G Listy 01 11/09 Kdo nás uèí? Pavla Štìpánková Šílená vìda Nobelovy Ceny Aktuálnì Pyžamový den Proè upadá? Jak bylo v Belgii prváci a nová škola Jaromír Jágr - Kladeòák reportáž a rozhovory
Obsah: 01 02 03 04 07 09 15 16 20 21 22 23 24 25... obsah... úvodník... U nás není nic jednoduché...... Redakce - Kdo jsme?... Kdo nás vyuèuje - 1. díl... Stalo se: 01 09... Úvodní kurz 10... Belgie 13... Pyžamový den 15... Výstava mazlíèkù... Naše šílená vìda... Jaromír Jágr - Kladeòák... Recenze - JJ-K... Kam jsme to nastoupili?... Aktuálnì: Nobelovy ceny... Literatura: Dvì kapky crwe... Doprava v Kladnì... Komentáø: Poplatky G
(opìt) zaèínáme ak by asi mìl znít úvodník ke staronovému školnímu èasopisu? Pokud vím, zaèátky studentského magazínu sahají hluboko do dìjin školy. V pravém horním rohu Jhistoricky prvního èísla byl možná i obrázek tehdejšího monarchy. Tøeba byl dokonce jeden èlánek psán nìmecky. Možná dva. O pár let pozdìji se v tom samém rohu mohl objevit Masaryk. Èasem i Beneš, kdo ví po válce se na té samé stránce spekulovalo kam se ideovì pøiklonit. Možná se tu pak odsuzoval únorový puè. Ale je možné, že se tu naopak oslavoval mùžu takhle ještì chvilku pokraèovat, ale smysl už jste myslím pochopili. Nejde o to, kolikáté vydání èasopisu máte v ruce, kdo ho napsal a v jakém roce. Dùležitá je myšlenka, kterou ty (teï už jen virtuální) listy pøedstavují. Jde o ideu. Názory se v jednotlivých èíslech mohou (a budou) lišit. Nebudeme popisovat odposlechy, zveøejòovat (polo)nahé fotky ani nebudeme pøinášet investigativní reportáže. V tom není smysl studentského èasopisu. Jestli chcete pøesnì to, zklamu Vás a odkážu na nejbližší trafiku. Tohle my dìlat nechceme a nebudeme (a samozøejmì ani nemùžeme) Budeme psát vlastní názory na dìní ve svìtì, ve škole, na novou knihu nebo divadelní hru. Napíšeme rozhovor s profesorem a vyjádøíme se k nìmu. Možná ukážeme i pár vtipných fotek. Budou tu povídky, komentáøe, recenze, rozhovory, eseje i pravidelné rubriky Budeme se prostì snažit Albert Soukup 02 G
U nás není nic jednoduché... Vždy, když zaèínáme v životì nìco nového, cítíme potøebu to novì pojmenovat. Zapomenout na vše staré, udìlat tlustou èáru a zaèít nanovo. Tak to bylo i s naším èasopisem. Nová redakce nová pravidla nové jméno. A tak vzaly za své staré názvy jako GOBLIN a GYMNAZEEN. Hned na první schùzce jsme se témìø jednohlasnì rozhodli, že je nové jméno nutné. Ne, že by ta døívìjší byla špatná, ale nechtìli jsme pøebírat staré zvyky a tím se zaškatulkovat do starých kolejí. Další otázka byla nasnadì: Jak se tedy bude èasopis jmenovat? Teï už si oponenti starých jmen nebyli tak jistí v kramflecích. Chtìlo to nìco neotøelého, originálního, ale zároveò ne dìtinského. Vždy jsme studenti gymnázia, takže je nutné nás brát dospìle. Museli jsme také uvážit fakt, že èasopis bude spojován se školou a bude ji nìjakým zpùsobem reprezentovat, takže návrh G-bod okamžitì padl, i když byl velmi oblíben (dokonce i mezi profesory). Dalším nápadem bylo Žluté Právo. Vedlo si celkem dobøe, ale i když se zdá tento název neškodný, po chvíli je jasné, na co narážíme. Mohlo by se stát, že by obzvláštì lidem starším tøiceti let zrudlo pøed oèima a to by pak nedopadlo dobøe. Nemohli jsme tedy použít ani tento návrh. Asi po mìsíci se zaèalo ozývat více hlasù se svými názory. Jedním z nich byl napøíklad Plesk. Osobnì mi to evokuje facku. Asi bych si èasopis okamžitì zaøadila nìkam mezi kulturnì-informativní plátky typu Blesk. Ani ten nevydržel dlouho Moje (a dalších pár lidí) teorie byla, že bychom mìli použít nìco ve stylu velkých novinových spoleèností s pøíponou noviny nebo listy. Pøedložili jsme tedy pár takových názvù, jako Kamenné listy nebo Gymnaziální noviny, ale bylo nám øeèeno, že je to moc dlouhé a upjaté. Zamítli jsme tedy i tyto návrhy. Dny letìly a výbìrové øízení stále nepostupovalo. Byli jsme tak zoufalí, že jsme opìt zaèali pøemýšlet o tom GOBLINovi, ale pak jednou na schùzi pøišla spásonosná myšlenka: G-listy. Mnì se to líbilo, bylo to chytlavé, dobøe by se s tím pracovalo na poèítaèi a mìlo to i význam. Ovšem po celém tom nároèném vybírání byla naše porota velmi zviklaná a èerný kùò závodu GOBLIN- mìl stále více stoupencù. Zaèala tedy slovní pøestøelka. Z obou stran sršely argumenty a vypadalo to, že se popereme ještì døív, než cokoli sepíšeme. Pak se ale zahájilo finální hlasování vìtšina vítìzí. No, co Vám budu povídat, bylo to napínavé. GOBLIN získal neuvìøitelných sedm hlasù, ale nakonec mu to pøece jen nestaèilo na vítìzství. G-listy vyhrály, protože pro nì volili i ti, kteøí na schùzi nebyli pøítomni (dobøe si to pojistili). No prostì o prsa èínské gymnastky, 9:7. G-listy tedy pøetlaèily GOBLINa a teï se zlomyslnì skví na v úvodu stránky, kterou právì prohlížíte. Snad souhlasíte s naším výbìrem a tìšte se, o podobné napínavé situace nebude v naší redakci nouze. Tea Draškovièová 03 G
RedakceKdo má seøazeno abecednì Kdo má na svìdomí tento èasopis? Ètìte a poznáte...?. Jméno: Kateøina Beèková Vìk: - Tøída: O6.A Jméno: Alexandra Eliášová Vìk: 14 Tøída: O4.A Moje náplò práce: Chci se zamìøit na akce ve škole o kterých tøeba ani nevíte Moje náplò práce: - Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? - Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Vždycky jsem chtìla mít svùj èasopis, tak teï se na nìm mùžu aspoò trochu podílet?. Jméno: Jan Cíza Vìk: 15 Tøída: 1.C Jméno: Soòa Heroldová Vìk: 16 Tøída: O6.A Moje náplò práce: Rozhodnì ne sport(profi) jinak se práce štítím jen trochu Proè jsem se rozhodl v èasopise pracovat? Na naší bývalé škole to pøes net fungovalo. Snad by se i tak mentální škola jako gympl mohla na nìco zmátoøit Moje náplò práce: Mojí náplní práce budou rozhovory, reportáže a rubrika Hudba, kde najdete aktuální novinky z hudebního prostøedí, recenze, názory a rozhovory se zpìváky z koncertù, kterých se pro Vás budu úèastnit Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Pøedevším proto, že bych se i v budoucnu ráda stala souèástí redakce nìjakého èasopisu/novin, nebo dìlala cokoliv ohlednì žurnalistiky Ráda píšu, miluji práci s lidmi a právì proto si myslím, že dìlat rozhovory s rùznými osobnostmi je práce pøesnì pro mì Jméno: Teodora Draškovièová Vìk: 16 Tøída: O6.A Moje náplò práce: Chci se hlavnì zamìøit na aktuality, novinky a tak podobnì, popøípadì recenze na filmy, knížky atd. Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Jak už jsem øekla, baví mì psaní a taky to bude dobøe vypadat v životopise ;) 04 G Jméno: Denisa Mouchová Vìk: 16 Tøída: O6.A Moje náplò práce: Já se na nic moc zamìøovat nebudu, protože se nejspíš vždycky najde nìco, do èeho se nikomu moc chtít nebude :) Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Proè ne? :)
Jméno: Veronika Opatrná Vìk: 13 Tøída: O3 Moje náplò práce: Mám na starosti hlavní nástìnku. Mohla bych se v èasopise zamìøit na zábavu, to by mi snad šlo... Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Myslím, že se mi tyto zkušenosti budou v budoucnu hodit. A taky mì to poøádnì baví :) Jméno: Albert Soukup Vìk: 17 Tøída: O6.A Moje náplò práce:psát komentáøe na témata, která mì urèitým zpùsobem zaujmou vyjádøit svùj názor, zdùvodnit ho a možná i vyvolat polemiku + to, co mi bude pøidìleno od vedení (úvodní slovo, statní maturity na pokraèování ) Proè jsem se rozhodl v èasopise pracovat? Neøíkal bych tomu práce, je to spíš zábava A proè? Jednoduše proto, že mì psaní baví a žurnalistiku chci po maturitì studovat Jméno: Eskymák (hodlám psát anonymnì) Vìk: 17 Tøída: šestá A Moje náplò práce: Vìda. Abyste Vy vìdìli víc. Teèka. Proè jsem se rozhodl v èasopise pracovat? Byl jsem pøinucen? Sekundárnì to bylo kvùli mým literárním pracím. Minulá léta èasopis moc neprobíhal a chci to zmìnit. Jméno: Kacenicka ****** Vìk: 13 Tøída: O3?. Moje náplò práce: Uvidíme. Co bude potøeba. Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Moje šedá mozková buòka #293 nakopla buòku #294 a ty se pak dohodly, že by to mohly zkusit. Jméno: Kaèka Rosová Vìk: 14 Tøída: O4.A Moje náplò práce: Asi hlavnì aktuální dìní ve škole, reportáže na školní akce a tak podobnì. Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? No proè ne? :) Kdo by si nechtìl o pìknou pùlhodinku pøivstat?=d Zajímá mì žurnalistika. Jméno: Jindøich Škripko Vìk: 16 Tøída: O6.A Moje náplò práce: Byla mi svìøena velmi dùležitá a nenahraditelná úloha psa, který má štìkat na ostatní èleny redakce a obèas je mùže i pokousat. Proè jsem se rozhodl v èasopise pracovat? Tak moment... Pracovat?? O žádný práci mi nikdo nic neøek! 05 G
Jméno: Vlaïka Šnoblová Vìk: 18 Tøída: 3.A Moje náplò práce: Ráda píšu a zamìøit bych se chtìla zejména na aktuální dìní v kultuøe na Kladnì èi v okolí našeho ústavu a èasem, bude-li inspirace a odvaha, tøeba dojde i na nìjakou mou tvorbu:-) Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? - Jméno: Petra Voráèková Vìk: 16 Tøída: O6.A Moje náplò práce: Vydírání, vybírání, vyptávání (tahle èást mì baví asi nejvíc), vysázení,... Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Pøíležitost ;) Jméno: Adéla Truhláøová Vìk: 12 Tøída: O2 Moje náplò práce: Literatura (nové knihy) Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Jo, to kdybych vìdìla! Jméno: Jana Wiesnerová Vìk: 17 Tøída: O7.A Moje náplò práce: Tak rùznì, hlavnì aktuality mìsíce, reportáže z koncertù, fotky z rozhovorù s profesory a profesorkami Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat? Bez praxe mì na žurnalistiku nevezmou. :D?? Ty? Jméno: Alina Zingerová Vìk: 17 Tøída: O6.A?. Moje náplò práce: Aktuality, spoleènost, filmy. Napøíklad recenze a kritiky.. Proè jsem se rozhodla v èasopise pracovat?nevím, chci mít taky nìjakou aktivitu a podílet se na tvorbì školního èasopisu mi pøijde dobrá zkušenost spolupráce s lidmi. Baví mì psát. Chceš se stát souèástí redakce? ŽÁDNÝ PROBLÉM! Kontaktuj nás na emailu: Nebo se pøijï zeptat osobnì kontaktní osoba: Prof. Štìpánková (kabinet 36) 06 G
Kdo nás uèí? první díl Patronem G-Listù se stala paní profesorka Štìpánková. Na naší škole vyuèuje druhým rokem a sídlí v kabinetì èíslo 36. Její úlohou je vzdìlat nás v oblasti èeského jazyka. Pavla Štìpánková Jaké bylo vaše vysnìné povolání? Moje vysnìné povolání bylo kupodivu uèitelka. A pak právnièka, ale tou jsem se spíš chtìla stát, protože to byl sen jednoho blízkého èlovìka, který už nežije. A prostì nakonec vyhrálo to uèitelství. Takže už odmala? Ano, prostì se mi to líbilo. A protože mám ráda své humanitní pøedmìty, tak byly dvì varianty: buï se zavøu nìkam do archivu a budu bádat po historii, anebo pùjdu uèit. Takže teï vlastnì dìlám obojí. Proè uèíte zrovna èeštinu a dìjepis? Teï studuji dál historii na Pedagogické fakultì Univerzity Karlovy a tím, že jsem se dostala tam, to tady dopadlo tak, že tady dìjepis neuèím, uèím jenom èeštinu. A asi jsem byla vždycky humanitnì zamìøený èlovìk, aèkoliv jsem dìlala i chemické olympiády a tak podobnì, ale to už je hodnì dávno. To byla základní škola, na gymnáziu mì ta touha postupnì opouštìla. Ale je celkem zajímavé, že èeštinu jsem si pak brala jako obor druhý k dìjepisu, protože jsem chtìla dìlat hlavnì dìjepis. A když jsem se zaèala zamýšlet nad druhým oborem, protože je lepší mít dva obory než jenom jeden, tak prostì vyhrála ta èeština. A nelituju! Øekla bych, že mì teï možná baví víc èeština, než historie. Když byste mohla vrátit èas a být nìèím jiným, mìnila byste? Asi bych obèas mìnila, ale to má tak asi každý uèitel. Obèas si øekne, že by rád dìlal nìco jiného. Ale každopádnì bych poøád chtìla dìlat s lidmi. Asi by mì bavili tøeba neslyšící. Každopádnì ten archiv je taková únikovka. Co Vám u žákù nejvíc vadí? Malá motivace, výøeènost k vìcem, které by mìli øešit až o pøestávkách. A jinak bych øekla, že možná u nìkterých studentù až pøíliš velké sebevìdomí. Co si myslíte, že si o Vás myslí studenti? (smích) Já to možná i vím. Øekla bych, že mì ještì poøád moc neznají, což je možná dobøe. Øekla bych, že mì znaènì podceòují. Myslí si, že jsem dost pøátelská... Pravda, já taková jsem, ale obèas pøesáhnou tu hranici a pak už pøestávám být. A asi budu pøestávat èasto. Ovšem to je pøípad od pøípadu, student od studenta. Zajímáte se o to, jak uèí Vaši kolegové a kolegynì? Urèitì, jsme uèitelé a každopádnì vždycky rádi slyšíme, jak kdo co dìlá jinak, kdo má nìjaké nápady, jak pracuje s technikou. Mì zajímá èeština a dejme tomu potažmo dìjepis. 07 G
A asi nejvíc z pedagogického sboru se o èeštinì bavím s paní profesorkou Pochmanovou. Musí nás to podle mì zajímat, dìláme tu práci rádi a chceme ji dìlat dobøe. Kdybyste si mohla vyzkoušet vyuèování jiného pøedmìtu, jaký by to byl a proè? Chtìla bych uèit jazyky nebo laborky. Prostì kde je ménì dìtí, protože ta práce musí být úplnì jiná. A opravdu jazykáøùm nebo kolegùm, co mají pùlené hodiny, závidím. Ona døíve pùlená èeština bývala, ale už není, a to je škoda. Máte strach z tøídních schùzek? Ne. Nemám a nikdy jsem nemìla. Ani na jiné škole. Tøídní uèitelka jsem nikdy nebyla, takže já pøed tøídu plnou rodièù pøedstoupit nemusím. A co se týèe komunikace s rodièi, tak strach nemám, protože za tím, co dìlám, si stojím, a zatím jsem nikdy nemìla problém s rodièi, kteøí by nìjakým zpùsobem byli proti nìjakému mému rozhodnutí. Jak dlouho tu uèíte? Mìla jste nìjaký vztah k této škole ještì pøedtím, než jste sem pøišla uèit? Tak uèím tu druhým rokem, což není moc dlouho. Každopádnì vztah k téhle úžasné budovì mám a myslím, že vìtšina pedagogického sboru to má podobnì. Víme, že vìtšina jsou odchovanci našeho gymnázia, a já si myslím, že je to dobøe, že máme vztah k téhle budovì a k téhle škole, k tradici. Možná si nìkdo øíká, že je to kameòák, že je to tady opravdu tak jako zakonzervováno, ale na druhou stranu, ta tradice je úžasná a myslím si, že tím pádem se tady drží dobrá úroveò. Mìla jsem vìtšinu profesorù, kteøí tady stále uèí. Napøíklad profesorku Pochmanovou jsem mìla na èeštinu a naším matikáøem byl pan profesor Mencl. Paní profesorka Hanušová na fyziku a paní profesorka Libovická byla naše tøídní a uèila nás biologii a chemii. Jaká jste byla studentka? (smích) Øekla bych, že asi pilná. Sice bych to øíkat nemìla, ale jak na co. Matika a fyzika to bylo utrpení. Ale nauèila jsem se, co bylo potøeba, abych to tak nìjak uhrála. Ale vždycky to byl boj, protože fyzika opravdu nebyla mým oblíbeným pøedmìtem. A ty pøedmìty, které se musely víc uèit, biologie a podobnì, tak ty také nebyly nic moc... Byly momenty, kdy mì to bavilo, kdy mì to nebavilo, ale já vždycky byla víc na ty humanitní záležitosti. Stává se Vám, že nìkteøí lidé mají vùèi Vám nìjaké pøedsudky, když se dozví, že jste uèitelka? Stává se mi to èasto. Obèas slýchám narážky i v rodinì, ale je to v rovinì poš uchování tam to není nic ošklivého. Nesetkala jsem se s tím, že by mì nìkdo odsuzoval. Obèas se spíš zarážím nad reakcemi na internetu, když ètu názory lidí, kteøí si myslí, že ti uèitelé se mají asi nejlépe v tomto státì. Jaké máte koníèky? Jak trávíte volný èas? Volného èasu je èím dál ménì, protože se vìnuji doktorandskému studiu. A tím pádem asi nejvìtší koníèek je momentálnì náš pejsek a pak asi ti nejbližší. Takže spíše nìjaké procházky, divadlo a tak podobnì. Jakou posloucháte hudbu? Všehochu. Momentálnì asi Amy MacDonald, také Travis mám ráda. Amy MacDonald je velmi šikovná zpìvaèka, pochází ze Skotska. Jinak si klidnì ráda pustím i vážnou hudbu, podle toho, jaká je nálada a k èemu se to hodí. Jaké jsou podle vás hlavní rozdíly mezi naší a vaší generací? Øekla bych, že asi nejvìtší rozdíl je v tom, že vaše generace je více zahlcena informacemi, musí jich zpracovávat daleko více. Je zahlcena moderními technologiemi, které jsme my ve vašem vìku teprve o ukávali. Ale opravdu jste pøehlceni vším možným a máte i víc možností. Øekla bych, že nìkteøí tìch zájmù máte hodnì a že se nezajímáte o to, o co byste se možná zajímat mìli. Ta vaše generace toho má hroznì moc, øekla bych, že se moc okrádáte o èas, a už jsou to mobily, a už je to facebook nebo ICQ. Nejvtipnìjší odpovìï z písemky èi pøi zkoušení. Já jsem nad tím pøemýšlela, protože jsem èekala nìjakou podobnou otázku. Ono je toho více, ale momentálnì nejvtipnìjší: nebylo to pøi zkoušení, ale pøed zkoušením, patøí to do tøídy O6.A a jedná se o omluvu nejmenovaného studenta: Rád bych, kdybyste mì dnes nezkoušela, mám plnou hlavu biologie. Dìkujeme! Jindøich Škripko, Jana Wiesnerová 08 G
Stalo se... Viktorie Eliášová O1 Úvodní soustøedìní Ve dnech 2.9-4.9.2009 se konalo úvodní soustøedìní 1. roèníkù v Sloupu v Severních Èechách. Všechno zorganizovala Mgr. Milada Pochmanová. Úèelem bylo, aby se noví žáci seznámili se spolužáky a profesory. Mgr. Jiøí Beran, Mgr. Eva Kadlecová, Mgr. Kateøina Linhartová a Mgr. Jakub Zahradník jeli na adaptaèní kurz s námi, jako noví tøídní profesoøi a také jako pedagogický dozor. Na adaptaèním kurzu jsme psali rozøazovací testy z anglického jazyka a zároveò hráli spoustu seznamovacích her s dívkami ze Studentské rady nebo dramatického kroužku napø. Dorkou nebo Andreou. Ve Sloupu jsme také byli na výletì v Samuelovì jeskyni a také na Skalním hradì Sloup, kde nám paní prùvodkynì vyprávìla o historii Sloupu. Také jsme si povídali s paní profesorkou Pochmanovou. První roèníky si mohli ze šesti aktivit vybrat, které se jedno odpoledne zúèastní, na výbìr bylo mnoho sportù, ale skoro všichni si vybrali procházku, aby cestou mohli zajít do obchodu Na adaptaèním kurzu to bylo zábavné a zároveò pouèné. 09 G
Vlaïka Šnoblová (foto i text) Belgie 2009 Tak schválnì, co vás napadne, když se øekne Belgie? Mì až donedávna napadla tak nanejvýš èokoláda nebo krajka. Myslím ale, že po uplynulém týdnu už budu navždy øíkat slova jako pohoda, žádný spìch, silné pivo, déš a neskuteèná zima. Dneska jsem se svým spolužákùm vysmála. Všichni stepovali celí zmrzlí v lyžaøských bundách a já si piánko vykraèovala v krátké sukni a mikinì:-d. Stal se ze mì otužilec. A není to zdaleka to jediné, co mi týdenní výmìnný pobyt v Belgii dal Abych se s Vámi alespoò èásteènì podìlila o své zážitky a dojmy, pøináším nìco jako reportáž a pøeju Vám i našemu èasopisu hodnì zdaru a bon voyage! :) spoleèné foto pøed radnicí v Herve Nemohu si odpustit alespoò èást mých osobních dojmù z rodiny, se kterou jsem ten týden bydlela. Moje rodina byla pomìrnì velká, pøátelská a zásadnì se NIKDY NIKAM nespìchalo. Což mi obèas pùsobilo nemalé rozpaky nikdy jsem nevìdìla, kdy chtìjí vyrazit tøeba do školy, a nechtìla jsem, aby na mì èekali, tak jsem radìji èekala já. Ale jinak jsem z Belgie pøijela nadšená. Nejen z výletù, ale hlavnì z rodiny, u které jsem ten týden bydlela. Všechno bylo prostì super. Inu tedy, aby to nevypadalo, že jsme se týden váleli a relaxovali, je na èase trochu zašátrat v pamìti a vzpomenout si, co jsme který den vidìli bylo toho hodnì a bylo to celé dost rychlé, ale stálo to za to. V den pøíjezdu si nás u autobusu rozebraly naše rodiny a pak bylo na programu alespoò u mì rozkoukávání, ubytování a to, èeho jsme se asi všichni nejvíc báli, seznámení s hostitelskou rodinou. Musím øíci, že jsem se bála zbyteènì. naše Èesko Belgická skupinka Královská Kolej Marie Terezie, naše partnerská škola V sobotu náš program závisel na našich hostitelích já jsem ještì s nìkolika èeskými a belgickými studenty navštívila Liége. Toulali jsme se po mìstì, bavili se, navštívili Muzeum moderního umìní a na závìr odpoledne hospùdku, kde jsme ochutnali pecheres pivo, které ani není pivem, ale spíš limèou s broskvovou pøíchutí ale bylo dobrý;-) 10 G
V nedìli mì moje rodina vzala na trh, opìt do Liége. V pondìlí mì skoro štvalo, že musím už zase mluvit èesky. Za ten víkend mì ta fránina zaèala i docela bavit. A v noci už se mi o ní i zdálo Ale zase jsme si vymìòovali dojmy z rodin a taky jsme si vyprávìli, co kdo dìlal, a vypadalo to, že si po pomìrnì nároèném víkendu i odpoèineme. Ale pouze vypadalo. Pondìlní výlet do Brug by byl fantastický. V rámci daných podmínek ovšem. A danými podmínkami myslím to, že pršelo drobnì, ale vytrvale a byla neuvìøitelná zima. Prohlédli jsme si mìsto, katedrálu Notre Dame, historickou (ale novì vybavenou) nemocnici, a abychom pochopili, proè se Brugám pøezdívá Benátky severu, projeli jsme se po místní síti vodních kanálù na motorovém èlunu. Domù jsme pøijeli snad v devìt hodin veèer. A já jsem doslova padla únavou. Spala jsem jako kotì. A ještì že tak, protože úterý bylo taky pomìrnì zajímavé a byla by škoda ho prospat Èekala nás totiž návštìva Evropského parlamentu, kde jsme se dozvìdìli nìco zajímavostí a prohlédli si sál, který všichni známe z televize, ale naživo pùsobí ještì o nìco zajímavìji. Také jsme vidìli povìstnou sošku èùrajícího chlapeèka a námìstí. Ale co skuteènì stálo za to, byla prohlídka Atomia, které pøedstavuje atom železa otoèený na jeden z jeho vrcholù. Z devíti bublin jich je pìt pøístupných a každá má dvì až tøi patra. V jedné je restaurace, v další mohou pøespat dìti ze základní školy v závìsných bublinkovitých postýlkách, v další je expozice, která má ukázat, že i v Africe jde vývoj, civilizace a dokonce i vìda kupøedu a v jiné je expozice monitorující stavbu a nedávnou rekonstrukci Atomia i celou Mezinárodní výstavu v roce 1958, pro kterou Atomium pùvodnì vzniklo. Nakonec jsme si ještì z vyhlídkovì-restauraèní bubliny prohlédli MiniEvropu s modely svìtových historických památek z ptaèí perspektivy a vydali se na cestu ke škole v Herve a odtud zase k našim rodinám. Atomium - uvnitø slavný Èùrající chlapeèek Atomium Jednací sál Evropského parlamentu BRUSEL Støeda byla tak trochu ve znamení oficiálních návštìv. No, co se dá dìlat. I to je obèas nutné pøežít. Nejprve byli naši profesoøi pøijati v kanceláøi øeditele školy a nás zatím vychovatel provedl po budovì. Co o ní øíci je vìtší, šedivìjší, novìjší a prostì úplnì jiná než ta naše. Aby nebylo oficialit málo, následovalo pøijetí nás všech na radnici. Mimo jiné jsme zpívali francouzsky jednu roztomilou písnièku o malém námoøníkovi, tøi zdatnìjší zpìvaèky z O7 zazpívaly trojhlasnì Teèe voda, teèe a jako tøešinku na dortu jsme zapìli i naši hymnu! Upøímnì øeèeno, té jsem se bála nejvíc, protože když jsme nacvièovali zpìv v autobuse, pøi hymnì jsme pravidelnì konèili v záchvatu smíchu kdesi pod sedaèkami. A nebylo to tím, že bychom byli takoví barbaøi, jen to bohužel obèas neznìlo jako zpìv, ale spíše jako dost zoufalé vytí. Tím vìtší bylo moje pøekvapení, že se náš výstup na radnici obešel bez ostudy. Za odmìnu, že nám to zpívání tak hezky šlo, jsme jeli na exkurzi do kláštera Val-Dieu a následnì i do místního klášterního pivovaru. 11 G
Aby nebylo oficialit málo, následovalo pøijetí nás všech na radnici. Mimo jiné jsme zpívali francouzsky jednu roztomilou písnièku o malém námoøníkovi, tøi zdatnìjší zpìvaèky z O7 zazpívaly trojhlasnì Teèe voda, teèe a jako tøešinku na dortu jsme zapìli i naši hymnu! Upøímnì øeèeno, té jsem se bála nejvíc, protože když jsme nacvièovali zpìv v autobuse, pøi hymnì jsme pravidelnì konèili v záchvatu smíchu kdesi pod sedaèkami. A nebylo to tím, že bychom byli takoví barbaøi, jen to bohužel obèas neznìlo jako zpìv, ale spíše jako dost zoufalé vytí. Tím vìtší bylo moje pøekvapení, že se náš výstup na radnici obešel bez ostudy. Za odmìnu, že nám to zpívání tak hezky šlo, jsme jeli na exkurzi do kláštera Val-Dieu a následnì i do místního klášterního pivovaru. A aby toho zpìvu nebylo málo, po degustaci místního svìtlého a tmavého piva, jsme si ještì zazpívali Sbohem, galáneèko a zopakovali jsme námoøníka co dodat?:-) Ètvrtek pak probìhl ve znamení prohlídky Liége, kde jsme vidìli napøíklad velikánské schodištì, nádraží pro vlaky TGV a nìkteøí z nás i Liége z ptaèí perspektivy obøího kola, a posledních nákupù spolu s našimi Belgièany. A zakonèili jsme opìt pecheresem. Jak jsem se zpoèátku bála, teï jsem naopak cítila, že se mi odsud zítra moc chtít nebude. Jasnì doma je doma, ale tady to bylo pøinejmenším moc milé a fajn. obøí vyhlídkové kolo na pouti v Liége procházka mìstem byla taky hezká;-) V pátek jsme mìli na rozlouèenou, trochu výjimeènì, spoleènou snídani ve škole, poté jsme se rozlouèili... a že se nám nikomu moc nechtìlo pak šli Belgièani do školy a my se vydali na cestu smìrem k domovu. Jen jsme si trochu zajeli, abychom si prohlédli Lucemburk, kde jsme prošli historické centrum a vidìli další Notre Dame (tentokrát v nìm bylo nìco pro nás možná trochu zajímavìjšího sarkofág s ostatky Jana Lucemburského) a pak už jsme skuteènì pokraèovali do Kladna. poslední spoleèné foto tìsnì pøed odjezdem kostel ve Val-Dieu Lucemburk - hrobka s ostatky Jana Lucemburského Bylo to krásné. Bohužel jsem dneska ve škole tvrdì spadla do reality. Ale už se tìším, až pøijedou oni sem a až uvidím Manon (tu mou Belgièanku) P.S.: Manon mì žádala, abych jí napsala nìco pro jejich školní èasopis, a já jsem jí svou nevalnou psanou francouzštinou vyhovìla. Tímto Vám slibuji, že pokud Manon vyhoví mnì, v nìkterém z pøíštích èísel se snad objeví i nìco v krásné a správné francouzštinì samozøejmì i s èeským pøekladem:) G Listy 12
Alexandra Eliášová, Viktorie Eliášová, Kateøina Rosová, Jindøich Škripko Pyžamový den aneb Kde máte pyžamo? Jako každý rok, i letos se na naší škole opìt tradiènì konal pyžamový den, a to v pátek 25. 9. 2009. Organizovala ho Studentská rada v èele s Andreou Šustrovou z O7.A. Každý, kdo mìl alespoò trochu odvahy, se mohl o velkou pøestávku zúèastnit pyžamové pøehlídky v dolní tìlocviènì. Nejvíce studentù pøišlo z O1, ale zúèastnilo se i nìkolik dalších, hlavnì z nižšího gymnázia. První diplom o nejvìtšího plyšáka jako Sleèna s konìm obsadila Aneta Škripková ze tøídy O2, další diplom za vytrvalost byl udìlen Samuelu Trávníèkovi z O1 a tøetí diplom dostala celá tøída O1 za kolektivní pøíchod do školy v pyžamu. Všichni zúèastnìní byli ocenìni bonbóny. Bohužel se pyžamového dne zúèastnila jen malá èást studentù a ještì ménì profesorù, proto vám zde zveøejòujeme nìkolik rozhovorù se studenty a profesory ohlednì jejich názoru na pyžamový den. Profesor Kuna Co si myslíte o pyžamovém dni? Já nevím, já toho nejsem nìjaký zastánce. Když bych byl malý, tak bych se do pyžama nepøevlékal. A jako profesor? No tak to už vùbec ne Proè? No tak to vùbec, já se na to prostì necítím, chodit v pyžamu nìkde venku!! To prostì není pro mì. A zkoušíte studenty v pyžamu? Tak já stejnì moc nezkouším, ale asi bych to respektoval. Když by se mìlo zkoušet, tak kdo by byl v pyžamu, tak ne, ale taky bych to nevidìl úplnì jako stoprocentnì Pana profesora bohužel tím pádem v pyžamu asi nikdy neuvidíme Profesorka Rindtová Co si myslíte o pyžamovém dnu? Já mám ráda pyžamový den, to je úplnì jasný. A zkoušíte? Nezkouším nikoho, kdo je v pyžamu samozøejmì. Profesorka Vlèková vlevo: Samuel Trávníèek (O1) vpravo: Aneta Škripková (O2) dole: tøída O1 Chci se zeptat, proè jste nepøišla v pyžamu a jestli si myslíte, že je to vtipné? To já si právì nemyslím, že je to vtipné. A co si o tom tedy myslíte? Že je to taková akce jenom proto, aby ta akce byla. Že by se dalo vymyslet nìco zajímavìjšího, co by zaujalo víc lidí. Pøijde mi to takový samoúèelný, že to nemá nìjakou další myšlenku. A dodržujete to, že když èlovìk pøijde v pyžamu, tak ho nezkoušíte? No, já bych to asi dodržela, že bych èlovìka v pyžamu nezkoušela. Ale spousta lidí si asi o tom myslí to, co já, protože v tom pyžamu chodí hroznì málo lidí. Byl nìkdo v pyžamu z vaší tøídy? My jsme byli celá tøída (O1). Aha, já jsem vás totiž nevidìla. Ale v tìch vyšších roènících tolik ne... Vzhledem k tomu, že profesorka Pøibilová má úplnì stejný názor, tak asi nehrozí, že bychom potkali nìkoho z kabinetu è. 52 v pyžamu, což je jistì škoda. Velmi nás potìšilo, že jsme nakonec našli alespoò nìkoho, kdo tuto akci podpoøil. Ale musíme pøiznat, že jsme bìhem pyžamového dne paní profesorku Rindtovou vidìli v noèní košili a s èepièkou, a tak jsme podobnou odpovìï èekali. 13 G
Tomáš Vacek z O8.A Jaký je tvùj názor na pyžamový den? Tak když jsou holky v pyžamu, tak je to hezký. A chodíš ty v pyžamu? Teï naposledy jsem byl. Proè? Mìl jsem zrovna náladu. A taky byla zrovna fyzika. V èem spíš? Jestli teda v nìèem? V trenkách. Barva, velikost, délka nohavic, potisk? Jedinì se sobama. Dorka Gremlicová z O8.A Jak se ti líbí pyžamový den? (s plnou pusou) Mhhm. Zajímavé..ano? (kývá hlavou) Hm. A organizuješ soutìže v tìlocviènì? Ano. A mùžu se tì zeptat, v èem spíš? V pyžamu s medvídkama. Míša Vondráková z O8.A Takže Jak se ti líbí pyžamový den? Velice. Každý rok se oblékám do pyžámka a beru si svého plyšáèka. Jéé, tak to jsem ráda A vyhrála jsi nìkdy nìjakou cenu? Ne, mìla jsem smùlu, ale byla jsem párkrát v porotì. Takže se úèastníš organizace, her a tak? No, obèas ano. Tak to je supeer. A v èem spíš? Mnooo obvykle v pyžamu. Opravdu? A v jakém? Buï s oveèkama, nebo s medvídkama, nebo s takovejma roztomilejma houbièkama. Nadšeni z pozitivních výsledkù jsme se šli ptát do tøídy O6.A. Tento krok jsme uèinili proto, že úèelem našeho èlánku mìlo být vysvìtlení, proè se pyžamového dnu zúèastòuje tak málo lidí. Rozhovory s lidmi z O8.A nám k tomu opravdu moc nepomohly... V O6.A byly názory vìtšinou opaèné, ale bohužel nikdo nechtìl svùj negativní názor zveøejnit. Musel jsem všem slíbit, že zùstanou v anonymitì, a navíc mi zakázali použít zvukový záznam, takže jenom shrnu, jaký je obecný názor v této tøídì. Hned první dotázaný mi napøed vyèinil, že ho otravuju s blbostmi. Po naléhání nakonec struènì odpovìdìl Pøece tu nebudu chodit jako blbec v pyžamu! Druhý dotázaný zase odvìtil v tom smyslu, že všechno umìl, tudíž se nebál žádného zkoušení a tedy nebyl dùvod, aby mìl pyžamo. A tøetí dotázaná si jen postìžovala, že jí na této akci vadí hlavnì ten donucovací prostøedek, že když pøijde v pyžamu, tak nebude zkoušena. Na závìr pøipojím svùj názor. Myslím si, že by pro budoucnost této akce bylo nejlepší, aby byla jen dobrovolná. Kdo by chtìl pøijít v pyžamu, pøišel by v nìm. Kdo by nechtìl, mìl by normální obleèení. Je tøeba si uvìdomit, že nìkteøí lidé prostì nechtìjí chodit po škole v pyžamu. A to pravidlo s nezkoušením, které stejnì nedodržují všichni uèitelé, podle mého názoru této akci spíše škodí. 14 G
Kaèka Rosová Výstava Mazlíèkù V pondìlí 5. øíjna probìhla ve škole výstava mazlíèkù, uspoøádaná ke Dni zvíøat (4. 10.). Studenti se mohli pøihlásit a donést do školy svého mazlíèka, který se až do ètvrté hodiny mìl možnost pøedvést zvìdavým kolemjdoucím. Možná si vzpomenete, že se tato akce konala už pøed dvìma lety, kdy jsme mohli vidìt pøedevším menší hlodavce, želvy a podobnì. Letos se výstava konala v ponìkud hojnìjším poètu. Asi každého, kdo procházel druhým patrem, pøinejmenším pøekvapil dravec nebo dva psi, rozhlížející se zpod stolu. Dále jsme tu mohli vidìt napøíklad korelu, vodního ráèka, nìkolik morèat, pískomila a králíky. NAŠE ŠÍLENÁ VÌDA Kyselina máselná neboli kyselina butanová CH CH CH COOH, je 3 2 2 organická kyselina velice nepøíjemného zápachu. Mnohými je oznaèována jako nejsmrdutìjší látka organické chemie. Není proto divu, že je složkou potu. Dále se, jak již možná ti starší odvodili, nachází v másle (ve formì esteru, ale to pro nás není dùležité). Dùležité je, že se dá z másla získat. A to nijak složitì. Staèí nechat zžluknout máslo, tzn. vložit do sklenice, øádnì uzavøít (jinak by vás rodièe vydìdili) a vystavit nìkam na svìtlo (nejlépe sluneèní). Máslo se samovolnì rozkládá na kyselinu máselnou. Trvá to trochu déle, záleží na roèním období, ale bývají to tak 2 až 3 mìsíce (k rozložení celé kostky másla). Pro netrpìlivce se dá kyselina máselná pøipravit pøikapáváním kyseliny (napø. sírové nebo chlorovodíkové - seženete je v drogerii) na máslo. Rád bych upozornil, že je na místì obezøetnost pøi manipulaci, slabším povahám by se mohlo udìlat mdlo (nehledì na to, že byste poté museli velice dùkladnì vyvìtrat). Vhodné je použít lahev se zátkou, ta se dá upotøebit opakovanì. Možnosti využití této kyseliny už nechám na vás... 15 G Eskymák
Jaromír Jágr - Kladeòák Do Støedoèeského Divadla jsme odcházeli plni nadšení a oèekávání. Èásteènì proto, že jsme se tìšili na nadcházející veøejnou generálku hry Jaromír Jágr - Kladeòák a na následné slíbené rozhovory, ale z èásti také proto, že se tato událost odehrávala místo vyuèování. Ze zaèátku se nám nedostávalo patøièného mediálního respektu (což nám dali jasnì najevo prošedivìlí staøíci ve frontì na vstupenky), nakonec jsme se však š astnì dostali dovnitø, aniž bychom byli rozšlapáni rozhnìvaným davem dùchodcù. Pøedstavení mohlo zaèít. Už samotný zaèátek, kdy se zvedla opona a za ní se vynoøily nahé zadnice pánské vìtšiny divadelního souboru, naznaèil, že pùjde o komedii. Mimo hlavní postavy Jaromíra Jágra lze ve høe vidìt osobnosti hokejového svìta, jako je napøíklad Mario Lemieux, dámy Jágrova srdce a Jágrovy ložnice, ale také osobnosti kladenské. Mimo hejtmana Støedoèeského kraje, který nám nenápadnì ukáže politickou orientaci hry, se zde objeví paní Poldi se synem filosofem Ludwigem Wittgensteinem, šéfka støedoèeského svazu rybáøù a mnoho dalších, více èi ménì komicky vypadajících postav. Hokej se objeví pøímo na jevišti, a to se vším všudy. Komentáøe, zpomalené zábìry, góly i potyèky. Doèkáme se zpìvu, tance, i cesty kolem svìta. Hra nás mimo jiné zavede do Japonska, Kanady, USA, Ruska a pochopitelnì i do Èech. Pøedstavení nabité akcí a zároveò plné naprosto zastavených momentù. No, bìžte se podívat sami! To, že pøedstava o délce èasového úseku ètvrt hodiny se u rùzných lidí liší, jsme si vyzkoušeli na vlastní kùži. Netrpìlivì jsme pøešlapovali pøed divadlem, kam nás vyslal personál divadla, a èekali, až si nás pánové Svoboda nebo Koleèko pozvou dovnitø. Nakonec se ale èekání vyplatilo a my byli uvedeni do sálu. Na okraji podia sedìl sympatický chlapík støedního vzrùstu, který se nám pøedstavil jako režisér hry Tomáš Svoboda. Naše velkolepé interview mohlo zaèít. V prùbìhu rozhovoru se k nám zezadu pøiplížil další z tvùrcù hry, Petr Koleèko. Oba pùsobili velmi pøíjemnì a odpovídali otevøenì. Poslední pøibìhl po podiu pøedstavitel Jaromíra Jágra, herec David Matásek. Celý rozhovor plynul víceménì nerušenì (pokud si odmyslíme fakt, že asi v jeho polovinì zaèala rekonstrukce divadla tu se nám ale podaøilo pozastavit a mohli jsme pokraèovat) a nakonec jsme všichni odcházeli pøemíru spokojeni. Tomáš Svoboda Petr Koleèko David Matásek Tak zaèneme mohl byste se nám pøedstavit? Svoboda: Jmenuji se Tomáš Svoboda a režíruji pøedstavení Jaromír Jágr Kladeòák. Text ke høe jsme napsali s èlovìkem, který se jmenuje Petr Koleèko. Pøedtím jsme spoleènì realizovali jednu hru v divadle Rubín, která se jmenovala Zlatý prsten Jana Tøísky. Mìli jste zde možnost vidìt hrát napøíklad Ondøeje Pavelku, Jakuba Prachaøe a Kristýnu Novákovou. Po této inscenaci nás èeká ještì jeden spoleèný projekt muzikál s názvem Pornohvìzdy. Bude tam hrát mimo jiné Vojta Dyk, Jakub Prachaø nebo Martha Issová. Matásek: Já jsem Matásek David. Máte za sebou generálku svìtové premiéry. Jaký máte pocit? Jak se Vám hrálo? Matásek: Nevím. První polovina byla taková krasopisná. Všechno, co jsme si øekli s Tomášem nebo i mezi sebou, jsme udìlali. Ale chybìlo tomu to hokejový srdíèko (smích). V druhé polovinì už to bylo hravìjší, ale zase to nebylo moc pøesné. Ale to vám nebudu vykládat (smích). Proè si myslíte, že je David Matásek ideální pro roli Jaromíra Jágra? Matásek: Já si nemyslím, že jsem ideální. Asi to všichni odmítli a já jsem zbyl. Já ani nevím, jak to vlastnì bylo. Koleèko: Ty jsi byl asi ètrnáctý. Matásek: Všichni mìli nìjaké seriály a já jediný mìl teï èas. Svoboda: David je pro mì ideální pro tuto roli ze dvou dùvodù. Jeden z dùvodù je ten, že vìtšina èeských hercù nevypadá jako hokejisti. Jsou to spíše takoví intelektuálové (nebo alkoholici) a nemají 16 G
fyzické dispozice pro roli hokejisty. Druhá vìc je, že Jarda Jágr je nesmírnì pozitivní èlovìk. Toho praštíte do huby, vypadnou mu z ní ètyøi zuby, ale on se poøád smìje a nedá na sobì nic znát. Myslím si, že David Matásek je právì také takhle pozitivní, což je pro tu roli docela výhoda. Nemá žádný problém, který by musel øešit. Koleèko: Øešili jsme pochopitelnì Davidovu fyzièku, protože fyzièka je u hodnì èeských hercù problém. Matásek: To já si, èlovìèe, nemyslím. Znám spoustu kolegù, kteøí by na to fyzicky taky mìli. Nedávno si jeden režisér stìžoval, že teï nemùže sehnat žádného zdevastovaného mladého herce. Všichni podlehli tomu životnímu stylu, že pijí ráno ty nápoje, chodí do posilovny a všichni vypadají dobøe. Koleèko: David je hlavnì dobrý herec. On se to sám stydí øíct, ale to je asi to nejdùležitìjší. Jaký je názor Jaromíra Jágra na tuto hru? Svoboda: To musíte jet do Omsku. Domlouvali jste se s ním nìjak? Svoboda: Ono to je tìžké. Jaromír Jágr je celosvìtová celebrita, má dost plný program. Zájem o nìj má kdekdo. Dostat se k nìmu je možné pouze pøes jeho manažery nebo tiskové mluvèí. Což jsme samozøejmì udìlali a poslali jsme mu synopsi hry v okamžiku, kdy se mìla psát. Øíkal, že s tím souhlasí, tak jsme mu poslali napsanou hru, v téhle podobì, co jste dnes vidìli. To se k nám také dostala odpovìï, že by mìlo být všechno OK. Na premiéru se Jaromír Jágr bohužel nedostaví, protože tréninkový program v Omsku jede plnou parou vpøed. "Hrdina Jaromír Jágr - to je nezpochybnitelná konstanta." A jak to myslíte? Matásek: Jak to myslíme? Takhle. Žádná špr ouchlata. My prostì volnì pracujeme s tím fenoménem. Hrdina Jaromír Jágr to je nezpochybnitelná konstanta, která tu je. A nemáme jich moc. Snad kromì Mašínù, ale dnes už nevím. V téhle dobì je to hroznì tìžké najít si svého hrdinu. Myslím teï pro nás, i pro vás, jako pro mladé lidi. Komu vy fandíte? To je hrozné ne? No Matásek: Jako Justin Timberlake je fajn, ale je daleko. To je hroznì tìžké se dneska k nìèemu upínat. My s tím zacházíme volnì. Jako se ústním podáním o hrdinech vedly rùzné zkazky, tak se zase naším vidìním díváme my na tuhle postavu. Ale nemyslíme to nìjak zle, to je snad jasné. A v pøípadì, že by to pan Jágr dejme tomu špatnì pochopil? Matásek: To je každého vìc. Naše vìc je, jak s tím zacházíme, a jeho vìc je, jestli on to vezme nebo ne. Koleèko: Ale co jsme o nìm slyšeli, tak on je v pohodì Matásek: Taky si myslím. Já to tak jako pøedpokládám. Budete chtít slyšet jeho názor? Svoboda: Urèitì. Máte nìjaké zkušenosti s hokejem? Vyjma sledování. Matásek: Když mi bylo nìjakých ètrnáct, patnáct let, tak jsme bydleli naproti zimnímu stadionu. Bylo to tak nasnadì, tak jsme tam obèas chodili hrát jako škola. pan David Matásek - foto: Eskymák Myslíte si, že se Jaromír Jágr na hru pøijede podívat? Svoboda: Já doufám, že ano. Až bude mít èas. Až tady bude. Koleèko: Já bych byl rád, kdyby pøišel, protože si tu všichni myslíme, že by se mu to spíše líbilo. Matásek: No, abychom se nedivili (smích). Ale byli bychom rádi, kdyby pøišel. Kdyby to vidìl. A kdyby to pochopil. Kdyby to vzal tak, jak my to myslíme. To bych byl hroznì š astný. 17 G
Proè zrovna Jaromír Jágr? Svoboda: Zadání ze strany kladenského divadla bylo, abychom napsali hru, která bude o Kladnì. Na základì toho mì napadlo, udìlat tu hru o lidech, kteøí v Kladnì žijí. Mohli jste vidìt právì napøíklad hejtmana, paní Poldi s mladým Wittgensteinem a tak podobnì. Nápad udìlat hru o Jaromíru Jágrovi vznikl jednou, když jsme jeli s Petrem do Èeské televize. Vidìl jsem tam nìkoho, kdo mìl rozevøené noviny, kde byl Jaromír Jágr na titulní stránce. Tehdy jsme právì mìli tu nabídku, tak jsem øíkal Petrovi, že bychom mohli Jágrovi. A jelikož Petr už pøedtím mìl zkušenosti se sportovní tématikou, tak jsme se rozhodli, že je Jaromír Jágr asi nejvhodnìjší adept. Navíc Petr umí velmi dobøe psát hry, což je dobrý pøedpoklad k tomu napsat hru. Kdyby ne Jaromír Jágr, tak která jiná kladenská osobnost? Matásek: To je tìžké. My to zas tak úplnì neznáme. Svoboda: Wittgensteina tam máme Matásek: Wittgenstein tam je, Poldi tam je, Svoboda: Poldi tam je, a to už je náš strop asi, z Kladna. Matásek: My už dál nedohlédneme. Koleèko: Co pan Stehlík? (Vladimír Stehlík poznámka redakce) Matásek: To by byla teda temná hra. Koleèko: Zlý èarodìj Stehlík, toho jsme mìli v jedné synopsi. Zlého èarodìje Stehlíka, který vytuneloval paní Poldi. Pak jsme si øíkali, že nás to vlastnì nezajímá. Matásek: Já jsem se osobnì setkal s panem Stehlíkem, ale ne pøi studiu role. Jednou kdysi dávno. On mìl zálusk na pozemky v Tróji, kde mìl mùj dìda domeèek se zahradou. On o to hroznì stál a chtìl to tam tenkrát všechno koupit. Pøišel tam za námi a tváøil se jako hrozný lidumil, ale ta lumpárna mu koukala z oèí. On tam pøijel ještì se svým synem (Marko Stehlík poznámka redakce). To jako nepøijeli dva hodní lidé, že (smích) pan Tomáš Svoboda - foto: Eskymák 18 G Tomáš Svoboda režisér Režisér a dramatik Tomáš Svoboda prošel bìhem svého života nìkolika profesemi od kulisáka v Divadle J. K. Tyla v Plzni, pøes vychovatele v diagnostickém ústavu, herce v loutkovém Malém divadle v Èeských Budìjovicích až po režiséra a umìleckého šéfa Divadla Nítì pøi Západoèeském divadle v Chebu. V roce 2002 ukonèil studium režie na brnìnské JAMU. Jako režisér pracoval mimo jiné v Tìšínském divadle, ve Spišské Nové Vsi, v Huse na provázku a v Národním divadle v Brnì, v ostravském Divadle Petra Bezruèe, v Èinoherním studiu v Ústí nad Labem nebo v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V létì 2004 vyhrál spolu s Thomasem Zielinskim konkurz na vedení divadla Rokoko scény Mìstských divadel pražských. Po zmìnì vedení divadla Rokoko v roce 2006 pùsobí jako hostující režisér v rùzných èeských a moravských divadlech. (olomoucky.rej.cz) Názor G-Listù Pan Tomáš Svoboda byl s námi od zaèátku rozhovoru až do jeho konce. Na první pohled bylo jasné, že mluvit mu nedìlá problém, a taky to dal najevo. Všechny otázky zodpovìdìl vyèerpávajícím zpùsobem a udìlal dojem. Myslím, že si záhy získal respekt, což se v jeho branži jistì hodí. Také se moc pìknì staral o naše diktafony. David Matásek herec David Matásek se narodil na svatého Valentýna roku 1963 v Praze. Je to nejen filmový, seriálový a divadelní herec, ale také hudebník. V roce 1988 se podílel na založení hudební skupiny Orlík, ve které byl spolu s Danielem Landou nejvýraznìjší osobností. Dále byl èlenem skupiny Hagen Baden. Je absolventem pražské konzervatoøe. Jeho první role ve filmu byla v Jak svìt pøichází o básníky. V letech 1991 až 1995 pùsobil v Národním divadle, v letech 1995 až 2002 v Divadle Komedie a od roku 2002 je opìt èlenem èinohry Národního divadla.
Názor G- listù Pan David Matásek pøišel na náš sraz s menším zpoždìním. Od zaèátku do konce z nìj sálala neuvìøitelná skromnost (a to i navzdory jeho znaèkovému trièku). Mluvil s námi jako se zkušenými novináøi, takže jsme ani na chvíli nenabývali dojmu, že jsme zatím jen mladí zaèáteèníci. Kromì hry Jaromír Jágr - Kladeòák se s námi bavil i o dnešních idolech teenagerù a mnohém dalším. O jeho hereckém talentu zde øeè být snad ani nemusí Pro první G- rozhovor jsme si nemohli vybrat lepší osobnost než právì pana Matáska. Petr Koleèko dramatik Petr Koleèko se narodil v roce 1984 v Praze. Vystudoval režii a dramaturgii na pražské DAMU, kde se již od prvního roèníku vìnoval dramatické tvorbì. V roce 2005 se úèastnil autorské dílny v Èinoherním studiu Ústí nad Labem. V roce 2008 absolvoval mìsíèní stáž v londýnském Royal Court Theatre. Jeho hra Britney Goes to Heaven, kterou uvedlo ostravské divadlo Petra Bezruèe, získala grant agentury DILIA, byla pøeložena do angliètiny a v prosinci 2007 byla prezentována formou scénického ètení v Immigrants Theatre v New Yorku. Byla také pøeložena do polštiny a scénicky pøeètena v Teatru pod Ratuzsom v bøeznu 2007. Hra Soumrak bodù, kterou napsal jako svùj bakaláøský projekt na DAMU a která se tuto sezónu uvádí v pražském divadle DISK v rámci inscenace Mužské záležitosti, byla nastudována Èeským rozhlasem Vltava a na stejné stanici byla také uvedena v únoru 2007. V divadle DISK je souèasnì na repertoáru jeho nová hra Láska vole a v pražském divadle A studio Rubín sklízí úspìchy jeho spoleèný autorský projekt s Tomášem Svobodou Zlatý prsten Jana Tøísky. Pùsobí také v týmu scenáristù seriálu Èeského rozhlasu Život je pes. (dilia.cz) Názor G-listù Pan Petr Koleèko se znièehonic zjevil nejdøíve k nám ani nechtìl jít, pak se ale pøece jen nechal pøemluvit a usedl vedle Tomáše Svobody. Moc toho nenamluvil, ale pùsobil uvolnìnì a byl také velmi zábavný. Takový trochu pøihrbený, skromný a bezesporu velmi nadìjný umìlec. pan Petr Koleèko - foto: Petra Voráèková Jak se Vám spolupracuje s kladenským souborem? Svoboda: Dobøe. Dobøe. Dobøe. Matásek: Bájeènì. Poprvé jsem zažil pozici hostujícího. Ale pøesto to vidím takhle: Èasto se stává, že k nám do divadla pøijde nìjaký význaèný host, ale já k tomu mám z pochopitelných dùvodù výhrady. Øíkám si: Copak hergot tady kolega Tonda nebo Jarda nejsou dostateènì dobøí, aby se musel zvát nìkdo z Èech nebo tøeba ze Slovenska? Prostì nechápu, proè se to dìlá. Moje vidìní divadla je kolektivní. Mì nezajímají pøedstavení, kde je výborný Othello a všichni ostatní jsou takoví jako jde to. Mùže tam být tøeba patnáct zcela neznámých hercù, ale když z toho celku na mì jde nìjaká atmosféra, tak je to pro mì daleko dùležitìjší, než vidìt nìjakého význaèného herce, jak se mùže rozdat. Takové divadlo mì nezajímá. Kdybyste si mohl vybrat kohokoli naprosto kohokoli koho byste si mohl zahrát. Kdo by to byl? Matásek: Ježišmarja Kohokoli? Já nevím Klidnì i ženu. Matásek: No (smích) tak to ne. Já jsem zdravý. (smích) Já nevím. Jak øíkám je dùležité, aby se lidi sešli, v nìjaké dobré formì a všechno do sebe zapadlo. Ale že bych si myslel na nìjakého Leara, to opravdu ne. To mì nezajímá. Ještì na závìr, bychom se vás chtìli zeptat na vaše støedoškolská léta. Matásek: Já jsem už žádná jiná léta, než støedoškolská, nezažil. Já mám konzervatoø, ale to je taková škola na baterky. V té dobì tedy byla. Sice se studovala šest let, ale my jsme mìli hroznì moc praktických pøedmìtù a moc se netlaèilo na všeobecné vzdìlání. Což dnes považuju u sebe za nejvìtší mínus, že vlastnì nejsem vzdìlaný. To mì štve. Co jsem si nepøeèetl z vlastní vùle, to nevím. Ze školy skoro nic. Ale pít jsem se tam nauèil a zlobit a tak. Koleèko: No my máme takovouhle vysokou Matásek: Jo? Koleèko: No, úplnì stejnou vysokou. Matásek: Tak to jsem tedy o nic nepøišel. Tímto bychom chtìli podìkovat všem pánùm za velkorysé poskytnutí rozhovorù a Støedoèeskému divadlu v Kladnì za poskytnutí pøíjemného kulturního zážitku. Petra Voráèková & Soòa Heroldová 19 G
Recenze Rozhodli jsme se uveøejnit kladnou a zápornou recenzi. Jenže nikdo se nemìl k tomu nic napsat...jediný, kdo pro nás nìco stvoøil je Daniel Hanták z O8.A, který hru vidìl nezávisle na nás. Jeho názor posuïte sami. Divadelní Jágr s tøemi P pøekvapivì pøíjemná podívaná Už dlouho jsem nezažil, že by Kladno tak øešilo nìjakou kulturní událost, tentokrát se to ale stalo. Proè? Protože Støedoèeské divadlo Kladno chystalo premiéru hry Jaromír Jágr, Kladeòák. Spousta lidí ji pøedem proklínalo, spousta byla zvìdavá, jak to vlastnì dopadne. Mezi tìmi druhými jsem byl i já. I když jisté výhrady proti høe jsem mìl také, ale to se týkalo spíš vyjádøení jistých nejmenovaných pøedstavitelù kladenského divadla na úèet této hry. Co se týèe hry samotné, tak jsem doufal, že by to nemuselo být špatné (hlavnì potom, co jsem od pánù Koleèka a Svobody vidìl krátké, ale silnì originální pøedstavení na letošních Malých kladenských Dionýsiích). A ani nebylo. Všechno pùsobilo velmi stylovì pøed divadlem postávaly roztleskávaèky, které za zvukù hymny kladenských hokejistù od mnou milované kladenské skupiny Anopheles, bavily pøíchozí, sálem dokoleèka znìla píseò Kladno, to je to mìsto. Tato atmosféra zùstala zachována i po zaèátku pøedstavení, který byl naprostou smrští nápadù. Od scény ve sprchách po vítìzném finále turnaje v ledním hokeji na OH v Naganu, pøes zpomalené zábìry zápasu Pittsburgu (dokonce s rozborem elektronickou tužkou, asi nejvtipnìjším místem hry), až po filmové postupy pøi Jágrových halucinacích. Byla v tom nejvìtší síla, ale zároveò i slabina celého dílka. Protože pak Pak zaèala druhá polovina pøedstavení. Patnáct nebo dvacet minut se na jevišti prakticky nic nedìlo. Šlo o pasáž, odehrávající se v Omsku, tìsnì pøed Jágrovým pøíjezdem mezi hráèe zdejšího týmu. Ano, byl zde nápad s tøemi sestrami z Èechovovy stejnojmenné hry, ano, párkrát jsem se zasmál. Ale jinak mi pøišlo, že tato pasáž musela vznikat velmi narychlo a snad bude postupem èasu upravena. Pøíbìh vám popisovat podrobnì nebudu, protože o této høe se napsalo a ještì napíše tolik, že je to zbyteèné. Jenom bych rád zmínil ještì jednu vìc. A tou je vyøešení hokejových zápasù a tréninkù. Ty byly øešeny spíše až taneènì, dokonce kousek dál v pasáži v Omsku se vyskytla hokejová variace na Labutí jezero, což bylo pøíjemné osvìžení. Celkovì se jednalo o velmi pøíjemnou záležitost s pár chybami (rád bych upozornil na pár dalších jako napø. jednu pro mì velmi pøekvapivou, a to sice, že David Matásek byl relativnì èasto zády k publiku nebo velmi spartánské kulisy, i když tam už je otázka, jestli je to doopravdy chyba), které snad budou èasem odstranìny. Nejde rozhodnì o žádné umìní (což by v tomto pøípadì spíš hru mnohem víc potopilo), ale taky nejde o úplnì prvoplánovou zábavu. Urèitì aspoò stojí za to, zajít do divadla a zkusit to. Já jsem byl celkem spokojen, neøíkám, že budete i vy, ale rozhodnì Jágra nezatracujte pøedem! Daniel Hanták O8.A Dìkujeme za pøíspìvek! 20 G
Kam jsme to nastoupili? Jako pro všechny letošní prvòáky byla i pro nás pøed pár mìsíci zásadní otázka, jakou školu si vybrat. Zní to možná trochu pøekvapivì, ale o žádné škole v okolí nekolovalo tolik informací, svìdectví, názorù, bájí a mýtù, jako o Kameòáku. Nìkterým už svou architekturou pøipomínal elitní britskou Školu èar a kouzel v Bradavicích. Jistý nejmenovaný uèitel tvrdil, že všichni studenti zmutují v podivné tvory diskutující v èajovnách o poezii (pronesl to ovšem mnohem jednodušším výrazivem, houpaje se intenzivnì na židli ).A naprosto všichni vèetnì absoloventù gymnázia prorokovali, že do nìkolika mìsícù skonèíme pro pøepracování v péèi psychiatrù. To vše nám ještì znìlo v uších, když jsme prvního dne školního roku vstoupili dovnitø... a zjistili, že i zde se uèí a vyuèují témìø lidské bytosti! Anebo ne? Jak si pøipadá vìtšina z nás v neznámém prostøedí? Na to jsem se zeptal nìkolika bývalých a zároveò souèasných spolužákù z 10.ZŠ. Bylo to jednodušší, než jsem èekal. Je to asi díky tomu, že nás škola dobøe pøipravila. I když ne ve všech pøedmìtech je situace stejná. Filip Koneèný, 1.A Škola je rozsáhlá, ale pìkná. Uèebny jsou dobøe vybavené. Tereza Hrebiková, 1.C Naprosto v pohodì. Nic není tak tìžké, jak nám líèili. I uèitelé jsou snesitelní, nìkteré hodiny jsou až nuda. Jan Procházka, 1.A Líbí se mi tady. Jsou tady pìkné holky. Petr Richter, 1.B Hm...hm..Dobrý. Udìlal jsem chybu. Mìl jsem jít radìji do Dubí. Ondøej Paprèka, 1.A 21 G Jan Cíza