Je pachová zátěž problémem? Eva Rychlíková Zdravotní ústav Kolín
Richard Axel a Linda Bucková, Nobelova cena za lékařství a fyziologii za rok 2004: Čichový systém savců rozlišuje velké množství různých pachových molekul. Ty jsou detekovány čichovými buňkami a tříděny v čichovém epitelu, kde prochází sedmi vrstvami různých bílkovin. Celý systém vnímání pachů je podle vědců řízen 18 různými členy extrémně velké skupiny genů.
objevili, ža savci jsou vybaveni přibližně 1 000 genů pro vnímání pachů. Z těchto genů je jen část využívána pro vnímání pachu.
Objevili, že člověk má 347 funkčních receptorových genů, další geny nesou nevyužitelné mutace. Tyto údaje jsou variabilní mezi etnickými skupinami a také mezi jednotlivci. Toto vyčíslení vzniklo analýzou genomu v Projektu lidského genomu.
Každý olfaktorický receptor v nose vyjadřuje jeom jeden funkční receptor pachu. Funkce receptorové neuronové buňky, vnímající pach, představuje princip zámek klíč : jestliže molekula určité chemické látky v ovzduší zapadne do odpovídajícího zámku nervové buňky, existuje pachový vjem
Vnímání pachů: Podle teorie tvaru (shape theory), každý receptor detekuje význačné rysy molekuly pachu. Odotope theory, předpokládá, že různé receptory rozeznávají jenom malé části molekul a tyto minimální vstupy se kombinují, aby vytvořily rozsáhlejší vnímání pachu Vibrační teorie, navržená Luca Turinem, založená na vibraci molekuly pachové látky v infračervené úrovni prostřednictvím elektronového tunelu
Receptorový neuron Proces vazby ligandy (pachové molekuly) na receptor vede k akčnímu potenciálu v receptorovém neuronu cestou sekundárního messengeru závisejícím na organismu
U obratlovců je pach vnímán olfaktorickými sensorickými neurony v čichovém epitelu. Molekuly procházejí horní nosní skořepinou nosní dutiny a směšují se s hlenem pokrývajícím horní vrstvu nosní dutiny a jsou detekovány olfaktorickými receptory na dendritech olfaktorických čichových sensorických neuronů. Olfaktorické sensorické neurony vedou axony do mozku a tvoří tak čichový nerv.tyto axony končí v bulbus olfactorius, odkud vede informace do čichové kůry mozku
Axony z tisíců buněk, představujících stejný olfaktorický receptor se sbíhají do bulbus olfactorius do malinkých částí (asi 50 um v průměru), zvané glomeruli. Mitrální buňky v bulbus olfactorius tvoří synapse s axony uvnitř glomerulu a vedou informaci o pachu do dalších částí olfaktorického systému v mozku, kde mnohočetzné charakteristiky mohou být kombinovány do syntetické olfaktorické percepce. Jestliže olfakce zachytí mnohé chemické vlastnosti pachové molekuly, pak kombinace vlastností nabízí olfaktorickému systému širokou paletu pachů, které může zachytit.
Informace o pachu v mozku je jednoduše uložena v dlouhodobé paměti a má silné spojení s emoční pamětí. To možná pochází z bližších anatomických vazeb k limbickému systému a hippocampu, které jsou zahrnuty v emocích a tvoří m.j. i paměť.
Kde může existovat pachová zátěž (obtěžování obyvatelstva): Existuje li zdroj pachů Existuje-li obyvatelstvo v území, kde se pach rozptyluje Využívá li se území za přítomnosti obyvatel, pracovníků, návštěvníků k reprezentaci
Zdroj pachů Uvedený ve Vyhlášce 362/2006 Jiný zdroj pachů???
Obyvatelstvo v území Pozadí Citlivost/Adaptace Kultura
Využití území Vysoké nároky na subjektivní vnímání kvality ovzduší lze očekávat v Hustém osídlení Rekreačním území, chráněných územích, při turistickém využití, v území pro volný čas, při komerčním využití, v úřadech, v nemocnici
Nízké nároky na subjektivní kvalitu ovzduší lze očekávat ve Venkovském osídlení (vztah ke zdroji) Průmyslu (u ojedinělých aktivit střední nároky) Dopravě
Nástroje sledování: Stížnosti Deníky evidující obtěžování Zkušenosti s podobnými aktivitami Olfaktometrie, modelování, meteorologie
Děkuji za pozornost!