Úvod Teoretická část Útočné herní systémy Systém postupného útoku Systém rychlého protiútoku...12

OBSAH. Úvod.... Teoretická část.... Útočné herní systémy..... Systém postupného útoku..... Systém rychlého protiútoku.....3 Systém kombinovaného útoku...3. Útočné herní kombinace...3.. Kombinace založené na přihrávce...4.. Kombinace založené na přihraj a běž...4..3 Kombinace založené na výměně místa...5.3 Základní fáze hry (subfáze hry)...5.4 Základní principy ofenzivní hry....5 Základní prostředky ofenzivní hry...7. Herní výkon...8.. Individuální herní výkon...8..... 3. Faktory determinanty herního výkonu...8 Týmový herní výkon....7 Charakteristika reprezentačního týmu Španělska...3.8 Charakteristika reprezentačního týmu Itálie...5 Metodická část...8 3. Cíle a úkoly práce...8 3.. Cíle práce...8 3.. Úkoly práce:...8 3. Hypotézy...9 3.3 Teorie výzkumu...9 3.3. Kvantitativní výzkum...9 7

3.3. Nepřímé pozorování...9 3.3.3 Kvalitativní výzkum...3 3.4 4. Metodika sběru a analýzy dat...3 3.4. Sledované zápasy...3 3.4. Kritéria výběru analýzy...3 3.5 Metodika zpracování získaných dat...3 3. Metodika zpracování výsledků do praxe...3 Výsledky...37 4. Výsledky kvantitativního výzkumu...37 4.. Systém útoků...37 4... Postupný útok...38 4... Rychlý protiútok...4 4...3 Kombinovaný útok...4 4.. Prostor založení útoků...44 4..3 Způsob založení útoku...44 4..4 Úspěšnost střelby...45 4..5 Prostor střelby...4 4.. Způsob střelby...47 4..7 Lateralita střelby...48 4..8 Hráčská funkce střelce...49 4..9 Nejčastěji zakončující hráči...5 4.. Hráčská funkce distributora finální přihrávky...5 4.. Prostor finální přihrávky...54 4.. Provedení finální přihrávky...55 4..3 Vyjádření všech střeleckých pokusů z hlediska času...5 4. 4.. Výsledky kvalitativního výzkumu...57 Španělsko...57 8

4... 4.. Vybrané analogické situace útočné fáze hry Španělska...59 Itálie...8 4... Vybrané analogické situace útočné fáze hry Itálie...8 5. Aplikace výsledků v praxi...75. Diskuze...8. 7. Kritika vlastního výzkumu...89 Závěr...9 9

. ÚVOD Fotbal je světovým fenoménem. Hrají ho milióny lidí po celém světě a další milióny ho alespoň sledují v televizi či přímo živě na fotbalových utkáních. Je to nejen sport, ale i kulturní zážitek. Spojuje různé národy, společenské vrstvy, náboženské či věkové skupiny. Děti přitahuje jako magnet. Sní o kariéře profesionálního fotbalisty, který rozhodne finále velkého turnaje. Na hřištích během tréninků či jen při hře na plácku můžeme sledovat malého Messiho, Ronalda aj. V dnešní době, kdy mají děti i dospělí mnoho možností jak trávit volný čas a stále méně lidí aktivně sportuje, si fotbal pořád dokáže najít mnoho příznivců, kteří se honí za míčem. Během jednoho zápasu můžete zažít množství různých pocitů radost, smutek, napětí, strach, štěstí, úlevu, euforii, naději a další. A to vše během 9 minut. Fotbal mne uchvátil již v osmi letech a stále je součástí mého života. I když už ho nehraji aktivně, věnuji se výchově mladých fotbalistek. Nedávno proběhlo 4. Mistrovství Evropy v Polsku a Ukrajině. Tento turnaj je představením těch nejlepších týmů ze starého kontinentu, které se probojovaly kvalifikací. Můžeme zde sledovat jejich pojetí hry, jejich taktickou a technickou vyspělost, ale i individuality, které umí rozhodovat zápasy. Když jsem tedy přemýšlela, jaké téma diplomové práce bych si mohla zvolit a na co se zaměřit, bylo brzy rozhodnuto. Zbývalo se dohodnout s vedoucím diplomové práce PhDr. Mario Buzkem, CSc., jaké týmy a jaké aspekty hry bychom mohli sledovat. Kořením fotbalu a tím, co dělá tuto hru zajímavou, je určitě útočná fáze hry, střelecké příležitosti a góly. Proto jsme vybrali sledování finalistů turnaje a všech jejich útočných akcí zakončených střelbou. Museli jsme si stanovit kritéria, která budeme pozorovat, zaznamenávat a podrobovat kvantitativnímu a následně i kvalitativnímu výzkumu. Na základě kvalitativního výzkumu graficky znázorníme analogické situace obou týmů v utkáních a poté je převedeme do tréninkového procesu.

Finalisty turnaje se stali hráči Španělska a Itálie. U Španělů se dala účast ve finále předpokládat, vždyť to jsou úřadující Mistři světa i Evropy. Udávají směr současnému fotbalu, mají obrovskou útočnou sílu. Španělé se prezentují v rozestavení 433 a používají převážně postupný útok s množstvím přihrávek, kdy si připravují prostor v obraně soupeře pro přesnou finální přihrávku. Mají výborně technicky vybavené hráče, kteří se dokážou prosadit v situacích jeden na jednoho a pobavit diváky. Často se však snaží připravit si stoprocentní brankovou příležitost, místo pohotovější střely, a i proto hodně akcí nedotáhnou do konce. Fotbalisté Itálie se prezentovali systémem 35 nebo 44, dle soupeře. Určitě pro mě byli velkým překvapením, hráli kombinační fotbal se spoustou šancí, Andrea Pirlo výborně dirigoval hru celého týmu, do útočení se často zapojovali krajní obránci a útočníci byli pro soupeře velmi nebezpeční. Italové hodně zakončovali ze střední vzdálenosti. Způsob hry Itálie vždy vycházel z výborně organizované obrany, tzv. catenaccia, ale řekla bych, že nyní k tomu dokázali přidat atraktivní hru směrem dopředu. Myslím si tedy, že u těchto dvou mužstev, si každý trenér vybere, co považuje za vhodné pro svůj tým. Doufám, že mu práce pomůže v aplikaci našich poznatků do praxe.

. TEORETICKÁ ČÁST. Útočné herní systémy Útočné herní systémy rozdělujeme na systém postupného útoku, rychlého protiútoku a kombinovaného útoku (Buzek, 98; Kačáni, ; Votík,,, 995). Lucchesi () dělí útočné systémy na elaborate attack postupný útok, maneuvered countreattack řízený protiútok, Instant attack rychlý protiútok. Pro naši diplomovou práci budeme používat české rozdělení. Podle Votíka () útočná fáze začíná po získání míče od protihráče a končí po jeho ztracení. Základem je postupná práce všech hráčů družstva. Součinnost hráčů jedné nebo různých řad v útočné fázi utkání je realizována střídáním různých typů útoků... Systém postupného útoku Systém postupného útoku je založen na kombinační hře většího počtu hráčů při zorganizované obraně soupeře. Úspěšnost je podmíněna odpovídajícím výběrem místa, časově a prostorově koordinovanou součinností, technickou a taktickou úrovní hráčů umožňující variabilitu kombinační hry (Buzek, 98; Kačáni, ; Votík,,, 995). Postupný útok však podle nás nejlépe popisuje Bangsboo, Peitersen ( a 4) pod názvem Systematic buildup of play. Tento styl je charakterizován pečlivým založením útoku skládajícím se z mnoha přihrávek mezi obranou a záložní řadou. Jiný výraz je hra s držením míče (possession soccer), kde tým vlastní míč a snaží se o jeho udržení. Smyslem je snaha o dostání co nejvíce hráčů směrem dopředu a poté ustálit hru v útočné třetině hřiště. Útočící tým drží trpělivě míč, současně se snaží vytvořit mezeru, kterou by mohl učinit průnik. V průběhu času hra kolem obrany bránícího mužstva připomíná útočnou fázi hry v házené. Nicméně mezera v obraně může být také vytvořena riskantní hrou. Tento způsob hry obvykle může použít jakýkoliv tým s hráči na dobré technické úrovni... Systém rychlého protiútoku Systém rychlého protiútoku je založen na co nejrychlejším proniknutí k soupeřově brance při minimálním počtu přihrávek. Rychlost, jednoduchost a přímočarost jsou

základem úspěchu. Dalším důležitým faktorem je moment překvapení. Místo, v němž je rychlý protiútok založen, postavení a pohyb družstva, soupeře i spoluhráčů, počet hráčů, kteří se na rychlém protiútoku podílejí, určují způsob provedení útoku (Votík, ). Bangsboo, Peitersen (4) charakterizují systém rychlého protiútoku tak, že se tým v útočném postavení po získání míče snaží co nejrychleji a nejpříměji zaútočit, s cílem dostat co nejvíce hráčů soupeře do pozice mimo prostor mezi míčem a brankou, kde se nemůžou podílet na obranné činnosti. Hra na protiútoky využívá toho, že po ztrátě míče se tým musí z útočného postavení dostat do obranné formace a je tak nějakou dobu v nezvyklém obranném postavení. Tato možnost se nabízí při rohových kopech a volných kopech, kdy brankář po zisku míče může rozehrát dlouhým, rychlým výkopem nebo výhozem...3 Systém kombinovaného útoku Založen na spojení a využití typických struktur postupného útoku a rychlého protiútoku. Nejobvyklejšími variantami prolínání těchto dvou systémů je buď po zisku míče zahájení rychlého protiútoku, kdy po zformování obrany soupeře pokračuje postupným útokem nebo naopak zahájí akci postupným útokem, avšak soupeř udělá chybu, otevře svou obranu a akce končí rychlým protiútokem (Votík, 5).. Útočné herní kombinace Pro potřeby diplomové práce, zejména kvalitativního výzkumu, je třeba se zmínit o důležitých aspektech útočné fáze hry. K pochopení popsaných a graficky zpracovaných analogických útočných situací předcházejících střelbě. Je to záměrné jednání dvou a více hráčů, které vzniká sladěním činností zúčastněných hráčů v čase a prostoru při řešení společného herního úkolu. Je podřízeno vzájemné vědomé spolupráci. Vlastní provedení útočné kombinace je podmíněno dispozičními faktory úroveň pohybových schopností a herních dovedností (technickotaktickou stránkou, somatickými dispozicemi a psychickými vlastnostmi hráčů) a situačními faktory dány vnějšími podmínkami (způsob hry soupeře, organizace a rozestavení, klimatické podmínky apod.) (Buzek, 98; Kačáni, ; Votík,,, 995; Caudr, ). 3

Rozlišují se tři základní útočné kombinace: založené na přihrávce, založené na činnosti přihraj a běž, založené na výměně místa. Základní útočné kombinace se v herním ději nevyskytují samostatně, ale především ve vzájemných vazbách společně s herními činnostmi jednotlivce. Vznikají tak složitější kombinační celky, které můžeme popsat jako určitá kombinační schémata (Buzek, 98; Votík, 995). Kombinace se třídí podle: herního prostoru (křídelní, středem hřiště, aj.), hráčské funkce (kombinace útočníka, záložníka, obránce), počtu hráčů bezprostředně zapojených v kombinačním řešení, dílčích etap útočné fáze hry (při zakládání útoku, vedení a zakončování), charakteru systému hry (kombinace rychlého, postupného a kombinovaného útoku), početního poměru útočníků a obránců v herní situaci (podčíslení, přečíslení). (Buzek, 98, Votík, 995; Caudr, )... Kombinace založené na přihrávce Jsou charakterizovány směrem, vzdáleností a rychlostí. Dělí se na kombinace založené na (Buzek, 98; Votík, 995): kolmé přihrávce s cílem vytvořit přečíslení v křídelním prostoru, kolmé přihrávce do pokutového území, na zpětné finální přihrávce od brankové čáry, dlouhé přihrávce s cílem přenést těžiště hry, šikmé přihrávce s cílem založit útok brankářem přes krajního obránce... Kombinace založené na přihraj a běž Jsou charakteristické dvěma na sebe navazujícími přihrávkami, které jsou uskutečněny dvěma hráči. Vzniká tzv. trojúhelník. Nejčastěji se využívají ve zhuštěném prostoru a před pokutovým územím. 4

Dělí se na kombinace (Buzek, 98; Votík 995): s cílem vytvořit střeleckou situaci v prostoru poutového území, při řešení herní situace :...3 Kombinace založené na výměně místa Podstatou je taková výměna míst mezi hráči, při níž hráč s míčem a hráč bez míče získají výhodné postavení pro další činnost s míčem. Kombinace obsahuje výběr místa, vedení míče a přihrávání. Důležité je zde prostorové vnímání dané herní situace. Dělení na kombinace (Buzek, 98; Votík 995): s cílem uvolnit se do křídelního prostoru pro přihrávku, bez míče s cílem uvolnit křídelní prostor pro řešení herní situace kombinací založenou na přihrávce, do hloubky s cílem uvolnit prostor a proniknout k brankové čáře, do šířky s cílem uvolnit se z osobního obsazení a vytvořit volný prostor pro následnou činnost..3 Základní fáze hry (subfáze hry) Rozčleňují se dle Borbélyho () na otvírání hry (zakládání), mezihru (vedení) a finalizaci (zakončení) hry (Caudr, ). Otvírání hry první část akce, začíná ziskem míče. Cílem je vytvářet optimální prostorové podmínky pro vedení útočné akce. Pro ofenzivu je rozhodující schopnost mužstva přepnout, v co největším počtu hráčů a v co nejkratším čase, z obrany do útoku. Kritická místa: změna rozestavení pro ofenzivu, aktivita ofenzivních hráčů v okolí míče, mentální přepnutí na útočnou fázi. Mezihra plynulé pokračování otvírání hry. Jejím cílem je jednak přenést těžiště hry do útočné zóny, ale také vytvářet výhodné podmínky pro finalizaci útočné akce. Mezihra zahrnuje především kombinační schémata a varianty řešení vedení útočných akcí. Finalizace rozhodující část útočné fáze. Je ovlivněna hráčskou kvalitou a automatizmy získanými z nácviku útočných činností a kombinací. 5

.4 Základní principy ofenzivní hry Borbély () definoval několik principů, které je třeba dodržovat při ofenzivní části hry, pro vytváření a aplikaci kombinačních schémat: ) Princip hloubky (dominantně souvisí s prostorem): Jedná se o vertikální roztáhnutí herního prostoru směrem k soupeřově brance. ) Princip šířky (prostor): zvětšuje příčné dimenze reálného i aktivního herního prostoru. Vzdálenosti mezi jednotlivými bránícími hráči se zvětšují a tím se zvětšuje prostor pro prosazení se útočících hráčů. Zvětšení ofenzivní šířky se může dosáhnout i dočasné změny směru útočení, resp. přenesení hry na slabou stranu. 3) Princip časování (čas, prostor, pohyb, míč): znamená uspořádání herních činností hráčů z časoprostorového hlediska. Jde o optimalizaci průběhu nasazování herních aktivit jednotlivých hráčů, tak i o koordinaci jejich průběhu a vzájemného propojení při součinnosti hráčů participujících na konkrétním herním aktu. 4) Princip herních dominant (míč, prostor): představuje důraz herních dominant jistoty, variability, kreativity a improvizace, ve vztahu k aktuálnímu prostorovému umístění probíhající útočné fáze hry. 5) Princip triangulace (hráči, prostor): tvoří základ efektivního rozestavení při vedení útoku. Je důležité, aby možní adepti přihrávky byli rozestaveni do kosočtverce (resp. v dvojitých trojúhelnících). ) Princip kompaktnosti (míč, prostor, hráči): spočívá v zapojení co největšího počtu hráčů v těžišti hry i mimo něj. Požaduje zachování takové vzdálenosti rozestavení hráčů, aby se dokázali aktivně zapojit. 7) Princip přečíslení (hráči, pohyb, prostor): představuje vytvoření dočasné početní převahy prostřednictvím účelných pohybových manévrů útočících hráčů (např. tandemy), anebo úspěšným zvládnutím situace x. 8) Princip hloubkové ofenzivy (čas, prostor, pohyb, míč): souvisí se způsobem vedení útočné fáze hry, s tendencí upřednostňovat vertikální směr útoku s minimalizováním šířkových přihrávek, protože ty akce zpomalují (Caudr, ).

.5 Základní prostředky ofenzivní hry Borbély () navazuje na principy hry a uvádí, že principy vytváří rámec pro využití ofenzivních prostředků hry. Prostředky hry definoval tímto způsobem: ) Pohybové manévry: otvírání a zavírání prostoru, vbíhání zpoza hráče, křižování, diagonální náběhy, šířkový pohyb, odpoutávající pohyby (výběr místa), pohybové nástupy, dále uvádí základní kroky, které souvisí s ofenzivní hrou v prostoru: a) pohybovým manévrem vytvořit prostor pro vedení útočné akce, b) uvolněný prostor vyplnit vběhnutím spoluhráče (čtení a chápání hry), c) umístit těžiště hry do vytvořeného prostoru, d) vykonat smysluplnou herní činnost v tomto prostoru. ) Hloubkové přihrávky: umožňují mužstvu získat ofenzivní hloubku. Tímto se zvětšuje aktivní herní prostor. 3) Diagonální přihrávky: umožňují mužstvu rychle získat prostor a vytvořit šířku útoku, která nutí soupeře roztáhnout rozestavení na obranné linii. 4) Držení míče: představuje plynulý sled přihrávek ve všech směrech. pro úspěšné držení míče je důležité: a) roztahování herního prostoru, b) otvírání se pro přihrávku a nabízení se do hry ve všech směrech c) změna rytmu hry: krátká dlouhá (diagonální) přihrávka, d) uplatňování hry na méně dotyků, vyhodnocování, kdy hru zrychlit, případně, držet míč, neukvapovat se ve volných prostorech, e) vzájemná komunikace hráčů se specifickými pokyny (čas, za tebou, podrž). 5) Změna rytmu hry: znamená účelnou a pragmatickou změnu rychlosti a způsobu vedení útoku. ) Nabízení se do hry: specifickým prostředkem v rámci nabízení se, je tzv. otvírání se vůči přihrávce, který umožní hráči s míčem realizovat bezpečnou přihrávku, pohybovým manévrem útočníků představuje tzv. Lpohyb útočníka, který je kombinací šířkového pohybového manévru a hloubkovodiagonálního nástupu za obrannou linii, 7

vystoupení z defenzivního dosahu (obsazení) soupeře klamavým pohybem anebo odbíhajícím či odpoutávajícím manévrem. 7) Přenášení hry: představuje přemístění těžiště hry za účelem umístění hry do defenzivně méně obsazeného prostoru (Caudr, ).. Herní výkon.. Individuální herní výkon Pro pochopení dané problematiky je třeba osvětlit základní termíny: herní výkon, herní výkonnost (způsobilost hráčů participovat v ději utkání), faktory determinanty sportovního výkonu. Herní výkon charakterizujeme jako aktuální projev specializovaných předpokladů hráčů (jako výsledek adaptace) v herních činnostech zaměřených na řešení herních úkolů v ději utkání. Výkon je souborem komponent, tzn., že jde o integrovaný projev mnoha tělesných a psychických funkcí hráče (Buzek, 7). Herní výkonnost chápeme jako schopnost hráče podávat herní výkon opakovaně, v delším časovém úseku na poměrně stabilní úrovni. Poznání obsahu herního výkonu, resp. specifikace požadavků, vede ke zvyšování herní výkonnosti. Buzek (7) uvádí, že IHV je projevem určitého stupně způsobilosti k účasti v utkání, daný určitým souborem předpokladů, determinován určitým souborem faktorů, které jsou určitým způsobem uspořádány v určitých vztazích. Herní dovednost je postavena na komplexu výkonových předpokladů, určujících složek (determinant) pomocí nich reaguje hráč na požadavky a proměnlivý děj v utkání (Buzek, 7). Fajfer (5) píše, že IHV je zvláštní druh určitého výkonu v průběhu utkání. Projevuje se schopnostmi individuálně nebo kolektivně řešit herní situace s využitím kondičních, technických, taktických a psychických předpokladů hráče (Dobrý, 988).... Faktory determinanty herního výkonu Teorie sportovního tréninku interpretuje sportovní výkon jako vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Dovalil (), Grosser (99), Fajfer (5) píší o faktorech sportovního 8

výkonu. Buzek (7), Dobrý (988), Fajfer (5) prezentují determinanty sportovního výkonu. Faktory sportovního výkonu Dovalil () chápe faktory jako relativně samostatné součásti sportovních výkonů, vycházejících ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonu. Jejich společným podstatným znakem je to, že jsou trénovatelné, tj. ovlivnitelné tréninkem, nebo se na ně bere zřetel při výběru talentovaných jedinců. Grosser (99) krom dříve uvedených faktorů (technika, psychika, taktika, kondice, uvádí: podmiňující podmínky (talent, somatotyp, zdraví), vnější podmínky (rodina, zaměstnání, trenér, prostředí, soutěže, materiální prostředky). Determinanty sportovního výkonu Mezi určující předpoklady (podstatné faktory), které umožňují hráči rozvíjet IHV i rozvíjet způsobilost podílet se na THV patří determinanty biomechanické, psychické a bioenergetické. Biomechanické determinanty Výsledný pohyb při realizaci jakékoliv herní činnosti není pouze výsledkem kontrakce jednotlivých svalů. Je to výsledek jasné interakce četných svalových skupin a různého využití vynaložených sil, které působí na stabilitu a lokomoci hráče i na manipulaci hráče s míčem. Pohyby realizující herní činnosti jednotlivce jsou produktem celé hybné soustavy, fungující podle principu koordinace podle něhož se z určitého počtu svalů aktivuje při stejném pohybovém úkolu vždy stejná kombinace svalů ve stejném konstantním sledu. Hovoří se o tzv. dynamickém stereotypu (pohybový návyk), který se považuje za dočasně neměnnou soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů, vznikajících na základě stereotypně se opakujících podnětů (Dobrý, 988). Psychické determinanty herního výkonu Působnost psychické složky na herní výkon je prvotně dána osobností hráče, jeho genetickými danostmi, psychickými vlastnostmi a schopnostmi, které určitým způsobem regulují úroveň psychických procesů, ovlivňují aktuální psychický stav, což se promítá následně do herního výkonu (Buzek, 7). 9

Psychická determinace herního výkonu, která může působit i jako deformační faktor, je podmíněna jak individuálními předpoklady (vnitřní dispozice), tak situačněvnějšími podmínkami pro výkon (Buzek, 7). Psychická složka v průběhu herního výkonu zahrnuje jednotu poznávacích (kognitivních), motivačních, emočních a volních procesů, které mají svůj komplexní výraz v herních dovednostech realizovaných v ději utkání (Buzek, 7). Poznávací (kognitivní) procesy Slouží v průběhu utkání k činnostní regulaci chování hráče v konkrétní herní situaci. Percepce (vnímání herních podnětů) V souvislosti s percepcí se často mluví o umění vidět hřiště, jde o komplexní percepční schopnost vnímání reality herního děje, pohyblivých i statických objektů s kognitivním pochopením (Buzek, 7) Pozornost Je chápaná jako zaměřenost a soustředěnost kognitivních funkcí na ohraničený děj, objekt, situaci (Slepička, ). Rozlišuje se na distribuční (rozdělení pozornosti na více objektů) a koncentrační (soustředění na určitý okruh podnětů); (Buzek, 7; Slepička, ). Je důležité, že uvedené formy jsou trénovatelné, tzn., že je lze vhodnými cvičeními zlepšovat. Trenér by měl naučit hráče vnímat herní prostor, číst pohyb v prostoru a pohybovat se v prostoru. Získat situačně taktické povědomí o herním prostoru (Buzek, 7). Procesy myšlení Nejen ve školních lavicích, ale i na hřišti a to jak při tréninku tak zápasech je třeba rozvíjet myšlení. Hlavním požadavkem na myšlení je rychlost. Požadavku rychlosti je vycházeno vstříc budováním kognitivních map, tj. přípravou řešení pro určité typy situací.

Sportovní psychologie nejčastěji hovoří o dvou konceptech: o pohybové a herní inteligenci. Pohybová inteligence Uvádí se (Slepička, ), že je převážně vrozená a je faktorem sportovního nadání (přirozený talent). Jejími hlavními součástmi jsou: o reaktibilita (schopnost rychle nacházet pohybová řešení), o kinestéze (schopnost opakovat pohyby se stejnými parametry), diferenciační schopnost (oblast svalového úsilí), o motorická docilita (schopnost rychlého a přesného osvojení pohybu), Hráčská inteligence Jde o relativně vzácnou schopnost herního myšlení, která spočívá v nalezení nejlepší varianty řešení stávajícího herního úkolu a získání spoluhráčů pro uskutečnění této varianty (Slepička, ). Hlavní součástí hráčské inteligence jsou (Slepička, ): pohybová inteligence, umění vidět pole čtení hry (schopnost senzorická, anticipační), kreativita herní překvapivé řešení herních situací. Buzek (7) píše o originalitě schopnosti vytvářet řešení, která jsou neobvyklá, málo běžná. sociální dominance (schopnost vnuknout spoluhráčům vlastní variantu řešení). Buzek (7) píše o flexibilitě schopnosti vytvářet různorodá řešení, nelpět na stereotypních. Anticipace čtení hry (předvídání, reagování s časovým předstihem) Je důležitou součástí herního výkonu. Zkušenější hráči disponují lepší anticipační schopností, protože uplatňují efektivnější pozorovací strategii a jsou schopni pochopit významné vztahy mezi anticipačními informacemi a následnou akcí (Buzek, 7). Je založena na zkušenostech, znalosti vzorových řešení (modelovaný trénink), znalosti návyků soupeře (pozorování) i konstrukci herních vědomostí (Buzek, 7). Na závěr bychom se vrátili k podstatě znalosti herního výkonu. Strukturální pochopení podstaty IHV a THV, jeho jednotlivých faktorů, determinant, umožní trenérovi pozorovat, popisovat a hodnotit výkon, následně konkretizovat obsah

tréninkového procesu a formulovat cíle, reálně dosažitelné jednotlivcem a celým týmem (Buzek, 7)... Týmový herní výkon Podle Dobrého (988) představuje družstvo v kolektivních sportovních hrách sociální skupinu výjimečnou tím, že společná činnost všech jednotlivců vyúsťuje jako týmový herní výkon v utkání. Süss () charakterizuje týmový herní výkon jako otevřený systém tvořený subsystémy individuálního herního výkonu s jejich vzájemnými vztahy. Důležitý je pohled nejen na kvantitu v jednotlivých individuálních herních výkonech, ale zejména na kvalitu jednotlivých vztahů mezi danými prvky a jejich vnitřních vlastností. Votík (5) uvádí, že týmový herní výkon je sice podmíněn individuálními herními výkony všech členů mužstva, ale není jejich pouhým souhrnem. Individuální výkony se navzájem doplňují, propojují, kompenzují a podléhají také vzájemnému regulačnímu působení. Stejně jako individuální herní výkon má i týmový herní výkon své determinanty, které působí při rozvoji herního výkonu v tréninkovém procesu i v utkání. Jsou jimi sociálněpsychologické determinanty a činnostní determinanty: Sociálněpsychologické jedná se o problematiku celého družstva, vztahy mezi trenérem a hráči. Je známo, že špatné vztahy uvnitř týmů mohou snižovat herní výkon hráčů. Činnostní determinanty herní výkon je založen na individuálních herních výkonech, ale nelze ho chápat jako pouhou sumu individuálních výkonů. To znamená, že ostatní hráči v poli mohou vyzvednout herní výkon jednoho hráče. Mezi činnostní determinanty patří: a) činnostní koheze v týmovém výkonu do této části patří soudržnost, spolupráce, souhra hráčů a soulad vztahů mezi hráči při činnosti v průběhu utkání. Mezi základní podmínky pro rozvoj koheze patří: srozumitelně formulovat výkonné cíle, vytvářet herní systém, vymezit hráčům herní role apod. b) činnostní participace hráčů na týmovém výkonu znamená, kolik hráčů se podílí na celém výkonu družstva. Tento jev je platný pro začátečníky, ale i pro vrcholové hráče.

Právě na vyšších výkonnostních úrovních vyžaduje participace kvalitní zvládnutí herních činností jednotlivců (Dobrý, 988). Podle Votíka () při týmovém herním výkonu družstva sledujeme: rozestavení mužstva, systémy hry uplatněné v obranné, útočné fázi hry, standardní situace a signály, využití celé hrací plochy, plynulost souhry, jak dlouho mužstvo udrží míč pod svou kontrolou, kde a jak ztratí míč atd..7 Charakteristika reprezentačního týmu Španělska V současnosti je Španělsko úřadujícím Mistrem světa a Evropy. Jeho absolutní nadvláda trvá od července 8, kdy vyhrálo Mistrovství Evropy v Rakousku a Švýcarsku, a dostalo se na první místo žebříčku FIFA pro nejlepší světový mužský reprezentační tým, jako šestý celek v historii. Mezi listopadem a červnem 9 neprohrála španělská reprezentace 35 zápasů v řadě. Protože jsme se v diplomové práci zaměřili i na statistiky hráčů: kdo byl nejčastějším distributorem finální přihrávky (a jeho hráčská funkce) a kdo jejím příjemcem, tedy střelcem, musíme uvést i seznam hráčů, které trenér španělské reprezentace na turnaj nominoval (viz tab. č. ). Právě optimální složení týmu je důležitým předpokladem k úspěšné účasti na turnaji. 3

Tab. č. Soupiska týmu na Euro Číslo 3 Číslo 3 4 5 5 7 8 Číslo 8 4 Číslo 7 9 3 9 Trenér Vicente del Bosque Brankáři Jméno Počet utkání Iker Casillas Víctor Valdés Pepe Reina Obránci Jméno Počet utkání Raúl Albiol Gerard Piqué Javi Martínez Juanfran Sergio Ramos Álvaro Arbeloa Jordi Alba Záložníci Jméno Počet utkání Andrés Iniesta Xavi Hernández Cesc Fabregas Xabi Alonso Sergio Busquets Santi Cazorla David Silva Jesús Navas 3 Útočníci Jméno Počet utkání Pedro Rodríguez 3 Fernando Torres 5 Álvaro Negredo Juan Mata Fernando Llorente Góly Góly Góly Góly 3 4

Cesta turnajem Španělska Je zajímavé, že se oba finalisté sešli již v základní skupině C. Zatímco první utkání skončilo nerozhodně, druhé finálové, již jasně ovládli Španělé. Tab. č. Přehled utkání Španělska Španělsko Datum Základní skupina Utkání.. Španělsko Itálie : 4.. Španělsko Irsko 4: 8.. Chorvatsko Španělsko : Výsledek Čtvrtfinále 3.. Španělsko Francie : Semifinále 7.. Portugalsko Španělsko :pen Finále.7. Španělsko Itálie 4: V příloze č. přikládáme statistiky z jednotlivých utkání, aby bylo možné, udělat si obrázek o vývoji hry. U každého zápasového přehledu je uvedena i základní sestava sledovaného mužstva. Základním herním rozestavením Španělů bylo 433..8 Charakteristika reprezentačního týmu Itálie Když se podíváme do historie umístění na velkých turnajích (MS, ME) byla italská reprezentace úspěšnější než ta španělská. I ona se může pochlubit nedávnými velkými úspěchy. V roce se Italové stali Mistry světa a na letošním Mistrovství Evropy skončili druzí právě za Španěly. V žebříčku FIFA figurují na. místě. Také u italské reprezentace uvádíme přehledný seznam hráčů podle jejich hráčských funkcí, doplněný o počet utkání odehraných na turnaji a vstřelené góly (viz tab. č. 3). 5

Tab. č. 3 Soupiska týmu na EURO Číslo 4 Číslo 3 4 7 5 9 Číslo 5 8 Trenér Cesare Prandelli Brankáři Jméno Počet utkání Gianluigi Buffon Salvatore Sirigu Morgan De Sanctis Obránci Jméno Počet utkání Christian Maggio 3 Giorgio Chiellini 5 Angelo Ogbonna Federico Balzaretti 4 Ignazio Abate 3 Andrea Barzagli 4 Leonardo Bonucci Záložníci Jméno Počet utkání Thiago Motta 5 Claudio Marchisio 3 Emanuele Giaccherini Daniele De Rossi 8 3 Riccardo Montolivo 4 Andrea Pirlo Alessandro Diamanti 3 Antonio Nocerino Útočníci Jméno Počet utkání Mario Balotelli Antonio Cassano Antonio Di Natale 5 Fabio Borini Sebastian Giovinco Číslo 9 7 Góly Góly Góly Góly 3 Cesta turnajem Itálie Jak už jsme se zmínili u charakteristiky španělského týmu, oba týmy se potkaly již v základní skupině, kde proti sobě sehrály hned první utkání. To skončilo nerozhodně. Reprezentace Itálie postoupila do čtvrtfinále z druhého místa. Nakonec Itálie, stejně jako ve skupině, skončila za Španělskem na celkovém druhém místě (viz tab. č. 4).

Tab. č. 4 Přehled utkání Itálie Datum.. 4.. 8.. 4.. 8...7. Itálie Základní skupina Utkání Španělsko Itálie Itálie Chorvatsko Itálie Irsko Čtvrtfinále Anglie Itálie Semifinále Německo Itálie Finále Španělsko Itálie Výsledek : : : :pen : 4: 7

3. METODICKÁ ČÁST 3. Cíle a úkoly práce 3.. Cíle práce Cílem diplomové práce je analyzovat všechny střelecké pokusy ze hry (bez standardních situací) u finalistů ve všech jejich zápasech na Mistrovství Evropy v Polsku a Ukrajině. Zároveň sledovat a statisticky vyjádřit pomocí tabulek a grafů další činnosti předcházející samotnému zakončení, jako jsou například způsob vedení útoku, počet zapojených hráčů, počet přihrávek, prostor finální přihrávky, prostor, ve kterém došlo ke střele, úspěšnost střelby, její provedení, ale i kdo zakončoval a kdo přihrával apod. Následně u obou týmů provést komparaci a najít v jejich hře analogické situace vedoucí k zakončení, jejich grafické zachycení a vytvoření aplikací do tréninkového procesu ve formě modelových situací, které budou začleněny do metodickoorganizačních forem. 3.. Úkoly práce: ) získání dostupných materiálů odborné knihy, elektronické informační zdroje, závěrečné práce při UK FTVS, ) získání elektronických zdrojů (internetové zdroje se záznamy jednotlivých utkání), 3) nepřímé pozorování vybraných utkání, 4) zaznamenávání kvantitativních ukazatelů (dat) do předem připravených formulářů, 5) analýza vybraných materiálů (sběr dat), ) grafické znázornění získaných dat (grafy, tabulky), 7) grafické znázornění analogických herních situací a jejich popis, 8) aplikace výsledků analýzy do praxe: vytvoření modelových situací ve formě tréninkových cvičení s metodickým popisem a grafickým znázorněním. 8

3. Hypotézy ) Předpokládám, že mužstvo Španělska bude nejčastěji zakončovat po postupném útoku. ) Předpokládám, že tým Itálie bude nejčastěji zakončovat po rychlém protiútoku. 3) Předpokládám, že nejčastější způsob střelby je pravou nohou a prvním dotykem. 4) Předpokládám, že nejčastější prostor finální přihrávky byl kolem pokutového území. 5) Předpokládám, že převažovala střelba uvnitř pokutového území. 3.3 Teorie výzkumu 3.3. Kvantitativní výzkum Kvantitativní výzkum zahrnuje pozorování a numerické zachycení určitých událostí spojených s odpovídajícím statistickým zpracováním, s tabulkovým (grafickým) znázorněním a s odbornou interpretací. Je založen na datech získaných různým měřením. Některé údaje jsou snadno zjistitelné, jiné vyžadují složité laboratorní přístroje a početné štáby odborně vzdělaných pracovníků a pro praktika jsou nedostupné (Dobrý, 999). Podle Hendla (999) je kvantitativní výzkum založen na ověřování platnosti teorií, konstruovaných pomocí konceptů a měřených čísly (pomocí operacionalizace a strukturovaným dotazováním nebo pozorováním a měřením), analyzované vzápětí pomocí statistických procedur s cílem zjistit, zda prediktivní zobecnění teorie je opravdu pravdivé. 3.3. Nepřímé pozorování Metoda nepřímého pozorování má své výhody a nevýhody pro kvalitu získaných údajů. Výhodu nepřímého pozorování z DVD nosičů či jako v našem případě z internetových zdrojů, vidí v umožnění hodnocení herních systémů bez časového stresu a jiných rušivých faktorů prostředí. Tato metoda navíc umožňuje opakované pozorování a zpomalování stejných sekvencí. Další výhodou je zabránění poklesu pozornosti a celkové únavy na kognitivní výkon pozorovatele. Naopak nevýhodou nepřímého pozorování z DVD nosičů a internetových zdrojů je, že nejde zachytit pohyb a činnost všech hráčů na celé ploše a je tak možné částečné zkreslení (Psotta, 3). 9

Dále uvádí, že toto systematické pozorování pohybové aktivity je výzkumem deskriptivním a jednou z metod hodnocení lidského pohybu. Metoda je široce použitelná, jelikož předmětem pozorování může být hráč nebo celé mužstvo. Hendl (5) k pozorování říká, že se jedná o snahu zajistit, co se skutečně děje, a také že je samozřejmou součástí mnoha výzkumných akcí kvalitativního charakteru. 3.3.3 Kvalitativní výzkum V sociálních vědách se pojem kvalitativní výzkum označuje jako výzkum, který se zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Podle jiných kritérií může být jako kvalitativní výzkum označován takový výzkum, který neužívá statistických metod a technik. V tomto pojetí je v opozici k výzkumu kvantitativnímu (zdroj 9). Používají se relativně málo standardizované metody získávání dat. Hlavním instrumentem je výzkumník sám. Data se induktivně analyzují a interpretují. Kvalitativní výzkumník nesestavuje ze získaných dat skládanku, jejíž konečný tvar zná, spíše konstruuje obraz, který získává kontury v průběhu sběru a poznávání jeho částí. Výzkumník ve svém hledání významů a snaze pochopit aktuální dění, vytváří podrobný popis toho, co pozoroval a zaznamenal. Snaží se nevynechat nic, co by pomohlo vyjasnit situaci. 3.4 Metodika sběru a analýzy dat Samotnému sběru dat předcházelo sledování utkání Mistrovství Evropy v přímých televizních přenosech. Získali jsme tak představu o všech týmech na turnaji a mohli si tak vybrat nejvhodnější kandidáty pro náš výzkum. Nakonec jsme se rozhodli pro oba finalisty Mistrovství Evropy, tedy Španělsko a Itálii, i z důvodu počtu utkání, který nám zajišťoval dostatečné množství dat k jejich analyzování. Následně jsme je podrobně nepřímo pozorovali (nepřímé pozorování, viz dále) pomocí dostupných internetových zdrojů se záznamy utkání. Celkem jsme analyzovali výkony Itálie a Španělska shodně v šesti utkáních (dohromady ), ale mohli jsme sledovat pouze deset z nich, protože se oba soupeři potkali již ve skupině a pak samozřejmě v samotném finále. 3

Během tohoto pozorování jsme již zaznamenávali jednotlivé kvantitativní ukazatele (data) do předem připravených formulářů a zjednodušeně je graficky znázorňovali pro pozdější rychlejší nalezení analogických situací u obou týmů. Po sledování všech utkání následovala analýza zaznamenaných kvantitativních dat (kvantitativní výzkum, viz dále), vytvoření tabulek a grafů a poté kvalitativní výzkum a grafické znázornění analogických útočných situací zakončených střelbou, popsání kritických míst. 3.4. Sledované zápasy Reprezentace Itálie ) Španělsko Itálie;.., EURO, základní skupina C ) Itálie Chorvatsko; 4.., EURO, základní skupina C 3) Itálie Irsko; 8.., EURO, základní skupina C 4) Anglie Itálie; 4.., EURO, čtvrtfinále 5) Německo Itálie; 8.., EURO, semifinále ) Španělsko Itálie;. 7., EURO, finále Reprezentace Španělska ) Španělsko Itálie;.., EURO, základní skupina C ) Španělsko Irsko; 4.., EURO, základní skupina C 3) Chorvatsko Španělsko; 8.., EURO, základní skupina C 4) Španělsko Francie; 3.., EURO, čtvrtfinále 5) Portugalsko Španělsko; 7.., EURO, semifinále ) Španělsko Itálie;. 7., EURO, finále 3

3.4. Kritéria výběru analýzy Důležité je vybrání kritérií, podle kterých následně analyzujeme jednotlivé zakončené útoky. Vybrali jsme tedy několik důležitých částí, které mají vliv na poslední část útočné fáze. Tou poslední částí je samozřejmě střelba. Střelba Střelba je herní činnost jednotlivce, která je vyvrcholením útočných herních činností. Cílem je takové usměrnění míče do branky, aby jej soupeř nemohl zneškodnit. Rozhoduje o tom, zda bude daná útočná situace úspěšná či neúspěšná. Má rozhodující význam pro výsledek utkání (Votík, 995). Během pozorování budeme analyzovat všechny útočné herní situace zakončené střelbou bez rozdílu úspěšnosti. Rozhodli jsme se z tohoto výzkumu vyřadit střely ze standardních situací (trestné kopy, pokutové kopy, rohové kopy), ale zaměřili jsme se na zakončování z tzv. otevřené hry. Jednotlivá kritéria: ) Systém útoku V této části budeme pozorovat jakým způsobem je vedena útočná akce zakončená střelbou (mimo standardních situací) a dále ji analyzovat. Rozlišujeme: postupný útok, rychlý protiútok, kombinovaný útok. U každého systému útoku se zaměřím na dobu trvání útočné akce, na počet zapojených hráčů a počet přihrávek, způsob zisku míče a prostor založení útokuk tomuto účelu jsme si rozdělili hřiště na dvanáct stejných polí (obr. č. ). 3

Obr. č. Fotbalové hřiště pro zaznamenávání prostoru založení útoku, střelby a finální přihrávky Vysvětlivky: A, A, A3 B, B, B3 obranná polovina hřiště; A, A, A3 obranné pásmo; B, B, B3 střední obranné pásmo; C, C, C3, D, D, D3 útočná polovina hřiště; C, C, C3 střední útočné pásmo; D, D, D3 útočné pásmo ) Úspěšnost střelby Důležitým ukazatelem kvality střelby je její úspěšnost (vše pouze z otevřené hry ). Proto rozlišujeme: vstřelená branka, střela na branku, střela mimo branku, zablokovaná střela. 3) Prostor střelby Úspěšnost střelby je bezpochyby závislá na prostoru zakončení, tedy vzdálenosti od branky. Můžeme tak pomocí záznamů místa střelby určit, z jakých prostorů hráči nejčastěji zakončují a jak to souvisí s její úspěšností. Pro zaznamenávání jsme si rozdělili útočnou polovinu hřiště na třináct částí (obr. č. ). 33

Obr. č. Prostor střelby 4) Způsob střelby Pro toto kritérium jsme si vytvořili dvě podskupiny. První nám udává část těla použitou při střelbě a druhá se zaměřuje na činnost hráče předcházející střelbě. Část těla: dolní končetina, hlava, jiná část těla. Činnost před střelbou: střelba. dotykem, po vedení míče hráč převzal míč a před střelou běží s míčem, po zpracování hráč si zpracoval míč a ihned vystřelil, po kličce hráč převzal míč nebo ho vedl, soupeře oklamal (obešel), tím se uvolnil a vystřelil. 5) Lateralita střelby Zde jsme rozdělili střely dolní končetinou podle použité nohy. Nejsou zde střely hlavou ani jinou částí těla. pravá dolní končetina, 34

levá dolní končetina. ) Hráčská funkce střelce Zakončující hráče rozeznáváme podle obecně známých hráčských funkcí a v samotných výsledcích přidáváme i vyhodnocení nejčastějších střelců obou týmů. obránce, záložník, útočník. 7) Hráčská funkce distributora finální přihrávky Opět jsme rozeznávali hráčské funkce a posléze i jména přihrávajících hráčů: obránce, záložník, útočník. 8) Prostor finální přihrávky Pro sledování prostoru, ze kterého putovala finální přihrávka, jsme stejně jako pro určení místa založení útoku využili obrázku hřiště rozděleného na dvanáct stejných polí (obr. č. ). 9) Provedení finální přihrávky Provedením finální přihrávky rozumíme vzdálenost, kterou míč urazí od přihrávajícího ke střelci a dále zda je to přihrávka po zemi či vzduchem: krátká přihrávka po zemi, krátká přihrávka vzduchem, středně dlouhá přihrávka po zemi, středně dlouhá přihrávka vzduchem, dlouhá přihrávka po zemi, dlouhá přihrávka vzduchem. 35

) Vyjádření všech střeleckých pokusů z hlediska času Tímto kritériem bychom chtěli zjistit, v jakých fázích utkání dochází k nejčastějším střeleckým pokusům. Utkání trvá x 45 minut, my si ho však rozfázujeme na několik časových úseků (viz níže): střelecké pokusy mezi. 5. minutou utkání, střelecké pokusy mezi. 3. minutou utkání, střelecké pokusy mezi 3. 45. minutou utkání, střelecké pokusy mezi 4.. minutou utkání, střelecké pokusy mezi. 75. minutou utkání, střelecké pokusy mezi 7. 9. minutou utkání, střelecké pokusy v nastavení druhého poločasu utkání, střelecké pokusy v prodloužení utkání. 3.5 Metodika zpracování získaných dat Pozorováním získaná data následně vyhodnotíme podle námi zvolených kritérií a zjistíme různé statistické poznatky. Výsledky vyjádříme pomocí tabulek a grafů. Díky těmto poznatkům pak budeme moci určit, které varianty oba sledované týmy volí nejčastěji, a které varianty jsou nejúčinnější. Finalisty také podrobíme kvalitativnímu výzkumu, abychom mohli určit analogické situace vyskytující se ve hře obou týmů a graficky je znázornili. 3. Metodika zpracování výsledků do praxe Po analýze všech kvantitativní dat do tabulek a grafů bude následovat jejich přenos do praxe. Budeme hledat, dle stejných údajů, analogické situace (obou týmů) útočných situací zakončených střelou, graficky je znázorníme v programu Drillbook. Na základě těchto analogických situací vytvoříme modelové situace ve formě tréninkových cvičení s metodickým popisem a grafickým znázorněním (opět v Drillbooku). 3

4. VÝSLEDKY 4. Výsledky kvantitativního výzkumu Španělsko vstřelilo na turnaji branek v utkáních, z toho tedy plyne průměr dvou branek na zápas. Pouze góly padly ze standardních situací (penalta, rohový kop), zbylých vstřelili Španělé z otevřené hry, což dělá 84%. Celkově zaznamenali 8 střeleckých pokusů (opět bez standardních situací), průměrně 4 střel na jedno utkání, 8, střely na jeden gól. Itálie zaznamenala o polovinu branek méně než Španělsko. V průměru branka na utkání. Ze standardních situací (x rohový kop a přímý volný kop) vstřelili 3 góly, 5% ze všech branek. Na jedno utkání připadá průměrně 3 střel (pouze z otevřené hry ) a 7 střeleckých pokusů z celkových 8 na gól. 4.. Systém útoků Nejdříve je nutné si vytýčit, jak jsme posuzovali jednotlivé systémy útoků. Postupný útok útok založený na vyšším počtu přihrávek s mírným postupem vpřed, zapojení většího počtu hráčů, delší doba trvání akce nebo odražený míč po střele či přihrávce a rozehraný rohový kop, kdy následovaly 3 přihrávky a zakončení z větší vzdálenosti. Zformovaná obrana soupeře. Rychlý protiútok přímočará akce, nízký počet přihrávek převážně směrem vpřed, kratší doba trvání, menší počet zapojených hráčů. Nezformovaná obrana soupeře. Kombinovaný útok kombinace obojího. Pokud akce začala jako postupný útok a pokračovala jako rychlý protiútok nebo naopak. Když si hráči opakovaně přihrávali na kratší vzdálenost spíše do šířky a poté vyslali dlouhou kolmici vpřed na nabíhajícího útočníka (útočícího hráče) a ten akci zakončil (nebo naopak). Na grafu č. je znázorněna četnost jednotlivých systémů útoků zakončených střelbou a jejich procentuální vyjádření a zároveň i komparace těchto hodnot u obou týmů. Nejčastěji byl ve hře shodně zastoupen postupný útok, na jehož konci dokázali Španělé vystřelit 4x (55%), vstřelili z něho 4 branky. Italové zakončili postupný útok 5x (4%), dosáhli gólu. 37

Druhým nejobvyklejším útokem byl rychlý protiútok. Tím byla ohrožena branka soupeře následovně: Španělsko x (7%) z toho 3 vstřelené branky, Itálie 8x (3%), z toho gól. Nejméně využívaným systémem útoku se stal kombinovaný útok. Španělé ho k zakončení využili 4x (8%), Italové x (3%). Vstřelit gól se z něj podařilo pouze týmu Španělska, x. Výše jsme uvedli, že celkový počet střeleckých pokusů byl 8:8 pro Španěly, což se neshoduje s počtem útoků 77:78. Je to kvůli dorážkám původních střel, které jsme do systémů útoků nezapočítávali (5 dorážek Španělska, Itálie). 5 45 Srovnání systémů útoku 9% 4 8% 4 35 7% 3 % 5 5% PÚ Itálie četnost RPÚ systémyitálie hryprocenta Španělsko četnost 4 % 8% 5 3% 3% 8 3% 4% 7% 5 55% 4% četnost systémů % 5 % % KÚ Španělsko procenta Graf č. Srovnání systémů útoku Vysvětlivky: PÚ postupný útok; RPÚ rychlý protiútok;kú kombinovaný útok Jak jsme uvedli v metodické části práce, analyzovali jsme útoky z hlediska doby trvání akce (od zisku míče k zakončení), počtu přihrávek, počtu zapojených hráčů (museli se dotknout míče), způsobu založení útoku a v jakém prostoru. 4... Postupný útok Doba trvání zde jsme měřili čas, po který probíhala útočná akce (od zisku míče po zakončení). Zařazovali jsme sem i situace, kdy hráči získali odražený míč a po cca dvou přihrávkách do stran či zpět následovala střela. 38

U Italů se celkem 39 postupných útoků vešlo do intervalu 5 4 s, což činí 78%. U Španělů ve stejném časovém rozmezí (5%). Nejvíce postupných útoků 9, zaznamenali v rozmezí 3 34 s. Doba trvání postupného útoku četnost daného intervalu Itálie 9 8 7 7 5 4 4 3 Španělsko 3 3 3 5 5 5 3 35 4 45 5 55 5 4 9 4 9 4 9 34 39 44 49 54 59 4 9 časový interval (s) Graf č. Doba trvání postupného útoku Počet přihrávek hráči Itálie si při postupných útocích nejčastěji vyměnili 4 přihrávek, a to v 5 případech, 3 ve 4 a 7 9 přihrávek ve případech. Fotbalisté Španělska si přihráli nejvíce 4 x v útocích a x v 9 a 3 5x v 8 akcích. 39

4 četnost přihrávek 5 4 Španělsko Počet přihrávek postupného útoku Itálie 8 9 4 8 4 3 4 7 3 9 3 9 5 8 a více počet přihrávek Graf č. 3 Počet přihrávek postupného útoku Počet zapojených hráčů u Italů se na útocích podíleli nejčastěji 4 hráči 3x (%) a 8 hráčů x (%). U Španělů 5 hráčů 8x (9%) a 9 hráčů 7x (7%). U obou mužstev si ve dvou případech vyměnilo míč všech hráčů. Počet zapojených hráčů v systému postupného útoku 4 četnost zapojení 3 8 8 7 4 5 5 3 4 7 5 4 3 5 3 7 8 počet zapojených hráčů Graf č. 4 Počet zapojených hráčů v systému postupného útoku 4 9 Španělsko Itálie

4... Rychlý protiútok Doba trvání rychlý protiútok použili hráči italské reprezentace 8x a z toho v četnost daného intervalu případech trval 9 s (5%). Španělé zaútočili 9x v rozmezí 5 8 s (43%). Doba trvání rychlého protiútoku 5 4,5 4 3,5 3,5,5,5 5 5 Španělsko Itálie 5 4 4 3 3 5 7 9 3 5 7 9 4 8 4 8 časový interval (s) Graf č. 5 Doba trvání rychlého protiútoku Počet přihrávek Italům stačila k zakončení (od zisku míče) v 7 případech pouze přihrávka, 4x dokonce zakončoval sám hráč, který získal míč. U Španělska byla vyrovnaná statistika u a přihrávek po 5 případech. Počet přihrávek rychlého protiútoku 8 7 četnost přihrávek 5 5 4 5 4 3 4 4 3 Itálie 7 Španělsko 3 počet přihrávek Graf č. Počet přihrávek rychlého protiútoku 4 4 5

Počet zapojených hráčů u obou týmů se nejčastěji zapojovali 3 hráči v 8 útocích Španělska a v 7 Italů. Poté byli nejvíce zapojeni hráči a 4. Počet zapojených hráčů v systému rychlého protiútoku 8 8 7 7 četnost zapojení 5 5 4 4 3 4 3 3 3 4 5 7 Španělsko počet zapojených hráčů Itálie Graf č. 7 Počet zapojených hráčů v systému rychlého protiútoku 4...3 Kombinovaný útok Doba trvání kombinovaný útok Španělska trval nejčastěji 4s x (43%), x dokonce 45 49 s. U Italů shodně po 3 případech 4 s a 5 9 s (po 3%). Doba trvání kombinovaného útoku četnost daného intervalu Španělsko Itálie 5 4 3 3 3 5 5 5 3 35 4 45 4 9 4 9 4 9 34 39 44 49 časový interval (s) Graf č. 8 Doba trvání kombinovaného protiútoku 4

Počet přihrávek tato statistika byla u hráčů Itálie celkem vyrovnaná, ke kombinovaným útokům využívali 9 přihrávek. Španělé si přihrávali v 7 případech 4 x. Při dvou útocích dokonce 3 5x. Počet přihrávek kombinovaného útoku 8 četnost přihrávek 7 Španělsko Itálie 7 5 4 4 3 3 3 3 4 7 3 3 9 5 počet přihrávek Graf č. 9 Počet přihrávek kombinovaného útoku Počet zapojených hráčů v tomto systému Italové využili a 7 hráčů shodně ve 3 situacích, při kombinovaném útoku Španělska převažovalo fotbalistů 4x. Počet zapojených hráčů v systému kombinovaného protiútoku 4 4 3,5 četnost zapojení 3 3,5,5,5 3 3 4 5 počet zapojených hráčů 7 8 Španělsko Graf č. Počet zapojených hráčů v systému kombinovaného protiútoku 43 9 Itálie

4.. Prostor založení útoků Do obrázku č. 3 jsme zaznamenávali, ve kterém prostoru došlo k založení útoku. Vyplývá z něj, že Španělé dokázali celkem ve 3 případech (%) založit útok ve své poslední útočné čtvrtině hřiště prostor D, D a D3, zatímco Italové ani jednou. Je to dáno represinkem španělských hráčů, kteří ihned po ztrátě míče napadají soupeře a často se jim podaří získat míč zpět ještě v okolí branky soupeře. Celkem získali Španělé míč na útočné polovině soupeře ve 4 situacích (5%), tedy ve více jak polovině útočných akcích zakončených střelbou, Italové pouze x (%). Nejvíce založených útočných akcí si připsali ve své poslední obranné čtvrtině hřiště 5 (3%), z toho 7x v prostoru A. Obr. č. 3 Prostor založení útoku Vysvětlivky: A, A, A3 B, B, B3 obranná polovina hřiště; A, A, A3 obranné pásmo; B, B, B3 střední obranné pásmo; C, C, C3, D, D, D3 útočná polovina hřiště; C, C, C3 střední útočné pásmo; D, D, D3 útočné pásmo 4..3 Způsob založení útoku Zajímalo nás, jakým způsobem dochází k založení útoku, proto jsme si toto kritérium rozdělili na tři možnosti, které jsme pozorovali: 44

konstruktivní odebrání míče bránící hráč získá v souboji se soupeřem míč a přihraje ho spoluhráči či vede míč nepřesná přihrávka hráč soupeře přihraje míč protihráči standardní situace rozehraný trestný kop, rohový kop, autové vhazování Španělé byli úspěšnější v konstruktivním odebrání míče, tímto způsobem založili útok 8x (35%), oproti 9 případům Italů (4%). Míč získalo od soupeřů díky špatné přihrávce Španělsko 34x, Itálie 3x. Italové však předčili Španěly v počtu založených útoků ze standardních situací 9x:7x (3%: %). četnost založení útoku Způsob založení útoku 34 3 5 Španělsko 3 Itálie 9 8 9 5 7 5 KOM NePŘ SS Graf č. Způsob založení útoku Vysvětlivky: KOM konstruktivní odebrání míče; NePŘ nepřesná příhrávka; SS standardní situace 4..4 Úspěšnost střelby Utkání však nerozhoduje počet střeleckých pokusů, ale důležitá je hlavně jejich úspěšnost, přesnost. Španělsko z celkových 8 střeleckých pokusů (bez standardních situací) vstřelilo branek. Dalších 3 střel mířilo na branku (37%). Dohromady tedy 4 pokusů, které zasáhly cíl, tedy 49%. střel minulo branku (4%) a pokusů zablokovali hráči soupeře (%). Hráči Itálie vystřelili celkem 8x, a vsítili 3 branky. Na branku se trefili ještě 8x (35%), avšak nejvíce střeleckých pokusů, oproti Španělsku, vyslali nad anebo vedle konstrukce branky 3 (45%). Zablokovaných střel bylo 3 (%). 45

Úspěšnost střelby Španělsko Itálie četnost úspěšnosti střelby 4 35 3 3 3 5 8 5 5 3 3 BR STnaBR Stmimo ZblST Graf č. Úspěšnost střelby Vysvětlivky: BR gól; STna BR střela na bránu; STmimo střela mimo brankovou konstrukci, ZblST zblokovaná střela 4..5 Prostor střelby Pro sledování prostoru, ze kterého hráči nejčastěji zakončují a jeho zaznamenávání jsme si vytvořili následující obrázek (obr. č. 4), ve kterém jsme polovinu hřiště rozdělili na sedmnáct polí. Na první pohled je patrné, že téměř výhradně docházelo k zakončení ve velkém pokutovém území a ve dvou zónách za ním (pole a 7). Španělé ve velkém pokutovém území (včetně malého) vystřelili celkem 5x, což je 3% ze všech pokusů. Za velkým pokutovým územím (z polí a 7) stříleli 9x (35%). Z malého pokutového území zakončili 3x, stejně jako Italové. Z jiných polí se již Španělé nepokoušeli o střelbu. Hráči Itálie nejčastěji ohrožovali branku právě z polí a 7, tedy za velkým pokutovým územím. Vystřelili 44x (55%). Z prostoru uvnitř velkého vápna zakončili 3x (45%). Po jednom pokusu si připsali z polí a. 4

Obr. č. 4 Prostor střelby 4.. Způsob střelby Prvním kritériem zde bylo dělení na střelbu dolní končetinou a hlavou. Zde byly počty u obou týmů téměř vyrovnané. Dolní končetinou 79:78 pokusům, hlavou 3: ve prospěch Španělska. Dalším kritériem byla činnost, která střele předcházela (co hráč udělal, než vystřelil). Španělští hráči ve 7 případech vedli míč (33%), ve 3 stříleli. dotykem (38%) a při 4 pokusech si míč nejprve zpracovali a poté zakončovali (9%). Ve případech střílející hráč vedl míč a udělal kličku soupeři (obešel ho nebo se uvolnil ke střele) počítáno v rámci kategorie po vedení 44% z 7 střel). Italové vedli míč před střelbou ve 3 případech (39%), z toho x provedli před zakončením bránícímu hráči kličku. 4x stříleli. dotykem ( 3%) a 5x střeleckým pokusům předcházelo zpracování (3%). 47

četnost způsobu zakončení Způsob střelby 8 7 5 4 3 79 Španělsko Itálie 78 7 3 DK 3 3 4 4 5 Hlavou Po vedení.dotyk Po zpracování Po kličce Graf č. 3 Způsob střelby Vysvětlivky: DK dolní končetina 4..7 Lateralita střelby Hráči Španělska i Itálie upřednostňovali k zakončení pravou nohu. Španělé z 57 střel vstřelili 4 branky pravou nohou, což je 7% úspěšnost, zajímavé však je, že k 4 gólům levou nohou, jim stačilo pouze pokusů, a to je 8%. Hlavou se trefili z 3 střel dokonce x= %. Italové zakončili x pravou nohou a připsali si branky (3%). Levé noze věřili 8x bez gólového efektu. Hlavou dali gól ze dvou střel (5%). 48

8 8 7 57 5 4 3 4 P L Itálie četnost 3 3 8 4 počet střel 8 Hlavou Španělskosystémy četnost hry Itálie procenta 9 8 7 5 4 3 počet branek Lateralita střelby počet střel a vstřelených branek Celkem Španělsko procenta Graf č. 4 Lateralita střelby počet střel a vstřelených branek Vysvětlivky: P pravá noha; L levá noha 4..8 Hráčská funkce střelce Zde jsme sledovali, jací hráči se jakou měrou podíleli na zakončování. Nejdříve z pohledu hráčské funkce, tedy jestli nejčastěji stříleli obránci, záložníci či útočníci a poté konkrétněji, jaký hráč kolikrát vystřelil během celého turnaje. V prvním hledisku jsme zjistili následující: u španělského týmu nejčastěji zakončovali útočníci 54x (%). Zajímavé je, že ve většině utkání mužstvo hrálo bez klasického útočníka, protože v útoku nastupovali 3 záložníci. x vystřelili záložníci (%) a 7x obránci (9%) 49

Počet střel Španělska dle hráčské funkce útok; % obrana; 9% záloha; % obrana záloha útok Graf č. 5 Počet střel Španělska dle hráčské funkce u italského mužstva nejčastěji stříleli útočníci 47x (59%) záložníci vystřelili 9x (3%) a obránci 4x (5%) Počet střel Itálie dle hráčské funkce útok; 59% obrana; 5% záloha; 3% obrana záloha Graf č. Počet střel Itálie dle hráčské funkce 5 útok

4..9 Nejčastěji zakončující hráči ve španělském týmu se jím stal Andres Iniesta s 9 pokusy (3% z 8 střel), za ním skončili s pokusy Fernando Torres a David Silva (oba 5%). Zatímco Iniestovi se nepodařilo dát gól, Torres skóroval 3x a Silva x. Cazorla Mata Zakončující hráči Španělska Pique Pedro 3 Navas Negredo Torres 4 Arbeola 9 Iniesta Busquets 5 Alonso 9 Fabregas Alba Silva 8 Xavi 4 8 počet střel 4 8 Graf č. 7 Zakončující hráči Španělska u italského týmu byl nejaktivnějším střelcem Mario Balotelli x (%), následovali ho Antonio Cassano x (%) a Marchisio x (4%). Jedinému Balotellimu se podařilo skórovat z otevřené hry x. 5

Diamanti Zakončující hráči Itálie 3 Nocerino Bonucci Chielini Motta Giovinco 9 Di Natale Giaccherini 5 De Rosi Balotelli 4 Montolivo Balzaretti Pirlo Marchisio Cassano 4 8 počet střel 4 8 Graf č. 8 Zakončující hráči Itálie 4.. Hráčská funkce distributora finální přihrávky Toto kritérium jsme opět nejprve řešili z pohledu hráčské funkce: nejvíce finálních přihrávek u Španělů rozdali záložníci 34x (4%), poté útočníci 9x (3%) a nakonec obránci 7x (%). Útočníci adresovali tolik finálních přihrávek i proto, že na tomto postu nastupovali záložníci. Počet finálních přihrávek Španělska dle hráčské funkce útok; 3% obrana; % záloha; 4% obrana záloha útok Graf č. 9 Počet finálních přihrávek Španělska dle hráčské funkce u Italů distribuovali finální přihrávky záložníci i útočníci naprosto vyrovnaněpo 3 přihrávkách (obojí 43%), obránci jich vyslali (4%) 5

Počet finálních přihrávek Itálie dle hráčské funkce útok; 43% obrana; 4% záloha; 43% obrana záloha útok Graf č. Počet finálních přihrávek Itálie dle hráčské funkce Počet finálních přihrávek u jednotlivých hráčů: ze španělského týmu byl v tomto směru nejaktivnější záložník Xavi Hernandez, jenž přihrál zakončujícímu hráči 7x (%), dále to bylo celkem vyrovnané, x David Silva (%), 9x Jordi Alba a Francesc Fabregas (%). Pedro Navas Negredo Distributoři finální přihrávky Španělska 3 Torres Arbeola Iniesta 7 Busquets 8 Alonso 9 9 Fabregas Alba Silva 7 Xavi 4 8 počet finálních přihrávek 4 8 Graf č. Distributoři finální přihrávky Španělska Antonio Cassano jako útočník distribuoval 5 finálních přihrávek (9%), nejvíce z Italů. Dalšími byli s finálkami Marchisio (3%), s 9 Pirlo a Balzaretti (%). 53

Distributoři finální přihrávky Itálie Chielini Motta Giovinco 3 3 Di Natale Giaccherini 4 De Rosi 5 Diamanti Balotelli 7 Montolivo 9 9 Balzaretti Pirlo Marchisio 5 Cassano 4 8 počet finálních přihrávek 4 Graf č. Distributoři finální přihrávky Itálie 4.. Prostor finální přihrávky Sledovali jsme i prostor odkud byla poslána finální přihrávka, která byla posléze zakončená střelou (obr. č. 5). Zajímavé je, že Španělé nevyprodukovali ani jednu finální přihrávku z vlastní poloviny hřiště a nejvíce přihrávek 3 (39%), rozdali v prostoru D. Druhé nejvyšší hodnoty dosáhli v prostoru C 7 (%). Co se týče počtu finálních přihrávek ze stran hřiště, byl téměř vyrovnaný 3x z levé strany (prostor C a D, %), 4x z pravé strany (prostor C3 a D3, 7%). Hráči italského týmu využili k finální přihrávce, kromě dvou prostorů A, A3, skoro všechny. Nejvíce přihrávali z prostoru C a D, shodně po 9, tedy x4%. Z vlastní poloviny hřiště dokázali najít hráče k zakončení v 8 případech (%), jednou dokonce z prostoru A. Z levé strany (prostory C a D) přihráli 9x (4%), z pravé strany (C3, D3) 3x (%). 54

Obr. č. 5 Prostor finální přihrávky Vysvětlivky: A, A, A3, B, B, B3 obranná polovina hřiště; A, A, A3 obranné pásmo; B, B, B3 střední obranné pásmo; C, C, C3, D, D, D3 útočná polovina hřiště; C, C, C3 střední útočné pásmo, D, D, D3 útočné pásmo 4.. Provedení finální přihrávky Zde bylo potřeba si nejprve určit rozsah rozdělení jednotlivých přihrávek. Prvním bodem byla vzdálenost, kterou míč urazí od přihrávajícího ke střelci: Krátká finální přihrávka cca do m Středně finální dlouhá přihrávka cca 5 m Dlouhá finální přihrávka cca nad 5 m Druhým kritériem pak bylo, zda letí míč vzduchem nebo po zemi. Z grafu č. 3 vyplývá, že jak Španělé, tak Italové si nejvíce přihrávali na krátkou vzdálenost po zemi, hodnoty se téměř shodovaly: 7x Španělsko (33%), x Itálie (33%). Vyrovnané to bylo i u finálních přihrávek po zemi na střední vzdálenost po 5 provedeních (8%). Naopak velký rozdíl byl ve finálkách na dlouhou vzdálenost. Zatímco Španělé preferovali dlouhou přihrávku po zemi, což je jejich specialita (dlouhá kolmá přihrávka 55