Ekologie živočichů, téma 14: Přesuny populací : disperse a šíření druhů
Hromadné přesuny živočichů : Kromě pravidelných přesunů celých populací s návratem do původních destinací (ať těchže jedinců nebo jejich potomstva) dochází k dalším typům pohybů celých populací: rozptyl nově vzniklé generace přesuny populace při přemnožení postupné zvětšování areálu druhu šíření invasních druhů
Rozptyl nově vzniklé generace Disperze je pravidelným jevem u mnoha živočichů Vzdálenosti rozptylu jedinců jsou různé a závisí na charakteru pohybu: pasivní přenos členovců je určen přenášejícím činitelem, aktivní pohyb obratlovců závisí na jejich pohybových schopnostech Velké rozdíly i mezi podobnými typy živočichů : ptáci
břehule Riparia riparia
Rozptyl mláďat břehule říční : Body na mapě Velké Británie ukazují místa a počet jedinců, kteří byli zastiženi na některé jiné kolonii v době po vyhnízdění (šipky: výchozí shromaždiště)
sýkora koňadra Parus major
Rozptyl nově vzniklé generace Jiný model: sýkora koňadra vzdálenost od místa narození, v jaké poprvé zahnízdí mláďata, není velká většina jedinců zahnízdí do cca 1 km od místa vylíhnutí, zbytek do cca 3,5 km samice o něco málo častější mezi jedinci nad 1 km
vzdálenost místa prvého zahnízdění od místa narození u sýkory koňadry
Pasivní přenos členovců Forese: roztoči, štírků Přenos vzdušnými proudy: - aeroplankton : mšice, třásněnky, octomilky, bejlomorky, nymfy roztočů, - pavouci : vypouštění vlákna plachetnatkovití na jaře do polí (Meioneta, Oedothorax, Erigone) běžníkovití nymfy na podzim (Thomisus) výška nad zemí až 4570 m
Běžník Thomisus
Erigone prominens
Rozptyl nově vzniklé generace různé druhy hmyzu vytvářejí bezkřídlé - na jednom místě usazené, a křídlaté šíření sloužící jedince nebo generace někdy se takto odlišné generace střídají v pravidelném sezónním (ročním) cyklu, někdy jako součást rodozměny (střídání gamogenetických a parthenogenetických generací)
mšice révokaz Viteus vitifoliae mšice jabloňová Aphis pomi
mravenec Monomorium minimum drobnělka Zorotypus hubbardi
Disperze u vodních bezobratlých V moři jsou dospělci mnoha druhů sedentární nebo alespoň se zdržují na daném místě Mořské larvy jsou dálkově pohyblivé a šíří se v planktonu Vody vnitrozemské jsou nespojité, proto šíření z jednoho biotopu do druhého často zajišťují dospělci = např. pohyblivá imaga hmyzu
Mořský biotop : disperzní fáze - růstová a živící se fáze
Sladkovodní biotop : disperzní fáze - růstová a živící se fáze
Přesuny přemnožených populací Saranče jsou historicky nejznámějším a ekonomicky nejvýznamnějším příkladem masových pohybů pravidelně se přemnožujících populací : - hejna o počtu přes 10 10 jedinců a hmotnosti přes 50 000 tun živé váhy - tomu odpovídá i devastující spotřeba rostlinné potravy sežerou vše zelené a přesouvají se dál
Populační explose a tahy sarančí : Afrika : Schistocerca gregaria, Locusta migratoria Afrika jižně od rovníku: Nomadacris septemfasciata Austrálie : Chortoicetes terminifera USA : Melanoplus spretus
saranče Schistocerca gregaria
saranče Schistocerca gregaria
saranče Locusta migratoria
saranče Locusta migratoria
saranče Locusta migratoria
táhnoucí hejna sarančí
saranče Nomadacris septemtrionalis
Chortoicetes
Melanoplus
Populační explose a tahy sarančí : Oblasti trvalého výskytu, odkud invaze vycházejí, mohou být velmi malé: Loc.m. zátopová oblast Nigeru Nom.s. tři malé oblasti v Tanzanii a Zambii, horké suché nesouvislé travnaté porosty invasní oblasti: 1500x větší, 8x10 6 km 2 vývoj vajíčka 1 měsíc, 6-7 instarů 65-70 dní, většina života jako dospělci
Populační explose a tahy sarančí : Schistocerca gregaria : za dostatku potravy zelená samotářská fáze nedostatek potravy změna potravy u starších nymf: tmavá fáze, neklid, invazní hejna ~ 10 9 jedinců, 10 4 tun, hejna po větru v Inter-Tropical Convergence Zone do oblasti nízkého tlaku vajíčka do vlhkého písku fáze se liší barvou a rozměry částí těla
Schistocerca gregaria
Schistocerca gregaria
Populační explose a tahy sarančí : Starozákonní rány egyptské Perioda invazí 7 až 22 let, ~ 13 let Pohyb invazních hejn: - z Arabského poloostrova do Mauretánie 5000 km / 2 měsíce - ze Somálska do Iráku 3000 km / 4 týdny - z Maroka 1954 do Anglie 2 týdny
Populační explose a tahy savců: Lumíci Lemmus lemmus, L. variegatus (drobní hrabošovití savci arktické tundry) - alpinské louky mezi hranicí lesa a vrcholky skandinávských hor 3-4-letý cyklus kolísání početnosti populací : závisí na množství potravy řízeném obsahem P pomalé obnovování živin v arktických podmínkách
lumík norský Lemmus lemmus
lumík norský Lemmus lemmus
Populační explose a tahy savců: Antilopa skákavá Antidorcas marsupialis : jižní Afrika - 100 x 10 6 jedinců úbytek až po příchodu Burů dva typy populací stálé (za dostatku potravy) a tažné (nouze o potravu jako důvod tahů změna chování, neklid, hormonální nerovnováha, potulky, hlad pohyb stád v počtech 10 4 jedinců) pohyb stád bez ohledu na překážky, naposledy v roce 1954
antilopa skákavá Antidorcas marsupialis
antilopa skákavá Antidorcas marsupialis
Populační explose a tahy ptáků: stepokur Syrrhaptes paradoxus brkoslav Bombycilla garrulus ~ 10 let sovice sněžná Nyctea scandiaca (dnes Bubo scandiacus) cyklus lumíků ptáci severských jehličnatých lesů: semenné roky křivka Loxia curvirostra šišky smrku ořešník Nucifraga caryocatactes - semena limby
stepokur Syrrhaptes paradoxus
stepokur Syrrhaptes paradoxus
brkoslav Bombycilla garrulus
sovice sněžná Bubo scandiacus
křivka Loxia curvirostra
křivka Loxia curvirostra
křivka Loxia curvirostra
ořešník Nucifraga caryocatactes
ořešník Nucifraga caryocatactes
Populační explose a tahy ptáků: na území severní Ameriky synchronní erupce osmi druhů semenožravých ptáků hnízdících v jehličnatých lesích data z pravidelných vánočních sčítacích akcí Audubon Society vykazují alternující roky úrody semen a alternující roky invazí semenožravých ptáků do nižších zeměpisných šířek písmena u snímků odpovídají křivkám na grafu synchronizace erupcí početnosti
Střídání semenných roků v severských lesích a invazí osmi druhů semenožravých ptáků na jih
Synchronizace a rozsah erupcí početnosti osmi druhů semenožravých ptáků
eg : Hesperiphona vespertina
cr : čečetka Acanthis flammea
wwc : křivka bělokřídlá Loxia leucoptera
rc : křivka Loxia curvirostra
pf : hýl nachový Carpodacus purpureus
pg : hýl křivčí Pinicola enucleator
rbn : brhlík Sitta canadensis
ps : čížek Spinus pinus
Postupné zvětšování areálu druhu: Nelze dostatečně odlišit plynulé a postupné zvětšování (a případné občasné zmenšování) stálého areálu druhu od rychlého šíření invazních druhů řada druhů v historicky doložené době svůj areál zvětšuje (a jinde a jindy případně ustupuje) příčiny mohou být jak ve změnách klimatických, tak důsledkem činnosti člověka
Postupné zvětšování areálu druhu: Příklady z třídy ptáků v Evropě: zvonohlík zahradní původně mediteránní, v 19.stol. do střední Evropy, ve 20.stol. na jih Anglie a do Skandinávie labuť velká v Čechách posledních cca 30 let hýl rudý šíří se z východní Evropy hrdlička balkánská během cca 40 let z Balkánu až do Anglie
zvonohlík zahradní Serinus serinus
zvonohlík zahradní Serinus serinus
labuť velká Cygnus olor
Hýl rudý Carpodacus erythrinus
hrdlička balkánská Streptopelia decaocto
Zvětšování areálu Hrdlička zahradní osídlila území Moravy a Čech postupně během čtyřicátých a padesátých let, zejména ve městech. Úspěšně zimuje.
Postupné zvětšování areálu druhu: Podobně se šíří řada druhů bezobratlých recentní příklad: - klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) drobný motýlek, jehož housenka ožírá listy jírovce maďalu (ten u nás není autochtonní) za 20 let z Makedonie až na severozápad Francie, do Belgie a Holandska vlastní původ a specializace na jírovec nejsou zcela jasné
Postupné šíření klíněnky jírovcové Evropou
klíněnka jírovcová Cameraria ohridella
Požerky klíněnky
Pravé invazní druhy Podíl člověka na invazivním šíření živočichů je různý : od přímého transportu člověkem (buď záměrné vysazení nebo neúmyslné zavlečení) až po změnu biotopů (? ale i změnu klimatu?) a tím umožnění samovolného invazního šíření předchozí druh může být případem poslední varianty, může jím být i plzák Arion lusitanicus, ač tento druh je navíc transportován dopravou králík a další placentálové (liška) v Austrálii nebo kozy na osamělých ostrovech v moři jsou výsledky záměrného vysazení./...
Pravé invazní druhy Ve většině případů se kombinuje prvotní transport člověkem (ať záměrný nebo častěji neúmyslný) s dalším samovolným šířením do nového areálu, kde chybějí přirození predátoři a paraziti Prvotní transport člověkem je častým způsobem překonání oceánu z kontinentu na kontinent: králík, ondatra, mýval, norek americký, veverka popelavá (všichni záměrně), mandelinka bramborová, slávička mnohotvárná, sladkovodní perloočky a mnoho dalších druhů, zejména z bezobratlých (vesměs neúmyslně)
Pravé invazní druhy Co je to globalizace (s hlediska ekologie)? Globalizace není to, že na všech kontinentech světa se prodává stejná Cola a mnoho dalších stejných předmětů denní potřeby, ani jednotná konsumace produktů masové kultury pokud způsob života a kulturní návyky člověka neovlivní přírodní ekosystémy Globalizace se projeví, když důsledky lidských globálních aktivit nechtěně ovlivní ekosystémy na jiném konci planety příklad : transport ojetých pneumatik
Pravé invazní druhy příklad : transport ojetých pneumatik : ve velkém se převážejí ojeté pneumatiky (celé lodní náklady) jako surovina k dalšímu zpracování z kontinentu na kontinent zejména z Asie do Ameriky po skladování venku v nich vždy zbude dešťová voda a v ní larvy komárů, mezi nimi i druhů, které jsou významnými vektory závažných onemocnění člověka nemocní dnes cestují (např. letecky) po celém světě, ale šíření závisí na přítomnosti vektoru
Asian Tiger mosquito Aedes albopictus
larva Aedes albopictus
Pravé invazní druhy výsledkem transportu pneumatik byl neúmyslný a nežádoucí transport larev komárů Aedes albopictus tento druh je přenašečem několika arbovirů : např. horečky dengue, západonilské horečky, viru Chikungunya (vesměs (+) ssrna viry) reservoárem viru se stávají cestující nemocní s mírnou formou viros, u západonilské horečky ptáci k dalšímu šíření na jiném kontinentě je nezbytný hmyzí vektor - Aedes z transportu pneumatik
Pravé invazní druhy Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) původem ze Skalistých hor z divokých druhů Solanum, po rozšíření pěstování bramborů přešla na brambor a rozšířila se po území Severní Ameriky zavlečena do Evropy a postupně a plynule od dvacátých do sedmdesátých let osídlila celou Evropu až po Rusko přirozeným šířením (nesmyslné politické teorie o umělém šíření)
Šíření mandelinky bramborové Evropou na východ
mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata
mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata
mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata
slunečko Harmonia axyridis původem z východní Asie dále do USA a Kanady, odtud do Velké Britanie vysazováno do skleníků a sadů západní Evropy k nám 2007, lavinovitě se šíří Českem o něco větší (6-9 mm) než naše jiné druhy, mohutnější, více klenuté velmi proměnlivé zbarvení hubí mšice, mery, vajíčka různého hmyzu, a to dlouho do podzimu žere ale i larvy jiných druhů sluneček (i stejně velké) a též larvy zlatooček
slunečko Harmonia axyridis
slunečko Harmonia axyridis
slunečko Harmonia axyridis
slunečko Harmonia axyridis
larva slunečka Harmonia axyridis
Invazní plž : plzák Arion lusitanicus Je to velké, je to rezavě hnědé, je to slizké, je to odporné (ale nepáchne to) co je to? Postrach zahrádkářů, plzák španělský Arion lusitanicus dospělý 8 až 12 cm, oranžovohnědý, jednoletý mladí jsou vejčitého tvaru, pestře žlutohnědí s dvěma pruhy na hřbetě hermafrodit (kopulace koncem VI), výhoda : každý jedinec klade vajíčka přes 200, od srpna do počátku zimy, pozdnější vajíčka přezimují vajíčka z časného podzimu se asi po 5 týdnech líhnou (podle teploty i déle) a mláďata přezimují
slimák: plzák Arion lusitanicus
Invazní plž : plzák Arion lusitanicus euryvalentní druh obsazuje kulturní biotopy s nestabilními společenstvy a přemnožuje se hustoty až 50 ind.m -2 po odstranění z omezené plochy ji rychle osídlí jedinci z okolí vyhledává stinná místa s vysokou vegetací, odtud vylézá za vlhka za soumraku, v noci a časně ráno žere většinu druhů rostlin, mrtvoly jiných plžů i živé jedince menších plžů (páskovky Cepea) likviduje mladé kultury zeleniny, řepku, brambory
Invazní plž : plzák Arion lusitanicus původní rozšíření v atlantskéčásti Evropy: severní část Pyrenejského poloostrova, západní Francie a Anglie s atlantickým klimatem zhruba 50 let se šíří do nitra kontinentu - zřejmě mu v tom napomáháčlověk transportem sadby, zeleniny, vlhkého dřeva a pod. na tom všem se zejména mladí jedinci snadno přemísťují ale dospělci mohou postupovat rychlostí 5 až 9 m.h -1 do neobsazených území zavlečen i do USA (1998) a na Falklandy
Invazní plž : plzák Arion lusitanicus dnes masivní invaze napříč Evropou na územíčr spolehlivě od r. 1991 jen velmi málo predátorů spíše žerou mladé jedince (Lampyridae, Carabidae, Staphylinidae, kachny, ježci, Turdidae) v nově obsazovaných areálech chybí parazité larvy dvojkřídlých Sciomyzidae, hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita ta se používá jako komerční metoda tlumení výskytu plzáka
Invazní plž : plzák Arion lusitanicus
Invazní mlž : Dreissena polymorpha Drobný mlž slávička mnohotvárná Dreissena polymorpha byl původně rozšířen ve vodách pontokaspické oblasti včetně Kaspického a Azovského moře drobný mlž s pruhovanými lasturami ( zebra mussel ) o velikosti od 1 do max. 5 cm, obvykle něco přes 1 cm přichycuje se byssovými vlákny k pevnému podkladu (skála, rostlina jako rákos, dřevo, loď, stavby a potrubí ve vodě, schránky jiných mlžů) a vytváří obrovské kolonie přisedlých jedinců
slávička Dreissena polymorpha
slávička Dreissena polymorpha
slávička Dreissena polymorpha
Invazní mlž : Dreissena polymorpha žije 3 až 9 let, rozmnožuje se od 2. roku uvolňuje v pozdním jaru několikrát desetitisíce vajíček, celkem až milion oplození je ve vodě za 3 5 dní se líhnou veligerové larvy, které asi měsíc žijí v planktonu a šíří se pohyby vodních mas pak se usazují a přichycují byssovými vlákny nedospělí jedinci v prvém roce se ještě mohou uvolnit a přemísťovat na jiný podklad na vhodném podkladu až několik tisíc jedinců na ploše 1 m 2
Invazní mlž : Dreissena polymorpha živí se filtracíčástic o velikosti od 1 do několika desítek µm, hlavně fytoplanktonu, ale i bakterií a mikrozooplanktonu včetně vlastních larev dospělý jedinec profiltruje asi 1 litr vody za den filtrují selektivně sinice nekonsumují, nejedlé částice odvrhují obalené slizem jako nepravé výkaly optimální teplota je 20 až 25 C, ale přežívají a rostou i ve 3 C a rozmnožují se od 13 C tolerují salinitu vody do cca 10 estuaria, i vnitrozemská moře
Invazní mlž : Dreissena polymorpha Šíření : Původní areál v pontokaspické oblasti Odtud se přirozeně šířil (18. a 19. stol.) do Evropy na západ a na sever, a to zejména v době stavby plavebních kanálů propojujících země západní Evropy a rozvíjející se lodní dopravy : Maďarsko 1794, Anglie 1824, 1827 Holandsko, Labe v Čechách 1893, Švédsko 1920, Itálie (L. Garda 1973) dnes po celé západní a severní Evropě, ale...
Invazní mlž : Dreissena polymorpha Invaze do Severní Ameriky : V r. 1988 nalezeni dvouletí jedinci v L. St. Clair, mezi L. Erie a L. Huron nejspíše v r. 1986 zavlečeni jako veligerové larvy vypuštěním balastní vody z ruské zaoceánské lodi jedoucí do Kanady pro pšenici transport nedospělých mlžů i dospělců je možný i na lodních řetězech a kotvách na palubě po prvé rozmnožovací sezóně 1000 x vyšší hustota populací v r. 1990 již ve všech Great Lakes
Invazní mlž : Dreissena polymorpha V r. 1991 unikla z povodí Velkých Jezer do řeky Illinois a tím do povodí Mississippi ; rovněž do povodí Hudson River V r. 2008 již v Kalifornii Rychlé šíření umožňuje planktonní fáze veligerové larvy (transport vodou a s vodou ), schopnost mladých mlžů se dočasně odpoutat od podkladu a schopnost dospělých uchytit se na různé podklady včetně malých lodí a na nich přežít několikadenní transport po silnici Důsledky invaze do amerických biotopů :./...
Invazní mlž : Dreissena polymorpha Důsledky invaze do amerických biotopů : v L. Erie se zdvojnásobila průhlednost vody, abundance rozsivek klesla o 82-91 %, postupně i ostatnířasy (o 90 % v západ. části, o 62 % ve východní), ve fytoplanktonu častěji převládá sinice Microcystis více světla v hloubce umožnilo rozvoj makrofyt ale v druhovém složení změněném důsledky nasedání Dreissena na stonky některých druhů klesla koncentrace rozpuštěného organického C změny i v množství zooplanktonu (o 55-71 %)
Invazní mlž : Dreissena polymorpha (Důsledky invaze do amerických biotopů...) původní druhy bentických mlžů mají lastury pokryté až 10.000 jedinci Dreissena tukové zásoby poloviční v důsledku kompetice, původní druhy mlžů proto hynou úlovky okouna Perca flavescens vzrostly 5 x, rovněž vzrostla populace a velikost okounka černého Micropterus dolomieui (v Evropě je Dreissena žrána m.j. ploticí) naopak planktonofágní druhy ryb mají méně potravy a ubývají, zvláště potěr (ubývá zejména mikrozooplanktonu)
Invazní mlž : Dreissena polymorpha (Důsledky invaze do amerických biotopů...) Dreissena se podílí na šíření botulismu vodních ptáků škody na zařízení : kolonie Dreissena ucpávají vodní potrubí vodáren a elektráren, zarůstají zařízení přístavů a plavebních kanálů planktonní veligerové larvy se dostávají do úpraven pitné vody škody v USA jsou odhadovány na 5 miliard $ ročně
Střevlička východní Pseudorasbora parva Tento drobný druh cypriniformní rybky pochází z východní Asie povodí Amuru, Japonsko, Korea v šedesátých letech byl vysazen do rybníků v Rumunsku v deltě Dunaje odtud se rozšířil do mnoha zemí Evropy, centrální Asie a severní Afriky jednak samovolným šířením v povodích, ale zejména s převozem obchodovaných násad ryb, zejména ryb býložravých vysazovaných do vod s velkým rozvojem vegetace nebo fytoplanktonu
Střevlička východní Pseudorasbora parva dnes je v některých vodách (u nás běžně) rozšířen jako masově se vyskytující druh, který dorůstá délky několika cm (8-9), hmotnosti kolem 15 g a hustoty populací až přes 10.000 ind.ha -1 škodí nativním druhům kompeticí o planktonní potravu i požíráním nejmenších rybích larev i větších druhů
Střevlička východní Pseudorasbora parva
Střevlička východní Pseudorasbora parva
Pravé invazní druhy Ondatra pižmová (Ondatra zibethica) původně severoamerický vodní hlodavec vysazena počátkem minulého století u Dobříše ve středních Čechách, odtud zaplavila celou Evropu kdysi potkan Rattus norvegicus veverka Sciurus carolinensis vysazena v Anglii vytlačila v. obecnou do Skotska a na západ Irska
ondatra pižmová Ondatra zibethica
ondatra pižmová Ondatra zibethica
veverka popelavá Sciurus carolinensis
potkan Rattus norvegicus
Případ veverky popelavé ve Velké Británii Sciurus carolinensis je americký druh rozšířený v USA a Kanadě Je větší (45 až 50 cm) než evropská S. vulgaris, má širší potravní spektrum (je všežravější ) Kompetičně schopnější Dovezena jako chované domácí zvířátko do Velké Británie, Itálie a Jihoafrické republiky Unikla do volné přírody a začala se šířit Vytlačuje veverku obecnou kompeticí Působí škody okusem dřevin
Případ veverky popelavé ve Velké Británii Veverka popelavá nachází v listnatých lesích daleko více potravních zdrojů než v. obecná Výsledkem je hustota až 8 jedinců veverky popelavé na 1 hektar Veverka obecná jen cca 1 jedinec na 1 hektar Snahy o omezení šíření veverky popelavé: návnady s antikoncepčními látkami, případně trávení antikoagulanty není specifické, ohrožuje i jiné živočichy
veverka popelavá Sciurus carolinensis
Sciurus carolinensis
Sciurus carolinensis
Škody okusem Sciurus carolinensis
Veverka obecná Sciurus vulgaris
Veverka obecná Sciurus vulgaris
Rozšíření obou druhů veverek ve Velké Británii
Pravé invazní druhy Norek americký únik z farem v Evropě, u nás velmi početná populace vypuštěna zachránci vězněných zvířat z kožešinové farmy Mýval vysazen v Německu, v Americe postupná synantropizace, obtížný Špaček obecný v USA vysazen 1896, do r. 1980 až k Pacifiku a na jih Kanady Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů perloočky ze Severní Ameriky jako trvalá vajíčka do Evropy, evropské dravé druhy do Great Lakes v balastní vodě lodí
norek americký Lutreola vison
mýval severní Procyon lotor
Špaček obecný - šíření Severní Amerikou
Pravé invazní druhy Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : perloočky ze Severní Ameriky (Daphnia parvula, Daphnia ambigua dnes i v jižních Čechách) jako trvalá vajíčka do Evropy na lodních kontejnerech skladovaných na březích vod evropské dravé druhy perlooček (Bythotrephes, Cercopagis) do Great Lakes v balastní vodě lodí z Ukrajiny podstatným způsobem pozměňují druhové složení planktonu v jezerech
Daphnia ambigua
Daphnia ambigua
Daphnia parvula
Daphnia parvula
dravá perloočka Bythotrephes
dravá perloočka Cercopagis
Pravé invazní druhy Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : do Evropy zavlečení - severoameričtí raci r. Pacifastacus, Orconectes a Procambarus rak pruhovaný Orconectes limosus z východníčásti USA dovezen již 1890 do Polska a Německa a vysazen jako náhrada za raka Astacus astacus vyhubeného račím morem, plísní Aphanomyces astaci malý druh s malou hmotností, i v kalných vodách podstatně větší rak signální Pacifastacus leniusculus ze severozápadu USA dovezen ze stejného důvodu 1960 do Švédska a Finska, dnes Pobaltí, střední a západní Evropa, Řecko, Velká Británie, Irsko
Pravé invazní druhy do Evropy zavlečení severoameričtí raci r. Pacifastacus a Orconectes : oba druhy jsou odolné proti račímu moru, ale zároveň jsou jeho přenašeči tím v místech svého výskytu ohrožují přežití nativních populací raků r. Astacus jejich šíření (ve většině zemí nelegální) je způsobeno člověkem : ve Skandinávii je rak signální komerčně loven a využíván snadno se šíři po proudu toků, ale mohou (pomaleji, kolem 1 km za rok) migrovat i proti proudu vedle šíření oomyceta Aphanomyces astaci a masových úhynu raků r. Astacus jsou i jejich přímými kompetitory
Pacifastacus leniusculus
Pacifastacus leniusculus
Orconectes limosus
Orconectes limosus
Pravé invazní druhy do Evropy zavlečený - severoamerický rak červený Procambarus clarkii : tmavočervený, dravý, rychle rostoucí druh s trnitými klepety z teplých vod, bažin, nádrží, nížinných toků, rýžových polí a zavlažovacích systémů oblasti Mexického zálivu a jihu USA, snáší znečištění vod komerčně pěstován v desítkách tisíc ha vodních ploch dovezen do Španělska k pěstování ve velkém a odtud se šíří Evropou, též pěstován a šířen akvaristy rovněž resistentní přenašeč račího moru vysoce plodný r-strategie proti k-strategii r. Astacus škodí i hrabáním nor do břehů
Procambarus clarkii
Procambarus clarkii
Pravé invazní druhy Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : do Evropy zavlečený krab - Eriocheir sinensis původně temperátní oblasti Číny, zavlečen do Evropy i do Severní Ameriky v Číně komerčně loven jako jídlo, krmivo i hnojivo katadromní sladkovodní krab, často masový výskyt rozmnožuje se v brakických vodách, hromadně táhne žere cokoliv : řasy, detrit, drobné živočichy, nastražené návnady na ryby i ulovené ryby v sítích vyhrabává nory ve březích a vyvolává erosi břehů vytlačuje původní druhy
Eriocheir sinensis
Eriocheir sinensis
Masová migrace mladých krabů Eriocheir sinensis
Bezobratlí : různé druhy : Pravé invazní druhy z Číny do Evropy zavlečená sladkovodní medusa Craspedacusta sowerbyii zcela nenápadná polypová stadia připomínající velmi drobné nezmary téměř bez chapadel žijí skrytě v různých vodách, ale průhledné medusy se odškrcují zřídka, jen za značně vysoké teploty vody v letních měsících kolem 25 C jsou asi 2 3 cm velké a pomalu se vznášejí pod hladinou prohřátých koupališť a podobných stojatých vod a loví zooplankton
Sladkovodní medusa Craspedacusta sowerbyi
medusa Craspedacusta sowerbyi
Bezobratlí : různé druhy : Pravé invazní druhy z východu Severní Ameriky do Evropy 1883 zavlečená sladkovodní mechovka (s podivným českým názvem bochnatka) Pectinatella magnifica v údolních nádržích, v pískovnách a pod. vytváří v létě na ponořených předmětech (větvích, kořenech, konstrukcích) až několik kg těžké kolonie se slizovitým povrchem, na povrchu s tisíci zooidů seskupených do roset šíří se snadno pomocí statoblastů (asi 1 mm, s háčky na povrchu)
kolonie mechovky Pectinatella magnifica
povrch kolonie Pectinatella magnifica
Šíření živočichů a ostrovní teorie Mac Arthur a Wilson, 1967 - viz základní kurz ekologie počet druhů na ostrově se ustálí na stálé hodnotě ustálení je výsledkem rovnováhy immigrace a vymírání velké ostrovy mají více druhů, malé ostrovy méně druhů počet druhů klesá s rostoucí vzdáleností od zdrojové pevniny
rychlost immigrace nových druhů na ostrov : velký nebo zdroji blízký ostrov vs. malý nebo vzdálený
rychlost vymírání druhů na ostrově : velký ostrov vs. malý ostrov
počet druhů je rovnováhou immigrace a vymírání
počet druhů plazů a obojživelníků proti velikosti západoindických ostrovů, MacArthur & Wilson 1967
Šíření živočichů a ostrovní teorie ostrovy : horské skupiny v moři nížiny, uzavřené vnitrozemské vody v moři pevniny pojem supertramp = časný kolonista s nízkou kompetiční schopností, po ustálení druhů vymizí a osidluje jiný ostrov, na rozdíl od druhů objevujících se až v ustáleném společenstvu
časní a pozdní kolonisté ostrovů : holoubek Macropygia mackinlayi na ostrovech Bismarckova souostroví je supertramp, t.j. časný kolonizátor osídlující ostrovy s nízkou kompeticí malého počtu S druhů (J je podíl ostrovů osídlených daným druhem z ostrovů o počtu S druhů) kukačka Centropus violaceus vyžaduje ostrovy s bohatou ptačí faunou obsahující hostitelské druhy ptáků
holoubek Macropygia mackinlayi
holoubek Macropygia mackinlayi, podíl osídlených ostrovů proti počtu druhů
kukačka Centropus violaceus
kukačka Centropus violaceus, podíl osídlených ostrovů proti počtu druhů