Křesťanská sociální etika Jabok 018
. Vývoj katolického sociálního myšlení
Biblické motivy Biblické poselství nenabízí žádné modely, žádná konkrétní, přímo přesaditelná hodnotící kritéria a pokyny k utváření vzhledem k sociální oblasti. Přináší však směrodatné jistoty o podstatě a určení člověka a o lidské společnosti a konfrontuje nás s požadavkem, že tyto jistoty musí být základem kritérii, podle kterých mají být eticky posuzovány sociální instituce. Tyto jistoty lze ilustrovat na biblických motivech: Motiv stvoření (Gn 1-): svět je stvořen Bohem a je velmi dobrý; člověk je obrazem Božím, z čehož plyne jeho jedinečná důstojnost; člověk byl stvořen jako muž a žena má společenskou povahu, není dobré, aby byl sám; člověk je Božím partnerem a je Bohu odpovědný; může svobodně volit mezi dobrem a zlem. Motiv exodu a smlouvy (Ex): Bůh vysvobozuje svůj lid ze zajetí a uzavírá s ním smlouvu; její důležitou součástí jsou povinnosti k druhým lidem a uspořádání sociální oblasti (sociální legislativa, projekt milostivého léta); Božím partnerem je lid. Sociální étos proroků: vyzývají lidi, aby jednali ve smyslu přicházejícího Božího království, jež bude královstvím míru, nenásilí, spravedlnosti a milosrdenství. Eschatologická etika Ježíšova: radikalizace základního proudu proroků dvojí přikázání lásky (k Bohu a k bližnímu). Pavlova teologie: svoboda a důstojnost člověka relativizace sociálních přehrad ( Židé a Řekové, otroci a svobodní, muži a ženy ), jež trvají institucionálně mezi lidmi. Prvokřesťanské obce: pokus o realizaci utopické sociální rovnosti (dělení se o majetek, ustanovení jáhnů) zůstává však uvnitř obcí, není zde patrná snaha o změnu nespravedlivých struktur (např. otroctví). 018 3
Starozákonní sociální legislativa Ochrana ohrožených skupin a jedinců: staří, vdovy a sirotci, cizinci, chudí drobní rolníci, otroci, nádeníci. Přikázání lásky: zákaz podvodů (krást, obelhávat, podvádět),. zákaz utlačování sociálně slabých (nádeník, hluchý, slepý), 3. zákaz bezpráví v právních sporech a 4. zákaz nesprávných pohnutek v srdci (nenávidět, mstít se, chovat zášť). První sociální daň: každého třetího roku má být celý desátek (státní daň) rozdělen v místní komunitě, z čehož mají prospěch levité cizinci, vdovy a sirotci. třetina (!) dosavadních státních příjmů měla sloužit zabezpečení sociálně slabých skupin obyvatelstva. Zákaz úroků a prominutí dluhů sociálně-ekonomické zákony: právní instituce pravidelného promíjení dluhů (dlužní amnestie): sedmého roku měly zaniknout všechny pohledávky. Pojetí chudoby i právní normy vyzařují respekt před důstojností chudých v Izraeli. Sebeúcta chudého není zničená, zůstává nadále garantovaná. Má nárok na spravedlnost, kterou garantuje Bůh, a která neznamená jen blahosklonnost bohatých (almužnu). Naděje, že v dohledné době se život zase vrátí do normálních kolejí, zůstává zachována. Životní energie a fantazie chudého není ve svých kořenech zničena. 018 4
Hříchy do nebe volající 1. úmyslná vražda Hospodin pravil: Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. (Genesis 4, 10). hřích sodomský (homosexuální pohlavní styk) Hospodin dále pravil: Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký... (Genesis 18, 0) 3. Útisk sirotka a vdovy Hospodin nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, když v nářku vylévá své srdce. Což nestékají vdově slzy po tváři a nejsou obžalobou toho, kdo je vyvolal? Hospodin nebude prodlévat ani nebude shovívavý vůči nemilosrdným. (Sirachovec 35, 1 19) 4. zadržování mzdy Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. (List sv. Jakuba 4, 4) 018 5
Matouš, kap. 15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně! Podali mu denár. 0 On jim řekl: Čí je tento obraz a nápis? 1 Odpověděli: Císařův. Tu jim řekl: Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu. Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli. Tizian: Peníz daně (1515); Drážďany - Zwinger 018 6
Augustin: O Boží obci Civitas Dei (obec Boží) a Civitas terraena (obec pozemská) V průběhu pozemských dějin nejsou obě říše úplně odděleny, jsou i místa, kde se překrývají; boží stát není identický s církví a pozemský stát nelze identifikovat s žádným konkrétním státem. Konečné oddělení dvou říší nastane teprve na konci časů při posledním soudu. Dějinný vývoj pak spočívá v neustálém sváru mezi těmito dvěma póly Augustin si nepřál kněžskou nebo církevní nadvládu nad světským státem, jak se potom praktikovala ve středověku. Hlavním cílem světského státu bylo zajišťovat mír a měl sloužit vlastnímu životnímu cíli člověka, připravit se k bytí na onom světě. 018 7
Tomáš Akvinský De Regimine principum Zkrátka tedy králům plyne hojnost dočasného dobra a Bůh jim připravil vynikající stupeň blaženosti, avšak tyrani často pozbudou pro sebe vyžádaná dočasná dobra, a navíc podléhají mnohým dočasným nebezpečím, a co víc, budou zbaveni dobra věčného a vydání nejhorším mukám; proto ti, kdo se ujali vlád, musí usilovně dbát o to, aby se ukázali poddaným jako králové, nikoli jako tyrani. Rady vladařům, tzv. knížecí zrcadla, zrcadla prince, formulující principy dobré vlády, se v Evropě četly od středověku. Typickou formou byly práce typu De regimine principum (O vládě prince), z nichž první psal (a nedopsal) Tomáš Akvinský a druhou napsal Egidius Colonna v roce 185 jako učebnici dobré vlády pro svého žáka, budoucího francouzského krále Filipa Sličného. Boticelli: Tomáš Akvinský 018 8
Karel IV. Vita Caroli Vita Caroli, vlastní životopis Karla IV., je psán jako jakési zrcadlo pro poučení jeho nástupcům. Je pozoruhodný tím, že vedle obecných rad (v prvních dvou kapitolách) líčí (v dalších 18 kapitolách) Karel svůj život jako příklad. Zrcadla byla vesměs normativního rázu: nabádala čtenáře ke klasickým ctnostem a zdůrazňovala zbožnost, rozvahu, spravedlnost a velkomyslnost. 018 9
Sociální otázka 19. stol. Růst počtu obyvatelstva: během 19. stol. asi na dvojnásobek Hospodářský liberalismus: Zavedení tržní ekonomiky ve V. Británii a USA kolem 1800 Osvobození rolníků: vzrůst produkce, zánik ochrany ze strany panstva vznik venkovského proletariátu Svoboda živností: osvobození od nátlaku cechů vedlo ke svobodné produkci, ale zároveň ke ztrátě sociální ochrany zbídačení řemeslníků Proces industrializace dělníci ve velkých továrnách: nelidské pracovní podmínky (prac. doba až 78 hodin), nízké mzdy (sotva pokrývaly životní minimum), neexistence sociálního pojištění (postupně zaváděno Německo 1883), nedůstojné bydlení z fyzicky pracujících soc. vrstev, které nevlastnily výrobní prostředky, se stává třída proletariát Důsledky: pauperismus (masová chudoba), morální úpadek (opilství, promiskuita, rezignace). 018 10
První systematická reakce na dělnickou otázku: Komunistický manifest 1848 Kapitál 1867 Základní myšlenky: Lidské dějiny jsou dějinami třídních bojů V kapitalismu jsou antagonistickými třídami vlastníci výrobních prostředků (vykořisťovatelé buržoazie) a dělníci (vykořisťovaní proletariát) Náboženství je opium lidu, církve jsou vždy na straně vykořisťovatelů Třídní antagonismus bude zrušen, až se dělníci stanou vlastníky výrobních prostředků, čehož dosáhnou ozbrojenou revolucí Tak vznikne beztřídní společnost komunismus Marxismus 018 11
John Stuart Mill (1806-1873) Principy politické ekonomie 1848 Liberální ekonom s důrazem na dosažení sociální spravedlnosti: politická ekonomie měla podle něj smysl jen tehdy, pokud dokáže aktivně řešit aktuální problémy své doby. 018 1
Církev v 19. století V době kulminace sociální otázky řešila katolická církev zcela jiný problém: ztrátu vlastní moci. Až do 18. stol. platil v Evropě princip státního náboženství (konfesní státy) s úzkou provázaností náboženství a společnosti, církve (evangelické nebo katolické) a státu. Změnu přinesla francouzská revoluce. Deklarace práv člověka a občana, přijatá Ústavodárným shromážděním 6. srpna 1789: Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské. Náboženství se stává předmětem svobodné volby jednotlivce, stát tuto volbu nesmí ovlivňovat zárodek budoucích vztahů mezi náboženstvím a společností v Evropě. 018 13
Deklarace práv člověka a občana I. Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. IV. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem. VI. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané jsou si před zákonem rovni. X. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil 018 pořádek stanovený zákonem. 14
Důsledky Příslušnost k náboženství přestává být podmínkou plného občanství, vyznavači jakéhokoliv náboženství mají před státem stejná práva občanství se odděluje od vyznání Církev ztrácí mocenská a ekonomická privilegia, stát vyvlastňuje její majetek, církevní správa je narušená (např. zrušení diecézí ve Francii), klérus ztrácí privilegované postavení, církevní akty jsou zbaveny svých právních účinků (matriky, svatby), legalizuje se narušení některých církevních morálních principů (rozvod manželství) Katolická církev považuje tento vývoj za útok na samu podstatu křesťanství a tvrdě jej odsuzuje. Polarizace mezi tendencí liberální a ultramontánní (konzervativní, centralistická, zaměřená na Řím) 018 15
Boj proti modernismu Definitivní prosazení antiliberálního (ultramontánního) kurzu, který znemožnil církvi dialog s moderním světem a recepci jeho myšlenek: Řehoř XVI. (Mirari vos 183), Pius IX. (Quanta cura 1864 Sylabus errorum), 1. vatikánský koncil (1869-1870 dogma o jurisdikčním primátu a papežské neomylnosti), Lev XIII. (Aeterni Patris 1879 závaznost scholastické filozofie), Pius X. (Sacrorum antistitum 1910, antimodernistická přísaha povinnost pro kněze zrušena 1967) Obrat až na. vatikánském koncilu (196-1965), důsledky dodnes. 018 16
Encyklika Mirari vos (Řehoř XVI., 183) "Nyní obracíme zřetel k jiné nejčastější příčině všeho toho zla, jímž je Církev v této době k Našemu zármutku navštívena, totiž k indiferentismu (tj. náboženské lhostejnosti) čili onomu zvrácenému názoru, že prý je možné získat věčnou spásu duše vyznáváním kterékoli libovolné náboženské víry, jen když přitom člověk uspořádá svůj způsob života podle norem spravedlnosti a mravopočestnosti. Nechť se tedy hrozí apoštolského výroku: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Ef 4,5) ti, kdo se domýšlejí, že by z každého náboženství vedla cesta do přístavu věčné blaženosti, a nechť uváží sami u sebe Spasitelova slova, že jsou proti němu, kdo nejsou s ním (L 11,3), a že tedy nešťastně rozptylují, když neshromažďují s ním, a proto nebudou moci být spaseni, nezachovají-li věrně a pevně i cele a neporušeně katolickou víru (srov. Symbolum Athanasianum). Z tohoto nečistého zřídla náboženské lhostejnosti plyne ono převrácené a bludné učení, ať neřekneme pominutí smyslů, že se totiž má dovolit jednomu každému svoboda svědomí. Tomuto přezáhubnému bludu klestí cestu ona úplná a neomezená svoboda smýšlení, která ke zkáze Církve i státu široce se rozmáhá, ba někteří se i osmělují hlásat s náramnou nestydatostí, že prý odtud vyplývá i nějaký prospěch pro náboženství. Ale co je horší smrti duše než svoboda pro blud? (105. - dříve 166. - list sv. Augustina proti donatistům,10)." 018 17
Východiska pro postoj církve k dělnické otázce Antimodernismus kritická distance vůči liberalismu i socialismu (odmítání tržního kapitalismu i politické demokracie); tato pozice vycházela ze syndromu hříšného pádu: ve srovnání s dobrým katolickým středověkým řádem jsou novověký proces a omyly moderny důsledky hříšného pádu, jímž začala reformace. Tento postoj bránil církvi v konstruktivní diskusi s modernou a s raným socialismem. Novoscholastika odvolání na klasické přirozené právo, apel na charitu a solidaritu bohatých s chudými: princip lidské důstojnosti (člověk jako tělesně duševně duchovní jednota) a společného dobra (produkt nikoli hospodářské soutěže nebo revolučního boje, ale solidární spolupráce). Sociální romantismus stavovská výstavba státu a společnosti: král a vláda, parlament složený ze zástupců lidu podle stavů (rolníci, řemesla, velkoprůmysl, obchod), překonání třídních protikladů a sociální zabezpečení na základě sociálního partnerství skupin. Problém: omezení konkurence svobody trhu. Charitativní praxe rozvoj řeholních i laických společenství zaměřených na péči o nemocné, chudé a staré, na školy a výchovu, nově také na chudé dělníky. 018 18
Charitní iniciativy zaměřené na dělníky Německo: Adolf Kolping Katolický kněz (1813 1865), od roku 1850 inicioval zakládání spolků na podporu chudých tovaryšů, putujících z města do města za prací. Spolkové domy poskytovaly ubytování, práci, vzdělání a duchovní, kulturní i sportovní programy pro volný čas. Itálie: Jan Bosco (1815 1888) 018 19
018 0
Počátky katolického sociálního myšlení: Luigi Taparelli, SJ (1793 186) Profesor na papežské univerzitě Gregoriana, učil pozdějšího papeže Lva XIII. Spravedlnost není jen kategorie morálního hodnocení individuálního chování, ale i kvalifikace společenských struktur. Nejen jednotlivec, i společnost může být spravedlivá či nespravedlivá. Vytvořil nový pojem: SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST (40. léta 19. stol.) Společensko-politický vůdčí princip, který fakticky musí všechny lidi zrovnoprávňovat, pokud se týká práv lidstva všeobecně, právě tak jako Stvořitel obdařil každého člověka stejnou lidskou přirozeností. 018 1
Robert Lamennais (178 1854) Francie, katolický kněz prosazoval zdravý liberalismus, obhajoval kulturní a politická práva, souhlasil s demokracií; podněcoval sociální praxi církve a blížil se raně socialistickým představám. Jeho názory odsoudil Řehoř XVI., přesto podnítily rozvoj sociálního katolicismu. 018
Wilhelm von Ketteler (1811-1877) Německo, kněz, později biskup v Mainzu a poslanec Národního shromáždění adventní kázání o sociální otázce 1848. Inspiroval Bismarcka k sociální reformě i Lva XIII. k první sociální encyklice. Odmítá kolektivní socialismus, protože je bojovně ateistický, i liberální individualismus, protože jeho nemorálnost by vedla k socialismu; zastává linii sociálněrealistickou: nutnost zásahu státu ve prospěch dělníků státní sociální politika. 018 3
Karl von Vogelsang (1818 1891) Rakousko, žurnalista, šéfredaktor časopisu Katholik v Prešpurku Bratislava. Představitel sociálního romantismu, spolupráce s Kettelerem, Inspiroval sociální refomu Eduarda Teefeho v Rakousku-Uhersku,, publicisticky připravoval encykliku Rerum Novarum papeže Lva XIII. 018 4
Borské teze Dokument vypracovaný 1883 na zámku v Boru u Tachova 14 sociálních myslitelů z Čech, Německa, Rakouska, Švýcarska a Vatikánu. Požaduje zákonnou úpravu pracovní smlouvy, spravedlivou mzdu, zřízení dělnických komor pro hájení zájmů dělníků. 018 5
Borské teze V roce 188 byl tehdejší majitel zámku kníže Karel z Löwensteinu jmenován generálním sekretářem německého (i rakouského) Katolického sněmu. Tento katolický, sociální a společenský svaz ho tehdy pověřil zpracováním návrhu zásad pro řešení otázek práce. Po vypracování zmíněného návrhu svolal roku 1883 kníže Karel z Löwensteinu na borský zámek 14 význačných osob, včetně zástupce Vatikánu. Po čtyřech dnech společného jednání byly vydány Borské teze, týkající se dělnické otázky a s ní související otázky řemeslnictva. RODINA - její finanční a morální zajištění Seminář u příležitosti 130. výročí Borských tezí 4. 7. 10. 013, Bor u Tachova 018 6
Borské teze Otázky související s pracovní smlouvou: práce již není chápána jak zboží, které se prodává nebo kupuje, ale má hodnotu mravní, protože bezprostředně souvisí s člověkem. Pracovní smlouva má být uzavřena na právním základě jako smlouva o mzdě nebo platu, ne jako smlouva nájemní. Přitom mzda má být chápána jako rovnocenná náhrada toho, co pracovník při své činnosti vykonává. Při vyměřování mzdy musí být přihlédnuto ke spravedlivému ohodnocení činnosti. Komitét chtěl zabránit hrozícímu rozpadu řemeslné výroby povinným zakládáním cechů, spolků, soudů a komor. Stát na druhé straně se měl postarat o základní odborné školství, o dodržování nedělního klidu, obstarávání odbytu výrobků a o zákonnou úpravu vypisování nabídek práce a poskytování objednávek. Stát měl rovněž podporovat zřizování učňovských, tovaryšských a mistrovských spolků. Obě teze ukázaly směr nové sociálně zaměřené cesty. Do té doby byla starost o sociální otázky z katolické strany považována spíše za péči o duši. Teprve Borské teze vedly k poznatku, že základy existujících problémů musí být odstraněny strukturálními změnami. Významný vliv při přípravě papežské sociální encykliky Rerum novarum. 018 7
Lev XIII. - Rerum novarum (1891) První sociální encyklika, ovlivněna Kettelerem a Vogelsangem, Taparellim; kombinace sociálního romantismu s opatrným přijetím tržního hospodářství Reakce na tzv. dělnickou otázku a rozvoj marxismu příliš pozdě Polemika se socialismem: obhajoba soukromého vlastnictví. Není zde zmínka o liberalismu ani o demokracii. Nezastupitelná úloha náboženství a církve: vzbuzuje citlivost pro spravedlnost a lásku, vytváří potřebné sociální klima. Cesta k řešení: apel na odpovědnost bohatých, státu, církve a dělníků ve svépomocných organizacích (odbory). Cíl: pokojné soužití ve vzájemné lásce a vstřícnosti 018 8
Sociální dokumenty katolické církve 1. fáze příprava a úvodní formulace: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891). fáze formulace základních principů (solidarita, subsidiarita) a konfrontace s totalitními systémy: Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XII., rozhlasová poselství 3. fáze koncilová (dialog se světem, přijetí lidských práv): Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) II. Vatikánský koncil, konstituce Gaudium et spes (1965) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) 4. fáze učení Jana Pavla II.: Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) 5. fáze současnost: Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (009) František, encyklika Laudato si (015) 018 9
Návrh třetí cesty Heinrich Pesch (1854-196, kněz - jezuita): návrh třetí cesty, solidaristický ekonomický systém instituce liberální společnosti transformované větším smyslem pro společenství, duchovní hodnoty a společný cíl. Encyklika Quadragesimo anno - Pius XI. (19-1939) 1931, 40. výročí RN, připravil Oswald von Nell-Breuning S.I. Ideály RN se neuskutečnily, naopak se prohloubily sociální konflikty a došlo k posílení socialistického hnutí vznikem SSSR. Zásadní odsouzení socialismu, liberalismu a individualismu. Návrh nového společenského řádu, vycházejícího ze stavovského systému solidarismus (tzv. třetí cesta) návaznost na sociální romantismus 19. stol. Argumentace rozumem a přirozeným zákonem, nikoli zjevením: principy by měly být přijaty nejen věřícími křesťany. Zdůrazňuje sociální odpovědnost církve a křesťanů, především v těchto oblastech: Dvojí povaha vlastnictví: soukromá a sloužící Správné přerozdělování kapitálu (úloha státu) Odproletarizování proletariátu: dělníci mají šetrností rozmnožovat rodinné jmění Spravedlivá mzda Zavádí pojem sociální spravedlnost (Nell-Breuning), první vyslovení a definice principu subsidiarity (79), zákaz stávek (94) 018 30
Protiválečné dokumenty Pia XI. 1931: Non abbiamo bisogno proti násilnostem fašistického režimu v Itálii 1937: Mit brennender Sorge reakce na represivní opatření v Německu, zejména nucení k členství v Hitlerjugend 1937: Divini Redemptoris systematická kritika komunismu 018 31
Vliv prvních sociálních encyklik Inspirace pro vytváření legislativy evropských států. Výslovně se k jejich principům přihlásili tvůrci poválečné obnovy Německa (tzv. sociální tržní hospodářství ) kancléř, zakladatel CDU Konrad Adenauer (1876 1967) a ministr hospodářství (později kancléř) Ludwig Erhard (1907 1977). Tím, že jejich principy z velké části přijaly za své demokratické kapitalistické státy (západní Evropa, severní Amerika), zmenšil se prostor pro vytváření tzv. třetí cesty. Prohloubení izolace Sovětského svazu a dalších socialistických států vzhledem k demokratickému západu a kultuře vycházející z křesťanských hodnot. V rozvojovém světě (zvl. s katolickou většinou) byly přijaty, ne však naplněny absence institucí potřebných k jejich realizaci. Doktrína je správná, ačkoliv neúplná, avšak učení o institucích je nejisté. (Novak 164) 018 3
Jan XXIII.: otevření církve světu 1961: Mater et Magistra, 70. výročí RN Obrací se ke všem lidem, ne jen k odborníkům. Argumentace empiricko-sociologická, ne jen teologická Jako první z papežů výslovně podporuje koncepci liberálních institucí: lidských práv a hospodářského rozvoje. Zabývá se novými tématy: zemědělství, sociální rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými státy (inkulturace, populační exploze), politika na globální úrovni. Metodika tří kroků: vidět, posoudit, jednat (36). 018 33
Pacem in terris (1963) První monotematická sociální encyklika - o otázce světového míru v době jeho vážného ohrožení: stavba berlínské zdi, kubánská krize. Základní lidská práva (VDLP) musí být uplatňována na úrovni zákonodárství uvnitř států i v jejich vzájemných vztazích 018 34
. vatikánský koncil Konstituce Gaudium et spes (Radost a naděje, 1965) 1. část: znamení doby, vztah pozemského pokroku k růstu Božího království. část některé konkrétní problémy: Manželství a rodina Kultura Etika hospodářství Politické společenství Mír a budování mezinárodního společenství Shrnuje vše, co bylo na tato témata dosud řečeno. 018 35
Pavel VI. (1963 1978) Prodal tiáru (prodána v Americe, výnos určen potřebným (chudým). Je uchována v chrámu Neposkvrněné Panny Marie ve Washingtonu) Dokončil druhý vatikánský koncil Vydal encykliku Humanae vitae (1968) Zrušil exkomunikaci konstantinopolského patriarchy 018 36
Sociální dokumenty Pavla VI. 1967: encyklika Populorum progressio Téma: sociální konflikty na globální úrovni, hledání řešení problému nerovnosti mezi vyspělými a rozvojovými státy. Úhel pohledu: svět je nemocný; chudé národy světa s hněvem povstanou proti bohatým; je třeba hledat nové formy světové vlády. Důrazy: vzdělání alfabetizace, demografický růst (zdůraznění svrchovaného práva rodičů rozhodovat odpovědně o počtu dětí; není zde zmínka o antikoncepci před vydáním HV), založení komise Iustitia et Pax (5) a Caritas Internationalis (46); dialog mezi kulturami a inkulturace; omluva za nedostatečnou inkulturaci historických křesťanských misií (1) 1971: Octogesima adveniens, list papeže předsedovi Iustitia et pax k 80. výročí RN. Aktuální otázky: Urbanizace, diskriminace, demografický růst, média, ekologie Marxismus: rozlišení různých proudů, zásadní odsouzení (souvislost s teologií osvobození) Aktivní zapojení křesťanů do politické činnosti, legitimní pluralita 018 37
Jan Pavel II. (1978 005) Polák, první neitalský papež po 450 letech. Přispěl k destrukci komunistického režimu. Vydal tři důležité sociální encykliky. Blahořečil Matku Terezu. 018 38
Laborem exercens 1981, první z trojice velkých sociálních encyklik Jana Pavla II., k 90. výročí RN, Nová forma: podrobný biblicko-teologický výklad; těžko přístupné neodborníkovi Téma: práce, důraz na její subjekt člověka Myšlenka, kterou zformuloval už v roce 1861 americký prezident Abraham Lincoln: Práce předchází kapitál a je na něm nezávislá. Kapitál je pouze plodem práce a nikdy by neexistoval, kdyby neexistovala nejprve práce. Nová perspektiva: spiritualita práce (stvoření, ježíš jako dělník, kříž jako obraz práce ) 018 39
Solicitudo rei socialis Encyklika Jana Pavla II., 1987 0 let po PP Reakce na stálé prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi rozvinutým a rozvojovým světem Povinnost církve a křesťanů angažovat se pro chudé Témata: vzdělání, diskriminace, vykořisťování, lidská práva, ekologie, lidský rozvoj (rozbor problémů ve světle teologie) 018 40
Centesimus annus Encyklika Jana Pavla II. Ke 100. výročí RN, 1991 Reflexe událostí roku 1989: zánik komunismu prokázal pravdivost základních principů SNC, ale nově nastupující globální kapitalismus je nutné stavět na mravních principech Poprvé se církevní autorita staví výslovně na stranu tržní ekonomiky, odmítá tzv. třetí cestu. Základ: soukromé vlastnictví a univerzální určení statků 018 41
Benedikt XVI. Joseph Ratzinger 018 4
Deus caritas est První encyklika papeže Benedikta XVI., 006 Biblický a teologický rozbor pojmu láska Jako nutný doplněk sociální nauky církve zdůrazňuje povinnost charitativní práce I v nejlepším politickém a sociálním systému bude vždy existovat bolest, samota, vyloučení ze společnosti na ně církev a křesťané reagují pomáhající láskou 018 43
Dva rozměry diakonie (DCE 9) Poměr mezi úsilím zaměřeným k vytváření spravedlivějšího uspořádání státu a společnosti na jedné straně a charitativní aktivitou na straně druhé: Sociální nauka církve: Bezprostřední úlohou církve není utváření spravedlivých struktur, protože to přísluší sféře politiky, V dané věci má úloha církve zprostředkující roli, protože jí náleží přispívat k očišťování rozumu a k probouzení mravních sil, bez nichž spravedlivé struktury nelze budovat a bez nichž tyto struktury nemohou dlouhodobě působit. Bezprostřední působení při utváření spravedlivého uspořádání společnosti je přednostně věcí laiků. Jako občané státu jsou povoláni k tomu, aby se osobně podíleli na veřejném životě. Charitativní činnost: Charitativní organizace církve představují naproti tomu opus proprium, tedy úlohu, která je církvi přiměřená a na jejímž naplňování se církev pouze nepodílí, nýbrž jedná jako přímo odpovědný subjekt a koná při tom to, co odpovídá její vlastní povaze. Církev nemůže být nikdy zproštěna úkolu uplatňovat lásku (caritas) ve formě organizované aktivity věřících. Zároveň platí, že nikdy nenastane situace, v níž by nebylo třeba lásky (caritas) každého jednotlivého křesťana, protože člověk kromě spravedlnosti bude vždycky potřebovat lásku. 018 44
Caritas in veritate Sociální encyklika Benedikta XVI., 9. 6. 009 Láska v pravdě: encyklika o integrálním lidském rozvoji v lásce a v pravdě; možnosti a meze rozvoje jednotlivého člověka i celých národů; aktualizace sociálně-etických principů pro současnou situaci světa. Témata: Ekonomie: etika podnikání, odpovědnost finančního sektoru, nová úloha odborů Kultura: přístup ke vzdělání, absolutní nárok techniky, převažující technicistní mentalita, moc médií Etika: obrana lidské důstojnosti od početí pro přirozenou smrt, otevřenost vůči životu, právní systémy a koncept práv a povinností Globalizace: migrace, mezinárodní rozvojová pomoc, ochrana životního prostředí, energetická otázka Politika: princip společného dobra, spolupráce věřících a nevěřících, význam občanské společnosti, úloha neziskového sektoru, reforma OSN 018 45
Papež František 018 46
Laudato si (015) Klíčovým tématem encykliky je otázka: Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají? Podle papeže Františka však tuto otázku nelze řešit izolovaně, pouze v rámci životního prostředí. Papež upozorňuje, že se musíme ptát, co je smyslem života na zemi, jaké jsou hodnoty a základy společenského života, co je cílem naší práce a veškerého našeho úsilí. Pokud se totiž nebudeme zabývat těmito hlubšími problémy, nepovede naše starost o ekologii k žádným významným výsledkům. Proto papež vybízí nejen věřící, ale též všechny obyvatele naší planety k ekologické konverzi a předkládá ve svém textu tzv. integrální ekologii, která se nezabývá pouze environmentálními problémy, ale řeší také hluboce lidské a sociální otázky. Celá encyklika, která je významným příspěvkem k dosavadní sociální nauce církve, je prodchnuta nadějí: Lidstvo je stále schopné společně pracovat na budování našeho společného domova. 018 47
Sociální pastýřské listy Aplikace SNC na konkrétní situaci v jednotlivých státech Rakousko 1990 Maďarsko 1996 Německo 1997 Česko: Pokoj a dobro, 000 018 48
Autoři a adresáti sociálních dokumentů církve Kdo píše církevní sociální dokumenty? Vycházejí ze zkušeností křesťanského sociálního hnutí Podklady připravují odborníci (např. QA Oswald von Nell- Breuning) Definitivní znění autorizuje papež jako nejvyšší závazná autorita v katolické církvi Komu jsou určeny církevní sociální dokumenty? Politikům jako morální kritéria pro vytváření sociální legislativy Podnikatelům jako směrnice pro jednání se zaměstnanci Odborníkům v oblasti etiky, politologie, sociologie Všem občanům jako orientace pro volební rozhodování a pro komunikaci s politickými a ekonomickými institucemi 018 49
Kritika katolické sociální nauky Hlavním jejím nedostatkem je, že dosud není dostatečně pozitivní. Je jasnější v tom, co zavrhuje, než v tom, co vychvaluje. Největší nedostatky má ve své vizi institucí. Je to velké selhání v teorii sociální spravedlnosti, protože sociální spravedlnost musí znamenat budování institucí, pokud chce udělat víc, než jen velebit určité osobní ctnosti. (Michael NOVAK, Katolické sociální myšlení a liberální instituce, s. 56) 018 50
Iustitia et Pax Rada Iustitia et Pax, Česká republika je orgánem České biskupské konference dle článku 6 Stanov ČBK. Rada navazuje na poslání a cíle Papežské rady pro spravedlnost a mír a uplatňuje myšlenky tohoto poslání v České republice. Rada se zabývá dodržováním lidských práv v České republice i ve světě a vystupuje proti jejich porušování. sleduje sociální, ekologické a společenské problémy české společnosti, předkládá jejich analýzy a usiluje o hledání takových přístupů k jejich řešení, která nezesilují napětí mezi společenskými skupinami. seznamuje veřejnost se sociálním učením církve. www.iupax.cz Předsedou Rady je biskup Václav Malý. 018 51
V soupeření mezi "eurooptimisty" a "euroskeptiky" zaniká debata o dalším směřování společného soužití v Evropě Debatu o společných evropských vizích, zdá se zcela zastínilo řešení dílčích praktických otázek. Bez široké shody na základních východiscích a dlouhodobých vizích, budou ale sebelépe míněné dílčí kroky často vnímány jako diskutabilní a nedostatečně legitimní. Jizvy mezi vráskami V našem kulturním prostředí je takřka neuvěřitelné, že podle některých výzkumů se více než čtvrtina starých lidí setkává s různými formami domácího násilí a 13% tázaných dokonce přiznalo fyzický útok ze strany rodinných příslušníků. Jak to a proč se o tom nemluví? Nikdy neubližuj vdově ani sirotku [Exodus ;1] Důchodová reforma zaujala významné místo ve společenské rozpravě těchto dnů. Není se co divit, je to téma mimořádně významné a čím déle je odkládané, tím nesnadněji se hledají východiska a dohoda je stále obtížnější. Je však mimořádně smutné, že ony odklady a probíhající spory navíc prodlužují takřka neúnosně jedno zanedbání, kterého se dopouštíme na určité části těch, kdo jinak od pradávna požívali ve společnosti zcela zvláštní ochrany. Nejsme a nebudeme tu sami Naše země přestala být stejnorodým ostrůvkem v moři evropských národů. Od roku 1990 se celkový počet cizinců u nás zvýšil více než desetkrát a dosáhl celkového počtu kolem 450 tisíc, tedy zhruba 4,5 % zastoupení v populaci. Je vysoce pravděpodobné, že tento vývoj bude nadále pokračovat. Chudoba škodí i naší duši K Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 018 5
Pokoj a dobro List k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi, 17. 11. 000. Název: oblíbený pozdrav Sv. Františka z Assisi. Stanovisko křesťanských církví v ČR, vypracované z pověření České biskupské konference a Ekumenické rady církví. Autorský tým: Prof. Lubomír Mlčoch, děkan Fakulty sociálních věd UK (vedení) Prof. Zdeněk Kučera, HTF Prof. Jakub Trojan, ETF Odborníci z katolické církve 018 53
Obsah listu Východisko: po deseti letech transformace jsou v našem politickém, hospodářském a sociálním životě závažné chyby jako důsledek nedostatečného důrazu na jejich etickou dimenzi. Na to chtějí křesťané upozornit a zároveň navrhnout možnosti, jak tuto situaci změnit. Dědictví minulosti Kritické zhodnocení dosavadní hospodářské transformace Aplikace křesťanských principů na některé důležité oblasti: sociální rozměr ekonomiky, obnova právního řádu a růst k odpovědnému občanství, problém práce a nezaměstnanosti, humánní ekologie, rodina, vzdělání, média. 018 54
Cíl listu Pokoj a dobro: Veřejná diskuse Motivovat věřící křesťany, aby se kvalifikovaně angažovali v sociální oblasti Informovat veřejnost o existenci vyspělé sociálně-etické reflexe v křesťanských církvích a pozvat ji ke spolupráci Vyvolat veřejnou diskusi na sociálně etická témata Veřejná diskuse byla realizována v následujících dvou letech formou tiskových konferencí, přednášek, rozhlasových informací, školení, odborných konferencí, besed ve školách, farnostech a sborech, internetových diskusí, článků v časopisech, dopisů apod. Výsledky veřejné diskuse shrnuje dokument Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro (00), který je zároveň reakcí autorského týmu na podněty, kritiku a otázky. Adresné kapitoly: Naléhavě do vlastních řad Otevřeně k občanské společnosti a její politické reprezentaci Vedoucím osobnostem a vůbec všem v podnikání a finančnictví, s apelem na rozum 018 55
Závěr Úkolem křesťanů a církví je ukazovat lidem duchovní a transcendentní hodnoty. Vůči strukturálnímu zlu nesmějí křesťané mlčet znamenalo by to jejich spoluvinu. Svoboda neznamená svévoli, ale mravní úkol. Křesťanská sociální etika jako alternativa současných trendů: nebojme se jít proti větru. Páteří křesťanského sociální učení jsou myšlenky o důstojnosti každého člověka, o solidaritě a subsidiaritě, o společném dobru, o spoluúčasti člověka na ekonomických procesech, v nichž může rozvíjet i svou osobnost, o svobodě a nezcizitelných lidských právech. Všechny tyto myšlenky jsou v harmonii se Všeobecnou deklarací lidských práv i s odpovídajícími lidskými povinnostmi. Patří k nim dále sociálně odpovědné vlastnictví, svoboda podnikání a sociálně orientované tržní hospodářství, jemuž nechybí respekt k právu a etickým principům. Odtud čerpáme inspiraci i pro tvorbu pracovních alternativ, projektů a vizí v oblasti sociálního, ekonomického i politického života. Odtud čerpáme inspiraci i sílu k tomu, abychom vyslovili jasné ano a jasné ne k nejrůznějším společenským jevům. (PD 65) 018 56
Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro roky po vydání listu: 00. Reakce na kritiku, rozvinutí některých myšlenek: Je naše situace skutečně tak negativní? Hledání post-materialistického životního stylu Struktury zla skutečně existují, jsou spojeny s odpovědností konkrétních osob Evropská unie jako velká příležitost Demokratický kapitalismus potřebuje etické a duchovní základy 018 57
Křesťanská sociální etika Sociální nauka církve Individuální/sociální etika Dobré/spravedlivé Sociální otázka Marxismus Borské teze Klíčová slova Osobnosti: Robert Lamennais, Wilhelm von Ketteler, Karl von Vogelsang, Karl Marx, John Stuart Mill, Adolf Kolping, Jan Bosco Papežové: Lev XIII., Pius XI., Pius XII., Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel II., Benedikt XVI. 018 58