Pečovatelství 2. díl Učebnice pro obor sociální péče pečovatelská činnost Jana Mlýnková ISBN 978-80-247-3185-8 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz Jana Mlýnková Učebnice pro obor sociální činnost Jana Mlýnková ISBN 978-80-247-3184-1 Péče o staré občany Pečovatelství 1. díl Učebnice pro obor sociální péče pečovatelská činnost Jana Mlýnková Péče o staré občany Učebnice pro obor sociální činnost
Jana Mlýnková Péče o staré občany Učebnice pro obor sociální činnost GRADA Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. et Mgr. Jana Mlýnková PÉČE O STARÉ OBČANY Učebnice pro obor sociální činnost Recenze a odborné konzultace: MUDr. Tamara Tošnerová Poděkování patří Mgr. Vlastě Wirthové za spolupráci a cenné rady a připomínky při zpracování učebnice. Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Photo fotobanka allphoto, 2011 Obrázky dodala autorka, fotografie k obr. 2, 3, 4 dodala Mgr. Vlasta Wirthová. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4517. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 192 1. vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-3872-7 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7099-4 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7100-7 (elektronická verze ve formátu EPUB)
Obsah Úvod...................................... 9 OBECNÁ ČÁST................................. 11 1 Stárnutí a stáří.............................. 13 1.1 Teorie stárnutí.......................... 13 1.2 Periodizace stáří......................... 14 1.3 Fyzická křehkost stáří...................... 14 1.4 Specifické znaky nemocí ve stáří................ 15 1.5 Adaptace a příprava na stáří.................. 16 1.6 Samostudium.......................... 18 Kontrolní otázky a cvičení...................... 19 2 Změny ve stáří.............................. 20 2.1 Biologické změny........................ 21 2.2 Psychické změny......................... 24 2.3 Sociální změny.......................... 25 2.4 Samostudium.......................... 26 Kontrolní otázky a cvičení...................... 27 3 Pády................................... 28 3.1 Rozdělení pádů.......................... 28 3.2 Rizikové faktory pádů...................... 30 3.3 Komplikace pádů........................ 31 3.4 Samostudium.......................... 31 Kontrolní otázky a cvičení...................... 31 4 Senioři a rodina.............................. 33 4.1 Fáze životního cyklu rodiny.................. 33 4.2 Funkční a dysfunkční rodina................. 34 4.3 Vícegenerační soužití...................... 35 4.4 Ageizmus............................. 36 4.5 Týrání a zanedbávání seniorů................. 38 4.6 Spolupráce rodiny........................ 42 4.7 Samostudium.......................... 44 Kontrolní otázky a cvičení...................... 45 5
5 Potřeby seniorů.............................. 47 5.1 Hierarchie potřeb........................ 47 5.2 Potřeby seniorů......................... 48 5.3 Samostudium.......................... 51 Kontrolní otázky a cvičení...................... 51 6 Komunikace se seniory.......................... 52 6.1 Překážky v komunikaci..................... 52 6.2 Problémy v komunikaci..................... 54 6.3 Zásady komunikace se seniory................. 56 6.4 Devalvace a evalvace v komunikaci.............. 58 6.5 Samostudium.......................... 58 Kontrolní otázky a cvičení...................... 59 7 Formy péče o seniory.......................... 60 7.1 Historický pohled na péči o seniory.............. 60 7.2 Formy péče o seniory...................... 62 7.2.1 Rodinná péče...................... 62 7.2.2 Zdravotní péče...................... 63 7.2.3 Sociální péče....................... 65 7.3 Samostudium.......................... 67 Kontrolní otázky a cvičení...................... 67 SPECIÁLNÍ ČÁST................................ 69 8 Specifika ošetřování seniorů....................... 71 8.1 Ošetřování seniorů....................... 71 8.2 Specifika ošetřování seniora.................. 72 8.3 Samostudium.......................... 74 Kontrolní otázky a cvičení...................... 75 9 Problematika potřeb ve stáří....................... 76 9.1 Ošetřovatelská a sociální anamnéza.............. 76 9.2 Zhodnocení potřeb seniora................... 77 9.2.1 Průběžné hodnocení seniora.............. 77 9.2.2 Časté problémy seniorů................. 81 9.3 Samostudium.......................... 88 Kontrolní otázky a cvičení...................... 89 10 Péče o seniory s vybraným onemocněním................ 91 10.1 Péče o seniora s onemocněním pohybového aparátu.... 91 10.1.1 Péče o seniora s osteoporózou............. 91 6
10.1.2 Péče o seniora s osteoartrózou............. 95 10.1.3 Péče o seniora s revmatoidní artritidou....... 102 10.1.4 Samostudium...................... 107 Kontrolní otázky a cvičení..................... 108 10.2 Péče o seniora s onemocněním kardiovaskulárního aparátu................. 109 10.2.1 Péče o seniora s hypertenzí.............. 110 10.2.2 Péče o seniora s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)............... 114 10.2.3 Samostudium...................... 118 Kontrolní otázky a cvičení..................... 118 10.3 Péče o seniora s cévní mozkovou příhodou (CMP).... 119 10.3.1 Charakteristika nemoci................ 119 10.3.2 Ošetřovatelská péče, pomoc v domácnosti..... 122 10.3.3 Samostudium...................... 131 Kontrolní otázky a cvičení..................... 131 10.4 Péče o seniora s poruchami paměti............. 132 10.4.1 Paměť.......................... 133 10.4.2 Charakteristika demence............... 135 10.4.3 Alzheimerova choroba................ 139 10.4.4 Samostudium...................... 149 Kontrolní otázky a cvičení..................... 149 10.5 Péče o seniora s poruchami sluchu a zraku......... 150 10.5.1 Péče o seniora s poruchami sluchu.......... 151 10.5.2 Péče o seniora s poruchami zraku.......... 153 10.5.3 Samostudium...................... 157 Kontrolní otázky a cvičení..................... 157 10.6 Možnosti aktivizace seniorů................. 158 10.6.1 Činnosti podporující mentální schopnosti..... 159 10.6.2 Činnosti podporující fyzické schopnosti, fyzickou zdatnost................... 167 10.6.3 Činnosti podporující senzorické schopnosti.... 171 10.6.4 Vaření, pečení..................... 176 10.6.5 Pet terapie........................ 177 10.6.6 Samostudium...................... 177 Kontrolní otázky a cvičení..................... 178 Slovník odborných výrazů.......................... 179 Literatura.................................. 183 7
Přílohy.................................... 187 Příloha č. 1 Barthelové test základních všedních činností (ADL)..................... 187 Příloha č. 2 Test instrumentálních všedních činností (IADL) 188 Příloha č. 3 Test kognitivních funkcí (MMSE)......... 189 Příloha č. 4 Škála pro měření bolesti u pokročilé demence (PAINAD)....................... 190 Rejstřík................................... 191 8
Úvod Úvod Předkládaná publikace Péče o seniory je určena studentům středních sociálních škol s odborným zaměřením na pečovatelskou činnost. Mohou z ní však čerpat i profesionální či laičtí pečovatelé, kteří poskytují ošetřovatelskou péči osobám vyššího věku. Cílem publikace je poskytnout základní informace o ošetřování seniorů, seznámit s úskalími při ošetřování osob vyššího věku. Učebnice není ohledně poznatků vyčerpávající. Ostatní nezbytné poznatky o ošetřování klientů a o nemocech získá student během studia v dalších odborných předmětech. Učebnice je rozdělena do dvou částí obecné a speciální. Obecná část se věnuje charakteristice stáří a stárnutí, předkládá změny ve stáří či závažnou problematiku pádů u seniorů. Zmíněn je význam rodiny při ošetřování seniora, ale i negativní jevy, jako je ageizmus či týrání seniorů, které mnohdy probíhají skrytě a není jim věnována dostatečná pozornost. Je upozorněno na problémy v komunikaci se seniory, na hlavní překážky či devalvaci a potřebnou evalvaci během verbálního kontaktu. Stručně jsou nastíněny formy péče o seniory. Tímto tématem se podrobně zabývají jiné odborné předměty. Speciální část se věnuje potřebám seniorů a jejich hodnocení pečovatelem, dále i vlastní ošetřovatelské péči u seniorů s vybranými onemocněními, která se v tomto věku objevují. Byla zvolena onemocnění pohybového aparátu, kardiovaskulárního aparátu, z neurologických onemocnění cévní mozková příhoda, dále poruchy paměti a poruchy sluchu a zraku. Poslední kapitola je zaměřena na aktivizaci zdravých a nemocných seniorů. Součástí všech kapitol jsou kontrolní otázky, cvičení či případové studie. 9
OBECNÁ ČÁST
Stárnutí a stáří 1 1 Stárnutí a stáří Vzdělávací cíle Po prostudování kapitoly je student schopen: charakterizovat pojem stáří vysvětlit teorie stárnutí vysvětlit rozdíly mezi kalendářním stářím a biologickým stářím popsat periodizaci stáří podle Světové zdravotnické organizace charakterizovat specifické znaky nemocí ve stáří pohovořit o adaptaci na stáří vystihnout formy přípravy na stáří a jejich význam Charakterizovat stárnutí je nesnadné. Existuje několik definic stárnutí, avšak žádná z nich není zcela výstižná. Stárnutí a stáří je fyziologickou součástí života lidí, zvířat, rostlin. Stáří představuje vyvrcholení celého životního cyklu jedince. Stárnutí je proces, kdy v buňkách (tkáních, orgánech) vznikají degenerativní změny ve tvaru buňky a její funkce (degenerace = úpadek ve vývoji, vývojový pokles nebo ústup). Tyto změny nastupují v různou dobu během života jedince a postupují s individuální rychlostí. U některého člověka probíhají změny velmi rychle, u jiného jsou změny pomalejší. Rychlost stárnutí je geneticky zakódována, současně je ovlivněna životním stylem, prostředím, v němž člověk žije, prací, kterou vykonává, stresem apod. Změny tkání a buněk související se stárnutím zpravidla začínají ve 30 letech života člověka. Stáří je vyvrcholením stárnutí a představuje závěrečnou kapitolu života jedince. 1.1 Teorie stárnutí Vědci zabývající se stárnutím vypracovali několik teorií, které by mohly pomoci vysvětlit, proč vlastně ke stárnutí buněk dochází. Těchto teorií je několik a mnohé z nich jsou poměrně složité. Seznámíme se proto pouze s některými z nich. Teorie o působení zevních vlivů ekologická teorie říká, že zevní vlivy pozitivně nebo negativně ovlivňují proces stárnutí. Patří sem 13
1 Péče o staré občany působení chemických látek na lidský organizmus, skladba potravy, působení mikroorganizmů, životní styl a působení stresových a dalších psychosociálních faktorů. Teorie volných radikálů volné radikály poškozují membrány buněk a další části buněk. Volné radikály jsou škodlivé sloučeniny, které vznikají v organizmu. Jejich nadměrné množství poškozuje organizmus. Genetická teorie délka života je předem geneticky naprogramována. Dožívají-li se rodiče vyššího věku, je pravděpodobné, že se dožijí vysokého věku i jejich děti. Imunologická teorie při dělení buněk nastávají chyby, které organizmus není schopen s narůstajícím věkem rozpoznávat a odstraňovat. Důsledkem je autoimunitní proces, kdy dochází k ničení vlastních buněk. 1.2 Periodizace stáří Podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organisation = WHO) se stáří dělí na tři období: 60 74 let rané stáří 75 89 let vlastní stáří 90 let a více dlouhověkost V souvislosti s věkem existují termíny kalendářní stáří (dané věkem člověka) a biologické stáří (podmíněné zdatností seniora, jeho vitalitou, zdravím). Kalendářní věk vůbec nemusí odpovídat věku bio logickému. Podrobněji se s problematikou psychologie stáří setkáte v předmětu psychologie. 1.3 Fyzická křehkost stáří Se stárnutím úzce souvisí fyzická křehkost. Jde o stav, který může být spojen se zvýšeným sklonem k různým omezením. Jako příklad si můžeme uvést pád seniora. Může dojít ke fraktuře předloktí, z čehož se odvíjí zvýšená závislost na pomoci druhých osob a snížená schopnost sebepéče a soběstačnost. Mohou se objevovat jistá omezení, která senior dosud nepociťoval. 14
Stárnutí a stáří 1 Příčinou fyzické křehkosti může být: Snížená svalová síla Snížená fyzická schopnost (snižuje se rychlost chůze) Ztráta kostní hmoty a minerálů v kostech Snížená imunita Snížená fyzická výkonnost a vytrvalost Narušená pohyblivost a tělesná rovnováha Uveďme si konkrétní příklad: Paní Nováčková dochází pravidelně do poradny pro osteoporózu (onemocnění již znáte z předmětu zdravotní nauka). V obývacím pokoji zakopne o televizní kabel (nebo o roh koberečku). Dojde k fraktuře femuru. Příčinou zlomeniny je vedle zakopnutí základní onemocnění kostí, ve kterých je snížené množství vápníku a fosforu, proto jsou kosti křehké a snadno se zlomí. Následuje hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, jež s sebou přináší vedle fyzických omezení i psychické problémy. Mohli bychom mezi ně zařadit vědomí závislosti na ošetřujícím personálu (nezapomeňme, že jsou to ve skutečnosti cizí lidé), snížené sebevědomí, sníženou sebekoncepci, myšlenky typu: Jsem k ničemu, druhým jen na obtíž, nezvládnu se o sebe postarat Tato nepříjemná zkušenost zpravidla zanechává pocit strachu při pohybu, proto bývá chůze po zkušenosti s pádem nejistá, pomalejší a opatrnější. Pomoci může vlastní rodina, která představuje významnou psychickou oporu, a trpělivý přístup k svým stárnoucím rodičům. 1.4 Specifické znaky nemocí ve stáří Polymorbidita Tento termín znamená, že dotyčný jedinec trpí více nemocemi (poly = mnoho, morbus = nemoc, choroba). Senior trpí např. ischemickou chorobou srdeční, dále je přítomen diabetes mellitus, osteoporóza či jiné onemocnění kostí a kloubů. Může docházet k tzv. řetězení chorob. To znamená, že jedno onemocnění vyvolává další nemoc. Typickým příkladem z praxe je imobilita (ztráta schopnosti pohybu), která je doprovázena např. vznikem dekubitů či rychlejším snížením svalové síly. Chronická onemocnění mohou být pro vyšší věk typická. Nemoci se většinou nedaří úplně vyléčit a jejich počet narůstá. 15
1 Péče o staré občany Odlišnosti klinického obrazu a průběhu nemoci Nemoci mohou ve vyšším věku probíhat jinak než u nemocných ve středním věku. K odlišnostem klinického obrazu a průběhu nemoci patří: Mikrosymptomatologie mikro = malý, symptom = příznak nemoci, příznaky nemoci mohou být nedostatečně vyjádřeny. Např. u zánětlivého onemocnění chybí horečka nebo naměříme pouze lehce zvýšenou teplotu, infarkt myokardu (odúmrť srdečního svalu) nemusí být doprovázen bolestmi na hrudi. Nedostatek příznaků onemocnění probíhá skrytě, příznaky nejsou objektivně přítomny. Může však dojít k náhlému zhoršení zdravotního stavu, které si vyžaduje hospitalizaci v nemocnici. Nespecifické příznaky onemocnění se projevuje příznaky, jako je nechutenství (nauzea), únava, ospalost, mrzutá nálada, nezájem o okolní dění, lehce zvýšené teploty. Jde o příznaky, které se objevují u mnoha onemocnění, avšak pro žádné nejsou typické. Prudké nebo náhlé zhoršení probíhajících chorob bez předchozího varování se náhle zhorší zdravotní stav Netypické lékové reakce mohou se objevit reakce pacienta, které vůbec neočekáváme. Jde o tzv. nežádoucí účinky léků. Léky mohou mít zvýšený nebo snížený účinek. Sociální rozměr nemoci týká se zejména chronických nemocí nebo chorob vedoucích k invaliditě a sociálnímu omezení či závislosti na péči druhých osob. Nezapomeňme, že nemoc jednoho člověka má dopad na celou rodinu, která více či méně spolupracuje a podílí se na péči o nemocného seniora. (Zpracováno s úpravami podle TOPINKOVÁ, E. 2005, s. 8 9) 1.5 Adaptace a příprava na stáří Stáří představuje v životě jedince velkou změnu. Na každou změnu, která nás v životě potká, je třeba se adaptovat, zvyknout si na ni, přijmout ji jako hotový fakt. Adaptace jedince na stáří závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je osobnost člověka, jeho aktivita během dosavadního života, zkušenosti a vlastní životní filozofie. 16
Stárnutí a stáří 1 Způsoby, jak se vyrovnat s vlastním stářím: Konstruktivní způsob jde o pozitivní postoj k životu. Senioři jsou přizpůsobiví, realizují své zájmy, zajímají se o dění kolem sebe, jsou činorodí. Jsou smíření se svým stárnutím a s potenciálním omezením svých možností a schopností. Vyhledávají aktivní formy trávení času a udržují si duševní i tělesnou svěžest. Obranný postoj tuto reakci lze spatřit u osob, které byly velmi aktivní. Jde o lidi např. dříve pracující na vedoucích pozicích, kteří realizovali své pracovní ambice a budovali si kariéru. Nemohou se smířit se stárnutím, úbytkem sil, mohou mít strach ze závislosti na druhých osobách. V nemoci nebo při postižení odmítají pomoc, nejsou schopni o ni požádat a přijmout ji, tají sníženou schopnost sebepéče. Závislost sklon k závislosti mají lidé, kteří bývali po celý život spíše pasivní, spoléhali se na druhé, nechali se vést druhými lidmi. I ve stáří očekávají, že je někdo povede, vyhoví jejich žádostem, vykoná činnosti za ně. Okolí se může zdát, že své potíže často zveličují. Nepřátelský postoj neshody tvoří součást dosavadního života těchto seniorů. Mají sklon ke svalování viny na druhé, bývají agresivní, zlostní, mrzutí, nespokojení. K ostatním lidem se mohou chovat nepřátelsky. Není výjimkou, že tito senioři žijí osaměle, protože se jim okolí včetně vlastní rodiny raději vyhýbá. Sebenenávist někteří senioři mohou být lítostiví, pesimističtí, jejich život se jim zdá nedostatečně naplněn. Mají pocit, že jej promarnili. Cítí se osaměle, ale sociální kontakty nevyhledávají. U této skupiny nejvíce hrozí, že si mohou ublížit. V tomto případě je vhodná intervence (zásah, pomoc) lékaře psychiatra. Jednotlivé způsoby zvládání změn se mohou kombinovat a reakce na stárnutí je vždy individuální. Příprava na stáří Přizpůsobení se stáří ovšem není záležitost pouhých několika let před dosažením důchodového věku. Příprava na stáří je celoživotní záležitostí. Můžeme rozlišit tři formy přípravy na stáří: Dlouhodobá příprava začíná v dětství, kdy učíme děti úctě ke stáří a správným formám chování k seniorům. Praktické informace o tom, jak se chovat ke starým lidem, poskytují rodiče dětem tím, 17
1 Péče o staré občany * jak se chovají k vlastním rodičům, jak o nich hovoří, jak se tváří, jak s nimi komunikují. Příkladem je také schopnost řešení péče o seniora v rodině, celkový postoj k situaci. Středně dlouhá příprava člověk ve středním věku má začít s cílenou přípravou na stáří. Může se týkat životosprávy, cvičení, kontaktů s přáteli. Nezbytným krokem je sociální příprava zahrnující finanční zajištění svého stáří z vlastních zdrojů, neboť výška penze nemusí být u všech osob dostatečná. Dospělí lidé se celkově zamýšlí nad tím, jak bude jejich stáří vypadat. Uvažují o tom, kde budou žít, s kým, kdo se o ně bude moci postarat, až nebudou mít dostatek vlastních sil. Krátkodobá příprava týká se období zhruba tří let před odchodem do důchodu. Má být ryze praktická a týká se např. úpravy bytu, výměny opotřebovaných elektrospotřebičů, koupě nové mikrovlnné trouby, pračky apod. Některé elektrospotřebiče jsou poměrně finančně náročné a kupovat je v době, kdy je senior již v penzi, nemusí být pro pár seniorů jednoduché. Součástí krátkodobé přípravy je i plán, jak vyplnit svůj volný čas. (Zpracováno volně podle Poláchová, E. 2007, s. 49) 1.6 Samostudium K zapamatování: Teorie stárnutí Periodizace stáří Fyzická křehkost stáří a její příčiny a důsledky Polymorbidita, mikrosymptomatologie, nedostatek příznaků, nespecifické příznaky, prudké zhoršení průběhu nemoci, sociální rozměr nemoci Adaptace na stáří, způsoby, jak se vyrovnat s vlastním stářím konstruktivní způsob, obranný postoj, závislost, nepřátelský postoj Formy přípravy na stáří dlouhodobá, středně dlouhá, krátkodobá příprava 18
Stárnutí a stáří 1 Kontrolní otázky a cvičení: 1. Charakterizujte pojem fyzická křehkost stáří a vyjmenujte její příčiny. 2. Vyjmenujte a vlastními slovy popište specifické znaky nemocí ve stáří. 3. Jaké negativní důsledky se odvíjejí od mikrosymptomatologie klinického obrazu nemoci? 4. Jaké psychické důsledky s sebou přináší fyzická křehkost stáří? Zpracujte písemně podle pokynů učitele. 5. Jaké znáte teorie stárnutí? Vysvětlete je. 6. Popište formy přípravy na stáří. 7. Jakými způsoby se senior vyrovnává se svým stářím? Literatura: HAYFLICK, L. Jak a proč stárneme. Praha: Knižní klub a Columbus, 1997. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří. Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Příloha Florence. Praha: Galén, 2006. KOZIEROVÁ, B., A KOL. Ošetrovatel stvo 1. Martin: Osveta, 1995. LINHART, J., A KOL. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog 2003. POLÁCHOVÁ, E. Adaptace a příprava na stáří. In: Sestra, 2007, roč. 17, s. 49. VIGUÉ, J. (ed.) Zdraví pro třetí věk. Čestlice: Rebo Productions CZ, spol. s r.o., 2006. WEBER, P., A KOL. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: IDVPZ, 2000. 19
2 Péče o staré občany 2 Změny ve stáří Vzdělávací cíle Po prostudování kapitoly je student schopen: rozdělit a vyjmenovat změny ve stáří vyjmenovat a popsat biologické změny, které se ve stáří objevují uvědomit si reakci lidí na změny ve stáří uvědomit si negativní důsledky, které tyto změny přináší charakterizovat provázanost změn ve stáří a uvést jednotlivé příklady ze života seniorů chápat emocionální labilitu seniora vlastními slovy vystihnout sociální změny ve vyšším věku Příprava studenta na nové učivo Zopakujte si ze zdravotní nauky jednotlivé tělní systémy, o kterých se pojednává v této kapitole pohybový systém, kožní systém, kardiovaskulární systém, respirační systém, trávicí, pohlavní, vylučovací, nervový systém, smyslové vnímání. Ve vyšším věku dochází v lidském organizmu k mnoha změnám, které s sebou stáří přináší a kterým se nelze vyhnout. U lidí se však projevují značnými individuálními rozdíly. Také jejich nástup je časově různorodý v souvislosti s genetickými dispozicemi, životním stylem, zlozvyky apod. Všechny změny spolu vzájemně souvisí a ovlivňují se. změny ve stáří biologické psychické sociální Obr. 1 Změny ve stáří 20
Změny ve stáří 2 2.1 Biologické změny Tělesné změny se týkají většiny orgánových soustav a jejich orgánů. Nejvíce nápadné jsou na kůži nebo pohybovém systému, které zřetelně vidíme. Dále probíhají v: Kardiovaskulárním systému Respiračním systému Trávicím systému Pohlavním a vylučovacím systému Nervovém systému Smyslovém vnímání, spánku Kožní ústrojí Dochází ke snížení aktivity mazových žláz. Kůže ztrácí schopnost zadržovat vodu. Proto může být kůže suchá a může svědit. Na rukou, horních končetinách nebo v obličeji se mohou objevovat hnědé, tzv. stařecké skvrny. Je to projev nahromadění melanocytů (buňky tvořící kožní pigment). Naopak, může se stát, že se v kůži objeví bledá místa, v nichž pigment zcela chybí. Dochází ke snížení množství elastických vláken. Kůže může být méně elastická, tvoří se vrásky, snižuje se kožní turgor (napětí kůže). V podkoží může docházet ke ztrátě tukové tkáně. Kůže je pak tenká a může připomínat pergamenový papír. Přídatné orgány vlasy, chlupy a nehty procházejí též změnami (šedivění, řídnutí, u nehtů ztluštění a s výskytem podélných rýh). Pohybový systém Může dojít ke změnám spojeným s výškou a váhou postavy. Ke snížení výšky postavy dochází, protože atrofují meziobratlové ploténky. Někteří senioři mohou chodit v mírném předklonu. Příčinou je ochabování kosterních svalů, které již nejsou schopny udržet postavu zpříma. Kosti mohou řídnout a stát se křehkými, tím se může zvýšit riziko zlomenin a úrazů. Možný úbytek kloubní chrupavky doprovází zvýšená bolestivost kloubů a snížená schopnost pohybu. Kosterní svaly mohou ochabovat, jejich pružnost a fyzická síla se snižuje. Hladká svalovina, s výjimkou cév, pracuje až do vysokého věku dostatečně. 21
2 Péče o staré občany Kardiovaskulární systém Klesá pracovní kapacita srdce. To se může projevit při zvýšené fyzické zátěži nebo při stresu. Srdeční chlopně ztrácejí pružnost a snižuje se činnost srdce jako pumpy. Srdce je pak schopné přečerpávat méně krve. Může dojít k poklesu průtoku krve všemi orgány, včetně ledvin, mozku, koronárních cév. Klesá elasticita cév a může se objevit hypertenze. Příčinou snížené elasticity cév je ukládání tukových látek a vápníku do stěny tepen (ateroskleróza). Respirační systém S postupujícím věkem u řady seniorů klesá respirační schopnost plic. Typickým projevem je zadýchávání. Staří lidé si stěžují, že nemohou popadnout dech. Senior zpravidla nadechuje menší množství vzduchu, neboť se zmenšuje objem hrudníku vlivem změn na hrudníku a v mezižeberních svalech. Snižuje se vitální kapacita plic. Klesá čistící schopnost řasinkovitého epitelu, proto se mohou častěji vyskytnout záněty dýchacích cest. Trávicí systém Tento systém bývá postižen méně než předchozí tělní systémy. Avšak i zde dochází k výrazným změnám. Ve stáří se může objevovat opotřebování a ztráta chrupu. Snižuje se tvorba slin, trávicích enzymů. Je zpomalená motilita (pohyblivost realizovaná hladkým svalstvem) orgánů trávicí trubice. Následkem je prodloužený průchod tráveniny žaludkem a střevy. Oslabená peristaltika může být doprovázená zácpou. Je zpomaleno vstřebávání vitaminů, živin a dalších látek včetně léků. V pozdním věku může dojít vlivem atrofických změn Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní k výskytu stařecké formy cukrovky (diabetes mellitus). Pohlavní a vylučovací systém Sexuální aktivita u seniorů je výrazně individuální. U mnohých osob přetrvává do vysokého věku. Degenerativní změny mužských pohlavních žláz probíhají velmi pomalu. Varlata jsou schopna tvořit spermie do pozdního věku, i když se snižuje jejich množství. U žen jsou degenerativní změny výrazné a objevují se po menopauze. U žen je ukončena sekrece pohlavních hormonů, zmenšuje se mléčná žláza, snižuje se přirozená zvlhčující schopnost pochvy. 22
Změny ve stáří 2 Ve vyšším věku klesá schopnost ledvin tvořit a vylučovat moč. Klesá kapacita močového měchýře, snižuje se síla obou svěračů uretry. Někteří senioři nemusí být schopni udržet moč. Může to být způsobeno zvětšenou prostatou nebo u žen ochabnutím svalstva pánevního dna. Dále se snižuje schopnost kompletního vyprázdnění celého močového měchýře. Po vymočení zůstává určité množství moči v močovém měchýři (reziduum). Tím se vysvětluje, proč senioři pociťují nucení na močení i v nočních hodinách. Nervový systém Snižuje se rychlost vedení vzruchů v periferním nervovém systému. Proto někteří senioři potřebují více času na příjem informace a její zpracování. Jinými slovy řečeno, prodlužuje se reakční čas na podněty. Např. osmdesátiletému člověku může trvat delší dobu, než si uvědomí, že vstoupil bez rozhlédnutí do vozovky, a upozorní ho až zastavující auto za skřípotu brzd. Hovoříme o sníženém psychomotorickém tempu. Smyslové vnímání, spánek Snižuje se výkonnost smyslových orgánů. Výrazné může být postižení zraku a sluchu. K postižení zraku může zvolna docházet již ve středním věku. Ve stáří se snižuje zraková ostrost, schopnost oka adaptovat se na tmu a šero, snižuje se akomodační schopnost na blízké a vzdálené předměty. Někdy můžeme pozorovat i zúžení zorného pole, což je velmi závažné zejména u řidičů. Stařecké změny oční čočky mohou být doprovázeny vznikem katarakty (šedým zákalem), což se projevuje sníženou zrakovou ostrostí. Výjimečný není glaukom (zelený zákal, ve skutečnosti jde o zvýšený nitrooční tlak). Zhoršený sluch je ve stáří poměrně častý. Vzniká následkem atrofických změn sluchové dráhy. Sluch je postižen zejména u lidí, kteří pracovali v hlučném prostředí. Postižený má právo na odškodnění pro nemoc z povolání. Dalšími rizikovými faktory jsou toxické vlivy, malnutrice, ateroskleróza. Nedoslýchavost u starších lidí představuje závažný a mnohdy přehlížený problém. Lidé mají problémy v komunikaci, což může vést k jejich sociální izolaci. Poruchy sluchu se objevují více u mužů. Ve stáří dochází i k vjemovému poklesu chuti a čichu, proto je důležité zelené koření při přípravě stravy pro seniory. 23
2 Péče o staré občany 2.2 Psychické změny Stárnutí zahrnuje různé změny psychiky, které se s rostoucím věkem mohou objevovat u každého člověka individuálně. Mezi psychickými změnami a projevy ve stáří existují značné individuální rozdíly. Jednoduše můžeme říci, že dochází ke zhoršení kognitivních (poznávacích) funkcí, tedy vnímání, pozornosti, paměti, představ, myšlení. Může klesat pružnost myšlení či psychická vitalita. Nezměněna zůstává slovní zásoba, jazykové dovednosti, způsob vyjadřování myšlenek, intelekt. Některé psychické pochody naopak zaznamenávají zlepšení, např. vytrvalost, trpělivost, schopnost úsudku, rozvaha. Na kvalitě psychiky se podílí osobnost člověka. Integrita (celistvost) osobnosti zůstává zachována, zpravidla se mění pouze její dílčí schopnosti. Mohou se měnit některé osobnostní rysy a vlastnosti jedince. U patologických typů jedinců může docházet ke zvýraznění některých vlastností nebo rysů (např. podezíravost u paranoidního typu osobnosti), jiné ztrácejí na své intenzitě (smysl pro pořádek). Také dochází ke změnám v hierarchii potřeb. Do popředí se dostává zájem o vlastní zdraví, potřeba jistoty a bezpečí, touha se uplatnit i ve vyšším věku (JAROŠOVÁ, D., 2006, s. 24 25). Zhoršuje se přizpůsobení se životním změnám. Senioři mají rádi svůj stereotyp a při nedostatku motivace k jiným, novým činnostem jej mohou neradi měnit. Příklad: Senior(ka) dostane k Vánocům varnou konvici, mikrovlnnou troubu nebo jiného moderního pomocníka do kuchyně. Rodina však po půl roce zjistí, že je jejich dárek stále uložen v originálním balení a předmět nebyl dosud použit. Jaké je to překvapení pro blízké, když po určité době zjistí, že jejich babička stále neumí obsluhovat troubu či mobilní telefon. Přizpůsobit se požadavkům moderní doby je pro některé seniory nemožné, pro jiné naprosto samozřejmé. Na jedné straně vidíme jedince, kteří navštěvují kurzy počítačové techniky pro seniory, ovládají manipulaci s myší, odesílání mailů, surfování po internetu apod. Mikrovlnná trouba je pro ně samozřejmostí stejně jako elektrický šlehač. Na druhé straně jsou senioři, kteří neumí nebo nechtějí umět ovládání mobilního telefonu s tím, že se bez něj celý život obešli a obejdou se bez něj i nadále. Uznávají klady výdobytků moderní techniky, avšak odmítají se naučit jejich obsluhu. Je zde také velký prostor i pro rodinné pří 24
Změny ve stáří 2 slušníky, aby seniora motivovali k používání nových přístrojů a naučili jej s nimi zacházet. Ani oblast citového života nezůstává beze změn. Staří lidé mohou být více plačtiví. U patologických typů osobnosti se objevuje rychlé střídání nálad emoční labilita. U některých jedinců je výrazná úzkost, strach (o život, z pádů, ze samoty apod.), může se objevit i depresivní naladění seniora. U zdravých a vitálních seniorů se emoční labilita zpravidla neobjevuje. Velkou psychickou až traumatizující změnou je ztráta životního partnera. Po jeho smrti prožívá ten druhý zcela nevyhnutelně pocit nenahraditelné ztráty, prázdnoty, samoty a opuštění. Většina lidí se s touto ztrátou naučí žít, i když je to situace nesmírně bolestivá. Někteří lidé tuto emocionálně náročnou situaci neunesou, nesmíří se s ní, což nejednou může urychlit jejich vlastní úmrtí. Z běžného života známe větu: Mě nic nebaví, nic mě tu nedrží. Mladí mají své, nemají na mě čas. Chci jít za svou Aničkou. 2.3 Sociální změny Sociální stárnutí velmi úzce souvisí s odchodem do starobního důchodu. Je to jedna ze zásadních změn v životě, která člověka může ovlivnit v negativním i pozitivním slova smyslu. Odchodem do starobního důchodu se mění sociální role seniora (JAROŠOVÁ, D., 2006, s. 29). Končí role pracujícího člověka, který svou pracovní činností vytváří hodnoty pro obyvatelstvo a celý stát. Starší člověk získává novou roli důchodce, který naopak dostává od státu penzi a svou prací již našemu společenství nijak nepřispívá. Tím může dojít ke snížení společenské prestiže a autority. Nejednou bývá senior-důchodce vnímán jako někdo, kdo čerpá peníze ze státní kasy, např. na častější ošetření u lékařů, a současně společnosti nic nepřináší, tedy je zbytečný. Velmi často je takové chápání seniorů podporováno reportážemi a články v médiích. Penzionování s sebou nepřináší pouze změny v sociálních rolích. Mění se i ekonomická situace seniorů. Nízká penze, poplatky u lékařů a v lékárnách mnohdy nedovolují udržet dosavadní životní standard, na který byli lidé ve středním věku zvyklí. Omezování slastí, příjemných okamžiků, např. dobrého jídla a výletů, souvisí se změnami nálad, neboť přizpůsobení se ztíženým životním podmínkám není snadné pro 25
2 Péče o staré občany mladé nebo osoby středního věku, natož pro seniory. Ovšem zvládnutí těchto situací spočívá v řádné přípravě na stáří a na penzionování. Odchod do důchodu není vhodné řešit pouze penzijním připojištěním, ale plánováním životního programu, který bude každý z nás žít. Někteří lidé se na penzionování těší. Plánují si různé aktivity, na které dosud neměli čas. Chtějí se věnovat zahrádce, přestavět část domu, věnovat se vnoučatům, cestovat. Jsou připraveni na nový život, který jim uspokojí mnohá očekávání. Mnozí lidé však nevědí, co dělat s volným časem, kterého je najednou příliš. Pokud nejsou schopni naplnit den smysluplnými činnostmi, může se objevit nuda, přemítání o smyslu života, pocit neuspokojených potřeb a další negativní emoce. Senior může být nespokojený, mrzutý, lítostivý. Další součástí stáří může být výskyt nemocí, který pak může bránit ve vykonávání běžných denních činností. V takovém případě dochází k omezení soběstačnosti a sebepéče, objevuje se fyzická závislost na pomoci druhých osob (rodinných příslušníků, pečovatelů). Senior pak není schopen samostatného nakupování, vycházek a pohybu mimo byt. Řešením v této situaci je použití různých kompenzačních pomůcek např. holí, berlí, chodítka (nízkého nebo vysokého) či vozíku. Za jejich pomoci lze seniora se sníženou pohyblivostí bezpečně doprovázet nejen na procházce a výletech, ale i při rekreačním pobytu například na chalupě. V případě nedostatku společenských kontaktů a komunikace mohou někteří senioři pobývající pouze doma mít pocit sociální izolace. Ten s sebou může přinášet řadu negativních nálad. Avšak není pravidlem, že je každý senior závislý na pomoci druhých osob. Mnozí senioři žijí dlouho aktivním životem, jsou schopni zajišťovat běžné denní povinnosti, pečovat o domácnost a věnovat se svým koníčkům. Někdo se může pochlubit vzkvétající zahrádkou, jiný svými turistickými aktivitami či počítačovými dovednostmi, další nachází své uspokojení v péči o vnoučata a ve společných aktivitách. 2.4 Samostudium K zapamatování: Změny ve stáří biologické, psychické, sociální Biologické změny nejčastěji postihují kožní ústrojí, pohybový aparát, kardiovaskulární aparát, respirační systém, trávicí sys 26
Změny ve stáří 2 tém, pohlavní a vylučovací systém, nervový systém, smyslové vnímání, spánek Snížený kožní turgor Atrofie meziobratlových plotének, Langerhansových ostrůvků, dia betes mellitus Oslabená peristaltika střev, snížená motilita orgánů trávicí trubice Menopauza Zhoršená akomodační schopnost oka, katarakta, glaukom Zhoršení kognitivních funkcí Prodloužený reakční čas Ztráta životního partnera, emoční labilita Kontrolní otázky a cvičení: 1. Popište biologické změny, které nastávají ve vyšším věku. 2. Charakterizujte sociální změny v životě seniora. 3. Proč se podle vás mění hierarchie potřeb u seniorů? 4. Z jakých důvodů se některé osoby vyššího věku těší na odchod do důchodu? 5. Jak se podle vás projevuje emoční labilita u seniorů a za jakých okolností? 6. Jaké mohou být podle vás reakce seniorů na změny ve stáří? Demonstrujte je na několika případech. 7. Charakterizujte psychické změny ve stáří, demonstrujte příklady ze svého okolí. Případová studie Máte ve své péči imobilní sedmdesátiletou ženu, o kterou se staral manžel, jenž nyní zemřel. Sepište, jak může vaše klientka reagovat na tuto výraznou životní změnu. Zdůvodněte vaše myšlenky. Literatura: JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada Publishing, 2008. VIGUÉ, J. (ed.). Zdraví pro třetí věk. Čestlice: Rebo Productions CZ, spol. s r.o., 2006. 27
3 Péče o staré občany 3 Pády Vzdělávací cíle Po prostudování kapitoly je student schopen: vyjmenovat příčiny, které se na pádu podílejí poukázat na rizikové faktory podílející se na vzniku pádu popsat komplikace, které pád mohou doprovázet Pády ve vyšším věku jsou velmi časté. S přibývajícím věkem přibývá i pádů. Pád lze charakterizovat jako změnu polohy, která končí kontaktem lidského těla se zemí. 3.1 Rozdělení pádů Podle příčin rozlišujeme dvě velké skupiny pádů: Pády z vnitřních příčin, které se objevují při nějaké nemoci nebo poruše: Kardiovaskulární nemoci např. náhlá změna krevního tlaku, infarkt myokardu Neurologická onemocnění Parkinsonova choroba (viz Pečovatelství 2. díl, s. 154), cévní mozková příhoda (viz Pečovatelství 2. díl, s. 169) Onemocnění pohybového systému záněty kloubů, artróza (chronické onemocnění kloubů, které souvisí se ztrátou kloubní chrupavky), poruchy smyslů zhoršený zrak a sluch Duševní poruchy depresivní stavy, psychotické poruchy (viz Pečovatelství 2. díl, s. 211) Pády ze zevních příčin jsou to příčiny, které pocházejí z okolního prostředí seniora: Nevhodně nebo nedostatečně vybavený byt: nedostatečné osvětlení (senior snižuje spotřebu elektrické energie a rozsvítí si pouze malou lampičku, ve které je slabá žárovka), nevhodně umístěné světlo, které svítí přímo do obličeje nebo se odráží v zrcadle, nevhodné umístění vypínačů světel na stěně (vypínač je umístěn těsně u skříně a nelze na něj dobře dosáhnout, je příliš vysoko) nevhodné podlahové krytiny, které jsou kluzké 28
Pády 3 nevhodné umístění nábytku (obr. 2 a 3) malé koberečky na podlaze a v koupelně, jež zvyšují riziko zakopnutí Obr. 2 Nevhodné umístění nábytku v bytě Obr. 3 Nedostatečný přístup do vany Obr. 4 Nedostatečný přístup do koupelny 29
3 Péče o staré občany nepřítomnost madel na WC, v koupelně u vany, na jiných místech bytu nedostatečný přístup do koupelny (obr. 4) Nevhodná obuv např. nadměrná velikost (senior zakopává o špičku boty), vyšší podpatky, sešlapané podpatky, což zhoršuje stabilitu chůze, používání pantoflí Nedostatečné vybavení kompenzačními pomůckami pro zajištění stability chůze např. chybějící hůl nebo chodítko, vysoká nebo příliš nízká hůl (viz Pečovatelství 2. díl, s. 195) Nebezpečné činnosti seniora úklid vrchních částí skříní, kdy senior stojí na židli nebo na stoličce, práce na štaflích Cestování v dopravě 3.2 Rizikové faktory pádů Existují vlivy, které zvyšují riziko pádu. Pečovatel o nich musí být dobře informován, aby jim mohl během ošetřování klientů úspěšně čelit. Věk je to faktor, který ovlivnit nemůžeme. Až u 50 % osob nad 85 let dochází k pádu. U seniorů se objevuje ranní hypotenze, tedy snížený krevní tlak poté, co senior ráno rychle vstane z lůžka. Užívání léků senioři zpravidla užívají větší množství léků různého druhu. Nechybí mezi nimi antidepresiva a další psychofarmaka, antihypertenziva (léky na snížení krevního tlaku), některá myorelaxancia léky snižující svalové napětí (uvolnění křečí), léky na onemocnění kardiovaskulárního systému, analgetika, hypnotika. Některé z nich mohou mít výrazný tlumivý účinek i v denních hodinách. Můžeme sem zahrnout i změnu dávkování léků, např. vyšší či nižší dávka léků na krevní tlak nebo na podporu srdeční činnosti. Narušená chůze a svalová slabost obecně je doprovodným znakem stáří bolest kloubů, které se většina seniorů nevyhne. Záleží však na intenzitě bolesti a také na tom, jak se s ní senior naučí žít. Bolest může podporovat i nevhodné používání kompenzačních pomůcek (kompenzační pomůcky jsou popsány v učebnici Pečovatelství 2. díl, kapitola 11.6). 30
Pády 3 3.3 Komplikace pádů Při pádu dojde k pohmoždění nebo poranění měkkých tkání, což si zpravidla vyžádá ošetření u lékaře. Objevují se hematomy (modřiny), tržné rány, podvrtnutí kloubu (např. hlezenního kloubu), fraktury krčku humeru, femuru, zápěstí, paže apod. Může dojít i k úrazu hlavy. Z dlouhodobých komplikací je třeba zmínit imobilitu seniora, závislost na pomoci druhých osob, strach z opakovaného pádu, infekční komplikace (typický je zánět dýchacích cest, jenž může zapříčinit i úmrtí nemocného) u imobilního seniora. (Podstatná část kapitoly je volně zpracována podle TOPINKOVÁ, E., 2005, s. 44 47) 3.4 Samostudium K zapamatování: Vnitřní příčiny pádů kardiovaskulární onemocnění, neurologická onemocnění, onemocnění pohybového systému, duševní poruchy Zevní příčiny pádů nevhodně nebo nedostatečně vybavený byt, nevhodná obuv, nedostatečné vybavení kompenzačními pomůckami pro zajištění stability chůze, nebezpečné činnosti seniora, cestování v dopravě Rizikové faktory pádů věk, užívání léků, narušená chůze a svalová slabost Komplikace pádů poranění měkkých tkání, úraz hlavy, dlouhodobé komplikace imobilita seniora, závislost na pomoci druhých osob, strach z opakovaného pádu, infekční komplikace u imobilních osob. Kontrolní otázky a cvičení: 1. Charakterizujte pád. 2. Vyjmenujte příčiny pádů. 3. Jaké jsou rizikové faktory zvyšující počty pádů? Jak jim jako pečovatel můžete zamezit? 4. Jaká jsou rizika (důsledky) pádů u osaměle žijících osob? 31
3 Péče o staré občany 5. Podrobně popište nevhodně zařízený byt, ve kterém hrozí seniorovi pád. Pomoci vám mohou fotografie na s. 29. Využijte vlastní zkušenosti se svými prarodiči nebo s prarodiči svých kamarádů. Případová studie Máte dlouhodobě v péči muže, kterému je 83 let. Stěžuje si na náhlé závratě, točení hlavy, má pocit, že ztratí vědomí. Odmítá chodit sám na toaletu, chce se stravovat u svého lůžka, které nechce opustit. Váš klient neví, proč se mu náhle tolik točí hlava, jak vám opakovaně sděluje. Napište, jaké informace budete od klienta a jeho rodiny vyžadovat. Dále napište, jaké důsledky může mít dlouhodobý pobyt v lůžku pro vašeho klienta. Zkuste zdůvodnit vaše tvrzení. Literatura: JOINT DOMMISION RESOURCES. Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení. Cesta k dokonalosti a zvyšování kvality. Praha: Grada Publishing, 2007. MLÝNKOVÁ, J. Pečovatelství 2. díl. Praha: Grada Publishing, 2010. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. Praha: Galén, 2005. WEBER, P., A KOL. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: IDVPZ, 2000. 32
Senioři a rodina 4 4 Senioři a rodina Vzdělávací cíle Po prostudování kapitoly je student schopen: popsat fáze vývoje rodiny vlastními slovy popsat funkční a dysfunkční rodinu a uvést příklady obou termínů vysvětlit termín vícegenerační soužití a jeho výhody a úskalí vysvětlit svými slovy termín ageizmus vyjmenovat příznaky jednotlivých druhů týrání seniorů diskutovat o důvodech špatného zacházení se seniory charakterizovat význam spolupráce rodiny s odborníky a uvést příklady 4.1 Fáze životního cyklu rodiny Rodina je z pohledu životního cyklu společenská jednotka, která se zákonitě postupně mění. Následující osmistupňový model vývoje rodiny podle Evelyn Duvallové z roku 1977 demonstruje jednotlivé vývojové fáze rodiny. První polovina životního cyklu představuje rozvoj rodiny včetně narození dětí, druhá polovina životního cyklu představuje zúžení rodinného života, tedy odchod dětí a zakládání jejich vlastních domácností a rodin. Jednotlivé fáze rodiny: Manželství partneři žijí po určitou dobu sami bez dětí. V této fázi si mladá dvojice vytváří pravidla vzájemného soužití, jejich role partnerů dostávají konkrétní obsah: Já se budu starat o toto, ty se postaráš o ono, souhlasíš? Příchod dětí do rodiny přibývá nová životní role role rodiče, na kterou se mladí rodiče musí adaptovat. Příchod dítěte vyžaduje přehodnocení dosavadního žebříčku hodnot obou rodičů, změnu jejich životního stylu. Je to období velmi náročné pro oba mladé partnery a je zkouškou jejich vzájemného vztahu, tolerance, schopnosti spolupracovat, nahradit jeden druhého v povinnostech apod. V současné době dochází ve společnosti k novému jevu. Na mateř 33
4 Péče o staré občany ské dovolené zůstávají někteří muži, pokud jejich manželka lépe finančně zabezpečí rodinu. Rodina s dětmi předškolního věku dominuje výchova předškolních dětí (v naší kultuře se nejčastěji rodí dvě děti). Rodina je v tomto období ustálená, má zažité stereotypy. Rodiče jsou zvyklí na denní povinnosti, jejichž plnění si vyžaduje péče o děti a provoz domácnosti. Rodina s dětmi školního věku dominuje výchova a vzdělávání dětí v rodině a ve škole, jejich socializace, adaptace na nové sociální skupiny, vrstevníky. Do popředí se dostávají výchovné vlivy nejen ze strany rodičů, ale i vrstevníků a nových sociálních skupin. Rodina s dětmi adolescentního věku objevuje se osamostatňování dětí, prosazování sebe sama, vytváření zodpovědnosti vůči sobě a druhým osobám. Dospívající se připravují na budoucí povolání, tvoří si vztahy s osobami opačného pohlaví, zraje racionální pohled na společnost a život vůbec. Rodina s dětmi, které odchází mladí dospělí si zakládají vlastní domovy, prohlubují pevné svazky, věnují se své profesi a kariéře. Rodina ve středním (starším) věku osamělí manželé bilancují dosavadní život, snaží se pomáhat mladým rodinám svých dětí, pečují o své staré rodiče. Toto životní období také nazýváme fází prázdného hnízda. Objevuje se nová životní role prarodiče. Stárnoucí rodina ve skutečnosti jde o pár seniorů, kteří se přizpůsobují životnímu stylu důchodce, někteří si zvykají na větší samotu, méně přátel a v neposlední řadě i na život bez partnera. 4.2 Funkční a dysfunkční rodina Rodina je malou, avšak zcela specifickou sociální skupinou osob. Je nejčastěji spojena svazkem manželství, do kterého se rodí děti nová generace. Vzájemné vztahy se utvářejí na základě citového zázemí a na základě jednotlivých rolí, které členové rodiny zastávají. Každá rodina plní určité funkce, které jsou podmíněny změnami společenského systému, ale také vztahy uvnitř každé rodiny. Patří sem: Funkce reprodukční jde o touhu zachovat svůj rod, pečovat o vlastní následovníky, pokračování vlastní krve 34
Senioři a rodina 4 Funkce materiální (ekonomická a zabezpečovací) dospělé osoby dochází do zaměstnání, jsou ekonomicky činné a za svou práci dostávají plat, kterým zajišťují provoz domácnosti a materiální potřeby všech členů rodiny Funkce socializačně-výchovná dospělí se podílejí na socializaci, výchově a vzdělávání dětí, poskytují možnosti adekvátního vzdělávání svých dětí Funkce emocionální jde o uspokojování potřeby lásky, bezpečí a jistot. Je velmi významná a začíná se utvářet již před narozením dítěte. Dysfunkční (nefungující) rodina není schopna projevit dítěti a dalším členům rodiny dostatek lásky. Funkční rodina představuje skupinu osob, která dostatečně a bez větších problémů plní všechny uvedené funkce. V této rodině nikdo nestrádá ani po stránce materiální, ani emocionální. Objevují se běžné problémy, které rodina brzy vyřeší. Dysfunkční rodina je skupina osob, která není schopna plně zajistit povinnosti, jež jsou na ni kladeny, a neplní své funkce. Např. jde o rodiny, v nichž nejsou vhodné podmínky pro přiměřenou výchovu dětí, kde není kvalitní citové zázemí pro všechny členy rodiny včetně stárnoucích rodičů, není zde uspokojována potřeba jistoty a bezpečí. Dysfunkční rodina není schopna řádně hospodařit s finančními prostředky. Rodiče např. vydají velké množství peněz na uspokojení své závislosti (na alkoholu, hracích automatech) a pak se dostávají do situace, že nemohou zaplatit poplatky za nájemné, zaplatit dítěti obědy ve škole, nakoupit kvalitní potraviny, hygienické pomůcky apod. Když se řekne citové zázemí rodiny, většina lidí si představí projevy lásky vůči dítěti. Avšak každý člověk v jakémkoliv věku potřebuje vřelé projevy citů ze strany svých nejbližších, seniory nevyjímaje. I oni musí cítit, že se o ně rodina postará, že jim blízcí pomohou, když bude třeba. Každý senior potřebuje mít jistotu ve vlastních dětech. 4.3 Vícegenerační soužití Vícegenerační rodina je tvořena třemi (méně často čtyřmi) generacemi prarodičů, rodičů a dětí. Toto soužití má své nesporné výhody a nevýhody. Funkční vícegenerační soužití poskytuje bezpečné zázemí stárnoucím osobám a okamžitou možnost pomoci. Děti čerpají 35
4 Péče o staré občany z přítomnosti prarodičů, s nimiž udržují jiné vztahy než se svými rodiči. Učí se úctě k seniorské populaci, poznávají svět dříve narozených osob, jejich problémy, názory a odlišnosti od osob ostatních věkových kategorií. Od rodičů pak tyto děti získávají vzor toho, jak se postarat o seniora v rodině, jak vše zorganizovat ku prospěchu všech. Prarodiče jsou přítomností vnoučat obohacováni o stálou blízkost dětského světa, mohou se dovídat informace např. z oblasti výpočetní techniky či obsluhy mobilních telefonů. Vícegenerační soužití si však vyžaduje jistou dávku vzájemné tolerance, lásku, porozumění, vhodné prostředí k bydlení apod. Praktickou výhodou vícegeneračního soužití je i možnost podílet se na výchově dětí prarodiči. Rodiče tak mohou docházet do zaměstnání bez zbytečných stresových situací a dalších problémů, protože babička odvede děti do školky, vyzvedne ze školy, babička zajistí základní nákup a uvaří, dědeček vezme děti na procházku apod. V rodinách, v nichž chybí podpora, schopnost pomáhat si, vzájemná tolerance a porozumění pro druhé, nepanují dobré vztahy. V naší kultuře je běžné, že mladé rodiny žijí odděleně od svých rodičů, ale udržují dobré vztahy a jsou v častém kontaktu. Je to dáno také standardními velikostmi bytů, kde by se 2 3 generace tísnily. Klasický model života seniorů na vejminku (známý hlavně z vesnického prostředí, kdy měli senioři svůj pokoj v domě svých dětí) je možný v případě, že je v domě dostatek místa a rodiče se s dětmi na tomto modelu dohodnou. Při fungujícím soužití mají prospěch z vícegeneračního uspořádání všichni a nelze pominout také ekonomickou stránku provozu domácnosti. 4.4 Ageizmus Termín ageizmus (vyslovuje se ejdžizmus, slovo je odvozeno od anglického slova age = věk) se poprvé objevil v USA koncem šedesátých let 20. století a zájem o něj roste se zvyšujícím se stárnutím populace (VIDOVIČOVÁ, L., 2004, s. 62). Ageizmus vystihuje věkovou diskriminaci, která může být pro seniory dosti nebezpečná. Vychází totiž z předpokladu, že jednotliví zástupci určité věkové kategorie mají odlišné charakteristiky i jinou společenskou hodnotu. Z této charakteristiky vyplývá, že se ageizmus vůbec nemusí týkat pouze seniorské populace. Diskriminován může být kdokoliv v jakémkoliv věku. Samotný termín diskriminace zname 36