VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Strach primipar z porodu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Strach primipar z porodu Bakalářská práce Autor: Dita Vítková Vedoucí práce: Mgr. Lenka Görnerová Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce na téma: Strach primipar z porodu zjišťuje, čeho se ženy před porodem nejvíce obávají. Zkoumá, jak jsou ženy o porodu informovány. Práce je rozdělena na část teoretickou a na část praktickou. V první části textu se dovídáme informace o strachu, úzkosti, těhotenství, přípravě k porodu, o přítomnosti otce u porodu a o porodu samotném. Jsou zde popsány i možnosti léčby bolesti. Druhá část je složena z výzkumu. Výzkum byl proveden anonymním dotazníkem vlastní konstrukce. Výsledky jsou znázorněny v grafech a tabulkách. Klíčová slova Strach, bolest, těhotenství, otec u porodu, porod, rodička Annotation The bachelor thesis deals with what mothers-to-be fear the most. It examines quality of information presented to women about a birth. The thesis is divided into two parts theoretical and practical. The theoretical part presents us the information about fear, anxiety, pregnancy, preparations for birth, father presence at the birth and the birth itself. Also, possibilities of pain mitigations are described. The practical part contains a research made using anonymous questionnaire of my own creation. Results of the research are presented in graphs and tables. Keywords: Fear, pain, pregnancy, father at birth, birth, mother-to-be

Poděkování Především bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Lence Görnerové za odborné vedení, cenné rady, ochotu a čas, který mi věnovala. Samozřejmě děkuji všem respondentkám, které mi vyplnily dotazník. Dále mé díky patří rodině a všem, kteří se na mé bakalářské práci podíleli.

OBSAH: 1 ÚVOD 8 1.1 Cíl výzkumu...10 1.2 Hypotézy...10 2 TEORETICKÁ ČÁST 11 2.1 Strach...11 2.2 Úzkost...12 2.3 Těhotenství...13 2.3.1 Předporodní příprava...14 2.3.2 Cvičení v těhotenství...17 2.3.3 Otec u porodu...18 2.3.4 Dula...20 2.3.5 Porodní plán...20 2.4 Porod...21 2.5 Bolest...22 2.5.1 Analgezie...23 2.5.2 Nefarmakologické metody...25 2.5.2.1 Předporodní příprava...25 2.5.2.2 Aromaterapie...25 2.5.2.3 Hypnóza...26 2.5.2.4 Akupunktura...26 2.5.2.5 Hydroanalgezie...26 2.5.2.6 Alternativní polohy při porodu...26 2.5.3 Farmakologické metody...27 2.5.3.1 Celková analgezie...27 2.5.3.2 Místní analgezie...27 2.5.3.3 Inhalační přípravky...28 3 PRAKTICKÁ ČÁST 29 3.1 Metodika výzkumu...29 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí...29 3.3 Průběh výzkumu...29 3.4 Zpracování získaných dat...29 3.5 Výsledky výzkumu...30

3.5.1 Analýza hypotéz...40 3.6 Diskuze...47 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi...51 4 ZÁVĚR 52 Seznam použité literatury 54 Seznam grafů: 57 Seznam příloh: 58 Příloha č.1 Dotazník 59

1 ÚVOD Každá žena je osobnost. Své těhotenství většinou plánuje, těší se na něj, užívá si ho ve všech směrech. U porodu je nejdůležitější osoba, která má různé představy, touhy a přání. Pokud to jde, měli bychom je splnit, aby si z porodu odnesla jen ty nejkrásnější zážitky, na které bude vzpomínat celý život. Téma Strach primipar z porodu mě zaujalo, protože se ve své práci denně setkávám s prvorodičkami, které se mi svěřují se svými pocity a obavami. Chtěla jsem proto zjistit, čeho se obávají nejvíce, z čeho mají největší strach, co je nejvíc trápí. Při pravidelných kontrolách na ambulanci porodního sálu s nimi může porodní asistentka diskutovat o jejich problémech, starostech, pochybnostech. Může jim poradit, vysvětlit, utěšit je, zmírnit jejich obavy a úzkost. Při opakovaných návštěvách se může žena cítit jistěji, jde do známého prostředí. Setká se i s některými lékaři, kteří budou přítomni u porodu. Těhotenství je pro ženu životní událostí. Každá žena ho prožívá jinak, vše záleží na jejím zdravotním stavu. Neméně důležitá je i psychická podpora rodiny. Zpočátku se může cítit unavená, vyčerpaná, nervózní z toho, jak dopadnou všechna vyšetření, která absolvovala. Když začne cítit první pohyby dítěte, může si s ním podvědomě povídat, hladit ho přes břicho, komunikovat s ním. Plně si uvědomuje, že v ní roste nový život, a že společně s dítětem tvoří neoddělitelnou jednotku. Představuje si, jak ho bude chovat, kojit, koupat. Jak týdny ubíhají, stává se těhotenství náročnějším. Týká se to psychické i fyzické stránky. Blíží se termín porodu a žena se začíná víc těšit, víc na porod myslí. Zároveň však může pociťovat strach z neznámého. Proto je úkolem porodní asistentky ji tohoto strachu zbavit, co nejvíce ji uklidnit. Informace může získat na předporodním kurzu, z knih, z internetu, od gynekologa. Získané informace ji mohou ovlivnit pozitivně i negativně. Žena má právo, aby se u porodu cítila příjemně. Oporou jí může být manžel, partner nebo jiná blízká osoba. 8

Porod není jen tělesný problém. Zažíváme při něm i veliký duševní prožitek a získáváme novou zkušenost. Pro všechny přítomné je to obrovská výzva a příležitost. Nevrátí se, pokud ji promarníme. 9

1.1 Cíl výzkumu Cíl č.1 Zjistit, čeho se ženy před porodem nejvíce obávají Cíl č.2 Zjistit, z jakých zdrojů nejčastěji ženy získávají informace o porodu. Cíl č.3 Zjistit, zda ženy plánují návštěvu porodnice, ve které budou rodit. 1.2 Hypotézy Hypotéza č.1: Více jak 60 % žen se obává bolesti při porodu. Hypotéza č.2: Více jak 50 % žen získává informace o porodu z internetu. Hypotéza č.3: Více než 60 % žen navštíví porodnici, ve které bude rodit. Hypotéza č.4: Více jak 50 % žen se zúčastnilo předporodního kurzu. Hypotéza č.5: Více jak 80 % žen si přeje partnera u porodu. Hypotéza č.6: Předpokládám, že ženy nad 35 let chtějí rodit primárně císařským řezem než ženy do 35 let. Hypotéza č.7: Předpokládám, že ženy s vyšším vzděláním se více obávají komplikací při porodu než ženy s nižším vzděláním. 10

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Strach Mezi emoční prožitky patří strach a úzkost. Patří také mezi obranné formy organismu. Strach vyvolává obavu z ohrožení tím, že se váže na určitý předmět nebo situaci jako nepříjemný zážitek. Může být reálný nebo nereálný. Strach je silná citová reakce, kterou člověk reaguje na podněty, které vnímá jako nebezpečné. Je to nepříjemný pocit, kdy prožíváme strach z něčeho konkrétního (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007). Strach z porodu má jeden veliký důvod, v případě porodu nelze utéct. Veškerá bolest a odpovědnost leží jen na rodičce. Hodně záleží na osobnosti a povaze matky, jakým způsobem se se strachem z porodu popere (Labusová, 2004). V první polovině těhotenství se nastávající matka trápí obecnými otázkami: jak zvládnu výchovu dítěte já a můj partner, jak se změní náš společný život, jak to bude s bydlením a se zaměstnáním, jak s financemi, zda zvládne všechny povinnosti spojené s rodičovstvím. Teprve ve druhé polovině gravidity na ní doléhají obavy z porodu samotného. Není se čemu divit, porod není legrace. Ještě na počátku 20. století bylo známé rčení těhotná žena nosí smrt za opaskem. Nešlo o přehánění, zhruba každá desátá rodička v souvislosti s porodem zemřela. Z hlediska bezpečnosti pro matku a dítě se řadíme k těm nejvyspělejším státům ve světě. Existují účinné způsoby, jak zvítězit nad strachem (Labusová, 2004). Podle psychologů můžeme ženy rozdělit na tři skupiny. První skupina se strach snaží obejít. Tyto ženy se utěšují argumenty, že porod nějak přežijí, je to přece normální věc. Účelně se vyhýbají novým informacím. Tyto rodičky však bývají samotným porodem zaskočené. Opačnou taktiku volí druhá skupina rodiček. Chtějí vědět o všem dopředu, co mohou od porodu očekávat. Všude shánějí informace, způsob porodu vnímají jako svojí volbu. Poslední skupina nastávajících matek se se strachem smiřuje tak, že se raději rovnou svěří do péče odborníků. Na ty pak přenese veškerou odpovědnost. Nejúčinnější a nejrozvážnější se jeví druhá skupina. I v dnešní době je pro většinu mladých žen porod velkou neznámou. Dříve bylo normální rodit doma a tím získávaly mladé dívky zkušenosti, dnes porod není součástí běžného života. Ukryl se do 11

zdravotnického zařízení a zprávy o něm se podobají mýty opředeným historkám (Labusová, 2004). Strach má svůj kladný význam, kdy nás chrání před rizikem, vede k mobilizaci organismu, dodává nám energii při obraně. Mobilizace může organismus i poškodit, pokud se člověk nemůže fyzicky bránit. Při strachu dochází k fyziologickým změnám. Předmětem strachu může být bolest, odloučení od rodiny, vzhled. Strach má i záporný význam, dochází při něm k zatížení organismu (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007). Jiný strach prožívá žena krátce před porodem, jiný ve chvíli, kdy je porod v běhu. Ženy se bojí neznámého prostředí, neví, jak budou snášet bolest, jak se budou při porodu chovat, bojí se, aby se neztrapnily. Mají obavy, že porod nepůjde podle plánu, bude potřebný zásah lékaře, bojí se o dítě. Žena se obává, že bude nevyspalá, že nebude mít sílu. Má strach z porodního poranění, z nástřihu hráze a možných budoucích komplikací v manželském životě. Nechtěla by být hysterická, chce s porodníky spolupracovat. Zmírnění nebo odstranění jednoho strachu odbourá i ty ostatní. Nejdůležitější a hlavní zásada je snažit se o pozitivní přístup. Více než na problémy spojené s porodem se soustřeďte na radost, která vás čeká. Na nic se však neupínejte, porod se může vyvíjet jinak, než doufáte. Nemyslete nad konkrétními představami o porodu. Strach je velkým nepřítelem rodiček, jelikož negativně ovlivňuje porod (Labusová, 2004). 2.2 Úzkost Úzkost působí problémy člověku jen tehdy, pokud je nepřiměřeně silná vzhledem k situaci, která ji vyvolala nebo trvá moc dlouho. Úzkost připravuje organismus na nebezpečnou situaci, člověku sama o sobě neškodí. Může člověku znepříjemnit život, pokud ji nemá pod kontrolou. Nadměrná úzkost může způsobit, že člověk obtížně promýšlí a dělá ty nejjednodušší věci (Praško, Vyskočilová, Prašková, 2006). Člověk, který je plný úzkosti, má strach, ale neví z čeho. Má dojem, že by měl něco udělat, jen přesně neví co (Křivohlavý, 2010). 12

Úzkost je nepříjemný prožitek, kdy si neuvědomujeme její příčinu, co jí vyvolává. Je reakcí na neznámé nebezpečí, proto bývá nepříjemnější než strach. Vyjadřuje neurčité ohrožení, je bezpředmětná. Úzkost a strach se prolínají, nemůžeme je od sebe oddělit. Běžně přechází ve strach a naopak. Mezi psychické a tělesné příznaky patří podráždění, rozčilení, útlum, ustaraný výraz obličeje, nejisté, nekoordinované pohyby, rychlá, překotná a zajíkavá řeč, roztržitost, tendence k zapomínání, zrychlený dech a tep, sucho v ústech, zblednutí, pocení a nervozita. Výrazně ovlivňují průběh nemoci a prožívání bolesti zhoršují. Dispozice k nim jsou pravděpodobně vrozené (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007). Úzkost, která se týká porodu, se může vázat na nedůvěru ve zdravotnické zařízení, kde má klientka rodit. Strach může mít i z vlastní smrti a smrti dítěte, z poškození dítěte při porodu, z nesnesitelných bolestí při porodu, z neschopnosti porodit. Často se tento strach týká i partnerů. Je vědecky podloženo, že pokud matka v průběhu těhotenství prožívá tyto úzkostné stavy, tak se to negativně projeví na nitroděložním stavu plodu (Roztočil, 2008). 2.3 Těhotenství Jiný stav - i tak se lidově nazývá těhotenství. Žena si postupně zvyká na nárůst hmotnosti, na změny v krevním řečišti, na termoregulační a metabolické změny, na omezenou pohyblivost, na změny v chování, které se dotýkají psychického i tělesného cítění. Mění se i vztah s partnerem, v práci, v rodině (Zwinger, 2004). Síla změn závisí na vlivu jejího okolí a na osobnosti těhotné. Změny přijdou u všech těhotných. Těhotenství představuje u ženy období výrazných změn, kdy si žena zvyká na novou roli, učí se a doplňuje nové typy chování. Může z toho být zmatená, ztracená, nemocná, má pocit úzkosti. Těhotenství samozřejmě není nemoc. Přináší s sebou narození dítěte i mnoho změn, se kterými se žena musí vyrovnat, ať už psychických nebo fyzických (Roztočil, 2008). Těhotenství může končit i potratem, předčasným porodem, operačním porodem, porodem plodu s vrozenou vadou. Během těhotenství mohou vznikat nová onemocnění, která ohrožují život matky nebo plodu. Mohou exacerbovat skryté choroby. Důležitá je proto i prekoncepční péče. Zajišťuje vhodné podmínky pro život, aby v těhotenství 13

nenastaly u plodu nebo matky žádné postižení tělesné a duševní. Primární prevence tak hraje důležitou roli (Zwinger, 2004). Z tělesného i psychologického hlediska těhotenství dělíme do tří trimestrů. V prvním trimestru se těhotná zaměřuje na sebe, sleduje vlastní tělo, zjišťuje, jestli je opravdu těhotná. Úkolem tohoto období je přijmout těhotenství. Typickými známkami jsou rozladěnost, náladovost a nejistota (Roztočil, 2008). Ve druhém trimestru žena pociťuje pohyby plodu. Cítí se dobře, různě podporuje zdárný průběh těhotenství, uvědomuje si existenci plodu. Přijímá ho jako samostatného jedince (Roztočil, 2008). Mezi druhým a třetím trimestrem se žena nejvíce obává předčasného porodu a zároveň si přeje co nejdříve porodit. Prožívá protichůdné pocity, obává se o těhotenství, má strach z porodu, občasně je pro ni těhotenství nepohodlné, vyhlíží termín porodu (Roztočil, 2008). Pravidelná vyšetření sledují vývoj plodu a placenty, odhalují případné vrozené vývojové vady a onemocnění plodu. Žena má právo si vybrat porodní asistentku a porodníka, kteří se o ni budou v těhotenství starat (Zwinger, 2004). 2.3.1 Předporodní příprava Historie Původním smyslem přípravy k porodu bylo snížení bolesti u porodu, vznikla jako metoda porodnické analgezie. Ve 30. létech ji vytvořil Dick Read v Anglii jako koncepci přirozeného porodu. Základem jeho teorie byla úzkost - napětí - bolest. Autor si myslel, že úzkost působí na sympatický nervový systém, to vede k napětí dolního děložního segmentu, dojde k ischemii a výsledkem je bolest. Úzkost chtěl snížit např. odstraněním nástrojů z porodního sálu, maximem času porodníka stráveným u rodičky. Nácvikem svalové relaxace chtěl snížit napětí. Francouzský porodník Lamaze ve své metodě užívá povrchní, zrychlené nebo vzdychavé dýchání. Jeho žák Vellay spojil psychoanalýzu a psychoprofylaxi. Odmítl medikaci při porodu, protože porod bez ovlivnění léků napomáhá k vytvoření citového vztahu mezi matkou a dítětem. Od 14

Vellaye cesta směřuje k jeho žáku Leboyerovi. Ten je zakladatelem tzv. něžného porodu. Obecné postupy podle něj nejsou nutné proto, aby se zvýšila bezpečnost porodu. Mezi jeho metody patří: ticho, šero, po porodu se dítě přiloží na břicho matky, matka ho masíruje, nechá se dotepat pupečník, dítě se na 5 minut položí do teplé vody. Odtud vznikla myšlenka porodu do vody. Jejím autorem je žák Vellaye, dnes známý Odent. Od 70. let klesá nadšení pro profylaxi. Analgetický účinek je nedostačující. V ČSSR se příprava v té době prováděla sporadicky. I ve světě docházelo k jejímu útlumu. Kanadský fyziolog Melzack přišel s myšlenkou, že ženu je nutno připravit i na komplikace a operace, které se mohou vyskytnout, ne jen na fyziologický porod. Ženy připravené klasickým způsobem mají nereálné představy, neví, co je čeká a pak mohou nastat komplikace, žena pociťuje selhání, vinu a negativní pocity. Z jeho myšlenek se vytvořila nová představa přípravy žen k porodu. Nemá za cíl zdůraznit analgetický účinek, ale připravuje ženu na skutečný průběh porodu, včetně možných operací nebo komplikací (Kuželová, 2003). Současnost Mezi lékaři, porodními asistentkami a rodičkou je potřebná spolupráce. Ta začíná již v ambulantní sféře. Cílem je připravená rodička, po stránce psychické i fyzické. Také se seznámí s personálem oddělení a s prostředím. Důležitá je i spolupráce s partnerem. Proto jsou organizovány specializované kurzy, kde má psychoprofylaxe a účelné cvičení vhodné pro těhotné ženy zajistit dobrou kondici i psychologicko - teoretickou přípravu ženy. Kurzy vedou porodní asistentky (Procházková, Myšáková, 2006). Témata jsou rozdělena do jednotlivých lekcí, optimálně do šesti. První dvě lekce se uskuteční v první polovině těhotenství a další po 32.týdnu. Každá lekce trvá hodinu. Ideální počet žen je osm, maximálně dvanáct. Nevhodná je forma přednášky, lekce by měla probíhat formou besedy a diskuze. Vhodné je zhlédnutí diapozitivů, videa, praktických ukázek. Doporučuje se spolupráce rehabilitační sestry, neonatologa, dětské sestry, porodníka, psychologa. Obsah lekcí je obecný, každé zařízení si ho upravuje podle vlastních podmínek (Roztočil, 2008). 15

Současné pojetí předporodní přípravy vypracovala v 80. létech Marie Pečená. Podle ní příprava rodičky zahrnuje 6 hodin. 1. hodina: cílem je příprava ženy k porodu, otázky kolem výpočtu termínu porodu, tělesné a psychické změny v těhotenství, výživa, životospráva, oblékání; 2. hodina: teorie bolesti, vnímání bolesti, možnosti jak ovlivnit bolest, posílit sebedůvěru; 3. hodina: období před porodem, kdy do porodnice, co do porodnice, příjem rodičky, první doba porodní, nácvik dýchání, masáže, akupresura; 4. hodina: druhá doba porodní, nácvik polohy, zadržení dechu, možnost operativního porodu, třetí doba porodní, doba po porodu; 5. hodina: tělesné a psychické změny v šestinedělí, kojení, šestinedělí po operačním porodu (císařský řez), životospráva a hygiena v šestinedělí, sex po porodu; 6. hodina: současné novinky v péči o matku a dítě, vývoj vztahu matka - dítě, polohování dítěte, výživa a hygiena dítěte, časný vývoj a výchova dítěte (Kuželová, 2003). Součástí kurzů je i cvičení pro těhotné ženy nebo plavání. Budoucí rodiče si mohou prohlédnout porodní sál a oddělení šestinedělí, současně se seznámí i personálem. Prohlídku mohou využít i ti, kteří se kurzu neúčastní. Příprava má za cíl nejen odstranit strach z porodu, ale i informovat o správné životosprávě, seznamuje budoucí rodiče s průběhem porodu, včetně operací, poučuje o možnostech tlumení bolesti za porodu, seznamuje budoucí matku s péčí o dítě po porodu, s kojením. Důležitá je vzájemná komunikace, pochopení a pozitivní atmosféra. Je prokázáno, že rodičky, které absolvovaly předporodní přípravu, lépe zvládají stres při porodu, lépe spolupracují, mají nižší spotřebu analgetik. Celkově mají menší procento komplikací, mají větší pocit jistoty (Procházková, Myšáková, 2006). Matky, které absolvovaly předporodní přípravu se na porodním sále cítí příjemněji, spolupráce je lepší, sami si tak porod znatelně ulehčují (Pařízek, 2006). 16

2.3.2 Cvičení v těhotenství Fyzická aktivita těhotných žen byla od nepaměti součástí jejich života. Nedá se sice hovořit o cvičení v pravém slova smyslu, ale tělesná činnost jako součást pracovních aktivit napomáhala jejich fyzické kondici. V současné době většina žen přechází od fyzické práce k činnostem, které mají jen minimální vliv na pohyb kosterního svalstva. Rozvoj cvičení v těhotenství začíná v druhé polovině dvacátého století. Hlavně přestává platit mylná představa, že těhotná potřebuje tělesný klid. Součástí přípravy ženy na porod se stává tělesná výchova. Nejdříve se doporučovala ženám jen s fyziologickou graviditou. V současné době není nadstandard, ale součást prenatální péče. Ženy ve větší míře dbají o své zdraví a tím i o psychickou pohodu. Jedním z prostředků jak toho docílit, je fyzická aktivita. Většina žen si uvědomuje, že těhotenství má na jejich tělo spíše negativní vliv, proto jsou přesvědčeny, že cvičením tyto vlivy omezí nebo odvrátí (Roztočil, 2008). Změny v organismu těhotné ženy nebrání v pravidelné sportovní aktivitě, zvláště v prvním trimestru. Ve druhém a třetím trimestru zvětšující se děloha brání pohyblivosti trupu a dýchacím pohybům. Těhotná může pociťovat bolesti v zádech a v kříži. Proto se těhotné často pohybu brání. Právě sport je často účinnou léčbou. Udržuje rovněž správný krevní tlak a dýchání (Pařízek, 2006). Účelem těhotenského cvičení je na prvním místě vytvořit podmínky pro zdravý vývoj plodu, tomu napomáhá dobrá tělesná i psychická kondice. Pomáhá omezit změny vzniklé těhotenstvím, připravuje ženu na porod (Kopřivová, 2007). Hlavním cílem cvičení je posilování břišních svalů, prsních svalů, svalů pánevního dna (Roztočil, 2008). Cvičení podporuje správné držení těla, snižuje bolesti v kříži a v oblasti bederní páteře, celkově pozitivně ovlivňuje průběh těhotenství a porodu. Celkově udržuje kondici, preventivně působí na rozestup břišních svalů, na inkontinenci a ploché nohy, podporuje správnou chůzi a uvolňuje přetížené svalové skupiny. Těhotenství a porod mají za následek poškození a přetížení pánevního dna. V budoucnu se tak může projevit močovou inkontinencí. Proto je jasné, že cvičení ovlivňuje bezproblémový 17

průběh těhotenství i následnou regeneraci po porodu, stejně tak i problémy s inkontinencí (Nováková, 2010). Cvičením se zabrání rozvoji křečových žil, zvyšuje se vitální kapacita plic, podporuje se střevní peristaltika. Cvičení se doporučuje od 16. týdne těhotenství (Roztočil, 2008). Podmínky pro cvičení Čistota prostředí, vyvětraná místnost, teplo, kultura prostředí, hygienické zázemí, dostatek pomůcek ke cvičení, časová dosažitelnost. Ještě před samotným cvičením je nutné se seznámit se zdravotním stavem těhotné (Kopřivová, 2007). Rozdělení cvičení podle trimestrů V prvním trimestru lze cvičit skoro všechno. Nevhodné jsou skoky, výpady, visy a běh. Cvičíme ve stoji, v kleku, sedu, v leže na zádech, na boku a na břiše. Procvičujeme břišní a hrudní dýchání, svaly břišní, prsní, hýžďové, pánevní dno a nožní klenbu. Podporuje se tím i elasticita hrudníku, prokrvení nohou a střevní peristaltika. Cvičení by mělo trvat 60 minut, končit by mělo relaxací (Roztočil, 2008). Ve druhém trimestru cvičíme skoro stejné cviky, cviky na břiše a v leže vynecháváme. Cvičení trvá stejnou dobu, opět končí relaxací. Ta odbourává psychické i tělesné napětí. Žena se učí uvědomovat si své tělo (Roztočil, 2008). Ve třetím trimestru jde o stejné cviky, vyhýbáme se cvikům na břišní svaly. Ve cvičení se zaměřujeme na uvolnění kyčlí a na správné břišní i hrudní dýchání (Roztočil, 2008). 2.3.3 Otec u porodu První zmínky o účasti otce u porodu jsou z USA ze 60. let, později i v dalších západních zemích. V Československu se poprvé uskutečnila ve Znojmě v roce 1984. Metoda byla podřízena velké kritice a diskuzi v tisku. Zdůrazňovala malý zájem otců (jen 6 %) a ještě nepřipravené podmínky na našich porodních sálech. V dnešní době je přítomnost otců již samozřejmostí (Ratislavová, 2008). 18

Okolo roku 2000 v USA rodilo společně okolo 90 % párů, ve Velké Británii přibližně 70 %. Společný porod se stal vrcholnou životní událostí pro mnoho partnerů (Trča, 2004). Spolu se ženou přichází k porodu i její partner. Může mít své názory, ale i strach z porodu. Například z bolestí při porodu, komplikací u porodu, ze smrti svého dítěte nebo své ženy (Juříková, 2007). V současné době jsou partneři do celého předporodního děje zapojeni více než v minulosti. Fungují jako doprovod na kontroly do poradny, jsou přítomni u vyšetření ultrazvukem, účastní se předporodních kurzů, vybírají společně porodnici. Pokud se partner ještě nerozhodl, jestli chce být u porodu, není dobré ho do toho nutit. Lepší je navštívit předporodní kurz, kde mu poskytnou informace, jak být u porodu aktivní, aby byl partnerce oporou. Pokud ani to otce nepřesvědčí, není to ještě ztracené. Někteří si to rozmyslí na poslední chvíli. I tak by měl vědět, že kdykoliv bude cítit potřebu odejít, nebude mu v tom nikdo bránit (Pařízek, 2006). Možnost pobytu partnera nebo jiné blízké osoby u porodu v současnosti umožňuje většina porodnic. V některých zařízeních je podmínkou absolvování předporodního kurzu, v jiných ne. Přesto je žádoucí, aby partner alespoň základní kurz absolvoval. Bude pak lépe připraven, bude sebevědomější, daná situace ho nevykolejí. Nebude čekat, až ho někdo vybídne k pomoci, bude aktivnější, rodičku bude uklidňovat (Čermáková, 2010). Přítomnost blízké osoby, nejen otce, může to být sestra, matka, kamarádka, podporuje u rodičky pocit bezpečí a snižuje pocit strachu z bolesti a z neznámého prostředí. Umožní tak lépe překonat stres a snižuje potřebu analgetik u porodu. Muže by neměl nikdo nutit, aby se zúčastnil porodu, stejně tak žena má právo přítomnost partnera odmítnout, pokud ji to nevyhovuje. Přítomnost otce u porodu vesměs kladně ovlivňuje společný zážitek z narození očekávaného dítěte. Působí pozitivně i na chování rodičky. Personál by měl i otci věnovat pozornost, včas tak reagovat na jeho případný tělesný nebo psychický dyskomfort (Procházková, Myšáková, 2006). 19

Pokud to situace dovoluje, je dobré, aby byl partner s rodičkou co nejvíce. Jeho úkol je psychicky podpořit ženu, ale žádaná je i aktivní pomoc (masáže, doprovod do sprchy, na vyšetření). Někdy se může porod zkomplikovat, proto je žena ráda, když s ní v takové situaci může být někdo blízký (Mikulandová, 2007). Pokud se vyskytnou potíže a lékař indikuje císařský řez, většina porodnických oddělení umožní partnerovi, aby se ho zúčastnil. Bývá přítomen i u porodu s použitím kleští nebo vakuumextraktoru (Trča, 2004). 2.3.4 Dula V dávném věku pravděpodobně žena rodila sama, bez pomoci. Postupem času došlo k tomu, že žena nebyla úplně sama. Usuzujeme na vývoj od svépomoci před pomoc svých příbuzných až po přítomnost žen s vlastními zkušenostmi z porodu (Vránová, 2007). Některé ženy se rozhodnou vzít si dulu k porodu jako společnici, která je oporou jak rodičce, tak i otci dítěte. Pomáhá jim po psychické i fyzické stránce. Některé duly navštěvují klientky i po porodu. V tomto období jim pomáhají s péčí o novorozence a s kojením (Marek, 2002). Aby dula rodičku důkladně poznala, domluví si schůzku během třetího trimestru. Domluví se na spolupráci během porodu. Jejím úkolem je být rodičce vždy k dispozici, vyslechnout si její starosti, obavy a nabídnout jí pomoc. Pokud její problémy potřebují specializovanou péči, pomáhá těhotné najít odborníka. Může ženě pomoci s tvorbou porodního plánu. Proberou spolu, co si žena přeje nebo naopak, co ji nevyhovuje. Informuje ji o správné životosprávě nejen během těhotenství, ale i při kojení. Pro utvoření vzájemného vztahu by se měla rodička s dulou sejít před porodem alespoň 2x - 3x. Při těchto schůzkách dula může budoucí matce ukázat různé polohy na uvolnění, které by rodička mohla během porodu využívat nebo jak správně při porodu dýchat (Klaus, 2004). 2.3.5 Porodní plán Významným lidským prvkem je možnost rodičky připravit si porodní plán. Může si v něm vyjádřit svá přání, která se týkají porodu, pokud se nevyskytne stav vážného 20

ohrožení jejího zdraví nebo zdraví dítěte. Porodní plán se týká přítomnosti otce u porodu, oznámení výsledků vyšetření, plánovaných postupech, respektování intimity, používání léků při tlumení bolesti. Během první doby porodní žena plánuje volnost pohybu, využití sprchy, vany, omezení monitorování plodu, využití soukromí. Při druhé době porodní se rozhoduje o svobodné volbě během tlačení, o nástřihu hráze. Po porodu rozhoduje o přestřižení pupečníku, o zacházení s novorozencem (Simočková, 2011). 2.4 Porod Porod probíhá ve třech etapách. 1.doba porodní - otevírací. 2.doba porodní - vypuzovací 3.doba porodní - k lůžku 4.doba porodní - poporodní Porod začíná první dobou porodní. Rozevření a zánik hrdla děložního způsobí pravidelné kontrakce. Zánikem hrdla vzniká děložní branka, která se otvírá. Její průměr počítáme na centimetry. První doba porodní končí tím, že je branka zašlá, není hmatná. Její průměr je 11-12 cm. Otevírání hrdla děložního začíná již několik týdnů před termínem porodu. Během této doby monitorujeme pomocí kardiotokografu srdeční ozvy plodu, měříme krevní tlak, puls a tělesnou teplotu rodičky. U prvorodiček trvá první doba porodní 10 až 12 hodin, u vícerodiček 6 až 8 hodin (Pařízek, 2006). Druhá doba porodní nastává po zániku branky. Vlivem kontrakcí hlavička sestupuje. Společně s kontrakcemi působí i břišní lis. Kontrakce se objevují po 2-3 minutách. Plod prochází přes dolní děložní segment směrem k pánevnímu východu. Tato doba by neměla trvat déle než jednu hodinu. Po dosažení pánevního dna se hlavička objevuje v pánevním východu. V daných případech se provádí nástřih hráze (Roztočil, 2008). Ve třetí době, po porodu plodu, dochází k porodu placenty. Placenta se vypuzuje břišním lisem, rodička pociťuje bolesti v podbřišku (Zwinger, 2004). 21

Čtvrtou dobou nazýváme dobu po porodu. Jde o čas, kdy je žena ohrožena krvácením po porodu. Trvá zhruba tři hodiny. Děloha se zmenšuje, sahá asi tři prsty pod pupek (Roztočil, 2008). 2.5 Bolest Bolest existuje odjakživa, stejně tak dlouho se jí snažíme porozumět a léčit ji. Funguje jako ochranný mechanismus, upozorňuje nás na nemoc nebo poranění. U každého člověka je reakce na bolest jiná. Proces bolesti obsahuje komplexní reakce, fyziologické a psychické (Williams, 2003). Bolest je nepříjemný a znepokojující příznak, který je zcela osobní. Nikdo není schopný cítit bolest druhého, ale citlivá péče pomůže zmírnit bolest a žena ji lépe překoná. Od ostatních typů bolesti se liší tím, že je součástí normálního fyziologického děje a žena se na ní může během těhotenství připravit. Bolest odezní a po porodu zmizí. Úkolem porodní asistentky je ovlivnit okolnosti během porodu tak, aby žena byla schopna bolest snášet (Leifer, 2004). Bolest má kladné i záporné stránky. Častými prožitky jsou úzkost a strach. Strach je reakce na nebezpečí, které známe, úzkost je reakce na tušení nebezpečí. Člověka provázejí strach, úzkost a bolest po celý život, mají různou podobu a obsah. Bolest je něco mezi fyziologií a psychologií. Má několik definic. Patří mezi nepříjemné senzorické a emocionální zážitky. Je to nepříjemný emoční a smyslový zážitek, je spojený s aktuálním nebo potencionálním poškozením tkáně. Má ochrannou funkci, je varovným signálem. Nutí člověka k jejímu odstranění. Při překročení určité hranice přestane být signálem a stává se sama nemocí, která vyžaduje léčení. Je to hlavně subjektivní zkušenost. Bolest je obrannou reakcí organismu. Každý člověk má jiný práh bolesti (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007). Ty ženy, které mají snížený práh pro vnímání bolesti, pak častěji a bez rozmyšlení volí ihned tišící prostředky. Každý člověk může říct už nemůžu, každý má svoji hranici (Kameníková, 2005). 22

Porodní bolest má fyziologickou příčinu, jako jediná nevzniká z důvodu nemoci. Je to účelná reakce organismu ženy, která ji připravuje na blížící se porod. Dosud se nepodařilo prokázat její jiný význam (Pařízek, 2006). I když patří porodní bolest mezi nejsilnější, je většinou přijímána jako nutnost. Do porodu zasahujeme co nejméně, je to fyziologický děj (Roztočil, 2008). Prožitky porodních bolestí závisejí na souhrnu psychických, somatických a sociálních vlivů, proto jsou velmi individuální. Bolest je vjem subjektivní (Zwinger, 2004). Většina žen při porodu očekává účinný postup proti bolestem, žádá tišení porodních bolestí. V dnešní době známe mnoho metod a moderní porodnické analgezie nabízejí mnoho možností. Metody analgezie při porodu se od sebe liší účinností, délkou působení a technickou náročností (Pařízek, 2006). Porodní bolest je specifická, časově omezená, přichází pravidelně, mezi kontrakcemi ustává. Končí porodem, což žena kladně vnímá jako odměnu. Žena je bolestí motivována, zaujímá různé polohy, které jí mohou u porodu ulevit. Díky porodní bolesti organismus ženy vylučuje adrenalin, endorfin i oxytocin. Na bolesti při porodu se lehce zapomíná. Nejvíce je žena pociťuje v podbřišku nebo v kříži, někdy je to kombinace obojího. Častěji udávají bolest ženy s nižším vzděláním, ženy s negativním postojem k těhotenství, také ženy, které se bolesti bojí dopředu (Ratislavová, 2008). Těhotná žena ví, že bolest pro ni neznamená nebezpečí, je to věc fyziologická. Pozitivní vliv má na rodičku přítomnost otce nebo blízké osoby u porodu. Obavy a strach působí na prožívání bolesti, záleží však na jejich intenzitě a míře. Přiměřené obavy ženu motivují využívat techniky, které zvýší toleranci bolesti. Nadměrný strach a obavy zvyšují citlivost a snižují toleranci bolesti. I předchozí zkušenost s jakoukoliv bolestí obecně má vliv na vnímání bolesti během porodu (Ratislavová, 2008). 2.5.1 Analgezie Porodnická analgezie snižuje porodnické komplikace u matky i plodu. Pokud je správně indikována, pak často přispívá k prevenci nebo pozitivně ovlivňuje řadu funkčních poruch. Pokud nastala v průběhu porodu nějaká komplikace, může pomoci 23

odstranit patologii. Ve správnou dobu vhodně podaná analgezie snadno přeruší bludný kruh: strach napětí bolest nebo této situaci pomůže předcházet. Analgezie odstraňuje nesprávný způsob dýchání během kontrakcí a tím udržuje acidobazickou rovnováhu mezi matkou a plodem ve fyziologických mezích. Prožitek z porodu dítěte by neměl být narušen žádnou metodou, která by ovlivnila duševní stav rodičky (Zwinger, 2004). Cíle porodní analgezie 1. Komfort pro matku při porodu 2. Fyziologický průběh porodu 3. Ideální podmínky pro plod a novorozence 4. Zvýšení psychické vazby mezi matkou a plodem (Roztočil, 2008). Porodní asistentka informuje rodičky o tišení bolesti při porodu během prenatálního kurzu v rámci předporodní přípravy nebo až během porodu. Informace z předporodního kurzu pomáhají ženě snášet bolest klidně a nepodléhat panice. Informace od porodní asistentky by měly být jasné, stručné a srozumitelné. Rodička má možnost klást dotazy a porodní asistentka by na měla znát odpovědi. Během porodu je důležité, aby porodní asistentka ženu chválila, psychicky jí podporovala a snažila se orientovat její pozornost na dítě. V žádném případě nesmí bolest rodičky bagatelizovat, do epidurální analgezie by ji neměla nutit nebo naopak jí tuto možnost rozmlouvat. Některé ženy totiž epidurální analgezii vnímají jako prohru, jiné jako zisk. Pokud nebudeme tyto odlišnosti vnímat, můžeme ženu poškodit. Proto je důležitý individuální přístup k rodící ženě a filozofie pracoviště. Porodní asistentka může pozitivně i negativně ovlivnit průběh epidurální analgezie. Důležitá je týmová spolupráce s porodníkem a anesteziologem (Kameníková, 2005). Ke každé rodičce je nutný individuální přístup. Žena by měla mít představu o metodách tišení bolestí. Pokud se rozhodne ji využít, může se rozhodnout pro danou metodu. Informace získá v literatuře nebo v rámci předporodního kurzu. Aby byla uspokojena většina žen, měly by porodnice nabízet širokou škálu metod tlumení porodních bolestí. 24

Pokud se rodička rozhodne rodit bez tlumení bolestí, může o pomoc požádat dodatečně (Pařízek, 2006). Rodička by se měla o této možnosti dozvědět včas, mohla by ji zvážit a předem sdělit své rozhodnutí (Procházková, Myšáková, 2006). 2.5.2 Nefarmakologické metody 2.5.2.1 Předporodní příprava Vědomí, že porodní bolesti nepřináší nebezpečí pro matku a plod, ale naopak jde o fyziologický děj, je důležité pro odstranění strachu z porodu. Podstatou předporodní přípravy je vytvořit u ženy reflexy, které vedou k aktivnímu soustředění na jiné podněty relaxaci a dýchání. Při porodu není slibována bezbolestnost, ale pokud nebude dostatečně působit tato psychologická metoda, může se rodička rozhodnout využít farmakologický postup. Rodičky mají větší strach z bolesti, pokud nejsou řádně informovány o průběhu porodu. Cílem předporodní přípravy je zbavit rodičku negativních pocitů, protože strach způsobuje zvýšené napětí svalstva měkkých porodních cest (Zwinger, 2004). 2.5.2.2 Aromaterapie Bylinné extrakty je možné vdechovat (aromaterapie), nebo je vtírat do kůže ve formě olejů (fytoterapie). Z bylin se nejčastěji používá výtažek z levandule, šalvěje, hřebíčku. Směsi olejů obsahují šalvěj muškátovou, jasmín. Při nesprávném použití mohou i bylinné extrakty uškodit. Výhodou je jednoduché podání, mezi nedostatky patří nízká analgetická účinnost. Podávat si je může sama rodička, partner nebo porodní asistentka (Pařízek, 2006). Éterické oleje vždy působí na dvou úrovních a to fyzické a zároveň i psychické. Fyzicky působí při zvládání různých bolestí, při nevolnostech atd. Po psychické stránce nás oleje osvěžují, pomáhají při vyrovnávání se s těžkou situací, pomáhají při koncentraci (Samková, 2011). 25

2.5.2.3 Hypnóza Metoda je založená na kombinaci sugesce a distrakce, izolace od nepříjemného zážitku a soustředění se na jiný, příjemnější zážitek. Je časově náročná a vyžaduje velmi zkušeného odborníka. Je účinná asi jen u 25 % žen (Pařízek, 2006). 2.5.2.4 Akupunktura Tato metoda spočívá v aplikaci jehel do kůže. Využívá se převážně v Číně a v jihovýchodní Asii více než 5 000 let. Účinek bývá vysvětlován uvolňováním vlastních endogenních opioidů. Vliv na porodní bolest je malý (Zwinger, 2004). 2.5.2.5 Hydroanalgezie Využití vody u porodu je známé již dávno. Jako příjemný postup při tlumení porodních bolestí se ukázaly koupele, sprchy, termofory dávané na bedra rodičky (Zwinger, 2004). Metoda je jednoduchá, finančně nenáročná, provádí jí porodní asistentka (Pařízek, 2006). 2.5.2.6 Alternativní polohy při porodu Až 85 % žen přírodních národů rodí v poloze vertikální. Jde o polohy vkleče, v dřepu, ve stoje, vsedě. Jsou při tom přidržovány pomocnicemi, nebo se drží okolních předmětů (Roztočil, 2008). V 16. 17. století byla zavedena do současné praxe běžně používaná horizontální poloha. Při této poloze se přehledně ošetří eventuální porodní poranění (Pařízek, 2006). Naopak při poloze na zádech žena nemůže využít zemskou gravitaci jako porodní sílu, je pro ni více bolestivá, vyčerpává ji a prodlužuje porod (Roztočil, 2008). Při vertikální poloze dochází k nárůstu poranění konečníku. Kompromisem mezi oběma polohami je poloha v polosedě, částečně je využívána zemská gravitace, přičemž oblast rodidel je viditelná a přístupná vyšetření (Pařízek, 2006). Rodičce však nemůžeme nakázat, v jaké poloze bude rodit. Nejpohodlnější a nejméně bolestivou polohu si vybere sama (Roztočil, 2008). 26

2.5.3 Farmakologické metody 2.5.3.1 Celková analgezie Představuje souhrn způsobů, kdy se účinné látky podávají centrálně a tím se mění vnímání bolesti, zvýší se práh bolesti (Pařízek, 2006). Analgetika tlumí bolest, úplně ji nevyřadí. Může být tlumeno dýchání matky i plodu, což je jejich nevýhoda. Dává se morfin, petidin, fentanil a jeho deriváty. Z neuroleptik - sedativ je nejčastěji používán prometazin, benzodiazepiny méně často. V kombinaci s analgetiky tyto léky snižují nevolnost, zvracení, úzkostlivost. Aby nedošlo k útlumu dýchání, je nutné sledování vitálních funkcí matky (Roztočil, 2008). 2.5.3.2 Místní analgezie Při této metodě se podávají lokálně účinné látky, které upravují vnímání bolestí. Zvýší se práh bolesti a změní se její náboj (Pařízek, 2006). Mezi místní analgezii řadíme infiltraci kožních zón, obstřik pochvy a hráze, pudendální analgezii a paracervikální analgezii (Zwinger, 2004). Mezi nejúčinnější a nerozšířenější metodu v ovlivnění bolesti při porodu patří epidurální analgezie. Anestetikum by mělo co nejméně ovlivnit fyziologický průběh porodu a nemělo by mít nežádoucí účinky na matku plod (Roztočil, 2008). I při porodu s epidurální analgezií není bolest odstraněna úplně, rodička cítí tlaky a bolest je mírnější. Tím je spolupráce lepší a zejména správně tlačí. Tím se snížil počet klešťových porodů. Přináší výhody pro matku i dítě, zejména u rizikových nebo patologických porodů (Pařízek, 2006). Indikací k podání epidurální analgezie je mnoho. Ze strany matky je to úzkostná, unavená rodička, onemocnění kardiovaskulárního systému, oční a plicní choroby, onemocnění jater, preeklampsie, diabetes mellitus, závislost na alkoholu a drogách. U plodu je to poloha koncem pánevním, chronická insuficience placenty a vícečetné těhotenství. Mezi porodnické indikace patří vyvolávaný a prodlužovaný porod, stav po operaci děložního čípku, porod, kde očekáváme ukončení operační cestou, porod ve II. nebo III. trimestru, porod mrtvého plodu (Roztočil, 2008). 27

Epidurální analgezii nesmíme podávat při alergii na místní anestetikum, při infekci v místě vpichu, při nesouhlasu rodičky, při porušené krevní srážlivosti u matky, při nedostatku kyslíku u plodu, při předčasném odlučování placenty, při krvácení z neznámé příčiny a překotném porodu (Pařízek, 2006). 2.5.3.3 Inhalační přípravky Používání inhalačních anestetik v nízké koncentraci vede k rychlému nástupu analgezie.v současnosti se používá směs oxidu dusného a kyslíku (Entonox). Nástup a odeznění účinků je rychlé. Žena si anestezii reguluje sama, podávání je z anesteziologického přístroje nebo maskou z centrálního přívodu plynů. Výhodou je bezpečnost a jednoduchost. Minimálně je ovlivněna matka i plod (Roztočil, 2008). 28

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumu V praktické části bakalářské práce byla použita výzkumná metoda dotazník. Sběr dat proběhl v období od prosince 2013 do března 2014. Dotazník byl zcela anonymní a obsahoval 10 otázek. Otázky byly vypracovány dle předem připravených cílů bakalářské práce. Jednotlivé výsledky byly uvedeny v grafu. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Sběr dat probíhal v soukromé gynekologické ambulanci MUDr. Poustky, MUDr. Šustera, MUDr. Krejčové a MUDr. Majera v Jihlavě. Do výzkumu bylo zařazeno celkem 100 získaných dotazníků. Dotazník byl distribuován mezi prvorodičky. 3.3 Průběh výzkumu Sběr dat probíhal od prosince 2013 do března 2014. Dotazník (viz. Příloha č. 1) byl vytvořen za pomoci a spolupráce vedoucí práce. 3.4 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala v aplikacích Microsoft Word a Microsoft Excel. Dále jsem je znázornila do grafů, doplněných komentáři. 29

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Jaký je Váš věk? 20% Věk věk 18-35 80% věk 35 a více Graf 1 Věk Z celkového počtu 100 dotazovaných žen, které se výzkumu zúčastnily, bylo 80 % (80 žen) ve věku 18 35 let a 20 % (20 žen) ve věku 35 let a více. 30

Otázka č. 2: Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání? 40% 4% Vzdělání 10% Základní Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou 30% Vyšší odborné Vysokoškolské 16% Graf 2 Vzdělání Nejvíce žen mělo vysokoškolské vzdělání 40 % (40). Druhou nejvíce zastoupenou skupinou byly ženy se středoškolským vzděláním s maturitou, a to 30 % (30). 16 % (16 žen) si vybralo odpověď vyšší odborné vzdělání, odpověď středoškolské bez maturity si zvolilo 10 % (10 žen). Nejméně byla zastoupena skupina se základním vzděláním, a to ve 4 % (4 ženy). 31

Otázka č. 3: Plánovala jste Vaše těhotenství? Plánování těhotenství 40% Ano Ne 60% Graf 3 Plánování těhotenství Z celkového počtu 100 žen jich odpovědělo 60 % (60) ano, menší počet 40 % (40) odpovědělo ne. 32

Otázka č. 4: Odkud jste získávala informace o porodu? 36 21 Zisk informací 47 33 Od obvodního gynekologa Z časopisů, knih, literatury Z internetu, DVD, televize Od žen, které již rodily Z předporodního kurzu Z jiných zdrojů 55 Graf 4 Zisk informací Ženy si mohly vybrat z více možností. Celkem bylo 192 odpovědí což je 192 %. Z internetu, DVD a z televize odpovědělo 55 žen, dále následovaly informace od obvodního gynekologa 47 žen. Podobné zastoupení měla odpověď, že se informují od žen, které již rodily 36 žen a z časopisů, knih a literatury 33 žen. Nejméně se jich informuje na předporodním kurzu, a to 21 žen. Z jiných zdrojů neuvedla žádná žena. 33

Otázka č. 5: Plánujete v těhotenství návštěvu porodnice, ve které budete rodit? 10% Návštěva porodnice 7% Ano 8% Ne Nevím 75% Ne, ale navštívila jsem internetové stránky dané porodnice Graf 5 Návštěva porodnice Z tohoto grafu vyplývá, že 75 % (75) žen plánuje porodnici navštívit. 10 % (10) žen odpovědělo, že ještě neví. Další možnou odpovědí bylo, že danou porodnici nenavštíví, tuto odpověď zvolilo 8 % (8) žen. Podobné procento žen 7% (7) navštívilo stránky porodnice na internetu. 34

Otázka č. 6: Zúčastnila jste se předporodního kurzu? Předporodní kurz 47% Ano 53% Ne Graf 6 Předporodní kurz Ze 100 oslovených respondentek jich 53 % (53) uvedlo, že se kurzu zúčastnilo, 47 % (47) žen se kurzu nezúčastnilo. 35

Otázka č. 7: Přejete si partnera u porodu? 15% Partner u porodu 8% 62% Ano, pokud partner sám bude souhlasit Ano, chci partnera i přes jeho nesouhlas Nepřeji si jeho přítomnost 15% Nevím Graf 7 Partner u porodu Na otázku zabývající se přítomností partnera u porodu byly odpovědi následující: 62 % (62) žen si partnera přeje, pokud on bude souhlasit, partnera i přes jeho nesouhlas si přeje 15 % (15) žen. Stejné množství žen 15% (15) si partnera nepřeje, v malé míře 8 % (8) je zastoupena odpověď nevím. 36

Otázka č. 8: Jak zvládáte bolest? 16% Práh bolesti 11% Bolest zvládám i bez léků Myslím si, že bolest zvládám, léky beru jen výjímečně 73% Bolest nezvládám, často využívám léky Graf 8 Práh bolesti Nejvíce jsem se setkala s odpovědí, že ženy bolest zvládají a léky berou jen výjimečně, celkem u 73 % (73) žen. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že bolest nezvládají a často využívají léky. Tuto možnost zvolilo 16 % (16) respondentek. Nejmenší skupinu tvoří ženy, které bolest zvládají bez léků, a to 11 % (11) žen. 37

Otázka č. 9: Čeho se při porodu obáváte? 45 5 Obavy při porodu 25 Bolesti Komplikací Zda zvládnu péči o dítě Dlouhé trvání porodu O zdraví dítěte 30 5 60 O své zdraví Jiné Graf 9 Obavy při porodu Také zde mohly ženy zaškrtnout více možností. Odpovědí celkem bylo 170 (170 %). Tento graf znázorňuje, že nejvíce se ženy obávají komplikací 60 žen, následně mají obavy o zdraví dítěte, a to ve 45. Dlouhého trvání porodu se obává 30 žen, z bolesti má obavy 25 žen. Zda zvládne péči o dítě má obavy 5 žen, stejně tak i o své zdraví 5. Možnost zvolit si vlastní odpověď nevyužila žádná žena. 38

Otázka č. 10: Přemýšlela jste o způsobu vedení porodu? 19% 10% Způsob vedení porodu 4% Chtěla bych rodit spontánně 67% (vaginálně) Chtěla bych rodit císařským řezem Nechám si poradit Nevím, zatím jsem o tom nepřemýšlela Graf 10 Způsob vedení porodu Největší zastoupení měla odpověď, že chtějí rodit spontánně, 67 % (67) žen. Druhou největší skupinou byly ženy s odpovědí chtěla bych rodit císařským řezem, tvořily 19 % (19). Další možnost nechat si poradit využilo 10 % (10) respondentek. Pouze 4 % (4) rodiček o tom ještě nepřemýšlela. 39

3.5.1 Analýza hypotéz Hypotéza č. 1: Více jak 60 % žen se obává bolesti při porodu. 45% 5% Obavy při porodu 25% Bolesti Komplikací 30% 5% 60% Zda zvládnu péči o dítě Dlouhé trvání porodu O zdraví dítěte O své zdraví Jiné Graf 11 Obavy při porodu K hypotéze č. 1 se vztahuje otázka Čeho se při porodu obáváte? Na prvním místě byla odpověď, že se ženy obávají komplikací. Tuto možnost zvolilo 60 % (60) žen. Následuje další skupina respondentek, která se obává o zdraví dítěte. Tvoří ji 45 % (45) těhotných žen. Obavy z dlouhého trvání porodu si vybralo 30 % (30) žen. 25 % (25) žen se nejvíce obává bolesti. Stejné zastoupení měla odpověď, zda zvládnou péči o dítě a obavy o své zdraví, a to 5 % (5) žen. Možnost doplnit své vlastní odpovědi nevyužila žádná žena. Tato hypotéza se nepotvrdila. 40

Hypotéza č. 2: Více jak 50 % žen získává informace o porodu z internetu. 36% 21% Zisk informací 47% Od obvodního gynekologa 33% Z časopisů, knih, literatury Z internetu, DVD, televize Od žen, které již rodily Z předporodního kurzu Z jiných zdrojů 55% Graf 12 Zisk informací K hypotéze č. 2 se vztahuje otázka Odkud jste získávala informace o porodu? Z internetu, DVD a televize získává informace 55 % (55) žen. Odpověď od obvodního gynekologa (lékař, porodní asistentka) uvedlo 47 % (47) respondentek a od žen, které již rodily 36 % (36) žen. Informace z časopisů, knih a literatury čerpaly 33 % (33) žen. 21 % (21) žen uvedlo jako svou odpověď z předporodního kurzu. Poslední odpověď, kde mohly napsat jiné zdroje, nezvolila žádná žena. Tato hypotéza se potvrdila. 41

Hypotéza č. 3: Více než 60 % žen navštíví porodnici, ve které bude rodit. 10% Návštěva porodnice 7% Ano 8% Ne Nevím 75% Ne, ale navštívila jsem internetové stránky dané porodnice Graf 13 Návštěva porodnice K hypotéze č. 3 se vztahuje otázka Plánujete v těhotenství návštěvu porodnice, ve které budete rodit? Návštěvu porodnice má v plánu 75 % (75) dotázaných žen. 10 % (10) žen uvedlo jako svou odpověď nevím. Porodnici určitě nenavštíví 8 % (8) žen. Následuje podobné procento žen, které dá přednost zhlédnutí internetových stránek dané porodnice před osobní návštěvou, a to 7 % (7) žen. Tato hypotéza se potvrdila. 42

Hypotéza č. 4: Více jak 50 % žen se zúčastnilo předporodního kurzu. Předporodní kurz 47% Ano 53% Ne Graf 14 Předporodní kurz K hypotéze č. 4 se vztahuje otázka Zúčastnila jste se předporodního kurzu? Předporodní kurz navštívilo 53 % (53) žen a 47 % (47) žen tuto možnost nevyužilo. Tato hypotéza se potvrdila. 43

Hypotéza č. 5: Více jak 80 % žen si přeje partnera u porodu. 8% Partner u porodu 15% 77% Ano Nepřeji si jeho přítomnost Nevím Graf 15 Partner u porodu K hypotéze č. 5 se vztahuje otázka Přejete si partnera u porodu? Přítomnost partnera u porodu napsalo 77 % (77) žen z celkového počtu 100 žen. Následuje odpověď, že si jeho přítomnost nepřejí. Tuto možnost si vybralo 15 % (15) žen. Na posledním místě skončila odpověď nevím. Takto odpovědělo 8 % (8) žen. Tato hypotéza se nepotvrdila. 44

Hypotéza č. 6: Předpokládám, že ženy nad 35 let chtějí rodit primárně císařským řezem než žen do 35 let. Císařský řez a věk 80% 70% 60% 50% 40% 30% Počet respondentek 20% 10% 0% 18-35 let ANO 18-35 let NE 35 a více let ANO 35 a více let NE Graf 16 Císařský řez a věk K hypotéze č. 6 se vztahuje otázka Kolik je Vám let? a otázka Přemýšlela jste o způsobu vedení porodu? Na tomto grafu je znázorněn věk rodiček a jejich úvaha, jakým způsobem by chtěly rodit. Ženy ve věku 18 35 let si zvolily možnost rodit císařským řezem v 18 % (18), rodit spontánně v 62 % (62). Rodičky ve věku 35 a více let by chtěly rodit císařským řezem v 8 % (8), spontánně ve 12 % (12). Tato hypotéza se nepotvrdila. 45

Hypotéza č. 7: Předpokládám, že ženy s vyšším vzděláním se více obávají komplikací při porodu než žen s nižším vzděláním. Vzdělání a komplikace při porodu 80% 70% 60% 50% 40% Počet respondentek 30% 20% 10% 0% Nižší vzdělání Vyšší vzdělání Graf 17 Vzdělání a komplikace při porodu K hypotéze č. 7 se vztahuje otázka Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání a otázka Čeho se při porodu obáváte? Zde můžeme vidět, že ženy s nižším vzděláním 24 % (24) se obávají komplikací méně než ženy s vyšším vzděláním 76 % (76). Tato hypotéza se potvrdila. 46

3.6 Diskuze V bakalářské práci byly stanoveny 3 cíle a 7 hypotéz. Bakalářskou práci jsem porovnávala s výzkumem Anny Lukášové (2011). Téma její bakalářské práce byla Role strachu v průběhu těhotenství. Další práce byla na téma Císařský řez na přání rodičky. Zpracovala jí Lucie Vojíková (2010). K cíli č. 1 Zjistit, čeho se ženy před porodem nejvíce obávají se vztahuje hypotéza č. 1 Více jak 60 % žen se obává bolesti při porodu. Tato otázka v dotazníku měla na výběr z více možností. 60 % (60) žen se obává komplikací. 45 % (45) žen má strach o zdraví dítěte. Dlouhého trvání porodního děje se obává 30 % (30) žen, následují obavy z bolesti u 25 % (25) žen. Nejmenší procento žen odpovědělo, že se bojí o své zdraví a zda zvládnou péči o dítě, a to ve 5 % (5). Žádná žena si nezvolila vlastní, jinou odpověď. Cíl byl splněn, hypotéza se nepotvrdila. Očekávala jsem, že ženy se budou nejvíce obávat bolesti. Z výzkumu Lukášové (2011) vyplývá, že se ženy bojí nejvíce o zdraví dítěte 60 % (67), následuje obava, zda zvládnou péči o dítě 53 % (16). Komplikací se bojí 52 % (38) žen, bolesti se obávají v 45 % (9). Zbytek procent tvoří odpovědi: strach z porodu, z vyšetření, z hospitalizace, z potratu v počátku těhotenství, z předčasného porodu, se sexu po porodu, z fyzických změn a jiné. Zde se s výzkumem rozcházím, což je nejspíše způsobeno lokalitou výzkumu. K cíli č. 2 Zjistit, z jakých zdrojů nejčastěji ženy získávají informace o porodu se vztahuje hypotéza č. 2 Více jak 50 % žen získává informace o porodu z internetu. Také u této otázky mohly ženy zvolit více odpovědí. 55 % (55) žen se informuje z internetu, DVD a televize. Od obvodního gynekologa a porodní asistentky získává informace 47 % (47) žen. Další skupina 36 % (36) žen se dozvídá potřebné znalosti od žen, které mají porod již za sebou. Z časopisů, knih a literatury čerpá poznatky 33 % (33) žen. Nejméně žen se informovalo na předporodním kurzu, a to 21 % (21) těhotných žen. Z jiných zdrojů neuvedla žádná žena. Cíl byl splněn a hypotéza se také potvrdila. Lukášová (2011) uvádí, že největší procento žen se informuje z internetu 31 % (120), z časopisů a z knih 18 % (106), z předporodního kurzu 10 % (39), od lékaře a porodní 47