PRÁVNÍ ASPEKTY MEZINÁRODNÍ KAMIONOVÉ PŘEPRAVY

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce PRÁVNÍ ASPEKTY MEZINÁRODNÍ KAMIONOVÉ PŘEPRAVY Radovan Smítka 2006 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Právní aspekty mezinárodní kamionové přepravy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. 1

Obsah Obsah...2 1. Úvod...3 2. Podmínky provozu vozidel a provoz na pozemních komunikacích...4 2.1. Podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích...4 2.2. Provoz vozidel na pozemních komunikacích...5 3. Právní úprava podnikání v MKD...7 3.1. Silniční doprava pro vlastní potřeby...7 3.2. Silniční doprava pro cizí potřeby...7 4. Instituce v mezinárodní silniční dopravě...9 4.1. FIATA Mezinárodní asociace speditérských svazů...9 4.2. IRU Mezinárodní silniční unie...10 4.3. Transfrigoroute International (TI)...11 5. Zájmová sdružení silničních dopravců v ČR...12 5.1. ČESMAD BOHEMIA...12 6. Mezinárodní smlouvy v silniční dopravě...14 6.1. Dvoustranné mezivládní dohody o mezinárodní silniční dopravě...14 6.2. Povolení po vstupu ČR do EU...15 6.3. Licence společenství - EUROLICENCE...16 7. Přepravní smlouvy v MKD a Dohoda CMR...17 7.1. Charakteristika a obsah Dohody CMR...17 7.2. Nákladní list CMR...18 7.3. Odpovědnost dopravce MKD a náhrada škody...20 8. Mezinárodní silniční přeprava nebezpečných věcí a Dohoda ADR...22 8.1. Charakteristika a obsah Dohody ADR...22 8.2. Účastníci přepravy a jejich povinnosti...24 9. Přeprava zboží pod kontrolovanou teplotou a Dohoda ATP...27 10. Činnost osádek silničních vozidel a Dohoda AETR...29 11. Tranzitní celní režim TIR...32 11.1. Vývoj, charakteristika a význam systému TIR...32 11.2. Systém ručení a záruk v režimu TIR...33 11.3. Technické podmínky pro přepravu v režimu TIR...34 11.4. Obsah karnetu TIR a systém jeho použití...35 12. Závěr...37 Resume...38 Použité zkratky...39 Použitá literatura...40 2

1. Úvod Vesměs každá lidská činnost je dnes pokud ne přímo legislativně upravena, tak přinejmenším určitým způsobem právními normami limitována. Zároveň se rozsah takových činností v čím dál větším měřítku rozšiřuje mimo geografické hranice států a tím i podléhá různým vnitrostátním právním úpravám. Typickým okruhem těchto činností je mezinárodní obchod, který v posledních desetiletích zaznamenal rozsáhlou potřebu odstraňování nejrůznějších bariér a logicky vyžadoval i nutnost co nejvyššího sjednocení pravidel pro jeho jednodušší realizaci. Důležitou složkou celého procesu mezinárodního obchodu je přeprava obchodovaného zboží a významnou roli představuje její celková efektivita, což podstatným způsobem mezi obchodníky ovlivňuje volbu použitého typu přepravy - od silniční, železniční, letecké, až po námořní či říční lodní přepravu. Česká republika má vybudovanou, i díky své zeměpisné poloze, jednu z nejhustších dopravních sítí v Evropě a i když se zejména po vstupu do Evropské unie, a tím i podstatnému navýšení přepravovaného zboží, projevuje, že kapacita a kvalita silniční sítě ne zcela vyhovuje, má právě mezinárodní silniční přeprava v našich podmínkách své nezastupitelné místo. Pro úspěšnou realizaci mezinárodní silniční přepravy zboží je potřeba znalostí z celé řady právem regulovaných otázek, počínaje technickými parametry dopravních prostředků, přes úpravu podnikání v oboru, uzavírání přepravních smluv, dále pak přepravu různých typů zboží, celní problematiku i mnohé další právní aspekty. Důležitou roli zde rovněž hrají i změny v úpravě, které proběhly v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Proto jsem se rozhodl, že se ve své bakalářské práci budu nejdůležitějšími otázkami, které se týkají mezinárodní nákladní silniční, a zejména kamionové přepravy zboží, zabývat. 3

2. Podmínky provozu vozidel a provoz na pozemních komunikacích Pro provozování nákladní silniční přepravy obecně je třeba znát řadu právních norem, které upravují podmínky provozu vozidel, spočívající zejména ve stanovení technických podmínek a dále i pravidla provozu na pozemních komunikacích. Tyto normy nejsou sice přímo určeny pouze pro provozovatele mezinárodní silniční dopravy, avšak jejich význam je pro ně i tak zásadní. 2.1. Podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích Jednou z oblastí, které se dotýká potřeba vysoké míry jednotné mezinárodní právní úpravy, a to především na evropské úrovni, je regulace podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích. Proto byl v lednu 2001 přijat zákon 1, jehož hlavním cílem bylo vytvoření jednotné a ucelené právní úpravy podmínek způsobilosti silničních vozidel k provozu na pozemních komunikacích a způsobu prokazování této způsobilosti. Tato úprava je již kompatibilní s podmínkami stanovenými právními normami Evropské unie. 2 Tento zákon upravuje problematiku stanovení technických požadavků kladených na bezpečnost provozu, ochranu životního prostředí, energetickou náročnost, práv a povinností vlastníků a provozovatelů vozidel spojených s jejich uvedením do provozu a podmínek jejich provozování, povinností výrobců vozidel, provozu stanic technické kontroly a stanic měření emisí a práv a povinností jejich provozovatelů. Ve svém obsahu se systémově zaměřuje především na: registraci a registr silničních motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, zápis údajů do registru, práva a povinnosti jejich vlastníků a provozovatelů; schvalování typu hromadně vyráběných vozidel a jejich součástí, řízení o schválení typu a práv a povinností výrobců a osob tyto uvádějící na trh; způsobilost vozidel k provozu na pozemních komunikacích, povinnosti provozovatelů vozidel uvedených do provozu, pravidelné technické prohlídky a pravidelná měření emisí a na podmínky vyřazení vozidel z provozu. 1 Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 2 Díky, A., Co přináší nový zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích. ASPI [DVD-ROM] DaZ. 2001 4

Proti předchozí úpravě došlo k zásadním změnám v působnosti a kompetencích mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem dopravy. Zejména šlo o převedení řady agend z MV ČR a Policie ČR na MD ČR a na okresní úřady, po jejich pozdějším zrušení na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Místo dosavadní předchozí evidence motorových vozidle nový zákon zavedl registr silničních vozidel, který vedou výše uvedené obecní úřady. O problematice registrace vozidel velmi podrobně pojednává vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel. Prováděcí vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. 3, se věnuje technickým požadavkům a podmínkám s tím, že v řadě případů odkazuje na homologační předpisy EHK OSN - Dohodu o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel, a také směrnice ES. Již v zákoně jsou silniční vozidla rozdělena do různých kategorií a v prováděcí vyhlášce jsou detailně propracovány technické požadavky na konstrukci vozidel jednotlivých kategorií. Pro provozovatele mezinárodní kamionové dopravu mají význam především kategorie N a O. Kategorie N zahrnuje motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu nákladů. Ta jsou dále členěna do kategorií rozlišených dle celkové hmotnosti: N1 do 3,5 t, N2 do 12 t a N3 převyšující 12 t. V kategorii O se jedná o přípojná vozidla s dalším členěním do kategorií O1-O4. 2.2. Provoz vozidel na pozemních komunikacích Problematika provozu na pozemních komunikacích je upravena zákonem č. 361/2000 Sb. 4, o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Novela zákona 5, účinná od 1.7.2006 pak přináší významné změny. Pro mezinárodní kamionovou dopravu má 3 Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 4 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů 5 Zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 5

zvláštní význam úprava časového omezení silničního nákladního provozu 6, v uvedené novele rovněž nově upravené. Omezení se týká zákazu jízdy na dálnicích a silnicích I. třídy pro nákladní a speciální automobily a zvláštní vozidla o maximální přípustné hmotnosti nad 7,5 tun, resp. 3,5 tuny s připojeným přípojným vozidlem. Nyní jsou v ČR platné tyto zákazy jízd: a) v neděli a ostatních dnech pracovního klidu v době od 0.00 do 22.00 hodin, b) v sobotu v období od 1. července do 31. srpna v době od 7.00 do 20.00 hodin. Od 1.7.2006. pak bude omezení následující: a) v neděli a ostatních dnech pracovního klidu v době od 13.00 do 22.00 hodin, b) v sobotu v období od 1. července do 31. srpna v době od 7.00 do 13.00 hodin, c) v pátek v období od 1. července do 31. srpna v době od 17.00 do 21.00 hodin. Výše uvedená omezení se nevztahují na vozidla v kombinované přepravě zboží po železnici nebo po vnitrozemské vodní cestě a pozemní komunikaci od zasílatele až k nejbližšímu překladišti kombinované dopravy nebo z takového překladiště k příjemci, na vozidla dopravující zboží podléhající rychlé zkáze nebo hospodářská zvířata, na vozidla užitá k přepravě pohonných hmot, vozidla určená k nakládce a vykládce letadel, lodí nebo železničních vagonů na vzdálenost do 100 km, na vozidla sezónní zemědělské dopravy, na vozidla určená k přepravě chemických látek podléhajících teplotním změnám nebo krystalizaci. Z důvodu hodného zvláštního zřetele může místně příslušný krajský úřad ze zákazu jízdy povolit výjimku. Výjimky přesahující působnost kraje povoluje Ministerstvo dopravy, nejdéle však na dobu jednoho roku. Přes veškerou snahu orgánů EU není doposud problematika časového omezení sjednocena. Mnohé z členských států nemají žádné omezení, úprava sousedních států ČR je naopak obdobná. 6 43 zákona č. 361/2000 Sb. 6

3. Právní úprava podnikání v MKD Silniční motorová doprava nákladní 7 je dle živnostenského zákona koncesovanou živností. Podmínky pro provozování silniční dopravy včetně podmínek pro získání oprávnění k provozování silniční dopravy, práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené a působnost orgánů státní správy stanoví zákon o silniční dopravě 8. Zákon dělí provozování silniční dopravy na provozování silniční dopravy pro vlastní potřeby a pro cizí potřeby 9. Dopravcem je pak provozovatel silniční dopravy a je jím fyzická nebo právnická osoba provozující silniční dopravu pro vlastní potřeby nebo silniční dopravu pro cizí potřeby 10. 3.1. Silniční doprava pro vlastní potřeby Silniční dopravou pro vlastní potřeby se rozumí doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost. Provozovat silniční dopravu pro vlastní potřebu může v podstatě kdokoliv, kdo vyhovuje zákonem stanoveným podmínkám pro provoz silničních vozidel. Podnikatel ani jeho oprávněný zástupce nemusí prokazovat zvláštní způsobilost nebo spolehlivost k provozování tuzemské nebo mezinárodní silniční dopravy pro vlastní potřeby. V případě mezinárodní dopravy je pak dopravce povinen dodržovat a plnit také požadavky vyplývající z platných mezinárodních smluv (např. Evropskou dohodu o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)). 3.2. Silniční doprava pro cizí potřeby Naopak přísnější podmínky jsou stanoveny pro provozování silniční dopravy pro cizí potřeby. Takovou dopravou se rozumí doprava, při níž mezi provozovatelem silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, závazkový vztah, jehož předmětem je přeprava věci. Podmínky provozování silniční dopravy pro cizí potřeby specifikuje část II. zákona. 7 Příloha 3., KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI, Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů 8 Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 9 1 zákona č. 111/1994 Sb. 10 2 odst. 12 zákona č. 111/1994 Sb. 7

Pro provozování silniční dopravy jsou zákonem stanoveny základní podmínky: dobrá pověst, odborná způsobilost, finanční způsobilost a koncesi. Finanční způsobilost prokazují provozovatelé dopravy s tahači nebo nákladními vozy o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 t. Prokazuje se obchodním majetkem, objemem dostupných finančních prostředků a provozním kapitálem a rezervami na 12 měsíců provozu, a to ve výši 330 000 Kč pro jedno vozidlo a 180 000 Kč pro každé další vozidlo, u místně příslušného dopravního úřadu. Finanční způsobilost se prokazuje před zahájením samotné činnosti a po té opakovaně jednou ročně. Zákon v této souvislosti nerozlišuje vlastnictví vozidla. Prokazování finanční způsobilosti se tedy týká jak vozidel ve vlastnictví dopravce, tak i vozidel, která má v nájmu či ve finančním či operativním leasingu. 11 Dopravní úřad rovněž vydává osvědčení o odborné způsobilosti. Prováděcí vyhláška 12 stanoví obsah zkoušky pro prokázaní znalostí právních předpisů upravujících silniční dopravu, podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích, bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel, cen, poplatků, daní a daňového řízení, pojištění, pracovněprávních vztahů, mezinárodních smluv upravujících mezinárodní silniční dopravu a právních předpisů upravujících celní řízení, jedná-li se o mezinárodní nákladní dopravu. Dále jsou prověřovány znalosti základů obchodních vztahů a technických znalostí potřebných k provozování dopravy. Mezi další povinnosti dopravců patří, v souladu se zákonem 13, zajištění pravidelných školení a přezkušování svých řidičů z pravidel silničního provozu, pravidelných lékařských prohlídek a vést záznamy o době řízení a bezpečnostních přestávkách. 11 Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Praha: ASPI Publishing, 2003. s 51. 12 Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 13 Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 8

4. Instituce v mezinárodní silniční dopravě Tak jako i v mnoha jiných odvětvích tak i v oblasti mezinárodní silniční dopravy vývoj od svého počátku nezbytně směřoval k institucionalizaci v mezinárodním měřítku. Díky činnosti několika významných mezinárodních organizací tak mohla vzniknout řada mezinárodních dohod, které upravují množství otázek spojených s mezinárodní silniční přepravou zboží. 4.1. FIATA Mezinárodní asociace speditérských svazů Asociace FIATA 14 (z francouzského "Fédération Internationale des Associations de Transitaires et Assimilés") je na světové úrovni nejdůležitější nevládní organizací v oblasti přepravy, která reprezentuje přibližně 40.000 členů zabývajících se spediční a logistickou podnikatelskou činností. Asociace je konzultantem Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC), Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) a Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL). Je uznávaným partnerem reprezentujícím zájmy oboru pro mnohé další vládní i soukromé mezinárodní organizace v oblasti přepravy, jako jsou Mezinárodní hospodářská komora (ICC), Mezinárodní Asociace letecké dopravy (IATA), Mezinárodní svaz železnic (UIC), Mezinárodní silniční unie (IRU), Světová celní organizace (WCO), Světová obchodní organizace (WTO), atd. Hlavními cíli činnosti asociace jsou: sjednocení podmínek v oblasti přepravy na světové úrovni, reprezentovat, podporovat a chránit zájmy oboru prostřednictvím expertního poradenství při setkáních mezinárodních institucí z oblasti dopravy, zlepšovat kvalitu služeb přepravců vývojem a podporou jednotných přepravních dokumentů, přepravních podmínek apod. asistovat při odborné přípravě přepravců v oblasti pojištění, využívání elektronických prostředků v přepravě, apod. Členství v asociaci se člení do různých kategorií, a to na úrovni národních asociací 14 Fiata Web: FIATA [citováno 25. března 2006]. Dostupný z: http://www.fiata.com 9

(Českou republiku úspěšně zastupuje Svaz spedice a logistiky ČR 15 ), samostatných členů na úrovni podnikatelů v dopravě, skupinového členství pro mezinárodní organizace, mezinárodní asociace z oblasti dopravy. 4.2. IRU Mezinárodní silniční unie Bezesporu nejvýznamnější mezinárodní organizací v oblasti silniční dopravy je IRU Mezinárodní silniční unie 16. Byla založena v roce 1948 v Ženevě a od roku 1949 má statut poradního orgánu Hospodářské a sociální rady OSN. V počátcích se IRU nejprve zaměřovala pouze na zájmy některých evropských států, avšak postupně se oblast její působnosti rozšířila do celého světa. Jejím základním posláním úkolem je soustřeďování a zastupování podnikatelských i národohospodářských zájmů v oblasti mezinárodní dopravy osob a zboží. Nyní sdružuje asi 180 členů ze 70 států. Členství je prováděno prostřednictvím národních organizací dopravců, zájmy dopravců z České republiky od roku 1993 v IRU reprezentuje zájmové sdružení ČESMAD BOHEMIA. IRU se účastní regionálních komisí OSN v Evropě, Asii a Jižní Americe, dále i v Konferenci OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD). Velmi úzký vztah má i k jiným mezinárodním organizacím, jako je např. EU, Rada Evropy nebo Evropská konference ministrů dopravy (CEMT). Vnitřní organizační struktura je založena na dvou řídících radách: Radě pro nákladní a Radě pro osobní dopravu. Dále má IRU několik pracovních komisí s různým odborným zaměřením, jako jsou mezinárodní technický výbor, komise pro otázky sociální, celní, právní, statutární, komise pro bezpečnost silničního provozu, aj. Od svého vzniku se zaměřovala na problematiku mezinárodní kamionové dopravy, především pak na právní úpravu oblasti smluvních přepravních vztahů a zjednodušení celních formalit. Nejvýznamnějšími výsledky tohoto úsilí jsou pak mnohostranné mezinárodní úmluvy, na kterých se IRU nemalou měrou podílela: Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní přepravě (CMR) z roku 1956 a Celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetu TIR (1975), účastní se prací na aktualizacích seznamu nebezpečného zboží dle Dohody ADR. 15 Svaz spedice a logistiky ČR Web: SSL CZECH [citováno 25. března 2006]. Dostupný z: www.sslczech.cz 16 IRU Web: IRU [citováno 26. března 2006]. Dostupný z: www.iru.org 10

4.3. Transfrigoroute International (TI) Další důležitou institucí je Transfigoroute International (TI) 17. Jedná se o nejvýznamnější světovou nevládní organizaci působící v oblasti mezinárodní silniční dopravy zboží pod kontrolovanou teplotou, tedy zejména o speciální přepravy zkazitelných potravin, ale nejen jich. Tato asociace vznikla v roce 1955 v Paříži pod patronací výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise a Mezinárodní silniční unie IRU, s původním názvem Transfrigoroute Europe. Po rozšíření i na další kontinenty tvoří TI zhruba tři desítky národních skupin z jednotlivých států. Členy TI se mohou stát fyzické a právnické osoby splňující podmínky TI. Sídlem české národní skupiny TI je ČESMAD BOHEMIA v Praze. TI se významnou měrou podílel na vytvoření mnohostranné Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) z roku 1983. 17 Web: Transfrigo International Transfrigoroute International [citováno 26. března 2006]. Dostupný z: http://www.transfrigo.com 11

5. Zájmová sdružení silničních dopravců v ČR Zájmy silničních dopravců v ČR jsou hájeny a prosazovány prostřednictvím řady různorodých zájmových sdružení, svazů, společenstev, asociací, unií, apod. V oblasti mezinárodní silniční dopravy se jedná o tato profesní společenstva: ČESMAD BOHEMIA (viz dále), Společenství autodopravců a Čech a Moravy, Svaz zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě (zastoupen v Radě dopravy ČR a v dopravní komisi parlamentu ČR), Svaz průmyslu a dopravy ČR (nejsilnější podnikatelský svaz v ČR), Svaz spedice a logistiky ČR (nejvýznamnější svaz v oblasti spedice, zástupce našich speditérů ve FIATA), Sdružení podnikatelů ČR, Odborový svaz dopravy, Unie řidičů z povolání, Moravskoslezský svaz autodopravců, Asociace dopravních, spedičních a servisních firem Čech, Moravy a Slezska, Cech mezinárodní kamionové dopravy ČR, Unie mezinárodní automobilové dopravy. 5.1. ČESMAD BOHEMIA V předchozím textu bylo několikrát zmíněno sdružení ČESMAD BOHEMIA 18. Jedná se o nejstarší, ale také co do velikosti a složení své členské základny i nejreprezentativnější sdružení dopravců podnikajících především v mezinárodní nákladní a osobní silniční dopravě v České republice. Vzniklo v říjnu 1992 jako následnická organizace Sdružení československých mezinárodních automobilových dopravců ČESMAD, které působilo od roku 1966, kdy bylo třeba zajistit účast našeho státu na aktivitách při vytváření dohod CMR a TIR. Jak již bylo zmíněno, ČESMAD BOHEMIA zastupuje naše silniční dopravce v několika důležitých mezinárodních organizacích, jako je Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) a Transfigoroute International. Členy Sdružení je přibližně 2000 dopravců, což je asi 80procentní podíl na dopravním trhu silniční dopravy. Cílem a posláním činnosti Sdružení je přispívat k podpoře, rozvoji a prosperitě mezinárodní i vnitrostátní silniční dopravy a prosazovat zájmy podnikatelů provozovatelů silniční veřejné dopravy. V současnosti poskytuje sdružení především tyto služby: vykonává funkci národního záručního sdružení podle Úmluvy TIR, 18 Web: ČESMAD BOHEMIA [citováno 25. března 2006]. Dostupný z: www.cesmad-bohemia.cz 12

zajišťuje distribuci zahraničních vstupních povolení pro mezinárodní kamionovou a autobusovou dopravu na základě Dohody o zabezpečení přidělování zahraničních vstupních povolení českým silniční autodopravcům, uzavřené s Ministerstvem dopravy ČR 19, zabezpečuje získávání, doplňování nebo rozšiřování odborné způsobilosti v mezinárodní silniční dopravě, zastupuje zájmy členů ve vztahu k orgánům státu a k jiným právnickým a fyzickým osobám. 19 Černá, Jaroslava. Dohoda ČB s MD ČR Web: Informační servis z oblasti nákladní a autobusové dopravy (ČESMAD BOHEMIA) [citováno 25. března 2006]. Dostupný z: http://www.prodopravce.cz/newsi.php?id_sekce=3&podsekce=1&id_zpravy=806 13

6. Mezinárodní smlouvy v silniční dopravě Vztahy v mezinárodní silniční dopravě jsou upraveny řadou mezinárodních smluv, a to jak dvoustranných, tak mnohostranných. Smlouvy dvoustranné zahrnují zejména mezivládní dohody o silniční dopravě, mnohostranné smlouvy pak řeší různorodé oblasti. O těchto smlouvách bude pojednáno detailněji v následujících kapitolách. 6.1. Dvoustranné mezivládní dohody o mezinárodní silniční dopravě Před vstupem ČR do EU byly nejvýznamnějším restriktivním opatřením uplatňování množstevních limitů pro mezinárodní kamionovou přepravu zahraniční vstupní povolení, dnes mají význam zejména pro přepravy uskutečňované ve vztahu k nečlenským zemím. Množství a druhy těchto povolení vycházejí z dvoustranných mezivládních dohod o mezinárodní silniční dopravě. Projednávání plnění konkrétních ustanovení těchto mezivládních dohod zabezpečují smíšené komise, které zasedají zpravidla jednou ročně. Jednání smíšených komisí se účastní pracovníci Ministerstva dopravy, zástupci ČESMAD BOHEMIA, případně další účastníci. Výsledkem jednání je stanovení kontingentů vstupních povolení pro následující rok. 20 Zahraniční vstupní povolení lze členit do různých kategorií na jednorázová nebo trvalá, dle typů přeprav pak na univerzální, tranzitní, loco, atd. Dalším členěním je dle ekologických a konstrukčních požadavků kamionů. Mezi zahraničními vstupními povoleními mají ojedinělý význam Povolení CEMT (CEMT Evropská konference ministrů dopravy) Jde o povolení, která mají mnohostranný charakter a platnost pro všechny členské státy CEMT. 21 Rozdělování zahraničních vstupních povolení upravuje prováděcí vyhláška Ministerstva dopravy 22 v 19 a násl. Rozdělováním trvalých zahraničních povolení a ročních povolení CEMT se zabývá Komise pro dohled nad rozdělováním zahraničních povolení MKD, jmenovaná ministrem dopravy ČR. 23 Výdejem zahraničních vstupních povolení pověřen na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy ČESMAD BOHEMIA a to i pro nečleny 20 Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Praha: ASPI Publishing, 2003. s. 93. 21 Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Praha: ASPI Publishing, 2003. s. 98. 22 Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 23 Novák Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Praha: ASPI Publishing, 2003. s. 103. 14

Sdružení. Skutečnost, že v rámci EU jsou veškeré bilaterální, tranzitní i třetizemní přepravy zboží plně liberalizovány, lze považovat za zásadní výhodu členské země. Dopravce, který má platnou Eurolicenci (podrobněji níže) na mezinárodní nákladní dopravu, nemusí používat zahraniční vstupní povolení či povolení CEMT, za předpokladu, že nebude uskutečňovat žádné přepravy mimo EU. Třetizemní přepravy mimo rámec EU liberalizovány nejsou, a proto je při záměru uskutečnit takovouto přepravu nutno dbát na dohodnutá pravidla jak se členskými, tak nečlenskými státy EU. 6.2. Povolení po vstupu ČR do EU Jak již bylo zmíněno, základními dokumenty v mezinárodní silniční dopravě byly do 30.4.2004 především dvoustranné dohody s jednotlivými státy a multilaterální úmluva CEMT. Od 1.5.2004 je Česká republika členem Evropské unie a podléhá tudíž i platným předpisům Společenství. Ačkoliv mají tyto předpisy vyšší účinnost než dvoustranné dohody, zůstávají přesto dvoustranné dohody v platnosti, neboť nařízení a směrnice EU se dotýkají pouze některých ustanovení dohod. Pro státy nečleny EU jsou dvoustranné Dohody o silniční dopravě a úmluva CEMT i nadále výhradními dokumenty, které stanoví pravidla povolovacího řízení v mezinárodní silniční dopravě. 24 Hlavními předpisy EU, které stanoví pravidla silniční dopravy v rámci EU, je jednak Přístupová smlouva do EU pro nové členské státy a dále Nařízení Rady (EHS) č. 881/92 25 o přístupu na trh silniční přepravy zboží v rámci Společenství. V těchto dokumentech je jednoznačně stanoveno, že veškeré bilaterální, tranzitní a třetizemní přepravy uvnitř EU jsou zcela liberalizovány. Povolovací řízení zůstává pro třetizemní přepravy mimo rámec EU. Pro kabotáž 26 v jednotlivých zemích EU má ČR stanoveno přechodné období 2+2+1 rok, což prakticky může znamenat až 5 let zákazu provádění kabotážních přeprav, pokud by se ČR bilaterálně s některými státy nedohodla jinak. 24 Černá, Jaroslava. Povolení MKD po vstupu ČR do EU Web: Informační servis z oblasti nákladní a autobusové dopravy (ČESMAD BOHEMIA) [citováno 3. dubna 2005]. Dostupný z: http://www.prodopravce.cz/informace- 3-1.php 25 Nařízení Rady (EHS) č. 881/92, o přístupu na trh silniční přepravy zboží uvnitř Společenství na území nebo z území členského státu nebo procházející územím jednoho nebo více členských států 26 Kabotáž vnitrostátní přeprava prováděná naším dopravcem na území, resp. uvnitř území cizího státu. 15

6.3. Licence společenství - EUROLICENCE V souladu s předpisem EU (Nařízení Rady (EHS) č. 881/92) musí být každý dopravce pro vykonávání mezinárodní dopravy zboží v rámci EU držitelem Eurolicence a každé jeho motorové vozidlo musí být vybaveno jejím opisem (viz výjimky níže). Výdejem Eurolicencí jsou dle zákona 27 pověřeny Krajské úřady odbory dopravy. Výdej Eurolicencí není nijak početně omezen, obdrží je každá firma, která je držitelem platné koncese na mezinárodní silniční dopravu. Každému žadateli kromě originálu firemní licence bude vydáno tolik opisů, kolik vozidel s platnou finanční způsobilostí provozuje. Od 1.5.2004, kdy jsou od našeho vstupu do EU veškeré bilaterální, tranzitní a třetizemní přepravy uvnitř EU uskutečňovány bez vstupních povolení, Eurolicence prakticky veškerá tato povolení nahrazuje. Druhy přepravy, které nepodléhají licenci Společenství ani jinému povolení pro přepravu: 1. Přeprava poštovních zásilek v rámci veřejné služby. 2. Přeprava poškozených nebo havarovaných vozidel. 3. Přeprava zboží motorovými vozidly, jejichž celková přípustná hmotnost, včetně celkové hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 6 t nebo jejichž užitečná hmotnost, včetně užitečné hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 3,5 t. 4. Přeprava zboží motorovými vozidly, pokud splňuje tyto podmínky: a) přepravované zboží je ve vlastnictví podniku nebo je jím prodáváno, kupováno, pronajímáno, najímáno, vyráběno, získáváno, zpracováváno nebo opravováno; b) účelem přepravy je převést zboží z nebo do podniku, jeho přeprava uvnitř podniku, popř. mimo podnik, jde-li o přepravu pro vlastní potřebu; c) motorová vozidla pro takovou přepravu musí být řízena vlastními zaměstnanci podniku; d) vozidla přepravující zboží musí podniku patřit nebo jím být koupena na úvěr nebo je musí mít podnik v pronájmu; e) přeprava smí být pouze pomocnou činností v rámci celkové činnosti podniku. 5. Přeprava léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i dalšího materiálů pro poskytování pomoci v naléhavých případech, zejména při živelních pohromách. 27 Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 16

7. Přepravní smlouvy v MKD a Dohoda CMR Přepravněprávní vztahy vznikající při provádění a zajišťování přepravy obecně vycházejí z řady typů smluv. Smlouvy upravující vztahy vznikající při provádění jsou zpravidla smlouvy o přepravě věci a smlouvy vznikající při obstarávání přepravy jsou smlouvy zasilatelské. V oblasti MKD bylo zásadním vývojovým zlomem mezinárodní legislativy vytvoření jednotného systému mezinárodně platných přepravních podmínek vztahujících se na sjednocení mezinárodní silniční přepravní smlouvy platné pro mezinárodní silniční nákladní přepravu a s tím spojené vytvoření jednotného, mezinárodně unifikovaného přepravního dokladu, tj. mezinárodního silničního nákladního listu. V roce 1956 byla pod patronací Evropské hospodářské komise OSN a ve spolupráci s IRU vytvořena jednotná právní úprava silniční přepravní smlouvy používané v MKD, jako Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě 28 Dohoda CMR. 7.1. Charakteristika a obsah Dohody CMR Charakteristickým rysem Dohody CMR je, že rozhodně není dohodou a mezinárodní silniční nákladní přepravě. Vztahuje se výhradně na problematiku některých obsahových náležitostí přepravních smluv uzavíraných v MKD, neřeší všechny oblasti daných smluvních vztahů, resp. všechny soukromoprávní, resp. závazkové vztahy vyskytující se v rámci MKD. Dohoda CMR tak umožňuje používání národního práva, avšak pouze ve vztazích, které tato Dohoda sama přímo neupravuje, v některých případech je dokonce aplikace národního práva zjevně nezbytnou, protože Dohoda neupravuje veškeré smluvní vztahy, které jsou předmětem přepravní smlouvy, nebo tyto upravuje jen rámcově, či na aplikaci národního práva přímo odkazuje. Podle Dohody CMR a ostatně ani podle našeho právního řádu nemají přepravní smlouvy předepsány povinnou písemnou formu. Dohoda se vztahuje na každou smlouvu o silniční přepravě zásilek za úplatu realizovanou v rámci MKD silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, 28 Do naší legislativy začleněna Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), ve znění pozdějších předpisů 17

neřeší. 30 Nákladní list CMR se vystavuje ve třech původních vyhotoveních podepsaných z nichž alespoň jeden je smluvním státem Dohody CMR. Přepravy ve smyslu podmínek CMR mohou být realizovány MKD s výjimkou přeprav mrtvol, stěhování svršků a poštovních přeprav 29 v rozsahu všech možných zbožových komodit. Je-li naložené silniční vozidlo přepravováno v některém úseku dopravní cesty po moři, po železnici, po vnitrozemské vodní cestě nebo vzduchem, vztahuje se Dohoda CMR na celou přepravu, pokud z tohoto vozidla nebyla zásilka přeložena. 7.2. Nákladní list CMR Nákladní list CMR je v MKD zcela jednoznačně základním přepravním dokumentem. Nicméně ustanovení obsažená v přepravní smlouvě mají vždy přednost před údaji uvedenými v nákladním listě. Dokladem o akceptaci přepravních podmínek CMR je přeprava na základě nákladního listu CMR. Nákladní list CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy ve smyslu ustanovení Dohody CMR. Nákladní list CMR však je nejen věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, ale i o převzetí zásilky dopravcem. Za velmi důležité lze v této souvislosti považovat fakt, kdy přesně dochází k uzavření přepravní smlouvy. Zde je třeba konstatovat, že ustanovení Dohody CMR ani ustanovení obchodního zákoníku ČR tuto problematiku odesílatelem a dopravcem. Po jednom vyhotovení obdrží odesílatel, druhé doprovází zásilku k příjemci, třetí si ponechává dopravce. Nákladní list musí obsahovat tyto obligatorní údaje: 31 a) místo a datum vystavení, b) jméno a adresu odesílatele, c) jméno a adresu dopravce, d) místo a datum převzetí zásilky a místo jejího určení, e) jméno a adresu příjemce, f) obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení, 29 Čl. 1 Vyhlášky č. 11/1975 Sb. 30 Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Praha: ASPI Publishing, 2003. s. 123 31 Čl. 6 Vyhlášky č. 11/1975 Sb. 18

g) počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla, h) hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží, i) náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a ostatní výdaje vznikající od okamžiku uzavření smlouvy až do vydání zásilky), j) pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání, k) údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením této Úmluvy. Nákladní list CMR může ještě obsahovat i jiné údaje, které pokládají smluvní strany za užitečné. Odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody, které vzniknou dopravci v důsledku nepřesností nebo neúplností údajů v něm uvedených. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech a zjevný stav zásilky a jejího obalu. Odesílatel má rovněž právo žádat od dopravce přezkoušení hrubé váhy zásilky nebo jejího množství vyjádřeného jiným způsobem. Může též žádat přezkoušení obsahu jednotlivých kusů zásilky. Výsledek uvedeného přezkoušení se zaznamená v nákladním listě. Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu jednání a dalším úředním jednáním (např. doklady o rostlinolékařské kontrole, doklady v případě přeprav dle dohody ADR apod.). Odesílatel je oprávněn disponovat se zásilkou, zejména může požadovat na dopravci zastavení přepravci, změnu místa dodání nebo vydání zásilky jinému příjemci, než který byl uveden v nákladním listě. Dispoziční právo odesílatele musí být realizováno za předpokladů uvedených v čl. 12 Dohody CMR. Dispoziční právo vždy zaniká, jakmile je druhý výtisk nákladního listu odevzdán příjemci; od tohoto okamžiku je dopravce povinen řídit se výhradně příkazy příjemce. Dispoziční právo náleží však příjemci ihned od okamžiku vystavení nákladního listu v tom případě, je-li v něm učiněn odesílatelem v tomto smyslu příslušný záznam. Jakmile byla zásilka doprava na místo určení, má příjemce právo žádat od dopravce, aby mu proti jeho potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu a zásilku. Jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v nákladním listě je nebo se stane před dojitím zásilky na místo jejího dodání z jakéhokoliv důvodu nemožné, je dopravce povinen vyžádat si pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou. Jestliže se poté, co zásilka 19

došla na místo dodání, vyskytnou překážky v dodání, musí si dopravce vyžádat pokyny od odesílatele. Odmítne-li příjemce zásilku, má odesílatel právo se zásilkou disponovat, aniž by se musel vykazovat prvním exemplářem nákladního listu CMR. 7.3. Odpovědnost dopravce MKD a náhrada škody Dopravce má právo na náhradu výloh vzniklých mu vyžádáním nebo provedením pokynů odesílatele či osoby oprávněné disponovat zásilkou, pokud tyto výlohy nevzniknou jeho zaviněním. Odpovědnost dopravce je upravena v kapitole IV Dohody CMR. Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Dopravce je zproštěn odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty byly zaviněny oprávněným, vlastní vadou zásilky, nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci, dále vznikne-li ztráta nebo poškození zásilky v důsledku zvláštního nebezpečí souvisejícího s jednou nebo více z těchto skutečností: a) použití otevřených vozidel bez plachet, bylo-li takové použití vozidel výslovně dohodnuto a poznamenáno v nákladním listě; b) chybějící obal nebo vadný obal zásilky, která je pro svoji povahu, není-li řádně balena nebo není-li balena vůbec, vystavena ztrátám nebo poškozením; c) manipulace, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce; d) přirozená povaha určitého zboží, pro kterou podléhá úplné nebo částečné ztrátě anebo poškození, zejména lomem, rzí, vnitřním kažením, vysýcháním, unikáním, normálním úbytkem nebo působením hmyzu nebo hlodavců; e) nedostatečné nebo vadné značky nebo čísla jednotlivých kusů zásilky; f) přeprava živých zvířat. Provedení důkazního řízení o tom, že ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty vznikly z příčin výše uvedených, náleží dopravci. Má-li dopravce podle ustanovení Dohody CMR povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty (ceny) zásilky v místě a době 20

jejího převzetí k přepravě, a to podle burzovní ceny, tržní ceny nebo podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. Spolu s náhradou škody může oprávněná strana požadovat i úroky z náhrady škody, a to ve výši 5 % p.a. Nároky z přeprav, na něž se vztahuje Dohoda CMR, se promlčují na jeden rok. Promlčecí doba začíná běžet: a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem; c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani námitkami. Dohoda CMR rovněž stanoví pravidla pro přepravy prováděné postupně několika přepravci. Je-li na základě jediné přepravní smlouvy prováděna přeprava postupně několika silničními dopravci, přejímá každý z nich odpovědnost za provedení celé přepravy; druhý a každý další dopravce se stávají převzetím zásilky a nákladního listu smluvní stranou za podmínek stanovených nákladním listem. Nároky z odpovědnosti za ztrátu zásilky, za její poškození nebo za překročení dodací lhůty mohou být, kromě případů vzájemné žaloby nebo námitek ve sporu o nároky uplatněné na podkladě téže přepravní smlouvy, uplatněny žalobou jen proti prvnímu dopravci, poslednímu dopravci nebo proti dopravci, který prováděl tu část přepravy, během níž došlo k události, která je příčinou ztráty zásilky, jejího poškození nebo překročení dodací lhůty; žaloba může být současně podána i proti několika z těchto dopravců. 21

8. Mezinárodní silniční přeprava nebezpečných věcí a Dohoda ADR Nebezpečné zboží můžeme charakterizovat jako látky, které při svém nekontrolovaném úniku do životního prostředí mohou způsobit značné materiální a ekologické škody. Seznamy nebezpečných věcí obsahují řádově desetitisíce položek a zahrnují nejenom toxické chemické a radioaktivní látky, ale i tlakové nádoby, průmyslové odpady a látky, u kterých hrozí riziko výbuchu, požáru, rozšíření infekce apod. Všechny nebezpečné látky a předměty, které mohou způsobit výbuch, oheň, otravu, popálení nebo jinak ohrozit prostředí, mají své specifické vlastnosti a v důsledku toho také rozdílný stupeň nebezpečnosti v různých podmínkách. Zásady stanovené v předpisech pro jednotlivé druhy dopravy jsou prvním krokem pro snížení možnosti kolizí dopravních prostředků. Vzhledem k množství, sortimentu a velké četnosti dopravy přepravovaných nebezpečných věcí je riziko havárie nebo poruchy velmi vysoké. Přepravu nebezpečných věcí upravují mezinárodní předpisy pro jednotlivé druhy dopravy. Náklady nebezpečného zboží jsou nejčastěji přepravovány pozemní dopravou a dle statistik Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) tvoří přeprava nebezpečného zboží přibližně 20 % z celkového objemu silniční dopravy. 32 Předpisy pro přepravy nebezpečných věcí vznikly na základě doporučení Výboru expertů pro přepravu nebezpečných věcí OSN. Tyto předpisy jsou průběžně novelizovány a doplňovány. Podmínky pro přepravu nebezpečných věcí jsou již ve všech dopravních oborech upraveny mnohostrannými mezinárodními dohodami, které respektují doporučení zmíněné komise expertů OSN. Pro zajištění jednodušší mezioborové spolupráce pro jednotlivé typy přepravy je těmito dohodami zajištěno užívání shodného členění nebezpečných látek do tříd podle druhu nebezpečnosti, dále členění do obalových skupin a tzv. čtyřmístného UN kódu. 8.1. Charakteristika a obsah Dohody ADR V případě silniční dopravy se jedná o Evropskou dohodu o mezinárodní silniční 32 Novák, R. Mezinárodní kamionová doprava plus. Praha: ASPI Publishing, 2003. s. 141 22

přepravě nebezpečných věcí 33 z roku 1957, která je mezinárodně známa jako Dohoda ADR. Samotná Dohoda ADR je svým obsahem relativně stručná, avšak její dvě přílohy jsou velmi rozsáhlé (přibližně 1200 stran textu) a navíc se periodicky novelizují. Ve značné části Dohoda ADR vychází z mezinárodních předpisů platných při těchto přepravách v železniční přepravě 34. V pojetí Dohody ADR jsou za nebezpečné látky považovány všechny látky, materiál a předměty, jejichž fyzikálně-chemické vlastnosti mohou v případě dopravní nehody nebo v případě mimořádné události negativně ohrozit život nebo zdraví lidí či zvířat nebo bezpečnost materiálních statků či životního prostředí. Důležitou součástí Dohody ADR jsou její dvě technické přílohy: V příloze A jsou uvedena všeobecná ustanovení o nebezpečných látkách a předmětech. Dále jsou zde uvedeny nebezpečné látky a věci vyloučené z přepravy, resp. ty z nich, které je možno za určitých podmínek přepravovat. Příloha A zařazuje nebezpečné věci do tzv. výlučných a volných tříd. Z nebezpečných věcí spadajících do výlučných tříd (třída 1. Výbušné látky a předměty a třída 7. Radioaktivní látky) smějí být převzaty k přepravě jen ty nebezpečné věci, které jsou uvedeny v ustanovení těchto tříd, a to pouze za podmínek uvedených v těchto ustanoveních. Ostatní nebezpečné věci spadající do výlučných tříd (které v těchto ustanoveních nejsou uvedené) jsou z přeprav vyloučeny. Některé z nebezpečných věcí spadajících pod název volných tříd jsou vyloučeny z přepravy podle poznámek uvedených v příslušných ustanoveních vztahujících se na jednotlivé třídy. U ostatních nebezpečných věcí spadajících do tzv. volných tříd je dovoleno přepravovat jen ty, které jsou uvedeny v ustanoveních týkajících se těchto tříd, a to jen za podmínek uvedených v těchto ustanoveních. Příloha B obsahuje ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě. Tato příloha se pak dělí na další dvě části: Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady. Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel Tyto rozsáhlé přílohy jsou každoročně aktualizovány a jejich opravy byly naposledy 33 Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů 34 Řád pro přepravu nebezpečných věcí RID 23

vyhlášeny jako Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2005 Sb.m.s. 35 Ministerstvo dopravy je též oprávněno podle dohody ADR pověřit právnické osoby se sídlem na území České republiky nebo fyzické osoby s trvalým pobytem na území České republiky výkonem činností souvisejících s prováděním dohody ADR. 8.2. Účastníci přepravy a jejich povinnosti V celém přepravním řetězci je celá řada účastníků, jejichž povinnosti jsou vymezeny zmíněnými předpisy. Na počátku přepravy je odesílatel jako subjekt, jehož jménem se podává zásilka k přepravě s příslušným přepravním dokladem. Odesílatel nebezpečných věcí musí zejména: 36 nebezpečné zboží zabalit a obaly označit dle podmínek Dohody ADR, nepředat k přepravě nebezpečné věci, u kterých není přeprava povolena, předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče, správně a úplně vyplnit nákladní list, přezkoumat před vlastní nakládkou průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo splňuje předepsaná ustanovení, řádně označit dopravní a přepravní prostředky zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží, ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí. Dopravce, jako subjekt, který provádí přepravu, je povinen zejména: přesvědčit se, že nebezpečné věci určené k přepravě je dovoleno přepravovat podle daných ustanovení, přesvědčit se, že předepsané doklady jsou připojeny k přepravnímu listu a doprovází dopravní jednotku, vizuálně ověřit, že dopravní a přepravní prostředky a náklad jsou bez viditelných 35 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2005 Sb.m.s., kterým se doplňují sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s., č. 6/2002 Sb. m. s., č. 65/2003 Sb. m. s. a č. 77/2004 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků "Přílohy A - Všeobecná ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů" a "Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě" Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů 36 Cempírek, V., Kampf, R. Nebezpečné zboží v logistických systémech. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 22. 24

závad, netěsností, trhlin, že nechybí výbava apod., přesvědčit se, že byly připevněny bezpečnostní značky a označení na dopravní a přepravní prostředky, zabezpečit, aby přepravu prováděly pouze osoby k tomu vyškolené a vlastnící o tomto platné osvědčení, zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě, zabezpečit řidiči povinou výbavu včetně výstražných oranžových tabulek, případně i bezpečnostních značek. Dále musí přepravce zajistit, aby řidič: měl během přepravy průvodní doklady, funkční hasící přístroje a povinnou výbavu vozidla, provedl v případě nehody vozidla nebo jiné mimořádné události všechna opatření uvedená v písemných pokynech pro řidiče. Základním přepravním dokladem vztahujícím se k nákladu je nákladní list, který musí obsahovat následující: a) UN kód b) Oficiální pojmenování zboží c) Klasifikační kód pro látky třídy 1 d) Čísla vzorů bezpečnostních značek e) Obalová skupina f) Počet a popis kusů g) Celkové množství každé položky nebezpečných věcí h) Jméno a adresa odesílatele i) Jméno a adresa příjemce Dalším přepravním dokladem jsou písemné pokyny pro řidiče pro případ nehody, které se vztahují na všechny přepravované nebezpečné věci. Tyto pokyny musí být sepsány v jazyce, ve kterém je řidič schopen číst a rozumě jim, a dále ve všech jazycích země původu, tranzitu a určení. Dojde-li během přepravy nebezpečných věcí na území členského státu k vážné nehodě 25

nebo mimořádné události, je dopravce, popřípadě provozovatel železniční infrastruktury, povinen zajistit, aby příslušnému úřadu dotčeného státu byla předložena zpráva. Ve zprávě se uvede dopravce, hodina, den, měsíc, rok a místo nehody, místopis, povětrnostní podmínky, popis události a postižené nebezpečné věci. 37 37 Cempírek, V., Kampf, R. Nebezpečné zboží v logistických systémech. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 44 26

9. Přeprava zboží pod kontrolovanou teplotou a Dohoda ATP Jedním ze specifických odvětví mezinárodní kamionové dopravy je přeprava věcí nebo nákladů pod kontrolovanou teplotou. Jedná se o přepravy poměrně významného množství rozličných komodit, věcí, látek a předmětů nejrůznější povahy, u nichž je k co možná nejlepšímu zachování původních vlastností a kvality třeba nejen odpovídající volba speciálně konstruovaných a vybavených dopravních prostředků, ale také co nejpřísnější dodržování příslušných opatření zajišťujících co nejstálejší teplotu nebo její možné ovlivňování během přepravy. Jak již bylo zmíněno v jedné z předchozích kapitol, touto problematikou se zabývá nevládní organizace Transfrigoroute International (TI), která se významnou měrou podílela na vypracování mnohostranné mezinárodní Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích pro tyto přepravy (dále jen dohoda ATP) 38, která se vztahuje i na železniční přepravu. Dohoda ATP ve svém obsahu a rozsahu nezahrnuje celou problematiku mezinárodních přeprav věcí pod kontrolovanou teplotou, ale zabývá se pouze její podstatnou částí, tj. vztahy v mezinárodní přepravě rychle zkazitelných potravin a problematikou specializovaných dopravních a přepravních prostředků k těmto přepravám určených. Smluvní strany Dohody ATP musí zejména kontrolovat a ověřovat, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují předepsaným mezinárodním normám uvedeným v Dohodě, přičemž jsou zavázány vzájemně akceptovat platná osvědčení vystavená příslušnými orgány smluvních stran. Platnost Dohody ATP je podmíněna tím, že místo vykládky se musí v mezinárodní přepravě vždy nalézat na území členského státu Dohody. 39 Předmětem úpravy Dohody ATP jsou mezinárodní přepravy: hluboko zmrazených potravin vyjmenovaných v příloze č. 2 Dohody; potravin vyjmenovaných v příloze Č. 3, a to i když nejsou hluboko zmrazené či zmrazené. 38 Do naší legislativy začleněna Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 61/1983 Sb., o Dohodě o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích pro tyto přepravy (ATP), ve znění pozdějších předpisů 39 Čl. 3. Vyhlášky č. 61/1983 Sb. 27