MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Sociální determinanty zdraví a způsob života u osob po cévní mozkové příhodě Diplomová práce Brno 2009 Vedoucí práce: PhDr. Jana Veselá, Ph.D. Autor práce: Bc. Leona Dunklerová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Brně dne 21. března 2009 Leona Dunklerová
Výzkumná práce je součástí výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století MSM 0021622421 řešitele doc. PhDr. Evžena Řehulky, CSc.
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní odb. as. PhDr. Janě Veselé, Ph.D. za ochotu, vstřícnost a odbornou pomoc při přípravě a vypracování práce po stránce výzkumné i pedagogické, panu prof. MUDr. Janu Holčíkovi, DrSc. za podnět ke studiu tématiky a vedení Katedry sociální pedagogiky Pedagogické fakulty MU.
OBSAH ÚVOD... 8 1 SOCIÁLNÍ DETERMINANTY ZDRAVÍ... 10 1.1 Sociální gradient... 10 1.2 Stres... 11 1.3 Dětství... 11 1.4 Práce... 12 1.5 Nezaměstnanost... 12 1.6 Sociální opora... 13 1.7 Závislosti... 14 1.8 Výživa... 15 1.9 Doprava... 18 1.10 Sociální vyloučení... 20 1.10.1 Chudoba... 20 1.10.2 Bezdomovectví... 21 1.10.3 Stáří... 22 2 CHARAKTERISTIKA CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODY... 27 2.1 Výskyt cévní mozkové příhody... 27 2.2 Definice cévní mozkové příhody... 28 2.2.1 Dělení mozkových příhod dle etiologie... 28 2.3 Projevy a rozlišení projevů CMP... 31 2.3.1 Fyzické projevy CMP... 31 2.3.2 Psychické projevy cévní mozkové příhody... 32 2.4 Časový profil léčby a ucelená rehabilitace... 33 3 SOCIÁLNÍ POHLED NA KOMPREHENZIVNÍ REHABILITACI... 36 3.1 Sociální edukace pacienta... 36 3.2 Sociální rehabilitace... 37 4 SOCIÁLNÍ PRÁCE A POMOC... 39 4.1 Druhy sociálních služeb... 39 4.2 Služby a příspěvky v České republice... 43 4.2.1 Sociální služby poskytují... 43 5
4.2.2 Informace o sociálních službách... 44 4.2.3 Žádost o sociální službu... 44 4.2.4 Zajištění kvality sociálních služeb, sociální služby a Ministerstvo práce a sociálních věcí... 44 4.3 Osoby po CMP a sociální pomoc... 44 5 ZPŮSOB ŽIVOTA A SOCIALIZACE PO CMP... 46 5.1 Způsob života po CMP... 46 5.1.1 Vlivy prostředí... 46 5.1.2 Vliv zoologie... 47 5.1.3 Využití volného času a vzdělávání... 47 5.1.4 Zdravotní a následná péče... 48 5.2 Zájmové činnost v socializaci... 49 5.2.1 Zapojení do organizací... 49 5.2.2 Umění jako prostředek pomoci... 50 5.3 Další metody a prostředky socializace... 50 5.3.1 Trénování paměti... 50 5.3.2 Zvýšení soběstačnosti... 50 5.3.3 Motivace... 51 5.3.4 Pohybová léčba... 51 6 VÝZNAM A TRENDY V SOCIÁLNÍ PEDAGOGICE... 52 7 CÍL... 55 8 PRACOVNÍ HYPOTÉZA... 56 9 METODIKA... 58 9.1 Výzkumný soubor... 58 9.2 Metodika vyšetření... 61 9.2.1 Záznamový arch způsobu života... 61 9.2.2 Hodnocení kvality života dotazníkem SF-36... 61 9.2.3 Dotazník FIM... 64 9.3 Proměnné... 66 9.4 Statické zpracování dat... 66 10 VÝSLEDKY... 68 10.1 Způsob života... 68 10.1.1 Rodinná a sociální anamnéza souboru osob... 68 6
10.1.2 Pracovní anamnéza... 71 10.1.3 Mimopracovní aktivity... 73 10.1.4 Pohybové aktivity... 76 10.1.5 Závislosti, strava a nemoci... 78 10.2 Dotazník SF-36... 82 10.2.1 Hodnocení jednotlivých kategorií dotazníku SF-36... 82 10.2.2 Výsledky SF-36 s přihlédnutím k sociálním determinantám zdraví... 84 10.3 Dotazník FIM... 90 10.4 Hodnocení způsobu a kvality života... 92 10.4.1 Hodnocení soužití a kvality života... 92 10.4.2 Hodnocení způsobu života a vzdělání... 98 10.4.3 Hodnocení způsobu života a způsobu bydlení... 104 10.5 Hodnocení způsobu života a FIM... 111 10.5.1 Hodnocení FIM a soužití... 111 10.5.2 Hodnocení FIM a vzdělání... 113 10.5.3 Hodnocení FIM a způsob života... 115 11 DISKUZE... 118 12 ZÁVĚRY... 124 13 LITERATURA... 127 14 RESUMÉ... 132 15 ABSTRACT... 134 16 SEZNAM PŘÍLOH... 136 7
ÚVOD Studium sociální pedagogiky umožňuje uplatnění poznatků v různých pracovních profesích. Nejde jen o studium volnočasové aktivity a jiných problémů dětí a mládeže, ale také o práci v sociální oblasti pro starší a staré spoluobčany, zdravotně znevýhodněné občany, o práci v mediační a probační službě a o mnoho jiných pracovních příležitostí sociálních pedagogů (Veselá, 2008). Protože sociální pedagogika je obor, který by měl zasahovat do všech období lidského žití, můžeme říci, že se jedná o edukaci v oblasti sociální výchovy a snahu o ovlivnění života jedinců. Součástí je také výchova k aktivnímu a vhodnému způsobu trávení volného času a je také postavená na všech částech prevence patologického chování jedinců a celých skupin. Smyslem by měl být zdravý životní styl, sociální pohoda a smysluplné naplnění samotného žití. Důležitou součástí je zdraví a právě zdraví a délka života jsou ovlivňovány nejen geneticky, ale také prostředím, kde člověk vyrůstá, žije a pracuje. To znamená, že zdraví je ovlivňováno ukazateli, které nazýváme sociální determinanty zdraví. Tato práce se pokouší ukázat možnosti uplatnění sociálního pedagoga nejen ve školství, ale také ve zdravotnictví. V této práci navazuji na téma práce, která se zabývala problematikou pacientů s cévní mozkovou příhodou (CMP), posouzení jejich životního stylu vzhledem ke zdravým osobám, jejich volnočasové aktivitě a komplikacím nemoci s přihlédnutím k budoucímu životu (Dunklerová, 2007). Cévní mozková příhoda je velmi závažné onemocnění a postihuje v České republice přibližně 30 000 obyvatel ročně (Fišer, 2002). Díky moderním lékům a lékařským metodám se naděje na přežití stále zvyšuje. Bohužel více jak čtvrtina přežívajících zůstává odkázána na trvalou péči a pomoc jak rodinných příslušníků, tak na aktivity sociálních služeb a sociální práce. Wilkinson a Marmot (2003) poukazují na fakt, že lidé umístění nízko na sociálním řebříčku mají dvojnásobné riziko závažného onemocnění a také předčasně umírají oproti lidem postaveným ve vyšší sociální hierarchii. Je třeba se zamyslet nejen nad důvody vzniku závažných onemocnění jako je například CMP, ale i nad problematikou nemocí souvisejících s ekonomickými a sociálními příčinami. Tyto příčiny nejsou často moderní medicínou vnímány, protože lékaři léčí již vzniklou nemoc. Sociální a ekonomické podmínky jsou součástí sociálních determinantů zdraví a ovlivňují celý život každého jedince. Tyto determinanty ovlivňují rovněž stav pacientů po CMP. Právě 8
sociální pomoc v edukaci po již vzniklých onemocněních umožňuje širší využití sociální pedagogiky při praktické pomoci občanům. 9
1 SOCIÁLNÍ DETERMINANTY ZDRAVÍ Sociální determinanty zdraví jako oblast zájmu kladou důraz na zkoumání důležitých sociálních podmínek, které ovlivňují zdraví populace. Poukazuje se zde na sociálněekonomické postavení, sociální a ekonomické nerovnosti, diskriminaci, sociální síť, podpory, sociální kapitál, pracovní podmínky a psychologické stavy. Zdraví je to nejcennější, co člověk může mít. Je již proto nutné spojit jak zdravotní politiku, tak sociální politiku a přispět k důstojnému žití po celý život člověka a také na sklonku života ve stáří a také v nemoci. Během několika desetiletí naše populace zestárne, politikové nastavují stále vyšší dobu odchodu do důchodu. Proto je nutné zamyslet se nad způsoby jak prodloužit produktivní věk a nejen věk dožití. Celý náš život je ovlivněn podmínkami, které nám předali naši předkové, avšak tato problematika našemu oboru nepřísluší. Sociální pedagogika se zabývá také prostředím, ve kterém člověk žije; to je právě součástí sociálních determinant zdraví. Sociální determinanty zdraví jsou sociální gradient, stres, dětství, práce, nezaměstnanost, sociální opora, závislosti, výživa, doprava a sociální vyloučení. Jsou to oblasti, které obor sociální pedagogika pomáhá řešit a které většinou víc souvisejí i se skupinou pacientů po CMP. 1.1 Sociální gradient S poklesem na sociálním žebříčku v jakékoli společnosti se zkracuje střední délka života a častěji se také setkáváme s většinou nemocí. Zdravotní politika musí řešit problém sociálních a ekonomických determinant zdraví. (Wilkinson a Marmot, 2005, str. 11). Sociální gradient je působení socioekonomických faktorů a jeho změn na zdraví lidí. S případným poklesem na sociálním žebříčku v jakékoliv společnosti se zkracuje střední délka života a relativně častěji se můžeme setkat s většinou nemocí. Je zajímavé, že tento efekt se neomezuje pouze na chudé, ale sociální gradient zdraví dopadá na celou společnost. Tím bylo doloženo, že i mezi středostavovskými úředníky ti níže postavení trpívají více nemocemi a dříve umírají než ti, kteří jsou výše postavení (Wilkinson a Marmot, 2003). Nevhodné nebo špatné působení socioekonomických podmínek rovněž ovlivňuje zdraví lidí a také délku života. 10
1.2 Stres Stresující podmínky, které lidi znepokojují, zvyšují jejich úzkost a vedou k pocitům, že se s nimi nedokáží vyrovnat, poškozují zdraví a mohou způsobit předčasnou smrt (Wilkinson a Marmot 2003, str. 15). V posledních letech se často o stresu a jeho neblahém působení na zdraví často píše a hovoří. Nakonečný (2004) popisuje stres jako vnějšího činitele, jenž je buď chápán jako situace, jíž se nelze přizpůsobit, nebo nadměrně silný psychiku značně zatěžující podnět. Špatné sociální podmínky jsou také důvodem stresu, který může být vyvolán např. pocitem nejistoty, úzkosti, strachu ze selhání, nižším sebevědomím, diskriminací, izolací atd. Jeho dlouhodobé působení je škodlivé a objevuje se spíše v hospodářsky vyspělých zemích. Holčík (2001) popisuje důsledky dlouhodobého vlivu působení stresu na zdraví, který jsou nemoci imunitního a oběhového systému, pokud trvá dlouho vede k depresi, k vyšší vnímavosti k infekčním nemocem, k vyššímu riziku onemocnění cukrovkou, ke snížení obranyschopnosti organizmu, k vyšším hladinám lipidů v krvi, k vysokému krevnímu tlaku a k následnému vyššímu riziku infarktu a mozkové mrtvici. 1.3 Dětství Dobrý start do života znamená, že matky jsou oporou svým malým dětem: zdravotní důsledky raného vývoje a výchovy trvají po celý život (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 18). Studie a výzkumy ukazují, že vývoj dítěte je nejvíce ovlivněn v prenatálním životě a raném dětství. Nenarozené dítě je ohroženo během těhotenství vlivy jako je kuřáctví matky, alkohol, zneužívání drog a špatná výživa matky. Tyto vlivy se mohou projevit v pozdějším věku a mohou mít následky po celý život (Vaďurová, 2008). Snižuje se sice úmrtnost novorozenců v níž Česká republika patří mezi země s nejnižším počtem úmrtnosti novorozenců. Patříme však k populaci, která věnuje dětem dostatečnou a pravidelnou pozornost a péči? Pokud ano, byly by u nás jen šťastné a zdravé děti, neznali bychom důsledky deprivace, problémové chování, děti by neznaly týrání a rodiče by byli dobrým vzorem pro zdravý rozvoj jak tělesného vývoje, tak emocionálních vazeb. Dobré návyky z rodiny jsou i zdravý životný styl tj. tělesná aktivita, správné využití volného času, rozumná strava, odmítání drog a dalších 11
návykových látek. Důležité je neopomíjet vliv vrstevnické skupiny a důraz na kvalitní vzdělání. 1.4 Práce Stres na pracovišti zvyšuje riziko onemocnění. Lidé, kteří mají větší kontrolu nad vlastní prací, jsou na tom zdravotně lépe (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 25). Práce je cílevědomá lidská činnost směřující k vytváření materiálních a duchovních hodnot a hraje důležitou roli v životě člověka. Práci se v současnosti přičítá velký význam a je chápána i jako prestižní záležitost (Sekot, 2004). Práce je podstatnou částí dne, která vyplňuje i více jak jeho jednu třetinu. Být zaměstnán nebo mít práci znamená pro lidi realizovat se nebo také uplatnit se; práce je u většiny lidí ekonomický zdroj příjmu; je tedy důležité mít práci. Pocit potřebnosti a užitečnosti je skutečným hnacím motorem pro mnoho lidí. Pracovní organizace, pracovní prostředí, dobré vedení jsou nedílnou součástí spokojenosti v zaměstnání. Nevyužití, nedocenění, přeceňování schopností a dovedností zaměstnanců, ale i vedoucích pracovníku či zaměstnavatelů vede k pracovnímu stresu a jak ke zdravotním, tak i psychickým problémům. V organizacích, v nichž nejsou dobré pracovní podmínky, je větší migrace zaměstnanců a více pracovních neschopností. 1.5 Nezaměstnanost Jistota zaměstnání podporuje zdraví, pohodu a spokojenost s prací. Vyšší míra nezaměstnanosti vede k vyšší nemocnosti a předčasným úmrtím (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 29). Ztráta zaměstnání nebo pocit nejistoty a samotný strach ze ztráty zaměstnání vede k psychickým problémům k problémům fyzického zdraví. V současnosti rozlišujeme nezaměstnanost nedobrovolnou a dobrovolnou. Nedobrovolná nezaměstnanost představuje velkou snahu práci najít a strádání při nenacházení zaměstnání. Dobrovolná nezaměstnanost znamená neochotu osob k práci a snahu práci se vyhnout. Sociální problémy vycházejí z existenčních a finančních nedostatků, které jdou ruku v ruce s nedobrovolnou nezaměstnaností. Dále důsledkem nezaměstnanosti mohou být 12
patologické jevy, a to alkoholismus, drogová závislost, gamblerství a také kriminalita. Ztrátou zaměstnání jsou nejvíce ohroženy starší věkové skupiny se základním vzděláním a lidé před důchodem i osoby s onemocněním, vedoucí k částečné invaliditě (např. lidé po CMP). 1.6 Sociální opora Přátelství, dobré sociální vztahy a pevné sítě sociální opory zlepšují zdraví doma, v zaměstnání i v komunitě (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 33). Pomoc, opora i dobré mezilidské vztahy pojímají složky jak emocionální, tak i ekonomicko-materiální, jsou také součástí sociální sítě státu. Tato opora státu jako pocit jistoty výrazně přispívá ke zdraví všech osob a nejen jako projev samotné sociální podpory již potřebným osobám. Matoušek (2003) vidí jako přirozený systém podpory rodinu, síť přátel a známých, místní komunitu, zaměstnavatele a stát reprezentovaný státními institucemi a organizacemi. Opora působí ve společnosti, v komunitě i u jednotlivců. Wilkonson a Marmot (2003) uvádí, že sociální izolace a vyloučení, ovlivňují předčasná úmrtí a nižší pravděpodobnost přežití po srdečním záchvatu. Osoby, které jsou vyloučeny ze společnosti a komunikace s nejbližšími, strádají, často trpí depresemi, mají méně psychické pohody a trpí i chronickými nemocemi. Kvalita vztahů ovlivňuje a špatná kvalita vztahů zhoršuje duševní a tělesné zdraví. Koheze ve společnosti napomáhá k ochraně zdraví; ve společnosti s vyšším výskytem koheze se vyskytuje méně koronárních srdečních chorob. S poklesem sociální koheze, množství chorob srdce vzrostlo (Wilkinson a Marmot 2003). Sociální sounáležitost je posilována ve společnostech s dobře pracujícími institucemi a možností rozvíjení občanské společnosti. Důležité je vědomí morálních závazků vůči kolektivu a pocit sociální prospěšnosti. Když se lidé mohou podílet na činnosti společenských organizací a zapojovat do společenských aktivit znamená to i snižování příjmové nerovnosti. Společnosti, které tíhnou k posilování rovnosti občanů, mají rychlejší tempo ekonomického růstu a vyšší úroveň zdraví (Fišer, 2000). Uvedená sociální determinanta se týká nejvíce sociálně slabých, starých a nemocných, tj. i osob po CMP. 13
1.7 Závislosti Jednotlivci se obracejí k alkoholu, drogám a tabáku a trpí v důsledku jejich užívání, ale samo zneužívání je ovlivněno sociálním prostředím (Wilkinson a Marmot, 2003, str. 37). Drogová závislost, alkoholismus, tabakismus i gamblerství jsou důsledkem sociálních problémů. Společenský tlak na výkonnost, rychlejší životní tempo, nezaměstnanost atd. jsou pro člověka zátěžové situace a je nutné jejich zvládání. Pokud člověk tuto zátěž neunese svépomocí, vyhledává a užívá různé návykové látky a drogy. Mezi zneužívané prostředky jako drogy patří látky přírodní i syntetické; účinky na lidský organismus se výrazně liší. Kouření je se na Západě postupně stává záležitostí lidí s nižším společenským gradientem (společenských vrstev), nepracujících nebo pomocných a nekvalifikovaných dělníků, osob s nedokončeným nebo jen základním vzděláním, delikventů, alkoholiků, narkomanů, asociálních osob i národnostních menšin (Kachlík, 2002). Podle nejnovějších prognóz zahubí kouření během příštího století miliardu lidí, pokud už dnes nebudou přijata radikální opatření. Zdravotní ohrožení kuřáků se snižuje po zanechání kouření. Zlepšení zdraví jako odměna za překonání závislosti na nikotinu (Hrubá, 2001): během 20 minut se hodnoty krevního tlaku a tepové frekvence vrátí na úroveň, kterou měl pacient předtím, než kouřil během 8 hodin se koncentrace oxidu uhelnatého a kyslíku v krvi se vrátí k normálním hodnotám za 72 hodin se zvýší plicní kapacita za 2 5 let se riziko kardiovaskulárních onemocnění sníží na úroveň nekuřáků za 10 15 let se riziko úmrtí na rakovinu plic a průdušek sníží na úroveň nekuřáků Ale pokud člověk vykouří byť jen jedinou cigaretu, všechny tyto výhody se ztratí! Evropa patří dnes k největší výrobcům a zároveň i spotřebitelům alkoholu. V České republice je situace vážná, po nepatrném poklesu spotřeby alkoholu v 80. letech došlo nyní k nárůstu a vysoká je hlavně spotřeba piva. Ohroženou skupinou jsou mladiství, u nichž dochází k rychlejšímu rozvoji psychické i fyzické závislosti než u dospělých osob. Bohužel stále roste počet alkoholiků a snižuje se také jejich věk a narůstá počet žen alkoholiček. Z následků užívání alkoholu převažuje cirhóza jater, které někdy vede 14
až k úmrtí, k postižení sliznice trávicího ústrojí se sníženou schopností vstřebávat některé živiny, k zánětům nervů s výpadky citlivosti a někdy nervovou bolestí, k alkoholickému třesu a také k nekvalitní výživě. Dále je prokázán vliv kouření a alkoholu na vznik rakoviny, což souvisí s imunitním systémem. Užívání návykových látek je spojeno s celou řadou negativních projevů, hlavně se změnou chování (obstarávání a užívání drogy považují tito lidé za nejvyšší životní prioritu), zhoršením zdraví a následně i smrtí. Drogy rozdělujeme dle jejich účinků na látky stimulující např. amfetaminy a kokain a na látky uklidňující např. chloralhydrát, barbituráty, glutethimid, metaqualon a benzodiazepiny, opiáty např. opium, morfin, kodein, heroin, hydromorfon, megafon, braun (Kachlík, 2002). Závislosti zhoršují jak zdravotní stav a ekonomickou situaci nejen závislé osoby, ale i rodiny, dále jsou spojeny se sociálním a ekonomickým znevýhodněním; jejich důsledkem je zhoršující se situace závislého. Závislá osoba postupně ztrácí zájem o hodnoty, nesouvisející s drogou: uvolňují se běžné společenské vazby, dochází ke ztrátě sociálních vazeb, k opuštění rodiny, kde postižený není schopen plnit určenou roli. S užíváním drog souvisí kriminalita (získávání drogy, shánění finančních prostředků na ni a ilegální šíření). Důsledky politických změn v Evropě za posledních 19 let vyvolaly v souvislosti se závislostmi na alkoholu a drogách nárůst kriminality, nehodovosti, násilí, otrav a zranění v České republice; závislosti se týkají pravděpodobně i ostatních zemí. Alkohol, tabák a další drogy jsou zdraví škodlivé a přímým rizikovým faktorem u většiny onemocnění, zvláště oběhového systému i CMP. Část osob s CMP jsou osoby, které tyto látky v minulosti požívaly. Dalším problémem jsou již uvedené léky. Většina nemocí se v současnosti léčí farmakoterapií; je již záležitostí edukace a právě pomoci sociálního pedagoga, aby nedocházelo ke zneužívání tišících léků po akutní léčbě. 1.8 Výživa Vzhledem k tomu, že zásobování potravinami je kontrolováno silami globálního trhu, je zdravá výživa politickým problémem (Wilkinson a Marmot 2003, str. 41). Jeden z vnějších faktorů, které se uplatňují při vzniku a prevenci nemocí, je výživa. Výživová doporučení a kvalita i kvantita potravin se v průběhu času mění v závislosti na nových vědeckých zjištěních i na ekonomických podmínkách. Pro názorný příklad 15
uvádím na obrázcích 1 a 2 spotřebu masa, obilovin, ovoce a zeleniny v České republice v letech 1996 2006. Množství a kvalita potravin ovlivňuje zdraví a délku života lidí. Naše současná strava má mnoho nedostatků - nadměrný energetický příjem, vysokou spotřebu tuků, nesprávnou skladbu tukové dávky, nadměrnou spotřebu cukru a soli, nedostatečný příjem vitaminu C a vlákniny. Nevyvážená strava tzn. nedostatek výživných látek v potravě a stejně tak nadbytek konzumace jídla má své následky v podobě nemocí metabolizmu, hypertenze, obezity, nádorových onemocnění, zubních kazů a také smrti (obr. 3); špatná výživa je rovněž uváděna mezi faktory působícími na vznik CMP. V posledních letech se stále častěji hovoří a poukazuje i na obezitu jako civilizační chorobu, jež je připisována převážně příjmu velkého množství jídla. Přejídání se uvádí také jako následek stresu, jenž je také součástí sociálních determinantů zdraví. Výživa lidí přispívá k nerovnosti ve zdravotním stavu mezi sociálními třídami (Holčík, 2009). Chudší lidé požívají potravu převážně předem zpracovanou, která je cenově dostupná, levnější; lidé sociálně na vyšším místě žebříčku preferují stravu čerstvou, avšak cenově dražší. Jako zvláštnost se ve všech sociálních skupinách objevuje vysoký příjem tuků (Wilkinson a Marmot, 2003). Příčiny nezdravého způsobu stravování sociálně slabých skupin mohou vyplývat i z neznalosti zásad správné výživy a z nezájmu či nemožnosti jejich dodržování pramenící z nízkého ekonomického. K ekonomicky slabším skupinám řadíme mladé rodiny, nezaměstnané, bezdomovce, osoby v důchodovém věku a chronicky nemocné vč. osob s CMP. Doporučená pravidla ve výživě akutně a chronicky nemocných vč. osob s CMP jsou v podstatě jedním ze zásadních opatření, které by uvedené osoby měly dodržovat. V případě nízkého ekonomického stavu by měla nastoupit opatření pomoci státu, která by umožnila zvládat těžkou situaci postižených jednotlivců. Zlepšení výživy kladně ovlivňující zdraví obyvatel je proto úkolem celé naší společnosti. Řešením by mohlo být propojení všech resortů potravinářského, zdravotnického, ekonomického i školského jako edukačního činitele výchovy nastupující generace, v němž by mohl napomáhat s koordinací i sociální pedagog. 16
Obr. 1: Spotřeba ovoce a zeleniny v letech 1993-2006 (Český statistický úřad, 2007) Obr. 2: Spotřeba potravin v letech 1993-2006 (Český statistický úřad, 2007) 17
Obr. 3: Úmrtnost na srdečně-cévní onemocnění ve vztahu k přísunu ovoce a zeleniny v některých evropských zemích (Wilkinson a Marmot, 2003) 1.9 Doprava Zdravá doprava znamená méně používání automobilu, více chůze a jízdy na kole s podporou lepší veřejné dopravy (Wilkinson a Marmot 2003, str. 45). Rychlé životní tempo, pohodlí a důraz na výkonnost postihly i dopravu (čím kratší dobu se budeme dopravovat do práce, tím delší může být čas strávený na pracovišti a zvýší se také kvantita vykonané práce i finanční příjem). Fyzická zátěž v zaměstnání se snížila, některé druhy práce nahradily stroje a převažuje sedavý způsob života. Stále se zvyšuje počet osob, které se přepravují automobily do zaměstnání nedbajíce na ekologii a na zdraví; velké množství aut znečišťuje ovzduší výfukovými plyny, zabraňuje volnému a rychlejšímu průjezdu silnic a přispívá ke vzniku mnoha úrazů a úmrtí; problém velkých měst parkování, může vyvolat u řidičů také stres. Tělesný pohyb je nezbytný pro prevenci nemocí a upevnění zdraví lidí. Dopravu bychom mohli částečně ovlivnit propagací vlivu pohybu na zdraví a tvrdšími opatřeními pro firmy využívající automobily. V současné době jsou autem cesty do vzdálenosti 3 km realizované ve více než 30 % a do vzdálenosti 5 km v 50 % cest (Racioppi, 2005). Způsoby dopravy 18
v České republice nejsou dostupné, proto uvádím příklad z Velké Británie na obr. 4, jenž předkládá porovnání mezi roky 1985 a 2000 a nárůst přepravy automobilem oproti jiným druhům dopravy. Obr. 4: Vzdálenost překonaná jedincem dle způsobu dopravy, Velká Británie, 1985 a 2000 (Wilkinson a Marmot, 2003) S přihlédnutím k věku a k tělesným možnostem osob by častější chůze, jízda na kole nebo na kolečkových bruslích zvýšila energetický výdej, fyzickou aktivitu i vzájemnou komunikaci; každodenní pohyb by byl samozřejmostí a zakotvily by se správné návyky pro zdravý životní styl. Současný trend doporučuje minimálně 30minutový aktivní pohyb denně, kterým by mohla být chůze nebo jízdní kolo jako dopravní prostředek (European Society of Cardiology, 2007). Chůze je vhodná pro všechny věkové kategorie a může například snížit riziko metabolického syndromu spojeného s vysokým tlakem, zvýšenou hladinou cukru v krvi, nadbytečné kilogramy, může také ulevovat od deprese, úzkosti a stresu, přispívá k vyplavení endorfinu, který zlepšuje náladu, podle odborníků oddaluje příznaky stárnutí. Dalším způsobem dopravy je cyklistika, aktivita přístupná snad pro všechny věkové kategorie. Jízda na kole je zdraví prospěšná 19
a ekonomicky výhodná jako dopravní prostředek. Není nutné opomíjet veřejnou dopravu, která zajišťuje sice minimální zvýšení tělesné aktivity, avšak zajišťuje sociální kontakt mezi lidmi, velice důležitý zvláště pro starší a postižené osoby; naopak automobily lidi navzájem izolují i když pro pacienty po CMP bývají nutným dopravním prostředkem. Sociální izolace a vyloučení pohybové aktivity zhoršují zdraví. 1.10 Sociální vyloučení Život je krátký tam, kde jeho kvalita je špatná. Chudoba, sociální vyloučení a diskriminace mají na svědomí lidské životy tím, že způsobují utrpení a zášť (Wilkinson a Marmot 2003, str. 22). Wilkinson a Marmot (2003) upozorňují na chudobu, relativní deprivaci a sociální vyloučení, které mají hlavní vliv na zdraví, předčasná úmrtí a život v chudobě dopadá velmi těžce na některé sociální skupiny nebo i jednotlivé osoby. Tělesné postižení, nemoci, diskriminace, rasizmus, stigmatizace, hostilita a nezaměstnanost můžeme označit za důvody sociálního vyloučení. Jsou to také důvody, které bráni lidem ve vzdělání, přípravě na povolání, v občanských aktivitách, přístupu k službám a vhodnému využití aktivit volného času. Žijí-li lidé dlouho v těchto podmínkách, budou mít pravděpodobně zdravotní problémy. Chudoba a únik z ní a sociální vyloučení zažívá mnohem více lidí, než současné sociální vyloučení nebo současná chudoba. (Wilkinson a Marmot, 2003). Do determinant zdraví nesmíme opomenout zařadit jako jednu z možností sociálního vyloučení stáří, jež patří k nejzávažnějším, protože je spojeno s podstatně vyšším počtem onemocnění a jejich komplikací, k nimž patří právě CMP. 1.10.1 Chudoba Chudobu rozdělujeme na absolutní a relativní. Absolutní chudoba znamená postrádání základních materiálních potřeb pro život. Tato chudoba existuje i v nejbohatších evropských zemích. Relativní chudoba vyjadřuje, že jedinec je mnohem chudší než většina ostatních lidí žijících ve společnosti a obvykle se definuje jako život na méně než 60 % mediánu celostátních příjmů (Wilkinson, 2003, Sekot, 2004). 20
1.10.2 Bezdomovectví Lidé žijící na ulici jsou bezdomovci a právě tito lidé nejvíce předčasně umírají. Pojmem bezdomovec (homeless) se označuje v mezinárodním právu cizinec, který žije na našem území bez povolení úřadů a bez státní příslušnosti. Člověk bez domova se v České republice se označuje jako občan bez přístřeší, ani tento výraz však není právně uznáván. Nejběžnější příčinou bezdomovectví je ztráta zaměstnání (23 %), dále rozvod (20 %), odchod z rodiny (11 %), ukončení výkonu trestu (5 %), špatná ekonomika (3 %), výstup z ústavního zařízení (2 %). Jiné příčiny tvoří 29 %, a pouze u 7 % bezdomovců má jít o dobrovolné rozhodnutí, a to z důvodu přesvědčení nebo jejich psychického stavu. Složení věkové struktury českých bezdomovců ukazuje obrázek č. 5 a obrázek č. 6 ukazuje vzdělání bezdomovců. Obr. 5: Věkové složení bezdomovců v České republice (Zdravotnický ústav v Brně, 2007) Obr. 6: Vzdělanost bezdomovců v České republice (Zdravotnický ústav v Brně, 2007) 21
1.10.3 Stáří Samotné prodlužování délky života (obr. 7) souvisí s lepšími životními a pracovními podmínkami, sociálním rozvojem, zlepšováním zdravotní péče, s množstvím kvalitních léků a novými léčebnými metodami. Více osob má tedy možnost žít delší život než dříve a starší lidé tak tvoří významnější část populace v České republice než kdykoliv v minulosti. Obrázek 7 svědčí s přihlédnutím k relativním hodnotám uvedených v obr. 8 k významnému růstu rovněž absolutních hodnot seniorské populace starší 60 let do roku 2030. Stárnoucí populace je nyní charakteristickým rysem demografického vývoje nejen České republiky, ale také dalších rozvinutých zemí Evropy. Údaje zpracované Českým statistickým úřadem udávají trend, kdy by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %; to jsou přibližně 3 miliony osob (Národní program přípravy na stárnutí MPSV, 2007). Z tohoto důvodu vyplynula potřeba změny přístupu k seniorům, lidem nemocným a znevýhodněným, jenž odstartoval procesem transformace a deinstitucionalizace sociálních zařízení a požadavkem dožití v přirozené komunitě pro všechny občany. Země, které byly členy Evropské unie od samého začátku jejího vzniku, se zabývají realizací procesu deinstitucionalizace od 70. let minulého století. Česká republika jako člen Evropské unie se také hlásí k podpoře rozvoje transformace a deinstitucionalizace. Obr. 7: Vývoj počtu obyvatel ČR 1950-2000 a prognóza vývoje do roku 2030 (Národní program přípravy na stárnutí MPSV, 2007) 22
Obr. 8: Vývoj podílu (%) seniorské populace starší 60 let v ČR v období 1950-1990 a její projekce do r. 2030 (Národní program přípravy na stárnutí MPSV, 2007) Vláda České republiky stanovila cíle a opatření, která je nutné přijmout v konkrétních oblastech v kontextu demografických a sociálních změn. Řídí se i doporučením OSN, která vydala zásady pro seniory přijaté Valným shromážděním OSN 16. prosince v roce 1991. Vlády byly vyzývány, aby začlenily tyto zásady do svých programů. Některé hlavní myšlenky přístupu k seniorům jsou: 1.10.3.1 Nezávislost Senioři by měli mít přístup k odpovídající stravě, vodě, obydlí, oděvu a zdravotní péči na základě zajištění finančního příjmu, podpory rodiny a společnosti a svépomoci; mít příležitost pracovat nebo mít přístup k jiným příležitostem zajišťujícím příjem; mít možnost účastnit se rozhodování, kdy a jak rychle bude probíhat jejich odchod z pracovního života; mít přístup k odpovídajícím vzdělávacím a výcvikovým programům; žít v prostředí, které je bezpečné a přizpůsobitelné osobním preferencím a měnícím se schopnostem; žít ve svém domově, jak nejdéle je to možné. 1.10.3.2 Zařazení do společnosti Senioři by měli zůstat zařazeni do společnosti, zúčastňovat se aktivně formulování a realizace politických jednání, která přímo ovlivňují jejich blaho a podílet se o své znalosti a schopnosti s mladšími generacemi; mít možnost hledat a rozvíjet příležitosti 23