Speciální a zemědělská botanika 10 vývojové větve Lycopodiophyta a Monilophyta
Vývojová větev Polysporangiophyta* skupina diverzifikovaná v Siluru přechod mezi mechorosty a cévnatými rostlinami bez cévních svazků samostatný a větvený sporofyt s větším množstvím sporangií Aglaophyton Obrázek z Falconaumanni, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/rhynie_chert_flora.jpg/728px- Rhy nie_chert_flora.jpg
Vývojová větev Tracheophyta (cévnaté rostliny) skupina diverzifikovaná na konci Siluru v životním cyklu převládá sporofyt sporofyt větvený s větším množstvím sporangií lignifikovaná sekundární buněčná stěna vznik tracheid a následně celých cévních svazků vznik stélé oddělené endodermis později kořeny v systému dnes bráno jako oddělení
Rhyniopsida (ryniofyty)* parafyletická bazální skupina cévnatých rostlin bez kořenů jen fosilní, od závěru Siluru do středního Devonu řez stonkem, průměr cca. 2,5 mm Obrázek Peter coxhead, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/49/rhynie_chert_with_rhynia_1.png/ 740px-Rhy nie_chert_with_rhynia_1.png Obrázek Falconaumanni, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/rhynie_chert_flora.jpg/728px- Rhy nie_chert_flora.jpg
OdděleníTracheophyta dvě vývojové linie mikrofylní/lycofylní (vývojová větev Lycopodiophyta plavuně ) listy pokožkového původu jednožilné jako vychlípenina pokožky stonky bez nodů dichopodiální až pseudomonopodiální větvení stonku dichopodiální větvení kořenů endarchní protoxylém v kořenech, exarchní v prýtu* megafylní/eufylní (vývojová větev Euphyllophyta) listy původu větevného boční větve opakovaně větvené a posléze srostlé v listovou čepel stonky článkované monopodiální větvení kořenů a stonku exarchní protoxylém v kořenech, endarchní v prýtu*
Vývojová větev Lycopodiophyta ( plavuně )* skupina Zosterophyllophyta ještě zcela bezlistá parafyletická skupina původem ze spodního Devonu, předcházející vlastní palvuně (Lycopodiopsida) model Zosterophyllum Obrázek Matteo De Stefano/MUSE, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/rhynie_chert_flora.jpg/728px- Rhy nie_chert_flora.jpg
Třída Lycopodiopsida (plavuně) drobné byliny (fosilně i mohutné dřeviny) s nečlánkovanými dichopodiálně (vidličnatě) větvenými lodyhami (často ale následně velikostně diferencovanými) a kořeny, často plazivým oddenkem ve stoncích protostélé nebo plektostélé objevily se ve spodním Devonu maximálního rozvoje dosáhly v Karbonu tvořily hlavní složku vegetace první dřeviny (vznik černého uhlí) stromové plavuně vyhynuly pravděpodobně během Triasu, bylinné se zachovaly dodnes
Třída Lycopodiopsida (plavuně) sporofyt stonek nese drobné jednožilné listy uspořádané zpravidla hustě ve šroubovici listy podle funkce bývají rozlišeny trofofyly asimilující sporofyly nesoucí výtrusnice často tvořící vrcholové šištice/klasy (strobily) trofosporofyly obojí funkce Diphasiastrum complanatum Lycopodium annotinum Lycopodiella inundata Obrázek JN;
Třída Lycopodiopsida (plavuně) eusporangiátní sporangia (vícevrstevná bez prstence) v paždí nebo na bázi vrchní strany listů (plavuně jsou izosporické, vranečky a šídlatky jsou heterosporické) spory klíčí až po několika letech (silná vrstva sporopoleninu) výtrusná šištice sporofylů Lycopodium annotinum sporangium se spórami Obrázek JN;
Třída Lycopodiopsida (plavuně) gametofyt (prothalium) drobný, řepovitý, dlouhověký (u některých recentních druhů vytrvává až 20 let), na vrcholu se tvoří gametangia archegonia a anteridia podobné jako u mechorostů (některé druhy jsou jednodomé, jiné dvoudomé) spermatozoidy jsou biciliátní u plavuní a vranečků, u šídlatek jsou polyciliátní
Třída Lycopodiopsida (plavuně) taxony nejednotné členění, 1 3 řády podle autora, zde podle Simpson 2010, 2 řády Řád Lycopodiales (plavuně) Řád Isoetales (šídlatky)
Řád Lycopodiales (plavuně) fosilní i recentní byliny převážně v tropech listy vytrvávající po celou dobu života sporofytu nejstarší nálezy ze spodního Devonu
Řád Lycopodiales (plavuně) životní cyklus plavuní rodozměna izosporická, spermatozoidy biciliátní gametofyt samostatný, dlouhou dobu vytrvávající sporofyt spojen s gametofytem jen v nejranější fázi ontogeneze sporofyt sporangium se spórami anteridia archegonia gametofyt Obrázek gametofytu Goebel, Karl, 1855-1932 https://c1.staticflickr.com/4/3883/14757541826_7dcbc27c54_b.jpg
Řád Lycopodiales (plavuně)* Čeleď Huperziaceae (vrancovité) vytrvalé, vždyzelené vidličnatě větvené byliny sporofyly nejsou sdruženy do výtrusných klasů trofosporofyly Huperzia selago (vranec jedlový) vyskytuje se u nás vzácně, převážně nad horní hranicí lesa Obrázek Ghislain118 http://www.fleurs-des-montagnes.ne, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a6/huperzia_selago_1.jpg/800px- Huperzia_selago_1.jpg
Řád Lycopodiales (plavuně) Čeleď Lycopodiaceae (plavuňovité) jednoleté nebo oddenkem vytrvalé vždyzelené vidličnatě větvené byliny, poléhavé, vystoupavé sporofyly tvarově odlišné od trofofylů převážně rostou v tropech Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka) suché, písčité lesy a louky, výtrusy obsahují až 50 % oleje a jsou velmi hořlavé Obrázek JN;
Řád Lycopodiales (plavuně) Čeleď Lycopodiaceae (plavuňovité)* Lycopodium annotinum (plavuň pučivá) vlhké kyselé lesy Obrázek JN;
Řád Isoetales (šídlatky) heterosporické megaspóry v megasporangiích a mikrospóry mikrosporangiích z megaspory vzniká samičí gametofyt z mikrospory vzniká samčí gametofyt endosporické gametofyt se vyvíjí v rámci buněčné stěny spóry = vývojová paralela se semennými rostlinami listy na bázi s ligulou (pajazýčkem) možná schopnost přijímat dešťovou vodu k lepšímu růstu mladých listů taxony čeleď Isoetaceae (šídlatkovité)* čeleď Selaginellaceae (vranečkovité)
Řád Isoetales (šídlatky)* Lepidodendron nejznámější fosilní zástupce skupiny jeden z hlavních nálezů v černém uhlí až 50 m vysoký strom, koruna vidličnatě větvená, listy zanechávají kosočtverečné jizvy, větvený oddenek Obrázek JN;
Čeleď Isoetaceae (šídlatkovité)* kosmopolitní hlízovitě zkrácený stonek, přízemní růžice šídlovitých listů, u báze listů (trofosporofylů) v rozšířené části je mega- nebo mikrosporangium, nad ním je ligula Obrázek Jon Houseman, CC BY-SA 4.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4f/isoetes_stem_sporangia.jpg/518px- Isoetes_stem_sporangia.jpg
Čeleď Isoetaceae (šídlatkovité)* Isoetes (šídlatka) u nás velmi vzácně 2 druhy na dně Šumavských karových jezer (I. lacustris, š. jezerní; I. echinospora, š. ostnovýtrusá) Isoetes lacustris Isoetes echinospora Obrázek JN;
Čeleď Selaginellaceae (vranečkovité) worldwide, mostly in tropical and warm regions 5 genera, ca. 550 species (ca. 500 in genus Selaginella)* drobné byliny vzhledem připomínající mechorosty listy dimorfické (dvě řady velkých listů a dvě řady malých listů) Selaginella helvetica Obrázek Stefan.lefnaer, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/81/selaginella_helvetica_sl5.jpg/654px- Selaginella_helv etica_sl5.jpg
Čeleď Selaginellaceae (vranečkovité) trofofyly podobné sporofylům tvořícím výtrusné klasy rostliny jednodomé mikrosporofyly nesou mikrosporangia s mikrosporami, megasporofyly nesou megasporangia s megasporami heterosporická rodozměna mikrosporangium ligula megasporangium Obrázek Curtis Clark, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/58/selaginella_strobilus_ls_high.jpg/400px- Selaginella_strobilus_LS_high.jpg
Čeleď Selaginellaceae (vranečkovité) životní cyklus vranečků gametofyt endosporický = redukovaný, nezelený, jednopohlavný spermatozoidy biciliátní samičí gametofyt zůstává spojen se sporofytem i po oplození oosféry (připomíná zárodek uvnitř vajíčka semenných rostlin), pak odpadne na zem a jakoby ze semene začne klíčit nová rostlinka = sporofyt
Čeleď Selaginellaceae (vranečkovité) některé vranečky jsou pěstovány jako okrasné rostliny (u nás pokojové) např. Selaginella martensii Obrázek JN;
Čeleď Selaginellaceae (vranečkovité)* Selaginella selaginoides (vraneček brvitý) náš jediný zástupce, vzácně v horách (Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník) Obrázek de:benutzer:griensteidl, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/64/selaginella_selaginoides_at_rax.jpg/800p x-selaginella_selaginoides_at_rax.jpg
Vývojová linie Euphyllophyta sesterská skupina v vývojové linii Lycopodiophyta s monopodiálně větvenými kořeny a listy megafylního původu tuto vývojovou linii pak od raných dob tvoří dvě sesterské linie Monilophyta (kapraďorosty) Lignophyta
Vývojová linie Euphyllophyta* skupina Trimerophtophyta spodnodevonští předchůdci megafylních rostlin nejznámějším zástupcem je rod Psilophyton Obrázek Ghedoghedo, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3b/psilophyton_dawsonii-rev.jpg/329px- Psilophy ton_dawsonii-rev.jpg
Vývojová linie Monilophyta monopodiálně větvené kořeny sporangia terminální na bočních větvích, podélně pukající listy megafylní popřípadě redukované megafyly sifonostélé, artrostélé, diktyostélé* stonky článkované systematika hodně nejednotná nejnověji třída Polypodiopsida, která zahrnuje celou recentní linii řádů Monilophyta (Ruggiero et al. 2015), vlastní leptosporangiátní kapradiny jsou sdruženy do podtřídy Polypodiidae (ve starších pracích tato skupina odpovídá třídě Polypodiopsida!!!!!) navíc mnoho nejasností s celými druhy
Vývojová linie Monilophyta systém
Řád Equisetales (přesličky) lodyha článkovaná s nody a internodii, v nodech interkalární pletiva zajišťující prodlužování stonku přeslenitě větvená podélně rýhovaná (rýhy, žebra) Equisetum sylvaticum Equisetum arvense Obrázek JN;
Řád Equisetales (přesličky) listy silně redukované megafyly Equisetum fluviatile internodia nody redukované megafyly srůstající v pochvu oddenek s adventivními kořeny Obrázek JN;
Řád Equisetales (přesličky) uvnitř stonku 3 typy dutin centrální (lyzigenní) valekulární karinální vodivá pletiva artrostélé s primitivními trachejemi (= karinální dutina) xylém floém Obrázek JN;
Řád Equisetales (přesličky) cvičení 6, vzorek 1 trvalý preparát příčný řez stonkem Equisetum arvense uvnitř stonku 3 typy dutin centrální (lyzigenní) valekulární karinální Obrázek JN;
Řád Equisetales (přesličky) sporangia anatropní (dolu ohnutá) na deštníkovitých sporangioforech (= sporofyly) uspořádaných v terminálních strobilech (= výtrusných šišticích) Equisetum arvense sporofyl strobilus sporangia spóry Obrázek JN;
Řád Equisetales (přesličky) spory nesou 4 mrštníky (haptery = elatery) umožňují vymršťování a splétání výtrusů (hygroskopické pohyby), které usnadňují kopulaci, spóry se šíří větrem ve shlucích spory jsou stejné tvarem (homomorfní), ale u některých druhů se liší pohlavností spóra s hapterami za sucha Obrázek JN;
Řád Equisetales (přesličky) cvičení 6, vzorek 2 spóry Equisetumarvense spóry s hapterami Obrázek JN;
Třída Equisetopsida (přesličky) životní cyklus gametofyt samostatný, krátce žijící, jednopohlavný, fotosyntetizující, spermatozoidy polyciliátní sporofyt = vytrvalá bylina, přežívající podzemním oddenkem s adventivními kořeny a nadzemními větvenými lodyhami recentně byliny několik dm až m vysoké, uniformní stavba v Karbonu a Permu stromy do 30 m výšky (Calamites)* Obrázek Verisimilus, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/89/calamitaceae_foliage.jpg/757px- Calamitaceae_foliage.jpg
Řád Equisetales Čeleď Equisetaceae (přesličkovité) v dnešním pojetí jediný rod Equisetum (přeslička), nomenklatura neujasněná, asi jen 15 druhů chybí v Australasii*
Čeleď Equisetaceae (přesličkovité) Equisetum arvense (přeslička rolní) polní plevel; louky, náspy; jarní (nezelená) a letní (zelená) lodyha, na kořenech ztloustlá místa zásobárna živin pro jarní lodyhu (vykopávají a pojídají prasata); léčivka využívá se letní lodyha Obrázek JN;
Čeleď Equisetaceae (přesličkovité) Equisetum palustre (přeslička bahenní) roste na vlhkých loukách, je jedovatá, má jen jednu lodyhu, od přesličky rolní se liší delšími lodyžními pochvami než jsou pochvy na článcích Obrázek JN;
Čeleď Equisetaceae (přesličkovité)* Equisetum sylvaticum (přeslička lesní) vlhké jehličnaté lesy, jemně větvená, dva typy lodyh, obě zelené Obrázek JN;
Čeleď Equisetaceae (přesličkovité)* Equisetum fluviatile (přeslička poříční) roste v mělké stojaté vodě s písčitým dnem Obrázek JN;
Čeleď Equisetaceae (přesličkovité)* Equisetum telmateia (přeslička největší) náš největší druh, který dorůstá až 2 m, roste na lesních prameništích a v příkopech teplých oblastí Obrázek Verisimilus, CC BY-NC-SA 2.0 https://c1.staticflickr.com/9/8212/8420600696_9881f25858_c.jpg
Čeleď Equisetaceae (přesličkovité)* Equisetum hyemale (přeslička zimní) přezimující stále zelená lodyha, výtrusný klas je špičatý, roste ostrůvkovitě při březích vodních toků Obrázek JN;
Podtřída Ophioglossidae/Psilotidae ( výtrusné vidličnatě větvené byliny )* zelené vytrvalé často vidličnatě větvené byliny nevětvené kořeny bez kořenového vlásnění podzemní dlouhověký gametofyt s mykorhizou sporangia eusporangiátní
Podtřída Ophioglossidae/Psilotidae* Řád Ophioglossales (hadilkotvaré) vytrvalé byliny s krátkým oddenkem a masitými kořeny z oddenku vyrůstá zpravidla jeden list, který je členěn na část sterilní a část fertilní (často jsou obě části dále členěné) kosmopolitní eusporangia fertile segment sterile segment Botrychium matricariifolium Obrázek JN;
Řád Ophioglossales* Čeleď Ophioglossaceae (hadilkovité) worldwide 5-7 genera, circa 100 species (Botrichium 50, Ophioglosum 30) většina druhů tropických u nás Ophioglossum vugatum (hadilka obecná) mokré louky a lužní lesy Obrázek JN;
Řád Ophioglossales Čeleď Ophioglossaceae (hadilkovité)* Botrychium lunaria (vratička měsíční) vzácně na suchých pastvinách a travnatých stráních Obrázek JN;
Podtřída Ophioglossidae/Psilotidae* Řád Psilotales (prutníkotvaré) tropical and warm temperate regions (2 genera, 3 species) suchozemské bezkořenné byliny (mají vidličnatě větvený oddenek) s vidličnatě větvenými lodyhami a vidličnatě dělenými redukovanými listy Psilotum nudum (prutovka nahá) pěstována jako okrasná Obrázek Gordon K A Dickson, CC BY-NC-SA 2.0 https://c1.staticflickr.com/4/3624/3605685997_2391817720_b.jpg
Řád Marattiales (převážně tropické kapradiny)* recentní i fosilní převážně tropické byliny i dřeviny s mohutnými listy pantropical, 9 genera, 148 species (Angiopteris 75)* vodivá pletiva ve stoncích tvoří polycyklické sifonostélé sporangia na rubu listu eusporangiátní, izosporická, někdy srůstají v synangia gametofyt dlouhověký vypadající jako frondózní játrovka Angiopteris sp. Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) většinou terestrické kapradiny s megafylními listy, často s podzemními nebo nadzemními oddenky Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) životní cyklus u většiny zástupců izosporická rodozměna gametofyt samostatný autotrofní nebo saprofytický spermatozoidy jsou polyciliátní sporofyt převažuje = vytrvalá bylina Obrázek Chippolito, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/fern_life_cycle.jpg/753px- Fern_Lif e_cycle.jpg
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) leptosporangiátní sporangia (jednovrstevná původem z jediné buňky, s prstencem) spóry mají tenkou stěnu a diferencují se na rozdíl od eusporangiátních spór směrem ven Polypodium vulgare Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) cvičení 6, vzorek 3 leptosporangiátní sporangia a spóry Polypodium vulgare Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) listy někdy diferencované na trofofyly a sporofyly nebo častěji nediferencované trofosporofyly trofosporofyl Cystopteris fragilis Matteuccia struthiopteris trofofyly sporofyly Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) sporangia sestavená do kupek (sorus), mohou být kryta blanitou ostěrou (indusium) Dryopteris filix-mas Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) Řád Osmundales Čeleď Osmundaceae (podezřeňovité) tropical and temperate regions 3-5 genera, 20 species (Osmunda 15 ) 2x zpeřené listy rozlišené na vnitřní trofosporofyly (horní část je nezelená a nese výtrusnice) a vnější zelené sporofyly výtrusnice netvoří pravé kupky, ostěry chybějí
Řád Osmundales Čeleď Osmundaceae (podezřeňovité) Osmunda regalis (podezřeň královská) u nás dříve v Lužických horách rostla, dodnes občas pěstovaná suroviny pro keltský ale Obrázek vpravo Kristian Peters -- Fabelfroh, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5d/osmunda_regalis.jpeg
Podtřída Polypodiidae (kapradiny)* Řád Hymenophyllales Čeleď Hymenophyllaceae (blánovcovité) humid regions of tropical and southtemperate areas gametophytes surviving in northtemperate areas up to 34 genera, cca 450 species (Hymenophyllum 175, Trichomanes 126) leaves usually only 1-cell thick some ornamentals Trichomanes speciosum (vláskatec tajemný) gametofyty ze skalních pískovcových skalních měst ČR Hymenophyllum sp. Obrázek George Shepherd, CC BY-NC-SA 2.0 https://c1.staticflickr.com/7/6068/6030902369_0ef8285b5a_b.jpg
Podtřída Polypodiidae (kapradiny)* Řád Gleicheniales 3 families, 160 species Čeleď Gleicheniaceae pantropical terrestrial herbaceous ferns with pseudodichotomous branching of leaves 6 genera, 144 species Dicranopteris linearis Obrázek Keisotyo, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cb/dicranopteris_linearis_kosida01.jpg/800px- Dicranopteris_linearis_kosida01.jpg
Podtřída Polypodiidae (kapradiny)* Řád Schizaeales 3 families, cca160 species dimorphic leaves Anemia mexicana Obrázek Valérie75, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/anemia_mexicana_002.jpg/540px- Anemia_mexicana_002.jpg
Podtřída Polypodiidae (kapradiny)* Řád Salviniales 2 families, up to 50 species heterosporické bahenní a vodní kapradiny Čeleď Salviniaceae (nepukalkovité) nekořenující drobné jednoleté byliny jejichž listy plavou na hladině výtrusy s vyvíjejícími se prokely plavou na hladině ± worlwide, hlavně tropické spóra prokel (gametofyt) sporofyt Obrázek JN;
Řád Salviniales Čeleď Salviniaceae (nepukalkovité)* Salvinia natans (nepukalka vzplývající) jeden list přeměněn útvarům připomínajícím kořeny, u nás roste vzácně (CHKO Poodří) Obrázek JN;
Řád Salviniales Čeleď Salviniaceae (nepukalkovité)* Azolla (azola) některé druhy pěstovány jako na krmivo a je vysazována na rýžová pole, protože její sinicoví symbionti dotují vodu dusíkem Azolla filiculoides Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny)* Řád Salviniales heterosporické bahenní a vodní kapradiny Čeleď Marsileaceae (marsilkovité) drobné vodní nebo bahenní kapradiny vytrvávající oddenkem ± worlwide sporokarpy jsou kulovité, oboupohlavné obsahují mega- i mikrosporangia prokel mikroskopický uvnitř plovoucích výtrusů
Řád Salviniales Čeleď Marsileaceae (marsilkovité)* Pilularia globulifera (míčovka kulkonosná) u nás velmi vzácně sporokarp Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny)* Řád Cyatheales 8 families, cca 570 species (Cyatheaceae 514 species) zahrnuje stromové kapradiny (až 20 m vysoké), rozšířené hlavně v horách v tropech desítky druhů obvykle endemických pro velmi malé oblasti jako okrasné rostliny se pěstují zástupci rodů Cyathea a Dicksonia Dicksonia sp. Obrázek JN;
Podtřída Polypodiidae (kapradiny) Řád Polypodiales recentní i fosilní byliny, epifyty, vzácně dřeviny těžiště výskytu v tropech, v nás na vlhkých místech nejvíc v podrostu lesa listy velké = často různě zpeřeně dělené, řapíky listů i spodní strana listů často s trichomy nebo blanitými plevinami (paleae) stonek většinou poléhavý (oddenek), kořeny adventivní sporangia na spodní straně listů, izosporická, volná (nesrůstají v synangia) možná až 24 čeledí, přes 7000 druhů Obrázek JN;
Řád Polypodiales gametofyt zelený, srdčitého tvaru, většinou krátkověký gametofyt mladý sporofyt Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Dennstaedtiaceae (hasivkovité) worldwide, mostly in tropical regions 15 genera, 220 species Pteridium aquilinum (hasivka orličí) paseky, chudé kyselé lesy, invazivní rostlina zaplevelující pastviny (Britské ostrovy) Obrázek JN;
Řád Polypodiales* Čeleď Pteridaceae worldwide, mostly in tropical and arid regions mnoho okrasných druhů 85 genera, 1226 species Adiantum capilus-veneris (netík venušin) běžný na skalách ve Středozemí, u nás pěstován jako pokojová rostlina Adiantum peruvianum Obrázek PurpleHz, CC BY-SA 3.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3f/adiantum_peruvianum-2.jpg/450px- Adiantum_peruvianum-2.jpg
Řád Polypodiales Čeleď Aspleniaceae (sleziníkovité) výtrusné kupky úzce čárkovité, protáhlého tvaru, někdy kryté ostěrou významná skupina okrasných kapradin Asplenium scolopendrium Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Aspleniaceae (sleziníkovité) Asplenium ruta-muraria (sleziník routička) skály, sutě, neudržované zdi hlavně na vápencových substrátech Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Aspleniaceae (sleziníkovité)* Asplenium trichomanes (sleziník červený) skály, zdi Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Aspleniaceae (sleziníkovité)* Asplenium scolopendrium (jelení jazyk celolistý) vápencové stinné skály Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Aspleniaceae (sleziníkovité)* Asplenium ceterach (kyvor lékařský) u nás vzácně roste v teplých oblastech na skalách, občas pěstován jako skalnička Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Athyriaceae (papratkovité) výtrusné kupky většinou s ostěrami (Woodsiaceae s. lat.) Athyrium filix-femina (papratka samičí) 2x až 3x zpeřené listy; vlhké humózní lesy Obrázek JN;
Řád Polypodiales* Čeleď Cystopteridaceae (puchýřníkovité) převážně drobné epipetrické kapradiny mírného pásu (Woodsiaceae s. lat.) Cystopteris fragilis (puchýřník křehký) skály sutě, neudržované zdi Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Thelypteridaceae (kapradiníkovité) listy stejnotvaré, ostěry opadavé nebo chybí úplně Phegopteris connectilis (bukovinec osladičovitý) vlhké lesy Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Thelypteridaceae (kapradiníkovité)* Thelipteris palustris (kapradiník bažinný) bažinné olšiny, slatiny Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Blechnaceae (žebrovicovité) sporofyly a trochofyly se výrazně liší, hlavně tropické Blechnum spicant (žebrovice různolistá) stinné lesy v horách přezimující trofofyly a nepřezimující sporofyly Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Blechnaceae (žebrovicovité)* Blechnum gibbum (žebrovice hrbatá) často pěstovaná pokojovka původem z tropů Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Onocleaceae (onokleovité) jen 9 druhů mírného pásu, s dimorfickými listy Matteucia struthiopteris (pérovník pštrosí) nepřezimující trofofyly a přezimující sporofyly často pěstovaná jako okrasná trvalka Obrázek JN;
Řád Polypodiales Onocleaceae (onokleovité)* Onocleasensibilis (onoklea citlivá) druh se severopacifickou disjunkcí, u nás občas pěstovaná jako okrasná rostlina Obrázek Fredlyfish4, CC BY-SA 4.0 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3b/onoclea_sensibilis_umfs_2.jpg/320px- Onoclea_sensibilis_UMFS_2.JPG
Řád Polypodiales Čeleď Dryopteridaceae (kapraďovité) diverzifikované skupina s celosvětovým rozšířením Dryopteris filix-mas (kapraď samec) hojně ve vlhkých lesích, občas pěstovaný jako okrasná kapradina Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Dryopteridaceae (kapraďovité)* Dryopteris carthusiana (kapraď osténkatá) pleviny řapíku bez výrazného tmavšího středu; kyselé skály a lesy Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Dryopteridaceae (kapraďovité)* Dryopteris dilatata (kapraď rozložená) pleviny řapíku s tmavším pruhem uprostřed, humózní lesy Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Dryopteridaceae (kapraďovité)* Gymnocarpium dryopteris (bukovník kapraďovitý) kyselé skály a lesy Obrázek JN;
Řád Polypodiales* Čeleď Lomariopsidaceae Lomariopsis je největší rod tropické čeledě, u nás se prodávají některé druhy jako pokojové rostliny pod původním jménem Nephrolepis (ledviník) Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Polypodiaceae (osladičovité) kupky bez ostěr, listy stejnotvárné (trofosporofyly) hlavně v tropech a subtropech mnoho významných druhů okrasného zahradnictví Polypodium vulgare Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Polypodiaceae (osladičovité) Polypodium vulgare (osladič obecný) stinné skály a sutě Obrázek JN;
Řád Polypodiales Čeleď Polypodiaceae (osladičovité)* Platicerium (parožnatka) tropický epifyt, vytváří dvoje listy okrouhlé, přisedlé k substrátu zadržující vodu a živiny a vidličnatě větvené trofosporofyly, které na rubu nesou souvislou vrstvu výtrusnic jako pokojová rostlina se nejčastěji pěstuje P. alcicorne Platycerium bifurcatum Obrázek JN;
Použité zdroje Texty Novák, J. & Skalický, M. (2009). Botanika - cytologie, histologie, organologie, systematika. Praha, Powerprint. Simpson, M. G. (2010). Plant Systematics. Burlington, Elsevier. Systém Ruggiero, M. A., Gordon, D. P., Orrell, T. M., Bailly, N., Bourgoin, T., Brusca, R. C., Cavalier-Smith, T., Guiry, M. D., Kirk, P. M. (2015). A Higher Level Classification of All Living Organisms. PLoS ONE: 10 (4): e0119248. doi:10.1371/journal.pone.0119248 Simpson, M. G. (2010). Plant Systematics. Burlington, Elsevier. Obrázky JN; obrázky z ostatních zdrojů jsou vždy označeny místem svého původu