Srovnání institutu pěstounské péče v České republice a Velké Británii

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Srovnání institutu pěstounské péče v České republice a Velké Británii Téma práce: Srovnání systémů náhradní rodinné péče v České republice a Velké Británii Lenka Nejezchlebová Vedoucí práce: Mgr. Alena Hlochová Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci zhotovila samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury...

Tímto bych chtěla poděkovat své vedoucí paní Mgr. Aleně Hlochové za milé a trpělivé vedení mé práce během celého průběhu. Taktéţ děkuji škole, která mi umoţnila zahraniční praxi, jeţ mi velmi pomohla v rámci mého tématu, a v neposlední řadě také děkuji svým rodičům, příteli a přátelům za dlouhodobou podporu během celého studia.

Obsah Úvod... 6 1 Zprostředkování pěstounské péče v České republice... 8 1.1 Typy pěstounské péče... 9 1.1.1 Pěstounská péče (PP)... 9 1.1.2 Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPP)... 10 1.2 Standardy kvality sociálně-právní ochrany... 11 1.3 Cesta potencionálního pěstouna k dítěti... 12 1.3.1 Ţádost a spisová dokumentace... 13 1.3.2 Odborné posouzení... 14 1.3.3 Rozhodnutí o zařazení do evidence... 15 1.3.4 Vyhledávání vhodných pěstounů dítěti... 16 1.3.5 Oznámení ţadateli o nalezení vhodného dítěte... 17 1.3.6 Konečné rozhodnutí a Dohoda o výkonu PP/PPP... 18 1.3.7 Výjimka v cestě budoucího pěstouna k dítěti... 18 1.4 Cesta ohroţeného dítěte... 19 1.4.1 Individuální plán a případová konference... 19 1.4.2 Spisová dokumentace a odborné posouzení... 21 1.4.3 Nalezení vhodných pěstounů... 22 2 Zprostředkování pěstounské péče ve Velké Británii... 23 2.1 Typy pěstounské péče... 24 2.2 Standardy kvality pro sluţby zabývající se pěstounskou péčí... 26 2.3 Cesta potencionálního pěstouna k dítěti... 28 2.3.1 Ţádost a výběr vhodných zprostředkovatelů... 28 2.3.2 Spisová dokumentace a odborné posouzení... 29 2.3.3 Odborný panel aneb rozhodnutí o zařazení do evidence... 30

2.3.4 Vyhledávání vhodných pěstounů dítěti... 31 2.4 Cesta ohroţeného dítěte... 32 2.4.1 Dítě v systému a jeho posouzení... 33 2.4.2 Konference ochrany dítěte... 35 2.4.3 Plán ochrany dítěte a volba PP... 35 3 Srovnání institutu pěstounské péče především v rámci zprostředkování... 37 3.1 Pěstounská péče z pohledu cesty ţadatele... 40 3.2 Pěstounská péče z pohledu cesty dítěte... 44 Závěr... 46 Seznam literatury... 48 Seznam zkratek... 52 Seznam obrázků... 53 Seznam příloh... 54

Úvod Pěstounská péče jako hlavní pilíř výchovy ohroţených dětí. O tom se nám v České republice ještě do nedávna mohlo teprve zdát většina z nás si pod náhradní výchovou představí výchovu ústavní a dětské či kojenecké ústavy praskající ve švech. Nicméně, schválením novely zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, to můţe být nyní skutečností. V minulosti Česká republika přijala během pár let řadu mezinárodních závazků Úmluva o právech dítěte, Úmluva o právech osob se zdravotním postiţením, Evropská úmluva o výkonu práv dětí, atd., ale implementace do praxe uţ byla mnohokrát těţší neţ pouhý podpis. Za tento stav (malý důraz na podporu a pomoc v rodině v zájmu zachování dítěte v prostředí, kde vyrůstalo, 54% vynakládaných prostředků směřováno do institucionální výchovy, zdroje na prevenci nedostatečné, většina energie a zdrojů věnována na řešení následků, atd.) byla následně a opakovaně Česká republika kritizována ze stran různých mezinárodních organizací a stíţnosti byly podávány přímo české vládě. Po mnoha letech akceptace našeho ne nijak slavného systému, se muselo přijít s řešením, kterým je dnes alespoň z části jiţ zmiňovaná novela (Macela, 2012, s. 16). Avšak tato novela se potýká se značnou skepsí jak v rovině profesionální (absolutně nový neodzkoušený systém v našem prostředí), tak u široké veřejnosti (především převládající názor, ţe člověk nedokáţe vychovávat dítě tak, aby si nevytvořil silně citovou, aţ rodičovskou vazbu na dítě). Dokáţeme mít v našem prostředí, snad i v docela konzervativní české společnosti, něco, co můţeme nazvat pěstounskou péčí na profesionální úrovni (tento pojem není oficiálním názvoslovím)? Na tuto otázku se v těchto místech bude odpovídat těţko. Vše je velmi nové a je moc brzo na to, abychom hledali v tomto okruhu odpovědi, protoţe v České republice to bude ještě pár let systém značně vyvíjející. Proto se podíváme na systém pěstounské péče ve Velké Británii, který má jiţ několikaletou tradici a je značným průkopníkem v této problematice. Jelikoţ se u nás jedná o systém relativně nový (pěstounská péče jako taková zde funguje jiţ řadu let, nicméně není tolik vyuţívána jako v dalších zemích, avšak díky změnám od 1. 1. 2013 můţeme mluvit o jakési nové a profesionální formě pěstounské péči v ČR), je všude málo popsaný celý průběh zprostředkování, který je vlastně 6

základem pro vytvoření široké škály potencionálních i stávajících pěstounů, kde by s jejich narůstajícím počtem klesal počet dětí v dětských domovech. Z tohoto jednoduchého důvodu se podíváme především na tuto část pěstounské péče jelikoţ je základem. Podíváme se, co bylo vytvořeno po britském vzoru v České republice a kde nadále zůstávají rozdíly. Cílem této teoretické práce je tedy srovnání zprostředkování pěstounské péče v České republice a Velké Británii a to jak z pohledu pěstouna, tak i dítěte, a to včetně popisu celého procesu, který se této záleţitosti týká, a to aţ do doby umístění dítěte do náhradní rodinné výchovy formou pěstounské péče. Práce bude mít podobu komparace, o které Šanderová (2005, s. 70-71) píše, ţe text tohoto žánru podává zprávu o průběhu a výsledcích porovnání dvou nebo více textů, pojetí nebo přístupů k určitému problému nebo jeho řešení. V zásadě lze srovnávat cokoliv, nalezneme-li nějaká společná kritéria, jejichž prizmatem se lze na srovnávané objekty dívat. Informace, které komparací získáme, mohou sloţit jako manuál, co vše je zahrnuto ve zprostředkování. Dále mohou slouţit jako přehled, co se děje s dítětem v rámci sociálně právní ochrany, a v neposlední řadě jako náhled do moţné budoucnosti vývoje systému, jelikoţ se Česká republika inspiruje Velkou Británií (za předpokladu, ţe se jimi dál inspirovat budeme). Je zřejmé, ţe se nedají opomíjet zkušenosti ostatních zemí a to přesněji proto, ţe se můţeme od nich dost poučit a případně vyvarovat chybám. Prameny pro tuto práci byly především zákony, nařízení a metodiky ministerstev a jejich oddělení. Dále nám poslouţili jako zdroj informací u VB jednotliví poskytovatelé a asociace podílející se na legislativě a rozpracovávání manuálů a pokynů k vydaným zákonům a nařízením. Samozřejmě jsme čerpali i z monografie, nicméně jen zřídka v rámci nutné aktuálnosti. Rozhodně bude dál zajímavé sledovat vývoj v České republice, nicméně já osobně skeptická rozhodně nejsem, protoţe mi bylo umoţněno po dva měsíce sledovat systém britský a nemůţu být víc neţ nadšená. Samozřejmě ne vše má jen pozitiva (např. na britském systému pěstounské péče se značně přiţivují komerční společnosti, tzv. nezávislé agentury jako zprostředkovatelé profesionálních pěstounů), ale pořád mají značně dobré výsledky, za které tato enormní změna (kritizována dosti širokou veřejností z pohledu motivování zájemců o pěstounskou péči penězi) rozhodně stojí. 7

1 Zprostředkování pěstounské péče v České republice Neţ se podíváme na samotný proces zprostředkování, bude dobré zmínit, jakým způsobem se vůbec mohou lidé v České republice dozvědět o moţnosti stát se pěstounem. V České republice neexistuje systém nějaké celoplošné reklamy tak aby se zviditelnil daný institut. Lidé se o tuto moţnost většinou musí začít sami zajímat (z různého přesvědčení, jako je například potřeba pěstouna v rodině či člověk má potřebu dětem pomoci z vlastních dobrých úmyslů). S danou motivací lidí dost souvisí odměny pěstouna, které momentálně byly upraveny tak, aby mohly nahrazovat mzdu/plat člověka. S tím ovšem moc osob obeznámeno není. Není zde tedy potřeba trochu více zapracovat? Odpověď na tuto otázku nám právě můţe poskytnout zkušenost z Velké Británie. Nicméně teď k samotnému procesu zprostředkování, který následuje bezprostředně poté, co se člověk o moţnosti být pěstounem dozví a rozhodne se jím stát. Procesu zprostředkování svěření dítěte do pěstounské péče předchází řada činností, které uskutečňují orgány sociálně právní ochrany dětí a samozřejmě i soudy. Upravujícím předpisem této problematiky je zákon o sociálně právní ochraně dětí, kde nalezneme postup ţadatelů při uplatňování ţádostí o svěření dítěte do pěstounské péče nebo zařazení do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Dále upravuje postup orgánů sociálně-právní ochrany při vyhledávání vyhovujících pěstounů pro děti, které z různých důvodů nemohou zůstat ve vlastní rodině, a je pro ně potřeba zajistit výchovu v náhradní rodinné péči (MPSV ČR, 2013, ze dne 4. 4. 2013). Tento proces se můţe zdát velmi zdlouhavý, ale toto vnímání musíme brát jako individuálně subjektivní, protoţe záleţí na mnoha faktorech. Kaţdý proces má několik fází a stejně tak i proces zprostředkování, které ovšem nemusí vyplývat pouze z příslušné legislativy, ale samozřejmě ji musíme brát na vědomí (Noţířová, 2012, s. 38). Zákon o sociálně právní ochraně dětí definuje tyto fáze dle 19a takto: a) Vyhledávání dětí, kterým je třeba zajistit péči v náhradním rodinném prostředí formou pěstounské péče nebo osvojení, 8

b) Vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny, c) Odborná příprava fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny, d) Výběr určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuţ se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, a v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. Neţ se ostatně ale vydáme touto zdánlivě dlouhou tratí celého zprostředkování, bylo by na místě si nejprve v následující kapitole definovat, jaké typy pěstounské péče v České republice máme. Seznámit se s druhy PP je důleţité pro kaţdého, kdo bude mít zájem se podrobněji věnovat problematice pěstounství, ale zejména je to podstatné pro ţadatele samotné, kteří v první řadě musí popřemýšlet o svých dovednostech, motivaci, přístupu a preferencích. 1.1 Typy pěstounské péče Pěstounská péče má v České republice jiţ dlouhou tradici, nicméně jak jsme se jiţ zmínili, tak od začátku roku 2013 se její forma rapidně změnila dle vzoru Velké Británie (Zezulová, 2012, s. 178), tudíţ se teď podíváme na dva typy, které se nyní vyskytují v naší zemi. 1.1.1 Pěstounská péče (PP) Tento pojem definuje Matoušek (2008, s. 134) jako: Forma náhradní rodinné péče, kterou v ČR garantuje stát (z. 94/1963). Rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče přísluší soudu. Soud dítě svěří do pěstounské péče, pokud to zájem dítěte vyžaduje a pokud osoba pěstouna poskytuje záruky řádné výchovy dítěte. Stát dostatečně zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu pěstounovi. Dítě můţe být svěřeno do péče fyzické osobě nebo do společné péče manţelů a především se zde zohledňuje zájem dítěte. Úkolem pěstouna je poskytovat řádnou výchovu, zastupovat dítě a spravovat záleţitosti jen v běţných věcech (k výkonu mimořádných a závaţných událostí potřebuje pěstoun souhlas zákonného zástupce dítěte). Pěstounskou péčí nevzniká příbuzenský vztah a další styk mezi původními rodiči a dítětem není vyloučen, nicméně v některých případech můţe být omezen. K zániku pěstounské péče dochází dovršením zletilosti (18 let) dítěte nebo z rozhodnutí soudu (Matějíček, Koluchová, Bubleová, Kovařík, Benešová, 2002, s. 16 17). 9

Dávky pěstounské péče od roku 2013 upravuje zákon 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí ( 47 e za) namísto zákona 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře a zároveň během této změny došlo k navýšení částek a dalším změnám. Dle platného zákona se dávkami pěstounské péče rozumí: příspěvek na úhradu potřeb dítěte (výše v rozmezí 4 500 9000 Kč/kalendářní měsíc/věk dítěte/stupeň závislosti), odměna pěstouna (nárok má pečující osoba a osoba v evidenci, výše v rozmezí 8 000 20 000 Kč/měsíčně/stupeň závislosti + navýšení při svěření dalšího dítěte), příspěvek při převzetí dítěte (náleţí pečující osobě, výše v rozmezí 8 000 10 000 Kč/věk dítěte/jednorázově), příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla (náleţící osobě pečující, výše činí aţ 70% pořizovací ceny, nejvýše však do 100 000Kč), příspěvek při ukončení pěstounské péče (náleţící ke dni zletilosti osobě, jeţ byla v pěstounské péči, výše 25 000 Kč/jednorázově). Velmi zajímavou změnou v této novele zákona 359/ 1999 je přesně 47k, kde stojí, ţe odměna pěstouna se pro účely zákonů upravující daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na úrazové pojištění a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, povaţuje za příjem ze závislé činnosti. 47v (5) pověřuje Úřad práce jako osobu, která provádí sráţky a odvody z přiznané odměny pěstouna a na úseku zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků plní daný Úřad práce České republiky povinnosti plátce daně. Tudíţ ve volném výkladu tohoto zákona to znamená, ţe z pěstounské péče je nyní právoplatné zaměstnání. 1.1.2 Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPP) Dle platného zákona 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí a 27a odstavců (1) a (2) je tvořena evidence pěstounů na přechodnou dobu a mohou se sem zařadit pouze osoby, které podaly ţádost o zařazení do tohoto institutu a které na základě odborného posouzení mají předpoklady pro výkon takové péče o dítě, a to zejména z hlediska krátkodobosti takové péče a péče o dítě krátce po jeho narození. v odstavci (7) dále zákon uvádí situace, kdy budou svěřeny děti do péče na přechodnou dobu, a to na: a) Dobu, po kterou nemůţe rodič ze závaţných důvodů dítě vychovávat, b) Dobu, po jejímţ uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením, nebo c) Dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, ţe souhlasu rodičů k osvojení není třeba. 10

Pěstounská péče na přechodnou dobu můţe však trvat nejdéle jeden rok. Pokud byl svěřen pěstounovi PPP později jeden ze sourozenců, oba nadále spolu v této péči mohou setrvat, ale nejpozději do jednoho roku od přijetí posledního ze sourozenců (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 27a). Dále je moţné rozdělit PPP na tyto tři druhy: a) raná nejrozvinutější a zároveň nejpřínosnější, kdy je dítě umístěno přímo z porodnice do NRP, a to přesněji k pěstounům na přechodnou dobu, neţ se najdou vhodní osvojitelé či se navrátí dítě zpět k rodině, ale taktéţ se v některých případech můţe dítě nakonec ocitnout v ÚV (Noţířová, 2012, s. 19-20). b) akutní jedná se o případ, kdy se dítě ocitlo zcela náhle bez rodičů - samoţivitelka musí podstoupit operaci a není nikdo, kdo by se o dítě postaral, vazba rodiče, atd. (Noţířová, 2012, s. 21) c) respitní pro rodiny, které mají děti dlouhodobě v PP, aby se předcházelo jejich vyčerpání, vyhoření a především se podporovala účinnost PP (Zezulová, 2012, s. 175). Pěstoun na přechodnou dobu má nárok na odměnu pěstouna dle zákona 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí dle 47j jde o částku 24 000 Kč, která se taktéţ jako PP řídí 47k, tudíţ se tato osoba stává osobou zaměstnanou dle platných právních norem a o sráţky a odvody se stará příslušný ÚP ( 47v (5)). 1.2 Standardy kvality sociálně-právní ochrany Standardy kvality sociálně-právní ochrany dětí jsou stále nová záleţitost v českém prostředí. Přesněji řečeno nám jakákoliv zmínka o standardech, které by sjednocovaly pracovní postupy, chyběla aţ do roku 2013. Jak komentoval stav do roku 2012 Macela (2012, s. 16): V rámci jednoto typu zařízení či jednoto typu úřadu je možno se setkat s naprosto rozdílnými přístupy, založenými často na intuitivních řešeních. Tento stav navíc neumožňuje ani efektivní řízení a kontrolu hospodárnosti vynakládaných prostředků. Od 1. 1. 2013 jsou v České republice vypracovány standardy kvality, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 473/2012 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o sociálně právní-ochrany dětí. Najdeme zde tři přílohy standardů kvality sociálněprávní ochrany dětí při poskytování sociálně-právní ochrany a to pro orgány sociálněprávní ochrany (14 kritérií: místní a časová dostupnost; prostředí a podmínky; 11

informovanost o výkonu SPOD; personální zabezpečení SPOD; přijímaní a zaškolování; profesní rozvoj zaměstnanců; prevence; přijetí oznámení, posouzení naléhavosti a přidělení případu; jednání, vyhodnocování a individuální plán ochrany dítěte; kontrola případu; rizikové a nouzové situace; dokumentace o výkonu sociálněprávní ochrany dětí; vyřizování a podávání stíţností; návaznost výkonu sociálně-právní ochrany dětí na další subjekty), zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (cíle a způsoby činnosti ZDVOP; ochrana práv a chráněných zájmů; prostředí a podmínky; informovanost o výkonu sociálně-právní ochrany; podpora přirozeného sociálního prostředí; personální zabezpečení ZDVOP; přijímaní a zaškolování zaměstnanců; profesní rozvoj zaměstnanců; přijímaní dětí do zařízení; plán sociálně-právní ochrany dítěte umístěného v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc; předávání informací; ukončení péče v ZDVOP; dokumentace o výkonu sociálně-právní ochrany; vyřizování a podávání stíţností; rizikové, havarijní a nouzové situace; zvyšování kvality výkonu sociálně-právní ochrany) a pověřené osoby (cíle a způsoby činnosti pověřené osoby; ochrana práv a chráněných zájmů; prostředí a podmínky; informovanost o výkonu sociálně-právní ochrany a činnosti pověřené osoby; podpora přirozeného sociálního prostředí; personální zabezpečení; přijímání a zaškolování zaměstnanců; profesní rozvoj zaměstnanců; pracovní postupy pověřené osoby; dohoda o výkonu pěstounské péče; předávání informací; změna situace; dokumentace o výkonu sociálně-právní ochrany; vyřizování a podávání stíţností; rizikové, havarijní a nouzové situace; zvyšování kvality výkonu sociálně-právní ochrany). Nicméně se tyto standardy kvality velmi podobají standardům kvality sociálních sluţeb a z naší pozice nelze s přesností říct, zda to byla zrovna šťastně zvolená forma a zda je dostatečná a adekvátní. Kaţdopádně bylo zjištěno 1, ţe tvorba standardů kvality pro sociálně-právní ochranu je stále aktuální téma, na kterém se dále pracuje na odborné úrovni. 1.3 Cesta potencionálního pěstouna k dítěti Po zdaleka nevyčerpaném popisu forem pěstounské péče uţívaných v České republice, kterým jsme chtěli nastínit moţnosti a o kterých musí přemýšlet i potencionální pěstouni, aby se sami popřípadě rozmysleli, které z těchto druhů jim bude vyhovovat, se můţeme vydat k popisu celého zprostředkování, a to aţ ke kontaktu 1 Informaci poskytla pracovnice OSPOD na KÚ 12

s dítětem a umístění dítěte do rodiny. Zde by navazovalo další velmi široké odvětví, coţ je podpora rodiny s dítětem v pěstounské péči (v rámci rozsahu práce se této problematice věnovat nebudeme). 1.3.1 Žádost a spisová dokumentace Aby se celý proces zprostředkování u potencionálních pěstounů rozběhl (resp. aby začalo správní řízení (Noţířová, 2012, s. 43)), je nutné, aby podali ţádost (viz příloha) u obecního úřadu s rozšířenou působností (OÚ III) se všemi náleţitostmi (Zákon o sociálně právní ochraně dětí 21). Ţádost můţe podat fyzická osoba, která je občanem ČR a má zde zároveň trvalý pobyt. Cizinec si můţe podat ţádost, jen pokud má povolen TP na území ČR nebo je hlášen k pobytu v ČR nejméně 365 dnů (MPSV ČR, 2013, ze dne 6. 4. 2013). Po podání ţádosti se zakládá spisová dokumentace, která v případě ţadatele obsahuje tyto náleţitosti: ţádost (obsahuje osobní údaje jméno, příjmení, datum narození, místo TP), doklad o státním občanství nebo o povolení k TP na území ČR nebo o nepřetrţitém přechodném pobytu na území ČR, opis z evidence rejstříku trestů, doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů vydaný ve státech, ve kterých se ţadatel zdrţoval nepřetrţitě déle neţ 3 měsíce v době od dovršení patnáctého roku věku do podání ţádosti, zprávu o zdravotním stavu předloţenou ţadatelem, údaje o ekonomických a sociálních poměrech, písemný souhlas s tím, ţe orgán sociálněprávní ochrany děti zprostředkující pěstounskou péči je oprávněn zjišťovat další potřebné údaje pro zprostředkování a ţe je tento úřad kdykoliv oprávněn zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností uvedených ve spisové dokumentaci, písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, stanovisko OÚ III k ţádosti o zprostředkování pěstounské péče, vyjádření OÚ, KÚ, pověřené osoby nebo OÚ III (Zákon o sociálně právní-ochraně dětí 21). Zákon neukládá povinnost, aby ţadatelé uváděli do spisové dokumentace svoje kontakty, nicméně uvést tyto informace je velmi uţitečné a v praxi se velmi vyuţívá uţ jen pro zlepšení a zefektivnění komunikace. Dále často spisová dokumentace - přes nepovinnost uloţením zákonem - obsahuje fotografie ţadatelů či hodnocení zaměstnavatele (Noţířová, 2012, s. 48) Spisová dokumentace s výše uvedenými údaji se neprodleně postupuje KÚ, který vede pro účely zprostředkování pěstounské péče evidenci dětí a evidenci ţadatelů vhodných stát se pěstouny (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 21, 22). 13

Krajský úřad po obdrţení spisové dokumentace okamţitě pokračuje ve správním řízení, které pokračuje odborným posouzením (Noţířová, 2012, s. 49 50) 1.3.2 Odborné posouzení Odborné posouzení KÚ se skládá ze 4 hledisek zdravotní, psychologické, sociální a přípravné kurzy (Noţířová, 2012, s. 50 58) a celkově zahrnuje: zhodnocení přípravy k přijetí dítěte do rodiny, vyjádření dětí ţadatele, jsou-li takového vyjádření s ohledem na jejich věk a vyspělost schopny, posouzení schopnosti dětí ţijících v domácnosti ţadatele přijmout dítě do rodiny, zjištění bezúhonnosti a u ţadatelů PPP posouzení schopnosti pečovat o děti vyţadující speciální péči a schopnost spolupráce s rodiči těchto dětí. Dále se posuzuje charakteristika osobnosti, psychický a zdravotní stav, předpoklad vychovávat dítě, motivace (MPSV ČR, 2013, ze dne 6. 4. 2013). Zdravotní posouzení Krajský úřad zajišťuje posouzení zdravotního stavu tím způsobem, ţe jejich posudkový lékař projde a nastuduje doloţené zdravotní zprávy ţadatelů (ty, co jsou součástí ţádosti). Pokud nemá výhrad, tak ţadatele doporučí. v opačném případě si můţe vyţádat další dokumenty nebo si pozvat ţadatele na prohlídku. Pokud vyjde stanovisko posudkového lékaře negativně, neznamená to, ţe ţadatelé jiţ nemohou kladně projít celým procesem, jelikoţ zdravotní posouzení je pouze část celku. Nicméně všechny osoby ţádající o zařazení do evidence pěstounů by měly být natolik soudné, aby zváţily své moţnosti a fyzickou náročnost výchovy (Noţířová, 2012, s. 59). Sociální posouzení Sociální šetření uskutečňující sociální pracovnice z OÚ III, která zpracovává podrobnou anamnézu ţadatelů. Následně z této zprávy vychází psycholog a sociální pracovník KÚ, protoţe doplňuje informace o sociálních a bytových podmínkách a zároveň funguje jako zhodnocení předpokladů ţadatelů pro výkon NRP z pohledu sociální pracovnice (Gabriel, Novák, 2008, s. 77). Psychologické posouzení Matějíček a kol. (2002, s. 23) popisuje psychologické posouzení takto: Budete pozváni k psychologickému posouzení, v němž budou shrnuty zkušenosti vašeho života, vaše dětství, vaše manželství, jeho stabilita, vaše vlastnosti, rodičovské postoje, důvody, které vás vedou k přijetí opuštěného dítěte, apod. 14

Přípravné kurzy Krajský úřad má povinnost zorganizovat přípravu, a to především ve formě kurzů, která má ţadatele připravit na specifické situace vyplívající z přijetí dítěte do rodiny (mnoho ţadatelů si neuvědomuje na začátku rozdíl mezi výchovou vlastního dítěte a dítěte v NRP). Během těchto kurzů dost často vyjdou napovrch otázky, které by je samotné nenapadly, ale také zároveň zde mohou najít odpovědi a hlavně společenské kontakty na další ţadatele, kteří budou proţívat jednou podobné situace. v tuto chvíli jsou přípravné kurzy povinné pro prvoţadatele a v některých krajích můţeme najít kurzy i pro osoby, které jiţ zkušenost s NRP mají (Noţířová, 2012, s. 47). Časový rozsah této přípravy pro ţadatele o pěstounskou péči činí 48 hodin a pro ţadatele, kteří chtějí vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu je to 72 hodin (MPSV ČR, 2013, ze dne 6. 4. 2013). Zhodnocení přípravy je součástí odborného posouzení pro zprostředkování pěstounské péče (MPSV ČR, 2013, ze dne 6. 4. 2013). 1.3.3 Rozhodnutí o zařazení do evidence Jak uvádí Gabriel a Novák (2008, s. 84): Pokud žadatelé úspěšně projdou odborným posouzením na krajském úřadě, obdrží následně správní rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny. Neúspěšní žadatelé, tedy ti, kteří z krajského úřadu obdrželi rozhodnutí o nezařazení do evidence (evidencí) vhodných žadatelů, mají možnost do 15 dnů od obdržení tohoto rozhodnutí podat odvolání, a to k Ministerstvu práce a sociálních věcí. Evidence ţadatelů obsahuje: kopii spisové dokumentace, odborné posouzení a další potřebné doklady pro zprostředkování pěstounské péče (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 22) KÚ oznámí, zda byl ţadatel zařazen do evidence ţadatelů OÚ III nebo OÚ, OÚ III, KÚ nebo pověřené osobě, s nimiţ ţadatel uzavřel dohodu (viz. kapitola 1.2.6) o výkonu pěstounské péče (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 22). Podle zákonu o sociálně-právní ochraně dětí se v 47a dočteme práva a povinnosti osoby pečující a osoby v evidenci. Přesněji mají tyto osoby právo na: poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě, právo na zprostředkování odborné pomoci, právo na bezplatné zvyšování znalostí a dovedností. Povinnosti těchto osob se týkají: zvyšování znalostí a dovedností v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin za 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, umoţnit sledování 15

naplňování dohody o výkonu PP a v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte povinnost udrţovat, rozvíjet a prohlubovat sounáleţitost dítěte s osobami dítěti blízkými. O právech a povinnostech se taktéţ zmiňuje zákon o rodině ( 45c, odst. 1, 2, 3), kde je zaznamenáno, ţe je pěstoun povinen o dítě osobně pečovat a při péči vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Pěstoun nemá vyţivovací povinnosti k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti můţe jen v běţných věcech. Pokud má pěstoun za to, ţe rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, můţe se domáhat rozhodnutí soudu. Stejně tak má povinnosti i dítě, které má podle svých schopností v domácnosti pěstouna pomáhat a pokud má vlastní příjem a ţije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. 1.3.4 Vyhledávání vhodných pěstounů dítěti Většinou se období po zařazení do evidence a před příchodem vhodného dítěte stává nejdelší dobou pro většinu pěstounů (mimo pěstouny na přechodnou dobu, kde se očekává příjem dětí značně rychle a celkově krátkodobý pobyt). Nehledá se vhodné dítě pro rodiče, ale vhodná rodina pro dítě, protoţe v centru musí stát vţdy především zájem dítěte (Gabriel, Novák, 2008, s. 84). Kaţdopádně v případě pěstounské péče se dá čekací doba jen těţko odhadnout (Neckař, 2009, s. 5). Proces vyhledávání vhodné rodiny pro dítě je dost často zdlouhavý díky nereálným a neadekvátním představám rodiny (ţadatelů) o dítěti, tudíţ se tím brzdí celý proces zprostředkování. Zde ostatně můţe hodně pomoci příprava pěstounů jiţ ve fázi schvalování ţadatelů (Noţířová, 2012, s. 62 63). Stejně tak uvádí Neckař (2009, s. 8), ţe hodně záleţí na tom, jaké má rodina představy o dítěti. Pokud jsou budoucí náhradní rodiče tolerantní a jsou ochotni přijmout dítě starší, hendikepované nebo skupinu sourozenců, budou čekat krátce, pokud je jejich poţadavek ovšem omezen pouze na zdravé, velmi malé dítě majoritního etnika, mohou čekat i několik let. Smutková (2007, s. 48) konstatuje: Vyhledávání vhodné rodiny pro konkrétní dítě je výsledkem odborných aktivit celé řady jednotlivců a pracovních týmů. Různé formy náhradní péče pak vycházejí z odlišných potřeb jednotlivých dětí a z daných objektivních možností. Pozornost věnována vhodnému výběru dětí a rodin by se měla projevit snížením rizika ohrožení nově vznikajících rodin. 16

Ještě do nedávna se věnoval vytipovávání vhodných pěstounů k dítěti, tzv. poradní sbor, ten ale tuto roli ztratil od novelizace ZSPOD k 1. 1. 2013. Dnes je nazelení vhodných pěstounů v rukou KÚ. U projednání konkrétního podnětu ke zprostředkování by ovšem neměli chybět: OSPOD dítěte, který je zodpovědný za vyhodnocení situace dítěte a rodiny a tvorbu individuálního plánu ochrany dítěte, osoba, která o dítě pečuje (například vychovatel z ústavního zařízení), OSPOD ţadatelů, pracovník krajského úřadu zodpovědný za NRP, lektor z příprav ţadatelů a popřípadě další osoby (MPSV ČR, 2013, ze dne 5. 8. 2013). U tohoto setkání, které má rozhodnout o tom, zda vytipovaný pěstoun je vhodný pro vybrané dítě, se můţeme setkat s názvem Odborný panel 2. Krajský úřad při zprostředkování, respektive vybírání vhodných pěstounů přihlíţí k výsledkům odborného posouzení dítěte a ţadatelů, k vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny a k plnění opatření vyplývajících z individuálního plánu ochrany dítěte (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, 24 odst. 1) a dle toho vybírají i ţadatele, jeţ zvolili formy PP nebo PPP či oboje. Po nalezení vhodné rodiny pro dítě, je kontaktován ţadatel/pěstoun (Noţířová, 2012, s. 67). 1.3.5 Oznámení žadateli o nalezení vhodného dítěte V oznámení o nalezení vhodného dítěte je ţadatel pozván na osobní schůzku na krajský úřad a je seznámen se spisovou dokumentací dítěte (Noţířová, 2012, s. 67). Na základně písemného oznámení KÚ má ţadatel právo seznámit se s dítětem a ten, u něhoţ se dítě nachází, je povinen toto seznámení umoţnit. Ţadatel má moţnost podat ţádost o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nejpozději do 30 dnů od doručení oznámení (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 24 odst. 2, 3). Příslušný OÚ III rozhodne nadále o této péči budoucích pěstounů a zasílá tuto informaci příslušnému soudu do 15 dnů ode dne rozhodnutí (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 19). Pokud ţadatelé s přijetím dítěte souhlasí, musí ve velmi krátké době zařídit hodně věcí, jelikoţ je v této části proces rychlý, avšak je snaha dát ţadatelům dostatek prostoru a času pro to, aby si vše mohli zařídit a popřípadě rozmyslet (Noţířová, 2012, s. 67). Co se týče pěstounů na přechodnou dobu, ti by měli být jiţ připraveni (především prostřednictvím přípravných kurzů) na rychlý příjem dítěte, které se dostalo do nouze a jeho situace je potřeba řešit okamţitě. 2 Informaci poskytla pracovnice OSPOD na KÚ 17

1.3.6 Konečné rozhodnutí a Dohoda o výkonu PP/PPP Soudním rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče proces zprostředkování téměř končí, avšak pěstounské rodiny jsou samozřejmě nadále navštěvovány OSPOD a spolupracuje se s neziskovými organizacemi a dalšími odborníky dle potřeby (Gabriel, Novák, 2008, s. 96 97). Tento proces zakončení je od 1. ledna roku 2013 (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 47b) ještě obohacen o uzavření tzv. Dohody o výkonu PP/PPP (viz příloha, kde je ilustrační dohoda pouţívaná jedním občanským sdruţením, jeţ je pověřenou osobou), která upravuje podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností (uvedeny v kapitole 1.2.3 Rozhodnutí o zařazení do evidence). Dohodu navrhne uzavřít OÚ III dle trvalého bydliště osoby pečující (či osoby v evidenci), ale zároveň informuje o moţnosti uzavření dohody se souhlasem daného OÚ III, a to přesně s OÚ, OÚ III, kde nemá OP/OE trvalý pobyt, KÚ nebo pověřenou osobou. Daný subjekt, který uzavře dohodu s OP/OE je povinný sledovat naplňování dohody o výkonu PP/PPP prostřednictvím svých zaměstnanců, kteří jsou povinni minimálně jednou za 2 měsíce být v osobním styku s OP a s dětmi svěřenými do jejich péče. o průběhu výkonu péče daný subjekt zpracuje kaţdých 6 měsíců zprávu, kterou předá OÚ III, v jehoţ obvodu má OP trvalý pobyt. Zároveň s uzavíráním dohody je moţno ţádat o příslušné dávky pěstounské péče, o kterých jsme mluvili v kapitole 1. 1 Typy pěstounské péče. 1.3.7 Výjimka v cestě budoucího pěstouna k dítěti Celý zdlouhavý proces zprostředkování pěstounské péče se neprovádí u jedné výjimky, kterou definuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí v 20 odst. 3, kdy podala návrh na svěření dítěte do pěstounské péče fyzická osoba dítěti příbuzná nebo fyzická osoba blízká dítěti nebo jeho rodině. To v praxi znamená, ţe podaný a zpracovaný návrh posílá OÚ III rovnou k rozhodnutí soudu. Jak uvádí zákon o rodině ( 45a, odst. 1), pokud projeví zájem o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, tak jí soud musí dát přednost (nemusí, pokud to není v souladu se zájmy dítěte). V případě osoby příbuzné jde například o úmrtí manţelského páru a svěření dítěte do péče matky či otce jednoho z biologických rodičů dítěte. Zde vzniká dilema, zda mají tyto osoby právo na pobírání odměny pěstouna. Daný problém zákon řeší tak, ţe tito prarodiče dítěte mají nárok na danou dávku jen v případě hodného zvláštního zřetele s ohledem na sociální a majetkové poměry a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Záleţí tedy dost na uváţení sociální pracovnice vyřizující onen případ. U osoby blízké 18

stačí, aby prokázala blízkost k dítěti či rodině. Zde se dá například setkat i s tetami ze zařízení jako jsou Klokánci, které podají návrh svěření dítěte do péče, o které se staraly pod jmenovanou institucí. 1.4 Cesta ohroženého dítěte Podle zákonu o sociálně-právní ochraně dětí v 7 můţe kaţdý upozornit OSPOD na porušení či neplnění povinností nebo zneuţití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti. Matoušek (2005, s. 28) však konstatuje, ţe v západoevrospkém kontextu přes tuto povinnost bývá oznamována jen malá část případů a ţe se jen malé části z evidovaných případů dostane vůbec nějaké systematické pozornosti a intervence, a tudíţ předpokládá, ţe situace v ČR nebude jiná. Co se týče posuzování situace ohroţeného dítěte, tak zde by byl prostor na další práci v podobném rozsahu, proto pro potřeby práce této, budeme vycházet z předpokladu, ţe se dítě v ohroţení nachází a je důleţité nastavit opatření za pomoci orgánu sociálně-právní pomoci dětí. Pokud OSPOD věnuje danému dítěti (celé rodině) pozornost, je zaloţena jeho spisová dokumentace, která obsahuje osobní údaje dětí, jejich rodičů, údaje o výchovných poměrech těchto dětí, záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie podání soudům a jiným státním orgánům, písemná vyhotovení rozhodnutí soudů, orgánů činných v trestním řízení a správních orgánů (MPSV ČR, 2013, ze dne 7. 4. 2013). Tímto způsobem se nám dostává dítě do systému a nadále se s ním pracuje pomocí jeho individuálního plánu. 1.4.1 Individuální plán a případová konference Po vyhodnocení situace sociální pracovnicí (popřípadě dalších odborníků), ke které se daný případ dítěte dostal, je dalším krokem příprava, projednání a vytvoření individuálního plánu dítěte (MPSV ČR, 2009, ze dne 7. 4. 2013). Individuální plán dítěte se zpracovává s důrazem na přijetí opatření, které umoţní setrvání dítěte v péči rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vypracovává se od počátku doby poskytování sociálně-právní ochrany, a to nejpozději do jednoho měsíce od zařazení dítěte do evidence OÚ III. Pravidelně se musí aktualizovat, a to především v případech, kdy je uloţeno výchovné opatření, nařízená ústavní výchova, ochranná výchova nebo kdy je dítě svěřeno do zařízení pro děti 19

vyţadující okamţitou pomoc, do pěstounské péče nebo jiné náhradní výchovy (Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 10 odst. 5). Odpovědnost za vytvoření plánu má odbor sociálně právní ochrany dítěte a na jeho tvorbě spolupracuje s odborníky a dalšími stranami (lékaři, školou, členy rodiny dítěte) a nejlépe také s odbornou (většinou z nestátního neziskového sektoru) specializovanou organizací na náhradní rodinnou péči. Plán péče má na starosti sociální pracovník OSPOD, který je odpovědný za daný případ dítěte. Aby byl plán dítěte kvalitní a funkční, je zapojení všech zainteresovaných stran zásadním bodem. Sociální pracovník tedy vyuţívá různých metod k vyhodnocení situace dítěte. Jednou z těchto metod je například případová konference, která hraje velkou roli. U případové konference jsou do konzultačního procesu zapojeny všechny objekty a subjekty, kterých se případ týká - rodiče, dítě, širší rodina, škola, lékař, psycholog, policie a další (MPSV ČR, 2009, ze dne 7. 4. 2013). Cílem případové konference je rychlé a úplné vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny a nalezení optimálního řešení. Účelem je taktéţ získat a sdílet stanoviska ostatních informovaných subjektů (všichni, kdo mají ze zákona právo nebo povinnost vystupovat k ochraně zájmu dítěte a další subjekty či osoby dle aktuální povahy případu dítěte včetně pověřených osob poskytující sociálně-právní ochranu dítěte nebo poskytovatelů sociálních sluţeb) a ověřit správnost dosavadních a dále zvolených postupů (MPSV ČR, 2010, ze dne 7. 4. 2013). Výstupem případové konference je protokol nebo zápis, který je součástí spisové dokumentace dítěte, a jak uvádí metodický pokyn MPSV ČR (2010, ze dne 7. 4. 2013) tak jeho obsahem je: obsahuje zejména místo, datum a označení cíle, který je předmětem případové konference, údaje o účastnících případové konference (tzn. jméno, příjmení, označení instituce, za kterou vystupují), poučení o mlčenlivosti, vylíčení průběhu případové konference a stanovení konkrétních úkolů včetně termínů jejich plnění. Účast pozvaných odborníků, zástupců ostatních orgánů a dalších subjektů na případovou konferenci je zcela dobrovolná, neboť tyto konference je třeba pořádat na principu spolupráce všech dotčených subjektů a OSPOD funguje pouze jako koordinátor v působení zúčastněných subjektů, nikoli jako orgán, který ostatním ukládá autoritativně úkoly a povinnosti (Macela, 2012, s. 17). Pokud je řešením v individuálním plánu náhradní rodinná péče, zakládá se dítěti spisová dokumentace pro zprostředkování náhradní rodinné péče. OÚ III zaloţí 20