) ukázala některé odchylky od očekávané shody s legislativně definovanou hodnotou denních doporučených dávek (= nutriční adekvátnost; např. oběd by měl dosahovat 35 % DDD). Je to chyba ŠJ nebo prostě DDD nejsou pro současnost realisticky stanoveny? Poznatky a diskuse, ale i zkušenost dalších zemí, vede k přesvědčení, že spíše než o chybu ŠJ, jde o potřebu aktualizovat míru plnění DDD tak, aby více odpovídala reálným možnostem a současnému životnímu stylu, který se za posledních 25 let viditelně změnil. Nový % standard plnění DDD by neměl být teorií, ale měl by být dosažitelný v praxi ŠJ, které plní platnou legislativu a doporučení MZ ČR. Pro jednotlivé živiny bude nesporně dosahovat rozdílné úrovně. K adjustaci standardu by měly být použity hodnoty dosahovaných DDD nikoli z náhodného vzorku jídelen, ale podle shody s platnými pravidly, tj. Nutričním doporučením MZ ČR (2015) a současně s plněním tzv. Spotřebního koše (SK podle vyhl. č. 107/2005 Sb.). Za nejlepší školní jídelny se pro tento účel považují ty, které jsou v nejvyšší shodě s těmito dvěma kritérii (výborné hodnocení jídelníčku a co nejlepší dlouhodobé plnění SK). Tato práce je také podpořena MZ ČR RVO (Státní zdravotní ustav SZÚ, 75010330) a z projektu TDS Exposure (RP7 / 2012 2016) na základě grantové dohody č. 289108. Literatura dostupná u autorů. 27

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ZDROJE VITAMINU D U VYBRANÝCH POPULAČNÍCH SKUPIN V KONTEXTU JEHO NÍZKÉHO DIETÁRNÍHO PŘÍVODU V ČR Mgr. Svatava Bischofová 1,2, Mgr. Radek Kavřík 1, Ing. Jana Nevrlá 1, Ing. Jitka Blahová 1, Mgr. Marcela Dofková 1, RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D. 1, prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. 1 1 Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin, Palackého tř. 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e mail: bischofova@chpr.szu.cz 2 Ústav ochrany a podpory zdraví, Lékařská fakulta MU Kamenice 753/5, 625 00 Brno CVZP SZÚ provedlo v roce 2017 pomocí systému pro hodnocení chronické expozice (MCRA 8.2 modul TDS, výpočetní model Logistic Normal Normal, lower bound, kalkulace dávky na osobu a den) odhad distribuce obvyklého přívodu vitaminu D u 10 populačních skupin, do něhož byla vložena data z národní Studie individuální spotřeby potravin z roku 2004 a aktuálně naměřené hodnoty obsahu vitaminu D 2 a D 3 ve více než 130 druzích potravin analyzovaných v letech 2014 15 v rámci dlouhodobého národního programu Monitoring dietární expozice. Výsledky byly porovnány s doporučenými výživovými dávkami vitaminu D vhodnými pro hodnocení přívodu tohoto nutrientu na úrovni populačních skupin. Doporučený přívod (AI Adequate Intake) vitaminu D pro osoby od 1 roku činí dle EFSA (2016) 1 za předpokladu min. kožní syntézy 15 µg/den. V německy mluvících zemích (DACH, 2015) 2 je pro osoby od 1 roku doporučený přívod (AI Adequate Intake) 20 µg/den za předpokladu min. kožní syntézy. Americká doporučení (RDA Recommended Dietary Allowance, IoM, 2011) 3 pro osoby od 1 70 let 15 µg/den, pro osoby > 70 let 20 µg/den. Pro hodnocení adekvátnosti přívodu na úrovni pop. skupin je vhodnější využít referenční hodnotu EAR (Estimated Average Requirement), která svým formátem vyhovuje tomuto účelu, a činí pro osoby od 1 roku 10 µg/den 3. Starší doporučení WHO/FAO (RNI = Recommended nutrient intake, 2004) 4 činí pro námi sledované osoby ve věku 4 50 let 5 µg/den, 51 65 let 10 µg/den, > 65 let 15 µg/den. 1 EFSA NDA Panel (EFSA Panel on Dietetic Products, Nutrition and Allergies), 2016. Scientific opinion on dietary reference values for vitamin D. EFSA Journal 2016;14(10):4547, 145 pp. doi:10.2903/j.efsa.2016.4547 2 D-A-CH (Deutsche Gesellschaft für Ernährung, Österreichische Gesellschaft für Ernährung, Schweizerische Gesellschaft für Ernährung), 2015. Referenzwerte für die Nährstoffzufuhr.2.Auflage/1. Ausgabe, DGE, Bonn, Germany. Dostupné z: https://www.dge.de/wissenschaft/referenzwerte/vitamin-d/ 3 IOM (Institute of Medicine), 2011. Dietary Reference Intakes for Calcium and Vitamin D. National Academies Press, Washington, DC, USA. 1115 pp 4 WHO/FAO (World Health Organization/Food and Agriculture Organization of the United Nations), 2004. Vitamin and mineral requirements in human nutrition: report of a joint FAO/WHO expert consultation, Bangkok, Thailand, 21 30 September 1998, 341 pp 28

Z doporučení RNI jsme vypočetli referenční hodnotu EAR, abychom mohli posoudit adekvátnost přívodu vitaminu D na úrovni pop. skupin. Střední hodnota přívodu (p50) z obvyklé diety bez zahrnutí doplňků stravy byla u dětí ve věku 4 6 let na úrovni 2,5 µg/den, u dětí ve věku 7 10 let na úrovni 2,7 µg/den, u chlapců ve věku 11 14 let 3,8 µg/den, u dívek ve věku 11 14 let 2,5 µg/den, u dospívajících chlapců ve věku 15 17 let 3,8 µg/den, u dospívajících dívek ve věku 15 17 let 2,5 µg/den, u mužů ve věku 18 64 let 3,9 µg/den, u žen ve věku 18 64 let 2,8 µg/den, u mužů 65 let 3,5 µg/den a u žen 65 let 3,1 µg/den. Pro hodnocení adekvátnosti přívodu vitaminu D (D2+D3) v populaci byla využita evropská doporučení AI (Adequate Intake), americká referenční hodnota EAR (Estimated Average Requirement) a starší doporučení RNI (Recommended nutrient intake; WHO/FAO), resp. z něj teoreticky vypočítána hodnota EAR, které vyhovuje svým formátem hodnocení adekvátnosti přívodu vitaminu D u populačních skupin. Ve všech hodnocených populačních skupinách byl zjištěn nízký přívod vitaminu D ve srovnání s doporučenými výživovými dávkami. Doporučení ve formě AI (EFSA, DACH) nebylo dosaženo u žádné populační skupiny. Při srovnání s americkým doporučením, resp. referenční hodnotou EAR (IoM) se přívod jevil jako nedostatečný u více jak 99 % osob v kategoriích děti 4 6 let, děti 7 10 let, chlapci a dívky 11 14 let, dívky 15 17 let, ženy 18 64 let, ženy 65 let, u 99 % mužů 65 let a u více jak 95 % chlapců 15 17 let a mužů 18 64 let. Při porovnání se starším doporučením WHO (přepočet RNI na EAR, aby mohlo být provedeno hodnocení přívodu vitaminu D na úrovni populačních skupin) se přívod jevil nedostatečný u více jak 99 % mužů a žen 65 let a žen 51 65 let, u více jak 95 % mužů ve věků 51 65 let, u 95 % dětí 4 6 let, u více jak 90 % dětí 7 10 let a u více jak 50 % osob v kategoriích chlapci a dívky 11 14 let, chlapci a dívky 15 17 let, muži a ženy 18 50 let. Při interpretaci výsledků je třeba brát v úvahu nejistoty, které vyplývají z delšího časového intervalu od pořízení dat o spotřebě potravin (rok 2004) a z analýzy potravin, které reprezentují více než 95 % položek tzv. národního spotřebního koše potravin. Dále v celkovém přívodu vitaminu D nebyla zohledněna jeho syntéza v kůži, která v letních měsících díky UV záření představuje u zdravých osob obvykle hlavní zdroj vitaminu D. Mezi potraviny s nejvyšším obsahem vitaminu D (suma D 2 a D 3 ) patří dle chemických analýz směsných vzorků 5 : výživa kojenecká mléčná (9,92 ug/100 g potraviny jak nakupováno ), ryby marinované (9,59 ug/100 g), ryby uzené (8,66 ug/100 g), margaríny (8,17 ug/100 g), ryby sladkovodní 6,89 ug/100 g), konzervy rybí (5,47 ug/100 g) a vejce (3,63 ug/100 g). K nejvýznamnějším expozičním zdrojům vitaminu D (% příspěvek k celkové expozici uveden v závorce za danou komoditou) v obvyklé české dietě patřily u dětí ve věku 4 6 let: vejce (20,9 %), pečivo jemné (15,3 %), mléko (12,5 %) a margaríny (12,4 %), u dětí ve věku 7 10 let: vejce (21,4 %), pečivo jemné (19,2 %), margaríny (10,4 %) a mléko (9,8 %), u chlapců ve věku 5 SZÚ. Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí. Zdravotní důsledky zátěže lidského organizmu cizorodými látkami z potravinových řetězců v roce 2015. Odborná zpráva za rok 2015, Praha: 2015. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/odborne_zpravy/oz_15/odborna_dieta_2015.pdf 29

11 14 let: vejce (25,7 %), margaríny (15,8 %), pečivo jemné (14,4 %) a mléko (7,7 %), u dívek ve věku 11 14 let: vejce (22,7 %), pečivo jemné (17,5 %), margaríny (13,1 %) a mléko (8,9 %), u dospívajících chlapců 15 17 let: vejce (23,8 %), pečivo jemné (14,6 %) a margaríny (8,6 %), u dospívajících dívek ve věku 15 17 let: vejce (27,9 %), pečivo jemné (12,4 %) a margaríny (7,1 %), u mužů ve věku 18 64 let: vejce (21,4 %), pečivo jemné (11,4 %) a margaríny (9,4 %), u žen ve věku 18 64 let: vejce (23,3 %), pečivo jemné (12,3 %), margaríny (12,3 %) a ryby sladkovodní (8 %), u mužů ve věku 65 90 let: vejce (22,6 %), margaríny (12,7 %) a pečivo jemné (12,3 %), u žen ve věku 65 90 let: vejce (21,7 %), margaríny (17,6 %), pečivo jemné (14,2 %) a ryby sladkovodní (9,8 %). Tato práce je podpořena MZ ČR RVO (SZÚ, 75010330) a z projektu TDS Exposure (RP7/2012 2016) na základě grantové dohody č. 289108. 30

STUDIE OBSAHU A ZASTOUPENÍ TRANS MASTNÝCH KYSELIN V MATEŘSKÉM MLÉCE V ČR Mgr. Kateřina Hortová, Mgr. Svatava Bischofová, Ing. Jitka Blahová, Ing. Klára Horáková, Mgr. Martina Kalivodová, Ing. Zuzana Měřínská, Ph.D., Ing. Lenka Zelníčková, Ph.D., RNDr. Irena Řehůřková, Ph.D., prof. MVDr. Jiří Ruprich, CSc. Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin Palackého tř. 3a, 612 42 Brno tel. +420 515 577 511 www.szu.cz, e mail: hortova@chpr.szu.cz Nevhodné složení mastných kyselin konzumovaného tuku, především vysoký obsah nasycených mastných kyselin (SFA) a trans mastných kyselin TFA, jsou dávány do souvislosti s výskytem řady onemocnění. Popsány byly i jejich možné negativní účinky na lidský plod a novorozence. Mateřské mléko (MM) je nejvhodnější stravou pro novorozence a kojence. Složení MM je do určité míry přímým odrazem konzumované stravy kojících žen. MM bylo tedy vybráno jako matrice vhodná pro zhodnocení situace v ČR zaměřené na studium TFA v dietě. Ve spolupráci s MZ ČR a 14 krajskými hygienickými stanicemi byla v letošním roce pod záštitou CZVP SZÚ realizována národní studie, jejímž cílem bylo zanalyzovat zralé MM českých žen z pohledu obsahu a zastoupení MK (celkem 50 chemických individuí), včetně TFA, jejichž množství v dietě by mělo být minimalizováno. Pro dokreslení analytických výsledků byly také sledovány obvyklé stravovací zvyklosti dárkyň MM (frekvenční dotazník, záznam zkonzumované stravy za uplynulých 24 h.). Ze všech 14 krajů ČR bylo sesbíráno a následně analyzováno 69 vzorků zralého MM. Průměrný věk dárkyň MM činil 29 let, průměrný věk kojenců pak 3,7 měsíce. Průběžné výsledky analýzy MM ukazují významné zlepšení ve složení TFA v porovnání s daty z let 2002 a 2007 (Dlouhý a kol.), kdy bylo v MM naměřeno 4,2 a 3,1 3,8 % TFA z celkového obsahu tuku v MM. V našem souboru z roku 2017, tedy po více jak 10 letech, byl průměrný obsah TFA 0,9 %, což představuje cca 0,3 % z celkového denního energetického přívodu (2000 kcal). Tato hodnota splňuje doporučení Světové zdravotní organizace, dle které by přívod TFA neměl překračovat 1 % z celkového denního přívodu energie. Evropský úřad pro bezpečnost potravin doporučuje přívod TFA v dietě co nejnižší. Vliv na snížení obsahu TFA má zejména reformulace velkých producentů tuků, jejichž výrobky již neobsahují významná množství TFA. Např. většina margarínů, které v ČR lidé kupují, jsou tuky reformulované s minimem TFA podle GfK (2016) lidé nejčastěji nakupují značky Rama, Flóra, Perla dohromady představuji asi 80 % trhu těchto tuků. Z 50 chemických individuí MK patřilo 17 analytů do skupiny SFA (nepřítomnost dvojné vazby v uhlíkovém řetězci), 8 MK do skupiny MUFA (jedna dvojná vazba), 10 MK do skupiny PUFA 31