JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH Justiční spolupráce v trestních věcech je založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a zahrnuje sbližování právních předpisů členských států v několika oblastech. Lisabonská smlouva nabízí pevnější základ pro rozvoj prostoru trestního soudnictví a dává Evropskému parlamentu v tomto směru nové pravomoci. PRÁVNÍ ZÁKLAD Články 82 až 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). CÍLE Postupné odstraňování hraničních kontrol v rámci EU významně usnadnilo volný pohyb evropských občanů, ale zároveň ulehčilo zločincům páchání trestné činnosti na nadnárodní úrovni. Ve snaze řešit problematiku přeshraniční trestné činnosti zahrnuje prostor svobody, bezpečnosti a práva opatření na podporu justiční spolupráce v trestních věcech. Výchozím bodem je zásada vzájemného uznávání. Byla přijata zvláštní opatření za účelem boje proti mezinárodní trestné činnosti a zajištění ochrany práv obětí, podezřelých a vězňů napříč Unií. DOSAŽENÉ VÝSLEDKY A. Institucionální rámec 1. Lisabonská smlouva V rámci bývalého třetího pilíře (policejní a justiční spolupráce v trestních věcech) byla úloha Evropského parlamentu pouze konzultativní. Lisabonská smlouva přinesla prostoru svobody, bezpečnosti a práva větší efektivitu, odpovědnost a legitimitu tím, že uznala roli Parlamentu jako spolunormotvůrce. Smlouva (s několika výjimkami) zobecnila metodu spolurozhodování, nyní nazývanou řádný legislativní proces Parlamentu a Rady (1.1.5). Bývalá struktura pilířů zanikla. Zrušení bývalého třetího pilíře vedlo k harmonizaci legislativních nástrojů. Namísto rámcových rozhodnutí, rozhodnutí a úmluv bude EU nadále i v oblasti trestního práva přijímat běžné nástroje EU (nařízení, směrnice a rozhodnutí). Lisabonská smlouva rovněž posílila úlohu Soudního dvora: i v této oblasti se nyní uplatňují řádné postupy pro řízení o předběžné otázce a o nesplnění povinnosti z podnětu Komise. Členské státy mohou i nadále navrhovat legislativní opatření, ale jakákoli iniciativa nyní vyžaduje podporu jedné čtvrtiny všech států (článek 76 SFEU). V oblasti posílené spolupráce, možnosti sjednat výjimku a v oblasti tzv. záchranné brzdy se počítá se zvláštními opatřeními. Do Lisabonské smlouvy byla začleněna Listina základních práv EU, jejíž hlava VI zahrnuje řadu práv a zásad týkajících se trestního práva a trestního práva procesního (4.1.2). Fakta a čísla o Evropské unii - 2018 1
2. Strategické pokyny pro prostor svobody, bezpečnosti a práva V návaznosti na program z Tampere a na Haagský a Stockholmský program definovala Evropská rada v červnu 2014 v souladu s článkem 68 SFEU strategické pokyny pro legislativní a operační plánování pro nadcházející roky v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Jedním z hlavních cílů je rozvoj justiční spolupráce v trestních věcech v EU. V současnosti probíhá přezkum těchto strategických pokynů v polovině období. B. Vzájemná právní pomoc v trestních věcech Dne 29. května 2000 schválila Rada ministrů EU Úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jež se zaměřuje na podporu spolupráce mezi soudními, policejními a celními orgány v rámci Unie tak, že se do stávajících právních nástrojů doplní příslušná ustanovení, přičemž bude současně dodržována Evropská úmluva o ochraně lidských práv. Později byly přijaty nástroje k usnadnění a zjednodušení vzájemné spolupráce, např. směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, jejímž cílem je zjednodušit přeshraniční shromažďování důkazů. C. Vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech Evropská rada se na svém zasedání v Tampere usnesla, že vzájemné uznávání by mělo být základem justiční spolupráce v trestních věcech. Zásada vzájemného uznávání byla potvrzena v Haagském i Stockholmském programu. Jedná se o klíčový pojem pro evropský soudní prostor, neboť jedině vzájemným uznáváním lze překonat obtíže způsobené rozdíly mezi vnitrostátními soudními systémy. Toho je však možné zcela dosáhnout pouze tehdy, pokud bude mezi členskými státy panovat vysoká míra vzájemné důvěry. D. Evropský zatýkací rozkaz Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu (EZR) (2002/584/SVV) přineslo převratnou změnu klasického systému vydávání tím, že přijalo některá inovativní pravidla, např. omezené důvody pro odmítnutí výkonu rozkazu, přesun rozhodovacích pravomocí z politických orgánů na orgány soudní, možnost vydávat státní příslušníky vykonávajícího státu, zrušení požadavku oboustranné trestnosti u 32 uvedených trestných činů a jasné časové lhůty pro výkon každého EZR. Jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států došlo při provádění EZR k jistým potížím a Rámcové rozhodnutí bylo v roce 2009 pozměněno v souvislosti s pravidly vztahujícími se na soudní řízení v nepřítomnosti. Významným přínosem v oblasti vzájemné právní pomoci a žádostí o EZR mohou být Europol, Eurojust a Evropská soudní síť. E. Sbližování právních předpisů a stanovení minimálních pravidel Fungování soudního prostoru EU by mohly ohrozit rozdíly v trestním právu jednotlivých členských států. Sbližování trestního práva v EU, jež může posloužit k překonávání těchto potíží, zejména pokud jde o mimořádně závažné trestné činy s přeshraničním rozměrem, znamená přizpůsobení se společnému minimálnímu standardu, nikoli plošné sjednocení, jak vyjasňuje článek 83 SFEU. Organizovaná trestná činnost, obchodování s lidmi, vykořisťování dětí a dětská pornografie, terorismus, finanční trestná činnost (podvody, praní peněz, korupce), počítačová trestná činnost, trestná činnost v oblasti životního prostředí, padělatelství, rasismus a xenofobie to vše jsou oblasti, pro které byly přijaty právní dokumenty nebo u nichž probíhá jednání za účelem přijetí společných definic a harmonizace výše trestů. Fakta a čísla o Evropské unii - 2018 2
F. Eurojust, Evropská justiční síť, společné vyšetřovací týmy a Úřad evropského veřejného žalobce Eurojust je unijní institucí založenou v roce 2002 rozhodnutím Rady, které bylo pozměněno v prosinci roku 2008. Tato organizace podporuje a zlepšuje koordinaci vyšetřování a stíhání mezi jednotlivými příslušnými orgány v členských státech, zejména tím, že usnadňuje poskytování přeshraniční vzájemné právní pomoci a vyřizování žádostí o vydání osob a evropských zatýkacích rozkazů. Lisabonská smlouva stanoví, že pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce, přičemž rovněž umožňuje rozšířit pravomoci tohoto úřadu i na závažnou trestnou činnost, jež má přeshraniční rozměr. Smlouva rovněž předpokládá možnost vytvořit tento úřad prostřednictvím posílené spolupráce, pokud není možno dosáhnout požadované jednomyslnosti v Radě. Dne 17. července 2013 předložila Komise legislativní návrhy, kterými by se vytvořil Úřad evropského veřejného žalobce a reformoval Eurojust. Vyjednávání byla poměrně složitá a nakonec vyústila v rozhodnutí vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce prostřednictvím posílené spolupráce. Do června 2017 oznámilo 20 členských států záměr se k této spolupráci připojit. Parlament vydal souhlas s vytvořením tohoto úřadu dne 5. října 2017. Jeho úkolem bude vyšetřování, stíhání a předvádění před soud pachatelů trestných činů proti finančním zájmům Unie podle nově přijaté směrnice (EU) 2017/1371. Parlament a Rada navíc v současné době pracují na přijetí nového nařízení o Eurojustu prostřednictvím řádného legislativního postupu. V červnu 1998 byla vytvořena Evropská soudní síť (ESS) v trestních věcech s cílem zdokonalit soudní spolupráci mezi členskými státy. Jejím úkolem je pomáhat vnitrostátním soudcům a státním zástupcům s přeshraničním vyšetřováním a stíháním. Evropská rada na svém zasedání v Tampere vyzvala ke zřizování společných vyšetřovacích týmů (SVT), které by bojovaly proti obchodování s drogami a lidmi a proti terorismu. Zřizování společných vyšetřovacích týmů rovněž umožňuje Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech z května roku 2000. V červnu 2002 přijala Rada rámcové rozhodnutí v této věci a v lednu 2017 přijala usnesení o vzorové dohodě pro vytvoření společného vyšetřovacího týmu, která vyjasňuje a zjednodušuje předchozí vzorovou dohodu přijatou v roce 2010. G. Procesní práva a práva obětí Právo podezřelých a obviněných na spravedlivý proces je základní právo chráněné Listinou základních práv a Evropskou úmluvou o lidských právech. Po neúspěšném předložení návrhu rámcového rozhodnutí o procesních zárukách v trestním řízení Komisí v roce 2004 přijala Rada v listopadu 2009 plán pro posílení procesních práv podezřelých a obviněných v trestním řízení a vyzvala Komisi, aby předkládala návrhy ad hoc. Tento plán stanovuje šest hlavních oblastí, v nichž je žádoucí poskytnout legislativním nebo jiným iniciativám prostor: překlad a tlumočení, informace o právech a o obvinění, právní poradenství a právní pomoc, komunikace s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady, zvláštní ochrana pro podezřelé nebo obviněné osoby, které jsou zranitelné, a vyšetřovací vazba (resp. předložení zelené knihy k tomuto tématu). Rada a Parlament následně přijaly příslušné směrnice: směrnice (EU) 2010/64 o právu na tlumočení a překlad při trestním řízení, směrnice (EU) 2012/13 o právu na informace v trestním řízení (tzv. poučení o právech ), směrnice (EU) 2013/48 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a o právu na komunikaci po zatčení, směrnice (EU) 2016/343, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, směrnice (EU) 2016/800 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, a směrnice (EU) 2016/1919 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího Fakta a čísla o Evropské unii - 2018 3
se evropského zatýkacího rozkazu. V červnu 2011 navíc Komise zveřejnila zelenou knihu o uplatňování právních předpisů EU souvisejících s trestním soudnictvím v oblasti zadržení a v prosinci 2011 přijal Parlament usnesení, v němž požaduje společné normy EU pro podmínky zadržování osob. V říjnu 2017 následovalo přijetí usnesení o vězeňských systémech v EU a jejich podmínkách, které požadovalo řadu opatření ke zlepšení podmínek ve věznicích v Unii. Článek 82 SFEU poskytuje právní základ pro přijetí minimálních pravidel týkajících se nejen práv osob v trestním řízení, ale také práv obětí trestných činů. Prvním právním nástrojem v této oblasti bylo rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení; tento nástroj byl po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nahrazen směrnicí (EU) 2012/29, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. Navíc podle směrnice (EU) 2011/99 mohou osoby, pro které byl v jednom členském státě vydán ochranný příkaz v trestních věcech a které se chtějí přestěhovat do jiného členského státu, požádat o vydání evropského ochranného příkazu, který zajistí jejich ochranu i po přestěhování. H. Konfiskace a zajištění majetku Možnost nalézt, zajistit a následně zkonfiskovat majetek získaný z trestné činnosti je zásadně důležitá pro účinný boj proti organizované trestné činnosti a k předcházení tomu, aby pachatelé trestných činů výnosy z trestné činnosti znovu investovali do jiných nezákonných či zákonných činností. Za účelem usnadnění zajištění a konfiskace majetku získaného z trestné činnosti byla přijata řada nástrojů. Zejména směrnice (EU) 2014/42 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii stanoví společná pravidla pro členské státy v oblasti zajišťování a konfiskování výnosů z některých trestných činů i majetku, u nějž se zdá, že pochází z trestné činnosti (rozšířená konfiskace). V prosinci roku 2016 navíc Komise navrhla přijetí nového nařízení o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci. Parlament a Rada v současné době pracují na novém návrhu, jehož cílem je zlepšit spolupráci mezi vnitrostátními orgány, což umožní rychlé a účinné zajištění a konfiskaci majetku po celé EU. ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU Vstup Lisabonské smlouvy v platnost výrazně posílil roli Parlamentu: Parlament se nyní může podílet na tvorbě právních předpisů se stejnými pravomocemi jako Rada téměř ve všech oblastech trestního práva EU. Existuje několik výjimek, např. postup souhlasu nutný pro vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce. To znamená, že většina legislativních nástrojů uvedených výše byla přijata Parlamentem a Radou. Parlament navíc přijal řadu usnesení o různých záležitostech v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech. V květnu roku 2009 schválil Parlament usnesení (jež obsahovalo rovněž doporučení Radě) o rozvoji prostoru trestního soudnictví v EU. V květnu 2012 na základě zprávy z vlastního podnětu schválil usnesení o přístupu EU k trestnímu právu, jež se zabývalo otázkou, jaká kritéria je třeba uplatnit při určování, zda jsou zapotřebí právní předpisy EU v oblasti trestního práva, a jak zajistit soudržnost a kvalitu trestního práva. V říjnu 2013 schválil Parlament usnesení o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz na základě doporučení svého zvláštního výboru specializujícího se na tuto oblast trestné činnosti (CRIM). V říjnu 2016 následovalo přijetí nového usnesení o boji proti korupci. V únoru 2014 navíc Parlament přijal usnesení obsahující doporučení Komisi ohledně přezkumu EZR. V červenci 2017 se Parlament rozhodl vytvořit výbor zabývající se terorismem (TERR). Parlament se podílí na hodnocení a monitorování prostoru svobody, bezpečnosti a práva, včetně trestního soudnictví, jak stanoví Lisabonská smlouva. Článek 70 SFEU stanoví, že o obsahu a výsledcích hodnocení je informován Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty, přičemž se jedná o hodnocení toho, jak orgány členských států provádějí politiky Unie týkající se Fakta a čísla o Evropské unii - 2018 4
prostoru svobody, bezpečnosti a práva, zejména zásadu vzájemného uznávání. Článek 85 SFEU stanoví, že se Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty zapojují do hodnocení činnosti Eurojustu, přičemž tato ustanovení budou upřesněna novými nařízeními, jež schválí Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem. Kristiina Milt 10/2018 Fakta a čísla o Evropské unii - 2018 5