Sít opěrných profilů k vývoji krajiny Českého krasu

Bohemia centralis 21: 47-67, 1992 Sít opěrných profilů k vývoji krajiny Českého krasu Netz von Stútzprofilen zur Landschaftsgeschichte des Böhmischen Karstes Vojen LOŽEK ÚVOD Český kras poskytuje mimořádně příznivé možnosti k sledování vývoje přírody v nejmladších obdobích geologické historie - mladším terciéru a kvartéru a především v období od vrcholu poslední ledové doby do současnosti, které je rozhodující pro pochopení současného stavu naší přírody. Bez nadsázky dnes možno říci, že jde o území klíčového významu pro poznání kvartéru Čech a střední Evropy i modelové území z hlediska rekonstrukce vývoje krajiny a využití těchto poznatků v rámci ochranářských opatření. Uvedené možnosti se zakládají na množství fosiliferních lokalit v nejrůznějších pozicích, jejichž počet lze dále téměř bez omezení rozmnožovat. To bylo známo již od počátků rozvoje naší vědy v minulém století, ovšem ke skutečnému využívání tohoto bohatství se přistoupilo až v meziválečném období, především zásluhou Jaroslava PETRBOKA (1956), který zde začal soustavně zkoumat jeskyně a travertiny, nehledě k tomu, že prosazoval dnes již vžitý název Český kras, který se zejména ve světle nových výzkumů ukázal jako oprávněný. V PETRBOKOVĚ době však ještě nebylo tak zřejmé, jak lze využít kvartérních nálezů ve výzkumu prostředí, který se teprve začínal rozvíjet a jehož je krajinná historie nedílnou součástí. Nicméně jeho poznatky podstatně přispěly k 47

rozmachu takto zaměřeného výzkumu v poválečném období v období po 2. světové válce, kdy nové nálezy z Českého krasu zpracovávané postupně zdokonalovanými metodami stále výrazněji ukazovaly význam této oblasti ve svrchu uvedených směrech, ať již šlo o skutečnosti převážně geologické (KOVANDA 1971, ZÁRUBA, BUCHA a LOŽEK 1977), paleontologické (LOŽEK, 1955, 1964, 1973, 1982; HORÁČEK a LOŽEK 1988, HORÁČEK 1982) nebo archeologické (FRIDRICH a SKLENÁŘ 1976). V uvedených publikacích najdeme množství údajů a odkazů, které ovšem vycházejí z velmi nerovnoměrně zpracovaného materiálu a často se zaměřují jen na určitá hlediska. V současné době, kdy je Český kras chráněnou krajinnou oblastí zahrnující řádu rezervací mezinárodního významu, vystupuje do popředí požadavek získat co nejucelenější podklady pro ochranářský management tohoto odedávna člověkem ovlivňovaného území a zároveň využít této CHKO jako opěrné oblasti pro poznání vývoje středoevropské krajiny. Proto je třeba provést určitý výběr lokalit tím, že předložíme bilanci opěrných lokalit, které jednak již poskytují spolehlivé podklady zpracované soudobými metodami, jednak jsou v tomto směru perspektivní. Náš výběr předložený v této práci vychází z těchto základních kritérií : A. Lokality poskytující podrobně členěné fosiliferní sledy. B. Lokality poskytující nálezy významné pro paleogeografické rekonstrukce. C. Lokality s významnými nálezy v pozicích umožňující navázání v širších stratigrafických souvislostech. V našem přehledu dělíme Český kras na několik přirozených celků od jihozápadu k severovýchodu. U každé lokality uvádíme zkratkami její základní charakteristiku, k níž připojujeme stručný komentář o jejím významu a dalších možnostech využití. Závěrem statí o jednotlivých celcích připojujeme stručný výčet dalších lokalit využitelných pro náš účel. Uvádíme rovněž citace prací o jednotlivých lokalitách; tam, kde existuje souborná práce s podrobnými rozbory, která shrnuje a cituje starší poznatky, uvádíme jen tuto práci; u lokalit dosud podrobněji nezveřejněných nebo nezpracovaných stávající odkazy na jejich nálezový inventář, stav výzkumu nebo i na jejich pouhou existenci. 48

PŘEHLED OPĚRNÝCH LOKALIT V ČESKÉM KRASU Zkratky: A, B, C - obecný význam lokality/podle svrchu uvedených kritérií jejich výběru. Stratigrafické rozpětí: M - miocén, Q 1-2 - starší pleistocén, Q 3 - střední pleistocén, Q 4 - mladší pleistocén, P - vrstevní sled zahrnuje více klimatických cyklů I. řádu (tj. glaciálů,resp. interglaciálů), Igl - paleontologicky doložený interglaciál, Igl/F - interglaciál s rozlišenými dílčími fázemi, W - viselský (=wurmský, poslední) glaciál: WE - časný (eoglaciál), WP - vrcholný (pleniglaciál), WT - pozdní (tardiglaciál); H - holocén: H1 - starší, H2 - střední, H3 - mladší; PB - preboreál, B - boreál, A - atlantik, EA - epiatlantik, SB - subboreál, SA - subatlantik, SR - subrecent. Poznámka: WT-SR - označuje vrstevní sled zahrnující všechny fáze od pozdního glaciálu do subrecentu (současnosti); WP, EA, SA - sled zahrnuje jen uvedené fáze. I. Jižní oblast (mezi Královým Dvorem a Litní) Litohlavský mlýn - A: B-SR, LOŽEK a MACH 1959 Profil nivou Suchomastského potoka odkrytý při stavbě přehradní nádrže. Dosud jediný úplný profil nivou vodního toku v Čes. krasu biostratigraficky zpracovaný. Dnes nepřístupný. Axamitova brána /= Ve Vratech/ - A: W-SR, FRIDRICH a SKLENÁŘ 1976, MATOUŠEK et al. 1985 Podrobně biostratigraficky zpracovaný úsek od pozdního glaciálu do dneška; zastoupen i téměř celý wurmský glaciál, který však vyžaduje dalšího výzkumu. Dosud neobjasněná dynamika stavby výplně spojená se speleologickými otázkami. Podrobněji nepublikován0 Možnosti korelace s řadou pravěkých kultur. Jeskyně Tří Volů /na Karmazínově skále/: - A: H 1 - SR, PROŠEK et al. 1958 Mělký profil v exponované poloze komplexně biostratigraficky a archeologicky vyhodnocený. Okolí dnes poškozeno imisemi a prašným spadem z vápenky na Čertových schodech. Zlatý Kůň, kapsa C 718 - AB: Q 2 /Igl/F/, FEJFAR 1961, 1975; LOŽEK 1972b Podrobně členěný profil cromerským interglaciálem vstupní facie s bohatou malakofaunou i osteofaunou a charakteristickým sedimentárním sledem. Glaciální nadloží a zčásti i podloží, jevy vnitrojeskynní destrukce. Lokalita mezinárodního 49

významu, dnes bohužel odtěžená (jde o oddělenou část středního patra jeskyně Zlatého Koně). Zlatý Kůň, Proškův dóm - B: Q 2, WE-WP, FEJFAR 1961, 1975; HORÁČEK 1984, LOŽEK 1984 Významný nález staropleistocenní fauny měkkýšů i obratlovců v jižním komíně; paleolitické nálezy provázené faunou v hlavním kuželi, pozůstatky primitivní formy Homo sapiens sapiens. Možnost získání dalších nálezů, zejména v jižním komíně a ovšem i na jiných místech jeskynního systému, kde jsou zastoupena i další období. Zlatý Kůň, Opuštěný lom /= západní Hergetův lom/ - A.- WP - SR Malakostratigraficky zkoumané souvrství na horní hraně lomu na zakleslé výplni krasové kapsy, zachycující vývoj od vrcholu posledního glaciálu v exponované poloze na jižním vápencovém srázu, kde obvykle nejsou žádné doklady. Profil má význam pro poznání půdního vývoje a dynamiky pohybu CaCO 3 (Atlantik představuje rudohnědá půda s odvápněnou jemnozemí). Kobyla-Západ - A: Q 4 /Igl, WP/, WT-SR, SKŘIVÁNEK a LOŽEK 1974, LOŽEK 1989 Převis na záp. svahu Kobyly u Koněprus, který představuje zřejmě okraj obrovské krasové kapsy. Na starých zvětralinách je vyvinut interglaciál, v nadloží drťovité spraše a nad nimi souvislý sled od pozdního glaciálu do současné doby. Umožňuje srovnání poměrů v interglaciálu a holocénu v jednom bodě a chová bohatou pozdně glaciální faunu. Kobyla-Chlupáčova sluj - B: Q 4 /Igl.WE/, KOVANDA 1973 Výplň vertikální jeskyně s fosiliferními vrstvami posledního interglaciálu a časného viselského glaciálu. Zachycuje zčásti vývoj interglaciálu - pěnitce a hnědé hlíny - a zatím nejbohatší faunistický inventář z časného glaciálu včetně paleolitických nástrojů. Kobyla-Červený lom /=Suchomasty 3/ - B: M, HORÁČEK 1982 V torze starého jeskynního systému zjištěny sedimenty s miocénními obratlovci - první doklad tohoto druhu v Č. krasu. Doklady fluviální činnosti a bažinného prostředí z doby, kdy tento úsek krasu dosud nebyl rozčleněn údolní sítí. 50

Měňany, Zelnišťata - A: WT-SR, KOVANDA 1956, 1971 Pánevní ložisko pěnovců a slatin pod Měňanskou vyvěračkou podrobně zachycující vývoj malakofauny. Měňany, Malina - A: WT-B, SA, KOVANDA 1962 Podobného typu jako předchozí. Bacín - B: H 2-H 3 Zkrasovělá rozsedlina ve skalním žebru mezi dvěma skalními věnci poskytla bohatý materiál měkkýšů a obratlovců v "planinové" poloze a v korelaci s archeologickými nálezy. Archeologický výzkum vedený V. Matouškem. V oblasti je řada dalších lokalit s nálezy, naoř. j. Děravá a Dolní v kotýzském okrsku, starý pleistocén v kapsách v Opuštěném lomu, nehledě k řadě paleontologicky i archeologicky perspektivních jeskyní, např. na Skalici, Nad hájovnou, Pastevčí aj. II. Pravý břeh Berounky (Tetín - Koda - Korno - Vanovice) Martina /u Tetína/ - A: WT-SR Ve vchodu j. Martina zpracována mocná série členěných sedimentů pozdního glaciálu až nejmladšího holocénu s bohatou faunou měkkýšů a obratlovců i četnými archeologickými doklady. Doloženo odvápnění jemnozemě na počátku neolitu. Jedna ze stěžejních lokalit pro poznání vývoje od konce glaciálu do dneška, dosud neuveřejněná. Tetín, sondy na slévárenské písky (vedené J. Kuklou) - BC: M Unikátní nález terestrické suti s miocénní malakofaunou (Triptychia, Laminifera, Strobilops, Negulus etc.) v úrovni nejvyšších kvartérních teras Berounky dokládající existenci tohoto údolí již v miocénu. Klíčová lokalita z hlediska paleogeografie Č. krasu i celých středních Čech a jedinečný nález miocénní malakofauny čistě terestrického rázu. V oblasti je řada dalších lokalit, z nichž byla podrobně zkoumána a zpracována jen jeskyňka č. 1504 v Kodské stěně (V. MATOUŠEK a kol.); ostatní byly ohledány jen orientačně, což platí jak pro krasové dutiny (jeskyně a propast na Tobolském vrchu, j. Na Vanovicích atd.), tak pro pěnovce (Kodská a Císařská rokle). Krom toho jsou zde některé významné lokality v povrchových klastických uloženinách. 51

III. Levý břeh Berounky (Lištice - údolí Kačáku - Srbsko - Karlštejn; větš. v SPR Karlštejn) Sv. Jan p. Skalou, j. Za Křížem - A: WP-SR Profil ve vchodu zasuté jeskyně za křížem na vrcholu Skály nad Sv. Janem představuje členěnou fosiliferní sérii zachycující vývoj od pleniglaciálu do dneška v této exponované vrcholové poloze a chová i archeologické nálezy. V současné době v práci. Sv. Jan p. Skalou, Ivanka - A: H 2 - SR, LOŽEK in KLIEWE 1967, KOVANDA 1971 Nejmocnější souvrství travertinů a pěnovců v Č. krasu dokládající dopodrobna vývoj (střídavá tvorba sutí, půd a usazování CaCO 2 ) na okraji nivy Kačáku v ústí rokle Stydlých Vod. Horizonty s pravěkou keramikou. Profil mezinárodního významu. Sv. Jan p. Skalou, Dušičková stěna - AC: WT-SR, LOŽEK 1972a Výplň převisu v nadloží mocné pleistocénní série pravděpodobně překrývající terasu Kačáku ležící nad dnešní nivou. Uveřejněno jen předběžně, perspektivní pro další výzkum. Chlum u Srbska (okrsek tzv. IV. sluje) - AC: Q 2 /Q 3 /Igl/F,P/, LOŽEK 1969c, HORÁČEK 1979, 1982, HORÁČEK a LOŽEK 198B Série složité stavby na fosilní okrajové stěně Chlumu v nadloží vysoké terasy Berounky, předcházející do jeskynních výplní. Zachycuje několik klimatických fází na rozhraní staršího a středního pleistocénu doložených obratlovci, měkkýši i nálezem pecek břestovce (Celtis). Klíčová lokalita kvartéru Čech vyžadující další podrobný výzkum. Pozn.: Na Chlumu je řada dalších lokalit, které poskytly materiál z různých fází kvartéru. Srbsko - Na Bříči, Spodní Červený převis - A: WT-H 2, LOŽEK 1980 Výplň skalního stupně v exponované pozici tvořená sutěmi s bohatou malakofaunou dokládající přechod z pleistocénu do holocénu. Srbsko - Na Bříči, suťový kužel - AC: PB-SR, LOŽEK 1982 Suťová akumulace pod skalnatým srázem spjatá s nivou Berounky a bohatě dokumentovaná malakofaunou. Umožňuje sledovat pohyb a tvorbu sutí. Srbsko - hřiště - AC: WT-SR, LOŽEK 1969bd 52

Obdobného vývoje a významu jako předchozí nedaleká lokalita, ale s lépe vyvinutým pozdně glaciálním a staroholocénním úsekem. Dokládá, že v době vyznívání sprašové sedimentace se ani v těchto exponovaných polohách netvořily hrubé sutě, jimiž je charakterizován střední a hlavně mladší holocén. Srbsko - niva Břesnice pod Vodopády (pod Kubrychtovou boudou) - A: WP-SR, LOŽEK 1974 Sedimentace na okraji nivy pod strmým svahem dokládající změny akumulace v řadě spraš (potoční štěrky) - černozem - pěnovec - nivní hlíny se sutí v korelaci s vývojem malakofauny. Jeden z dokladů existence stepních černozemí ve starém holocénu a jejich překrytí sedimenty vápnitých močálů. Karlštejn, Skalka nad Čihovou - A: WP-SR, LOŽEK 1987 Výplň jeskynního vchodu v planinové poloze s faunou měkkýšů i obratlovců a horizontem pravěkého osídlení. Karlštejn, Volfova rokle - A: WT-H 2 Výplavový kužel v ústí Volfovy rokle do údolí Hluboké dokumentující přechod ze suťové a hlinité sedimentace v pozdním glaciálu do pěnitcové sedimentace na sklonku starého holocénu v detailně členěném sledu. V současné době ve výzkumu. Karlštejn, Rudolfova jeskyně (v Přední rokli) - A: WPc-SR., LOŽEK 1988 Profil obdobné stavby a významu jako Skalka nad Čihovou. Karlštejn, Altán - C: Q 3 (P,2 Igl), LOŽEK 1974 Komplikovaně členěná sprašová série s půdním komplexem překrytá suťovou sérií v nadloží 34 m mocné terasy Berounky. Nálezy fauny a středního paleolitu v stratigraficky významné poloze dovolující široké morfostratigrafické korelace. Jeden z klíčových profilů středočeské kvartérní stratigrafie. Karlštejn, Krabina - horní úsek - A: WP-SR, LOŽEK 1988 Klasicky vyvinutá úpatní série přecházející do výplně suchého údolí. Doklad klidné sprašové sedimentace v mladší fázi pleniglaciálu, překryté mladšími sutěmi, v nichž vystupuje poloha "půdy" se silně odvápněnou jemnozemí dokládající velmi vlhkou fázi na počátku atlantiku. Karlštejn, Krabina - dolní úsek - A: B-SR, LOŽEK 1974b Pěnovcové souvrství s bohatou malakofaunou zachycující v detailu vývoj období od sklonku staršího holocénu do dneška. - Spolu s předchozím profilem ve vyšším 53

suchém úseku téhož údolí jde o lokality mimořádného významu pro řešení vývoje menších údolí v této oblasti. V celé oblasti je množství dalších lokalit, mezi jiným např. i známé jeskyně Nad Kačákem a Na Průchodě, j. Propadlá i různé povrchové sedimentární sledy různého druhu. IV. Údolí Karlické a údolí Švarcavy Petráňka (u Roblína) - A: WT-H 2 Proerodovaná pěnovcová kaskáda překrývající souvrství sutí a hlín, jehož spodní část náleží již pozdnímu glaciálu. V současné době v práci. Profil má význam pro datování poslední fáze eroze. Karlík, Hluboká rokle - A: H 2 - H 3 Výplavový kužel při ústí do Karlického údolí s možností malakostratigrafického rozboru dokládá intenzitu eroze v horní části rokle. V současné době v práci. Karlík, ústí Karlického údolí do údolí Berounky - AC: WT, B-SA, SMOLÍKOVÁ a KOVANDA 1979 Malakostratigraficky zpracovaný sled výplavového kužele v nadloží potočních štěrků a nejmladší terasy Berounky; nivní černozem staroholocenního stáří (jako Srbsko, pod Vodopády). Černošice, Švarcava - A: WT-SR, LOŽEK (in KLIEWE) 1967, 1986 Pěnovcová série tvořící dnes nivní terasu Švarcavy na horním konci Černošic zahrnuje i vrstvy pohřbených půd a štěrků, na spodu pak přechází do štěrkové výplně údolního dna. Obsahuje mimořádně bohatou malakofaunu, která dovoluje podrobné biostratigrafické členění a dokládá dynamiku sedimentace v nivě. V Karlickém a Švarcavském údolí zatím nejsou po ruce žádné nálezy z krasových dutin s výjimkou středopleistocenní výplně v novém lomu u Kuchaříku; v horním úseku Karlického údolí leží pod mocnými niv-ními hlínami vápnité slatiny, možnosti stratigrafického rozboru nabízí i pěnovcový stupeň pod pramenem karlické Stydlé vody. V. Radotínské údolí Zadní Kopanina, Dezortův lom - AC: WP-SR, LOŽEK (in KLIEWE) 1967, LOŽEK 1988 54

Mohutně vyvinutá úpatí série tvořená na spodu pleniglaciální spraší překrytou složitým souvrstvím hlín a suti s odvápněnou hnědozemní půdou odpovídající nejvlhčí fázi na počátku atlantiku a volnou hrubší sutí představující subboreál. Ukázka starší úpatní série spočívající na úrovni z předposledního glaciálního cyklu. Profil byl několikrát zobrazen a předveden mezinárodním komisím, vyžaduje však komplexního stratigrafického zpracování. Zadní Kopanina, pěnovce na pravém boku Kopaninského údolí - A: EA-SR Pěnovcová kaskáda proříznutá potokem a později silničním zářezem zachycující v podrobnostech střední a mladý holocén, což doplňuje blízký profil v Dezortově lomu. Profil je podrobně dokumentován, nebyl však zpracován ani zveřejněn. V Radotínském údolí jsou další vhodná místa, kde lze čekat členěné profily s nálezy, zejména malakozoologickými. Jde zejména o pěnovcovou terasu na levém boku Kopaninského údolí nad skaliskem Zubák a suťové osypy na úpatí této skály. VI. Oblast Velké a Malé Chuchle (zejména Přídolí a Čertova strouha) Přídolí, levý svah nad Homolkou - A: B-SR, LOŽEK a KUKLA 1956 Profil svahovými sutěmi odkrytý při stavbě opěrné stěny u bývalých dolomitových dolů zachycuje hrubou subboreální suť osídlenou typickým společenstvem lesních sutí. Čertova strouha, lom na horním konci - A: EA-SR, LOŽEK 1985 Vjezdem do lomu je odkryta mohutná splachová akumulace s malakofaunou, která dokládá erozi na přilehlé parovině a zachycuje tak poměry v zemědělské krajině. Sedimenty jsou z velké části deriváty spraší. Čertova strouha, U Kapličky - A: EA-SR, JÄGER a LOŽEK 1968, SCHUBERT 1898 Zbytek proerodované pěnovcové kaskády na levé straně údolí u krasového pramene dovoluje podrobně zachytit vývoj malakofauny ve středním a mladším holocénu, což má význam pro srovnání s předchozí lokalitou. Z tohoto ložiska byla fauna uveřejněna již R. Schubertem, což je jeden z prvních záznamů o malakofauně pěnovců v Čechách. Čertova strouha, staré hliniště u pramene - BC: Q 4 (Igl, WP), LOŽEK 1969a 55

Pod spraší zde vystupuje rozvlečený půdní komplex promísený sutí obsahující nečetné zlomky ulit lesní interglaciální malakofauny. V chuchelské oblasti zatím nejsou známá další nadějná místa nebo jiné lokality. Komplex 3 lokalit v údolíčku Čertovy strouhy má však spolu s obdobným souborem v Kopaninském údolí značný význam pro poznání detailního vývoje těchto údolí 2. řádu, kde dodnes probíhá hloubková eroze (JÄGER a LOŽEK 1968). VII. Prokopské údolí Klukovický amfiteátr (nad bývalým koupalištěm) - A: PB-SR. LOŽEK 1973 Výkop odkryl výplň strmého skalního žlabu zhruba v 1/3 výšky skalního srázu, jejíž složení obráží měnící se tvorbu sutí a klidová stadia zastoupená sintry nebo pohřbenými půdami - to vše v korelaci s bohatou malakofaunou. Profil významný z hlediska vývoje strmých nárazových svahů. Prokopský lom (sz. úsek) - B: Q3/Q 4 /? WE/ V nadloží devonských vápenců leží na mírném svahu mocná sprašová série s půdním komplexem přecházejícím při kontaktu se skálou do suti, z níž pochází časně glaciální malakofauna s Chondrula tridens (MÜLL.) a Helicopsis striata (MÜLL.). Z profilu byly popsány skvrnité půdy, řádný paleontologický výzkum však nebyl dokončen vzhledem k tomu, že se profil dostal do uzavřeného nepřístupného objektu. Bašta (nad Hlubočepy) - A: WT-SR, HORÁČEK a LOŽEK 1982 Průkop valem před vchodem Hlubočepské jeskyně odkryl souvrství převážně suťového vývoje s dosti bohatou měkkýší i obratlovci faunou. Lokalita má významnou polohu tím, že se nachází nejblíže vnitročeské černozemní oblasti a ukazuje dynamiku svahové sedimentace při horní hraně svahů. V Prokopském údolí je poměrně dost míst, která by se hodila k podrobnému biostratigrafickému výzkumu, jde především o úpatní osypy, výplně postranních žlabů a suchých roklí (Tichý důl, Čertova rokle) a rovněž nivních teras. Žádoucí je také revize výplně Korálových jeskyní v Klukovickém amfiteátru. V nejdolejší části údolí a pod Děvínem jsou mohutné sprašové série s půdními komplexy, které mají vztah k vltavským terasám a v minulosti poskytly řadu zajímavých nálezů, dnes však jsou přístupné jen příležitostně při stavebních pracích (zjištění posledního interglaciálu v půdě pod spraší v nejspodnější části údolí pod Barrandovem). 56

Z přehledu lokalit je zřejmé, že již dnes máme v Českém krasu po ruce reprezentativní síť opěrných bodů, které poskytují doklady o vývoji krajiny jak v prostoru, tak v čase. Za podstatnou výhodu oproti jiným, především nekrasovým územím třeba pokládat možnost sledování vývoje v rámci nejrůznějších typů stanovišť od údolních niv po exponované vrcholy, od inverzních roklí po extrémně xerothermní skalní hrany. Tomu odpovídá pestrá škála fosiliferních sedimentů od ryze terestrických, jako jsou výplně jeskyní a převisů, přes různé typy svahovin až po fluviální nebo fluvio-deluviální uloženiny na dně údolí nebo i limnické usazeniny pod některými vyvěračkami, z nichž mnohé usazovaly pěnovce. Dokonalá znalost recentní malakofauny Českého krasu i jeho sousedství zároveň umožňuje kritické srovnání se současným stavem. Na mnohých místech nacházíme sedimentární sledy, v nichž se střídají polohy vytvořené ve velmi různém, někdy i protikladném prostředí, jejichž střídání názorně dokládá změny kvartérního klimatu a dovoluje jak vzájemné srovnání odpovídajících fází různých cyklů, např. cromerského interglaciálu s postglaciálem (LOŽEK 1972b), nebo podrobné členění holocénu i některých interglaciálů, a to někdy i v místech, kde specifické podmínky zvýrazňují rozdíly jednotlivých klimatických fází. Vynikající ukázkou je profil Srbsko - niva Břesnice pod Vodopády, v němž v přímé superpozici leží několik horizontů dokládajících, že změny podnebí v tomto celkem krátkém úseku vedly k zásadním změnám prostředí, jak ukazuje schematický přehled. Sedimenty Ráz stanoviště Chronologie Humózní nivní hlíny se Mírně vlhká niva občasně zaplavená Mladší holocén sutí za povodní; les, nověji louka Pěnovce (vysráženiny CaCO 3 z vody) Černozemní půda (se stepní faunou) Vápnité močály v nivě pokryté zčásti lesem (MAXIMUM VLHKOSTI) Niva pokrytá subkontinentální stepí (lesoluční step v ruském pojetí) Střední holocén Konec glaciálu až starší holocén Spraše a sprašovité hlíny s polohami sutě a vložkami potočních štěrků Glaciální sprašová step místy dočasně ovlivňovaná periodickým vodním tokem Viselský glaciál 57

Vývoj prostředí Českého krasu od konce glaciálu do současnosti Vývoj prostředí Českého krasu od konce glaciálu do současnosti Chronologie Podnebí Sedimenty - půdy - odnos 2000 Současný stav Splachové uloženiny - Mírné výkyvy teplot zvýšená eroze SUBRECENT Rychlá akumulace nivních 1000 /=historická hlín doba/ Vysušení podmíněné především lidskými zásahy Eroze a zčásti zkrasovění ložisek pramenných vápenců - travertinů Ukončení tvorby většiny Opětné zvlhčení zvýrazněné 0 ložisek pramenných v průměru chladnějším podnebím SUBATLANTIK vápenců - počátky jejich -1000 SUBBOREÁL Mírné ochlazení MINIMUM VLHKOSTI Klimatické extrémy eroze Humózní kypré svahové hlíny s poměrně hrubou sutí, splachy Vysušení ložisek pramenných vápenců, hrubé sutě, skalní řícení -2000 EPIATLANTIK -3000-4000 -5000 ATLANTIK -6000 Teplé vlhké podnebí s řadou sušších drsnějších výkyvů krátkého trvání Teplota i vlhkost dosud zřetelně převyšují současný průměr KLIMATICKÉ OPTIMUM Teplota i vlhkost výrazně vyšší než dnes Pokles vlhkosti MAXIMUM VLHKOSTI A TEPLOTY ve starší polovině období Intenzívní tvorba pramenných vápenců přerušovaná tvorbou rendzin a sutí v sušších výkyvech Periodické zvyšování suťové akumulace pod svahy Vzrůstající projevy eroze postupně uvolňující čerstvý vápnitý materiál Maximum tvorby pramenných vápenců Tvorba zvětralých odvápněných půd sedimentační klid Horizonty pěnitců v jeskyních a hnědých půd s odvápněnou jemnozemí ve svahovinách 58

Tabulka 1 Hlavní rysy vývoje krajiny, živé přírody a osídlení Oblast jižně od Berounky - Karlštejnsko Severovýchodní část Českého krasu V nejmladším období obrovský nárůst těžby vápenců a výsadby cizorodých dřevin (smrk, černá borovice, akát), často na bývalých polích a pastvinách Ve srovnání s Karlštejnskem daleko větší odlesnění, při Praze již od středověku intenzívní těžba vápence a různé úpravy terénu Výstavba středověké krajiny vznik dnešních obcí Počátky slovanského osídlení Mírný ústup osídlení v prvních stoletích našeho letopočtu a místy druhotné šíření lesů - předtím Keltové Husté osídlení, odlesnění, pastva šíření xerotermních formací Území je sice průběžně osídleno, ale les pokrývá poměrně velké plochy, kde se jeho biocenózy mohou rozvíjet do plného druhového bohatství Husté osídlení - rostoucí vliv blízkosti Prahy Prvotní slovanské osídlení (Pražský typ) Osídlení v pražské oblasti setrvává Husté osídlení, značné odlesnění výrazné zestepnění Území je natolik osídleno a ovlivněno lidskou činností, že lesní biocenózy - ač bohatší a rozsáhlejší než dnes - nedosahují plného rozvoje, což se jeví především sníženým druhovým bohatstvím ve srovnání s jihozápadní částí Českého krasu Konečné vymizení stepních druhů kontinentálního charakteru přežívajících z glaciálu Některé kontinentální stepní druhy přežívají (Helicopsis striata, Chondrula tridens, křeček) Neolitické osídlení - první rolníci mění přírodní krajinu na území obdělané se stálými sídly Velmi rychlý postup a formování lesa Vývoj osídlení obdobný jako na Karlštejnsku, ale osídlení pravděpodobně hustší a výrazněji zasahující do přírodního dění Na sklonku první poloviny období pravděpodobně minimální rozsah otevřených formací, které se zachovávají na stanovištích extrémního rázu Postup lesa zřetelný, nicméně však brzděný rolnickým osídlením i celkově sušším rázem krajiny, což brání šíření vlhkomilnějších prvků 59

Chronologie Podnebí Sedimenty - půdy - odnos BOREÁL Prudký vzestup vlhkosti na sklonku období Rychlý vzestup teploty na sklonku období Počátek intenzívní sedimentace pramenných vápenců; na sklonku období výrazná fáze hloubkové eroze -7000 výrazně tepleji než dnes Ulehlé mírně humózní hlíny Starší úsek boreálu suchý s drobnější sutí, místy již rendziny a černozemě -8000 PREBOREÁL Postupný vzrůst teploty i vlhkosti - dosud po měrně chladno a sucho Mírná svahová sedimentace a tvorba humózních půd Drsné chladné a poměrně -9000 POZDNÍ GLACIÁL -10000-11000 suché podnebí s teplejším vlhčím výkyvem v 10. tisíciletí před Kr. allerödský interstadiál Zpočátku ještě velmi chladno a sucho Prvé náznaky srážení CaCO3 především v pánevních polohách Počátky převážně svahové sedimentace a tvorby půd Ukončení tvorby spraše 60

Hlavní rysy vývoje krajiny, živé přírody a osídlení Oblast jižně od Berounky- Karlštejnsko Severovýchodní část Českého krasu V období staršího holocénu je vývoj v obou částech Českého krasu poměrně jednotný Během období se formují smíšené doubravy, které postupně vytlačují předchozí boro-březové formace na stanoviště stále extrémnějšího rázu, což platí i pro různé otevřené formace jak xerothermní a zčásti dosud kontinentálně stepní, tak chladnějšího rázu (Seslerieta), které však dosud mají velkou rozlohu, takže celá krajina má výrazně mozaikový vzhled Šíření teplomilných xerothermů, především polootevřených formací s dřínem a šipákem Zprvu parkovitá krajina s porosty borovice, břízy a jalovce Parkovitá krajina, v níž se střídají řídké porosty borovice lesní, břízy a jalovce s otevřenými plochami rázu kontinentálních stepí, ale i kamenitých holí a dealpínských formací (Sesleriet) V údolích vznikají četné vápnité močály V teplejších výkyvech jednotlivé pronikání náročnějších rostlin i živočichů Dosud výrazná převaha prvků drsné kontinentální stepi, plášťové formace Sprašová step a drobně kamenité hole, divočící vodní toky, bezlesí 61

1. Topografická poloha opěrných profilů v Českém krasu Topographische Lage der Stutzprofile im Böhmischen Karst 1 - Litohlavský mlýn, 2 - Axamitova brána, 3 - jeskyně Tří volů, 4 - kapsa C 718, 5 - Proškův dom, 6 - Opuštěný lom, 7 - Kobyla - západ, 8 - Chlupáčova sluj, 9 - Červený lom, 10 - Zelnišťata, 11 - Malina, 12 - Bacín, 13 - Martina, 14 - Tetín (sonda na slévárenské písky), 15 - jeskyně Za Křížem, 16 - Ivanka, 17 - Dušičková stěna, 18 - Chlum, 19 - Spodní Červený převis, 20 - Na Bříči, osypový kužel, 21 - Srbsko, hřiště, 22 - Pod vodopády, 23 - Skalka nad Čihovou, 24 - Volfova rokle, 25 - Rudolfova jeskyně, 26 - Karlštejn, Altán, 27 - Krabina, horní úsek, 28 - Krabina, dolní úsek, 29 - Petráňka, 30 - ústí Hluboké rokle, 31 - Karlík, 32 - Černošice, Švarcava, 33 - Dezortův lom, 34 - Kopaninské údolí (pěnovce), 35 - Přídolí, 36 - Čertova strouha (lom), 37 - Čertova strouha (pěnovce), 38 - Čertova strouha (odkryv spraše), 39 - Klukovický amfiteátr, 40 - Prokopský lom, 41, - Bašta. ZÁVĚR Z předběžného stručného přehledu je zřejmé, že z hlediska krajinné historie představuje dnes Český kras modelové území, v němž lze řešit řadu otázek vývoje v nejmladší geologické minulosti, jak ukazuje připojený výčet: - Existence údolní sítě v mladších třetihorách. - Třetihorní krasové dutiny. - Složení miocénní terestrické fauny v korelaci se sedimenty a půdami. - Časový postup eroze na základě korelace s říčními terasami. 62

- Sedimentace a pedogeneze v korelaci s vývojem biocenóz. - Tvorba pěnovců a jejich vztah k svahové sedimentaci. - Tvorba půd a jejich vztah k sedimentaci a erozi. - Korelace vývoje fauny měkkýšů a obratlovců. - Tvorba a stratigrafická pozice sintrů, zvi. pěnitců. - Vyznívání sprašové sedimentace a migrace CaCO 3. - Doklady pro maxima a minima teploty a vlhkosti v holocénu. - Srovnání vývoje v holocénu se staršími teplými obdobími. - Lesní a stepní fáze v čase i prostoru. - Lidský vliv na přírodu v průběhu poledové doby. - Korelace vývoje jednotlivých fází na různých stanovištích. ZUSAMMENFASSUNG Der Böhmische Karst, ein Landschaftsschutzgebiet SW von Prag in Mittelbohmen, bietet ausserordentlich gunstig Bedingungen fur eine Rekonstruktion der Landschaftsentwicklung in der Zeitspanne Jung-tertiar-Gegenwart und vor allem Während der letzten 15 Jahrtausende, die fur die Ausbildung der gegenwartigen Verhaltnisse massgebend sind. Es handelt sich somit um ein Gebiet von Schlusselbedeutung fur die Losung vieler quartargeologischer und landschaftsgeschicht-licher Probleme im mitteleuropaischen Raum - sowie um ein Modellgebiet fur die Auswertung dieser Erkenntnisse im Rahmen des praktischen Naturschutzes. Heutzutage steht im Böhmischen Karst ein ganzes Netz von Stutz-punkten zur Verfugung, die Belege zur Landschaftsentwicklung in Zeit und Raum bieten. Vor allem mub die Moglichkeit hervorgehoben werden, die Umweltveranderungen an verschiedensten Standorten zu verfolgen, d.h. an einer Reihe von Standortstypen, die von den Talauen und kuhlen Inversionsschluchten bis auf exponierte Gipfel und sonnige Felskanten reicht. Entsprechend bunt ist auch die Skala fossi1fuhrender Sedimente, die sowohl rein terrestrische Bildungen, wie die Höhlen und Felsnischenausfullungen sowie Hangablagerung und Losse, als auch fluviatile bzw. deluviofluviatile Sedimente im Talbodenbereich umfasst. Eine besondere Gruppe stellen die Susswasserkarbo-nate dar, die als Quell-, Bach- und Seealke ausgebildet sind. Da die rezente Weichtierfauna des gesamten Gebietes einschliesslich der weiten Umgebung bereits eingehend untersucht wurde, kann der quartare Faunenwandel mit dem gegenwartigen Faunenbild uberall im Detail verglichen werden. In die vorliegende Ubersicht wurden nur diejenigen Fundstellen aufgenommen, die zumindest einem der folgenden Kriterien entsprechen: A. Feinstratigraphisch gegliederte fossilreiche Ablagerungsfolge. B. Fundstelle, die bedeutsame Stutzen fur palaographische Rekonstruktionen bietet. 63

C. Fundstelle mit bedeutsamen Fossilfunden in einer Position, die eine Anknupfung an regionale stratigraphische Systeme ermoglicht. Die Fundstellencharakteristik in der Ubersicht(tschech. Text) wird in Form von Abkurzungen angegeben: A, B, C - Einordnung der Fundstelle nach den obenerwáhnten Kriterien. Stratigraphische Angaben: M - Miozan, Q 1-2 - Altpleistozán (einschl. des Bihariums), Q 3 - Mittelpleistozán, Q 4 - Jungpleistozán (Letzte Warm- u. Kaltzeit), P - Ablagerungsfolge, die mehrere klimatische Zyklen I. Ranges umfasst (d.h. mehrere Warm- und Kaltzeiten), Igl - paláonto-loqische belegtes Interglazial, Igl/F - in Phasen eingeteiltes Interglazial, W - Weichsel/Würm-/ - Glazial: WE - Weichsel - Fruhglazial, WP - Weichsel- Vollglazial, WT - Weichsel-Spätglazial; H - Holozán, H 1 - Altholozán, H 2 - Mittelholozán, H 3 - Jungholozán, PB - Präboreal, B - Boreal, A - Atlantikum, EA - Epiatlantikum, SB - Subboreal, SA - Subatlantikum, SR - Subrezent (etwa seit dem Jahr 600). Anmerkung: Index WT-SR bezeichnet eine Ablgerungsfolge die sámtliche Phasen vom Spátglazial bis zum Subrezent umfasst; WP, EA, SA - nur die zitierten Phasen sind vertreten. Aus der kommentierten Fundortliste ist ersichtlich, dab der Böhmischen Karst heute ein Stutzgebiet fur die Losung folgender Probleme darstellt: - Existenz eines Talnetzes im Jungteriár. - Entstehung von KarstHöhlen im Tertiár. - Zusammensetzung der miozánen terrestrischen Fauna in Korrelation mit Sedimenten und Boden. - Chronologische Einstufung von Erosionsphasen auf Grund der Terrassenmorphologie. - Sedimentation und Bodenbildung in Korrelation mit fossilen Tiergemeinschaften (Mollusca, Vertebrata). - Bildung der Quell- und Bachkalke in Beziehung zur Hangsedimen-tation bzw. -abtragung. - Bodenbildung und ihre Beziehung zur Sedimentation und Erosion. - Gegenseitige Korrelation der Weichtier- und Wirbeltierfauna. - Bildung und stratigraphische Position von Höhlensintern, vor allem von Schaumsintern, als Beleg von feuchten Phasen. - Ausklingen der Lössbildung und Beginn der intensiven CaCO 3 migration. - Belege der Temperatur- und Feuchtigkeitsmaxima bzw. minima Während des Holozáns. - Vergleich der holozánen Phasenfolge mit derjenigen der älteren Warmzeiten (Interglaziale). - Wald- und Steppenphasen in Zeit und Raum. - Anthropogene Beeinflussung der Natur im Verlauf der Nacheiszeit. - Faziesausbildung von einzelnen Klimaphasen an verschiedenen Standortstypen. 64

LITERATURA Práce obsahující podrobný biostratigrafický rozbor dané lokality s výčtem starších citací jsou označeny! FEJFAR, O, 1961: Review of Quaternary Vertebrata in Czechoslovakia. Instytut Geologiczny, Prace 34/1: 109-118, pl. I-V. Warszawa. FEJFAR, O, 1975: Pliomys lenki auf dem Gebiet der Tschechoslowakei. - Acta Zoologica Cracoviensia 20: 408-422. Kraków.! FRIDRICH, J., a SKLENÁŘ, K., 1976: Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes. - Fontes Archaeo-logici Pragenses 16: 122 str., Taf. I-XXXV, Beil. I-XXXII. Praha. HORÁČEK, I., 1979: Výplně 4. sluje na Chlumu u Srbska a jejich význam pro kvartérní stratigrafii. - Český kras 4: 19-34. Beroun. HORÁČEK, I., 1982: Výzkum fosilních obratlovců v CHKO Český kras. -Památky a příroda 7,2: 106-111, 128. Praha. HORÁČEK, I., 1984: Obratlovci mikrofauna z fosilních výplní Koněprus-kých jeskyní. - Český kras 9: 68-75. Beroun.! HORÁČEK I., LOŽEK, V., 1982: Vývoj přírodních poměrů návrší Bašta u Hlubočep v poledové době. - Československý kras 32: 21-39. Praha. HORÁČEK I., LOŽEK, V., 1988: Palaeozoology and the Mid-European Quaternary past: scope of the approach and selected results. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 98, 4: 102 str., 4 tab. Praha. JÄGER, K. - D., LOŽEK, V., 1968: Beobachtungen zur Geschichte der Karbonatdynamik in der holozánen Warmzeit. - Československý kras 19: 5-20. Praha. KLIEWE, H. und Mitarbeiter, 1967: Probléme und Befunde der Holozán-stratigraphie in Thuringen, Sachsen und Bohmen. - Quartárkomitee der DDR, 180 str. Berlin-Prag. KOVANDA, J., 1956: Předběžná zpráva o výzkumu sladkovodní křídy u Měňan. - Anthropozoikum 5: 401-405. Praha. KOVANDA, J., 1971: Kvartérní vápence Československa. - Sborník geologických věd., ř.a - Antropozoikum 7; 5-236, tab. I-XX, př. I-II, Praha.! KOVANDA, J., 1973: Výzkumy výplně Chlupáčovy sluje u Koněprus. -Tamtéž 9: 131-148, př. I-IV. LOŽEK, V., 1955: Měkkýši československého kvartéru. - Rozpravy Ústředního ústavu geologického 17: 510 str., 3 př., tab. I-XII. Praha. LOŽEK, V., 1964: Quartármollusken der Tschechoslowakei. - Tamtéž 31: 374 str., Taf. I- XXXII, Beil. I-IV. LOŽEK, V., 1969a: Uber die malakozoologische Charakteristik der pleistozánen Warmzeiten mit besonderer Berucksichtung des letzten Interglazials. - Berichte der Deutschen Gesellschaft fur Geologische Wissenschaften, A-Geologie u. Palaontologie 14,4: 439-469. Berlin. 65

LOŽEK, V., 1969b: Značenie molljuskov dlja izučenija kontinental no-go golocena. - Golocen/K VIII Kongressu INQUA/, str. 58-78. Moskva. LOŽEK, V., 1969c: Zur Sediment- und Bodenbildung im Altpleistozán der Böhmischen Masse. - Jahresschrift fur mitteldeutsche Vorgeschichte 53: 1-16. Berlin. LOŽEK, V., 1969d: Paleografický výzkum holocénu středních Čech. - Zprávy o geologických výzkumech v r. 1968: 271-273. Praha.!LOŽEK, V.: 1972a: Profily "pod skálou" a jejich stratigrafický význam. - kras 23: 17-32. Praha. Československý LOŽEK, V., 1972b: Holocene Interglacial in Central Europe and its Land Snails. - Quaternary Research 2,3: 327-334. N. York.!LOŽEK, V., 1973: Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny. Československý kras 24: 19-36, 2 tab. Praha.!LOŽEK, V., 1974a: Příroda Českého krasu v nejmladší geologické minulosti. - Bohemia centralis 3: 175-194, 2 tab., 2 př. Praha.!LOŽEK, V., 1974b: Pěnovce v Krabině a jejich význam pro paleogeografii Českého krasu. - Československý kras 25: 7-17, 2 př. Praha. LOŽEK, V., 1980: Chronological position of the last phase of slope retreat in Czechoslovac karst areas. - Tamtéž 31: 7-17.!LOŽEK, V., 1982: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spat- und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestánde in Mitteleuropa. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV 92, 4, 106 str., Taf. 1-8, 4 Beil. Praha.!LOŽEK, V., 1984: Výzkum kvartérní malakofauny v jeskyních Zlatého Koně. - Český kras 9: 76-83. Beroun.!LOŽEK, V., 1985: Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny. - Bohemia centralis 14: 225-241. Praha. LOŽEK, V., 1986: Biostratigrafický výzkum údolních výplní. - Zprávy o geologických výzkumech v r. 1984: 130-131. Praha.!LOŽEK, V., 1987: Biostratigrafický výzkum jeskyně ve Skalce nad Čihovou. - Československý kras 38: 55-69. Praha.!LOŽEK, V., 1988: Slope deposition in karst environments of Central Europe. - Československý kras 39: 15-33. Praha.!LOŽEK, V., 1989: Postglaciální souvrství v převisu na západním svahu Kobyly u Koněprus. - Tamtéž 40: 57-72. Praha.!LOŽEK, V. a KUKLA, J., 1956: Profil holocenními svahovinami ve Velké Chuchli (V Dolích). - Anthropozoikum 5: 407-423, tab. I. Praha.!LOŽEK, V. a MACH, V., 1959: Profil nivou Suchomastského potoka u Litohlavského mlýna. - Tamtéž 8: 159-176. MATOUŠEK, V., BENEŠ, J., LOŽEK, V. a HORÁČEK, I. 1985: Zpráva o 1. sezóně revizního archeologického výzkumu na Axamitově bráně. - Český kras 22: 7-35. Beroun. 66

PETRBOK, J., 1956: Český kras ve výzkumu do roku 1950. - Anthropozoikum 5: 9-46, tab. I- XX. Praha.!PROŠEK, F., 1958: Die Erforschung der Drei-Ochsen-Höhle am Kotýs Berg bei Koněprusy. - Tamtéž 7: 47-78, tab. Ivi. SCHUBERT, R.J., 1989: Beitrag zur Kenntnis der pleistozánen Conchylien fauna Bohmens. - Lotos NF 18/46/: 260-273. Praha. SKŘIVÁNEK, F. a LOŽEK, V., 1974: Z výzkumu skalního převisu na Kobyle u Koněprus. - Československý kras 25: 87-90. Praha.!SMOLÍKOVÁ, L, a KOVANDA, J., 1979: K vývoji holocénu v Českém krasu.- Sborník geologických věd - Antropozoikum 12: 163-186, Beil. I-IX. Praha. ZÁRUBA, Q., BUCHA, V. a LOŽEK, V., 1977: Significance of the Vltava terrace system for Quaternary chronostratigraphy. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV 87, 4: 89 str., pl. I-V. Praha. Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Kořenského 1/1055 150 00 Praha 5 - Smíchov 67

68