Druhy smyslového vnímání

Transkript

1 Druhy smyslového vnímání Zpracoval: 1 Senzorické procesy a vnímání: Senzorické procesy jsou složkou adaptivní činnosti organismu. V průběhu fylogeneze se vyvinuly smyslové orgány specializované na příjem a zpracování různých forem fyzikální a chemické energie. Tvoří relativně samostatnou primární funkční jednotku ve sběru informací z druhově specifického prostředí. Smyslové orgány jsou tvořeny systémy vysoce specializovaných nervových buněk, které označujeme jako receptory. Na úrovni receptoru dochází k transdukci fyzikálně chemických podnětů na nervové procesy bioelektrické povahy. Strukturovaná energie v podobě nervových vzruchů přenáší po dostředivých drahách vzorce zakódovaných informací o změnách prostředí do senzorických center nacházejících se v mozku. Senzorické procesy jsou tedy fyziologickým základem smyslových vjemů. Vjem je tedy specifická organizace smyslových dat. K vyvolání senzorického procesu dojde tehdy, má-li energická změna určitou intenzitu odpovídající stavu a citlivosti receptoru. Takový podnět je označován jako absolutní práh čivosti. Důležitou podmínkou čivosti je celková úroveň vzrušivosti daná funkčním stavem centrální nervové soustavy (CNS). Vedle absolutního prahu je rozlišován rozdílový práh čivosti. Jde o nejmenší rozdíl v intenzitě podnětu, který si subjekt ještě uvědomuje. Podněty vyšší intenzity, které již receptor není schopen zpracovat odpovídajícím způsobem, jsou označovány jako nadprahové. Naopak podněty velmi nízké intenzity jsou označovány podprahové. Dlouhodobě působící podněty snižují práh čivosti receptorů, které se adaptují snížením nebo zvýšením citlivosti. Ke snížení citlivosti dochází zejména u čichu a zraku. Zvýšení citlivosti (senzibilizace) je patrna u zraku pomocí slabých sluchových podnětů, a také u chuti. Citlivost receptorů může být vrozená či ovlivněna věkem nebo charakterem celoživotní práce. Např. lidé běžně rozlišují pouze tři až čtyři odstíny barvy nití, zatímco pracovníci, pracující na jejich výrobě jsou schopni odlišit třicet a čtyřicet barevných odstínů. Lidé se od sebe liší jak rozvinutou absolutní smyslovou citlivostí, tak rozvinutou rozlišovaní citlivostí. Době, která uplyne mezi působením podnětu a jeho uvědoměním subjektem, se říká reakční čas. Ten je u jednotlivých smyslů různý a zároveň individuálně odlišný.

2 2 Ke změně smyslové citlivosti dochází také při delším působení téhož podnětu. Např. při přechodu ze světlé místnosti do tmavé zpočátku vidíme velmi špatně, postupně však stále lépe. Dále např. při příchodu ze svěžího vzduchu do nevětrané místnosti zpočátku intenzivně vnímáme špatný vzduch, při delším pobytu se tento pocit zmírňuje. Takovou změnu smyslové citlivosti nazýváme smyslovou adaptací. V senzorických procesech se dále uplatňuje tzv. zákon kontrastu. Při náhlé změně intenzity podnětu se nám zpočátku intenzita nového podnětu zdá větší či menší, než jaká ve skutečnosti je. Např. přemístíme-li ruku ze studené vody do teplé, zdá se nám nejprve teplá voda daleko vřelejší, než skutečně je. Nebo po sladkých bonbónech se nám jablko nebo pomeranč zdají méně sladké, než kdybychom předtím jedli bonbóny kyselé. Zákon kontrastu se uplatňuje zejména při tepelném, světelném, čichovém a chuťovém čití. Základní informace o vnějším světě a o stavu vlastního organismu získáváme pomocí tzv. analyzátorů. K odrazu rozmanitých vlastností předmětů a jevů ve vědomí člověka se v průběhu fylogeneze vytvořil větší počet těchto analyzátorů. Každý z nich se skládá ze tří částí: Receptoru (smyslový orgán) Dostředivého nervu Mozkového centra (z něhož se řídí činnost příslušného analyzátoru) Základní druhy receptorů: Uspořádání receptorů je systémové. Souvisí s činností obou mozkových hemisfér a zaručuje relativně vysokou spolehlivost senzorické činnosti. Podle charakteru podnětů se receptor dělí na: Fotoreceptory (světlo) Mechanoreceptory (tlak a napětí) Termoreceptory (teplota) Chemoreceptory (chuť a čich) Nociceptory (bolest) Proprioreceptory (pohyb) Podle umístění v organismu se receptory dělí na: 1. vnější (exteroreceptory) a) dálkové (telereceptory): zrakový, sluchový, čichový, vibrační b) dotykové (kontaktoreceptory): chuťový, tlakový, tepelný, bolesti 2. vnitřní (interreceptory) a) útrobní, orgánové (visceroreceptory): trávení, bolesti, krevního oběhu, vyčerpanosti, dýchání, sexuální, vylučovací b) proprioreceptory: pohybu, rovnováhy, polohy

3 Zrakový orgán Nejužívanějším smyslovým orgánem u člověka je zrak. Někteří odborníci uvádějí, že 70 až 80 % všech informací o vnějším světě je získáno zrakem. Tvoří ho komorové oči, ve kterých jsou na sítnici uloženy fotoreceptorové buňky. Podle tvaru jsou rozlišovány na tyčinky a čípky. Sítnice obsahuje asi 130 milionů tyčinek a 7 miliony čípků. Tyčinky jsou velmi citlivé na osvětlení a slouží k vidění za šera. Čípky zprostředkovávají barevné vidění pomocí tří barevných pigmentů, které reagují na červené, zelené a modré světlo. Nejsou tolik citlivé na světlo jako tyčinky, proto jsme za velkého šera barvoslepí. Podnětem senzorického procesu jsou tedy elektromagnetické vlny těch délek, které vnímáme jako světlo, přičemž každou vlnovou délku rozpoznáváme jako světlo jiné barvy (barevné spektrum zahrnuje zhruba vlnové délky milimikronů). Barvy se rozlišují na: chromatické (bílá, černá, žlutá, zelená, modrá a jejich smíšeniny) achromatické (bílá, černá a různé odstíny šedi). 3 K nejčastějším poruchám barevného vidění patří barvoslepost, která může být úplná, kdy člověk vidí pouze odstíny šedé barvy, nebo částečná tzv. daltonismus, kdy je porušeno vidění červené a zelené barvy. Daltonismus je porucha dědičná a dosti rozšířená. Vyskytuje se 20x častěji u mužů než u žen, trpí jí asi 4 % mužské populace. Další poruchou je šeroslepost, která se projevuje jako snížená nebo chybějící zraková citlivost vidění za šera.

4 4 Rovnovážně sluchový orgán Druhým nejdůležitějším smyslovým orgánem pro člověka je rovnovážně sluchový orgán. Tvoří ho smyslové buňky s brvami zanořenými do vrstvy slizu, ve které jsou krystalky CaCO2 (uhličitan vápenatý). Tyto smyslové buňky přijímají a předávají do mozku signály vedoucí k udržení reflexní polohy těla a končetin vůči hlavě a běžné polohy hlavy vůči zemi. Čidlo rovnováhy slouží k udržení jak statické, tak dynamické rovnováhy. Sluchový receptor tvoří tzv. vláskové buňky. Tyto buňky převádějí mechanickou energii na elektrický signál. U člověka jsou v Cortiho orgánu vláskové buňky dvojího typu. Tím je zajištěno rozlišování hlubokých a vysokých tónů. Lidské ucho vnímá zvuk v rozsahu frekvencí Hz. Intenzita zvuku je kódována frekvencí vzruchů a zvýšením počtu podrážděných vláken.

5 Hmatový orgán Hmatové pociťování je zajištěno činností dotykových a pohybových receptorů. Na dotyk a tlak reagují volná nervová zakončení v kůži a různé typy tělísek. Hmatová tělíska jsou soustředěna na rtech a především na koncích prstů. Poslední výzkumy došly k zajímavému a překvapivému závěru, že hmat má mnohem vyšší rozlišovací schopnost než sluch. Využívání hmatu v komunikaci lidí zkoumá tzv. haptika, obor sociální psychologie. Čichový a chuťový orgán Čich a chuť jsou patrně fylogeneticky nejjednodušší a nejstarší ze všech smyslů. Oba smyslové orgány můžeme rozlišit podle toho, že podráždění čichových receptorů přichází v plynné formě, zatímco podráždění chuťové vzniká na podkladě chemických látek rozpuštěných ve vodním roztoku v ústech. 5 Receptory bolesti Pociťování bolesti závisí na povaze a intenzitě působícího podnětu. Vzniká po podráždění volných nervových zakončení v kůži, podkoží, svalech, cévách, okostici a dutých vnitřních orgánech. Podněty, které vyvolávají bolest mohou být velmi rozmanité. Receptory pro bolest se neadaptují. Bolest má ochranou funkci, pokud varuje tělo před poškozením a obvykle vyvolá reflexní odpověď ve formě odtažení nebo úniku. (např. sáhnu na horkou plochu ucuknu). Bolest je však především subjektivním zážitkem a komplexním fenoménem, který zahrnuje utrpení. Proprioreceptory Proprioreceptory podávají informace o poloze a pohybu jednotlivých částí těla. Jsou uloženy ve svalech a šlachách, kloubech a kloubních pouzdrech. Důležitými proprioreceptory jsou svalová vřeténka, která zajišťují napínací reflexy, mají význam při udržování svalového tonu (napětí) a signalizují pasivní natažení svalu. Termoreceptory Termoreceptory zprostředkovávají vjemy změn teploty ve vnějším prostředí. Tvoří je 2 druhy receptorů umístěných v kůži, sliznici úst, nosu a hltanu. Pomocí nich vnímáme absolutní teplotu i její změny a jejich činnost je spojená s homeostatickými mechanismy termoregulace.

6 Orgánové počitky Pro počitky, které vznikají činností visceroanalyzátoru (analyzátor pro visceroreceptory) máme společný název orgánové počitky. Signalizují nám stav (zejména narušení normálního stavu) a činnosti (případně jejich změny, zejména zrychlení nebo zpomalení) vnitřních orgánů, a to orgánů trávicích (pocity hladu, žízně, nasycenosti) a vylučovacích, dýchacích orgánů (pocity při změně rytmu dýchání, pocit dušení), orgánů krevního oběhu (pocity při změně srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku), rozmnožovacích orgánů (pocity z erekce pohlavních orgánů, různé pocity gravidních žen) a vyčerpanosti organismu (únavy). Region Televize Rádia Chladničky Myčky Vzorce Kladno Kč Kč Kč Kč Kč Praha Kč Kč Kč Kč Kč Buštěhrad Kč Kč Kč Kč Kč 6

7 Seznam použité literatury: Bedrnová E., Nový I.: Psychologie a sociologie řízení Holeček V., Miňhová J., Prunner P.: Psychologie pro právníky Jelínek J., Zicháček V.: Biologie pro gymnázia i Kolektiv autorů: Odmaturuj ze společenských věd i Z této knihy převzaty pouze obrázky 7