TRIFID
Cena TRIFID 2004 Karolina Francová Kaynova doba Karolina Francová, 2006 Cover illustrations Milan Fibiger, 2006 Illustrations Pavel Mokrej, 2006 TRITON 2006 ISBN 80-7254-702-X Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz
Kapitola 1 Dva chlapci v lese UÏ od samého poãátku byli dva nejprve dvû dûti, pak dva dospívající chlapci a nakonec dva muïi. Jeden bez druhého neznamenal nic. Aydan a Kayn byli bratfii, Aydan na den o rok star í neï Kayn. Narodili se v malé vísce Tíryns hluboko ve vnitrozemí obrovské a nekoneãné fií e Etys. Ta ãást zemû je proslulá hlubok mi lesy bohat mi na prameny vody, léãivé byliny a dobré dfievo a také pln mi lovné zvûfie. LeÏí v podhûfií Oceánsk ch hor zvedajících se o mnoho a mnoho mil dále na severov chod ve vysoké títy pokryté vûãn m snûhem. Za nimi se pak skr vá teplé pobfieïí, na nûmï vládne vûãné jaro a kde si ety tí vládci jiï odnepamûti budují svá letní sídla. Ta místa v ak pro oba bratry, narozené v rodinû hrnãífie, byla nedostupná. Znali jen Tíryns a lesní cesty kolem ní. A pochopitelnû také stezky, po nichï chodí zvûfi. Aã to bylo zakázáno pod trestem obû ení, lidé z vesnic v podhûfií, kde je pûda odjakïiva tak chudá, Ïe je stûïí uïiví, si ãasto pfiilep ovali pytláctvím. Snad kaïdé dûcko umûlo zacházet s lukem, dokázalo klást pasti a vûdûlo, jak vyvrhnout a stáhnout z kûïe uloven kus. Nebylo to zas tak nebezpeãné. V neproniknuteln ch lesích kolem se jeden snadno skryl, a zahladil-li po sobû dobfie stopy, pfii mnoïství vysoké si nikdo ani nev iml, Ïe nûkdo poru-
8 Karolina Francová uje pfiísn zákaz. Jen díky masu z lesa mohla rodina pfie- Ïít zimy, jeï tady b valy dlouhé a kruté. Aydan a Kayn chodívali na lov pravidelnû uï od ran ch let a chyby nedûlali. Av ak toho dne, kdy v echno zaãalo, se náhoda postavila proti nim. Vyrazili brzo ráno, je tû za era. Vzduch byl mraziv, vonûl ledem a tráva pokrytá jinovatkou se jim lámala pod nohama. Nad vesnicí leïel vlhk mlïn opar, kter ji skryl, jakmile pfiebûhli lávku pfies potok. Zdolali prudkou stráà a ponofiili se mezi nízké vûtve na okraji lesa. PÛda byla nasáklá vodou po ãast ch podzimních de tích a tlumila jejich kroky. Oba si s sebou vzali jen podomácku vyrobené luky a lovecké noïe. Na nohou mûli sice pevné a dobré boty, protoïe jejich str c se Ïivil evcovinou a takhle jim splácel úlovky, ale zbytek vybavení byl chatrn a chud. Látka na odûvu pfiíli hrubá a dlouh m no ením se místy rozpadající, plá tû pfiíli tenké, opasky jen z pruhu surové a patnû vydûlané kûïe. tíhlost postav vypovídala o ãastém nedostatku jídla. Z obliãejû ale záfiily svûtle zelené oãi a kápû skr valy plavé, nakrátko ostfiíhané vlasy, pro které jim matka fiíkala moji malí elfové, dokud byli je tû dûtmi. Od ní to pfievzala celá vesnice a Aydan i Kayn svedli spoustu rvaãek, aby umlãeli aspoà vrstevníky. Pfiesto by jen slep nepoznal jejich pokrevenství. Vydali se na Skálu, své oblíbené místo. Tyãila se asi ãtyfii metry vysoko, z vût í ãásti schovaná v lese, a umoï- Àovala dobr v hled na irok pruh louky kolem fiíãky Bystré, protékající tímto místem takfika lín m proudem. Vysoká se tam chodila pást i pít, a protoïe místo leïelo pomûrnû daleko od Tíryns, nelovili tam jiní pytláci. Vy plhali na skalku, mlãky si pfiipravovali luky a vyhlazovali opefiení ípû. V hled zatím nebyl moc dobr,
Kaynova doba 9 nad fiekou se válely chuchvalce mlhy. Museli poãkat na slunko. Ti e se posadili a Kayn hrotem noïe vyr val do mûkkého pískovce dal í ãást obrazu, kter tam zûstal rozdûlan od minul ch v prav. Aydan mûl odjakïiva vût í trpûlivost, a tak mlãky vyhlíïel na louku. Vãera se Fren vrátil ze Skaledy, pronesl ti e Kayn po chvíli. V emi bez námitek uznávan vûdce vesnice se tam vypravil spolu se dvûma pomocníky, aby na trhu prodali nûco málo pfiebytkû, které si lidé mohli dovolit postrádat, a za strïené peníze nakoupil vûci, jeï si nedokázali vyrobit sami. Aydan na bratra pohlédl bez zájmu: Jak dopadl? Dobfie, jako vïdycky, pokrãil Kayn rameny. Ale tentokrát mûl neuvûfiitelné tûstí. Vidûl tam mortaie. Teì uï se reakce doãkal. Aydan se pfiisunul blíï a naklonil se k nûmu: Tak co se stalo? Kdybys vãera ve stínu u tûnû nepfiemlouval Lyal, aè tû aspoà cudnû políbí, vûdûl bys to, u klíbl se Kayn. Tomu ty sotva mûïe rozumût, jsi je tû kluk. AÏ povyroste, tak to pochopí, vysmíval se mu Aydan s pfievahou sv ch estnácti let a nadhledem, kter mu dávaly první milostné zku enosti. Tak povídej. Ne, potfiásl Kayn hlavou a na rytinû nymfy, s níï si dával takovou práci, se pustil do tûch nejzajímavûj ích podrobností. Tebe to pfiece vûbec nezajímá. A kdyï ti na oplátku povím, co se vãera dûlo u tûnû? nadhodil Aydan. Tak to beru, souhlasil Kayn a odloïil nûï. Mortaiové jsou pr pfiesnû takoví, jak se fiíká. Nenasytní lupiãi, povídal Fren. Plení domy boháãû, jen pro zábavu znásil- Àují Ïeny a vraïdí muïe a tuãnou kofiist zapíjejí krví. V bezmezné zvrácenosti si vym lejí rûzné zapovûzené
10 Karolina Francová hrátky a celé mûsto zmûnili v nevûstinec a po pinili je sv mi neãist mi skutky. A to v echno vidûl na vlastní oãi? pochyboval Aydan. I ty neãisté skutky? Skoro, usmál se Kayn. Na trïi tû pfiijeli jen tfii z nich, ale i tak se v ichni okamïitû zaãali balit a snaïili se zmizet co nejdfiív. I Fren hned pfiikryl nakoupené zboïí a poslal s ním pacholky do bezpeãí, ale sám se skryl v prûchodu a díval se. Jak vypadají? zajímal se Aydan. Bohynû jim v em nadûlila krásu, Ïenám i muïûm, ale jim to nestaãí, vykládal Kayn se zaujetím. Aby se uãinili je tû pfiitaïlivûj ími, zdobí si vlasy i tûlo, pouïívají voàavky a vybírají si jen ty nejnádhernûj í a nejdraï í odûvy. V kaïdém jejich pohybu je pr skryto tolik pûvabu, Ïe se aï tají dech. Jejich konû jako by mûli kfiídla, tak lehce kráãí. A zbranû snad museli získat v mûnou za své du e. Ale pfiestoïe se chovají a oblékají jako dvofiané, jejich ruce jsou rukama vrahû. Bleskem se dokáïí zmûnit v bojovníky, tasí své meãe a probodnou kaïdého, kdo se jim pfiiplete do cesty. Prostû jin mi slovy, Fren nic nevidûl a dává k dobrému staré povídaãky, mínil Aydan. To není pravda, bránil se dotãenû Kayn. Pfiímo pfied jeho oãima seskoãili z koní a u stánku zlatníka si vybírali perky. KdyÏ je ten uboïák na kolenou prosil, aè mu neberou jeho majetek, prostû mu podfiízli hrdlo a jeho dvû dcery si vzali pfiímo tam, pfied oãima v ech lidí. A nikdo se je neodváïil zastavit. KdyÏ s nimi skonãili, na námûstí nezûstala ani noha. V ichni utekli a nechali tam své zbo- Ïí, aby mortaiové uspokojili svou vá eà pro krásné vûci a ponechali jim aspoà Ïivot a dûstojnost. Kdybych tam byl já, zabil bych je, fiekl Aydan.
Kaynova doba 11 Prokleli by tû, odvûtil Kayn s jistotou. Ani domû bys nedojel. Mortaina moc by tû srazila k zemi dfiív, neï bys stihl napnout luk. To chce fiíct, Ïe ty by ses prostû jen tak díval?! rozzlobil se Aydan. A co kdyby pfiijeli k nám? Co bys dûlal pak, kdyby si pro své potû ení vzali tfieba na i matku nebo Lyal? Nebo by podpálili celou úrodu? Ti e! zasykl Kayn a ukázal na louku. Aydan jen stûïí ovládl svûj hnûv a podíval se dolû. Pfiicházela zvûfi. Mám první ránu, za eptal. Stfiílel lépe neï Kayn. Bratr ho vïdycky pouze jistil, kdyby nezasáhl dobfie. Kayn jen krátce pfiik vl na souhlas. Aydan si vybral mladou laà, pfiipravil si íp a natáhl tûtivu. Peãlivû zamífiil a pak stfielu vypustil. Jak to udûlal, uï vûdûl, Ïe rána je patná. Kayn to na tûstí vidûl také a okamïitû natáhl svûj luk. JenÏe jeho tûtiva praskla a vihla ho pfies tváfi, kde mu zpûsobila krvácející rám. Proklatû! vykfiikl Kayn, vyskoãil na nohy a s nepouïiteln m lukem v ruce okamïitû slézal dolû ze skály. Aydan se pokusil je tû jednou vystfielit, ale poranûn kus, kter tak ne ikovnû zasáhl jen do boku, uï mizel v hou tí. Aydane! volal na nûj bratr zezdola. Dûlej! Spûchal za ním. Oba dobfie vûdûli, Ïe je zle. Museli postfielenou laà vystopovat a vzít si zpût íp. Bez nûj se nemohli vrátit. Kayn ãekal na louce, v místû, kudy laà uprchla do lesa. ProhlíÏel zem a hledal stopy krve. Cos, u Jejího prokletí, vlastnû dûlal? obofiil se na Aydana, kdyï ho bratr dohnal. Skoro jsi ji nezranil! Na cos myslel? Ty mi nûco vykládej! nenechal si to Aydan líbit. Mûl sis uï dávno vymûnit tûtivu! Stává se ti to pofiád. Jak se
12 Karolina Francová na tebe mám spoléhat, kdyï ani svoje vûci nemá v pofiádku! Kayn si krvácející tváfi otfiel hfibetem ruky. V oãích mu hofiel vztek. Za to pfiece nemûïu! Byla to náhoda! Jako loni, co? O tom se s tebou nebudu bavit, to si vysvûtluj tátovi, tûkl Aydan. Teì ji musíme najít. Kayn rozzlobenû sevfiel rty, ale pfiik vl. Obûma bylo jasné, Ïe hádka by nic nepfiinesla. âím dfiív najdou íp, tím dfiív se budou moci vrátit domû a tím men ímu nebezpeãí celou ves vystaví. Aydan vyrazil po stopû. Za sebou sly el bratrovy kroky. Asi po dvû stû krocích narazili na první krev, ale bylo jí tak málo, Ïe jen bezradnû zavrtûl hlavou. Krvácení se brzy zastaví a pak budou odkázáni pouze na stopy v pûdû. Kayne, promià mi to, fiekl ti e, kdyï to uvidûl. Byla to moje chyba. Byl jsem na tvan, jak jsi vykládal o mortaiích, a patnû jsem mífiil. Najdeme ji, prohlásil rozhodnû Kayn. Tfieba se ten íp uvolní a vypadne z rány, pokusil se jim Aydan zlep it náladu, i kdyï vûdûl, Ïe zas tak patná ta rána nebyla. MoÏná, souhlasil Kayn. íp nena li, zato nûkolikrát ztratili stopu a museli se vracet. Poranûné zvífie tím získávalo stále vût í náskok. K polednímu zaãalo drobnû mrholit a v chladném vzduchu jim dé È namrzal na plá tích. Pod zataïenou oblohou v lese panovala skoro tma, na nerovn ch svazích jim podjíïdûla pûda pod nohama, prodírali se hou tinami a byli celí po krábaní od trní. Promrzlí, hladoví a unavení se k veãeru zastavili. Nikdy ji nenajdeme, pronesl Kayn. Obliãej mûl bled zimou a zpod tenké kápû se mu draly mokré vlasy.
Kaynova doba 13 A je to je tû hor í, fiekl Aydan a klesl na zem. Kayn mlãel a sledoval ho ostraïit m pohledem. Pak pochopil. Jdeme na sever. Právû, pfiik vl Aydan. Celou dobu jdeme na sever, opakoval Kayn. Svatynû musí b t nûkde tady, Aydan jen stûïí ovládal dûs. MÛÏeme na ni kaïdou chvíli narazit. Musíme se vrátit a doufat, Ïe ten íp nikdy nikdo nenajde. NemÛÏeme se vrátit! vzepfiel se Kayn. Zvlá È ne odtud. Jestli laà padne nûkde tady, jaká je nadûje, Ïe se íp ztratí? Ze ílel jsi? Ale kdyï nás tu nûkdo uvidí namítl Aydan. Odneseme to jen my dva, doplnil Kayn. Zatímco jinak za na i chybu zaplatí celá vesnice. MoÏná bychom se k Ní mûli pomodlit, mínil Aydan. Tady? To se rovnou mûïeme jít pfiiznat. Co budeme dûlat? Aydan si pfiitáhl kolena k hrudi a objal je. Cítil se pfií ernû. V blízkosti svatynû bloudil postfielen kus zvûfie s jeho ípem v boku a on sám se s bratrem nacházel nedaleko. Staãilo málo a nit jejich Ïivota skonãí. Kayn si stáhl z hlavy kápi a nastavil tváfi ledovému de ti. Pak si dfiepl k nûmu. I pfies okolní chlad z nûj sálala horeãka. PokoÏka kolem rány na líci horce planula a zaschlá krev vytvofiila strup. Aydan se vzpamatoval. Byl star í, byè o pouh rok. Nesl za svého bratra zodpovûdnost, musel ho aspoà vést, kdyï uï ho nemohl chránit. Budeme hledat do soumraku, ale pak uï to nebude mít Ïádn smysl a budeme se muset vrátit domû a vloïit své Ïivoty do Jejích rukou, rozhodl se. Dobfie, pfiik vl Kayn. Cítí se na to? zeptal se a poloïil mu dlaà na rozpálenou tváfi.
14 Karolina Francová Zvládnu to, zvedl se Kayn. A tak znovu vyrazili po nezfietelné stopû. Ne li nijak dlouho, kdyï se les rozestoupil v rozlehlou louku, pokrytou zahnûdlou trávou, ubitou vytrval m de tûm, a pfied nimi se náhle tyãila svatynû. Budova se i ve veãerním eru leskla jako le tûn kámen. V bránû i pfies nepfiízeà poãasí planuly pochodnû a osvûtlovaly ãernou mfiíï s hlavami stráïn ch netvorû. V ochranném valu se zlatû leskl kov, kter symbolizoval nit Ïivota, jíï Paní Mortai vládla. Za ním se do v e vypínaly ãerné stûny, jimiï zevnitfi prosvítala tajemná záfie. A aï do oblak se tyãila kulatá VûÏ zrození, zakonãená Korunou osudu s dal ím jasn m svûtlem. Oba chlapci v první chvíli s úlekem ustoupili zpût do hou- tiny. Aydan kfieãovitû svíral svûj luk a Kayn bezdûky poloïil pravici na rukojeè noïe. Vymûnili si zdû en pohled. Dostali se právû na místo, jemuï se mûli za kaïdou cenu vyhnout. Vtloukali jim to do hlavy od narození. Ke svatyni se nepfiibli- Ïuj. Nikdy a k Ïádné. DrÏ se tak daleko, jak jen mûïe. Pak se Kayn pohnul a vrátil se zpût ke kraji a vyhlédl na louku. Co to dûlá? Aydan ho popadl za rameno, ale bratr ho jen odstrãil. Chci ji vidût, fiekl. Je postavená ze skla, ví. Zrovna ty jsi na to odborník. íkal to Fren a ten sklo vidûl ve Skaledû, odsekl Kayn. Ale nikdy nevidûl Ïádnou svatyni, opáãil Aydan. Zmizíme, tady se uï nedá nic dûlat. Aydane, vydechl v tu chvíli Kayn a pfiitáhl ho k sobû. Je tady. Podívej. Aydan vyhlédl naznaãen m smûrem a skuteãnû spatfiil postávající laà, jíï z boku trãel jeho íp.
Kaynova doba 15 To není moïné, nevûfiil sv m oãím. Nesmíme ji vypla it, fiekl Kayn. Dorazí ji, sebereme ípy a vytratíme se. Stojí na té louce, upozornil ho. Nikdo tu iroko daleko není, mínil Kayn. Kromû samotné Mortai, pfiipomnûl mu, Ïe místo stfieïí bohynû, která není zrovna proslulá laskavostí. Nic se nám nestane, pronesl nepfiesvûdãivû Kayn. Já pro ty ípy dojdu. Ne, dojdu pro nû já, zarazil ho. Byla to má patná rána. Kayn mu pohlédl pfiímo do oãí, Aydan neuhnul. Dlouho se na sebe dívali a pak Kayn navrhl: PÛjdeme spolu. Ne, ty zûstane tady, odmítl. Nemá cenu, abychom riskovali oba. Má-li se stát nûco zlého, aè to postihne jen jednoho.
16 Karolina Francová Aydane nadechl se Kayn k protestu. Poslechne mû! zasyãel a pfiipravil se k v stfielu. Ruka se mu hrûzou chvûla tak, Ïe se obával, Ïe to k niãemu nebude. Dvakrát se zhluboka nadechl a soustfiedil se. Byla to jejich jediná ance. Dopustili se chyby a musejí ji napravit, pokud to pûjde. Vypustil íp a málem vykfiikl radostí, kdyï oslaben kus zasáhl pfiesnû do srdce. LaÀ na chvíli strnula a pak se sloïila k zemi. Aydan vyskoãil, aby dobûhl pro oba ípy, ale Kayn ho strhl zpût a sám se pfiitiskl do trávy vedle nûj. V ten okamïik to Aydan zaslechl také. Konû. Údery kopyt se tlumenû rozléhaly lesem a vzápûtí se mezi stromy mihly barevné plá tû. Mortaiové, za eptal Kayn. Jsme ztraceni, uvûdomil si Aydan. Stezka, po níï knûïí pfiijíïdûli, vedla jen nûkolik krokû od místa, kde le- Ïela skolená laà. A pak se objevili první z nich. Vyjeli z lesa py nû vzpfiímení v sedlech zdoben ch zlat mi a stfiíbrn mi ozdobami, v bohat ch plá tích, tváfie zakryté kápûmi, drahokamy na prstenech, navleãen ch pfies rukavice, odráïely i slabé svûtlo odcházejícího dne tisícem odleskû. Aydan sotva d chal hrûzou, ale Kayn vedle nûj zrychlenû oddychoval a v oãích mu hofielo vzru ení. Jsou úïasní, vydechl. Jsou to stvûry, za eptal v odpovûì. Zprvu to vypadalo, Ïe knûïí mrtvé zvífie minou. Hledûli jen pfied sebe a okolí nevûnovali Ïádnou pozornost, pov enû si jisti sv m bezpeãím. Ale pak pfiece jen jeden z jezdcû jasnû vykfiikl a pfiitáhl koni otûïe. Seskoãil a zamífiil k lani. Pohyboval se opravdu s nepfiehlédnutelnou ladností a pûvabem, jako taneãník. V de ti a na mokré trávû uprostfied lesa to vypadalo nadpozemsky. Klekl si
Kaynova doba 17 k padlému kusu a dlaní pohladil zmoklou srst. Chlapci jako ve snách sledovali, jak vytahuje nejprve jeden a pak i druh íp a zastrkuje si je za stfiíbrem tepan opasek. KdyÏ si mortai rozhrnul plá È, na krátkou chvíli spatfiili i meã ve zdobené pochvû. Jsme ztraceni, opakoval znovu zbyteãnû Aydan. Je to Ïena, fiekl nesly nû Kayn. Postava knûze se zatím vztyãila a stáhla si z hlavy kápi a Aydan opravdu spatfiil mladou Ïenu. Dlouhé ãerné vlasy jí jako vodopád spl valy po zádech a v nich se tfipytila drahocenná ãelenka, zatímco koneãky jednotliv ch pramenû byly zatíïeny drobn mi zvoneãky. Rozhlédla se kolem a pátrala zrakem v eru jako jestfiáb na lovu. KdyÏ pohlédla jejich smûrem, polekanû se pfiikrãili. BûÏn ãlovûk je samozfiejmû odhalit nemohl, ale knûïka? Mortaia mohla naslouchat na eptávání bohynû, jíï slouïila. JenÏe Ïena se nakonec pfiece jen vrátila ke svému koni, vy vihla se do sedla, prohodila nûkolik slov k ostatním mortaiûm a celá skupina pak tryskem vyrazila ke svatyni. Chránûná brána se na jejich znamení rozlétla, pochodnû jasnû zaplanuly a pak jim zmizeli z oãí. Aydan a Kayn na nic neãekali. Vyskoãili z mokré zemû a rozbûhli se k domovu. Teì uï se dala udûlat jen jediná vûc dorazit vãas s varováním a doufat, Ïe se jim podafií uprchnout dfiíve, neï si mortaiové pfiijdou pro svou pomstu. NejenÏe poru ili zákaz lovu, ale navíc se pfiiblíïili ke svatyni a zanechali tam dva ípy, které jim vypoví cel pfiíbûh. Brzy padla noc. V temnotû, pod zataïenou oblohou, z níï vytrvale pr elo, uprostfied hlubokého lesa nevidûli na krok. Klop tali pfies kofieny a spadané vûtve, vrá- Ïeli do kmenû, zaplétali se do lahounû, které se plazi-
18 Karolina Francová ly po zemi, bofiili se do mûkké zeminy a zapadali aï po kolena do bystfiin stékajících z hor. Promoãení a promrzlí si zakrátko nebyli jisti ani tím, kde jsou, natoïpak smûrem, kter m pokraãují. Vydû ení k smrti mûli pocit, Ïe se proti nim postavila sama pfiíroda. Pfiesto se nezastavovali a li dál potluãení, s rozbit mi koleny a krvácejícíma rukama. Museli se domû dostat dfiíve neï mortaiové. Kolem pûlnoci se poprvé zabl sklo. V bílém svûtle se jejich okolí náhle zjevilo jako nûjak pfiízraãn svût. Hrom, kter následoval, otfiásl samotnou zemí pod jejich nohama. Paní Mortai se hnûvá, kfiikl Aydan a pfii dal ím záblesku se pfiikrãil. UÏ ví, Kayn byl bled a rty se mu chvûly. Nestihneme to. Musíme! Nemáme ani tu ení, kde jsme, fiekl Kayn. MÛÏeme klidnû jít patn m smûrem a jen se od domova vzdalujeme. Musíme se nûkde schovat a poãkat na svítání. Jeho slova pfiehlu il hrom. Aydan jen rozhodnû zavrtûl hlavou a zarytû pokraãoval dál. Bylo jedno, kam jdou, hlavnû Ïe li. Nemohli ãekat na ráno, protoïe pak uï by bylo pozdû. Díky boufice nad hlavou pfiece jen mûli nadûji, Ïe se jim povede urãit svou polohu. Kayn ho následoval. JenÏe poãasí se stále zhor ovalo. Zvedl se vítr a oh bal stromy skoro aï k zemi. ShÛry zaãaly padat ulámané vûtve a oni oba sotva dokázali stát. Vzápûtí jeden blesk udefiil na dohled. ZasaÏen kmen se rozpûlil a vzplanul v roji jisker. Od nûj se oddûlilo nûkolik dal ích ohniv ch chapadel a udefiilo do stromû v okolí. V praskotu a sténání je biãoval vítr a podráïel jim nohy. Nemohli jít dál, ne lo to. Do cesty se jim postavila
Kaynova doba 19 Mortaina zufiivost. Na li si hlubok dolík a na jeho dnû se k sobû pfiitiskli, aby si uchovali aspoà trochu tepla, zatímco nad hlavami jim bûsnilo peklo. Oba dva se chvûli po celém tûle a stateãnû bojovali s pláãem, jemuï se nakonec neubránili. Dopadne to dobfie, uji Èoval mezi vzlyky Aydan bratra, ale pfiedev ím sám sebe. Nic se nám nestane. Bude to dobré. Musí to dopadnout dobfie. Co jsme to jen provedli, hlesl Kayn. Byla to pfiece nehoda, bránil se Aydan pfiedstavû, Ïe pykají po právu. Ona nám odpustí. Slituje se. Nic zlého jsme neudûlali. Trvalo to celou vûãnost, ale pak Mortain hnûv pfiece jen zaãal postupnû slábnout. Zprvu nezfietelnû, ale nakonec se poãasí umoudfiilo, blesky ustaly a vítr se zti il. Nad ránem se rozhostilo blahodárné ticho. A v tom tichu oba, vyãerpaní proïitou hrûzou, usnuli. Probudilo je aï slunko, které na nû dopadalo mezerou v zeleném pfiíkrovu. Celí prokfiehlí a rozlámaní se opatrnû zvedali a snaïili se rozh bat ztuhlé svaly a potluãená tûla. Na dnû prohloubeniny, v níï se ukr vali, stálo na dvû dlanû vody a cel odûv mûli obalen blátem a rezav m jehliãím. Pfii vzpomínce na uplynulou noc pfied sebou v rozpacích uh bali pohledem. MuÏi se pfied nebezpeãím pfiece neskr vají, nenechají se ovládnout strachem a neznají slzy. Musíme jít, promluvil koneãnû Aydan a vydrápal se ven. Kolem panovala spou È. V ude leïely vyvrácené a oïehlé kmeny stromû, zemû byla rozrytá, jako by ji drásaly spáry obra, a mezi poláman mi vûtvemi leïeli mrtví ptáci. Kayn stanul vedle nûj. Proã nás u etfiila? zeptal se.
20 Karolina Francová Slitovala se a odpustila nám, mínil Aydan. Mortai Nelítostná? prohodil Kayn. Mortai Neúplatná? To je jedno, Kayne, jsme naïivu, odmítl se tím zab vat. Musíme zjistit, kde jsme, a spûchat domû. Vyrazili na jih a doufali, Ïe se tak nejrychleji dostanou do míst, která znají. U prvního potoka se aspoà trochu omyli a napili, i kdyï ledová voda nemohla oklamat Ïaludky staïené hladem. Po hodinû chûze se koneãnû dostali do lesa nezasaïeného boufií a zaãali poznávat okolí. Skála je tímhle smûrem, ukázal Kayn a Aydan jen pfiik vl na souhlas. Rychlou chûzí jim domû zb valy tfii hodiny cesty. KdyÏ pobûïí, mohou to zvládnout je tû rychleji. Jako by mu bratr ãetl my lenky, rozbûhl se napfied. KdyÏ se dostali na kopec nad Tíryns, uï padali únavou. Aydan se zastavil. Co se dûje? obrátil se k nûmu Kayn. Vypadal hroznû. Na tváfii rám od prasklé tûtivy a spousty dal ích stop po zbûsilé noci, pleè bledou, oãi plné neklidu, zpocené vlasy rozcuchané, obleãení roztrhané a pinavé. Poãká tady, fiekl mu Aydan. CoÏe?! NepÛjdeme tam oba, opakoval rozhodnû. Jestli je v echno v pofiádku, vrátím se sem pro tebe, a jestli ne, tak se sebere a zmizí. Ty ses zbláznil! kfiikl na nûj Kayn. Nezbláznil jsem se, ohradil se. Jen jsem rozumn. Tak si tady s tím sv m rozumem zûstaà sám a já pûjdu dolû! hnûval se Kayn. Proã bych já mûl zase ãekat, zatímco ty bude riskovat?! ProtoÏe já jsem star í a tak to má b t, odsekl.
Kaynova doba 21 MÛÏeme se pfiiblíïit na dohled a ujistit se, Ïe je v echno v pofiádku, a pak jít oba, nebo se oba zachránit, hádal se Kayn. Ne, zavrtûl odmítavû hlavou. To je pfiíli nebezpeãné. PfiiblíÏím se k vesnici sám, a kdyï uvidím nûco podezfielého, vrátím se a nepûjdu domû, to ti slibuju, ale ty zûstane tady. Nejsem uï dítû! Ale já tady rozhoduju! Kayn po nûm lehl vztekl m pohledem a pak se k nûmu obrátil zády. Dávej na sebe dobr pozor, varoval ho je tû Aydan a vyrazil dolû.
Kapitola 2 Krásná Amaël Kayn ãekal pfiesnû pûl hodiny, a stejnû ho na místû tak dlouho udrïel jen vztek, kter ho ponoukal natruc se o bratra nezajímat a nechat ho, aè si dûlá, co chce, kdyï nestojí o pomoc. JenÏe kdyï se Aydan nevracel, zaãal si fiíkat, Ïe by se mûl jít podívat, co se dûje. Tehdy i pozdûji nerad zûstával v nevûdomosti. Jeho odvaha nikdy nespoãívala v nedostatku strachu, ale pouze ve zvûdavosti. I jeho vzdûlanost z ní koneckoncû pocházela. A jeho pfiedvídavostí byla opût jeho zvûdavost. Zvûdavost stála za kaïd m jeho úspûchem a u zrodu kaïdého jeho vítûzství. Ona a také touha nikdy nezûstávat vzadu a jen následovat dav, ale naopak kráãet v jeho ãele a vést ho, pfiedstavovala jeho nejsilnûj í stránku. Av ak, jak uï se to stává, zároveà byla i jeho nejvût í slabinou. Zvedl se a opatrnû a pomalu zamífiil na místo, z nûhoï byl dobr v hled na celou ves. Vidûl jen dvû moïnosti buì Aydan zjistil, Ïe mortaiové nepfiijeli, a teì rodinû pomáhá sbalit nejnutnûj í vûci, nebo tam Mortaini knûïí jiï dorazili, dostali ho a potom potfiebuje pomoc. Îe by mohlo dojít je tû k tfietí alternativû, to ho nenapadlo. Z koruny stromu, kter se naklánûl nad strání, svaïující se k vesnici, mûl dobr rozhled. Pfies stfiechy domû na okraji a nûkolik dvorkû vidûl i ãást návsi a studnu. Nalevo Tíryns obtékal potok, u tûnû stínûn vrbami, a napra-
Kaynova doba 23 vo se vinula blátivá cesta, která se o deset mil dál na západ napojovala na silnici do Skaledy. Po mortaiích zatím nikde ani stopy. Na návsi Kayn i z té dálky rozpoznával Frena, jak mluví ke shromáïdûn m lidem, tfiebaïe vítr k nûmu nedonesl ani slovo. Vedle náãelníka stál Aydan se sklonûnou hlavou. KdyÏ Fren domluvil, okamïitû se zvedly vzru ené hlasy. Fren musel nûkolikrát udefiit holí s chrastítky do zemû, neï je uti il a mohl znovu promluvit. Snad lidé nevûfiili, Ïe by jim hrozilo skuteãné nebezpeãí, snad se jim jen nechtûlo opustit chudé domovy, kdyï kaïd m dnem mohla pfiijít zima se snûhem a fiekami zamrzl mi ledem. Ztráceli drahocenn ãas, ale oni nezaïili nadpfiirozenou boufii hnûv bohynû. V tu chvíli Kayn koutkem oka zahlédl v lese napravo ohniv záblesk. Polekanû se otoãil, aby se ujistil, Ïe se mu to jen zdálo, ale spatfiil dal í a dal í. Mezi stromy se chvûly kovové odlesky to vzácné perky odráïely chladné paprsky podzimního slunce. Mortaiové! vykfiikl. Jedou sem mortaiové! Ale bylo to marné. Od návsi ho dûlila pfiíli velká vzdálenost a lidé hluãeli, jak se jeden druhého snaïili umlãet. Kayn uï o niãem neuvaïoval, sklouzl ze stromu dolû a vyrazil po pfiíkré stráni k obecnímu sadu. Nemohl to stihnout ani kdyby mu obavy o bratra a rodiãe daly kfiídla. Mortaiové jeli na nejlep ích koních a pohánûla je pfiízeà bohynû. KdyÏ sadem dorazil k první stodole, hlasy na návsi se uï dávno zmûnily ze tûkavé hádky v jednotn v kfiik dûsu, kter se posléze rozloïil v bolestné sténání, sípavé nádechy prchajících, vzlyky a prosby. A nad tím v ím se nesl smích nelítostné Mortai Paní osudu, jeï rukama sv ch zvrácen ch knûïí trestala ne poru ení zákazu lovu, ale vniknutí na své posvátné území.
24 Karolina Francová Kayn se pfiitiskl k chatrné stûnû a snaïil se ovládnout strach. Dál pokraãovat na náves nemûlo smysl, tam uï nemohl b t vûbec prospû n, ale právû tam se nacházel jeho bratr. Na druhou stranu, pokud el Aydan nejprve domû, a to asi udûlal, pak jejich matka mohla zatím pfiipravit vûci na cestu. A doma byl také otcûv luk. Vyrazil podél stodoly ke dvorku, rozhodnut ho pfiebûhnout, pfielézt plot, dostat se k dal ímu stavení a tak pofiád dál po obvodu aï k jejich domku. Sotva v ak vyhlédl zpoza rohu, hned se polekanû stáhl. RozraÏen mi vraty dovnitfi právû vpadl jezdec s pochodní v ruce. Kayn sotva d chal. Vzápûtí zabu ila kopyta a zahuãel oheà. Kayn uï nemûl na vybranou, musel pryã, neï stodola plná sena na zimu vzplane jako otep slámy. Sevfiel v ruce svou d ku a vybûhl na dvorek. Mortai uï byl pryã, zûstala po nûm jen dokofián otevfiená vrata. Kayn rychle probûhl kolem chléva, v nûmï buãel dobytek vydû en praskáním plamenû. Za jak chkoli jin ch okolností by se o nûj postaral, ale teì se nemohl zdrïovat. Pfieskoãil nízk plûtek a pfiebûhl pfies dal í dvûr. Od dal ího hospodáfiství ho oddûlovala cesta do sadu. Musel se dostat pfies ni, i kdyï na ní bude nejvíce vidût. Ale nacházel se dost daleko od návsi, na níï se odehrávalo to nejhor í, a tak doufal, Ïe se mu to povede. PfiiblíÏil se ke kamenné zídce chránící cestu z obou stran, aby se rozhlédl, a smûrem od návsi spatfiil muïe a Ïeny na koních, jak mezi sebou Ïenou houf lidí. Opût se pfiikrãil a pfiesunul se mezi vzrostlé kopfiivy. Doufal, Ïe tam ho nikdo hledat nebude. Celá skupina se k nûmu rychle blíïila. PÛvodnû byl rozhodnut drïet se pfii zemi a ani se nepohnout, ale zvûdavost mu nakonec nedala. Opatrnû se mírnû napfiímil a vyhlédl pfies vr ek zídky, skryt mezi Ïahav mi listy
Kaynova doba 25 a stonky. Vidûl zdobená sedla a iroké hedvábné suknû knûïsk ch rouch, které odhalovaly nohavice z té nejjemnûj í kûïe, pochvy meãû vykládané drah mi kameny, vzácn mi dfievy a perletí a opasky tepané ze stfiíbra. Kolem se vzná ela vûnû cizokrajn ch parfémû. NeodvaÏoval se zvednout hlavu v. A pak pfii li lidé z vesnice, které mortaiové mezi sebou hnali jako dobytek na poráïku. Kayn vidûl Frena, Lyal i malou Noti, tmavého Laase a rudovlasou Imdel, starou Nonnu, která jim o slunovratu vyprávûla stra idelné historky, a svého str ce a také otce a matku a Aydana. Netu il, co s nimi mortaiové zam lejí udûlat, ale musel se to dovûdût. Nepokraãoval tedy dál k rodnému stavení, protoïe tam ho ãekal nanejv Ïár a popel, místo toho se vydal podél cesty pofiád dál, spolu se sv mi, av ak prozatím skryt za zídkou. Na kraji sadu se zastavil, zatímco prûvod zajat ch pokraãoval je tû o kus dál. Kayn se opatrnû pfiiblíïil tak, aby sly el a rozumûl. Stál za kmenem staré jablonû, tiskl tváfi popálenou od kopfiiv ke hrubé kûfie a sám nemohl d chat strachy nad vlastní opováïlivostí. Mohla ho prozradit sebemen í maliãkost. Ty! promluvila jedna mortaia a ukázala na Aydana. PfiestoÏe ji den pfiedtím skr val plá È, Kayn ji poznal. Byla to ta Ïena, která ze zabité lanû vyàala AydanÛv íp. Zvoneãky v jejích vlasech zpívaly pfii sebemen ím pohybu, aty vy ívané zlatou nití se leskly ve slunci, zápûstí i íji jí zdobily drahocenné perky. Mûla bronzovou pleè a uhranãiv pohled ãernoãern ch oãí bral dech. Byla krásná. O to nádhernûj í, oã byla nebezpeãnûj í. Aydan zatím vystoupil o dva kroky vpfied. Chvûly se mu rty a na tváfii mûl rozmazané slzy. Sotva se drïel na nohou a Kayn mohl jen hádat, ãeho byl svûdkem v uplynulé hodinû.
26 Karolina Francová Je to tvûj íp? zeptala se mortaia. Ano, paní, je, odpovûdûl Aydan a klopil zrak k zemi. Ano, paní, je, opakovala posmû nû a nûkolik knûïí se zasmálo. Vida, jak zdvofiil ten spratek umí b t! Na zdvofiilost jsi mûl, chlapãe, myslet, kdyï jsi nedbal na zákaz lovu a svévolnû jsi naru il Mortain klid. Je mi to moc líto, paní, hlesl Aydan. Mortaia kopla konû do slabin a pfiitáhla mu uzdu. Zvífie se vzepjalo a jeho kopyta, bijící do vzduchu, Aydana donutila polekanû couvnout. Mal, vydû en spratek! zvolala mortaia pohrdavû. Tû ila jsem se, Ïe se zabavím urostl m muïem, a místo toho mû potkalo tohle. Jsem zklamaná, spratku. Co mi na to poví? Naklonila se ze sedla k Aydanovi. Opravdu se omlouvám, paní, nemûl jsem v úmyslu rozhnûvat bohyni, fiekl Aydan. Rozhnûvat bohyni, rozhnûvat bohyni, opakovala posmû nû. Mnohem víc by tû mûlo trápit, Ïe teì se hnûvám já. Ale ví, co mi eptá tvûj íp? Aydan na ni upfiel vydû en pohled. eptá mi o neuváïen ch slovech, zasyãela mu do tváfie. O tom, Ïe jsi vyhroïoval, Ïe pobije nûkteré z nás. Sv m uboh m lukem. Pro to není omluva, mûj mil. Pro nûco takového ne. Znovu se napfiímila a ukázala na Laase: PfiivaÏ ho k tomu stromu. Pocviãím se v lukostfielbû. Laase ji poslechl a Aydan mu to dovolil. Postavil se zády ke kmeni a Laase mu vlastním opaskem spoutal ruce. Mortaia zatím zkou ela luk. Mám dvanáct ípû, spratku, prohodila, neï poodjela o kus dál. Teprve ten dvanáct ti probodne srdce, a do té doby bude Ïít.
Kaynova doba 27 Sázím svûj prsten se smaragdem, Ïe tak dlouho nevydrïí, oslovil ji jeden z mortaiû. Tu sázku pfiijímám, Mare, krátce se zasmála a natáhla tûtivu. TvÛj prsten proti mému. Kayn jako ve snách hledûl na hrot ípu, mífiící na bratra pevnû pfiipoutaného ke kmeni, na otce s tváfií bledou jako sama smrt, jak bez pohnutí stojí a nechystá se zasáhnout, a na matku, která si bez hlesu pfiitiskla ruku na srdce a pak klesla na kolena. Ne! vykfiikl, vybûhl ze svého úkrytu a postavil se pfied bratra. Mortaia se díky neãekanému vyru ení na okamïik pfiestala soustfiedit a vych len íp Kaynovi prosvi tûl kolem tváfie, jen opefiení ho pohladilo po líci. Mortaia na nûj pohlédla s nedûvûrou a sklonila luk. Ne? podivila se. Jeho íp, vydechl Kayn odhodlanû, ale já ho vystfielil. Mortaia se kupodivu jen hlasitû rozesmála. Ostatní knûïí na nûj ale hledûli s nepokrytou zá tí. Dva spratci, dostala ze sebe nakonec, kdyï se uklidnila. Bratfii, fiekla bych. No, jak myslí, pro mû je kaïd terã stejnû dobr. Znovu pozvedla luk. Kayna na tûle studila tunika promáãená ledov m potem a srdce mu vynechalo jen proto, aby se pak rozbûhlo o to spla enûji. Nohy ho nechtûly nést, kolena se mu slabostí podlamovala. Na íji ho pálil bratrûv zrychlen dech a pod zády cítil zbûsil tlukot. Báli se oba. Zmiz, Kayne, usly el bratrûv epot. Nemá tu co dûlat. ZÛstanu tady a ani se nehnu, fiekl nahlas, i kdyï zvuk vlastního hlasu nepoznával. S tím poãítám, usmála se mortaia a vystfielila.
28 Karolina Francová Kayn nevidûl íp letût, ale zato ho usly el, kdyï se zabodl do dfieva hned vedle jeho krku. Hrot ho jen lehce krábl a teplá krev mu stékala do jamky u klíãní kosti. Mortaia znovu s úsmûvem napínala luk. Kayn sevfiel rty a nutil se do klidu. MoÏná minula úmyslnû, moïná se prostû netrefila, staãil pfiece jen palec a byl by mrtev, moïná ale také poãítala s tím, Ïe uhne, a ránu zváïila dobfie. Druh íp se zabodl ve stejné v ce, jen z druhé strany. Opût ho krábl, ale váïnûji nezranil. To jsou tfii z dvanácti, fiíkal si, uï jen devût. Dal í stfiela mu pohladila skráà a zamotala se do vlasû. Následující dvû mu také zasvi tûly kolem tváfie, ale ani jedna netrefila. Koneãnû se odváïil podívat se jí do oãí. Hledûla na nûj podél ípu pfiiloïeného k líci, rudé rty mírnû pootevfiené soustfiedûním, ale pak se usmála a on pochopil, Ïe není ãeho se bát. Pfiinutil se ke stejnému úsmûvu a py nû pozvedl hlavu. Nem lil se, pût ze zb vajících esti ípû lo také mimo. Ten poslední mu v ak v znamnû ukázala a ponechala si jej v toulci. Co dûlá? ohradil se knûz, kter se s ní vsadil, kdyï to spatfiil. Uvidíme, Mare, je tû uvidíme, prohodila a popohnala konû ke Kaynovi. Podala mu ruku a vyzvala ho: Naskoã si. Kayn jen odmítavû potfiásl hlavou. Tvému bratrovi se nic nestane, slíbila. A jim? pokynul bradou k ostatním lidem z vesnice, ktefií se choulili do polekaného hlouãku. Pokud mû teì poslechne, pak ani jim, ale je tû chvíli se vzpouzej, a zabiju je sama, odvûtila, a tak se Kayn chytil její ruky a vyskoãil za ni do sedla. Poãkejte na mû, za chvíli se vrátím. A tu havûè uï nechte na pokoji, zavolala je tû na ostatní mortaie a pak uï konû pobídla do klusu.
Kaynova doba 29 Nejeli nijak daleko, jen co by v em zmizeli z dohledu. Zastavila se u potoka, právû u té tûnû, u které si chlapci dávali dostaveníãka s dívkami, o jejichï pfiízeà usilovali. Tam mortaia seskoãila. Suknû z hedvábí se nadzvedla jako oblak a zavífiila zlatem. Pfie la aï ke bfiehu potoka a Kayn ji následoval. Vhodné místo, poznamenala. Cítím tu chtíã a pach poãetí. Pak se k nûmu obrátila a pfiiblíïila svou tváfi tûsnû k jeho. Její dlanû mu spoãinuly na krku a její rty se takfika dot kaly jeho. Vonûla neznám m ovocem a kvûtinami. Kayna se zmocnil hlubok zmatek. Krev mu ve spáncích bu ila jako spla ená a jeho tûlo si dûlalo, co se mu zamanulo, aniï by se ptalo na svolení nebo vysvûtlovalo. Aydan ho nevaroval, Ïe je to takové. Kayn ani netu il, Ïe to mûïe b t takové, kdyï jejich rty spojila. Zajel jí rukama do bohat ch vlasû a zvoneãky jemnû zazvonily. Pfiitiskl se k ní, a kdyï mu svlékala pinavou a rozedranou tuniku, poddával se uï se smysly zatemnûn mi chtíãem. Nevûdûl, co chce, ale chtûl to tolik, jako nic pfiedtím. JenÏe pak ho od sebe odstrãila a pfiivolala si konû. Pokusil se ji zadrïet, ale smetla jeho ruku stranou. Vyskoãila do sedla. Stál tam rozru en a poníïen a nedokázal se ani pohnout. Jak se jmenuje, spratku? zeptala se ho a pov enû na nûj shlédla. Kayn, dûvko, odpovûdûl. Já jsem Amaël, Kayne, ona na to bez zachvûní, jako by uráïku ani nesly ela. Ví, kde mû hledat? Ve svatyni na severu, fiekl. A právû tam mû najde, pokud mû hledat bude, pronesla. Zítra veãer.
30 Karolina Francová Pobídla konû, ale ujela jen nûkolik krokû, pak se zastavila a vzala do ruky luk. Vytáhla dvanáct íp a pfiiloïila ho k tûtivû. Kayn se nepokusil uniknout, a tak stfiela pfiilétla a probodla mu stehno. Noha se mu podlomila a klesl k zemi. Zítra veãer, Kayne, dokáïe -li to! zavolala Amaël a vítr jí zazvonil ve vlasech, kdyï ujíïdûla zpût do sadu. Na el ho Aydan. Pfiibûhl skoro bez dechu, vrhl se k nûmu, pevnû ho sevfiel v objetí a zasypal ho otázkami. Jsi v pofiádku? Neudûlala ti nic? Co po tobû chtûla? Pak si v iml zranûní. Ta proradná ãarodûjnice! zvolal. Je to hodnû zlé? Myslím, Ïe ne, odpovûdûl Kayn. I kdyï to v ránû bolestivû kubalo, moc nekrvácela a zjevnû byl poranûn jenom sval. Odjeli? Jakmile se vrátila, v ichni se sebrali a zmizeli jako démoni, coï taky jsou. Kdybys to jen vidûl, Kayne, kdybys vidûl, co udûlali. Zabili skoro dvacet lidí, polovina vesnice je v plamenech, zniãili v echny na e zásoby a vzali v echno, co mûlo nûjakou hodnotu. A kdo jim nechtûl b t po vûli, toho prokleli Lyal, oni Aydan utichl. A v echno to byla na e chyba, doplnil Kayn. PomÛÏu ti do vesnice, fiekl Aydan a otfiel si oãi. Nonna se na to musí podívat a o etfiit ti to. MoÏná to byla na e chyba, ale tys ji napravil. Kdyby nebylo tebe, v echny by nás nakonec pobili. Kayn se o nûj opfiel a nechal se dovést do vesnice. Nikdo je nevítal, na to je potkalo aï pfiíli velké ne tûstí. Nonna mûla plné ruce práce je tû i s dal ími zranûn mi, ale na jeho nohu se podívala hned, jak o etfiila ty nejváïnûj í rány. VyÀala íp a potvrdila mu, co si uï myslel poranûní bylo lehké a mûlo by se rychle zahojit.
Kaynova doba 31 Jejich dûm patfiil k tûm nûkolika málo, kter ch se oheà nedotkl, a tak se v nûm na noc nashromáïdilo patnáct lidí. V ichni leïeli, kde mohli, a skoro nemluvili. Nikdo je z niãeho neobviàoval, ale také nikdo nedával najevo Ïádnou vdûãnost. AÏ se vzpamatují z nejhor ího, ãekal je soud a trest, protoïe dopustili, aby si jich v imli mortaiové a pfiivedli je aï do Tíryns. Vyhnanství jim pravdûpodobnû nehrozilo, protoïe je tû pofiád byli pova- Ïováni za dûti, ale tím spí e je nemine vefiejn v prask.
32 Karolina Francová Jedinû matka je k sobû tiskla a hladila je. Jste odváïní, eptala jim a potají jim pfiinesla nûjaké jídlo navíc. Jste oba tak odváïní. Jsem na vás py ná. Kayn a Aydan se uloïili ke spánku na seníku. Bylo tam sice o dost chladnûji neï v domû, ale mûli klid a oba potfiebovali soukromí. Mysleli si, Ïe po tom v em, co se pfiihodilo, se jim usnout nepodafií, Ïe budou mluvit aï do rána, jen aby nemuseli poslouchat svûdomí, ale únava rozhodla za nû a zahnala i v echny tíïivé sny. Kayn se probudil pfied svítáním. Je tû chvíli ale zûstal leïet v teplém pohodlí sena. Po noci klidu cítil kaïdiãké zranûní, k nûmuï v uplynul ch dvou dnech pfii el, kaïdou odûrku, pohmoïdûninu i krábanec. Svaly mu ztuhly a mûl hlad a ÏízeÀ. Ale musel jít, mûl-li se s oslabenou nohou do veãera dostat tak daleko na sever. Opatrnû odhrnul seno, aby nevzbudil Aydana, oddechujícího vedle nûj, a slezl po Ïebfiíku dolû. Do domu plného lidí se nemohl odváïit, zcela jistû by nûkoho probudil a kaïd by se vyptával, kam se chystá, kdyï si je tû za tmy bere jídlo. Místo toho tedy zamífiil do chléva, vzal si díïi a podojil jednu z koz. Teplé mléko mu mohlo pomoci stejnû, i kdyï si ho nemohl vzít s sebou. Co to, prosím tû, dûlá? ozval se za ním hlas. Polekanû se otoãil. Ve dvefiích se ranním chladem tfiásl Aydan a ve vlasech mûl je tû stébla sena. Zavfii dvefie a pojì dovnitfi, fiekl Kayn a pokraãoval v dojení. Aydan ho poslechl, ale dál ho sledoval udiven m pohledem. Nabídl mu mléko, ale bratr odmítl. Musím na sever, fiekl Kayn na vysvûtlenou a napil se. Na sever? Proã? Ta mortaia vãera, fiekl Kayn. Pozvala mû do svatynû.
Kaynova doba 33 Sledoval, jak se Aydanovi roz ífiily oãi a pootevfiel ústa. PoloÏil mu na nû rychle dlaà, neï bratr stihl nahlas vykfiiknout, Ïe ze ílel. Ti e, aè nikoho nevzbudí, pfiipomnûl mu. Tam pfiece nemûïe jít, namítl Aydan potichu. Kdyby ti Lyal slíbila to, co mnû vãera Amaël, taky bys el, mínil Kayn. Kayne, nikdy se odtamtud nevrátí, varoval ho Aydan. PoloÏí tû své Paní na oltáfi a podfiízne ti krk. I kdybych se nikdy nemûl vrátit, musím tam jít, odmítl se tím zab vat. Ona je mûj osud. A nûco ti povím. Myslím si, Ïe stejnû tak jsem i já jejím osudem. Paní Mortai je vládkyní lidského údûlu, musí to tedy b t její vûle. Kayne, ta mortaia je o aspoà o deset let star í neï ty, fiekl Aydan. A co? obrátil se k nûmu vyz vavû. Po vãerej ku jsem dospûl, Aydane, a ona to ví. Ani se nerozlouãí? Ne, zavrtûl hlavou. Pokud se nevrátím, bude lépe, kdyï nikdo nebude vûdût, kam jsem el. A jestli se vrátím, stejnû se to v ichni dozvûdí. Ty si myslí, Ïe tû pfiijmou mezi sebe? vydechl Aydan s nevírou. Jsi Ïebrák. Ti si vybírají jinde, Kayne. Jsi jim jen pro smích. Pobaví se s tebou a pak tû odpraví. Pak aè se to stane, odsekl. Pfiece by ses k nim nepfiidal! Vidûl jsi, co se tu dûlo vãera nebo ne, Aydane? zeptal se Kayn a musel se hlídat, aby nezv il hlas. Myslí, Ïe by k tomu do lo, kdyby jeden z nich odsud pocházel? KdyÏ se stanu mortaiem, budu vás moci chránit. Tebe i mámu a taky tátu a zbytek vesnice. Jednou i tvou Ïenu a dûti. Nebudete mít nedostatek, nebudete se bát. Proti vûli knûïí se neodváïí postavit ani král.
34 Karolina Francová Kayne, nedûlej to, poïádal ho bratr. Musí to b t, odvûtil a vy el ven z chléva. Pes ho poznal a jen se k nûmu pfiibûhl pomazlit. Nûkolika kroky se dostal k zadní brance a vy el ven. Noha ho bolela, ale ne tak, aby ji nemohl zatíïit. MoÏná si ãasem bude muset ufiíznout nûjakou hûl, ale zatím dokázal jít. Pro el poniãenou vesnicí a pofiádnû si do mysli vr val ten obraz zkázy, aby nikdy nezapomnûl. V sadu ho dohnal bratr. Doprovodím tû aspoà ke Skále, fiekl. Díky.
Kapitola 3 Svatynû Mortai Paní Mortai, Trojjediná, je nejãastûji naz vána Vládkyní osudu, ale ve skuteãnosti mûla tfii tváfie a psaní knihy Ïivota bylo pouze jednou z nich. Její druhou tváfi pfiestavovala moc nad zrozením a tfietí pak pfietnutí niti a urãení hodiny smrti. Tomu také odpovídaly symboly, s nimiï b vala zobrazována. Klíãící semeno, mírka, kniha a ostrá d ka. Jmenovali ji Krutou, Nelítostnou, Neúprosnou a Nemilosrdnou. Ti nejodváïnûj í ji ztotoïàovali se Zhoubou. Mortaini knûïí mortaiové byli jejím vtûlením v hmotném svûtû. Chtíã, zvûle a smrt se v jejich rukách mûnila v rituál, jímï jí vzdávali hold jako neustálou modlitbou. A protoïe Mortai vládla osudu, mohla své oblíbené z jeho bûhu vyjmout a také tak ãinila. Díky tomu mortaiové nikdy nezvaïovali dûsledky sv ch ãinû, nezab vali se jejich správností a nehodnotili je. Sv m zpûsobem tedy byli nevinní, aspoà ve smyslu neschopnosti rozpoznávat zlo a odli ovat je od dobra. Byli krásní a nebezpeãní a ti pfiedvídaví se jim radûji vyh bali, i kdyï nemuseli nutnû pfiiná et jen zlou sudbu. Vlastnû pouze mortaiové mûli tu moc jiï urãenou sudbu zmûnit. Nikdo v ak nemohl pfiedem vûdût, zda se tak stane k lep ímu ãi k hor ímu. To si uvûdomoval i Kayn, kdyï vpodveãer stanul na okraji louky kolem svatynû. Byl vyãerpan, hladov a bojoval s horeãkou. TûÏce se opíral o hûl, kterou si mu-
36 Karolina Francová sel cestou ufiíznout a ve stehnû cítil tupou bolest. Zranûní zaãalo opût krvácet. AÈ uï mûl uvnitfi ãelit ãemukoli, nebyl na to pfiipraven. Zastavil se v místû, kde cesta, po níï pfii el, vycházela ven z lesa na otevfiené prostranství a zahledûl se k bránû osvûtlené vûãn mi pochodnûmi. I z dálky rozpoznával hlavy stráïn ch netvorû. Odvaha ho pomalu opou tûla. Mezi tûmi pfií erami mohl projít pouze mortai poïehnan mocí bohynû. KaÏdého jiného roztrhají na kusy. JenÏe za tou branou, za tím valem, mezi tûmi stûnami z ãernû planoucího skla na nûj podle svého slibu ãekala Amaël. Odhodlanû vykroãil vpfied. Opíral se o hûl a poranûnou nohu za sebou uï jen táhl, ale el dál. Oãi netvorû si ho prohlíïely s hustou lepivou nenávistí, která ho svazovala a nutila ustoupit. Z tlam kanuly sliny a upiny se mûdûnû leskly. Jed, vûdûl, Ïe je to jed, kdyï se zastavil jen krok pfied nimi a díval se na zem, která se syãivû rozpou tûla v zeleném d mu. MfiíÏ zûstala zavfiená. Mohl se do ní opfiít, jenïe to by ho pak jed zasáhl a zabil. Obrann val se v ak tyãil do znaãné v e a navíc Kayn tu il, Ïe pfiekáïky tam jsou proto, aby se jim postavil a pfiekonal je, ne aby je obe el. Mortaiové symbolizovali sílu, ne lstivost, a právû sílu musel prokázat. Nadechl se, zabalil se do plá tû a postoupil právû o ten jeden krok vpfied. Postavil se na zasaïenou zem a na plá È dopadly první kapky jedu. Kolem se zvedl zápach spálené látky a kûïe. Pozvedl ruku a dotkl se mfiíïe. Jed mu skanul na odhalenou pokoïku na zápûstí a spálil ho. Kayn ucukl a místo si polekanû otíral, ale pûsobení jedu to nezabránilo. Propaloval se pofiád dál, hloubûji do masa. Plá È a podráïky to nevydrïely a oheà mu seïehl ramena a chodidla.
Kaynova doba 37 Znovu se opfiel o mfiíï. Chci projít, za eptal. Dej mi Amaël, Mortai, a já ti budu slouïit navûky. V tu chvíli mfiíï povolila a nad jeho hlavou zahuãely plameny. Netvofii zafivali a stáhli se a Kayn vpadl na nádvofií. Brána se za ním okamïitû s prásknutím zavfiela. Dostal se dovnitfi, ale na nohou se neudrïel. Jed pûsobil dál, uï dávno se dostal do krve a s ní do v ech konãetin a do srdce. TûÏko se mu d chalo, bolest ho ochromovala, ale pfiesto zûstal pfii smyslech. Dal í stráïce spatfiil, kdyï se nad ním, bezmocnû leïícím na studené zemi, plavnû vztyãili. Poznal rudozlatou kresbu na jejich kûïi a s posledními zbytky sil se mu podafiilo sevfiít ruku na jílci d ky. Nehodlal dát Ïivot zadarmo. Zastavilo ho jen to, Ïe hadi nezaútoãili. Tyãili se nad ním, pohupovali se v hypnotickém rytmu, v rozevfien ch tlamách ukazovali jedové zuby, ale ani jeden ho neu tkl. Jako by ãekali na jeho rozhodnutí. Kayn pustil d ku z ochabujících prstû a lehl si. Bylo pfiece úplnû jedno, jestli dostane dal í dávku jedu, tak jako tak umíral. Jen ty mûïe zmûnit mûj osud, Mortai, fiekl a pozvedl ruku ke zmiji, která byla nejblíïe. Lehce pohladil hladkou, suchou upinatou kûïi a u tknutí mu nepfiipadalo o nic hroznûj í neï píchnutí se o matãinu jehlu. Jedna jehla byla jako nic, ale po ní pfii ly stovky dal ích, aï nakonec leïel schoulen mezi kluzk mi tûly jako mezi smyãkami provazu. Musel ztratit vûdomí, ale kdyï pfii el k sobû, leïel stále je tû na zemi na nádvofií pfied svatyní a nejjedovatûj í hadi, jaké znal, se mu mazlivû otírali o tváfi a ruce. Bylo mu dobfie. Posadil se a s nevírou si prohlíïel místa, která pfiedtím zasáhl jed netvorû, a nena el nic. Ani stopy po
38 Karolina Francová spáleninách, ani stopy po u tknutí. Dokonce i rána po ípu ve stehnû a rám od tûtivy na tváfii ho pfiestaly bolet. Dûkuji ti, Paní, pronesl, protoïe uï vûdûl, Ïe Mortai naslouchá a pfiijala jeho slib. Vstal. Jeden z hadû s ním ale zûstal. Ovinul se mu kolem païe a Kayn se ho ani nepokusil sundat. Teì se prokazovala oddanost. Jen víra v Mortai a její vládu ho mohla dostat do svatynû, která ho jiï ãekala a v níï ãernû planulo místo zasvûcení, kde se skr vala Amaël. PÛdorys svatynû opisoval dokonal kruh, ale kdyï vstoupil dovnitfi, nalezl jen jedinou chodbu táhnoucí se po obvodu doprava i doleva. Skrze ãerné sklo jako pfies vodní stûnu rozpoznával oheà tepající v srdci budovy, ale nevedly k nûmu Ïádné pfiímé dvefie. Mûl na vybranou jen ze dvou cest a Mortai mu neposkytla nic, podle ãeho by se mohl pfii rozhodování fiídit, a tak se vydal na milost náhodû a vykroãil namátkou doprava. Po chvíli narazil na první dvefie. Nepfiem lel a vstoupil. Dostal se jen do dal í kruhové chodby, která svatyni ovíjela vedle té vnûj í. Opût vidûl tepající stfied stavby skrze sklo, teì o nûco jasnûji, ale zase se mu nenabízela Ïádná pfiímá cesta. Stejnû jako prve se vydal doprava. UÏ zaãínal tu it, Ïe se nachází v bludi ti soustfiedn ch chodeb a proniknout k cíli nebude snadné. Tím spí, Ïe Amaël mu poskytla jen jedinou noc. Tentokrát zvolil patn smûr. Po nûkolika krocích chodbu pfiehrazovala pfiepáïka od stropu aï k zemi. Dal í dvefie nena el, a tak se vrátil, ale k jeho hrûze dvefie, jimiï vstoupil do druhé chodby, zmizely. Místo nich se objevily jiné o notn kus dál a na obou stranách. Jedny mûly smûfiovat do vnûj í chodby a ty druhé do tfietí vnitfiní v pofiadí, pfiesto v ak choval podezfiení, Ïe tady platí jiná pravidla neï v normálním svûtû zde vládla vûle Paní Mortai.
Kaynova doba 39 Vrátil se do vnûj í chodby a poloïil na podlahu z le tûn ch mramorov ch dlaïdic svou, teì jiï nepotfiebnou, hûl. Pak vyrazil opût doprava a nenechal se zlákat Ïádn mi dvefimi, které se mu podbízely. Vzal-li v úvahu rozmûry stavby, musel ji uï dávno obejít kolem dokola a vrátit se buì k místu, kde zanechal hûl, nebo se aspoà dostat ke vchodu, ale nenalezl ani jedno, ani druhé. Ztratil se. Chvíli jen bezradnû stál a snaïil se od sebe odehnat v echna Aydanova varování, která se k nûmu pofiád vracela a znûla mu ozvûnou v mysli. Nemohl dovnitfi ani zpátky, stal se z nûj zajatec kruté bohynû, obûè k její slávû, hraãka v rukách jejích knûïí. Amaël se teì na nûj odnûkud dívá a baví se jeho strachem. Vidûl ji jako poprvé py nou Ïenu, v níï hofií plamen vá nû, jak na nûj mífií ípem a vyz vá ho, aby si pro ni pfii el, jestli to dokáïe, oãi, ãerné jako propast. PovaÏuje mû za dítû, uvûdomil si, ale získat ji mûïe jen muï. ekla, dokáïu-li to, nebude to tedy snadné. Odehnal poniïující slzy, které se mu uï draly do oãí, a rozrazil dvefie pfied sebou. A pak dal í a dal í. el pofiád dál a nezastavoval se. Nehledal cestu, protoïe Ïádná nebyla. Jen chtíã a síla. A víra. Chtíã mu musel dát sílu a ta musela nasytit víru, aby el dál a dosáhl svého. Had, kter ovíjel jeho païi a na jehoï pfiítomnost uï dávno zapomnûl, poprvé zasyãel. Kayn se zarazil pfiede dvefimi, jimiï chtûl pokraãovat dál, a ustoupil o krok. Pohlédl na svého zvífiecího prûvodce. Plaz uvolnil jednu smyãku tûla a natahoval se doleva. Kayn bez rozm lení uposlechl. Pokraãoval uï jen podle tûchto pokynû, i kdyï svûtla po kaïdém takovém rozhodnutí o nûco ubylo, jako by se od svého cíle spí e vzdaloval. Pofiád si v ak opakoval, Ïe ve svatyni Ïádná pravidla neplatí a Ïe k cíli ho