UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE OCHRANA PŘED HLUKEM A VIBRACEMI Z POHLEDU PRÁVA

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra práva životního prostředí OCHRANA PŘED HLUKEM A VIBRACEMI Z POHLEDU PRÁVA Diplomová práce Michaela Zavadilová Vedoucí diplomové práce: JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D. Praha, říjen 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem v ní vyznačila všechny prameny, z nichž jsem čerpala, způsobem ve vědecké práci obvyklým.... V Praze, dne 9. 10. 2009 Michaela Zavadilová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé diplomové práce, JUDr. Karolině Žákovské, Ph.D., za cenné rady a podnětné připomínky, které mi poskytla při jejím zpracování.... V Praze, dne 9. 10. 2009 Michaela Zavadilová

Obsah 1. Úvod... 5 2. Věcné a právní souvislosti ochrany před hlukem a vibracemi... 6 2.1. Vymezení pojmů hluk a vibrace... 6 2.1.1. Hluk... 6 2.1.2. Vibrace... 8 2.2. Potřeba ochrany před hlukem a vibracemi... 9 2.3. Možnosti právní úpravy: právo veřejné a soukromé... 11 3. Ochrana před hlukem a vibracemi v komunitárním právu... 13 3.1. Orgány Společenství a komunitární právo... 13 3.2. Právní úprava ochrany před hlukem a vibracemi v Evropské unii... 15 3.2.1. Koncepční nástroje... 16 3.2.2. Právní nástroje... 19 3.2.3. Soudní kontrola ESD... 24 4. Právní úprava v České republice... 28 4.1. Vývoj právní úpravy... 28 4.2. Prameny právní úpravy... 31 4.3. Veřejnoprávní prostředky ochrany... 32 4.3.1. Hygienické limity... 32 4.3.2. Povolení k překročení hygienických limitů... 38 4.3.3. Státní zdravotní dozor... 41 4.3.4. Hlukové mapy a akční plány... 42 4.3.5. Průřezové nástroje ochrany životního prostředí... 45 4.3.6. Obecně závazné vyhlášky... 50 4.4. Soukromoprávní prostředky ochrany... 51 4.4.1. Soudní prostředky ochrany... 52 4.4.2. Mimosoudní prostředky ochrany... 58 5. Závěr... 60 Seznam zkratek... 62 Použitá literatura... 63 3

Seznam příloh... 65 Příloha č. 1... 65 Příloha č. 2... 66 Příloha č. 3... 67 Příloha č. 4... 68 Příloha č. 5... 69 Příloha č. 6... 70 Příloha č. 7... 71 Příloha č. 8... 72 ENGLISH RESUME... 73 KEYWORDS... 74 KLÍČOVÁ SLOVA... 74 4

1. Úvod Hluk a vibrace tvoří každodenní součást našeho života. Provázejí nás v průběhu celého dne; při práci, studiu, odpočinku i při spánku. Vznik těchto fenoménů je spojen především s činností člověka, avšak jejich negativní dopad postihuje i mnoho dalších živých organismů na Zemi. Působení hluku a vibrací nemusí být vždy zjevné, většinou se však negativně podepisuje na kvalitě života člověka a živočichů. Nelze se domnívat, že by v dnešním světě plném techniky bylo možné se působení hluku a vibrací zcela vyhnout. Konzumní nároky člověka se neustále zvyšují, v důsledku toho roste objem dopravy a průmyslu. Řečeno obecně: lidé se snaží přizpůsobit prostředí, v němž žijí, svým životním nárokům, avšak přetvářejí toto prostředí tak, že se pro ně stává nebezpečným, popř. škodlivým. Hluk a vibrace představují významný zdroj ohrožení životního prostředí stejně jako odpady a obaly, záření, geneticky modifikované organismy, chemické látky a živelními pohromy. Hluk a vibrace mají negativní dopad na zdraví; jsou významným rušivým faktorem a faktorem působícím poruchy nervové soustavy. Dlouhodobá expozice může způsobit dokonce i trvalé poškození zdraví. Zvuk, který nemá povahu hluku, slouží jako prostředek dorozumívání, uklidňuje, je varovným signálem v případě nebezpečí. Výstražným podnětem může v určitých situacích být i náhlé ticho. Blahodárné účinky ticha na fyzickou i duševní stránku člověka jsou evidentní a všeobecně uznávané. Hluk je naproti tomu zvukem nežádoucím, rušivým. Hlukem nemusí být pouze zvuky intenzivní, ale také zvuky relativně nízkých intenzit (např. při rušení spánku). Vibrace většinou tvoří nedílnou součást hlukové expozice. Působení vibrací není věnována taková pozornost jako účinkům hluku; často neprávem, neboť v určitých oblastech může být jejich vliv zásadní. Vibrace vznikají např. pohybem vozidel po nerovné vozovce, po kolejích, přenášejí se z různých strojů a zařízení apod. Tato práce se zabývá ochranou před hlukem a vibracemi především v mimopracovním prostředí. Jejím cílem je podat základní přehled nástrojů poskytovaných k ochraně před hlukem a vibracemi jak v evropském právu, tak i v českém právu. Budu se věnovat jednak vývoji ochrany před hlukem a vibracemi, jednak současnému platnému právnímu stavu, přičemž upozorním také na vybrané nedostatky právní úpravy. 5

2. Věcné a právní souvislosti ochrany před hlukem a vibracemi S rostoucí urbanizací a industrializací vzrostla i úroveň hluku a vibrací. Zdrojem hluku a vibrací nejsou pouze přírodní jevy jako např. déšť a vítr nebo zemětřesení jedná se především o nechtěné důsledky lidské činnosti. Právně regulovatelné jsou pochopitelně právě jen projevy lidské činnosti. Hluk a chvění spolu úzce souvisí: v obou případech se jedná o určitou formu energie šířící se prostředím. Mezi hlavní příčiny hluku a vibrací patří střídavé síly vznikající v důsledku nepřesností při rotačních pohybech strojních zařízení, při pohybu dopravních prostředků a při činnosti pracovních nástrojů. Zdrojem hluku a vibrací je především doprava, průmysl a pracovní prostředí. Dalšími významnými zdroji jsou bydlení a v případě hluku i trávení volného času. I přes určitou míru adaptace organizmu na působení hluku či vibrací jejich negativní vlivy na organizmus přetrvávají. V zásadě není možné jim přivyknout ani se jim přizpůsobit. Jedná se o faktory, které není možné zcela odstranit, proto je nutné pokusit se alespoň snížit jejich hladinu. Prostředkem pro naplnění tohoto úkolu je právo, které závazně vymezí postupy sloužící k ochraně práv. V rámci ochrany před hlukem a vibracemi půjde zejména o právo na ochranu zdraví a příznivých životních podmínek. 2.1. Vymezení pojmů hluk a vibrace 2.1.1. Hluk Pojem hluk lze vymezit více způsoby v závislosti na úhlu pohledu. Vymezení pojmu hluk má úzký vztah k definici zvuku. Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří od zdroje libovolným prostředím (vzduchem, kapalinou, pevnou látkou) a vzniká kmitáním částic pružného prostředí, mezi nimiž působí elastické síly a dochází k přenosu energie. 1 Lidským sluchem lze vnímat zvuk o kmitočtu (frekvenci) od 16 Hz do 20 khz. Zvuk o kmitočtu vyšším než 20 khz se označuje jako ultrazvuk (užívají ho při orientaci v prostoru např. netopýři, delfíni), zvuk o nižším kmitočtu než 16 Hz se označuje jako infrazvuk (slouží k dorozumívání např. u velryb, slonů). 1 Srov. Vaňková, M. a kol. Hluk, vibrace a ionizující záření v životním a pracovním prostředí část I. 1.vydání. Brno : VUT v Brně, 1995, s. 9. 6

Z obecného hlediska jsou hlukem zvuky, které jsou nežádoucí, rušivé nebo škodlivé pro člověka a pro některé druhy živočichů. 2 Hodnocení, zda se jedná o zvuk nežádoucí nebo rušivý, je závislé též na subjektivním vnímání jednotlivce. Škodlivost hluku je objektivně prokazatelná na základě provedených měření a studií zabývajících se např. poškozením sluchu nebo ovlivněním doby spánku. Druhý akční program označuje obecně za hluk tóny pro člověka nepříjemné a více či méně nesnesitelné, způsobující nepohodlí, únavu, působící rušivě a v některých případech vyvolávající i bolest. 3 Odborné definice hluku se shodují na tom, že se jedná o zvuk, který člověka ruší, obtěžuje anebo poškozuje (na zdraví, na majetku, na životním prostředí). 4 Hluk tedy ovlivňuje život nejen po stránce zdravotní a psychické, ale působí i jako faktor ekonomický. Z hlediska fyzikálního nelze přesně rozlišovat mezi hlukem a zvukem. K vymezení hluku se používají nejen fyzikální kritéria pro určení zvuku, ale zohledňuje se i jeho škodlivý vliv na zdraví a další nepříznivé vlivy na organismus. Hluk se na rozdíl od vibrací šíří vzduchem; jeho intenzita se měří v decibelech. Lékařské pojetí se zaměřuje na účinky hluku na sluchový orgán, kterým je hluk vnímán, a na jeho další negativní účinky na organismus. Ve smyslu právním definuje hluk i vibrace zákon o ochraně veřejného zdraví v 30 odst. 2.: Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. 5 Důvodem pro zakotvení nejvyšších přípustných hygienických limitů je skutečnost, že v moderní společnosti není možné se hluku zcela vyhnout, přitom je však třeba zajistit ochranu lidského zdraví. Zákon zdůrazňuje možnost a nikoliv nutnost škodlivého účinku zvuku na zdraví, ke škodlivému účinku tedy nemusí dojít. 2 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 441. 3 Srov. Official Journal C 139, 13. 6. 1977. Dostupný z WWW: http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:41977x0613:en:html 4 Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008, s. 11. 5 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, 30, odst. 2. 7

2.1.2. Vibrace Vibrace jsou mechanickým kmitáním (pro vibrace vnímané lidským organismem se užívá také termín chvění). Lze je vymezit jako pohyb pružného tělesa nebo prostředí, jehož jednotlivé body mechanicky kmitají. 6 Jde o kmitavý pohyb, při němž se hmotný bod (či těleso) hýbe kolem své rovnovážné polohy a vzdaluje se od ní pouze do určitého intervalu vzdálenosti. Jednotkou pro měření frekvence vibrací je hertz (Hz). Oproti hluku, který se šíří vzduchem, dochází k přenosu vibrací na člověka z pevných konstrukcí a předmětů. Vlivy vibrací na organismus závisí na jejich fyzikálních vlastnostech (intenzita, frekvence), způsobu přenosu kmitání, dominantním směru vibrací, poloze těla, tělesné stavbě, na době expozice atd. Podle časového průběhu lze vibrace rozdělit na deterministické, jejichž okamžitou hodnotu v určitém čase lze zjistit na základě jejich dosavadního průběhu, a na vibrace náhodné, jejichž průběh se nepředvídatelně mění. V závislosti na způsobu přenosu se rozlišují: a) celkové vibrace přenášené na sedící nebo stojící osobu z vibrujícího sedadla či plošiny způsobující intenzivní vibrace celého organismu; vibrace se hodnotí v pásmu 1 1000 Hz (popř. je uváděn i kmitočtový rozsah od 0,5 Hz do 80 Hz), b) celkové vibrace v budovách mající frekvenci 1 80 Hz, c) celkové vertikální vibrace s frekvencí nižší než 1 Hz (popř. je uváděn i kmitočet nižší než 0,5 Hz), které vyvolávají kinetózy neboli tzv. nemoc z pohybu, d) místní vibrace přenášené na ruce, typické pro práci s vibrujícími nástroji; mají frekvence 8 1000 Hz, e) místní vibrace přenášené zvláštním způsobem, zejména způsobující intenzivní kmitání horní části páteře i hlavy; jejich zdrojem jsou např. křovinořezy nebo postřikovače; tyto vibrace mají frekvenci 1 1000 Hz. 7 6 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H. Beck, 2007, s. 451. 7 Srov. https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_3188.html. 8

Lidé nemají speciální smyslový orgán, kterým by byli schopni vibrace zachytit. Vnímání vibrací se proto uskutečňuje různými smysly: Kmitání s nízkou frekvencí, pod 1 Hz, pozorujeme především zrakem. Frekvence do 10 Hz při vyšších hodnotách výchylek lze vnímáme prostřednictvím ústrojí rovnováhy ve vnitřním uchu. Hmatovými zakončeními v kůži registrujeme nestacionární změny prakticky v celém frekvenčním rozsahu. Jsou-li frekvence vyšší než 16 Hz, vnímáme mechanické kmitání i sluchem. 8 Vibrace se nevyskytují tak často jako hluk. V komunálním prostředí se s nimi zpravidla setkáváme pouze ve spojení s hlukem. Právně se za vibrace považují vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. 9 2.2. Potřeba ochrany před hlukem a vibracemi Hluk a vibrace přesahující adaptační možnosti organismu představují závažné riziko, přestože jejich působení na organismus nemusí být vždy bezprostředně vnímatelné; nelze tedy podceňovat jejich vliv. Především v dlouhodobém horizontu a při vyšších expozicích jsou účinky hluku a vibrací zásadní. Mohou vést k poruchám fyziologickým nebo organismus ovlivňovat po stránce psychologické. Účinky hluku na člověka můžeme rozdělit na specifické a systémové. Účinky specifické se týkají změn a poruch sluchového analyzátoru; dochází k dočasným či trvalým změnám prahu slyšení (ke sluchové adaptaci, sluchové únavě, ztrátě sluchu nebo k akustickému traumatu), k nesrozumitelnosti či poruchám při přenosu akustické informace, např. při hovoru, při slyšení výstražných signálů, a k poruchám rovnováhy. Při systémových účincích nastávají změny v jiných částech centrální nervové soustavy než ve sluchovém aparátu, působící na řadu funkcí a reakcí organismu. V důsledku změn poměrů v krevním řečišti se zvyšuje krevní tlak a hrozí vyšší riziko infarktu. Mění se hladina hormonů, např. adrenalinu a noradrenalinu (tzv. stresových hormonů), roste svalové napětí. Je ovlivněna regulace procesu podráždění a útlumu centrální nervové soustavy, projevující se v poruchách spánku a v pohotovosti obranných a jiných reflexů. Snižuje se imunita, což může vést k rozvoji či prohloubení dalších nemocí. Zhoršuje se 8 Viz Žiaran, S. Ochrana človeka pred kmitaním a hlukom. Bratislava : Slovenská technická univerzita v Bratislave, 2008, s. 139. 9 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, 30 odst. 2. 9

proces učení a zapamatování, jakož i pohybová koordinace. Systémové účinky se projevují též komplexním ovlivněním organismu: při nepřiměřeném zatížení organismu podněty dochází k poklesu výkonnosti a odolnosti vůči únavě, k poruchám emocionální rovnováhy, např. k pocitům rozmrzelosti, obtěžování a snížení odolnosti vůči psychické zátěži, a k poruchám v sociální interakci. 10 Z hlediska pocitu obtěžování hlukem, který je považován za nejobecnější reakci na hlukovou zátěž, existuje v populaci různý stupeň tolerance jednotlivců k rušivému účinky hluku. Uvádí se, že u 60 80 % obyvatel je míra obtěžování veskrze závislá na velikosti hlukové zátěže, oproti tomu 10 20 % osob je velmi tolerantních a stejný výskyt je i osob vysoce senzitivních. 11 Organismus funguje jako propojený systém, proto tedy trvá-li např. narušení spánku po delší dobu, může způsobit pokles výkonnosti při práci, problémy se soustředěním, zvýšení agresivity, narušení psychické pohody, snížení imunity, ale může vést i kupř. ke kardiovaskulárním onemocněním apod. Obvykle se uvádí, že hluk o intenzitě nad 30 db působí na nervový systém, hluk nad 50 db ruší dobrou duševní pohodu a ztěžuje vykonávání činností, při nichž je zapotřebí koncentrace a přesnosti, hluk nad 55 db při dlouhodobém působení představuje vážné obtěžování a může iniciovat řadu onemocnění. Při dlouhodobé expozici hluku o intenzitě vyšší než 85 db nastává poškození sluchového aparátu, hluk nad 120 db již poškozuje buněčné struktury a tkáně. 12 Za dlouhodobě nesnesitelnou považuje WHO hodnotu 65 db. Příklady intenzity hluku jsou uvedeny v příloze č. 1, z které např. vyplývá, že hodnot kolem 65 db dosahuje již běžný poslech televize či pobyt na rušné ulici, hluk o hodnotě 90 db způsobuje jedoucí vlak, 100 db sbíječka či maximální hluk motoru, 110 db živá rocková hudba, 120 db startující proudové letadlo. 13 Odhaduje se, že v Evropě je vystaveno 113 miliónů lidí takovým hladinám hluku, které mohou způsobit vážné zdravotní následky, a 10 miliónů lidí je vystaveno hladinám hluku, které mohou vést ke ztrátě sluchu. 14 Dopady hluku jsou spatřovány nejen ve sféře zdravotní, ale i ekonomické. V místech, kde dochází k obtěžování hlukem, klesá cena nemovitostí, lidé se stěhují, je- 10 Havránek, J. a kol. Hluk a zdraví. Praha : Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1990, s. 17. 11 Liberko, M. Hluk v prostředí : Problematika a řešení. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2004, s. 7. 12 Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008, s. 15. 13 Viz příloha č. 1. 14 Viz http://ec.europa.eu/research/quality-of-life/ka4/ka4_noise_en.html. 10

li to možné, na klidnější místa. Mimo to rostou výdaje na odhlučňování a výdaje za léky. Nebezpečnost vibrací vyplývá z okolnosti, že na člověka lze nahlížet jako na mechanickou soustavu vykazující řadu rezonančních oblastí (celkové vertikální vibrace 4 8 Hz, horizontální vibrace 1 2 Hz) 15, přičemž působení vibrací na rezonačních frekvencích vyvolává uvnitř organismu velké dynamické síly. 16 Nejhůře jsou člověkem snášeny ty frekvence vibrací, které jsou shodné s frekvencí některého jeho orgánu. Dochází ke vzniku rezonance, při níž je účinek vibrace největší. Dlouhodobé vystavení účinkům vibrací může způsobit trvalé poškození zdraví, ovšem i krátkodobé působení intenzivních vibrací může vyvolat fyziologickou nebo psychologickou nepohodu organizmu. Vibrace mají systémové účinky na celý organismus, které se obecně projevují celkovou únavou, snížením pozornosti a zhoršením vnímání. Vibrace také způsobují rezonanci celého těla, jeho částí a tkání, vyvolávají kinetózy projevující se nevolností a zvracením, zvyšují napětí svalů udržujících tělo ve stabilní poloze, působí ztrátu rovnováhy a zrakové ostrosti, zvyšují riziko potratu; může rovněž docházet k nepříznivému ovlivnění či dokonce poškození páteře. Místní vibrace přenášené na ruce vedou k onemocnění cév, poškození nervů horních končetin, svalů, kloubů a kostí. Vibrace mají nežádoucí účinky i na konstrukce budov a snižují spolehlivost a životnost různých strojů, materiálů apod. 2.3. Možnosti právní úpravy: právo veřejné a soukromé Kontinentální právní úprava umožňuje užít k ochraně práv nástroje veřejnoprávní či soukromoprávní, které se od sebe odlišují povahou a mírou účasti subjektů právního vztahu na vzniku a vytváření jeho obsahu. Veřejnoprávní nástroje se vyznačují nerovným postavením subjektů. Pro veřejnoprávní nástroje je charakteristická účast orgánu veřejné moci, kterému je svěřena pravomoc autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech FO či PO. Orgán veřejné moci stanoví subjektům nezávisle na jejich vůli práva a povinnosti zákonem či v individuálních právních aktech, kterými jsou především rozsudky a správní rozhodnutí. 15 Viz https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_3188.html. 16 Tamtéž. 11

Soukromoprávní nástroje jsou zakotveny v právu soukromém. Vyznačují se rovným postavením subjektů. Je na vůli subjektů, jaké úkony učiní v rámci dispoziční volnosti umožněné právními normami. 12

3. Ochrana před hlukem a vibracemi v komunitárním právu Evropská unie je mezinárodní organizací, která sdružuje evropské členské státy; jedná se o unii politickou a ekonomickou. Mezi její cíle náleží vytvoření společného trhu, zlepšování životní úrovně a kvality životního prostředí. Nemá právní subjektivitu, ale mají ji tři evropská společenství (ESUO, EUROATOM a EHS), na nichž je založena (dnes již pouze na ES a EURATOM, jelikož ESUO zaniklo) a které tvoří její I. pilíř, na nějž členské státy přenesly část svých kompetencí. Evropská společenství získala od členských států pravomoc vytvářet právní normy platné nejen pro tyto státy, ale i pro vnitrostátní subjekty (FO i PO) Česká republika se stala členským státem Evropské unie dne 1. 5. 2004. 3.1. Orgány Společenství a komunitární právo Při vzniku EU byly pravomoci orgánů Evropských společenství zčásti rozšířeny i na II. a III. pilíř EU. EU disponuje sice jednotným institucionálním rámcem, nikoli však vlastními institucemi. Tyto instituce (orgány) jsou orgány Společenství. 17 Orgány Evropských společenství jsou společné oběma Společenstvím (EUROATOM i ES), které jsou základem EU a jejím I. pilířem. ES a EU mají tedy společné orgány, které vytváří jednotný institucionální rámec EU. Mezi hlavní orgány ES náleží Evropská rada, Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament a Evropský soudní dvůr. Evropská rada určuje obecnou politickou orientaci EU. Evropská komise je výkonným orgánem, který sleduje zájmy EU a zastupuje Společenství navenek; má výlučné právo navrhovat právní předpisy I. pilíře, vydává prováděcí právní předpisy v oblastech, ve kterých ji k tomu zmocní Rada, přísluší jí dozor nad dodržováním primárního i sekundárního práva Společenství a může v této souvislosti podat žalobu ESD proti členskému státu pro neplnění povinností a závazků stanovených komunitárním právem. Rada EU je hlavním zákonodárným orgánem, který přijímá právní akty (často spolu s Evropským parlamentem) a zastupuje zájmy členských států. Evropský parlament se podílí na legislativní činnosti, a to různou měrou v závislosti na tom, zda jde o formu spolurozhodování (v tom případě nelze právní akt schválit proti jeho vůli), spolupráce (nevyhoví-li stanovisku, musí Rada 17 Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 64. 13

rozhodnout jednomyslně), konzultace (vydává stanovisko, které není pro Radu závazné) či souhlasu. Náleží mu také kontrolní pravomoci vůči Radě a Komisi. Reprezentuje zájmy občanů EU. Evropský soudní dvůr je nezávislým orgánem, který zaručuje dodržování evropského práva (především práva komunitárního) při jeho interpretaci a aplikaci, a to jak jednotlivými státy, tak i orgány Společenství. Chrání též práva jednotlivců. Rozsudky ESD jsou důležitým pramenem práva. Svou rozhodovací činností dotváří právní řád Společenství. Řeší spory týkající se zákonnosti právních předpisů Společenství a rozhoduje konflikty mezi vnitrostátním právem a právem ES. Jednotnému výkladu práva napomáhá též zodpovídání předběžných otázek adresovaných mu národními soudy. Právo Evropské unie je tvořeno právem komunitárním, které má nadstátní povahu, a právem unijním (právo II. a III. pilíře). Komunitární právo je právem evropských společenství (tedy I. pilíře) a dělí se na právo primární (jde především o zakládací smlouvy a smlouvy o přistoupení) a právo sekundární, vytvářené orgány Společenství, které rozvíjí ustanovovení práva primárního. Nejvýše v hierarchii pramenů práva stojí zakládací smlouvy, smlouvy o přistoupení a obecné právní zásady. Sekundární právo musí být vždy v souladu s právem primárním. Komunitární právo má přednost před vnitrostátním právem členských států, jeho závazné normy tvoří součást právních řádů členských států. Primární právo je pro členské státy bezprostředně závazné, kdežto závaznost sekundárního práva závisí na druhu normy. Jsou-li prameny sekundárního práva bezprostředně použitelné a mají tedy přímé právní účinky, uplatňuje se zásada o aplikační přednosti před vnitrostátním právem. Sekundární právo tvoří nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Nařízení je obecně závazné a bezprostředně použitelné v členském státě. Může zavazovat nejen členské státy, ale i vnitrostátní subjekty. Směrnice zavazuje členský stát, kterému je určena, co do výsledku, jehož má být dosaženo. Vyžaduje se její transpozice do národního práva, a to ve lhůtě v ní uvedené. Není-li implementována včas a řádně, pak se stát vystavuje možnému postihu za porušení komunitárního práva. Směrnice může za těchto okolností nabýt vertikálního přímého účinku, jsou-li její ustanovení dostatečně přesná, určitá a aplikovatelná bez dalších podmínek, a jednotlivec se tak může přímo dovolat svých práv z ní plynoucích. Rozhodnutí je závazné a 14

bezprostředně použitelné pro toho, komu je určeno. Adresátem může být členský stát nebo vnitrostátní subjekt. Vydává je Rada, Rada společně s Evropským parlamentem anebo Komise. Stejně jako nařízení je závazné přímo, ale má individuální dopad. Doporučení a stanoviska nejsou právně závazná. V doporučení orgány Společenství vymezí, jakým vhodným způsobem by měl členský stát či jiný subjekt v dané situaci jednat, avšak jedná se pouze o nezávazný návod, jehož nesplnění nelze sankcionovat. V rámci stanoviska vyjadřuje orgán Společenství svůj postoj k určité právně relevantní situaci. Doporučení a stanoviska umožňují subjektům předvídat, jakým způsobem budou orgány Společenství interpretovat komunitární právo. Pro vnitrostátní účinky komunitárního práva v členských státech EU jsou zásadní následující principy: princip bezprostřední aplikovatelnosti komunitárního práva a princip aplikační přednosti komunitárního práva, které se týkají přímo aplikovatelných komunitárních pravidel, a dále princip eurokonformního výkladu, který je zásadní pro vnitrostátní účinky bezprostředně neaplikovatelných komunitárních pravidel. Princip bezprostřední aplikovatelnosti znamená, že pravidla splňující podmínky pro bezprostřední aplikovatelnost se v členských státech použijí přímo, aniž je zapotřebí vnitrostátního aktu k jejich transformaci. Princip aplikační přednosti říká, že bezprostředně aplikovatelná pravidla komunitárního práva se použijí v členských státech přednostně před pravidly vnitrostátního práva, a to i před pravidly ústavními, která jsou s nimi v rozporu. Princip eurokonformního výkladu vnitrostátního práva ukládá orgánům aplikujícím právo v členských státech povinnost vykládat a aplikovat vnitrostátní právo v nejvyšší možné míře v souladu s bezprostředně neaplikovatelnými komunitárními pravidly. 18 Ochrana životního prostředí náleží do společné působnosti Společenství a členských států. Členské státy mohou tedy určitou záležitost upravit, není-li již obsažena v právních předpisech Společenství. 3.2. Právní úprava ochrany před hlukem a vibracemi v Evropské unii Ekologická politika Společenství reaguje na celosvětový vývoj vztahu společnosti k problémům životního prostředí. Úhel pohledu na otázky životního prostředí se postupem času proměňoval v závislosti na tom, jaké zájmy byly 18 Král, R. Znovu k zakotvení vnitrostátních účinků komunitárního práva v Ústavě ČR. Právní rozhledy, 2004, č.3. Dostupné z WWW: http://www.beck-online.cz/legalis/searchdocument.seam?type=html&documentid=nrptembqgrpxa4s7gnpxg5dsl4ytcma&rowindex=2&conversati onid=2610#selected-node 15

preferovány. V současnosti je ekologická politika uskutečňována zejména prostřednictvím právních předpisů a její požadavky se promítají i do ostatních politik Společenství. Cílem je dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví a životního prostředí. Tyto tendence lze pozorovat i v oblasti regulace ochrany před hlukem a vibracemi, kde zpočátku bylo prioritou Společenství především zajistit volný pohyb zboží a ochranu společného trhu. Společenství se proto zaměřilo nejprve na problematiku emisí hluku určitých zdrojů, konkrétně dopravních prostředků a technických zařízení; tato oblast tvoří i hlavní část právní úpravy na úrovni Společenství. 3.2.1. Koncepční nástroje Jde o nástroje politické povahy vytvářející podklad pro budoucí právní úpravu. V oblasti ochrany před hlukem a vibracemi jsou stěžejní akční programy Společenství pro životní prostředí a Zelená kniha o budoucí politice zdolávání hluku. V akčních programech, které jsou vydávány již od roku 1973, jsou obsaženy cíle, jichž má být dosaženo, a zásady, jimiž se má politika ochrany životního prostředí řídit. Jedná se tedy o významný koncepční nástroj, který vytváří podklad pro budoucí právní úpravu. V Prvním akčním programu se uvádí, že bude třeba stanovit kritéria pro měření hladiny hluku a obtěžování. Pojmově jsou pod hluk zahrnuty také vibrace a podzvukové a nadzvukové vlny. 19 Do Druhého a Čtvrtého akčního programu byl začleněn požadavek ochrany proti hluku a vibracím. Druhý akční program obsahuje obecné vymezení pojmu hluk a v zájmu společného trhu požaduje regulovat hlukové emise na úrovni Společenství. Za tímto účelem předložila Komise návrhy nových směrnic týkajících se motorových vozidel, motocyklů, letadel, elektrických generátorů, pneumatických vrtaček apod. Byla zdůrazněna potřeba vypracovat protihlukový program Společenství, který by tvořil obecný rámec a byl by podrobněji rozpracován na národní úrovni, přičemž by jednotlivá opatření měla zohlednit i různé typy aktivit, které je třeba před hlukem chránit, např. vzdělávání, zdravotní péči, odpočinek, nebo které jsou naopak zdrojem hluku, a musí proto být regulovány, např. dopravu, průmysl, zemědělství. Opatření by se neměla vztahovat pouze na zdroje emisí, ale měla by zohlednit i podmínky ovlivňující šíření, popř. omezení hluku; např. u dopravy lze hluk 19 Official Journal C 112, 20. 12. 1973. Dostupné z WWW: http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:41973x1220:en:html 16

omezit nejen snížením hladiny hluku produkované motorem a strojem samotným, ale také výběrem vhodných povrchů vozovky a racionálním umístěním silnic v rámci územního plánování. Komise má za úkol provádět výzkum účinků hluku na člověka a zřídit Výbor národních expertů, který jí má pomoci porovnávat národní programy snižování hluku. 20 Pátý akční program deklaroval, že ke konkrétním problémům na globální úrovni v oblasti hluku ve venkovním prostředí náleží hluk z leteckého a železničního provozu, hluk ze silniční dopravy, hluk v území a využívání hlukových map. 21 Stanovil za cíl, že by žádná osoba neměla být vystavena takové úrovni hluku, která ohrožuje zdraví a kvalitu života. V současnosti platí Šestý akční program, vydaný pro období od roku 2002 do roku 2010. Tento akční program konstatuje nutnost zaměřit se na možné rizikové faktory, mezi něž zařazuje např. i hluk, a to z důvodu vysoce pravděpodobné příčinné souvislosti mezi zhoršováním životního prostředí a určitými lidskými onemocněními. V oblasti hluku požaduje, aby byl podstatně omezen počet osob dlouhodobě vystavených průměrným hladinám hluku (zejména z dopravy), které mají škodlivý vliv na zdraví. Dosáhnout tohoto cíle chce prostřednictvím následujících činností: doplněním a dalším zlepšením opatření, včetně vhodných postupů schvalování typů, týkajících se emisí hluku pocházejících ze služeb a výrobků, zejména z motorových vozidel, včetně opatření ke snížení hluku pocházejícího z interakce mezi pneumatikami a povrchem vozovky, které neohrozí bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, ze železničních vozidel a ze stacionárních strojů; rozvojem a uplatňováním nástrojů zaměřených na vhodné snížení hluku z dopravy, například pomocí snížení nároků kladených na dopravu, přechodů k méně hlučným způsobům dopravy; podporou technických opatření a udržitelného plánování dopravy. 22 Pro oblast právní úpravy ochrany před hlukem byl rok 1996, kdy Komise vydala Zelenou knihu o budoucí politice zdolávání hluku (The Green Paper on Future Noise Policy). 23 Účelem tohoto dokumentu bylo zahájit diskusi na evropské úrovni o dalším 20 Official Journal C 139, 13. 6. 1977. Dostupné z WWW: http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:41977x0613:en:html 21 Srov. Liberko, M. Hluk v prostředí : Problematika a řešení. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2004, s.9. 22 Official Journal L 242, 10. 9.2002. Dostupné z WWW: http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:32002d1600:cs:html. 23 The Green Paper on Future Noise Policy, COM(96) 540. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/environment/noise/pdf/com_96_540.pdf. 17

postupu v hlukové problematice. Uvádí se zde, že podle odhadů je okolo 20 % obyvatel Unie (téměř 80 miliónů lidí) vystaveno takovým hladinám hluku, které vědci a zdravotní odborníci považují za nesnesitelné, při kterých je většina osob obtěžována, dochází k narušení spánku a lze se obávat nepříznivých účinků na zdraví. Dalších 170 miliónů občanů žije v tzv. šedých zónách, kde jsou hladiny hluku takové, že způsobují vážné obtěžování během celého dne. 24 Za dlouhodobě nesnesitelnou je považována hodnota nad 65 db. Vážné obtěžování představují hodnoty mezi 55 a 65 db. Poukazuje se zde též na to, že nedošlo k významnému zlepšení hodnot hluku ve venkovním prostředí; zejména počet osob vystavených hodnotám hluku ze silniční dopravy nad 65 db zůstává vysoký, stejně jako zůstává vysoký počet osob vystavených hodnotám od 55 do 65 db. Příčinou toho je rostoucí objem dopravy a výrazné prodloužení doby expozice hluku i do nočních hodin. 25 Zelená kniha hodnotí dosavadní vývoj v oblasti ochrany proti hluku a rozvíjí cíle stanovené Pátým akčním programem. Poukazuje na rostoucí počet stížností na hluk ve venkovním prostředí, přičemž řešení této problematiky mělo dosud ve Společenství nižší prioritu nežli problémy jako je např. znečištění ovzduší a vod, přestože je hluk všeobecně považován za jednu z hlavních příčin poklesu kvality života. Mezi možné důvody opomíjení této problematiky řadí Zelená kniha i nedostatečné povědomí o účincích hluku a okolnost, že hluk je považován za lokální problém a jeho vnímání je v různých členských státech Společenství odlišné. Proti tomu však namítá, že zdroje hluku nemají jen místní povahu a že je třeba chránit zdraví a kvalitu života. Je tedy zapotřebí úzké spolupráce mezi Společenstvím a členskými státy. Společenství by mělo přispět ke zkvalitnění informovanosti a k vyšší srovnatelnosti údajů o expozici hluku. Komise proto uvádí, že zvažuje vypracovat návrh směrnice, která bude obsahovat metody pro hodnocení hlukové zátěže, její monitorování a poskytování informací veřejnosti, a návrh rámcové směrnice, která by upravila zařízení používaná ve venkovním prostoru a zahrnovala v sobě i dosavadní směrnice týkající se této problematiky. Tato právní úprava byla Společenstvím přijata. 24 Srov. tamtéž, s. 1a. 25 Srov. tamtéž, s. 4. 18

3.2.2. Právní nástroje Mezi právní nástroje uplatňované v komunitárním právu náleží jednak nařízení, směrnice a rozhodnutí, které mají právně závaznou povahu, jednak doporučení a stanoviska orgánů ES, která jsou právně nezávazná. Hlavním právním nástrojem uplatňujícím se v oblasti ochrany před hlukem jsou směrnice. Žádné nařízení pro tuto oblast úpravy nebylo dosud vydáno. Většina směrnic se zabývá problematikou hlukových emisí a zaměřuje se přitom na určité zdroje hluku. Směrnice v této oblasti je možné rozdělit podle toho, jaký zdroj ohrožení je předmětem jejich regulace. Byly stanoveny emisní limity zejména pro dopravní prostředky a pro zařízení používaná ve venkovním prostoru. Mezi směrnice týkající se emisí hluku z dopravních prostředků náleží např. směrnice 70/157/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému motorových vozidel, která stanoví limitní hodnoty emisí silničních vozidel, směrnice 80/51/EHS o omezování hlukových emisí z podzvukových letadel, směrnice 89/629/EHS o omezování hlukových emisí z civilních podzvukových tryskových letadel nebo směrnice 2001/16/ES o interoperabilitě transevropského konvenčního železničního systému. Právní úprava hlukových emisí zařízení používaných ve venkovním prostoru byla nejprve obsažena pouze v několika směrnicích týkajících se určitých stavebních strojů a zařízení a sekaček na trávu, např. ve směrnici 84/534/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického výkonu věžových jeřábů, ve směrnici 84/535/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického výkonu svařovacích generátorů. Později byla přijata směrnice 2000/14/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se emisí hluku zařízení, která jsou určena k použití ve venkovním prostoru, do okolního prostředí. Její přijetí vedlo ke zjednodušení dosavadní úpravy, protože nahradila dosud platné směrnice v této oblasti a vytvořila jednotný rámec pro snížení hlukových emisí zařízení určených k použití ve venkovním prostoru. Cílem této směrnice je zabezpečit fungování vnitřního trhu Společenství tím, že na jejím základě dojde k harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se nejvyšších přípustných hodnot emisí hluku, poskytování údajů o nich, postupů posuzování shody a požadavků na označování zařízení, a zároveň takto zajistit také ochranu zdraví a 19

spokojenost obyvatel. Členské státy dohlíží na to, aby zařízení uváděná na jejich území na trh nebo do provozu vyhovovala požadavkům směrnice. Zároveň členský stát nesmí bránit uvedení zařízení, které splňuje podmínky směrnice, na trh nebo do provozu, a to vzhledem k nutnosti zajistit jednu ze základních svobod Společenství, jíž je volný pohyb zboží. Neodpovídá-li zařízení požadavkům směrnice, přijme členský stát opatření k nápravě. Jestliže na základě uložených opatření nápravy nebylo dosaženo nebo jsou-li překračovány nejvyšší přípustné hodnoty emisí, stát omezí či zakáže uvádění zařízení na trh nebo do provozu, popř. nařídí jeho stažení z trhu. V tomto případě má členský stát povinnost neprodleně vyrozumět o uložených opatřeních Komisi a ostatní členské státy; Komise následně přezkoumá oprávněnost uložených opatření. Další významnou směrnicí v oblasti hlukových emisí konkrétně takových, které pochází z domácích spotřebičů je směrnice 2005/32/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů. Z hlediska ochrany před vibracemi je důležitá úprava obsažená ve směrnici 98/37/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení. Za účelem ochrany zdraví a zajištění bezpečnosti stanoví požadavek, aby strojní zařízení bylo navrženo a vyrobeno takovým způsobem, který sníží na nejnižší možnou hladinu rizika způsobená vibracemi tohoto zařízení. Při vymezení nejnižší možné hladiny se zohledňuje technický rozvoj a dostupnost prostředků ke snižování vibrací. 26 Stejný požadavek směrnice ukládá i pro oblast omezení emisí hluku. Směrnice vychází z poznatku, že je účinnější omezit vibrace již u jejich potencionálního zdroje, nežli později činit ochranná opatření v okolním prostředí. Její ustanovení se nevztahují na dopravní prostředky určené výhradně k dopravě osob či zboží. Mezní hodnoty vibrací směrnice nestanoví, ale klade důraz na informovanost veřejnosti. Je zde také stanovena povinnost uvádět informace o vibracích v konstrukční a výrobní dokumentaci u ručního nebo ručně vedeného strojního zařízení. 27 Tato dokumentace musí být v souladu s návodem k používání. Návod k používání musí obsahovat údaj o tom, zda byla, či nebyla překročena vážená efektivní hodnota zrychlení vibrací přenášených na ruce 2,5 m/s², zjištěná podle zkušebního předpisu. 26 Srov. směrnice 98/37/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení, příloha I, bod 1. 5. 9. 27 Srov. tamtéž, příloha I, bod 1. 7. 4 písm. d). 20

Imisní problematika byla upravena až mnohem později. Týká se oblasti příjmu hluku, tedy stanovení limitů pro určitá prostředí. Na rozdíl od emise hluku, kdy se sledují přímo vlastnosti konkrétního zdroje hluku, se u imise zaměřuje pozornost na hluk, kterému jsou lidé vystaveni komplexně v určitém prostředí, jelikož hluk je zde emitován různými zdroji a roli zde mají i další faktory jako je třeba umístění zdroje v prostoru.vzhledem k nárůstu stížností na hluk ve venkovním prostředí a k chybějící právní úpravě vyzval Evropský parlament Evropskou komisi ve svém usnesení k Zelené knize z 10. 6. 1997, aby vyhotovila návrh rámcové směrnice, v níž by byla obsažena opatření, která by vedla ke snižování hlukových imisí. 28 Evropský parlament a Rada roku 2002 nakonec tuto směrnici přijala. Jedná se o směrnici 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. Tato směrnice doplňuje ochranu poskytovanou směrnicí o hlukových emisích a je základem pro další opatření, zejména v oblasti emisí hluku z velkých zdrojů. Cílem, kterého chce směrnice dosáhnout, je definovat společný přístup k vyvarování se, prevenci nebo omezení škodlivých či obtěžujících účinků hluku ve venkovním prostředí. 29 Zaměřuje se na získání porovnatelných údajů o hlukové expozici v jednotlivých členských státech. Na základě těchto výsledků mají být následně vypracovány další strategie k ochraně před hlukem na komunitární úrovni. Směrnice závazným způsobem a pro všechny členské státy jednotně vymezuje rámec, který má umožnit zhodnocení a ovlivnění hladiny hlukového zatížení obyvatel. Požaduje, aby v členských státech byly zavedeny jednotné postupy, které povedou k omezení hluku ve venkovním prostředí, jakož i k prevenci před ním. Za tímto účelem stanoví harmonizované indikátory, metody hodnocení a kritéria pro jednotné hlukové mapování. Směrnice neupravuje konkrétní limity hlukových imisí, které členské státy nesmějí překračovat, ale vymezuje koncepční a informační nástroje, na jejichž základě mají členské státy tyto limity stanovit samy. Do budoucna se zvažuje i možnost zavést jednotné hlukové imisní limity na úrovni Společenství, které mohou podle stávající úpravy členské státy stanovit odlišně; tím by byla zaručena určitá minimální úroveň ochrany ve všech členských státech. Mezi koncepční nástroje, které podle směrnice mají být použity, náleží hlukové mapování a přijetí akčních plánů. 28 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 446. 29 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí, čl. 1 odst. 1. 21

Hlukové mapování má napomoci ke zjištění, jaká je míra hlukové expozice ve venkovním prostředí. Na základě výsledků hlukového mapování mají být vypracovány akční plány, které povedou ke zlepšení celkové situace. Hlukové mapování směrnice vymezuje jako prezentaci údajů o stávající nebo předpokládané hlukové situaci s použitím hlukového indikátoru, která ukazuje překročení jakékoli příslušné platné mezní hodnoty, počet postižených osob v uvažované oblasti nebo počet obydlí vystavených definovaným hodnotám hlukového indikátoru v uvažované oblasti. 30 Členské státy mají povinnost vyhotovit strategické hlukové mapy pro vymezené oblasti, a to ve dvou etapách stanovených směrnicí; poté mají být strategické hlukové mapy zpracovávány vždy po pěti letech. V první etapě mají být vyhotoveny do 30. června 2007; mají zdokumentovat hlukovou situaci na území členského státu v předchozím kalendářním roce. První etapa se týká a) veškerých aglomerací s více než 250 tisíci obyvateli, b) hlavních silnic, po nichž projede více než 6 miliónů vozidel za rok, c) hlavních železničních tratí, po kterých projede více než 60 tisíc vlaků za rok a d) hlavních letišť. 31 Druhá etapa strategického hlukového mapování má být provedena nejpozději do 30. června 2012 a týká se a) všech aglomerací, b) všech hlavních silic a c) hlavních železničních tratí. Za strategickou hlukovou mapu je považována mapa určená pro globální posuzování zatížení hlukem z různých zdrojů v dané oblasti nebo pro souhrnné predikce pro takovou oblast. 32 Je sledováno celkové zatížení určitého území hlukem, a to nezávisle na povaze zdroje hluku, což umožní rozpoznat, jaké jsou skutečné hodnoty hluku dosahované v dané oblasti. Strategická hluková mapa obsahuje informace o tom, jaká je hluková situace (minulá, současná či budoucí), mapuje, v jaké oblasti dochází k překročení mezní hodnoty, nebo obsahuje odhadovaný počet exponovaných osob v určité oblasti, odhadovaný počet obydlí, škol a nemocnic zasažených určitými hodnotami hlukového indikátoru. Společnými hlukovými ukazateli, s jejichž pomocí se vyhotoví strategické hlukové mapy, jsou Lden (hlukový indikátor den-večer-noc) pro 30 Tamtéž, čl. 3 písm. q). 31 Srov. tamtéž, čl. 3 (písm. k), n), o), p)): Aglomerace je určitá část území členského státu, která je jím vymezena a která se považuje vzhledem k hustotě osídlení za městské území, žije-li zde více než 100 tisíc obyvatel. Hlavní silnicí je regionální, vnitrostátní nebo mezinárodní silnice určená členským státem, projede-li po ní více než 3 milióny vozidel za rok. Hlavní železniční tratí je železniční trať určená členským státem, projede-li po ní více než 30 tisíc vlaků ročně. Hlavním letištěm je civilní letiště určené členským státem, kde dochází k více než 50 tisícům vzletů nebo přistání za rok, s výjimkou pouze cvičných účelů, pro které se používají lehká letadla. 32 Tamtéž, čl. 3 písm. r). 22

posouzení míry obtěžování hlukem a Lnight pro posouzení míry rušení spánku. Mezní hodnoty hlukových ukazatelů stanoví jednotlivé členské státy. Výsledky hlukového mapování se vyhodnotí na základě společných metod. Vzhledem k tomu, že ochrana před hlukem a vibracemi spadá do sdílené kompetence Společenství a členských států, je v zájmu ochrany zdraví a životního prostředí účinnější přijmout opatření k ochraně před expozicí hluku a vibracím na úrovni Společenství; tato opatření budou dále rozvinuta opatřeními přijatými členskými státy, což je v souladu se zásadou subsidiarity. Opatření přijatá Společenstvím představují určitý jednotící prvek; obecný rámec Společenství vymezí tím, že stanoví harmonizované metody a postupy snižování hluku a vibrací, přičemž konkrétní aplikaci ponechá na členských státech, které jsou lépe seznámeny s místními poměry. Takto lze dosáhnout porovnatelných výsledků představujících základ pro provádění dalších opatření. Konkrétní hodnoty mezních hodnot stanoví jednotlivé členské státy. Akční plány představují soubor opatření, která přijímají příslušné orgány členského státu v případech, kdy je to nutné, popř. vhodné v zájmu zachování příznivého akustického prostředí. Jejich vyhotovení je nutné především tehdy, jsou-li překračovány mezní hodnoty a hrozí tedy škodlivé účinky na lidské zdraví. Směrnicí jsou vymezeny minimální požadavky, které musí akční plány po obsahové stránce splňovat. Stručně řečeno, akční plány 1) popisují hlukovou situaci na určitém území, 2) přinášejí soubor opatření, která by měla vést k postupnému zlepšování této situace. K bodu 1) náleží zejména tyto prvky: souhrn výsledků hlukového mapování, všechny platné mezní hodnoty, záznamy konzultací s veřejností, finanční informace (jsou-li k dispozici). K bodu 2) patří především opatření, která příslušné orgány hodlají přijmout v příštích pěti letech, již přijatá či připravovaná opatření, jakož i dlouhodobá strategie; konkrétně se jedná o plánování dopravy, územní plánování, technická opatření u zdrojů hluku apod. Směrnice stanoví požadavek předchozí konzultace akčních plánů s veřejností, přičemž výsledky těchto konzultací mají vzít příslušné úřady v úvahu. Akční plány vznikají v návaznosti na vypracování strategických hlukových map také ve dvou etapách: do 18. 7. 2008 měly být vypracovány akční plány a) pro aglomerace s více než 250 tisíci obyvateli, b) pro okolí hlavních silnic, po kterých projede více než 6 miliónů vozidel za rok, hlavních železničních tratí, po kterých projede více než 60 tisíc vlaků za rok, a hlavních letišť; do 18. 7. 2013 mají být vyhotoveny akční plány 23

a) pro aglomerace s více než 100 tisíci obyvateli, b) pro okolí hlavních silnic, po kterých projede více než 3 milióny vozidel za rok, a železničních tratí, po kterých projede více než 30 tisíc vlaků za rok. Směrnice žádá, aby informace o hlukové expozici a účincích hluku byly zpřístupněny veřejnosti. Státu je přitom uložena povinnost zajistit zveřejnění strategických hlukových map a akčních plánů. Zveřejnění těchto dokumentů je klíčové pro to, aby se veřejnost mohla podílet na přípravě akčních plánů a aby tak mohla ovlivnit další vývoj ochrany před hlukem. Členským státům je uložen povinnost zajistit, aby návrhy akčních plánů byly konzultovány s veřejností, která tak dostane příležitost efektivně se účastnit přípravy a přezkoumání akčních plánů. Výsledky účasti veřejnosti mají být vzaty v úvahu; veřejnost je třeba informovat o přijatých rozhodnutích. Strategické hlukové mapy i akční plány mohou být podle potřeby revidovány, přičemž musí být revidovány nejdéle každých pět let od svého schválení. Komisi byla uložena povinnost pravidelně vyhodnocovat provádění této směrnice a shromažďovat a zveřejňovat údaje ze strategických hlukových map a akčních plánů předávaných jí členskými státy. Právní úprava vibrací se nachází zejména ve směrnici 2002/44/ES o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (vibracemi). Tato směrnice stanoví požadavky na činnosti, při nichž hrozí ohrožení zaměstnanců vibracemi. Rozlišuje mezi vibracemi přenášenými na soustavu ruce-paže a vibracemi přenášenými na celé tělo a stanoví pro ně nejvyšší přípustné limity v pracovním prostředí. 3.2.3. Soudní kontrola ESD ESD při své rozhodovací činnosti vydává rozhodnutí, která přestože nejsou považována za formálně závazná a jsou závazná pouze v konkrétní věci, působí jako významný nepsaný pramen práva z toho důvodu, že ESD se při těchto řízeních vyslovuje i k zásadním otázkám výkladu komunitárního práva. Pouze ESD byla totiž svěřena úloha autenticky interpretovat komunitární právo. 33 Rozhodnutí působí svou faktickou silou, jelikož se předpokládá, že ESD bude v obdobných otázkách rozhodovat 33 Srov. Kružíková, E., Adamová, E., Komárek, J. Právo životního prostředí Evropských společenství. Praktický průvodce. Praha : Linde, 2003, s. 25. 24

stejně. Rozsudky ESD lze tedy označit za součást komunitárního práva stejně jako právo primární a sekundární. V oblasti ochrany před hlukem a vibracemi rozhoduje ESD zejména o žalobě Komise v řízení o porušení Smlouvy ES (čl. 226 a 227 SES) a o předběžných otázkách (čl. 234 SES). V prvním případě má řízení charakter sporu, ve druhém případě jde o řízení nesporné, které předpokládá již probíhající soudní řízení před soudem členského státu. Řízení o porušení Smlouvy ES může iniciovat Komise, a to i na základě stížnosti soukromých osob, nebo členský stát, které však tuto žalobu z politických důvodů nepoužívají. Účelem tohoto řízení je donutit členský stát, aby dodržoval povinnosti plynoucí ze SES. Jde nejen o povinnosti, které stanoví přímo SES, ale i primární a sekundární právo. Řízení o porušení smlouvy je poměrně časté, jeho typickým příkladem je neprovedení směrnice. Řízení má dvě fáze, a to předsoudní a soudní.. Většinou členské státy závazky splní již v předsoudní fázi, která probíhá před Komisí, a k řízení před ESD již nedojde. V opačném případě může Komise nebo členský stát podat žalobu k ESD. Splní-li členský stát povinnost během řízení před ESD, může ESD řízení zastavit, popř. vydat rozhodnutí o porušení povinnosti s ohledem na to, aby bylo možná náhrada škody. 34 Nesplní-li členský stát povinnost, ESD vydá rozsudek, v němž je obsažen výrok o nesplnění povinnosti státem. Stát musí učinit opatření k nápravě, jinak se vystavuje nebezpečí, že nesplní-li povinnost ani v dodatečné lhůtě určené Komisí, může ta navrhnout ESD, aby členskému státu uložil pokutu. Mezi rozsudky vydané v řízení pro nesplnění povinnosti státem patří např. rozsudky C-71/05 a C-78/06 proti Lucemburskému velkovévodství, rozsudek C-138/06 proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska všechny byly vydány kvůli nepřijetí právních a správních předpisů členským státem nezbytných pro dosažení souladu se směrnicí ve stanovené lhůtě a rozsudek C-422/05 proti Belgii vydaný z důvodu přijetí předpisů členským státem v době běhu lhůty k provedení, které by mohly vážně ohrozit výsledek stanovený směrnicí. 35 Řízení o předběžných otázkách se uplatní tehdy, vznikne-li v řízení před národním soudem členského státu potřeba posoudit předběžnou otázku týkající se 34 Srov. Svoboda, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 99. 35 Rozsudky C-71/05 a C-422/05 se týkají směrnice 2002/30/ES, rozsudky C-138/06 a C-78/06 směrnice 2002/49/ES. 25

výkladu SES či komunitárního pravidla, popř. platnosti sekundárních právních aktů. Podstatou je dosáhnout toho, aby komunitární právo bylo národními soudy jednotně aplikováno a interpretováno. Předběžnou otázku národní soud obligatorně pokládá tehdy, rozhoduje-li v řízení v poslední instanci. Fakultativně ji podává tehdy, nerozhoduje-li v poslední instanci, avšak obligatorně předběžnou otázku položí v případě, má-li pochybnosti o platnosti sekudárního právního aktu. Rozhodnutí o tom, zda předloží otázku k posouzení, náleží soudům členských států. Povinnost předložit předběžnou otázku, nejde-li o otázku neplatnosti komunitárního aktu, se netýká případů, v nichž již ESD na obdobnou otázku odpovídal nebo se jedná o acte clair, tedy o situaci, kdy správný způsob aplikace je zřejmý a neexistuje o něm jakákoliv rozumná pochybnost. Národní soudce je rozhodnutím ESD vázán. 36 ESD rozhodoval o předběžné otázce ve věci Aher-Waggon GmbH v. Spolková republika Německo. Spolkový správní soud (Bundesverwaltungsgericht) se v tomto případě obrátil na ESD se žádostí, aby rozhodl o předběžné otázce, zda jsou německé právní předpisy slučitelné s čl. 30 SES o volném pohybu zboží. Došlo ke sporu mezi společností Aher-Waggon a Spolkovou republikou Německo. Společnost Aher-Waggon zakoupila v Dánsku letadlo (zde zaregistrované) a požádala o jeho registraci Spolkový úřad pro letectví (Luftfahrt-Bundesamt) v Německu. Ten však žádost zamítl s odůvodněním, že letadlo překračuje povolené limity hluku stanovené německými právními předpisy, které požadovaly, aby hladina hluku činila pro tento typ letadla maximálně 69 db (A). Dané letadlo však dosahovalo 72.2 db (A), což sice odpovídalo normám Společenství, které za limitní hodnotu určily 73 db (A), ale nikoli německým předpisům. Směrnice 80/51/EHS o omezování hluku z podzvukových letadel připouští možnost přijmout přísnější vnitrostátní předpisy určující přípustné hladiny emisí hluku. Tuto skutečnost ESD potvrdil a rozhodl, že i když vnitrostátní úprava stanovující přísnější mezní hodnoty hluku znamená omezení obchodu uvnitř Společenství (jde tedy o rozpor s čl. 30 SES,) je takové omezení možné, odůvodňuje-li ho potřeba ochrany veřejného zdraví a životního prostředí a zároveň není-li nepřiměřené cíli, kterým je boj proti hlukovému znečištění. Volný pohyb zboží lze omezit i za okolnosti, že stejný typ 36 Srov. Svoboda, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 108 110. 26

letadla byl v tuzemsku registrován před implementací uvedené směrnice a je stále v provozu. 37 37 Srov. Věc C-389/96 Aher-Waggon GmbH [ 1998 ] ECR I-4473. Dostupné z WWW: http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:61996j0389:en:html 27

4. Právní úprava v České republice 4.1. Vývoj právní úpravy V naší legislativě byla ochrana před hlukem a vibracemi poprvé rámcově zachycena nepočítáme-li ústavní zákony a zákon o životním prostředí zákonem č. 20/1966 Sb, o péči o zdraví lidu. Podle jeho úvodních ustanovení jsou všechny podniky, družstva i další organizace povinny v rozsahu své působnosti činit všechna potřebná opatření k vytváření zdravých životních podmínek a nesou odpovědnost i za plnění těchto povinností. Konkrétněji se k této problematice vyjadřuje vyhláška ministerstva zdravotnictví o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek (č. 45/1966 Sb.), která postuluje nutnost ochrany sídlišť před nadměrným hlukem a otřesy, jakož i nutnost ochrany tělesného a duševního zdraví pracovníků, kteří jsou vystaveni působení hluku a vibrací. Tam, kde nelze škodlivé vlivy zcela potlačit, je třeba jejich působení v maximální možné míře omezit, a to zejména prostřednictvím vybavení pracovníků ochrannými pomůckami nebo uvážlivou organizací práce. Právní úpravu hluku a vibrací obsahovaly také směrnice hlavního hygienika ČSSR, a to směrnice č. 32/1967 Sb. Hygienických předpisů, o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku, a směrnice č. 33/1967 Sb. Hygienických předpisů, o ochraně zdraví před nepříznivým působením mechanického kmitání a chvění, které v porovnání s vyhláškou ministerstva zdravotnictví (viz výše) upravovaly problematiku hluku a vibrací podrobněji. Platnost uvedených směrnic zrušila vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, účinná od 1. 7. 1977 (obdobná vyhláška byla vydána i na Slovensku; byla to vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č. 14/1977 Sb.). Za předmět své úpravy vyhláška č. 13/1977 Sb. označila takový hluk a vibrace, které ohrožují zdraví lidí nebo snižují jejich tělesné a duševní schopnosti. V 2 odst. 1 obecně uložila organizacím (nejen státním) a občanům povinnost provádět potřebná opatření ke snížení hluku a vibrací a pečovat o to, aby expozice hluku a vibracím byla snížena na co nejmenší možnou míru. Především požadovala, aby nebyly překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací vymezené v této vyhlášce a v její příloze, kterou byla směrnice hlavního hygienika ČSR uveřejněná ve sbírce Hygienických předpisů, a dále ve zvláštních předpisech. Vyhláška 28

dále nařizuje ústředním orgánům státní správy a národním výborům a dalším řídícím organům, aby vypracovaly harmonogramy plánovitého snižování hluku a vibrací. Prostředky ochrany před hlukem jsou podle ní dvojí: jde jednak o opatření, jejichž účelem je snížení hlučnosti zařízení (tedy emisí hluku), jednak o opatření na ochranu před účinky hluku v místech, kde se zdržují lidé (hlukových imisí). Povinnost ochrany před vibracemi, co se týče imisí, byla podle 15 odst. 1 uložena organizacím, jež měly uskutečňovat opatření směřující k eliminaci nepříznivých účinků vibrací ze zařízení a staveb na člověka. Především se mělo zabránit přenosu vibrací o kmitočtu způsobujícím rezonanci celého těla či jeho částí (jedná se především o kmitočty v oblasti 4 až 8 Hz pro celkové vertikální vibrace a kmitočty menší než 2 Hz pro celkové horizontální vibrace). Organizace měly vybírat taková zařízení, jejichž kmitočet se nepohybuje v tomto pásmu, což je v souladu s principem prevence. Nebylo-li možné jejich přenosu zamezit, měly organizace učinit taková opatření, aby nebyly překročeny nejvyšší přípustné hodnoty vibrací. V oblasti emisí vibrací stanovil 15 odst. 3 vyhlášky zákaz umisťovat zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz do obytných budov, zařízení ústavní péče, objektů občanské vybavenosti a jejich nejbližšího okolí. Vyhláška také umožňovala, aby hlavní hygienik ČSR povolil pro určitá zařízení časově omezenou výjimku z ustanovení této vyhlášky. Koordinace činnosti ústředních orgánů a krajských národních výborů byla v kompetenci republikových ministerstev zdravotnictví. Státní odborný dozor v oblasti ochrany zdraví před účinky hluku a vibrací vykonávaly orgány hygienické služby. Důležitou úlohu plnily také národní výbory, které na základě zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a zákona o národních výborech řídily péči o snižování hluku v jednotlivých územních obvodech. Dalším právním předpisem v oblasti ochrany před hlukem je vyhláška č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která obsahuje požadavky na vozidla týkající se emisí hluku. V roce 2001 byly vyhláškou Ministerstva zdravotnictví 20/2001 Sb. zrušeny výše uvedené vyhlášky a směrnice hlavního hygienika, které byly vydány v působnosti Ministerstva zdravotnictví. V době, kdy bylo na evropské úrovni vyvíjeno úsilí o přijetí směrnice, která by upravovala oblast imisí hluku, byl u nás schválen zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně 29

veřejného zdraví, který obsahuje právní úpravu ochrany zdraví osob před nepříznivými účinky hluku a vibrací v komunálním prostředí. Tento zákon reflektoval očekávaný vývoj v EU s ohledem na Zelenou knihu z roku 1996, v níž byla obsažena budoucí politika ochrany proti hluku v ES, a byl součástí snah o sbližování českých právních předpisů s právem Společenství. 38 K jeho provedení bylo vydáno nařízení vlády č. 502/2000, o ochraně veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Dalším nařízením vydaným v tomto období bylo nařízení vlády č. 194/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku. Obě uvedená nařízení později nahradila nařízeními stejnojmenná: první uvedené nařízení bylo nahrazeno nařízením vlády č. 148/2006 Sb., druhé uvedené nařízení bylo nahrazeno nařízením vlády č. 9/2002 Sb.; obě tato nařízení transponovala požadavky nově přijatých směrnic Společenství. Transpozice směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí měla být provedena členskými státy nejpozději do 18. července 2004. V České republice měly být právní předpisy uvedeny do souladu s požadavky směrnice prostřednictvím zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí a o změně zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Tento zákon však nebyl přijat, jelikož prezident využil svého práva veta a Poslanecká sněmovna je nedokázala přehlasovat. Z toho důvodu, že ve lhůtě stanovené směrnicí nebyla tato směrnice transponována do našeho právního řádu, zahájila Evropská komise s Českou republikou řízení o porušení Smlouvy podle čl. 226 SES. Komise posléze podala proti České republice žalobu u ESD. Právní řád byl nakonec uveden do souladu s požadavky směrnice novelizací zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a to prostřednictvím zákona č. 222/2006 Sb., kterým se mění zákon o integrované prevenci a některé další zákony a jsou v něm určeny orgány příslušné k provádění směrnice a jejich povinnosti, a dále vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 523/ 2006 Sb., kterou se stanoví mezní hodnoty hlukových ukazatelů, jejich výpočet, základní požadavky na obsah strategických hlukových map a akčních plánů a podmínky účasti veřejnosti na jejich přípravě (vyhláška o hlukovém mapování). Vzhledem k tomu, že směrnice takto byla do českého právního řádu transponována, vzala Komise žalobu zpět a ESD řízení zastavil. 38 Srov. Důvodová zpráva k návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví, 258/2000 Dz., k 30. 30

4.2. Prameny právní úpravy Východiskem pro oblast ochrany před hlukem a vibracemi je ústavněprávní rovina, neboť ústavní zákony mají nejvyšší právní sílu a tedy přednost před zákony a podzákonnými právními předpisy. Zásadní význam má zejména Listina základních práv a svobod, která je podle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku České republiky. Listina zakotvuje základní lidská práva, mezi něž náleží právo na život (čl. 6 odst.1), právo na ochranu zdraví (čl. 31), právo na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst.1) a dále právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1). Z těchto práv, která jsou zaručena každému, je třeba při ochraně před hlukem a vibracemi vycházet Ochrana před hlukem a vibracemi je v českém právu upravena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který obsahuje obecnou právní úpravu, a dále i v jiných zákonech a v řadě prováděcích právních předpisů, tj. v nařízeních vlády a vyhláškách ministerstev. Dalším pramenem právní úpravy jsou obecně závazné vyhlášky obcí, které je obec oprávněna vydávat v rámci své samostatné působnosti. Právní úprava ochrany před hlukem a vibracemi je v podstatě až na některé výjimky shodná. Zákon č. 258/2000 Sb. upravuje problematiku ochrany před hlukem a vibracemi v hlavě II., díle 6., nazvaném Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením, a v hlavě V., zabývající se státní správou v ochraně veřejného zdraví. Jsou zde vymezeny základní pojmy, jakož i povinnosti vlastníků a provozovatelů zdrojů hluku a vibrací; zákon také stanoví, za jakých okolností lze vydat povolení k překročení hygienických limitů, a uvádí orgány činné v ochraně veřejného zdraví, jejich pravomoci apod. Zvláštními zákony upravujícími jednotlivé zdroje ohrožení jsou např. zákon o pozemních komunikacích, zákon o drahách či zákon o technických požadavcích na výrobky. Z hlediska ochrany před hlukem a vibracemi mají i pro tuto oblast zásadní význam zákony upravující průřezové nástroje ochrany životního prostředí: stavební zákon, zákon o integrované prevenci, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o právu na informace o životním prostředí. Mezi prováděcí právní předpisy patří zejména nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, nařízení vlády č. 9/2002 Sb., 31

kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, a vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 523/ 2006 Sb., kterou se stanoví mezní hodnoty hlukových ukazatelů, jejich výpočet, základní požadavky na obsah strategických hlukových map a akčních plánů a podmínky účasti veřejnosti na jejich přípravě (vyhláška o hlukovém mapování). 4.3. Veřejnoprávní prostředky ochrany 4.3.1. Hygienické limity Mezi veřejnoprávní prostředky ochrany řadíme stanovení hygienických limitů. Jejich výše je určena s ohledem na zajištění ochrany veřejného zdraví. Rozlišujeme limity imisní a emisní. Dojde-li k nepovolenému překročení těchto limitů, může orgán ochrany veřejného zdraví v rámci výkonu státního zdravotního dozoru uložit sankce. Po zjištění překročení hygienických limitů provozovatelem je častým případem, že si provozovatel zažádá o časově omezené povolení překročení hygienických limitů, a je-li mu povolení uděleno, provozuje zařízení překračující hygienické limity i nadále. 4.3.1.1. Imisní limity Tyto limity představují nejvyšší přípustnou hodnotu hluku nebo vibrací v určitém prostředí. V 30 odst. 1 OchrVeřZdrZ je osobám odpovědným za provoz zdroje hluku nebo vibrací uložena povinnost zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. 39 Tuto povinnost mají splnit prostřednictvím technických, organizačních a jiných opatření, které jim ukládá tento zákon nebo prováděcí právní předpis. Toto ustanovení poskytuje ochranu před nadlimitními hodnotami hluku chráněným prostorům a ochranu před nadlimitním přenosem vibrací fyzickým osobám, na něž se podle prováděcího právního předpisu 39 Podle 30 odst. 3 OchrVeřZdrZ se za chráněný venkovní prostor považují nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť ; chráněným venkovním prostorem staveb je prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb a chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí obytné pobytové místnosti, s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování. 32

k OchrVeřZdrZ vztahuje ochrana v chráněných vnitřních prostorech staveb a na pracovištích. Za provoz zdroje hluku nebo vibrací je odpovědná osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště, vlastník, popřípadě správce pozemní komunikace, vlastník dráhy a provozovatel dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk. 40 Ve zvláštním ustanovení je upravena osoba odpovědná za hluk z provozoven služeb a z veřejné produkce hudby, která je povinna zajistit, aby hluk nepřekročil hygienické limity pro chráněný venkovní prostor, chráněný venkovní prostor staveb a chráněný vnitřní prostor staveb. Odpovědnou osobou je provozovatel služby, v případě veřejné produkce hudby pořadatel, nelze-li zjistit jeho totožnost, pak osoba, která poskytla za tímto účelem stavbu, zařízení či pozemek. 41 Za zdroj hluku a vibrací se pro účely zákona považuje objekt, jehož provozem vzniká hluk či vibrace např. stroj, zařízení, letiště, pozemní komunikace, dráha. Hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení stanoví prováděcí právní předpis. 42 Tímto prováděcím právním předpisem k zákonu o ochraně veřejného zdraví je nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které upravuje hygienické limity hluku a vibrací v pracovním prostředí, hygienické limity hluku pro chráněný vnitřní prostor staveb, chráněný venkovní prostor staveb a chráněný venkovní prostor, hygienické limity vibrací pro vnitřní chráněný prostor staveb a způsoby jejich měření a hodnocení. Jedná se o imisní limity. Hygienické limity vibrací jsou zde na rozdíl od hluku stanoveny pouze pro pracovní prostředí a chráněný vnitřní prostor staveb, nikoliv pro chráněný venkovní prostor a chráněný venkovní prostor staveb. Nařízení vymezuje svou působnost i negativně. Stanoví, že se jeho úprava nevztahuje na hluk z užívání bytu; na hluk a vibrace způsobené prováděním a nácvikem hasebních, záchranných a likvidačních prací, jakož i bezpečnostních a vojenských akcí; na akustické výstražné signály související s bezpečnostními opatřeními a záchranou lidského života, zdraví a majetku. 43 Obsahuje tedy úpravu imisních limitů hluku a vibrací, které jsou spojené 40 30 odst. 1 OchrVeřZdrZ. 41 Srov. 32 OchrVeřZdrZ. 42 34 odst. 1 OchrVeřZdrZ. 43 Viz nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, 1 odst. 1 a odst. 2. 33

s určitým prostředím, v němž fyzické osoby pobývají. Limity jsou stanoveny s ohledem na to, zda se jedná o denní, nebo noční dobu. 34 OchrVeřZdrZ vymezil noční dobu jako dobu od 22.00 do 6.00. Za denní dobu je tedy považována doba od 6.00 do 22.00. Metody měření a hodnocení hluku a vibrací jsou obsaženy v českých technických normách. Limity hluku a vibrací v chráněném vnitřním prostoru staveb K měření hluku se užívají dvě hodnoty: ekvivalentní hladina akustického tlaku A L Aeq,T a hladina maximálního akustického tlaku A L Amax. Ekvivalentní hladina akustického tlaku je založena na průměru měření, což může být nevýhodné v tom, že naměřené vysoké hodnoty mohou být ve výsledném průměru vyváženy nízkými hodnotami naměřenými během celého měření. 44 Naproti tomu hladinou maximálního akustického tlaku je myšlena nejvyšší hladina akustického tlaku, takže v tomto případě postačí jediné překročení limitu. Ekvivalentní hladina akustického tlaku se v denní době určí pro osm souvislých a na sebe navazujících nejhlučnějších hodin a v noční době pro jednu nejhlučnější hodinu, oproti tomu u hluku z dopravy na pozemních komunikacích (s výjimkou účelových komunikací), na drahách a z leteckého provozu se určí pro celou denní dobu a pro celou noční dobu. 45 Ekvivalentní hladina se používá pro hluk pronikající vzduchem zvenčí a pro hluk ze stavební činnosti uvnitř objektu. Maximální hladina se používá pro hluk šířící se ze zdrojů uvnitř objektu; je za něj považován též hluk ze zdrojů umístěných mimo tento objekt, proniká-li do objektu jinak než vzduchem, především konstrukcemi nebo podložím. Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku a stejně tak i nejvyšší přípustná maximální hladina akustického tlaku se stanoví součtem základní hladiny akustického tlaku (u maximálního akustického tlaku se jedná o základní hladinu maximálního akustického tlaku), která činí u obou 40 db, a odpovídající korekce uvedené v příloze č. 2 k nařízení. 46 Korekce se použije v závislosti na tom, o jaký druh 44 Černý, P., Doucha, P. Aktuální otázky ochrany před hlukem z dopravy. Právní rozhledy, 2007, č.17. Dostupné z WWW: http://www.beck-online.cz/legalis/searchdocument.seam?type=html&documentid=nrptembqg5pxa4s7ge3v643uojptmmry&rowindex=16&conver sationid=9907#selected-node. 45 Viz nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, 10 odst.1. 46 Srov. nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, 10 odst. 2 a odst. 3. 34

chráněného prostoru jde, a podle toho, zda se jedná o denní, či noční dobu. 47 U hluku s tónovými složkami (jako je hudba, zpěv) nebo s výrazným informačním charakterem (jako je řeč) je přičítána ještě další korekce -5 db. Hygienické limity vibrací jsou stanoveny pro horizontální a vertikální vibrace v místech, kde pobývají fyzické osoby, a vztahují se k době působení zdroje vibrací ve vnitřním prostoru staveb. Základní hygienický limit vibrací za dobu jejich působení T je stanoven na 71 db, je-li vyjádřen průměrnou váženou hladinou zrychlení vibrací L aw, T, resp. činí 0,0036 m/s 2, je-li vyjádřen průměrnou váženou hodnotou zrychlení a ew. Podle typu prostoru, denní doby a povahy vibrací se i zde uplatňují korekce základního hygienického limitu; 48 uvedeny jsou v příloze č. 4 k nařízení. 49 Limity hluku v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném venkovním prostoru Hodnoty hluku jsou v tomto případě vyjádřeny ekvivalentní hladinou akustického tlaku A L Aeq,T. Neplatí to však pro vysokoenergetický impulsní hluk, jehož zdrojem je např. střelba z těžkých zbraní nebo sonický třesk; vyjadřuje se ekvivalentní hladinou akustického tlaku C L Ceq,T a současně i průměrnou hladinou expozice zvuku C L CE jednotlivých impulsů. Ekvivalentní hladina akustického tlaku se stanoví stejně jako u chráněného vnitřního prostoru staveb, tedy v denní době pro osm souvislých a na sebe navazujících nejhlučnějších hodin a v noční době pro jednu nejhlučnější hodinu. Platí také výjimka pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích (mimo účelové komunikace), na drahách a z leteckého provozu: v tomto případě se ekvivalentní hladina hluku určí pro celou denní dobu a pro celou noční dobu. 50 Hygienický limit v ekvivalentní hladině akustického tlaku A, s výjimkou hluku z leteckého provozu a vysokoenergetického impulsního hluku, se stanoví součtem základní hladiny akustického tlaku A L Aeq,T, která se rovná 50 db, a odpovídající korekce. Korekce jsou uvedeny v příloze č. 3 k nařízení a zohledňují druh chráněného prostoru a denní či noční dobu. 47 Viz příloha č. 2. 48 Srov. nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, 17 odst. 1 a odst. 3. 49 Viz příloha č. 3. 50 Srov. nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, 11 odst. 1 a odst. 3. 35

Problematické je používání korekce pro starou hlukovou zátěž, vymezenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 148/2006 Sb. Za starou hlukovou zátěž je považován stav hlučnosti, způsobený dopravou na pozemních komunikacích a na drahách, který v chráněných venkovních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru vznikl do 31. prosince 2000. Korekce staré hlukové zátěže zůstává zachována i v případech, kdy je položen nový povrch vozovky, vyměněn kolejový svršek, popř. rozšířena vozovka při zachování směrového nebo výškového vedení pozemní komunikace nebo dráhy, avšak pouze za podmínky, že nedojde ke zhoršení stávající hlučnosti v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném venkovním prostoru. Korekce se uplatní i pro krátkodobé objízdné trasy, u kterých již není podmínkou, že nesmí dojít ke zhoršení stávajícího stavu hlučnosti vzhledem k jejich dočasné povaze. Za důvod pro zachování korekce i při opravě či rekonstrukci dopravní cesty je označována potřeba motivovat majitele a správce pozemních komunikací k takovým úpravám, které vedou ke snížení hlučnosti, ačkoliv jsou hygienické limity stále překračovány. Zakotvení možnosti používat korekci pro starou hlukovou zátěž lze považovat za politický kompromis, který byl učiněn vzhledem k nákladnosti opatření na eliminaci hlukové zátěže. Toto kompromisní řešení bylo učiněno v neprospěch ochrany zdraví obyvatel a životního prostředí, jelikož intenzita hluku při použití korekce pro starou hlukovou zátěž může být až +20 db a při základní hladině akustického tlaku 50 db může dosáhnout hodnoty 70 db. 51 Hodnota 65 db je přitom WHO považována za dlouhodobě nesnesitelnou. Dále existuje korekce -12 db, která se přičítá pro vysoce impulsní hluk, jehož zdroji jsou např. střelba z ručních zbraní, sbíječky či kování kovů. Pro hluk s tónovými složkami nebo s výrazně informačním charakterem se použije korekce -5 db. 52 Pro hluk ze stavební činnosti se navíc přičítá korekce v závislosti na posuzované době; je-li hluk produkován v časovém rozmezí mezi 7. až 21. hodinou méně než čtrnáct hodin, pak je upraven speciální způsob výpočtu v příloze č. 3 k nařízení. 53. Odlišně je určen hygienický limit pro vysokoenergetický impulsní hluk a pro hluk z leteckého provozu: u prvně uvedeného je nejvyšší přípustná hodnota akustického tlaku C pro denní dobu 83 db a pro noční dobu 40 db, co se týče druhého uvedeného, 51 Srov. příloha č. 4. 52 Srov. tamtéž, 11 odst. 4. 53 Srov. tamtéž, 11 odst. 7. 36

nejvyšší přípustná hodnota akustického tlaku A je uvedena pro charakteristický letový den, a to tak, že pro celou denní dobu je stanoven limit 60 db a pro celou noční dobu limit 50 db. 54 4.3.1.2. Emisní limity Tyto limity stanoví nejvyšší přípustné hodnoty hluku, popř. vibrací produkované určitými výrobky a zařízeními. Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, bylo vydáno k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Transponuje směrnici 2000/14/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se emisí hluku zařízení, která jsou určena k použití ve venkovním prostoru, do okolního prostředí a směrnici 86/594/EHS o hluku šířeném vzduchem vyzařovaném spotřebiči pro domácnost. Nařízení vymezuje požadavky na zařízení užívaná ve venkovním prostředí a na domácí spotřebiče: je třeba uvést údaj o garantované hladině akustického výkonu a u zařízení vypočtených v příloze č. 1 nesmí garantovaná hladina akustického tlaku převyšovat nejvyšší přípustné hodnoty emisí hluku. V nařízení je zahrnut také výčet zařízení, na něž se jeho úprava nevztahuje, zejména se jedná o zařízení určená výrobcem pro dopravu zboží nebo osob po pozemních komunikacích, po železnici a po vodních či vzdušných cestách. 55 Uvedená zařízení jsou regulována např. zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, nebo zákonem č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, které upravují emise hluku. Emise vibrací je omezena 33 OchrVeřZdrZ, který bezvýjimečně zakazuje instalaci strojů a zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz v chráněných vnitřních prostorech. Tento zákaz platí též v okolí určitých staveb (obytných a rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb) s cílem zamezit nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby v těchto stavbách, avšak v tomto případě je možné ze zákazu povolit výjimku. Povolení k instalaci stroje či zařízení udělí příslušný orgán ochrany veřejného zdraví pouze za 54 Srov. tamtéž, 11 odst. 5 a odst. 6. 55 Viz nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, 1 odst. 3 písm. a). 37

podmínky, že žadatel předloží studii o přenosu vibrací, ze které vyplývá, že nadlimitní přenos vibrací na fyzické osoby nenastane. 4.3.2. Povolení k překročení hygienických limitů Toto povolení vydávají příslušné orgány veřejného zdraví na základě zákonného zmocnění obsaženého v 31 odst. 1 OchrVeřZdrZ. Podle tohoto ustanovení je možné povolit provoz nadlimitního zdroje hluku nebo vibrací jen za podmínky, že z vážných důvodů nelze hygienické limity dodržet. Jedná se tedy o výjimku z obecného pravidla, že stanovené hygienické limity je třeba dodržovat. Povolení lze vydat pouze na základě návrhu osoby používající, popř. provozující zdroj hluku nebo vibrací. Není však možné vydat povolení k překročení hygienických limitů pro letiště, jelikož ta jsou zákonem výslovně vyloučena a vztahuje se na ně zvláštní úprava obsažená v 31 odst. 2 a odst. 3 OchrVeřZdrZ 56. Zákon požaduje, aby platnost povolení nadlimitního zdroje hluku nebo vibrací byla časově omezena. Podle analýzy hlukových výjimek zpracované Ekologickým právním servisem se průměrná doba vydaných rozhodnutí o udělení výjimky pohybuje mezi 5 a 6 roky. Výjimečně je doba platnosti stanovena na dobu 10 až 12 let. Na čím delší dobu je povolení vydáno, tak tím více postrádá provozovatel motivaci k řešení problematiky snižování hlukové zátěže. Proto by bylo vhodné, aby úměrně k delší době platnosti byla stanovena i přísnější kritéria v konkrétním povolení. Autoři uvedené analýzy považují za nejvyšší akceptovatelnou dobu kolem 5 až 6 let. 57 Příkladem povolení k překročení hygienických limitů vydaného na dobu 10 let je povolení Krajské hygienické stanice plzeňského kraje udělené Ředitelství silnic a dálnic pro silnici I. třídy ( I/26) Horšovský Týn, a to v uvedeném rozsahu; na dobu 12 let bylo 56 Srov. 31 odst. 2 a 31 odst. 3 OchrVeřZdrZ, z nichž vyplývá, že dojde-li k překročení hygienických limitů hluku z provozu letiště, zřídí příslušný správní úřad ochranné hlukové pásmo, které je mu povinen navrhnout provozovatel letiště; týká se to pouze vojenských letišť a mezinárodních letišť zajišťujících více než 50 tisíc startů či přistání. U ostatních letišť k překročení hygienických limitů nesmí docházet. Provozovatel letiště má dále povinnost u určitých druhů staveb (jedná se o bytové domy, rodinné domy, stavby pro školní a předškolní výchovu, stavby pro zdravotní a sociální účely a a funkčně obdobné stavby) nacházejících se v ochranném hlukovém pásmu provést nebo zajistit realizaci protihlukových opatření. Protihluková opatření musí zajistit, aby minimálně uvnitř výše uvedených staveb byly hygienické limity hluku dodrženy. V případě, že by podle odborného posudku, vypracovaného na náklad provozovatele, nebylo možné prostřednictvím protihlukových opatření zajistit dodržování hygienických limitů uvnitř výše uvedených staveb, je příslušný správní úřad oprávněn zahájit řízení o změně v užívání stavby či o jejím odstranění. 57 Srov. Bernard, M., Doucha, P., Plachý, R. Analýza hlukových výjimek: Rozhodovací praxe krajských hygienických stanic v řízení dle 31odst. 1 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. S. 13. Dostupné z WWW: http://www.hluk.eps.cz/files/analyza-hlukovych-vyjimek_eps.pdf. 38

uděleno povolení Hygienickou stanicí hlavního města Prahy Technické správě komunikací hlavního města Prahy pro vybrané komunikace do 31. 12. 2017. Předpokladem pro vydání povolení je dále to, aby žadatel prokázal, že hluk nebo vibrace budou omezeny na rozumně dosažitelnou míru; tou se podle zákona rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže fyzických osob stanovený i s ohledem na počet fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku nebo vibracím. 58 Stejně tak musí žadatel prokázat, že hygienické limity nelze z vážných důvodů dodržet. Někteří autoři 59 považují zohledňování počtu fyzických osob při stanovení poměru mezi náklady a přínosem opatření za diskriminační, neboť Listina v čl. 31 zaručuje každému právo na ochranu zdraví a v čl. 35 odst. 1 právo každého na příznivé životní prostředí. V těchto právech jsou si všichni rovni. Hygienické limity byly určeny podle hodnot, které mají zaručit ochranu zdraví, takže není možné, aby někteří byli z této ochrany vyloučeni jen proto, že je to finančně výhodnější. S tímto názorem je třeba se ztotožnit. Doucha 60 kriticky poukazuje na to, že podle současné právní úpravy je třeba prokázat, že hluk nebo vibrace budou omezeny na rozumně dosažitelnou míru, zatímco podle dřívější právní úpravy bylo nutné prokázat, že na danou míru již omezeny byly. Přitom ale zákon jasně nevymezuje technický způsob, jakým má provozovatel etnto důkaz provést, ani nezaručuje, že navržená opatření budou provozovatelem skutečně realizována. Doucha klade důraz na úlohu orgánů veřejného zdraví při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek; měly by požadovat takovou technickou dokumentaci, která doloží technické provedení opatření a jeho efektivitu, stanovit časový plán provedení úprav a určit způsob prokázání funkčnosti opatření provozovatelem. Tím, že zákon váže udělení povolení na existenci vážných důvodů a na omezení hluku a vibrací na rozumně dosažitelnou míru (jedná se o neurčité právní pojmy), umožňuje, aby jednotlivé krajské hygienické stanice v konkrétním případě uvážily, co bude uvedeným pojmům vyhovovat. To však vede k nejednotnosti a benevolenci při 58 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, 31 odst. 1. 59 Srov. Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008, s. 44. Dudová, J. Aktuální otázky snižování hluku ve venkovním prostředí v kontextu ústavního práva. Dostupné z WWW: http://www.law.muni.cz/edicni/days-of-public-law/files/pdf/ustava/dudova.pdf ; 60 Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008, s. 43. 39

povolování nadlimitních zdrojů. Je zapotřebí, aby krajské hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví zjistily, zda je skutečně vhodné a potřebné vydat povolení k překračování hygienických limitů; jeho vydání by totiž vzhledem k možným negativním dopadům na zdravé životní podmínky mělo být považováno za výjimečné opatření. Krajské hygienické stanice by přitom měly vycházet z odpovídajících podkladů a v povolení stanovit takové podmínky, které zaručí, že hluk a vibrace v daném časovém horizontu opravdu budou omezeny na rozumně dosažitelnou míru, tj. např. stanovit časový plán provedení opatření a zakotvení možnosti průběžných kontrol jeho plnění. Možnost, aby orgán ochrany veřejného zdraví vázal vydání povolení k překročení hygienických limitů na podmínky, je uvedena v 99 OchrVeřZdrZ. Povolení k překročení hygienických limitů není vydáváno, je-li nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. 61 Orgány ochrany veřejného zdraví příslušnými k rozhodnutí o vydání povolení jsou v prvním stupni krajské hygienické stanice, jak vyplývá z 78 odst. 1 a odst. 2 ve spojení s 82 odst. 2 písm. a) OchrVeřZdrZ. Rozhodují ve správním řízení, které lze zahájit pouze na návrh oprávněné osoby. Proti jejich rozhodnutí lze podat opravný prostředek k Ministerstvu zdravotnictví ( 80 odst. 1 písm. a) OchrVeřZdrZ). Na rozhodování o povolení nadlimitního zdroje hluku a vibrací se vztahuje správní řád, a to za podmínky, že zákon o ochraně veřejného zdraví neobsahuje jinou speciální úpravu. 62 Odlišně zákon řeší otázku účastenství v řízení o povolení. Zatímco v 27 odst. 2 SpŘ se umožňuje účast i dalším dotčeným osobám za podmínky, že mohou být rozhodnutím přímo dotčeny na svých právech nebo povinnostech, tak 94 odst. 2 OchrVeřZdrZ připouští účast pouze navrhovatele, kterým je provozovatel nadlimitního zdroje hluku či vibrací. Úpravu účastenství v zákoně o ochraně veřejného zdraví lze považovat za diskriminační, jelikož čl. 11 odst. 1 Listiny stanoví, že vlastnickému právu všech vlastníků náleží stejná ochrana. V tomto případě je zvýhodněn provozovatel nadlimitního zdroje oproti ostatním vlastníkům, kteří se nemohou účastnit řízení o povolení a tedy ani ovlivňovat jeho průběh. Stejně tak není v tomto řízení dotčeným osobám umožněno hájit své právo na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí. 61 Srov. 31 odst. 1 OchrVeřZdrZ. 62 Viz 94 odst. 1 OchrVeřZdrZ. 40

Hlavním zdrojem nadlimitního hluku v ČR je silniční doprava, která tvoří zhruba 60 % z celkové hladiny hluku, proto se největší zájem o povolení nadlimitního zdroje hluku vyskytuje na straně správců nebo vlastníků pozemních komunikací. 63 4.3.3. Státní zdravotní dozor Dalším veřejnoprávním nástrojem právní ochrany proti nepříznivým účinkům hluku a vibrací je státní zdravotní dozor, který zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice, tedy orgány ochrany veřejného zdraví. Úkolem orgánů ochrany veřejného zdraví při výkonu státního zdravotního dozoru je dohlížet na to, jestli osoby plní povinnosti stanovené k ochraně veřejného zdraví. Povinnosti k ochraně veřejného zdraví jsou vymezeny v právních předpisech a v rozhodnutích či opatřeních orgánů ochrany veřejného zdraví. Tyto orgány tak činí na základě vlastní iniciativy, popř. na základě podnětů. Občané mohou při nadměrném obtěžování hlukem nebo vibracemi podat stížnost příslušné KHS, která je jakožto správní úřad povinna ji řádně prošetřit a vyřídit v zákonné lhůtě. V případě, že KHS shledá stížnost občana opodstatněnou, může uložit měření hluku či vibrací, které provede držitel osvědčení o akreditaci, popř. držitel autorizace. Není povinností KHS nařizovat měření vždy. V případě, že KHS měření odmítá provést, je možné si na její postup stěžovat u nadřízeného orgánu, kterým je Ministerstvo zdravotnictví, domníváme-li se, že by tím došlo k porušení jejích úkolů při ochraně veřejného zdraví. Ministerstvo zdravotnictví řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví a KHS. Je mu také svěřeno rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím KHS. Orgány ochrany veřejného zdraví mohou činit opatření k ochraně veřejného zdraví. Zejména jsou oprávněny až do doby odstranění závady pozastavit výkon činnosti, kterou byly porušeny povinnosti v ochraně veřejného zdraví, 64 nebo pozastavit provoz či používání zdroje hluku nebo vibrací, je-li to nezbytné k ochraně veřejného zdraví. 65 Jestliže osoba nesplňuje podmínky, za kterých jí bylo vydáno povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku nebo vibrací, mohou orgány ochrany veřejného 63 Srov. Bernard, M., Doucha, P., Plachý, R. Analýza hlukových výjimek: Rozhodovací praxe krajských hygienických stanic v řízení dle 31odst. 1 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. S. 4. Dostupné z WWW: http://www.hluk.eps.cz/files/analyza-hlukovych-vyjimek_eps.pdf. 64 Srov. 84 odst. 1 písm. b) OchrVeřZdrZ. 65 Tamtéž, 84 odst. 1 písm. l). 41

zdraví toto povolení odebrat. Povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku nebo vibrací může být také odejmuto v případě, je-li ohroženo veřejné zdraví. 66 Současně je možné při nesplnění či porušení povinností uložit sankci ve formě pokuty podle 92 OchrVeřZdr. Mnohdy však může být obtížné prokázat, že k porušení povinností došlo, zvlášť v případech, kdy k porušování právních předpisů dochází nárazově. 4.3.4. Hlukové mapy a akční plány První hlukové mapy v ČR byly pořízeny již ve 30. letech 20. století, kdy se Masarykův zdravotní ústav (dnes SZÚ) zabýval měřením hluku z dopravy. Do roku 1990 byly postupně pořízeny hlukové mapy většiny okresních měst, avšak technologie jejich zpracování byla z dnešního pohledu nevyhovující: všechny vznikaly pouze na základě výsledků měření. Po roce 1990 se s nárůstem informací o škodlivém účinku hluku zvýšil tlak veřejnosti a orgánů ochrany veřejného zdraví a řada měst si na své náklady nechala vypracovat hlukové mapy. První výpočtové mapy se začaly objevovat v 90. letech 20. století, většina hlukových map však stále vycházela z výsledků měření. Průlomový byl v tomto směru rok 2000: byl přijat zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který stanovil povinnost dodržovat hygienické hlukové limity; pokud je nebylo možné dodržet, museli vlastníci a správci pozemních komunikací požádat o výjimku. V důsledku přijetí tohoto zákona Ředitelství silnic a dálnic pořídilo hlukové mapy všech dálnic a silnic I. třídy. 67 V roce 2002 byla přijata směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí, transpozice této směrnice do českého práva však proběhla až v roce 2006, a to novelizací zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a přijetím vyhlášky 523/2006 Sb., o hlukovém mapování. Uvedená směrnice ES ukládala členským státům vypracovat první strategické hlukové mapy do 30. 6. 2007. Týkalo se to aglomerací s více než 250 tisíci obyvateli, kterými jsou v České republice Praha, Ostrava a Brno, dále silničních komunikací, po kterých projede více než 6 miliónů vozidel za rok, železničních tratí, po kterých projede více než 60 tisíc vlaků za rok, a hlavních letišť. Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo hlukové mapy, které měly být zpracovány v první etapě strategického hlukového mapování České republiky, až na 66 Tamtéž, 84 odst. 1 písm. k). 67 Srov. Hellmuth, T. Historie hlukového mapování v ČR. Dostupné z WWW: www.nrl.cz/aktuality/soubory/hlukove-mapy-historie.doc 42

konci února 2008, tedy s více než půlročním zpožděním. Nedodržení termínu zveřejnění zdůvodnilo tím, že 1) nebyl včas přijat zákon o hodnocení hluku v životním prostředí, 2) došlo ke zdržení při výběrovém řízení na zpracovatele hlukových map, jelikož byl opakovaně podán opravný prostředek k řediteli Úřadu pro hospodářskou soutěž. 68 Nejpozději do 30. 6. 2012 má proběhnout druhá etapa hlukového mapování a zároveň i aktualizace map z první etapy. Orgánem příslušným pro pořízení a aktualizaci strategických hlukových map (nejdéle jednou za pět let) je Ministerstvo zdravotnictví. 69 Mezi jeho povinnosti náleží zpřístupňovat veřejnosti výsledky hlukového mapování. Strategické hlukové mapy zveřejňuje v listinné formě ve svém sídle a elektronicky na svých internetových stránkách. Strategické hlukové mapy mají podobu grafických výstupů, map zachycujících překročení mezních hodnot hlukového ukazatele, map ukazujících hodnotu hlukového ukazatele ve výšce větší než 4 m nad terénem a diferenčních map, na nichž se současná situace konfrontuje s prognózou budoucího vývoje. 70 Strategická hluková mapa 71 je grafický dokument, který znázorňuje celkovou hlukovou situaci v určitém území. Různé úrovně hluku jsou zde vyznačeny pomocí barevných pásem (izofon) odstupňovaných po 5 db, a to v rozmezí od 45 db do 80 db. Strategická hluková mapa obsahuje nejen grafickou část, ale i textovou část udávající odhadovaný počet osob, které jsou v jednotlivých oblastech vystaveny nadměrnému hlukovému zatížení, jakož i počet staveb určených k bydlení, počet škol, nemocnic, diagnostických ústavu a dalších institucí vystavených nadlimitním hodnotám hlukového ukazatele a vyjmenovávající také programy ochrany před hlukem realizované v minulosti a v současnosti. 72 Pro strategické hlukové mapování je klíčový pojem tzv. mezní hodnoty hluku, stanovený vyhláškou č. 523/2006 Sb. Mezní hodnotu hluku můžeme definovat podobně jako maximální hygienické hlukové limity: jedná se o hodnotu, jejíž překročení má škodlivý vliv na životní prostředí. Na rozdíl od maximálních hygienických limitů však 68 Srov. tisková zpráva Ministerstva zdravotnictví: Konečný termín odevzdání hlukových map bude dodržen, 25. 7. 2007. Dostupné z WWW: http://www.mzcr.cz/pages/154-tiskova-zprava-ministerstvazdravotnictvi-25-cervence-2007-konecny-termin-odevzdani-hlukovych-map-bude-dodrzen.html 69 Viz zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, 80 odst. 1 písm. q). 70 Srov. vyhláška 523/2006 Sb., kterou se stanoví mezní hodnoty hlukových ukazatelů, jejich výpočet, základní požadavky na obsah strategických hlukových map a akčních plánů a podmínky účasti veřejnosti na jejich přípravě (vyhláška o hlukovém mapování), 4. 71 Příklady viz příloha č. 5, 6, 7, 8. 72 Tamtéž, příloha č. 2. 43

nedodržení mezní hodnoty není sankcionováno. Je třeba zdůraznit, že mezní hodnoty nejsou totožné s hygienickými limity hluku stanovenými nařízením vlády č. 148/2006 Sb. Účelem strategického hlukového mapování je nalézt kritická místa, kde jsou imise hluku nejvyšší. Při překročení mezní hodnoty se následně zvažují nebo zavádějí opatření ke snížení hluku. Mezní hodnoty hluku jsou stanoveny na základě dvou hlukových ukazatelů, L dvn (den-večer-noc) a L n (noc). L dvn symbolizuje celodenní obtěžování hlukem, hodnoty pro jednotlivé druhy dopravy jsou stanoveny takto: 70 db pro silniční dopravu a železniční dopravu, 60 db pro leteckou dopravu, 50 db pro integrovaná zařízení (stacionární provoz). L n je ukazatelem rušení spánku (týká se doby od 22.00 hod do 6.00 hod), je důležitý pro prevenci před poruchami spánku a jeho hodnoty vyhláška určuje takto: 60 db pro silniční dopravu, 65 db pro železniční dopravu, 50 db pro leteckou dopravu a 40 db pro integrovaná zařízení. 73 Doposud zveřejněné strategické hlukové mapy bohužel plně nevystihují celkovou míru hlukového zatížení v České republice, neboť byly pořízeny jen pro směrnicí vymezené aglomerace a dopravní infrastrukturu (podrobněji viz výše). Lze však očekávat, že po skončení druhé etapy hlukového mapování v roce 2012 bude obraz celkového stavu hluku v České republice přesnější. Strategické hlukové mapy jsou východiskem pro tvorbu akčních plánů snižování hluku v dané oblasti, jelikož umožňují určit místa nejvíce zatížená hlukem. Akční plán je koncepčním dokumentem, který není právně závazný. Při tvorbě akčních plánů se provádí analýza konkrétní situace, na jejímž základě mají být navrhnuta vhodná opatření vedoucí ke snížení hlukové zátěže. V České republice je povinnost vypracovat a aktualizovat akční plány rozdělena mezi Ministerstvo dopravy a krajské úřady: Ministerstvo dopravy pořizuje akční plány pro okolí silničních komunikací ve vlastnictví státu, železničních tratí a hlavních letišť, kdežto krajské úřady pořizují akční plány pro územní aglomerace a pro okolí pozemních komunikací ve vlastnictví kraje, resp. obcí v jejich správním obvodu. 74 Aby se veřejnost mohla aktivně podílet na akčním plánování, ukládá zákon Ministerstvu dopravy a krajským úřadům povinnost zveřejnit návrh akčního plánu; k němu se pak může kdokoli vyjádřit během lhůty 45 dnů od jeho zveřejnění. Povinně je zveřejňován i způsob vyhodnocení těchto podnětů a stanovisek, finální podoba akčního plánu a 73 Viz tamtéž, 2 odst. 3. 74 Podrobněji o postupu vypracovávání a náležitostech akčních plánů viz výše v kapitole 3.2.2. 44

opatření, která budou na základě akčního plánu učiněna. Základní obsahové náležitosti akčních plánů jsou uvedeny v příloze č. 3 vyhlášky č. 523/2006 Sb. V souladu se směrnicí 2002/49/ES probíhá v České republice zpracování akčních plánů ve dvou etapách; první fáze vypracování akčních plánů měla být provedena do 18. 7. 2008, druhá má proběhnout do 18. 7. 2013. V první fázi byla většina akčních plánů vyhotovena včas, popř. těsně po uvedeném termínu, a to i přes zpoždění, které nastalo při zpracování strategických hlukových map. Akční plány rovněž chrání proti zvyšování hluku tzv. tiché oblasti, definované pro aglomerace a pro volnou krajinu. Tichou oblastí v aglomeraci se rozumí oblast, která není vystavena hluku většímu, než je mezní hodnota hlukového ukazatele nebo než je nejvyšší přípustná hodnota hygienického limitu hluku stanoveného podle 34. Tichou oblastí ve volné krajině se rozumí oblast, která není rušena hlukem z dopravy, průmyslu nebo rekreačních aktivit. 75 Tiché oblasti v aglomeraci vymezují krajské úřady v akčních plánech pro územní aglomerace, zatímco vyhlašování tichých oblastí ve volné krajině náleží do kompetence Ministerstva životního prostředí, které je stanoví vyhláškou. 4.3.5. Průřezové nástroje ochrany životního prostředí Průřezové nástroje ochrany životního prostředí mají za úkol zajistit komplexní ochranu životního prostředí. Nezaměřují se tedy pouze na ochranu jednotlivých složek životního prostředí, ale zohledňují propojenost těchto složek a potřebu předcházet poškození životnímu prostředí. 76 Mezi tyto nástroje řadíme posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), integrovanou prevenci a snižování znečištění (IPPC) a územní plánování. 4.3.5.1. EIA Proces posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. proces EIA (Environmental Impact Assessment), je zakotven v zákoně č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí. EIA umožňuje zhodnotit možné dopady lidských činností na životní prostředí a jeho důsledky. V souladu s principem prevence musí v zákoně vymezené záměry, 75 Viz 80 odst. 1 písm. t) OchrVeřZdrZ. 76 Srov. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 208. 45

jejichž uskutečnění by mohlo mít závažný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, touto procedurou projít dříve, než dojde k jejich realizaci. Zkoumá se tedy, zda je možné záměr v daném území uskutečnit. Záměrem jsou zde míněny stavby, činnosti a technologie vyjmenované v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. Záměry uvedené v příloze č. 1 se dělí do dvou kategorií: na záměry, které podléhají posuzování vždy (obligatorně posuzované záměry uvedené v kategorii I přílohy č. 1) a na záměry vyžadující zjišťovací řízení (fakultativně posuzované záměry uvedené v Kategorii II přílohy č. 1 a tzv. podlimitní záměry). 77 Posuzování podléhají i změny těchto záměrů za podmínek stanovených zákonem. 78 Mezi záměry, které podléhají povinnému posouzení, náleží např. cementárny, těžba černého uhlí, novostavby železničních drah delší než 1 km nebo letiště se vzletovou a přistávací drahou v délce 2100 m a více. Povinnost oznámit záměr příslušnému úřadu má ten, kdo hodlá záměr provést (oznamovatel). 79 Účelem EIA je získat stanovisko příslušného správního úřadu, které tvoří odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popř. opatření podle zvláštních právních předpisů. Toto stanovisko není závazné, ale jeho vydání je podmínkou pro to, aby správní úřad mohl vydat povolení nebo souhlas s provedením záměru. Správní úřad, který vydal stanovisko, vystupuje v dalším řízení jako dotčený správní orgán. Správní úřad bere obsah stanoviska EIA vždy v potaz, jeho rozhodnutí však nemusí být s tímto stanoviskem nutně v souladu. Jestliže správní úřad rozhodne odchylně od odborného stanoviska, musí vždy v rozhodnutí uvést důvody, které ho k tomu vedly. Procedura EIA se skládá z několika po sobě jdoucích fází, jimiž jsou: podání oznámení, zjišťovací řízení, zadání a zpracování dokumentace, zadání a zpracování posudku, vydání stanoviska. 80 Podstatné je, že v procesu EIA se počítá i se širokým zapojením veřejnosti, která má právo účastnit se projednání a podávat připomínky; za tímto účelem má též právo být informována o veřejných projednáních a o dokumentech pořízených v průběhu posuzování vlivů. Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají nejen konkrétní záměry, ale i koncepce (strategie, politiky, plány a programy) zadané orgánem veřejné správy a jím 77 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, 4 odst. 1 písm.a) a b). 78 Srov, tamtéž, 4 odst. 1 písm. a) a c). 79 Příslušným správním úřadem, který posuzuje vlivy záměrů je Ministerstvo životního prostředí a orgány kraje, jelikož jde o výkon státní správy, činí tak krajské úřady v rámci přenesené působnosti. 80 Srov. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 217. 46

schvalované nebo ke schválení předkládané, jejichž realizace by mohla mít závažný vliv na životní prostředí. 81 Uvedené koncepce se hodnotí v rámci procesu strategického posuzování vlivů (SEA). Jedná se o strategickou EIA, v níž je posuzován vliv koncepcí obsahujících podmínky pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., tedy záměrů spadajících pod proces EIA. SEA tedy představuje fázi, která předchází EIA. EIA a SEA spočívají v systematickém zkoumání a posuzování možných vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí. Jejich účelem je zjistit, popsat a vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví, a to jak pro případ jejich provedení, tak i neprovedení. Cílem obou je předcházet možným negativním dopadům, které by znamenala realizace těchto záměrů nebo koncepcí pro životní prostředí a veřejné zdraví. Výstupem procedury EIA a SEA jsou rovněž stanoviska k záměrům a koncepcím, které jsou potenciálními zdroji hluku nebo vibrací, jelikož představují závažné riziko pro životní prostředí a veřejné zdraví. 4.3.5.2. IPPC Směrnici Rady 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění transponuje do českého právního řádu zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů. Účelem tohoto zákona je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu. 82 V definici pojmu znečištění se objevuje také pojem hluku a vibrací: znečištěním (se rozumí, doplnila M. Z.) lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací, hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření do ovzduší, vody nebo půdy (...). 83 Při tomto postupu se uplatňuje snaha o komplexní ochranu životního prostředí, tedy o to, aby nedocházelo k ochraně některé složky životního prostředí na úkor složky jiné. V příloze č. 1 k IPPCZ jsou uvedena zařízení, k jejichž provozu musí provozovatelé mít tzv. integrované povolení. Fakultativně může provozovatel zařízení požádat o integrované povolení i v případě, kdy se nejedná o zařízení uvedené v příloze 81 Viz zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, 3 písm. b). 82 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, 1 odst. 1. 83 Tamtéž, 2 písm. b). 47

č. 1. Iniciátorem povolovacího řízení je provozovatel zařízení. Ve své žádosti musí mezi dalšími povinnými náležitostmi uvést zejména návrh závazných podmínek provozu zařízení a porovnat zařízení s tzv. nejlepšími dostupnými technikami (BAT = Best Available Techniques). 84 Integrované povolení je v zákoně definováno jako rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky k provozu zařízení, včetně provozu činností přímo spojených s provozem zařízení v místě a které se vydává namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany veřejného zdraví a v oblasti zemědělství, pokud to tyto předpisy umožňují. 85 Integrovanost tohoto povolení spočívá v tom, že je vydáváno jediným úřadem a jsou v něm integrována různá dílčí povolení. Mezi povolení, která jsou vydáním integrovaného povolení podle IPPCZ nahrazena, náleží i povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku či vibrací podle OchrVeřZdrZ. Při rozhodování o vydání integrovaného povolení správní úřad posuzuje veškeré možné negativní dopady na životní prostředí, tedy i hluk a vibrace. V integrovaném povolení stanoví závazné podmínky pro provoz zařízení, které mají zásadní vliv nejen na provoz zařízení, ale i na ochranu životního prostředí a zdraví. Při vymezení závazných podmínek vychází z toho, zda zařízení používá nejlepších dostupných technik. Správní úřad je mimo jiné v závazných podmínkách pro provoz zařízení oprávněn stanovit emisní limity hluku a vibrací. 86 Emisní limity jím určené nesmí být mírnější, než jaké lze stanovit podle zvláštních právních předpisů, správní úřad však může udělit výjimky z emisních limitů nejdéle na dobu šesti měsíců, jestliže provozovatel zařízení plánuje uskutečnit opatření vedoucí ke snížení znečištění. 87 V případě, že provozovatel zařízení není schopen vyhovět standardům kvality životního prostředí (tj. požadavkům vyplývajícím ze zvláštních právních předpisů na kvalitu životního prostředí v určitém místě a čase), ačkoli používá nejlepší dostupné techniky, uloží mu správní úřad povinnost realizovat dodatečné podmínky. Může se jednat např. o 84 Nejlepší dostupné techniky jsou vymezeny v 2 písm. f) IPPCZ jako nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost určitých technik k navržených k předcházení, apokud to není možné, tak k omezování emisí a jejich dopadů na životní prostředí(...). 85 Viz 2 písm. h) IPPCZ. 86 Srov. tamtéž, 14 odst. 1. 87 Srov. tamtéž, 14 odst. 3 a odst. 4. 48

omezení provozu zařízení v určitou denní dobu. 88 ochraně před nadměrným hlukem a vibracemi. Toto ustanovení lze využít i při 4.3.5.3. Územní plánování Územní plánování je nástrojem, který umožňuje racionální využití určitého území. Vytváří předpoklady pro výstavbu, ale zároveň zajišťuje i trvale udržitelný rozvoj území. V rámci tohoto procesu se usiluje o komplexní funkční využití území a řeší se jeho prostorové uspořádání. Za tímto účelem je nezbytné koordinovat veřejné a soukromé zájmy, včetně zájmu na ochraně životního prostředí. 89 Jedná se o nástroj prevence, který má předcházet využití území způsobem, jenž by ohrožoval trvale udržitelný rozvoj. Územní plánování se zaměřuje na dosažení vyváženého vztahu mezi zájmem na příznivém životním prostředí, zájmem na hospodářském rozvoji a sociální potřebami obyvatel. Funkce územního plánování ve vztahu k ochraně životního prostředí je dvojí: 1) eliminace nebo alespoň minimalizace nepříznivých zásahů do životního prostředí, 2) návrh opatření vedoucích ke zlepšení jeho stavu. Úprava územního plánování je obsažena především v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Stavební zákon obsahuje nástroje koncepční a realizační. Koncepčními nástroji jsou: 1) územně plánovací podklady, 2) politika územního rozvoje, která je právně závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů a regulačních plánů a pro rozhodování v území, 3) územně plánovací dokumentace, která tvoří podklad pro územní rozhodnutí. Územně plánovacími podklady jsou územně analytické podklady a územní studie. Za územně plánovací dokumentaci jsou považovány zásady územního rozvoje pořizované pro území kraje, územní plán a regulační plán. Mezi realizační nástroje náleží: 1) regulační plány (ve schváleném rozsahu), 2) územní rozhodnutí (popř. územní souhlas) a 3) územní opatření. Uvedené nástroje na sebe navazují, jak z hlediska časového, tak i věcného. 90 Neobsahuje-li stavební zákon jinou úpravu, je možné umisťovat stavby či zařízení, provádět jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy pouze na základě územního 88 Viz tamtéž, 15 odst. 1. 89 Srov. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 196. 90 Viz Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 198. 49

rozhodnutí (popř. územního souhlasu). 91 Působnost ve věcech územního plánování vykonávají orgány obcí a orgány krajů (jedná se o přenesenou působnost, není-li zákonem rozhodování svěřeno zastupitelstvu obce či kraje, pak se jedná o působnost samostatnou), Ministerstvo pro místní rozvoj a na území vojenských újezdů Ministerstvo obrany. Pro ochranu před hlukem a vibracemi je stěžejní určení, v jaké územní oblasti budou umístěny zdroje hluku a vibrací a zda je vůbec vhodné, aby zde byl takový potencionální zdroj ohrožení umístěn (je třeba přihlédnout k tomu, že negativní účinky hluku a vibrací se mohou kumulovat). Je nutno zvážit, kudy povedou dopravní cesty, kde budou umisťovány stavby pro bydlení, průmyslové objekty apod. Stavby musí odpovídat platnému územnímu plánu. Stavby musí odpovídat platnému územnímu plánu. Pro zajištění ochrany před hlukem a vibracemi je důležitá účast veřejnosti a dotčených orgánů, které chrání veřejné zájmy během územního plánování. Dotčené orgány ochrany veřejného zdraví vydávají za tímto účelem závazná stanoviska, představující závaznou podmínku pro vydání územního rozhodnutí. V případě zamítavého stanoviska není možné vydat územní rozhodnutí. 92 Veřejnost může podávat připomínky k návrhu politiky územního rozvoje, návrhu zásad územního rozvoje, návrhu územního plánu či v územním řízení. Zástupce veřejnosti je oprávněn podávat námitky v územním řízení, pokud uplatnil námitku během projednávání územně plánovací dokumentace. 4.3.6. Obecně závazné vyhlášky Obecně závazné vyhlášky představují specifickou možnost ochrany před hlukem a vibracemi. Právo vydávat obecně závazné vyhlášky vychází z ústavně zakotveného práva na územní samosprávu, které náleží územním samosprávným celkům. Ústava výslovně svěřuje zastupitelstvům pravomoc, aby v mezích své působnosti vydávaly obecně závazné vyhlášky. 93 Zastupitelstva je vydávají v rámci své samostatné působnosti, kterou blíže vymezí zákon. Obecně závazné vyhlášky umožňují regulovat místní záležitosti. Jedná se o podzákonné právní předpisy, jejichž územní působnost je 91 76 odst. 1 StavZ. 92 Srov. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 206. 93 Viz čl. 104 odst. 3 Ústavy. 50

omezena pouze na území dané obce či kraje. Zastupitelstvům obcí zákon svěřuje právo vydávat obecně závazné vyhlášky 94 a ukládat jimi povinnosti za účelem zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Obecně závaznou vyhláškou je možné především stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat jen na místech a v čase k tomu touto vyhláškou určených, popř. vymezit veřejná prostranství v obci, kde jsou takové činnosti zakázané. Dále je možné obecně závaznou vyhláškou určit závazné podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, a to v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Obec je též mimo jiné zmocněna vydávat obecně závazné vyhlášky k ochraně životního prostředí a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. Další záležitosti, které je obec oprávněna regulovat pomocí obecně závazných vyhlášek, mohou stanovit zvláštní zákony. 95 Obce tedy mohou na základě tohoto ustanovení regulovat provoz některých zdrojů hluku, popř. vibrací; zejména tak činí v případě veřejných hudebních produkcí, tanečních zábav apod. 4.4. Soukromoprávní prostředky ochrany Pro rozdělení soukromoprávních prostředků je významné hledisko, jakému orgánu je svěřena ochrana našich práv, popř. zda je možné, abychom svá práva hájili vlastním jednáním. Rozlišujeme ochranu soudní, při které je nutné se obrátit na soud, aby rozhodl o oprávněnosti našich nároků, a mimosoudní, kdy ochranu právům poskytuje orgán veřejné správy nebo jsme oprávněni hájit svá práva sami. Právo obrátit se na soud či jiný orgán za účelem ochrany subjektivních práv zakotvuje v čl. 36 Listina: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech i u jiného orgánu. Ochrany práv u soudu se lze domáhat vždy, její odmítnutí by znamenalo denegatio iustitiae, tedy odepření spravedlnosti, které je v právním státě nepřípustné. 4 ObčZ k tomu dále říká: Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud. 94 Viz zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, 84 odst. 2. 95 Srov. tamtéž, 10. 51

Soudními prostředky jsou žaloby chránící daná práva. Mezi prostředky mimosoudní ochrany náleží ochrana před zásahem do pokojného stavu, svépomoc a povinnost odvracet hrozící škodu. Dalším kritériem pro rozlišení prostředků ochrany je časové hledisko pro jejich uplatnění. Poskytují-li ochranu v době, kdy k porušení práva ještě nedošlo či teprve hrozí, jde o prostředky preventivní. Naproti tomu prostředky následné ochrany se uplatňují v době, kdy protiprávní jednání nebo protiprávní stav již nastal. Prostředkem preventivního charakteru je obecná povinnost předcházet hrozícím škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí podle 415 ObčZ. Jde- li o vážné ohrožení, může se ohrožený domáhat ochrany podle 417 odst. 2 ObčZ, a to tzv. prevenční žalobou. Mezi prostředky následného řešení spadá žaloba na ochranu osobnosti, žaloba sousedská a žaloba na náhradu škody. 96 4.4.1. Soudní prostředky ochrany 4.4.1.1. Sousedská žaloba Sousedská žaloba je hlavním způsobem ochrany proti nadměrnému hluku a vibracím v soukromém právu. 127 odst.1 ObčZ říká, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Tato generální klauzule upravující sousedská práva stanoví dvě skutkové podstaty: obtěžování jiného, a to nad míru přiměřenou poměrům, a ohrožování výkonu práv, přičemž se musí jednat o vážné ohrožování. Zatímco obtěžování výkon práv ztěžuje, u ohrožování hrozí nebo je zcela znemožněn jejich výkon a dochází k přímému zásahu do těchto práv. V demonstrativním výčtu dále 127 odst. 1 ObčZ uvádí, že vlastník věci mimo jiné nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem (...) a vibracemi. Jsou zde uvedeny příklady různých imisí, které by mohly nastat. Z použité formulace, že vlastník věci nesmí obtěžovat či vážně ohrožovat jiného, lze dovodit, že ochrana je poskytována jakékoliv osobě, která by mohla být nad stanovenou míru obtěžována nebo jejíž výkon práv by mohl být vážně ohrožen, tedy že 96 Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008, s. 60. 52

se nebude jednat pouze o přímé sousedy, ale i kohokoliv dalšího, jehož výkon práv by mohl být vážně ohrožen nebo který by mohl být obtěžován nad míru přiměřenou poměrům. Chráněn je tedy i např. držitel či nájemce. Nabízí se otázka, jestli se lze domáhat ochrany přímo jen vůči vlastníku věci, nebo i vůči jiné osobě, která má věc z jiného právního důvodu, např. je jejím nájemcem či detentorem. Existují různé názory na výklad této otázky. Eliáš se domnívá, že je třeba držet se doslovného znění zákona, v němž je zákaz imisí uložen vlastníku věci: Zákaz zasahuje vlastníka věci. (...) Týž zákaz dopadá samozřejmě i na spoluvlastníky. Extenzivní výklad vede k závěru, že stejně je omezen i držitel. Z analogie někteří dovozují, že zákaz zavazuje i osoby, které užívají věc i na základě jiného právního důvodu a jsou např. jejími vypůjčiteli nebo nájemci. Podmínkou pro použití analogie je, že určitý občanskoprávní vztah není zvláště upraven ( 853). V tomto případě tomu tak není. Povinnost zdržet se obtěžování sousedů má podle 127 vlastník věci. Je-li to nájemce, vypůjčitel či jiný detentor, je na vlastníku věci, aby splnil svou povinnost donucením nájemce nebo vypůjčitele k řádnému užívání věci ( 651, 665), neboť ty jsou k tomu vůči vlastníku obligačně vázáni. 97 Švestka, Škárová, Hulmák a kol. připouštějí i analogický výklad a zákaz imisí vztahují také na subjekty obligačně zavázané: I když tento (Eliášův, doplnila M. Z.) názor jistě nepostrádá racionální jádro, lze především namítnout, že je v rozporu s potřebami praktického života, neboť z jednoho řízení by udělal dvě soudní řízení napřed rušené osoby proti vlastníkovi, pak vlastníka proti samotnému rušiteli. (...) Ani uvedený názor o nepřípustnosti analogické aplikace zákona nelze přijmout. Výslovně je upraven vztah vlastníka a rušeného, nikoliv však vztah uživatele věci a rušené osoby. (...) I nájemce či jiný uživatel věci má povinnost se při výkonu práva zdržet neoprávněných zásahů do práv a oprávněných zájmů jiných ( 3 odst. 1) a tato povinnost je nepochybně soudně vynutitelná ( 4). Lze tedy učinit závěr, že proti neoprávněnému zásahu do práva (a tím je i imise podle 127 odst. 1) se lze domáhat ochrany vůči jeho původci, a to i když je podle zákona současně možné žádat o ochranu i proti vlastníkovi věci, ze které rušení vzchází. 98 Přikláním se k druhému uvedenému názoru. Jelikož je zákaz obtěžovat jiného nebo vážně ohrožovat výkon jeho 97 Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 1.svazek. Praha : Linde, 2008, s. 546. 98 Švestka, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 724 53

práv zákonem uložen vlastníkovi věci, týká se uvedená povinnost tím spíše i osob, které odvozují své právo užívat věc od práva vlastníka na základě závazkového právního vztahu, tedy např. nájemců nebo těch, kterým náleží jen některé z vlastnických oprávnění, např. osob oprávněných z věcného břemene. Pojmy nad míru přiměřenou poměrům a vážné jsou vágní. Co je, či není přiměřené poměrům a kdy se jedná o vážné ohrožení, posuzuje soud na základě objektivních hledisek a přihlíží přitom ke konkrétním okolnostem případu. Při hodnocení toho, zda jde o vážné ohrožení, je otázka přiměřenosti poměrům irelevantní. To, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, zhodnotí soud na základě objektivních hledisek, a to tak, že přihlédne k obvyklým společenským názorům a běžným místním poměrům a vezme v potaz i konkrétní okolnosti případu, jako je např. doba trvání expozice, frekvenční složení nebo to, v jakou denní dobu k expozici dochází. 99 Při nedodržování hygienických limitů stanovených veřejným právem půjde vždy o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Právně významným obtěžováním (imisí) může být i takové obtěžování, které sice nepřekračuje limity stanovené obecně závazným právním předpisem, ale překračuje míru obvyklou v daném místě, a to s přihlédnutím k obvyklé míře obtěžování dané v jiných obdobných místech. 100 Hlavním hlediskem pro posouzení případu soudem je tedy to, zda dochází k obtěžování hlukem a vibracemi nad míru přiměřenou poměrům. Tato formulace umožňuje domoci se ochrany i v případech, kdy jsou hygienické limity zachovány. Pro spory týkající se sousedských práv je zásadní vymezení vlastnického práva, patřícího mezi základní lidská práva v čl. 11 Listiny. Vlastnické právo je absolutním věcným právem působícím erga omnes, z čehož vyplývá, že všichni jsou povinni zdržet se zásahů do práv vlastníka. Pojmově je vlastnické právo omezeno vlastnickými právy ostatních vlastníků. V čl. 11 odst. 1 Listiny je stanoveno, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany, proto nemohou být někteří vlastníci zvýhodňováni před jinými jsou si vzájemně rovni. Pro oblast sousedských práv je klíčový čl. 11 odst. 3 Listiny, který zakotvuje závaznost vlastnictví pro vlastníka a také zákaz jeho zneužívání, neboť říká, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu 99 Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008, s. 64. 100 Švestka, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 719. 54

práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, a dále stanoví, že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem ; určité přípustné limity škodlivého účinku výkonu vlastnického práva tedy může stanovit pouze zákon. Žaloba podle 127 odst. 1 je zvláštním druhem negatorní žaloby popírá se jí totiž, že vlastník (nebo jiná obtěžující osoba) má právo něco činit, nějakým způsobem obtěžovat druhého výkonem vlastnického práva. 101 Aktivně legitimován k podání žaloby je každý, koho užívání věci vlastníkem obtěžuje způsobem uvedeným v 127 odst. 1, případně jehož práva toto užívání vážně ohrožuje. 102 Není požadováno, aby obtěžovaný byl vlastníkem věci. Právo podat sousedskou žalobu má i obec jako vlastník sousední nemovitosti, jsou-li obtěžováni její občané. Nejvyšší soud potvrdil ve svém rozsudku aktivní žalobní legitimaci obce a odůvodnil své rozhodnutí takto: Obec je veřejnoprávní korporací, jejíž faktický základ tvoří její občané (osobní substrát této právnické osoby ve smyslu 18 odst. 2 písm. c/ obč. zák.). Občané mají schopnost vnímat uvedené imise a jsou-li jimi rušeni při oprávněném užívání nemovitostí ve vlastnictví obce, je jimi při výkonu svého vlastnického práva rušena i obec. 103 V rozsudku lze uložit jen povinnost zdržet se rušení, které má podklad v podaném žalobním návrhu, nelze zakázat činnost samotnou ani ukládat provedení protihlukových či antivibračních opatření. Konkrétní způsob splnění této povinnosti závisí na žalovaném. O žalobě rozhoduje nezávislý orgán, kterým je soud. Mezi nevýhody tohoto způsobu ochrany práva náleží větší složitost a zdlouhavost řízení a také náklady řízení, které hradí žalobce, pokud neuspěje ve věci. Mezi případy tzv. sousedské žaloby náleží žaloba o zdržení se imisí hluku z provozu v ulici 5. května v Praze 4 (severojižní magistrála). Tuto žalobu podalo proti Magistrátu hlavního města Prahy, který je vlastníkem uvedené komunikace, společenství vlastníků jednotek a vlastníci bytových jednotek, a to z důvodu obtěžování hlukem nad míru přiměřenou poměrům a z důvodu vážného ohrožení výkonu jejich práv. Obvodní soud pro Prahu 1 však podanou žalobu zamítl. V rozsudku sice potvrdil, 101 Tamtéž, s. 716. 102 Tamtéž, s. 720. 103 Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 Cdon 330/1997 55

že dochází k překračování hygienických limitů hluku a nezpochybnil oprávnění žalobců požadovat ochranu podle 127 odst. 1, podle něhož se lze domáhat toho, aby se žalovaný zdržel zásahů spočívajících v rušení hlukem nad míru přiměřenou poměrům. Požadavek, aby se žalovaný zdržel nadměrného obtěžování hlukem, označil soud v dané lokalitě v dohledné době za nereálný. Soud dále uvedl, že se žalovaný nechová pasivně, jelikož se pokouší řešit situaci výstavbou Pražského okruhu, což je řešení dlouhodobé a ekonomicky náročné. Jelikož vlastník komunikace není v tomto případě jejím provozovatelem, považoval soud rozhodnutí za nevykonatelné a žalobu zamítl. Argumentoval přitom tím, že žalovaní nejsou sami, kdo jsou obtěžováni hlukem z provozu na této komunikaci. Toto rozhodnutí odporuje právu na ochranu zdraví, právu na příznivé životní prostředí, na ochranu vlastnictví a i právu na spravedlivý proces. Žalobci podali proti rozsudku odvolání k Městskému soudu v Praze, který odvolání vyhověl a uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení hlukem nad míru přiměřenou poměrům. Pro naplnění této povinnosti stanovil lhůtu jeden rok. Soud potvrdil věcnou pasivní legitimaci vlastníka komunikace, kterému je uložena povinnost dodržovat hygienické limity a provádět opatření k jejich dodržování, v souladu s 30 OchrVeřZdrZ. Dále uvedl, že vlastník staveb a pozemků k nim přiléhajících (...) se může domáhat na vlastníku komunikace, s níž stavby bezprostředně sousedí, nejen náhrady škod vzniklých v důsledku porušení zákonné povinnosti uložené ust. 30 odst. 1 zák. č. 258/2000 Sb. Nýbrž, v případě, že vlastník komunikace, která je zdrojem nadlimitní hlukové zátěže, neplní své povinnosti a vykonává vlastnické právo na úkor svých sousedů, se může domáhat ochrany svého práva i negatorní žalobou, tj. žalobou na řešení sousedských sporů dle ust. 127 odst.1 obč. zák.. 104 Podle soudu je vlastník povinen vykonávat vlastnické právo takovým způsobem, aby neohrožoval práva svého souseda, na čemž nic nemění skutečnost, že žalovaný byl nucen převzít komunikaci i s jejími negativními dopady. Za klíčové ustanovení pro posouzení tohoto případu soud označil 127 ObčZ, který je obecným vyjádřením omezení vlastnického práva, v jehož mezích musí soud zkoumat, zda a jakým způsobem bylo do práva žalobce zasaženo a bylo-li zasaženo, zda míra, kterou se tak stalo je poměrům nepřiměřená. (...) Je pak věcí soudu, aby po provedeném dokazování uvážil, zda se tak stalo nad míru přiměřenou 104 Viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 54 Co 390/2007-203 56

poměrům a zda žalobcem požadovaná ochrana, daná žalobním petitem je účinným prostředkem takové ochrany. 105 Soud též konstatoval, že by nebylo spravedlivé na žalobcích požadovat, aby dále pasivně snášeli obtěžování z toho důvodu, že jsou hlukem z uvedené komunikace obtěžovány i jiné osoby. 4.4.1.2. Žaloba na ochranu osobnosti 11 ObčZ stanoví, že fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti. V demonstrativním výčtu ustanovení dále uvádí, co považuje za složky práva na ochranu osobnosti; řadí mezi ně např. ochranu života, zdraví či soukromí. Za složku práv na ochranu osobnosti lze tedy považovat i právo na zdravé životní a pracovní prostředí. Tímto ustanovením jsou chráněna dílčí práva nemajetkové povahy. Oprávnění k podání žaloby má každá fyzická osoba; jejím právem je především požadovat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti a na přiměřené zadostiučinění. Podmínkou úspěšnosti žaloby je, že musí dojít k protiprávnímu zásahu do práva na ochranu osobnosti, který způsobil žalovaný. Za zásah je považováno jak konání, tak i nečinnost povinného subjektu. Pro zásah do práva je postačující, je-li osoba vystavena nadlimitním hodnotám hluku či vibrací takové úrovně, která může ohrozit některou ze složek práva na ochranu osobnosti, a došlo tedy k neoprávněnému zásahu do jejího práva. Vysoká hlučnost je vážným rizikem pro zdraví: může vést k řadě onemocnění, ke zhoršení sluchu, k poruchám spánku, k nekvalitnímu odpočinku, k omezování větrání a tím ke zhoršení vnitřního ovzduší v místnostech. Představuje neoprávněný zásah do soukromí, jelikož dochází k obtěžování a rušivým účinkům během dne či noci v rámci soukromé sféry jednotlivce, a to zejména v obydlích. 4.4.1.3. Žaloba na náhradu škody Obecná odpovědnost za škodu je upravena v 420. Mimo to existují ještě zvláštní případy odpovědnosti za škodu, které mají přednost před obecnou úpravou. Za škodu zákon považuje skutečnou škodu a ušlý zisk, tedy majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, a škodu na zdraví. Podle 420 odst. 1 každý odpovídá za škodu, kterou 105 Tamtéž. 57

způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnost za škodu vzniká při současném splnění následujících podmínek: došlo k porušení právní povinnosti (popř. u objektivní odpovědnosti ke vzniku škodní události), vznikla škoda, existuje mezi nimi příčinná souvislost a žalovaný neprokázal, že škodu nezavinil (zavinění je presumováno v podobě nevědomé nedbalosti). Zavinění se nevyžaduje v případě objektivní odpovědnosti, u níž se jedná o odpovědnost za výsledek. Poškozený musí prokázat, že došlo k protiprávnímu úkonu a ke vzniku škody a že mezi nimi existuje příčinná souvislost. Tato žaloba se použije v případě, že byla v důsledku imisí způsobena hmotná škoda. Je možné ji uplatnit samostatně, nebo lze žalovat na náhradu škody i v rámci žaloby na zdržení se imisí. 4.4.2. Mimosoudní prostředky ochrany 4.4.2.1. Ochrana před zřejmým zásahem do pokojného stavu V tomto případě se jedná o ochranu poskytovanou jiným orgánem než soudem, a to příslušným orgánem státní správy; konkrétně je jím obecní úřad. Úprava zásahu do pokojného stavu je obsažena v 5 ObčZ : Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Za pokojný stav je zde považován poslední pokojný stav. Je jím stav, který se fakticky vytvořil a trval již tak dlouho, že jej lze považovat za pokojný. Jedná se o stav faktický a nikoliv právní 106 je tedy možné, že bude poskytnuta ochrana i stavu protiprávnímu. Za zřejmý zásah lze považovat jakékoliv jednání měnící dosavadní pokojný stav, je-li vnímatelné i pro jiné osoby jako příčina jeho narušení. Orgán státní správy poskytuje předběžnou ochranu na základě žádosti. V rozhodnutí může za účelem obnovení předešlého stavu předběžně zásah zakázat nebo uložit. Právo domáhat se ochrany u soudu není nikterak dotčeno rozhodnutím správního orgánu. Soud není jeho rozhodnutím vázán, sám zhodnotí, jaký je skutkový a právní stav. 106 Švestka, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 93. 58

4.4.2.2. Svépomoc Tento prostředek umožňuje oprávněnému, aby vlastním jednáním hájil svá práva. Svépomoc je upravena v 6 ObčZ: Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit. Podmínky přípustnosti svépomoci jsou tedy následující: 1. Musí se jednat o neoprávněný zásah do práva. Jde o zásah do subjektivního práva učiněný v rozporu s právními předpisy. 2. Neoprávněný zásah musí hrozit bezprostředně, což znamená, že buď reálně hrozí, nebo již nastal, ale stále trvá. 3. Svépomoc může užít jen ten, kdo je takto ohrožen, tedy ten, jehož subjektivní právo, resp. faktické postavení bylo zasaženo, popř. jeho zákonný zástupce či zmocněnec. 107 4. Neoprávněný zásah je třeba odvrátit přiměřeným způsobem. Nesmí tedy dojít k hrubému nepoměru mezi intenzitou hrozícího zásahu do práva a způsobem jeho ochrany. Pokud by nebyly naplněny podmínky přípustnosti svépomoci, jednalo by se o jednání neoprávněné. Pro jednajícího však není vždy snadné posoudit přiměřenost svého jednání. Svépomoc by měla být užívána až jako druhotný prostředek ochrany, tedy nelze-li se účinně dovolat pomoci ze strany veřejnoprávních orgánů. Je významnou pojistkou pro ty případy, kdy veřejná moc není schopna včasně reagovat nebo je nečinná. 107 Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 1.svazek. Praha : Linde, 2008, s. 74. 59

5. Závěr Hluk a vibrace mají negativní vliv na kvalitu života člověka i na jeho zdraví. Nelze je zcela odstranit, je však třeba usilovat o snížení jejich hodnot na přijatelnou úroveň. Významným nástrojem regulace hluku a vibrací je právo, které stanoví závazné limity expozice a postupy pro zajištění jejich dodržování. Značný důraz musí být kladen na prevenci, tj. na předcházení vzniku potencionálních zdrojů nadměrného hluku a vibrací úsilí o omezení následků způsobených těmito zdroji by mělo být až reakcí na selhání této preventivní složky. Následná opatření mohou zasahovat do cesty přenosu hluku a vibrací (např. instalace protihlukových stěn u silnic či železnic), popř. mohou činit nutné kroky přímo u recipienta hlukové či vibrační expozice (např. použití protihlukových oken). Právní úprava ochrany před hlukem a vibracemi je v českém právu téměř totožná. Je obsažena především v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a v nařízení vlády, které tento zákon provádí. Jisté odlišnosti spočívají ve vymezení předmětu ochrany a ve výpočtu hygienických limitů. OchrVeřZdrZ upravuje hlukové imise a z hlediska emisí vibrací obsahuje pouze jediné ustanovení ( 33). V nařízení vlády č. 148/2006 Sb. jsou uvedeny imisní limity vibrací pro pracoviště a chráněné vnitřní prostory staveb a hlukové imisní limity pro pracoviště, chráněné vnitřní prostory staveb, chráněné venkovní prostory a chráněné venkovní prostory staveb. Na evropské úrovni je oblast hlukových imisí upravena pouze ve směrnici 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. V oblasti hlukových emisí vydalo Evropské Společenství řadu směrnic týkajících se dopravních prostředků a také směrnice upravující emise zařízení používaných ve venkovním prostoru a domácích spotřebičů. Veškeré směrnice týkající se této problematiky byly do českého práva transponovány, ačkoliv v případě směrnice 2002/49/ES byla na Českou republiku podána žaloba k ESD v souvislosti s její opožděnou transpozicí; tato žaloba však byla stažena v důsledku dokončení transpozičního procesu. Předpokladem účinné regulace hlukových imisí je podrobná znalost hlukové situace na území státu. Je proto zapotřebí, aby Česká republika pokračovala v hlukovém mapování; obraz hlukového zatížení nemůže být komplexní, dokud nebudou vypracovány hlukové mapy pro všechny oblasti. 60

Současná česká právní úprava ochrany před hlukem a vibracemi je v určitých ohledech příliš benevolentní k provozovatelům nadlimitního zdroje hluku či vibrací, zatímco viděno z druhé strany práva občanů nadlimitnímu hluku a vibracím vystavených jsou mnohdy chráněna ne zcela dostatečně. Provozovatelům nadlimitního zdroje hluku např. ulehčuje situaci fakt, že podmínky pro vydání povolení k provozu takového zařízení stanoví zákon velmi vágně, jakož i to, že není jejich povinností prokazovat omezení hluku na rozumně dosažitelnou míru. Problematické je zejména ustanovení neumožňující účast dotčených osob v rámci řízení o povolení nadlimitního zdroje hluku či vibrací, které jim znemožňuje přímo uplatňovat jejich právo na ochranu zdraví, na příznivé životní prostředí či na ochranu vlastnictví. Je možné se bránit napadnutím rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo povoleno překračování hygienických limitů, žalobou ve správním soudnictví. Předpokladem účinné regulace hlukových imisí je podrobná znalost hlukové situace na území státu. Je proto zapotřebí, aby Česká republika pokračovala v hlukovém mapování; obraz hlukového zatížení nemůže být komplexní, dokud nebudou vypracovány hlukové mapy pro všechny oblasti. Je nutné, aby do budoucna při rozhodování v oblasti ochrany před hlukem a vibracemi nebyly upřednostňovány finanční a politické zájmy před zájmem na ochraně ústavně zaručených práv. 61

Seznam zkratek ČR EUROATOM ES ESD ESUO EU FO IPPCZ KHS Komise Listina ObčZ OchrVeřZdrZ PO SES SpŘ StavZ Ústava WHO Česká republika Evropské společenství pro atomovou energii Evropská společenství Evropský soudní dvůr Evropské společenství uhlí a oceli Evropská unie fyzická osoba zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů Krajská hygienická stanice Evropská komise Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví právnická osoba Smlouva o založení Evropského společenství zákon č. 500/2004 Sb., správní řád zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Ústava ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) Světová zdravotnická organizace 62

Použitá literatura Monografie Bernard, M., Doucha, P. Právní ochrana před hlukem. Praha : Linde, 2008. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2007. Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 1. svazek. Praha : Linde, 2008. Havránek, J. a kol. Hluk a zdraví. Praha : Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1990 Kružíková, E., Adamová, E., Komárek, J. Právo životního prostředí Evropských společenství. Praktický průvodce. Praha : Linde, 2003. Kružíková, E. Ekologická politika a právo životního prostředí v EU. Praha: Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře Petr Šauer, 1997. Liberko, M. Hluk v prostředí : Problematika a řešení. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2004. Smetana, C. Hluk a vibrace, měření a hodnocení. Praha : Sdělovací technika, 1998. Svoboda, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. Švestka, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. Vaňková, M. a kol. Hluk, vibrace a ionizující záření v životním a pracovním prostředí část I. 1. vydání. Brno : VUT v Brně, 1995. Žiaran, S. Ochrana človeka pred kmitaním a hlukom. Bratislava : Slovenská technická univerzita v Bratislave, 2008. Články Bernard, M., Doucha, P., Plachý, R. Analýza hlukových výjimek: Rozhodovací praxe krajských hygienických stanic v řízení dle 31odst. 1 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. S. 13. Dostupné z WWW: http://www.hluk.eps.cz/files/analyzahlukovych-vyjimek_eps.pdf. 63

Černý, P., Doucha, P. Aktuální otázky ochrany před hlukem z dopravy. Právní rozhledy, 2007, č. 17. Dudová, J. Aktuální otázky snižování hluku ve venkovním prostředí v kontextu ústavního práva. Dostupné z WWW: http://www.law.muni.cz/edicni/days-of-publiclaw/files/pdf/ustava/dudova.pdf. Hellmuth, T. Historie hlukového mapování v ČR. Dostupné z WWW: www.nrl.cz/aktuality/soubory/hlukove-mapy-historie.doc. Král, R. Znovu k zakotvení vnitrostátních účinků komunitárního práva v Ústavě ČR. Právní rozhledy, 2004, č. 3. Internetové odkazy www.mzcr.cz www.nrl.cz http://eur-lex.europa.eu www.ekolist.cz http://ec.europa.eu www.mzp.cz www.ecomonitor.cz http://cs.wikipedia.org http://www.mzcr.cz www.europa.eu https://www.zdravcentra.cz http://www.beck-online.cz http://www.hluk.eps.cz www.mdcr.cz http://hlukovemapy.mzcr.cz http://geoportal.cenia.cz 64

Seznam příloh Příloha č. 1 Úrovně hluku (intenzita hluku) db Příklady a vnímání člověkem 0 práh slyšitelnosti 20 hluboké ticho, bezvětří, akustické studio 30 šepot, velmi tichý byt či velmi tichá ulice 40 tlumený hovor, šum v bytě, tikot budíku 50 klid, tichá pracovna, obracení stránek novin 60 běžný hovor 70 mírný hluk, hlučná ulice, běžný poslech televize 80 velmi silná reprodukovaná hudba, vysavač v blízkosti 90 silný hluk, jedoucí vlak 100 sbíječka, přádelna, maximální hluk motoru 110 velmi silný hluk, živá rocková hudba, kovárna kotlů 120 startující proudové letadlo 130 práh bolestivosti 140 akustické trauma, 10 m od startujícího proudového letadla 170 zábleskový granát Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/hluk 65

Příloha č. 2 Korekce pro stanovení hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním prostoru staveb Druh chráněného vnitřního prostoru Doba pobytu Korekce v db Nemocniční pokoje Operační sály doba mezi 6.00 a 22.00 hodinou 22.00 a 6.00 hodinou po dobu používání 0-15 0 Lékařské vyšetřovny, ordinace po dobu používání -5 Obytné místnosti doba mezi 6.00 a 22.00 hodinou 22.00 a 6.00 hodinou 0 +) -10 +) Hotelové pokoje doba mezi 6.00 a 22.00 hodinou 22.00 a 6.00 hodinou +10 0 Přednáškové síně, učebny a pobytové místnosti škol, jeslí, mateřských škol a školských zařízení +5 Koncertní síně, kulturní střediska +10 Čekárny, vestibuly veřejných úřadoven a kulturních zařízení, kavárny, restaurace +15 Prodejny, sportovní haly + 20 Pro ostatní pobytové místnosti, v tabulce jmenovitě neuvedené, platí hodnoty pro prostory funkčně obdobné.účel užívání stavby je dán kolaudačním rozhodnutím a uvedené hygienické limity se nevztahují na hluk způsobený používáním chráněné místnosti. +) Pro hluk z dopravy v okolí dálnic, silnic I. a II. třídy a místních komunikací I. a II. třídy (dále jen hlavní pozemní komunikace ), kde je hluk z dopravy na těchto komunikacích převažující, a v ochranném pásmu drah se přičítá další korekce + 5 db. Tato korekce se nepoužije ve vztahu k chráněnému vnitřnímu prostoru staveb navržených, dokončených a zkolaudovaných po dni nabytí účinnosti tohoto nařízení. Zdroj: Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 148/2006 Sb. 66

Příloha č. 3 Korekce na využití prostoru ve stavbách a chráněném vnitřním prostoru staveb, denní dobu a povahu vibrací Druh chráněného vnitřního prostoru 1. Operační sály den Denní doba noc 2. Obytné místnosti den 3. Pokoje pro pacienty v sanatoriích a v nemocnicích 4. Učebny a pobytové místnosti jeslí, mateřských škol a školských zařízení 5. Ostatní chráněné vnitřní prostory staveb noc den noc den noc Povaha vibrací Přerušované a nepřerušované vibrace Korekce Opakující se otřesy db (1) db (1) 0 0 6 3 6 3 6 3 1 1 2 1,41 2 1,41 2 1,41 0 0 24 3 24 3 24 3 1 1 16 1,41 16 1,41 16 1,41 nepřetržitě 12 4 42 128 Maximálně jsou přípustné 1 až 3 výskyty otřesů za den. Zdroj: Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 148/2006 Sb. 67

Příloha č. 4 Korekce pro stanovení hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném venkovním prostoru Druh chráněného prostoru Korekce [db] 1) 2) 3) 4) Chráněný venkovní prostor staveb lůžkových zdravotnických zařízení včetně lázní Chráněný venkovní prostor lůžkových zdravotnických zařízení včetně lázní Chráněný venkovní prostor ostatních staveb a chráněný ostatní venkovní prostor -5 0 +5 +15 0 0 +5 +15 0 +5 +10 +20 Korekce uvedené v tabulce se nesčítají. Pro noční dobu se pro chráněný venkovní prostor staveb přičítá další korekce -10 db, s výjimkou hluku z dopravy na železničních drahách, kde se použije korekce -5 db. Vysvětlivky: 1) 2) 3) 4) Použije se pro hluk z veřejné produkce hudby, hluk z provozoven služeb a dalších zdrojů hluku, s výjimkou letišť, pozemních komunikací, nejde-li o účelové komunikace, a dále s výjimkou drah, nejde-li o železniční stanice zajišťující vlakotvorné práce, zejména rozřaďování a sestavu nákladních vlaků, prohlídku vlaků a opravy vozů. Použije se pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích, s výjimkou účelových komunikací, a drahách. Použije se pro hluk z dopravy na hlavních pozemních komunikacích v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích. Použije se pro hluk z dopravy na dráhách v ochranném pásmu dráhy. Použije se v případě staré hlukové zátěže z dopravy na pozemních komunikacích a drahách, kdy starou hlukovou zátěží se rozumí stav hlučnosti působený dopravou na pozemních komunikacích a drahách, který v chráněných venkovních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru vznikl do 31. prosince 2000. Tato korekce zůstává zachována i po položení nového povrchu vozovky, výměně kolejového svršku, popřípadě rozšíření vozovek při zachování směrového nebo výškového vedení pozemní komunikace nebo dráhy, při které nesmí dojít ke zhoršení stávající hlučnosti v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném venkovním prostoru a pro krátkodobé objízdné trasy. Zdroj: Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 148/2006 Sb. 68

Příloha č. 5 Strategická hluková mapa aglomerace Praha L dvn Zdroj: http://hlukovemapy.mzcr.cz 69

Příloha č. 6 Strategická hluková mapa L n Zdroj: http://hlukovemapy.mzcr.cz 70

Příloha č. 7 Strategická hluková mapa pro okolí letiště Praha Ruzyně Zdroj: http://hlukovemapy.mzcr.cz 71

Příloha č. 8 Strategická hluková mapa Prahy Zdroj: http://geoportal.cenia.cz 72